November 2013

3. Turné vítězů = Proslovy

28. november 2013 at 22:47 | Larsyn
Karalynn Ringrose: Zdravím obyvatelé dvanáctého kraje.Nevím jak začít tak začnu asi takhle. Mám doma psa. Úžasného a naprosto krásně oblečeného. Vždy mu na sebe dávám něco jiného. Vypadá tak aspoň o něco elegantněji. Všichni si myslí, že je to tyranie. Nikdo ale neví opravdový důvod toho, co tím chci dokázat. I zvířata mají duši stejně jako mi lidé. Každý z nich je jiný. Jsou to vlastně verze nás samých. A nebojte, už se dostávám k pointě mého vyprávění. Víte to oblékání dělám proto, abych naučila svého miláčka vzdorovat něčemu, co se mu nelíbí. Já vím, že by se to nemělo a učit ho něco takového je naprosto zbytečné, ale říkám vám to proto, že i vy byste měli své děti učit vzdorovat a mít vlastní myšlení. I dospělí by se to měli naučit, protože není nic horšího než sledovat jak jde vaše dítě s kůží na trh. A jak já to můžu vědět? Viděla jsem to na očích svých rodičů, když mě odváželi. To je asi vše. Buď silný dvanáctý kraji a přežiješ vše!

Damien Sparks: Z-d-r-a-v-í-m t-ě, d-v-a-n-á-c-t-ý k-r-a-j-i! Ehm, no, dobře, tak přejdu k věci. V aréně jsem se moc s dvanáctým krajem nesblížil, pamatuji si, že jeden z nich byl sebevrah, který se zabil hned druhý den. Obdivuji ho za to, že dokázal za cenu vlastního života aspoň trochu sabotovat tyto hry. Jako mentor asi skutečně nestojím za nic, podle slov mého bývalého svěřence, ale přesto jsem v aréně držel palce vašemu vítězi Andymu Nufovi, ačkoliv se ho teď kvůli woodooismu bojím a doufám, že tu na mě nepoštvete ty vaše ďábelské kočičí výtvory. Jsem rád, že tu ještě po mně neletělo žádné rajč-.. Em, jste velice štědří, vajíčko je prý dobré na pleť, děkuju.

Andy Nufa: Tak, je to ironické ale já, váš milovaný Andrew teď stojím tady, na pódiu jako vítěz. Věčný outsider vám to nandal. To nikdo nečekal že? Bohužel pro vás, naštěstí pro mě. Ale, věřte mi že je to skvělý pocit. Ti z vás kterým se Capitol Times nedostal do rukou můžou být jenom rádi a také pořádně zmatení. Takže abych to uvedl na pravou rovinu. Ne, nepraktikuji žádné woodoo věci, nejsem satanista a nemíním vás tu zabít! Vážně ne! Ne, doma nechovám milion koček a ne, nepraktikuji žádné svadby ani rituály. Mám jenom jednu, jménem Crow. A tím to končí ! A jestli najdu toho, kdo to všechno napsal, slibuji bohu že s toho nevyvázne živý. Jediné co je v těhle věcech pravda. Je ona. Takže děkuji za vaši pozornost a slibuji že se budu snažit být dobrým mentorem, i když mi ot většina lidí spíše věřit nebude.

Stephanie Borman: Zatím nic moc. Snad příště.

Damien Sparks: Tak, jsem rád, že jsem v jedenáctém kraji, vždycky jsem se sem chtěl podívat a díky turné vítězů mám příležitost. Ze svých her si pamatuji Keitlindu, neměl jsem bohužel příležitost si s ní popovídat, ale vím, že jsme v aréně měli takovou neutralitu, byli jsme ve stejném patře, v sousedních pokojích a nic si neudělali. Rád na ni vzpomínám. No, s jedenáctým krajem jsem nidky neměl tu čest. Z posledních her si vybavuji malého Pierra Spiveta, neměl jsem tu čest být jeho mentor, ale opravdu jsem mu tu výhru přál. Ze všech splátců mi byl nejsympatičtější, taková ta osoba, která se snaží všem pomáhat a akorát je využívaný...

Karalynn Ringrose: Zdravím vás. Už zase nevím jak začít. To je docela špatný, protože bych tu ráda měla proslov. Jsem na tohle řečnění asi ještě moc mladá nebo já nevím, proč mě nic nenapadá. Já bych se chtěla omluvit. Omluvit se těm, kterým se kvůli mně zabil syn. Už je to docela dávno a ani si nepamatuju jeho příjmení. Vlastně jsem se ho ani nezeptala na jméno. Takže vám, kteří jste kvůli mně přišli o syna, se moc a moc omlouvám. Ale kdyby on vyhrál, omlouval by se zase on mým rodičům. A ti by to nezvládli. Na to mě mají až moc rádi. Vím, to protože mi to říkají každou chvíli, kdy mohou. Je mi moc líto, že vy to svému synovi říkat nemůžete, kvůli mně. Vím, jaké to bylo pro mou matku, když moji sestru zabili. Ale vy takový nebudete. Určitě ne, protože vy jste silní. A to se mi na tomhle kraji tak líbí. Sleduju hry a vaše děti jsou silní. Když ne fyzicky, tak duševně. Asi mluvím z cesty, ale to je tak pořád. Moje příběhy nikdy nedávají pointu a stejně tak ani mé pokusy o nějaký dlouhý a srdceryvný projev. Takže vám to asi jen zkrátím jako shrnutí. Každý má šanci a je jen na vás jestli se jí chopíte. Kdy to už je na vás. Hlavně ať je to brzy. Děkuju za pozornost a přeju příjemný den. Moc ráda jsem navštívila 10. Kraj.

Damien Sparks: No, zdravím desátý kraj. Budu upřímný a doufám, že máte připravené něco, co není ostré. Takže, ze svých her si moc osoby z desátého kraje nepamatuji, byl to skutečně zvláštní ročník, já si nepamatuji z něj v podstatě nikoho, měl jsem oči jen pro jednu osobu. Tak mi to odpusťte. Matně si vybavuji, že něco říkala moje spojenkyně, jedna z mých spojenkyní, že zabila někoho z desátého kraje. Kluka z desítky potom zabil kluk, kvůli kterému umřela i osoba, pro kterou stálo za to žít. Pomstil jsem je oba a jsem na to hrdý. Pokud by jsem se měl vrátit někdy do minulosti, tak jen pro ten moment, abych si mohl zopakovat tuhle pomstu a to pomstychtivý nejsem. Desátý kraj sice vítěze ještě nemá, ale to před pár lety neměl ani třetí a věřím, že už brzo se objeví vítěz i tohohle kraje a já doufám, že budu mít šanci mu pomoct. Z Pentagames si vzpomínám na Matta Leedeera, jednalo se podle mého názoru o velmi chytrou osobu, která si zemřít nezasloužila. Ale kdo, krom pár výjimek zaslouží, že? Ooo, děkuji, že na mě myslíte, už jsem myslel, že se uovocuju, konečně bude hostina.

Stephanie Borman: Byla to sranda. V aréně. Hlavně u toho kluka od vás. Ani si nepamatuju, jak se jmenoval, ale sebral nám popelnice a to od něj byla pěkná sviňárna. Tak jsme ho zabili. Prostě, chápejte, on si to zasloužil. A proto nemám ráda celý tenhle kraj. Fakt, nelíbí se mi to tady. Protože popelnice jsou navždy naše!

Karalynn Ringrose: Zdravím můj drahý devátý kraji. Jak se máte? Asi se máte dobře, takže vám můžu zkazit náladu. Moji drahouškové, jak asi víte, tak jsem byla ve spojenectví s Perseusem a….tou zvláštní a divnou holkou Shiro, kterou jsem z hloubi duše nesnášela. Omlouvám se vám, ale tak kdo by ji měl rád, že? Možná tak Perseus, ale to je mimo naší konverzaci. Teda vlastně tu komunikuju jen s vašimi obličeji, což mě dost děsí, protože právě támhle pá… má výraz, že právě vidí velkou zebromyš, jak se prohání po obloze s kusem mrkve v tlamě. Ale to už odbíháme od tématu, že? Takže se tedy vrátíme k naší maličké divné Shiro. Ach jak ona mě štvala. No říká se, že když nemůžete říct nic hezkého, tak ať radši neříkáte nic, takže se radši přesuneme k Perseusovi, kde toho taky nebude moc. Vzala jsem si na jeho počest šaty do barvy obilí. Krásné a jasně žluté. Upřímně? Dlouho jsem se přemlouvala, abych si je vzala. Chtěla jsem si vzít něco normálního, ale na uctění svého spojence, jsem si je tedy vzala. Perseus byl velice hodný a taky na to první den doplatil. Kdo by ne, že? Hold smůla no. Dnešní svět patří lhářům, podvodníkům a....no…nám. Náš drahoušek Perseus se ale statečně držel. Věřím, že ho to muselo bolet. Kdyby ta velká, nenasytná pindulína, zasedla mě, tak jsem na místě mrtvá. Ale Persík to přežil. Což je i vlastně škoda, protože se mohl být první mrtvý a já bych se z arény dostala dřív. Ale to je teď jedno. Nebudu to nijak moc natahovat, i když bych toho moc neřekla. Perseus byl hodný a milý kluk, ale doplatil na to tak jak si zasloužil. A o Shiro ani nemluvit. Pánovi támhle by se hodila terapie a vy všichni si můžete jít zase hezky hrát na obilíčko. Banzai.

Andy Nufa: Vítej 9.kraji. Fuck... Děkuji, naštvat celý 9. kraj, přesně to jsem potřeboval. Vzal bych si stejně jako má předchůdkyně šaty v barvách vašeho kraje ale to bych za prvé vypadal jak buzna, za druhé určitě nepotřebujete mít žaludeční nevolnosti a také se od těchto věcí držím po rozhovorech dál. Takže, mínil jsem to mít jako krásnou vzpomínkovou řeč ale sorry, z toho mi je na zvracení. Takže, jediný co bych mohl říct že všichni určitě máte na paměti naše skvělé divadlo, v hlavních rolích: Úžasný a skvěle vypadající i v neoprenu Andy Nufa a malý spratek Gaius. Nevím nic jiného že mi pročistil arénu k vítězství za což mu velmi děkuji jelikož to bylo mnohem snašší a bylo s tím méně práce. No, bohužel potom už s ním tolik srandy nebylo. A promiňte, ale to jsem ho měl držet za ručičku, říkat mu jak všechno bude v pohodě a čekat až umře ? Halo, mu bych ani náhodou nevěřil, stejně to celé simuloval. Nom, ano, možná jsem, jak on pronesl, "zrůda" ale rozhodně mi to nevadí. Takže tím bych se s váma rozloučil a děkuji za pozornost.

Damien Sparks: Tak, konečně jsem v tomhle kraji, který si tolik lidí vychvaluje a přitom..není o co stát. Já jsem tu proto, abych se vyjádřil o vašich padlých, což hodlám udělat. Nebudu se tu omlouvat, za to, že jsem vaši maličkou splátkyni zabil. Dobře, začnu teda, jak to celé bylo. Takže, Annie jsem potkal už na ubytovně, bavil jsem se s Euph, s dívkou, do které jsem se zamiloval a je to jediné, pro co bych s radostí umřel, kdybych jí tím zajistil život. Ona tam přišla a začala se vyptávat na to, jak se dostane do svého pokoje a tvářila se přitom jako naprostý andílek. Vzala mi drahocenný čas s dívkou, už od té doby jsem jí neměl moc rád. Potom v aréně, kdy jsem se spojil s Euph, která akorát stresovala, že Annie zůstala v divadle a ráno pro ni šla, na vlastní pěst a já ji nemohl chránit. Kvůli té vaší malé stvůře, která dostala jméno Annie, ohrozila svůj vlastní život! Nic neudělala a vůbec za to nestála! Nestála ani za pitomou vteřinu našeho času! *A nakonec? Než se loď potopila, s radostí jsem jí svěřil dýku, protože jsem jí aspoň trochu věřil! Snažili jsme se zachránit a když došlo na boj s Tobiasem, ona opět neudělala nic! Všechnu špínu jsem oddřel já! Ona po nás házela jen nějaké věci na dálku, aby se nemusela dostat do boje! Potom, když se Tobias vzdal, tak ho chtěla zabít, přičemž si o to ani nezasloužila! Jen se chtěla ukázat před sponzory jako skvělý vrah, přičemž nic naprosto neudělala! Byla neschopná a nenávidím ji! Kdyby to bylo jen trochu možné, tak bych ji klidně zabil znovu a to tak, aby ji to bolelo co nejvíc! Víte proč? Protože ta mrcha prohlásila, že má narozeniny a já s ní chtěl nějak dohodnout, co budeme dělat dál a ona na mě zaútočila s mou vlastní dýkou se kterou mi uřízla dva prsty! Pokud se někdy někdo z devítky ještě dostane do finále, přísahám vám, že klidně obětuju všechno, co mám a pošlu takových sponzorských darů, kterým se říkají kapitolské útoky, na toho z devítky, že nikdy neopustí arénu. Všechny ostatní kraje mají nárok na vítěze, jen vy ne. Pokud jste dokázali stvořit takovou zrůdu jako byla Annie Flowburn, musíte být všichni stejní. Dneska po mě nebudete nic házet, pro změnu já po vás. Tady máte krásná přání k narozeninám, Annie ode mě dostala ten nejlepší dárek, doufám, že hnije někde v pekle. Byla to jen odporná lhářka.

Damien Sparks: Hm, hezký karton, že? Měl by ho nosit každý, je nepochybně kvalitnější než materiál od vás. No, já tu mám za úkol povídat o splátcích osmého kraje, že ano? Dobře, povím vám o nich. Na holku z vašeho kraje si nevzpomínám, pravděpodobně umřela nějakou trapnou smrtí hned druhej den, to se dost umíralo. Kdežto ke klukovi mám dost co říct. Takže, Pin Needle, nemůžu o něm nic hezkého říct, byl to bezpáteřní člověk, u kterého jsem měl to potěšení ho zabít a budu si asi muset vymyslet simulátor, abych si mohl pro radost zopakovat jeho zabíjení. Takže, Pina Needla jsem viděl po tom, co zabil prvního člověka, až později, když jsem vyšel z arény, pomalu fňukal, že někoho zabil. Jak ubohé. Naše další setkání bylo při tom, kdy jsme po nich hodili Molotovův koktejl, ještě smutnější bylo, když on tam nechal svého spojence skoro uhořet a utekl. Už tenkrát jsem si pomyslel, že to je naprostý idiot a že on nikdy arénu nesmí opustit. Velmi zajímavé bylo, když jsme se pokoušeli zbavit dalších splátců, že on na nás vyběhl s naším vlastní nápadem, který ještě špatně vyrobil a vlastně měl štěstí, že mu ta lahev sama vzplála, jinak bych ho klidně zabil na místě. To kvůli téhle svini je moje milovaná Euph mrtvá! No, pokračujme. Po útoku tygrů, který skončil katastrofálně, protože jsem zůstal jenom s normálním Tobiasem a těma dvěma zrůdama, Annie a Pinem, v aréně, rozhodl jsem se pomstít tomu, kdo se podílel na smrti mojí Euph. Našel jsem ho v pokoji, který jsme předtím nechali vybouchnout. Byl dost zraněný, ale to mi nezabránilo, dohnat ho až k divadlu, kde jsem ho konečně zabil. Byl to první člověk, kterého jsem zabil a byl to ten nejlepší pocit na světě, když mi umíral pod rukama, ten prevít, co způsobil její smrt. No, ale abych vám zase nekřivdil, osmý kraj mám o kousíček radši než devátý. V dalších hrách jste měli celkem fajnové splátce, pokud nepočítám Rose Springsnow. Na Pentagames jste se sice nevyznamenali, ale takový Caleb Reynolds byl skutečně úžasný, doufám, že takových máte víc. Ve finále 107. jsem fandil Caroline.

Stephanie Borman: Je to strašně nefér. Já vážně nevím, co bych vám tady měla říkat. Je mi to tak strašně líto, že se to ani nedá popsat slovy. Není to fér!

Karalynn Ringrose: To je pro všechny, kdo mi rádi říkají "kanibalka" nebo "psycho dítě". Vy si ymslíte, že to nevím, ale já vím všechno mí drazí spolukrajané. Jsem moc ráda, že i po tolika letech vidím na vašich tvářích zaskočení z mé výhry. Všichni jste se těšili, že umřu, nemám pravdu? Je mi to jasný. Co bych vám tu asi měla říct co? Všichni už všechno víte, takže si asi zase půjdu po svém.

Desirée Mason: Zdravím Vás... 7. kraji. Asi si musíte říkat, jaká to nespravedlivost. Buďte rádi, že jsem vám nikoho nezabila. Vlastně jsem té Lojze... Awana! Jo, to byla Awana. Kdybyste věděli, jak je otravná, tak byste jí taky zaškrtili. Ale víte co? Ono není moje chyba, že se tam dostala a zbavila jsem se jejího oka a poté jí zabil můj spojenec Cedric. Mohla to čekat... taková šňura přece nemůže přežít, nechápu proč by se vůbec do her někdy přihlašovala. Byla zkrátka fakt otravná. Hlavně, když jsem jí poprvé potkala před soukromým vystoupením a pak stále otravná aréně, ale fakt jsem se pokoušela na něj být milá. No, musím uznat, že je to opravdu dementní. Co se týče kluka od vás? No vlastně jo! Ten byl dokonce horší než Awana. Sice já je nezabila, moji spojenci jo. No a co? Je to aréna a kdyby jsme to nebyli my, tak to bude někdo jiný a vy byste stejně zoufale čekali, kdy vaše dítě pozná tmu. Snad mě chápete ne? Ale musím říct, že Awana byla statečnější než ten ubrečený Jupiter. Ugh! Byl tak děsně ufňukaný, že bych... na to ani neměla slova popsat vše, co bych mu provedla. Rodino! Jo vy, rodino Knapweeda! Měli byste rádi, že je pryč! Takže já mizím a vy si tady užívejte další moje kolegy.

Damien Sparks: Myslím, že po tom, co jsem předvedl v předchozích dvou krajích, je na čase zase na něco normálního. Dá se říct, že jsem se ve svých hrách podílel na smrti obou vašich splátců. Neříkám, že mě to mrzí, lhal bych, protože jsem chtěl vyhrát, pro Euph, ale nikdy bych nechtěl zažít ten pocit, je znovu zabít, jak jsem si to přál například i Annie a Pina. Začnu asi tím nejsnažším, Fayalite, nezabil jsem ji, teda ne přímo, ale minimálně na mou žádost hodila Euph do bazénu lampu, do kterého pak Faye skočila a to ji zabilo. Zaútočil jsem na ně zápalnými lahvemi, i když nám nic neudělali, ale jen proto že jsme byli aréna, jsem rád, že je ty lahve nezabili. Nicméně, Faye mi je líto, neměl jsem tu čest ji poznat i jinak než jen jako dalšího nepřítele a její smrt byla pro mé přežití nezbytná, ale asi si zasloužila zemřít nějak líp, ideálně ve společnosti Tobiase. Tobias Rewiew, z počátku jsem ho vůbec neměl rád, byl to další nepřítel, který byl mimo naše spojenectví a když se loď potopila, věděl jsem, že ho musím zabít. Byl to nejčestnější člověk, jaký v té aréně mohl být, neudělal žádný podraz, vlastně se jen snažil přežít, ale nezradil mě a nakonec se vzdal. Stydím se za to, že jsem zrovna já byl jeho vrah. Předpokládám, že už brzy přijde doba, kdy se tento kraj dočká dalšího vítěze. Budu vám držet palce, zasloužíte si to.

Andy Nufa: Takže, všichni si určitě pamatujete mého úžasného spojence, Sebastiana. Byl to super chlap kterého mi bylo neskutečně líto a věděl jsem že bych ho nedokázal zabít. Neříkám že zranit, ale být ten kdo mu vezme život se mi rozhodně nechtělo. Vím, že způsob, jakým jsme se dali do kupy nebyl nic moc ale přesto to bylo to nejlepší spojenectví jaké jsem mohl mít. Sansana a Bender si také zaslouží prostor ale Seb je teď nejdůležitější. Jak už jsem řekl, i přes jeho brutalitu to byl uvnitř duše velký dobrák no a tehdy když se to zvrtlo a poslali po nás muty, myslel jsem jen na to že musím zachránit nás oba. A i když se mi hodil také jako štít, přeci jenom jsem nebyl schopný ho dostat nahorů a tak jsem se alespoň snažil ty piráty držet od něho dál. Když vše ustalo a já se rozhodl jít pro něco k jídlu, Seb ještě žil. Jakmile jsem se ale s tím dítětem vypořádal a začala hrát hymna, věděl jsem že je něco zle. Netušil jsem že už jsme tam tři. A už vůbec ne že Seb mezitím umře. Měl obrovské ambice na výhru no bohužel, osud tomu chtěl zřejmě jinak. A tak tu teď před vámi stojím já místo něj. Neříkám že mě to nemrzí. Ale jsem za svůj život který mu dlužím rád.

Stephanie Borman: Nejste vy trošku nudní, um? Zkuste se trošku víc snažit.

Damien Sparks: Tak jsem konečně tadyyyy... Co bych o šestce řekl? Nic si nepamatuju z her, asi to byli nějaký neznámý tydýti, kteří umřeli nějak trapně, jako většina lidí ze šestky. Vlastně, kdo zajímavej ze šestky kdy byl v hrách? Ve 107. Hrách to byl nějakej kluk, Mikey Way, co mi vzal holku, která se mi líbila, potom si až pamatuju Luciuse, který byl zase gay a vlastně všechno oddřel můj svěřenec v té aréně a byl naprosto zbytečný. Potom to byl Blake a Melissa, Blake byl zajímavej, aspoň s ním nebyla nuda a Melissa...neudělala nic po to, aby se dostala ven, měla šanci a nevyužila ji. To je dobrý, Pris, já už to zvládnu. Já jsem vám chtěl ještě něco řííct..No, takže..ještě slova k Melisse? Chtěl jsem jí pomoct, protože její smrt by zničila jak ji, tak Adama a ona neudělala absolutně nic, aby je zachránila, chtěl jsem jí poslat i dar, ale než jsem něco sehnal, už stihla umžííít. No, teď pár slov k vítězům, Chantelle je tak hrozně sexy vítězka, má úžasný.. A Adam...je taky úžasnej. Ach jo, se Chantelle bych chtěl jiný věci než povídání.

Andy Nufa: Panebože. Někdy si říkám jestli nebylo lepší se nechat zabít tím malým spratkem a nemuset tady stát s tou bandou idiotů která je až na některé vyjímky naprosto ztracená. Kámo, ať si sebevíc opilý, tohle si zapamatuj. Ještě jednou jedinkrát někde uděláš nám, vítězům, takovou ostudu tak si vezmu tvoji figurku a prokleju tě tak že už se mi nikdy neodvážíš podívat do očí! Dobře, co bych tak mohl říct. Kromě toho že v mých hrách byl jeden velmi zvláštní homosexuální páreček který se nám podařilo zabít dřív než to nakladlo vajíčka. Pokud by to teda svedli. Tahle je pro vás pánové ,snad se svým sexuálním hrátkám můžete oddávat i tam nahoře.

Karalynn Ringrose: Zdravím. Jak jistě víte, tak v mých hrách byla velice známá a silná Yowis. Pamatuju si, jak se za náma rozeběhla u hradu. Nebo jak mi zasedla spojence. Omlouvám se, že se směju, ale ona byla nezapomenutelnou osobou v těchto hrách. Žádala si po mě moji naběračku na zmrzlinu. Přecpávala se vším tím sladkým. Prostě byla dokonalá. Kdybych nebyla ve spojenectví s Perseusem, tak bych uvítala její přítomnost. Navíc představte si tu kombinaci mě - křehké dívenky a jí - velké holky, jak jdeme vedle sebe s drsným pohledem a za nimi vybuchující zmrzlinový hrad, přičemž po celém úseku sněží zmrzlina. To by byl velice nezapomenutelný zážitek z her. Je mi vážně líto, že umřela. Mohla by vám tu teď povídat místo mě o tom jak moc ráda jí a jak si užívá zasedávání mladých chlapců. Vlastně, já jsem jí neznala. Nemůžu říct, co přesně by vám tu řekla. Ale pořád by byla naživu. No a pak ten chlapec. Nevím, jak se jmenoval. Viděla jsem ho dvakrát za ty hry. Na jeho začátku a na jeho konci. Jeho konec byl velice smutný. Musím uznat, že nebýt zabraná do jídla, tak bych i k němu přišla a obejmula ho. Trápil se. Ale ta červenovlasá holčina mu pomohla. Hold pro všechny ta aréna nebyla a tohle byl jediný způsob jak se z ní dostat. A já mu děkuju, že odešel. Protože kdyby to neudělal a bojoval dál, tak já jsem už dávno mrtvá a nestojím tu. Všem rodinám z tohoto kraje, kterým jejich dítě umřelo ve hrách se omlouvám. Omlouvám se za všechny. Protože nikdo si tohle nezasloužil. Já o tom vím své. Věř a chtěj, šestý kraji. Protože pak dokážeš cokoliv na světě.

Damien Sparks: Takže, v mých hrách byl Christina Grace, skutečně měla úžasný rozhovor, díky čemuž si ji pamatuju, bohužel se ale v aréně zavraždila a já neměl tu šanci ji poznat lépe. Potom si ze 107. Her pamatuji oba splátce, šlo o Theressu a Alexandra. Theressa nedopadla moc dobře, což moc dobře víte, když posloužila jako jídlo a Alex, držel jsem mu palce, stejně jako jeho spojenci Calebovi, bohužel, ten konec se jim nepovedl. V dalších hrách byl Terenc a Stephanie. Terenc mi docela připomínal mě v aréně a celkem jsem mu výhru přál, přesto se mi ani trochu nelíbilo, jak se zachoval na konci, kdy se pokusil Steph vzít lék, naštěstí to nezvládl a jsem rád, že jsem dostal šanci Stephanie Borman poznat, je to úžasná osoba, rád bych s ní trávil i víc času, kdyby si na mě udělala čas. Jako poslední si pamatuji Camille Lawrence a Isaaca Asimova. Camille mě skutečně mrzí, že zemřela, byla to úžasná osoba a o to víc mě šokovalo, když se tak hloupě nechal zabít Isaac. Vlastně, Desirée musíte všichni nesnášet, zabila vám oba splátce. No, abych se i vyjádřil k vítězům. Z Andyho Foye jde trochu strach, ale nijak zvlášť se s ním nevídám, kdežto Steph, patří mezi moje nejoblíbenější vítěze, fakt ji mám rád, těší mě, že je tu se mnou.

Andy Nufa: Milý 5. kraji..ne že bych se vám divil, opravdu, na vašem místě bych měl nejspíš taky sto chutí ho zastřelit ale uvědomte si že jsme to pak mi kdo ho musí skládat dohromady. Ale abych si tu jenom nestěžoval, pamatuji si jen na Bendera, mého spojence. Původně jsem ho vlastně ani ve spojenectví mít nechtěl. Ale Seb byl takový ten vůdce. A i když mi přišlo že nám jenom užírat zásoby, neměl jsem to srdce ho jen tak na místě probodnout..no, spíše odvahu vzepřít se Sebovi. Když však našel tu holku a snažil se jí sám zbavit, udělal na mě dojem. Poté už jsem ho však viděl jenom dvakrát. Tehdy když se loučil se Sansanou a když umřel. I přes to všechno to byl velmi statečný člověk bez iluzí co to prostě nezvládl.

Desirée Mason: Čau! Co říct? Moje chyba to nebyla? Je to aréna, musí někdo zemřít, aby vyhrál. Zabila jsem Vám děti, sorry... myslím to upřímně, ale co. Určitě nechcete slyšet dojemné řečičky typu, je mi to hrozně líto, protože to Vám dítě nevrátí. Jinak máte hezké město. Líbí se mi tamten obchod, co máte. VS! To se máte... No a už tyhle hlouposti nechcete slyšet, takže já si půjdu zase za svým.

Karalynn Ringrose: Zdravím pátý kraji. I vy tu máte vítěze. A jak dokonalého. Je to moje nejlepší kamarádka a tak mě tohle připadá jako druhý domov. No...komu by to tak nepřišlo, že? Ale teď k zemřelým. Dívka z vašeho kraje mi v mých hrách dost pomohla. A to svou smrtí. Bez ní bych tu nebyla, ale teď chci mluvit o něčem jiném. Prosím neházejte na mě ni, protože už je toho na mě moc. Chci mít tohle prostě za sebou. Z mladé dívky jsem si uřízla kousek ruky, abych se mohla najíst masa. Ano chutnalo to jako každé jiné maso. Ne opravdu toho nelituju. Ne neomlouvám se rodině, že jsem jim poškodila dceru a nakonec...Ne nejsem kanibalka. Bylo to jen jednou a to kvůli všemu tomu sladkýmu kolem. Bye bye.

Stephanie Borman: Za krajíc!

Andy Nufa: Nope. Neviděl jsem je, umřeli, mohli vyhrát.

Damien Sparks: Takže, nejsem si jistý, jestli můžu říct něco o splátcích ze čtvrtého kraje, kteří se mnou byli ve hrách. Jednalo se pokud vím o Mayu Trionelli a Andrew, kterého zabila moje spojenkyně. Neměl jsem příležitost je poznat, patřili do té téměř uzavřené společnosti profíků, kteří se nechtěli s ostatními seznámit, což mi možná umožnilo vyhrát. Tím bych vám za to chtěl poděkovat, za to, že každý kraj, včetně toho vašeho, musel přinést oběť pro to, abych já mohl žít. V dalších hrách jsem si moc čtvrtého kraje nevšímal, nemůžu posoudit. Další osoba, kterou jsem zaznamenal, byla Deborah Lovell, byla skutečně fascinující osoba, ve finále jsem jí přál výhru, ačkoliv by měl čtvrtý kraj už čtvrtého vítěze. Abych řekl něco i k vítězům, Jason se zdá .. jako zajímavá osoba, která zatím snáší moje ... nálady, Doutzen jsem zatím moc nepotkal, ale doufám, že se má s malou Lily dobře a velkou Lily jsem taky ještě nepoznal, ale předpokládám, že jsou to úžasné osoby, asi jako čtvrtý kraj. To je asi vše, co bych vám řekl.

Desirée Mason: Hmm, 4. kraj... asi bude fajn kraj, ale co říct. Moc jste mi nepomohli. Vaše splátkyně byla agresivní, i když mi se Spencerem pomohla, ale vůbec jsem jí o to nežádala. Někteří jsou určitě fajn, já fakt nevím. Jen jedno vím... a to, že jdete každým rokem do sraček!

Damien Sparks: Uhm, ahoj, třetí kraji, tak..asi bych měl říct, že jsem doma, že jo? Já bych měl asi říct něco o své spojenkyni a spolukrajance z mých her. Jmenovala se Euphemia d´Veritas a byla to ta nejúžasnější osoba jakou jsem potkal. Zamiloval jsem se do ní na první pohled. Do teď si pamatuji naše první slova, která jsme spolu prohodili. Bylo to na přehlídce. Cituji: "V těch šatech ti to neskutečně sluší." "Děkuju, tobě taky!".*Jak mluví, tak se mu na tváři začne objevovat šťastný úsměv. Skoro začne mluvit naprosto uvolněně.*Původně jsem do Her šel s úmyslem, že se pokusím vyhrát nebo aspoň ovlivním výsledek natolik, aby odešel někdo, kdo si to zaslouží. Nakonec jsem ale dopadl tak, že jsem byl připraven zemřít pro to, aby Euph mohla z arény odejít. Obdivoval jsem a obdivuji na ní všechno, byla naprosto dokonalá a nedokážu popsat nic tak bolestivého jako bylo zjištění její smrti, kterou jsem ale pomstil. V tu chvíli mi bylo jedno, jestli umřu. Až později jsem jí chtěl splnit poslední přání, že by měl vyhrát někdo z trojky. Šel bych do Her znovu, pokud by to znamenalo jedinou minutu toho, kdy bych s ní mohl být. Nikdy nezapomenu na naši hádku ve strojovně kvůli jednomu polibku, vlastně, nikdy nezapomenu na ni. Dal bych jí cokoliv, co by chtěla, kdyby to jen trochu šlo. Vím, že mě nikdy neměla tak ráda, jako já ji, ale o to víc jsem se snažil, abych jí dokázal, že já za to stojím, přesto jsme to nestihli dokončit a i přesto, jak krátkou dobu jsem ji znal, přišlo mi, jako bychom spolu byly už dlouho a věděl jsem, že prostě k sobě patříme hned od prvního pohledu na ni. Euph, vždycky na tebe budu myslet.

Damien Sparks: Zdravím, měl bych mluvit o splátcích z druhého kraje, ale... hodně špatně se mi o nich bude mluvit, skoro si je totiž nepamatuji a myslím, že se lidské společnosti vyhýbali, jako to profíci dělají. Vlastně, prvního splátce z dvojky, kterého si pamatuju, byla Sansa Fountain, kterou jsem viděl jen letmo, jinak vím už jenom potom o Clove, Desirée a Lukovi. Takže, povím vám něco k nim, aby se neřeklo, že jsem o ničem nemluvil. Clove mi zachránila život, takže druhý kraj asi není tak špatný, jak se o profících říká, bez ní bych tu asi nebyl, což by nepochybně mnoho lidí potěšilo. Jsem jí vděčný a proto děkuju druhému kraji, že Clove existuje. Dál vím o Lukovi a Desirée. Luke..no, nejsem si jistý, jestli bychom si rozuměli, ale každého může něco překvapit a nakonec Desirée. Jak mi její sestra zachránila život, Desirée mi zase dala nedávno pěstí a má vážně dobrou mušku. To je asi tak všechno a doufám, že někdy zase brzo uvidím splátce Druhého kraje v akci, je to skutečně fascinující podívaná.

Karalynn Ringrose: Tak…a jsme tady že? U kraje z mého finále. Na tenhle den jsem se sice připravovala, abych byla sebejistější, když budu mluvit, ale nejde to. Jsem nervózní a vážně je mi na nic. Nejprve vám chci pogratulovat k dalšímu vítězi. Desirée byla opravdu úžasná a i jsem si na ni vsadila. Rodina Masonů musí být opravdu hrdá. Obě dcery vítězky, to je víc než dokonale úžasná rodina. Další věc je, že jsem opravdu ráda, že jsem tu, protože mě strašně zajímalo jak to tu vypadá. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi poštěstí takhle jezdit do krajů. Navíc turné je jen jednou a tak si to musíme pořádně užít no ne? Další věc….Vaši splátci jsou velice stateční a silní jak fyzicky, tak duševně. Máte tolik předpokladů pro výhru, že se divím, že nevyhráváte každý rok. Luke Spencer měl víc než dost šancí. Shane byl divný. Neznala jsem ho a ani mě nepřipadal jako důležitý. Omlouvám se rodině, ale on se ani nesnažil. To je asi to nejhorší, co nějaký splátce může udělat. Connor byl spratek, neměla jsem ho ráda a nikdy ho mít ráda nebudu. Proč bych to taky dělala, že jo? Kdo by měl rád někoho, kdo se ho pokoušel znásilnit? Jsem ráda, že umřel. Poppy. Tu jsem moc nesledovala, ale to jméno mi něco říká. Nijak moc mě nezaujala. Ale jistě byla statečná jako ostatní z vašeho kraje. Sansa byla zvláštní, ale zrzavá, což jí dává malé plus. Ale pořád to její chování bylo….prostě zvláštní. Nebudeme to rozebírat. Nikam bysme se totiž nedostali. A tím nechci urazit rodinu Fountainů, ale já nevím, jak bych její chování popsala. Její rodiče určitě ví, o čem mluvím. Docela mě přišla smutná její poslední slova. No slova….ten projev. Chudákovi musel někdo moc ublížit. Leonard byl sice statečný, ale ne tak moc aby se dostal z arény ven. Což je dost smutné. Když uvážím vaše výhody, tak je to možná i ostuda. Ostatní bojovali. On ne. No a další Luke Spencer. To byl ten nejlepší splátce, jakého jsem kdy viděla. Rodino Spencerů, váš syn byl tak moc super, že se to nedá ani popsat! Ta show…to bylo něco dokonalého! A tolik splátců ještě snad ani nikdo, za tu dobu co jsem vítězka, nezabil. Jeho smrt byla dost smutná. Málem bych se rozbrečela, ale Desirée prostě u mě vedla. Ještě jsem jí ani nestihla pogratulovat, ale to se za chvilku změní. No a to pro mě nejhorší si nechávám na konec. Caroline Angela Brilliant. Jméno nahánějící mi hrůzu a zároveň smutek do očí. S Caroline jsem se setkala pouze dvakrát. Poprvé to bylo, když potřebovala zápalky. Samozřejmě v tu dobu jsem ještě nevěděla, že s ní budu ve finále. Půjčila jsem jí tedy ty sirky za výměnu mého bezpečí. Odešla a dál už jsem jí viděla jen ve finále u rohu. Jakmile zemřel Caleb a ten druhej kluk, tak jsem věděla, že už jsme jen dvě, že jsem ve finále. Že mě čeká velký boj s někým, kdo stojí o tu výhru. Nechtěla jsem se nijak odlišovat, tak jsem o tu výhru začala taky stát. Navíc to pohánělo to, že čím víc bylo mrtvých, tím víc jsem nabíjela dojmu, že z té arény třeba vyjdu právě já. A toho dojmu jsem se nechtěla zbavit. Proto jsem zaútočila na její hlavu. Vyšplhala po stromě, snesla se dolů po laně a chtěla jsem jí bodnout do hlavy. Mít to už za sebou. Jenže ona byla chytrá. Věděla, že někdo někde ještě musí být. Každý idiot si totiž v aréně počítá výstřely. A tak začal boj. Mezitím co já jsem byla na stromě, ona vzala moje sirky a zapálila s nimi strom, na kterém jsem plánovala další strategii. Vzpomínám si na ten moment, kdy jsem si zahrála na Tarzana a zhoupla se kolem hořícího kmene dolů. Byl to neskutečný pocit, který bych klidně zažila znova, ale musela jsem myslet na výhru. Proto jsem se snažila zabodnout šíp drahé Caroline do zad. Utíkala jsem se schovat do keřů a potřebovala jsem, aby už neměla žádnou zbraň. Pak bych totiž měla výhodu. Tak jsem se rozběhla. Běhala jsem tak aby mě jen slyšela a střílela po sluchu. Jenže mazanost nepřechytračím a tak jsem se žádného výstřelu z luku nedočkala. No a pak už si vzpomínám jen na boj na tělo. Svalila mě a začala mě škrtit. A co udělat v sebeobraně lepšího než najít nejbližší zbraň u vás a prostě ji zabodnout, že? A tak jsem chňapla po nožíku. Rodině Brilliant se omlouvám za to, že tu na pódiu nevidí jejich dceru. Já sice jen hádám, ale pokud by ona vyhrála a měla podobný proslov jako já u nás v kraji…tak by to moje rodina nezvládla. Už přišli o jednu dceru a já nechtěla dopustit to, že by přišli o další. Oni by neměli nic. Vy máte naději. A tak se omlouvám vám i Caroline za to, že tu stojím. Děkuji za pozornost. Jen chci, abyste věděli, že tady u vás jsem měla ten nejdelší proslov, jaký kdy kde budu mít. Poslední dva kraje jsem vynechala, takže mám asi tendenci mluvit a mluvit a mluvit. Ale nebojte, už končím. Takže přeju hodně zdaru v hrách a krásně si tu hospodařte.

Desirée Mason: Zdravím všechny přítomné! Nejsem moc velký řečník a nehodlám tady dělat jakékoli divadýlko a ani to nebudu protahovat. 2. kraj mám opravdu ráda a jsem na něj opravdu pyšná. Jsem ráda, že tu mohu být. Poslední splátci, kteří byli v aréně nebyli zas tak skvělí, ale vím, že se to určitě spraví. Co se týče Luka. Hodně mi v aréně pomohl, i když jsem ho ze začátku nenáviděla. Asi pro vás Spencery to není fér, ale třeba se toho dočkáte i vy, protože Thomas i Luke byli skvělými splátci, kteří opravdu nebyli k zahození. Co se týče Vás! Tak se jen snažte být lepšími a lepšími. Nechci tu vidět žádné lemry líné! A to je ode mne vše.

Damien Sparks: První kraj, kraj, který je od mého celkem blízko a přitom jsme na tom v postavení tak odlišně. Tím myslím ty možnosti, co máte vy a které mám já. Vlastně, měl bych si to tady užít, je to totiž poslední kraj, který si na turné užiju jako vítěz a nic takového už se mi zřejmě opakovat nebude. Předpokládám, že všichni očekáváte nějaký trapas, jak se mi to podařilo ve všech ostatních krajích, ale tady chci být vážný. První kraj...vážím si lidí, co jsou z prvního kraje. Stejně tak jsem si vážil své spojenkyně Persefone Harris. Nepochybuji, že bez Euph bych ji nepoznal, pravděpodobně by mě zabila, ale přesto byla spolu s námi. Byla to úžasná osoba, jakou jsem od prvního kraje nečekal, čímž jsem si první kraj hned oblíbil. Byla úžasná, odvážná a když se s námi loď převrhla, nemohl jsem ji tam nechat a naštěstí jsme ji zachránili. Vlastně..ona byla první holka, kterou jsem viděl bez oblečení. Kdybych byl schopný zachránit před tygry i někoho jiného, než jen sebe, udělal bych to, zachránil bych ji i Euph a Annie bych tam někde nechal. Vlastně, když to tak řeknu, ona byla hned druhá osoba, které jsem výhru přál, hned po Euph. Nikdy na ni nezapomenu, přál bych každému, aby takovou osobu mohl znát. Asi by bylo dobré říct i něco o Claudette Fairy, byla moje mentorka, i když jsem ji do té doby ani jednou neviděl, dokud jsem nevyšel z arény. Vlastně, možná bych jí chtěl poděkovat, že jsem ji nemohl potkat dřív, pravděpodobně by změnila věci, které by pro mě třeba dobře nedopadly. Přeci jen je její kraj tento. Doufám, že brzy potkám nového vítěze prvního kraje, už by bylo znovu na čase. Přeju vám to.

Stephanie Borman: Nemám to tu ráda. Na toaletách to divně páchne a to máte být lepší kraj. Vlastně nemám ráda vás, proto mám předsudky tady ke všemu. Náš krajíc naštěstí drží a hlavně ve Hrách držel dohromady, takže čekali jste něco jinýho?

Juliet Trasher

17. november 2013 at 13:35 | Larsyn |  Deceased

Player: Shany

FC: Alexandra Stan

Occupation: Escort → District 12

Contact: sanianik@gmail.com, skype: shanydei

Age: 39

Status: - útok D13, bomba

[ džůliet treš ]


Pokud se člověk rozhodne vzít si do hledáčku Jul Trasherovou, brzy se nejspíše zblázní. Je hubenější postavy ovšem s ženskými křivkami, za které by se nemusel nikdo stydět. Výškově není nijak moc vidět, nepatří mezi liliputy, ale kdyby neustále nenosila podpatky, zřejmě by si ji mohli splést s mládeží, která se prohání po obchodech. Její vlasy mají blond barvu, nikdy by si na ně nenechala sáhnut, barvám se vyhýbá, prostě se bojí že by o ně nějak přišla a to by nepřežila. Dosahují něco málo pod ramena, i když je mnohem raději vyčesává nahoru do různých kreací, které později pracně sundavá dolů. Její styl nemá žádný řád, v jednu chvíli je perfektně oblečená, další den ji můžete vidět v šatech a legínách, jak si kráčí po městě a je jí to všechno šumák. Obléká se výhradně do nejnovějších kousků které ulovila do svého šatníku a nikdo jí to nevymluví. Pokud má zrovna nějakou událost, přijde jedině v dostatečně rudém oděvu. Někdy je to agresivně červená, jindy vínovým odstínem příjemně pohladí po duši a nevydráždí oči svých spoluobčanů. Vždy perfektně nalakované nehty do zářivých barev propůjčují jejímu stylu takové vytržení, že když už nic, alespoň na ně se můžete dívat. A také má zalíbení v podpatcích, jakékoliv boty kde není alespoň (a při nejhorším) 7 centimetrů, si nevezme.

Pokud se někdo narodí v Kapitole, je více méně jasné, že brzy bude pobíhat po veřejnosti. I když ne všichni to dotáhnout na tak vysoké pozice, Juliet si s trochou pomoci zařídila pěkný život. Její rodina nepatřila mezi ty významné, žili středním proudem, nezajímali se o ostatní a snažili se nahrabat co nejvíce pro sebe, protože tak to přeci chodí, ne? Každý sám za sebe a hodně štěstí vám všem ostatním. Rodina ji vedla k prostoduchosti a aroganci. Matka jí stále opakovala, že když bude dostatečně pěkná, určitě si jí všichni všimnou a ona nebude muset nic dělat. Otec se jí snažil pořád dotlačit k tomu, aby si našla někoho slavného a bohatého, že bude mít zajištěnou budoucnost, v dnešní době přeci na vzhledu nezáleží, všechno je o penězích a tak podobně. Možná byste se divili, kde dívka jako je ona, získala práci uvaděčky. Juliet nechtěla být jenom hloupá husička, která se za někoho provdá a bude celý život vysávat bankovní účet svého milého. Dlouhou dobu studovala na školách pro stylisty ale po několika ročnících to vzdala, neměla na to dostatečně velkou představivost. Na to, aby se mohla stát moderátorem neměla pohotové reakce. Co jí však šlo překvapivě dobře byl odříkávání nudných monologů, texty se vždy naučila naprosto perfektně. Chvilka uvažování a pronervovaných nocí než jí došel dopis o přijetí mezi uvaděče. Byla by sice mnohem raději, kdyby šlo o nějaký populární kraj, ale lepší mít nějakou práci než žádnou.


× Andy Nufa - Měla by být hrdá na vítěze ze svého kraje. Bohužel, osud tomu zřejmě chtěl jinak. Když na jedné ze sklizní předvedl kolosální průšvih a zranil jí kotník, začala ho nenávidět jak ještě nikoho předtím. Ani on se netváří zrovna dvakrát nadšeně z její přítomnosti. Musí to však prozatím přežít, než Jul přesunou nebo Andyho za jeho chování odvedou.

Rozhovor s Desirée

15. november 2013 at 19:06 | Larsyn
Marina Carter: *Vpluje do připraveného studia a ukloní se, když jí přivítá velký potlesk tak se zářivě usměje a udělá několik póz pro fotografy. Pak si k sobě přitáhne mikrofón na stojanu, jako nějaká slavná zpěvačka a spustí.* Obrovský potlesk pro Desirée Mason, vítězku 2. Pentagames!! *Zahlásí velkolepě a ukáže na místo, odkud má vyjít. Spustí se kapitolská hymna, technici také udělali nějaké zajímavé efekty, takže nic nechybí.*

Desirée Mason: *Upravená, uzdravena a znovuzrozená přichází na pódium, kde je opravdu ráda. Ne, že by na začátku nebyla ráda, ale vidět i falešný i upřímný úsměv kapitolanů jí zlepšuje náladu. Mává publikum, ale nijak moc se neusmívá, tváří se zcela neutrálně. Po chvilce dojde k Marině, které kývne na pozdrav a pohodlně se usadí do křesla.*

Marina Carter: *Des doprovází celou dobu bouřlivý potlesk a pískání.* Všichni Tě tu strašně rádi opět vidíme! *Obdaruje jí úsměvem a pořádně si jí prohlédne.* Koukám, že už jsi celá jako nová. *Pochválí její vzhled a přejde rovnou k dění v aréně.* V aréně jste si počínali dost brutálně, souhlasila si vždy se vším, nebo ti bylo občas něco proti srsti? Protože vaše zákroky byly občas tak brutální, že jsme je ani nesměli vpouštět do televize. *Oznámí jí celkem uznale, ona by nic takového nesvedla, snaží si však zachovat vážný tón.*

Desirée Mason: *Podívá se na publikum a trošku se i zasměje, poté se zase otočí na Marinu.* Možná tak vypadám, ale rozhodně se tak ještě necítím. *Pokrčí rameny a opře se plně do křesla. Poté už dostává otázku a ona se nad tím ještě chvílí zamýšlí, netrvá to moc dlouho, protože ví, co by na to měla odpovědět.* Hmm, jak se to vezme. Jak pro koho co je brutální... možná, co jsme provedli splátkyni z 1. kraje bylo už i pro mě brutální, ale věděla jsem do čeho jdu a nijak jsem se toho ani neštítila. *Zasměje se a pak zase přestane, protože to možná nebylo vhodné, ale neví, jak by se zrovna měla zachovat, aby po ní třeba neházeli konzervy.* Málo kdo před námi tohle v aréně prováděl, nevím... ale s Lukem... ehm, Spencerem sme aspoň měli něco podobného, ale musím uznat, že už mě to po nějaké době přišlo pro někoho až moc kruté. *Nadzvedne čelo a usměje se.* No co, když už jsem v aréně, tak mě kvůli tomu snad nezavřou ne?

Marina Carter: *Poslouchá a chápavě přikyvuje.* Ale, chtěli jsme pořádně divadlo, tak jsme ho měli mít! *Odpoví tak, aby na sobě Des nenesla žádnou vinu a nikdy jí z ničeho nemohl obviňovat. Na tu otázku se zavřením radši neodpovídá, nechce pak dostat vynadáno od šéfíka.* Jak jsi celkově byla spokojená s arénou, soupeři a spojenci? Tyhle hry nebyly vůbec nudné a rozhodně se bylo na co dívat!

Desirée Mason: *Usměje se a trošku se i zasměje.* Noo, asi jsem párkrát řekla něco... jako, že nesnáším tu arénu? *Opatrně to řekne.* Tak asi takhle to stále cítím, sice koukat na ní v televizi mohlo být fajn a celé to bylo opravdu dobře provedené, což obdivuji práci Tvůrců. Asi bych nemohla něco takového vymyslet, ale bylo to mučení tam být 6 dní. *Protočí očima a podívá se na kapitolany, načež se hned usměje.* Soupeři? Někteří byli moc malý a přišlo mi to potom blbé, když jsem je zabila, ale myslím si, že jsem na ně byla dost milá a až tak daleko by se stejně nedostali. A spojenci? Co říct, Cedric nás opustil a ani nevím, jak se to stalo. Pak jsme se párkrát rozdělili, ale nějak jsme to spolu zvládali si myslím.

Marina Carter: Ani se ti nedivím, občas muselo být v aréně pořádné horko. Zvlášť u žhavých stěn, nebo když byla do arény vpuštěna mlha. *Prohlásí vážně a s výrazem "Vážně bych tam nechtěla být.."* Ano, někteří soupeři byli vážně mladí, ale nedá se nic dělat, jsou to prostě Hladové hry. *Pokrčí rameny a snaží se tvářit, jako kdyby se jí to vůbec nepříčilo.* Ve finále jsi skončila s Lukem Spencerem, bylo těžké na něj útočit, nebo ti to bylo jedno? Jaký jste spolu vlastně měli vztah?

Desirée Mason: Ano, u rohu jsme se zdržovali nejvíc a zrovna tam bylo největší vedro. Zrovna fanouškem vedra nejsem a taky nevím, proč jsme byli tam, ale jinak jsem byla dlouhou chvíli sama v tunelu s krysama. *zatváří se znechuceně.* Teď už mi ty krysy nijak už ani nevadí... *Zasměje se a další otázku si ještě pořádně rozmyslí a pak spustí.* Říkala jsem si, že pokud se dostanu do finále, tak on bude můj protivník... a stalo se to, ono se to dalo i čekat. Vždyť jste ho viděli, občas jsem se ho bála i já. A ve finále to rozhodně bylo těžší než jsem si myslela. *Sklopí hlavu a podívá se na svoje kolena.* Štvalo mě to, že to nechal na mě a štve mě to doteď. Nevím, co si o tom mám myslet... a pak se prostě zabil a to už mi mozek nebere ani teď... *Zavrtí hlavou a ušklíbne se.* Možná mi mohli dát i nový mozek.

Vivian Virtue: *Nakráčí si to tam, když je v dohledu kamer, zvedne hlavu a na vteřinku jí zarazí, že ještě probíhá rozhovor, protože teď už přece měla být korunovace a ona jakožto prezidentka opravdu nemá času nazbyt, to se dá pochopit. Mírně tedy nakloní hlavu na stranu a směrem k Marině udělá gesto, ať už se odklidí někam na stranu, protože teď přichází vládkyně celého Panemu a všichni by se jí měli alespoň klanět, když už nejsou schopni držet se programu. Přistoupí blíž k Desirée, přičemž se spustí slavností hudba a ukáže se chlapík, který nese na sametově červeném polštářku zlatou korunu pro vítěze. Významně se na Desirée podívá a pogratuluje jí, načež opatrně vezme do ruky korunku a pomalu jí nasadí na hlavu vítězce.* Gratuluji *Poví monotónně.* A teď se koukneme na záznam z her. *Oznámí a velkolepě se posadí do svého křesla.*

Desirée Mason: *Udiveně na ní kouká a nestačí všechno, co se za těch pár sekund všechno odehrálo. Ještě před chvílí seděla na křesle a ejhle... už zase stojí a má na hlavě korunu a někdo jí pogratuloval. Teď už chápu, proč se nedá nikdy prezidentka sehnat. Je trošku rychlejší než si myslela... na to, jak staře a zmake upovaně vypadá. Zase se usadí do křesla a jde taky sledovat záznam her.*


Vivian Virtue: *Po chvíli sledování už má nutkání zjistit, kolik času jí celá tahle korunovace zabrala, ale udrží se a sleduje záznam, který už beztak viděla, protože ho musela schválit. Ale to nikdo neví, takže oficiálně ho vidí poprvé. Sleduje ho nezúčastněně, spíš jí zajímá reakce Desirée. Nožkou, kterou má přehozenou přes svou druhou nohu začne zlehka a pomalinku pohupovat.*

Desirée Mason: *Jen se na to dívá a nic k tomu neříká, spíš si všímá prezidentky, která jí opravdu děsí víc než ta aréna, ze které chtěla opravdu pryč, ale nijak se na ní nedívá a radši sleduje záznam.*

Vivian Virtue: *V momentě kdy záznam skončí, zvedne se, počká až to samé udělá i Desirée a ještě jednou si s ní potřese rukou. Pak už jen stačí kouknout se do kamery a rozloučit se s diváky a už si zase může zmizet, přesně tak jak to vždycky dělá. Dnes má vůbec hodně nabitý program, tudíž hned na to dlouhými kroky zamíří pryč ze studia.*

Desirée Mason: *Jen udělá to co ona a dále mlčí. Marina už se nezvládá ani žádné slovo, když sem přišla prezidentka a tak ani ona. Prostě si s ní potřese ruku a radši už zase vyráží zpátky do zákulisí.*

3. Turné vítězů

14. november 2013 at 23:48 | Larsyn

Zúčastnit večírku se mohou všichni, ale během turné jen obyvatelé krajů a důležití lidé.

18.11. - 29.11.
12. kraj - 1. kraj = (Proslov vítěze, rozhovor s vítězem - pokud se chcete někoho na něco zeptat.)

1.12. || 19:00 - 23:00 (odcházet můžete i dříve)
Kapitol = Večírek u prezidentky Virtuové (Stylisti můžou navrhovat nějaké šaty a nebo si seženete sami.) - Tentokrát je to MAŠKARNÍ "BÁL" (PLES!!! - SPOLEČENSKÝ OBLEK/ŠATY)
Kde: Panem → Capitol → Město → Prezidentský dům


DŮLEŽITÍ LIDÉ

mentoři - Andy Foy a Chace Styron


BODY ZA ÚČAST
Adam Essin - 8
Andy Foy - 4
Andy Nufa - 24
Chantelle Raymond - 8
Damien Sparks - 51
Desirée Mason - 114
Jason Seatton - 6
Juliet Trasher - 3
Karalynn Ringrose - 44
Luccy Anderson - 4
Marina Carter - 9
Morgan Nissen - 11
Odette Fleury - 9
Perrie Litmix - 4
Priscille Peverell - 13
Stephanie Borman - 23
Tera Nerley - 10


KRÁLOVNOU A KRÁLEM VEČERA SE STÁVÁ STEPHANIE BORMAN A DAMIEN SPARKS!

PROSLOVY


2nd Pentagames - Rozhovory (Part III)

7. november 2013 at 22:42 | Larsyn

ZPĚT

10. ISABELLA HONEY DRENT
BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 8/10
Přivítejme na pódiu další splátkyni. Isabella Honey Drent! Vítám Tě tu. *Znovu se posadí do křesla a k tomu druhému pokyne rukou, aby se i ona posadila.*
*Ne že by se jí líbilo, že před každým vystoupením nemá skoro žádný strach. Možná lehkou trému, ale strach v žádném případě. Proč je to tak? Nemá co ztratit. Přemýšlí, jestli to její bratr měl taky tak. Možná. Vzpomíná, jak ho sledovala v televizi a jak mu fandila. Nedokázala si představit jinou možnost než že vyhraje. A přesto se to nestalo. Od té doby se změnila k nepoznání. Z mladé, přátelské a věčně usměvavé dívky se z ní stalo tohle. Nezáleží jí na vlastním životě a jediné co chce, aby to bylo rychle za ní. Navíc jí štvou ty podpatky a velká sukně. Ne, že by to nebylo hezké, ale je z 10. kraje a líp je jí prostě v džínách. Konečně vyvolají její jméno. Trošku nemotorně se rozejde na pódium. Na tváři se jí usadí celkem milý úsměv. Pozdraví diváky, podá ruku moderátorce a sedne si do křesla.*
Jsi z desátého kraje, který ještě nemá vítěze. Budeš se snažit vyhrát? Co všechno jsi ochotná do toho dát, aby jsi vyhrála?
*Dá si nohu přes nohu a pohledem přejede její obecenstvo. Tihle určitě nejsou tak zlý a zkažení jako tvůrci her.Možná jsou dokonce i hodní a jejich smýšlení je jenom důsledkem jejich výchovy. Přijde jí, že nad nima přemýšlí jako nad koněma. Jaký jezdec, takový kůň a tím jezdcem jsou v tomhle případě bohužel tvůrci her. Podívá se na moderátorku.* Oh, ano.. desátý kraj ještě nemá vítěze. *Řekne to s celkem smutným nádechem.* No je jasný, že ještě nemá vítěze když jsme zavíráni do arény s profíky, kteří na to trénují celý život. Já vám něco povím.. Představte si profesionální splátce jako tygry a nás ostatní jako slepice. Myslím, že je jasné kdo v tomhle má navrch. Zajímalo by mě, jestli by Capitolané byli spíš tygři nebo spíš slepice.. hmm.. *zamyslí se a podívá se do publika. Upřímnost nade vše.* Řekla bych že by jste na tom byli hůř než my. A jestli se budu snažit vyhrát? Tu otázku snad ani nemyslíte vážně. Jasně že se budu snažit vyhrát, stejně jako ostatních 23 splátců. A ochotná jsem do toho dát všechno, vlastně celý svůj život..
Dokážeš někoho zabít? Nebo budeš pasivně vyčkávat až ostatní zemřou?
*Nad touhle otázkou se na chvilku zamyslí. Doma nikdy neměla ráda zabíjení zvířat, toho se vždycky zúčastnil její bratr a ona jenom tak tiše postávala opodál, ale po jeho smrti se musela zúčastnit víc. Měla by se s tím svěřit, možná by to mohla trochu přibarvit.* Víte, v 10. kraji je zabíjení na denním pořádku. Asi není takový rozdíl zabíjet zvířata a lidi. Lidi jsou o trošku chytřejší a méně důvěřivější. Pravdou je, že doma jsem se zabijaček moc nezúčastňovala, to byla parketa mého příbuzného, ale po jeho smrti jsem se musela zapojit i já. Dá se říct že bych to zvládla. *Podívá se do kamery a zamyslí se, jestli tohle všechno vidí rodiče a co na to říkají ostatní.* Ti chytřejší jenom vyčkávají a do žádných konfliktů se neženou. Jenom to způsobuje zranění a, co si budeme povídat, každé zranění v aréně může zabít. Neříkám, že budu jenom vyčkávat, ale do žádných konfliktů se hnát nebudu.
Co očekáváš od svých spojenců a soupeřů?
*Uvědomí si , že se vlastně do téhle chvíle s nikým moc nebavila. Nemá žádné spojence a po jejím včerejším vystoupením ani žádné nepřátele. Pro ostatní asi bude tou, co je lehké zabít.* Od soupeřů očekávám, že budou krutí a výhru nikomu nedarují zadarmo. A co se týče spojenců.. žádné zatím nemám. Znám svoje slabiny a vím, že kdybych se s někým spřátelila, bylo by těžké je pro mě pak zabít. I když v aréně se nějaký ten spojenec hodí a ještě mi pár těch hodin zbývá. Ještě uvidíme. *Zvedne se a opět nemotorně odchází zpátky. Jestli kvůli něčemu nechce vyhrát tak určitě kvůli oblečení. Nedovede si představit všechny ty večírky a oslavy v Capitolu a v šatech. Zamává publiku a zmizí z podia.*

10. MATT LEEDEER
BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 9/10
Přivítejte prosím Matta z desátého kraje! *Uvítá ho na pódiu a posadí se na židli, přesně naproti Mattovi.* Jsi nejmladší splátce letošních her. Jaké jsi měl pocity, když vytáhli tvoje jméno z osudí? Jak na to reagovala rodina?
To co má na sobě se mu fakt líbí. Vypadá jako ovečka a navíc má v ruce malou plyšovou ovečku se kterou si pořád hraje a pohazuje si s ní v ruce. Když uslyší, že ho volají na tváři se mu zorzáří co nejmilejší úsměv a v očích mu už poskakují jiskřičky nadšení. Hned jak uvdí zase tolik lidí v davu začne mávat, rozdává úsměvy a posílá vzdušné pusinky, párkrát zamává i svojí plyšovou ovečkou. Potom se přestane tak vytahovat a sedne s a čeká na otázku. Nejdřív si ji celou přebere v hlavě... * Byl sem v šoku?*snaží se o co nejsmutnější tón, který zní ale velmi přesvědčivě* nejdřív mi to připadalo jen jako ošklivá noční můra a potom mi teprve došlo, že je to celé pravda...*rychle zamrká jakoby dostával z očí slzy a ovečku si nervózně žmoulá v ruce. * a pak jsem byl strašně smutný a brečel...a maminka taky brečela* řekne s co nejsmutnějším tónem a publiku věnuje pohled "umírajícího koťátka". *
Prozradíš nám, čemu jsi se naučil ve svém rodném kraji? A co jsi se přiučil tady? Docela by mě zajímalo, co umíš.
*Když dostane tuhle otázku je rád, že kapitolanům a celému Panemu může ukázat, že neni jenom ubulínek. * Měli jsme doma spoustu slepic, rád sem je mučil * šibalsky se usměje* Dělal jsem pasti a oni se do nich přiblble pokaždý chytili* usměje se* ale většinou se jim stejně nic nestalo...Taky jsme chodili s kamarádama do hor a hráli si takové vlastní Hunger games, teda nebylo to nic moc, ale aspoň něco...*kysele se zatváří*A tady jsem se naučil jednu celkem fajn věcičku, ale to si nechám jako překvapení do her*usměje se a znovu nasadí šibalský výraz a ještě mrkne na publikum.* umím toho celkem dost,aspoň myslím, ale nevím, jestli to bude stačit k tomu, aby vyhrál... O tom se mi může ledatak zdát...*řekne smířeně. a doufá, že poslední otázka nebude něco na jeho plačící náladu.*
Chtěl by jsi něco vzkázat rodině a kamarádům? Směle do toho.
*Tak tuhle otázku zrovna slyšet nechtěl... Ovečku v ruce pevně stiskne, jako by mu pomáhala zbavit se strachu nebo zarazit příval slz. * ehm...Mami, tati? *řekne a do očí se mu už začínají drát slzy, ale zatím je úspěšně potlačuje* Já vím, že jsem nikdy...nebyl dítě, které by jste chtěli*trošku zavzlyká a začne se mu klepat dolní ret. * ale chci aby jste věděli, že vás mám moc rád a nikdy mi po vás nebylo tak smutno....*definitivně prohraje boj se slzami a začne plakat* A jste nejlepší rodiče na světě.....a až umřu,nechci aby jste kvůli tomu byli...moc smutní..*otře si slzy z tváře a koukne se do kamer* Mám vás rád...*řekne tiše a to je asi taky poslední co řekne. Zvedne se z křesílka, mírně se ukloní publiku a zamává jim svojí ovečkou, díky které vypadá ještě víc jako malé děcko. Pak odejde z pódia*

11. PIERRE SPIVET
BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 5/10
*Srdce mu šialene búši, keď začuje svoje meno. Dlho mu trvá, kým sa spamätá a naberie odvahu vyjsť po tých niekoľkých schodíkoch na pódium. Stúpa po každom jednom schode a cíti sa, akoby si týmto pohybom centimeter po centimetri načínal zašitú ranu na hrudi. Uvedomí si, že ho asi 983 očí (podľa jeho hrubého odhadu) kolektívne sleduje. Len čo vyjde na pódiu, zvyšok miestnosti sa stratí v žiare svetiel. Zažmurká. Škúliac a snažiac sa usmievajúc potrasie rukou moderátorke. Nechápe, prečo má na sebe taký hlúpy kostým, aký má, navyše mu je veľký a tá kravata ho nepríjemne škrtí.* Ehhmmm...dobrý večer.
Tak tady ho máme! Naší mladou hvězdu a naději jedenáctého kraje! *Oplatí mu potřesení ruky a rukou ukáže na křesílko, které stojí hned naproti ní.* Také ti přeji dobrý večer. Nebudeme otálet a rovnou se vrhneme na otázky. Zítra je velký den a všichni se musíme pořádně vyspat. *Prohlásí naprosto vážně a nevinně se usměje.* Takže Pierre, jsi druhý nejmladší soutěžící. Myslíš si, že máš nevýhodu oproti ostatním a nebo nějakou výhodou? Proč? *Položí mu první a celkem jednoduchou otázku.*
*Keď začuje toto vrelé a nečakané privítanie, pred očami 983 ľudí sa dosť hlúpo začervená, čo pôsobí v kombinácii s farbou jeho obleku katastrofálne. Odšuchtá sa ku kreslu a sadne si, ledva ho v ňom vidno. *No...ja...* začne a pritom striedavo pritláča malíček jednej ruky o palec druhej- ako maličký pavúčik, čo šplhá hore-dolu. Vždy, keď je nervózny, pociťuje naliehavú potrebu prepletať prstami. *Nie som si istý, či mám nejakú výhodu,* pípne sotva počuteľne a uvedomuje si, s akou naliehavosťou na neho hľadí všetkých 983 párov očí. *Som...dosť malý, dokážem sa ľahko skryť. Som aj ľahký, nemám problém skákať alebo behať. Vlastne...väčšina ľudí ma volá Pierko,* objasní a cíti, ako v ňom narastá hrdosť, že vyprodukoval takúto súvislú vetu. *Ale ináč nič moc neviem. Okrem mapovania. Kreslím mapy,* keď to povie, hodí neistý pohľad na moderátorku, ale potom sa hneď opäť zahľadí na svoje prsty.*
*Sleduje jeho kouzelnou nervozitu a rozpaky. Neubrání se povzbuzujícímu úsměvu. Očima jako kdyby skoro říkala, že se ničeho nemusí bát.* To si myslím, že je celkem zásadní. Ukryty hlavně, ty mají veliké využití, takže by ti mohla spousta soupeřů na druhou stranu závidět. *Zaslechne přezdívku a mile se usměje.* Pierko? Dobře, budu ti říkat takhle. Mapy? To by se ti taky mohlo hodit, měl by jsi výhodu a dokázal by ses orientovat v aréně, což vůbec není na škodu. *Řekne to schválně nahlas, aby to pořádně zaregistrovali i případní sponzoři.* Našel sis nějaké spojence? Nebo budeš bojovat sám za sebe?
*Cíti, ako nervozita narastá s každou chvíľou, čo tam sedí. Neustále myslí na to, ako hlúpo vyzerá v tom obleku a že keby sa viac snažil, možno by splynul s tým kreslom. Pani moderátorka sa však tvári, že ju naozaj zaujíma, čo rozpráva, cítil by sa teda, akoby ju zradil, keby sa zrazu premenil na kreslo. Namiesto toho si teda začne predstavovať, že je odvážny kovboj. V kútiku duše vždy prechovával ku kovbojom veľký obdiv, boli neohrození a divokí. Uvedomí si, že prestal rozprávať. A prestal aj so šplhačou prstovou rutinou. A ešte stále sa na neho upiera 983 (odhadom) párov očí. *Ehm,* odkašle si. *Mám jedného spojenca,* prizná. *Keby som bol hrdina, kovboj, určite by som si dokázal nájsť aspoň piatich spojencov. No ja som iba malý chlapec s bujnou fantáziou. A práve preto mám v spojenectve Blakea- on je skutočne silný, dokáže sa biť a hádzať drevené kláty a trochu sa ho bojím. Myslím, že chcel zjesť moju mapu,* poslednú vetu dodá sotva počuteľne, zase vyzerá, akoby chcel splynúť s kreslom.*
*S obrovským zájmem ho poslouchá. Je malý a rozkošný. Nejradši by si s ním povídala hodiny a hodiny, dokud by nenabral pořádnou sebejistotu, jenže už mají čas tak na jednu otázku nejvýše.* Pořád lepší jeden spojenec než žádný spojenec. A myslím si, že se s Blakeem k sobě dokonale hodíte! *Ujistí ho jemně a srdečně se zasměje poznámce o jedení mapy. I publikum to očividně pobavilo, ačkoliv to řekl potichu, všechna technika tady to akorát zesiluje.* Máte společně naplánovanou nějak strategii?
*Keď začuje akýsi smiech, zo strany publika, predstavuje si, ako sa 983 farebne vyobliekaných ľudí zasmialo a naháňa mu to trochu strach. Snaží sa pokračovať v preplietacom rituály, čo potlačí jeho obavu z toho, že sa na ňom všetci smejú. *Nie. Nemáme,* odpovie na otázku úprimne a dúfa, že ho Blake za to po skončení rozhovor nezboxuje. Uvedomí si, že má poslednú príležitosť niečo povedať, možno jedinú príležitosť v jeho kartografickom živote, aby niečo odkázal celému Panemu. *Máte niekedy ten pocit, že vo svojej hlave už poznáte celý obsah univerza, akoby ste sa narodili s úplnou mapou tohto sveta, zaštepenou do závitov vášho mozgu a celý život vynakladáte úsilie na to, aby ste rozlúskli, ako sa j tejto mape dostať?* povie a na okamih celkom zabudne na nervozitu. *Možno, ak by ste bez pohnutia ticho sedeli tri alebo štyri dni a naozaj by ste sa sústredili, dostali by ste sa k tej mape. Skúšal som to cestou sem, ale prestalo ma to baviť. Keď robím mapu, zdá sa mi, že už som ju raz videl a len ju kopírujem. Chcel by som...chcel som zmapovať všetko poznané a nepoznané územie. Treba povedať, že si zrejme všetci myslíte, že v aréne zomriem a tak svoj cieľ nenaplním. Som len chlapec, ale mám svoje mapy. A budem sa naozaj snažiť. * Keď si uvedomí, koľko toho narozprával, očervenie, čo silno kontrastuje s jeho oblekom a stíchne.*
*Pozorně ho poslouchá, i když její mozek na tolik filozofickou řeč nestačí. Snaží se to usilovně pochopit až se jí dělají vrásky na obličeji, ale ať se snaží sebevíc, nejde jí to.* Všichni ti budeme moc držet palce a myslím si, že někomu jako jsi ty, se dary jen pohrnou! *Prohlásí zářivě a vyzve Pierka, ať povstane.* Tohle by Pierko, reprezentant jedenáctého kraje! *Za ohlušujícího potlesku ho konečně propustí ze studia,ze kterého po dokončení rozhovorů odejde i ona sama.*

12. ZOË TIBBY
BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 7/10
*Už po 23. se postaví doprostřed pódia a zářivě se usměje.* Nyní přívítáme na scéně Zoë Tibby, dívku z dvanáctého kraje! *Zvolá se stále stejnou nadšeností jako u prvního rozhovoru.*
*Príde na pódium, zbytočne nemáva len sa trocha usmieva. Sem tam sa jej zaleskne v očiach. Sade si na svoje miesto a vrhne krátky pohľad na divákov.*
Co tě naučil život ve tvém kraji?
Naučila som sa, že vždy keď je najhoršie môže byť ešte horšie*povie s úsmevom na perách i keď to pre ňu vôbec nie je smiešne. Preto jej úsmev zmizne a pozrie sa na svoje ruky.* Vyrastať v sirotinci ni je jednoduché..naučí vás to mslieť dopredu, prežiť medzi ľuďmi a byť pripravený...na všetko..okrem hier, na tie sa nedá byť pripravený*povie znova a zdvihne hlavu už sa usmievajúc.*
Co pro tebe znamenají Hladové hry?
*Pokrčí plecami* Možnosť získať späť život-nie*pokrúti hlavou*Možnosť začať nový život. Lepší život. Tak ako pre mňa tak i pre moju sestru.... TO s hr Skúška či si zaslúžime život..a podla mňa ja si ho zaslúžim* šibalsky sa uškrnie a oprie sa o operadlo čakajúc na ďalšiu otázku.
Máš nějakou strategii do arény?
Zostať nažive?* spýta sa skusmo a potom sa zasmeje a pokrúti hlavou.*Nie žiadnu nemám...idem tam bez prípravy, bez niakych predstáv..dokonca nemám ani spojenca!* povie mierne zhrozená aj keď ju to netrápi.* Avšak ja sa nenechá len tak ľahko zabiť* znova sa usmeje a ukáže aj zuby ktoré sa lesknú oproti jej tmavej pokožke.
Keď vyprší jej čas ladne sa postaví a raz kývne divákom usmeje sa a potom vyprevádzaná moderátorom mizne z pódia.*

12. TORE ELIASSEN
BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10
*Když je vyvolaný na pódium - jako poslední, samozřejmě - nasadí široký, kouzelný úsměv a vyjde na pódium.* Ahooj! *Zamává divákům a oslnivě se na ně usmívá. Pod tou skvělou maskou se stále skrývá nervozita, která narozdíl od včerejška nijak neustupuje. Posadí se do křesla a čeká na první otázku.*
Takže Tore, řekni nám. Z čeho máš největší strach v životě? Jakou smrt by jsi rozhodně nechtěl?
Upřímně? *Krátce přejede pohledem mezi Kapitolany a moderátorkou.* Že mě jednou přeci jen donutí zůstat ve škole celý den. *Odpoví bez rozmýšlení a rozpustile se zasměje. Jakoby si nepřipouštěl, že už se nikdy do školy nemusí podívat. Druhá část otázky pro něj nebezpečně zavání polemizováním o budoucnosti. Naštěstí ale má způsob smrti, který ho děsí.* Zavalení v dole. *Afektovaně se otřese.* Víte, v našem kraji je to hodně časté a ta představa je...prostě děsivá. *Znovu se nepatrně otřese, aby tak podpořil svá slova.
Jak jsi trávil čas tady v Kapitolu? Naučil ses něco nového?
Snažil jsem se poznat zdejší obyvatele. A ochutnával vaše vynikající jídlo. *Uznale kývne hlavou. Znovu vykládá to první, co ho napadne. Koho by napadlo, že vymýšlet si, bude tak snadné?* Něco nového? Dřív jsem nevěřil legendám o Kapitolu. *Pronese zahanbeným tónem.* Teď už ale vím, že je ještě velkolepější, úžasnější... *Obrátí se k publiku.* ....a jeho obyvatelé ještě přátelštější, než se povídá. *Obdaří je zářivým úsměvem. Není upřímný. Ani trochu. Ale komu na tom sejde, je to jen show na efekt.*
Kdyby jsi si měl vybrat jedno zvíře, kterým by jsi byl, jaké by to bylo?
Orel. *Odpoví pohotově.* Vždy jsem si přál létat, takže mám jasno. *Dodá s příjemným úsměvem a odpochoduje z pódia.*

2nd Pentagames - Rozhovory (Part II)

7. november 2013 at 22:35 | Larsyn

ZPĚT

5. CAMILLE LAWRENCE
BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10
Přivítejme splátkyni, která bojuje za pátý kraj! Camille Lawrence! *Velkolepým gestem ukáže na právě přicházející dívku, které věnuje uklidňující a milý úsměv.*
*Jakmile zavolají její jméno, tak se rozejde směrem k pódiu. Vyjde z boku a pomalým krokem si to kráčí přímo k moderátorce. Otočí hlavu k publiku, pozvedne ruku a začne s ní mírně mávat, aby diváky pozdravila. Roztáhne rty do širokého úsměvu a ten ji přetrvává celou cestu k moderátorce. Posadí se do svého křesla a úsměv ji trochu povolí, ale stále je to úsměv. Dá si nohu přes nohu a ruce si položí do klína.*
Jak jsi byla spokojená se svým kostýmem na přehlídce? Myslíš si, že jsi v soukromém vystoupení mohla udělat něco víc, nebo jsi udělala maximum?
*Pozorně poslouchá první otázku a potom se zhluboka nadechne, a spustí.* Musím říct, že jsem ze svého kostýmu byla vážně nadšená. A když říkám nadšená, tak nadšená. *Přikývne důležitě hlavou.* Líbilo se mi to, myslím, že to úžasně charakterizuje můj kraj a to jak jsem svítila? Nepopsatelný zážitek. A co se týče vystoupení. No, pravda je ta, že jsem do toho vložila hodně, ale možná jsem mohla zabojovat o něco víc, každopádně mohu říct, že jsem spokojená. *I když je pravda, že nebyla zrovna potom moc nadšená, ale i tak do toho dala hodně. Nemůže si stěžovat na to, že by se jí to nepovedlo.*
Kdyby sis mohla odvézt dvě věci z Capitolu, co by to bylo? A proč?
Dvě věci, říkáte? *Pozvedne mírně obočí a zamyslí se chvíli nad tou otázkou, ale ví, že dlouho přemýšlet nemůže. * Vzala bych si rozhodně nějakou zbraň a láhev plnou vody. Myslím, že tohle se mi v Aréně rozhodně bude hodit a já chci přežít, chci zvítězit. *Napne trochu hrdě hruď, když řekne, že chce zvítězit. Jo, možná se to někomu bude zdát divné, ale jí je to jednou. Jsou to první věci, které ji napadly a které by ji rozhodně byly užitečné. I když je pravda, že ji napadlo toho více.*
Zítra Vás vpustí do arény. Myslíš si, že jsi plně fyzicky i psychicky připravená?
*Nadechne se zhluboka a trochu se v křesle zavrtí, jako kdyby se jí snad nepohodlně sedělo. Ale kdo ví? Možná, že je to z něčeho naprosto jiného.* Víte, připraveni nejste úplně nikdy. Vždy je někde ve vás ta trocha nejistoty. Ale ano, jsem částečně připravená. *Přikývne hlavou na potvrzení svých slov.* Jsem připravená jít do Arény a ukázat, co dokážu. *Řekne sebejistým hlasem a ještě se otočí k divákům na které se samozřejmě usměje zářivě. Potom vstane, potřese si rukou s moderátorkou a rozloučí se. Rychlejším krokem zase odejde tam, odkud přišla.*

5. ISAAC ASIMOV
BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 8/10
*Trochu si odkašle a přejde blíže k divákům.* A nyní prosím potlesk pro reprezentanta pátého kraje, Isaaca Asimova! *Přivítá ho na pódiu a opět se posadí do křesla, očekává, že se posadí i on a nebude muset každého vyzývat.* Tak tě vítám v Kapitolu! Jak se ti tu zatím líbí?
*Když zavolají jeho jméno, tak sebevědomě vyjde na podium a celkem nepřátelsky se zadívá na jeho publikum, další pohled mu neopětuje, potom zamíří k sedačce, na kterou si sedne celkem prkenně, jako by měl v zádech pravítko a zadívá se na Marinu.*Upřímně? Nelíbí, nedá se tu z ničeho udělat překážková dráha a je tu až moc sladkého, nesnáším sladké.*Zavrčí tiše.*Vám se snad líbí jiné kraje než Kapitol samotný?*Optá se jí s pozvednutým obočím a nadzvedne hlavu, takže to může působit, že je víc "namyšlený".*
*Sleduje jeho nevraživé pohledy, ale nijak na ně nereaguje. Jen se jí nepatrně změní výraz z milého na trochu povýšený. /Ani nepozdravil../ Pomyslí si ukřivděně a začne na něj zhlížet trochu z vrchu.* Máš rád překážkové dráhy? Copak ve výcvikovém centru žádné nejsou? *Optá se s trochou jízlivosti v hlase a zamává prstíkem.* Nemáme tu jen sladké věci, jak si již mohl zjistit. *Upozorní ho, ale ta další otázka směřovaná na ní jí naštve. To ona tu má pokládat otázky a k tomuto člověku milostí rozhodně šetřit bude.* Samozřejmě, každý kraj má své osobité kouzlo. *Odpoví možná trochu vyhýbavě.* Radši přejdeme k další otázce. *Prohlásí když si všimne jeho výrazu.* Jaká si myslíš, že vás čeká aréna? Které prostředí by jsi nejradši?
*Nad její reakcí jen nakrčí nos a propálí ji celkem nenávistným pohledem. Je to člověk, ačkoliv je kapitolanka, takže ji nenávidí. Jen nad tím zavrtí hlavou a radši to dál nekomentuje, jinak by si asi udělal překážkovou dráhu z ní.*Určitě nás čeká nějaká, kde se...vyrovnají schopnosti jednotlivých splátců, že profíci nebudou mít zas tolik navrch, jako to bylo v minulých pentagames. Nejradši bych arénu, která by byla v podstatě závod o to, kdo překoná nejrychleji a nejlíp nějaké náročné překážky.*Odpoví jí a má hroznou chuť jí říct, že jim by se určitě líbila aréna, kde by je to všechny roztrhalo na kousky, ale nechá si to pro sebe.*
*Poslouchá jeho slova a pozorně sleduje všechny reakce a posunky. Jeho mluva se jí vůbec, ale vůbec nelíbí. A jelikož je i v publiku úplné ticho, je zjevné, že ani jim se to nelíbí.* No, letos jsou splátci z 1., 2. i 4. kraje dost aktivní, takže by se určitě takováhle aréna hodila. Bude to přinejmenším dost zajímavé. *Dál už radši nic neříká. Nechce způsobit nějaký konflikt, spíš chce každému splátci pomoci, aby měli co největší úspěch.* Jaké činnosti si se nejvíce věnoval ve výcvikovém centru? Co tě baví? Docela by mě to zajímalo. *Zeptá se ho a pokouší se o povzbudivý úsměv.*
*Nad její odpovědí váhavě pokývne hlavou a pak už ji jen dál upřeně poslouchá. Když si všimne povzbudivého úsměvu, tak to u něj trochu prolomí ledy a váhavě jí úsměv opětuje. Na chvíli se zamyslí a za celou dobu se do publika nepodívá.*V pátém kraji jsem nejradši si tvořil vlastní dráhy, většinou ze střech a domů sousedů, ti moc ale radost neměli, zvlášť když jsem komínem vypadl u nich v obýváku.*Celkem se nad tou vzpomínkou pousměje.*
*Povzbudivý úsměv se ještě rozšíří, když spatří, že se Isaac konečně trochu uvolnil a už není tak nepříjemný.* Vážně? Tak to asi musím mít velmi dobré lezecké a akrobatické schopnosti! Což by ti v aréně mohlo rozhodně hodně ulehčit přežití. *Zdůrazní a významně se podívá do publika, které přitaká.* Máš dobré vzpomínky na svůj kraj? Na svou rodinu? Pověz nám o ní něco, prosím. *Vyzve ho jemně. Potřebuje, aby ještě víc pookřál a odhalil tak své city, aby rozplakal paninky v publiku a ty mu posílali dary o sto šest.*
*Opět přikývne, celkem si o sobě myslí, že je dobrý "ninja" a že by nějaký ninja faktor vyhrál bez problému, zvlášť protože se na něm nedá poznat, co vlastně dělá.*No, ano, mám, myslím, že chci rodičům poděkovat, protože jsem díky nim nikdy neměl nouzi, ačkoliv to věčné nucení do práce s cívkami by si mohli odpustit a chybí mi. Proto se budu snažit vyhrát, abych jim mohl nějak oplatit to, co pro mě dělali do teď. Navíc nemám sourozence a nechci je nechat samotné. Proto svůj kraj miluju.*Dopoví a když si uvědomí, jak se rozpovídal, tak zatřese hlavou, aby se toho povídání zbavil a probodne Marinu obviňujícím pohledem, že co to s ním udělala.*
*Ano, přesně tohle chtěla. Spokojeně se usmívá a zároveň pomalu přikyvuje hlavou.* To je dojemné, že? *Obrátí se směrem k publiku s rozněžnělým úsměvem. To jen přikývne a je slyšet tiché smrkání některých lidí.* Všichni Ti moc přejeme, aby jsi se zdravý vrátil domů a mohl splnit vše, co jsi právě řekl! *Vstane z křesla a na tváři se jí rozlije příjemný a upřímný úsměv.* To byl miláček pátého kraje Isaac Asimov! *Rozloučí se s ním podání ruky a přejde k dalšímu splátci.*
*Stejně se zatváří zmateně, nechápe, jak z něj ta ženská dokázala vydolovat takový proslov, ani jeho rodičům se nic takového nepodařilo. Mírně se nad tím zamračí, ale pak se váhavě usměje do publika, vstane a taktéž podá Marině ruku. Tiše jí poděkuje, aby to ostatní neslyšeli a rozejde se pryč.*

6. MELISSA DARNELL
BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10
*Nastrojená v těhle pitomých růžových šatech s fialovými vlasy a úžasnými botami. Proč jí tohle dělají? Proč se musí takhle strojit, když tohle všechno bude viděno jen na pár minut? To je tak strašně pitomý a naprosto na hlavu postavený. Takhle se asi cítil Adam při Pentagames. Naprosto zesměšněně. Teda tak se aspoň cítí ona. Neměla by na něj myslet, protože pak to bude ještě horší. Pak už bude jedno jestli je to hra o přežití nebo ne. Bude myslet jen na něj a to opravdu nepotřebuje. Musí nějak vymyslet jak se z tý arény dostat. Nejlíp ne z arény ale rovnou z hotelu. Aby jí nikdo neviděl. Pak si změnit identitu a jet zpátky domů. Hlavně nenápadně. Domyslí to ještě v hotelu.Teď už musí jít na scénu. Nahodí lehký úsměv a vystoupí v těch krásných botách na pódium. Dojde až k moderátorce, na chvilku se podívá do publika a jemně zamává. Pak už se usazuje ve svém křesle a hodí nožku přes nožku.*
Vítám Tě Melisso ve studiu! *Přívítá jí s milým úsměvem a shlédne jí od hlavy až k patě.* Čas nás celkem tíží, takže přejdeme rovnou k otázkám. Jak se cítíš? Jaký máš pocit z přehlídky a soukromého vystoupení? Jsi nervózní ze zítřejšího dne? *Položí jí hned několik otázek najednou, trčí tu už dost dlouho.*
*Sleduje ji a tak nějak se diví, že na ni všechny otázky poslala hned. Na jejím výrazu je taky vidět, že je dost zmatená, ale nehodlá to řešit.* Jak se cítím? No jak jinak bych se cítila než zdrceně, smutně a zároveň nadšeně. Jsem přece ve Hrách. To se vám poštěstí jen jednou za život. Navíc máte možnost si vybít svůj vztek na někom a nebudete za to trestáni. No ještě aby člověk nebyl nadšený. Ale tak je mi smutno po rodině no. Hold se nedá nic dělat. Budu to muset přežít bez nich. Pro tentokrát. Přehlídka byla strašná a stejně tak soukromé vystoupení. Ten kostým byl až moc divný, ale vystihoval moji rodinu. Nebo spíš čím se zabýváme, takže se i to i líbilo. No a soukromé vystoupení nebudu komentovat. To jsem totiž zaspala. Omylem. *Přikývne a poklepe si na čelo, že je úplně tupá, že se nevzbudila. Přitom jí je to úplně ukradený. Ještě aby se o to zajímala. Jedno je to tak jako tak.* Samozřejmě že jsem nervózní. Kdo by nebyl nervózní? Nevíte jak budete bojovat. Kde budete bojovat. Navíc jsou to Pentagames a ty jsou ještě víc nepředvídatelný. Takže nervozita na prvním místě. Ale snažím se na to nemyslet. *Dopoví a zhluboka se nadechne. Je zvědavá jestli dostane další otázky nebo už jí pošle pryč. To už by jí ale ty podpatky zabodla do krku, protože tolik strojení kvůli pár minutám bylo naprosto k ničemu.*
*Pozorně poslouchá odpovědi a zaznamenává si je k dalším tisícům do mozku.* Je zajímavé, jak někteří splátci Kapitol nenávidí a hned se odsuzují na smrt. Ráda vidím zase někoho, kdo je i celkem rád, že byl vylosovaný. Dokážeš si představit tu slávu, kdyby jsi vyhrála pentagames? Co si pod tím přestavuješ? *Položí jí další otázku, ráda by to všechno rozebrala do nejmenších detailů, ale není čas.* Taky by všechny určitě zajímalo, jaký je vztah mezi tebou a Adamem. Povíš nám to? *Obočí jí zvědavě vystřelí nahoru a celé studio ztichne, aby slyšelo každé slovo.*
*Ráda že je vylosovaná? Ani nápad. Ale to je zřejmě jedno.* Sláva po Pentagames? Ta je zřejmě neuvěřitelně velká. Jsou to Pentagames proboha. Mnohem zajímavější než normální hry. Navíc komplikovanější. Jak na psychickou, tak na fyzickou stránku člověka. Je to prostě neuvěřitelně úžasný a ta sláva. Nepředstavitelná sláva. Sláva s velkým S. Všichni o vás ví všechno, protože jste prostě výherci Pentagames. Jenže nikdo tu slávu tak nebere. Většinou jsou ti vítězové poznamenaní, že na ní prostě nikdo nemyslí. Samozřejmě najde se pár výjimek. *Jakmile zmíní Adama, tak na chvilku zmlkne a snaží se najít správnou odpověď. Ale proč lhát? Všichni to beztak už dávno vědí.* Vždyť to všichni už dávno víte. Díky jeho slávě, kterou si vybral z Pentagames. Ale to mě je jedno. Miluju ho a vždycky budu. To je asi všechno co vám k tomu můžu říct. Na víc už se prostě nezmůžu. *Zadržuje slzy co nejvíc to jde a snaží se na něj nemyslet. Nechce se tu zhroutit.*
*Chápavě přikyvuje a mlčí.* Ano, samozřejmě. Pentagames jsou něco víc, jak jsi již zmínila. *To je vše, co k té slávě řekne. Více jí zajímá to doznání s Adamem.* To je hezké. Každopádně vidím, že je to citlivé téma a položila jsem hloupou otázku. Omlouvám se. Ještě jedna a už tě nebudu více trápit. Máš nějaké spojence a zvolenou strategii? *Pokládá jí poslední otázku a natáhne se za sebe pro kapesníky, které jí ochotně podá.*
Ne to je dobrý. Všichni jste to přeci jen chtěli mít potvrzené. *Chápavě přikývne a nasadí falešný úsměv.* Spojence nemám, ale mám v plánu si je najít. Jen u mě je vždycky všechno na poslední chvíli. A strategie se vymyslí za pochodu. Tam si totiž budete muset udržet chladnou hlavu a jak jinak to udělat než vymyslet strategii, že? Už se prostě na zítra těším a doufám že jsou všichni taky tak zvědaví jako já. *Usmívá se a letmo se podívá do publika*
A my ti za to potvrzení moc děkujeme. A také ti držíme palce, ať si stihneš najít věrné spojence a tvůj mozek vymyslí dobrou strategii. Budeme tě v aréně pozorně sledovat jako ostatní splátce, sponzorské dary se ti určitě jen pohrnou! *Rozloučí se s ní lehkým objetím, tím je jejich rozhovor u konce.*

6. BLAKE ANGEL
BODY = rozhovor: 9/10 - oblečení: 10/10
*Trochu si přesedne na křesle a natáhne se pro sklenici s vodou. Má před sebou ještě půlku splátců a je značně vyprahlá. Voda to ale okamžitě spraví a Marina vypadá, jako kdyby právě přišla z maskérny. Postaví se doprostřed pódia a se zářivým úsměvem se podívá do publika.* Nyní přivítejme na pódiu mladého splátce ze šestého kraje! Přichází Blake Angel! *Zvolá zvonivým hlasem a hned jak Blake přijde, ukáže na křeslo naproti tomu jejímu, do kterého si sama sedne.*
*Jakmile uslyší své jméno, radostně poskočí na místě a s pískotem zamíří na pódium s naprosto pohodovým krokem. Rozzářeně se podívá do okolí, tolik publika, aby opěvovalo jeho úžasný herecký výkon. Zamává jim a s houpavým krokem dorazí ke křeslu, kam zapadne a různě se tam vrtí, dokud nenajde pohodlnou pózu.*Ahoj, já jsem Blake.*Natáhne k Marině ruku, aby jí ji mohl sevřít nenápadně jí přitom ukrást prsten, nemůže si prostě pomoct.*
Docela jí překvapí Blakeova touha po kontaktu, tak k němu také natáhne ruku bez sebemenšího zaváhání. Jelikož jí je prsten trošku větší, tak jde z ruky stáhnout hodně snadno. Krátce potřese jeho rukou, kterou si opět položí na stehno, nyní bez prstenu. Chvíli si Blakea prohlíží a položí mu první otázku. Takže Blakeu, pevně doufám, že jsi připravený reprezentovat svůj kraj. Chtěl by ses dostat do společnosti vítězů ze šestého kraje? Chceš být slavný a obdivovaný?
*Sedne si na křesle tak, že má nohy pod sebou a pohupuje se na nich. Prsten rychle strčí do boty a jen se radostně zadívá na Marinu.*Nooo, určitě bych chtěl, ale bojím se, že by mě Chantelle, naše vítězka, znovu zfackovala.*Řekne o něco víc smutně a při té vzpomínce si promne tvář, na kterou schytal od ní facku.*A já už jsem obdivovaný!*Podotkne pohoršeně.*
*Zvědavě jí vyjede obočí nahoru při té zmínce o facce. Otočí se tváří k publiku a pokrčí rameny.* To musíme slyšet! Povídej, proč jsi dostal facku?* Zeptá se zvědavě a čeká na odpověď. Blake něco nakousl a ona musí vědět konec, její uši prahnou po novinkách. Té poznámce o obdivovanosti se srdečně zasměje.* Tak by jsi byl ještě více obdivovaný! Ženy a dívky by jen šílely, když by tě viděly!
*Zamrká zmateně a potěšeně se zatváří, když zaujme tu milou paní.*No, potkal jsem se s ní v lese a chtěl jsem jí podat šíp a řekl jsem, že její sestra měla úplně drsnou smrt a ona mi dala dvě facky.*Řekne smutně. Potom zamrká do publika při zmínce.*No, holky mě zatím jen chtěly vyškubat vlasy.*Podotkne ke svým světlým a popotáhnu.*
*Poslouchá jeho vyprávění a na tváří se jí stupňuje šokovaný výraz.* Nerada to říkám, ale mně by se to asi taky nelíbilo. *Nevinně se zahihňá a úsměv rychle zakryje rukou.* Ale určitě si to spravil omluvou, že? *Zeptá se ho a chápavě přikývne.* Určitě se jim Tvoje vlasy líbí. *Zasměje se a natáhne se k jeho vlasům, které trochu počochňá.* Po pravdě, ani bych se jim nedivila! *Zasměje se a přejde k další otázce.* Zítra nastupuješ do arény. Jsi si jistý, že dokážeš někoho zabít?
Ale náhodou, to byl úžasný herecký výkon. No, neomluvil..víte, ono se s opuchlou pusou po fackách špatně mluví, ale tak se jí omlouvám teď. I za ten šíp.*Řekne a když mu rozhrabe vlasy, zatváří se jako andílek a "zatetelí" se na místě.*Děkuju.*Vyhrkne a pak se zamyslí nad její otázkou. Nakonec pokýve hlavou.*Myslím, že zvládnu, co by to bylo za svět, kdyby přišli o takového cirkusáka, jako jsem já.*Ukáže prsty na sebe a vytáhne z kapsy míček, který si položí na špičku nosu, hlavu zakloní a udrží míček na nose.*
Tak aspoň, že se jí omlouváš teď! Je důležité se omluvit a to jsi splnil. *Spokojeně se usměje a poslouchá vytoužené odpovědi.* Je dobře, že si věříš. Uvidíme jak si povedeš zítra v aréně. Spousta lidí Ti určitě bude fandit! *Pokýve hlavou a sleduje jeho malinké představení. Celé to sleduje se zatajeným dechem.* Tak tohle si mí drazí zaslouží potlesk! *Začne bouřlivě tleskat a ani diváci neváhají a pobaveně pískají a tleskají.* Tak dámy a pánové, to byl Blake Angel ze šestého kraje! *Zvolá když vstane z křesla a velkolepě ukáže na Blakea.*
*Zatváří se nadšeně a na tváři se mu rozzáří úsměv, jen jí přikýve a potom při jejích posledních slovech vstane.*!elotipaK ,ěm olišěT*Odpoví pozpátku a potom se s máváním rozejde zpátky s potěšeným výrazem.*

8. BEATRICE JENNA LOVERMEAN
BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10
Další na řadě je osmý kraj! A konkrétně Beatrice Jenna Lovermean! Prosím potlesk! *Uvítá jí do studia a celou její cestu jí doprovází pohledem a potleskem.* Vítám Tě tady ve studiu. Nebudeme na nic čekat, je vidět, že jsi nervózní, tak přejdeme rovnou k otázkám. Jaké byly tvoje pocity po tom, co bylo vyřčeno tvoje jméno? Co ti problesklo hlavou?
*Došla ke křeslu a snažila se do něj přímo nesvalit - podpatky na sobě nikdy neměla a oni po ní chtěli, aby to teď nosila, jako kdyby v takových nepohodlných botách chodila každý den.* Dobrý večer, *pozdravila potichu a snažila se protáhnout si nohy - hlavně nenápadně a ne nevkusně.* No, já, ehm... *byla strašně nervózní. Potřebuje se uklidnit.* Já jsem skoro nic necítila. Nepřemýšlela jsem nad ničím, sotva jsem pokládala nohu před nohu. Možná... možná jsem myslela na sestru, která taky byla vylosována, ale před několika lety. Ale jinak, nestihla jsem si nic myslet, dokud jsem nebyla pryč od všech těch lidí. Byla jsem z nich nervózní a byla jsem nervózní z her. Myslím, že jsem i brečela, skoro vůbec si to nepamatuju. *Nějak se rozpovídala a když si to uvědomila, zasekla se a zčervenala jak rajské jablíčko.*
Ano, to naprosto chápu. Nedokážu si tu situaci představit, protože jsem jí nikdy nezažila. *Radši nedodává, že by se do té situace nechtěla dostat. To by bylo v této situaci naprosto bezcitné a podrazácké.* Máš se za kým vrátit? Budeš usilovat o výhru s plným nasazením?
Mám rodinu, matku a otce, s ostatními příbuznými se nesetkávám. Možná to není moc lidí, kteří by na mě čekali, ale mám ještě přátelé, kteří by mě jisto jistě viděli rádi znovu, živou a zdravou. *Usmála se a v očích se jí zaleskly slzy. Tak ráda by znovu viděla všechny ty přátelské tváře, ne ty kapitolské nadšené úsměvy z toho, že je splátce, nebo hrané a chladné úsměvy ostatních splátců. Co by dala za jeden upřímný a přátelský úsměv.* Přikývla. Jasně, že se bude snažit, nechce přece zemřít.* Samozřejmě, ráda bych vás viděla znovu, ať už z pocitu vyhraných Her a vítězství nebo z jakéhokoliv jiného pocitu bych se z arény ráda vrátila. *Polkla. Nervózně přejela pohledem po kapitolanech.*
*Přikývne s očima, ve kterém je hrané pochopení. To však naštěstí není moc poznat. Nikdy tenhle pocit neznala a nikdy ho už ani poznat nechce. Radši tedy změní téma, citů už bylo dost.* Jak se ti líbí v Capitolu? Jestli vyhraješ, budeš tu chtít zůstat?
*(Konečně dobrá otázka,) pomyslela si nadšeně. V Kapitolu to bylo krásné, tak jiné než v jejím rodném kraji.* Jestli se mi tu líbí? Jak by se mi tu mohlo nelíbit! Je to tu úžasné - spousta barev, vůní, chutí, zvláštností... Je to úplně jiné než u nás. Mám ráda zvláštní věci, víte, a Kapitol mi připadá velmi zvláštní, vzhledem k tomu, že jsem zvyklá na šedivou barvu a kouř v ovzduší. *To byla pravda, měli to tu strašně nádherné, ale jestli by tu chtěla zůstat... To je dost těžká otázka.* To nějak nevím. Máte to tu nádherné, ale pochopte, v mém kraji mám přátele a rodinu. *Odmlčela se, přemýšlela jak pokračovat. Ruměnec ve tváři už začal ustupovat.* A i když je to tu nádherné, podle mě se nic nevyrovná přátelům a rodině, takže pokud bych vyhrála, tak bych asi odjela zpět do osmičky. Každou návštěvu tady bych si ale užívala. *To už zas až taková pravda nebyla, nechtělo se jí vyprovázet další děti na smrt. (Sice je to tu nádherné, ale celý život bych tu asi žít nemohla, ale jako kapitolan bych asi mluvila jinak.) Když konečně vypršel její čas, zvedla se a na roztřesených nohách pomalu došla na své místo.*
Koukám, že sdílíme stejné nadšení pro tohle okouzlující město. Jestli vyhraješ, určitě si musíme popovídat o tamních krásách, ráda Tě provedu po městě. *Navrhne jí s mrknutím oka a jakmile zazní gong, tak povstane.* Já děkuju za Tvůj čas, moc hezky se mi s Tebou povídalo. *Rozloučí se s ní a přivítá dalšího splátce.*


9. ROSSALIN O'CONNOR
BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 8/10

9. JACK FINNIGAN
BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10
Prosím velký potlesk pro Jacka Finnigana z devátého kraje! *Zvolá a začne zuřivě tleskat spolu s publikem.*
Prohlíží se v zrcadle. Ty šaty se mu moc nelíbí /proč jsem nemohl jít v něčem pohodlnějším?/. Nemá ale moc času na přemýšlení. Sjíždí výtahem dolů pod výcvikové centrum, kde se odehrávají rozhovory. Sedne si mezi splátkyni z 8. kraje a svoji spolukrajanku a čeká. Ani ne za půl hodiny už vstupuje na podium před ječící kapitolský dav.* Nazdar lidi! *volá na ně a usmívá se. Dopadne do křesla a otočí se na milou moderátorku.*
Jaké byly tvé pocity po vylosování Tvého jména? Rozloučil jsi se pořádně s rodinou? *Položí mu otázku, která trochu brnká na city, ale to jsou právě ty typy otázek, které tak strašně moc získávají sponzory. Kapitolané rádi vidí splátce se srdcem a city.*
*Začne pořádně vzpomínat na den sklizně, na to, jak ta uvaděčka řekla jeho jméno.* Bylo to pro mě veliké překvapení. Vždycky jsem si přál, aby přišel okamžik, kdy mi bude osmnáct let a na mé poslední sklizni bude vylosován jiný mladý hoch. *trochu zesmutní, ale hned se vzpamatuje*A k tomu rozloučení... čekal jsem, že se za mnou staví celá moje milovaná rodina a můj nejlepší a jediný kamarád, kterého jsem kdy měl. Pravda byla ovšem taková, že se za mnou stavila pouze jedna maličká osůbka: moje sestřička Rose.
Rose je jediná osoba, na které mi opravdu kdy záleželo. *po tváři mu steče slza a on se otočí směrem ke kamerám /musím se s ní rozloučit, jinak toho budu litovat* Rosinko, jestli mě právě sleduješ, chtěl bych ti vzkázat, jak moc tě mám rád. Omlouvám se za ty léta, kdy jsem tě zlobil a ještě více se ti omlouvám za to, že je to možná poslední věta, kterou ode mne kdy uslyšíš. *ztichne a čeká na další otázku.*
To je tak dojemné! *Má co dělat, aby jí neukápla nějaká ta slzička taky. Bleskurychle se natáhne někam do prostoru za sebe a podá Jackovi balíček voňavých a nadýchaných kapesníčků.* Celá Tvá rodina tě určitě sleduje a doufá, že se jim vrátíš domů. Tak se snaž! *Snaží se ho aspoň trošku podpořit a přitom na něj mrkne.* Tak, položím ti další otázku. Jsi z devátého kraje, který ještě nemá vítěze. Budeš usilovat z plných sil o výhru a nebo jen budeš v aréně spíše pasivně přežívat?
*uvažuje, jestli nějaká z těchto varian by mohla odpovídat jeho strategii* Abych pravdu řekl, ještě jsem se nerozhodl o tom, jestli budu spíše útočit, nebo se ukrývat. Jak ale vidím letošní splátce, půjde spíše o to druhé. Mám sice docela velkou sílu a ani se zbraněmi nejsem žádný začátečník, ale myslím si, že proti ostatním to stačit nebude. * /upřímě budu rád, když přežiju první den/ Na chvilku umlká, aby si vše přerovnal v hlavě.*
Mám dva důvody, kvůli kterým stojí za to vyhrát. Ten první spočívá ve slávě mého kraje. Konečně by jsme měli vítěze a pro jednou zase plné žaludky jídla. Ten druhý důvod je moje, již zmíněná sestřička Rose. *chabě se usměje na všechny kolem sebe a otočí se zpět k moderátorce*
Tvoje cíle jsou tak dobrosrdečné. Líbíš se mi! *Prohlásí s kouzelným úsměvem a obrátí se k publiku.* No není roztomilý? *Zeptá se diváku a okamžitě se ozývá hlasité "ANO!".* Zítra vstupuješ do arény. Bojíš se smrti? Jsi nervózní z toho neznámého prostředí?
*několikrát pokývne hlavou* Ano, jsem trochu nervózní z toho, jaká "kouzelná" aréna nás čeká. Jelikož jsou to letos již druhé pentagames, budeme mít jistě co dělat, aby jsme se udrželi naživu. Nikdo z nás neví, jaké příšery na nás budou čekat, jaká bude výbava rohu hojnosti nebo jaké počasí bude v aréně.
A k té smrti... upřímně, hodně se bojím toho, co by následovalo, kdybych zemřel. Moje rodina by jistě trpěla, kdyby uviděla, jak moje srdce postupně přestává fungovat a nakonec přestane fungovat úplně. Největší rána by to byla ale pro Rosinku a tak se budu snažit vyhrát, jak jen to půjde.
*rozloučí se s moderátorkou a za velikého potlesku odchází z podia, kde se hroutí na svoje křesílko*

DALŠÍ


2nd Pentagames - Rozhovory (Part I)

7. november 2013 at 22:34 | Larsyn


2nd Pentagames - Soukromé vystoupení

6. november 2013 at 21:34 | Larsyn

2nd Pentagames - Přehlídka

4. november 2013 at 21:40 | Larsyn

2nd Pentagames - Infinity Code Maze

3. november 2013 at 20:57 | Larsyn
MAY THE ODDS, BE EVER IN YOUR FAVOR!

Jestli si chcete na někoho vsadit, napište to do komentářů pod jménem vaší postavy. Body se vám přičtou podle toho, jaké měl vítěz výsledky v různých akcích a také podle počtu hlasů. Můžete získat maximálně 10 bodů.

Za zabití splátce 1 - 5 bodů
Majetek (co máte u sebe, smíte používat, půjčovat spojencům, ale vždy to bude váš majetek)
Stav (jak je na tom vaše postava, nejvíce se za jeden útok odebírá 10 %. Při 1. masakru u ROHU se odebírá až 30 %. Pokud má soupeř větší ochranu, tak mu budete odebírat méně, než normálně)
Poranění = např. jste poranění na právé ruce a vy jste pravák, takže nejsou vaše útoky úplně nejsilnější nebo máte poraněnou nohu, neznamená, že jste super kamzík
Ochrana = Začínáte na 2 bodech, může se vám to snížit nebo pokud dostanete nějakou věc např. štít, tak se vám to může zvýšit. Může vám to pomoct v tom, že se pokud na vás někdo zaútočí, odebere se vám méně % než obvykle.
Porušení pravidel = - 10 %

ZNAKY: || /



MENTOR: Aaron Szerettet | STYLISTA: Megumi Tai | UVÁDĚČ: Luccy Anderson
Clarie Williamsová → Body: 10/4/5 + 1 = Celkem: 20 = 10

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: totálně rozsekaná, vyžraná krysou
Počet zabitých: x || Smrt: Luke Spencer
Spojenectví: x
Cedric Tate → Body: 10+1/5+1/13 + 1 = Celkem: 31 = 21 + 5

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: totálně zmasakrován
Počet zabitých: 2 || Smrt: Isaac Asimov
Spojenectví: Luke Spencer, Desirée Mason

MENTOR: Clove Ray Mason | STYLISTA: Cadence Lexie Joslyn | UVÁDĚČ: Morgan Nissen
Desirée MasonBody: 13+1/9+1/15 + 1 = Celkem: 40 = 0 + 15

Majetek: mačeta, meč
Stav: 41 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: sečné i bodné rány
Počet zabitých: 6 || Smrt: x
Spojenectví: Cedric Tate, Luke Spencer
Luke Spencer → Body: 13+1/9+1/15 = Celkem: 40 = 0 + 0

Majetek: batoh: meč, dýka, lékárnička (šití, dezinfekce), taser
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 3 || Poranění: probodaný břicho, hrudní kost
Počet zabitých: 4 || Smrt: Sebevražda
Spojenectví: Cedric Tate, Desirée Mason

MENTOR: Damien Sparks | STYLISTA: Záskok | UVÁDĚČ: Priscille Peverell
Danielle TamewayBody: 13+1/6/14 + 1 = Celkem: 35 = 4

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: zlomený vaz
Počet zabitých: x || Smrt: Luke Spencer
Spojenectví: Logan Torsten, Deborah Lovell
Fry Gibson → Body: 5/8+1/18 + 1 = Celkem: 33 = 2

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: probodnuté tělo
Počet zabitých: x || Smrt: Sebevražda
Spojenectví: Matt Leedeer, Tore Eliassen

MENTOR: Doutzen Marine | STYLISTA: Mag Tennant | UVÁDĚČ: Mag Tennant
Deborah Lovell → Body: 13+1/7+1/16 + 1 = Celkem: 39 = 0 + 0

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 5 || Poranění: rozpárané břicho, rozdcená lebka
Počet zabitých: 2 || Smrt: Desirée Mason
Spojenectví: Danielle Tameway, Logan Torsten
Logan Torsten → Body: 13/0+1/0 + 1 = Celkem: 15

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: bez jazyka a ledviny, popáleniny
Počet zabitých: x || Smrt: Zoë Tibby
Spojenectví: Danielle Tameway, Deborah Lovell

MENTOR: Stephanie Borman | STYLISTA: Záskok | UVÁDĚČ: Titus Reptilera
Camille Lawrence → Body: 8+1/7+1/13 + 1 = Celkem: 31

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: probodnutá hlava
Počet zabitých: x || Smrt: Desirée Mason
Spojenectví: Isaac Asimov
Isaac Asimov → Body: 7/6/15 + 1 = Celkem: 29 = 0 + 9

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: nohy, oddělena hlava od těla
Počet zabitých: 5|| Smrt: Desirée Mason
Spojenectví: Camille Lawrence, Blake Angel, Pierre Spivet

MENTOR: Chantelle Raymond | STYLISTA: Záskok | UVÁDĚČ: Daisy Peverell
Melissa Darnell → Body: 8/0/13 + 1 = Celkem: 22 = 9

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: probodnuté srdce
Počet zabitých: x || Smrt: Desirée Mason
Spojenectví: Jupiter Knapweed, Zoë Tibby, Isabella Honey Drent
Blake Angel → Body: 6/6+1/19 + 1 = Celkem: 33 = 0

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: probodnuté srdce
Počet zabitých: x || Smrt: Isaac Asimov
Spojenectví: Pierre Spivet, Isaac Asimov

MENTOR: Eliza Taylor | STYLISTA: Záskok | UVÁDĚČ: Regan Cais
Awana InqortBody: 6+1/6+1/0 + 1 = Celkem: 15 = 5

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: probodnuté tělo
Počet zabitých: x || Smrt: Cedric Tate
Spojenectví: x
Jupiter Knapweed → Body: 10+1/7+1/0 + 1 = Celkem: 20 = 4

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: popáleniny, hrdlo
Počet zabitých: x || Smrt: Luke Spencer
Spojenectví: Melissa Darnell, Zoë Tibby, Isabella Honey Drent

MENTOR: Karalynn Ringrose | STYLISTA: Alicia Reed | UVÁDĚČ: Calleigh Lynd
Beatrice Jenna LovermeanBody: 0/5/8 + 1 = Celkem: 14

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: probodnuté srdce
Počet zabitých: x || Smrt: Isaac Assimov
Spojenectví: x
Max Everett → Body: 0/0/0 = Celkem: 0

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: hrudník, zlomený vaz
Počet zabitých: x || Smrt: Desirée Mason
Spojenectví: x

MENTOR: Jason Seatton | STYLISTA: Irith Minaris | UVÁDĚČ: Záskok
Rossalin O'ConnorBody: 9/0/0 = Celkem: 9

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: probodnuté srdce
Počet zabitých: x || Smrt: Desirée Mason
Spojenectví: x
Jack Finnigan → Body: 9/7+1/13 = Celkem: 30 = 0

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: podříznuté hrdlo
Počet zabitých: x || Smrt: Sebevražda
Spojenectví: x

MENTOR: Andy Foy | STYLISTA: Záskok | UVÁDĚČ: Záskok
Isabella Honey DrentBody: 6+1/2+1/15 + 1 = Celkem: 26 = 1

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: popáleniny, spánek
Počet zabitých: x || Smrt: Cedric Tate
Spojenectví: Melissa Darnell
Matt Leedeer → Body: 4+1/6+1/17 + 1 = Celkem: 30 = 9

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: popáleniny, krk
Počet zabitých: x || Smrt: Isaac Asimov
Spojenectví: Fry Gibson, Tore Eliassen

MENTOR: Lily Ellingson | STYLISTA: Záskok | UVÁDĚČ: Záskok
Beatriss "Triss" TyngdueBody: 1+1/0/0 = Celkem: 0

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: vyryté tělo nožem
Počet zabitých: x || Smrt: Luke Spencer
Spojenectví: x
Pierre Spivet → Body: 8+1/3+1/13 = Celkem: 26 = 4

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: x
Počet zabitých: x || Smrt: Deborah Lovell
Spojenectví: Blake Angel, Isaac Asimov

MENTOR: Andy Nufa | STYLISTA: Záskok | UVÁDĚČ: Záskok
Zoë Tibby → Body: 10/6/15 + 1 = Celkem: 32 = 1 + 3

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: popáleniny, nohy, ruka, bez nehtů
Počet zabitých: 1 || Smrt: Pohlcena temnotou
Spojenectví: Jupiter Knapweed, Melissa Darnell, Isabella Honey Drent
Tore Eliassen → Body: 8+1/7+1/13 + 1= Celkem: 31 = 25

Majetek: x
Stav: 0 %
Žízeň: || Hlad:
Ochrana: 2 || Poranění: lebka
Počet zabitých: x || Smrt: Deborah Lovell
Spojenectví: Fry Gibson, Matt Leedeer


SPONZORSKÉ DARY
1. kraj = 36 b
2. kraj = 6 b
3. kraj = 18 b
4. kraj = 18 b
5. kraj = 11 b
6. kraj = 6 b
7. kraj = 25 b
8. kraj = 6 b
9. kraj = 12 b
10. kraj = 9 b
11. kraj = 7 b
12. kraj = 11 b

KOMENTÁTOŘI HER

PRŮBĚH HER
Přehlídka ve vozech → Nejlépe se všem líbila 1. 2. a 4. kraj, ale dokonce zazářila i trojka, ale to jen u Danielle Tameway.
Soukromé představení → Nejvíce zazářil druhý kraj, ale Tvůrce překvapil i chlapec z 12. kraje.
Rozhovory → Celkově nejzapamatovatelnějším se stal Blake Angel z šestého kraje. Svým oblečením ale dokázal velice dobře zaujmout Matt Leedeer, převlečený za ovečku. Líbil se i rozhovor s oběma zástupci druhého kraje a dívkou z kraje dvanáctého.

ARÉNA


Vytvořeno: Devlin Antoinne

MAPA ARÉNY

KOSTÝM DO ARÉNY (návrh od Irith Minaris)
OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]

obrázek

ALES - Fatansy RPG

ikon1 https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92