June 2014

Demitri Nereus

17. june 2014 at 23:48 | Drake |  Deceased

Player: Eleanor

FC: Josh Holloway


Victory year: 88th Annual Hunger Games

Hobby: Sport, večírky

Contact: Annettak@seznam.cz

Age: 58 - poprava za tajné informace


Token: Snubní prsten


[ demitri néreus ]



[ before the Hunger Games ] Demitri byl vždy neskutečný perfekcionista. Ve spojení s jeho urputností to vytvořilo poměrně zajímavou a nebezpečnou kombinaci. Jakožto nadané a talentované dítě navštěvoval výcvikáč ve čtyřce, kde se prakticky učil se všemi možnými zbraněmi. Trénování bral smrtelně vážně a za každou cenu chtěl ovládat vše perfektně. Nejvíce si rozuměl se zbraněmi, které mu propůjčovaly určitou sílu a také lehkost. Velmi obratně zacházel s trojzubcem, který bral jako jakýsi symbol svého kraje a právě s ním se snažil vytrénovat k dokonalosti. Samozřejmě se naučil bojovat s meči, házet s oštěpy či se ohánět různými mačetami a noži. Jeho nesnesitelná honba za dokonalostí mu však trošku vlezla na mozek, což se u něj projevovalo značnou agresivitou, zejména při boji, jež mu taktéž jakýmsi způsobem pomáhala. Hlavu si poté čistil během nebo plaváním, které mu pomáhalo s fyzičkou.

[ the days after ] Po Hrách se konečně zklidnil. Uvědomil si, jak jeho chování bylo přehnané, avšak stále se udržuje v jakési kondici. Každé ráno si chodí zaplavat, ne na dlouho, třeba jen na půl hodinky. Běhat taktéž chodí, aby si udržel kondici. Skončil však se zbraněmi, s jakými trénoval na Hry. Jediné, co jej láká, jsou nové věci. Rád si sem tam zajde na střelnici, kde se zaměřuje především na koncentraci a přesnost. Kousek perfekcionalismu v něm přece jen však zůstalo, a tak se rozhodl investovat tuhle svojí vlastnost do boxu, ve kterém se snaží především podchytit techniku, než jen bezmyšlenkově bouchat do pytle nebo někoho jiného. Aréna ho také přiměla všímat si života kolem sebe a nebýt upnutý na jeden cíl. Proto se naučil poznávat několik rostlin, třeba i vodních.


[ before the Hunger Games ] Vždy si připadal dost nejistě se zbraněmi, které nemohl přesně koordinovat. Luky, kuše, či cokoliv podobného u něho nemělo šanci uspět. Bral to sice jako osobní porážku, ale i tak se je snažil ovládnout alespoň na nějaké základní úrovni, ale prostě na to neměl nadání. Velký problém mu taky dělal boj. Neměl problém naučit se techniku a zvládnout teorii, ale jakmile došlo na boj bez pravidel, nevěděl, co má prostě dělat. Najednou jako by netušil, kam strčit jakou pěst a kam vykopnout nohu. Celkově ho pravidla dost omezovala, jelikož byl zvyklý se vždy podle nich do puntíku řídit. Jeho povaha ho omezovala v dalších věcech, bral si až moc vysoké nároky a už a jako dítě se snažil vybičovat k dokonalosti. Jak už bylo zmíněno, odnesla to jeho psychika, která mu sice něco dala, ale více vzala.

[ the days after ] V aréně si toho dost zažil, pár škaredých nakládaček, které ho konečně naučily bojovat i "bez pravidel" , avšak nikdy se pořádně téhle své umanutosti nezbavil. Po finále mu sice většina zranění perfektně uzdravila, přesto částečně ztratil cit v levé ruce a taky na části obličeje. Ten obličej je mu sice ukradený, ale vždy si připadá dost zvláštně, když používá levačku, prostě si na to nemůže zvyknout. Také, jak už bylo zmíněno, se prakticky vzdal všech zbraní z výcvikového centra. Když už tam přece jen občas zajde, aby ukázal mladým talentům jeho předtím naprosto mistrovskou práci s trojzubcem, má z toho divné pocity, které by se snad daly přirovnat k výčitkám. To, co prožil v aréně, ho taktéž hodně poznamenalo v osobním životě. Uvědomil si, že není schopen nikomu stoprocentně věřit a ještě teď občas mívá pocity úzkosti.


[ before the Hunger Games ] Od mala vyrůstal pouze s matkou a mladší sestrou Tristanou. Jelikož kolem sebe neměl žádný pořádný mužský vzor, zapříčinilo to zřejmě to, že se Demitri už v velmi raném věku uzavřel do sebe a žil ve své ulitě, jehož jediným posláním bylo být dokonalý. Jeho perfekcionalismus naprosto pohřbil jakoukoliv naději mít normální dětství. Bylo to jako nemoc, když trávil volné odpoledne a víkendy zavřený ve výcvikovém centru, zatímco ostatní děti si hrály u vody. Jeho matka to přehlížela, ba naopak to spíše podporovala, nevěřila totiž, že by se jeho bláznění vystupňovalo až natolik, že by se přihlásil do Her.

[ the days after ] Po Hrách přišel zlom. Konečně psychicky dozrál a uvědomil si své hloupé priority a návyky. Mnohem víc se otevřel a z věčně nervózního, soustředěného a pravidly posedlého chlapce se stal usměvavý, uvolněný a příjemný chlap. Po vítězství si samozřejmě užíval všeobecného uznání a pochval a zřejmě tahle věc mu nejvíce pomohla v tom, zbavit se té své příšerné potřeby být nejlepší. Konečně všem ukázal, co v něm je a jakoby najednou ztratil smysl existence. Když pominula všeobecná eufórie, zjistil, že je naprosto ztracený. Sice stále chodil alespoň jednou týdně vyučovat do výcvikového střediska, avšak najednou ho to už tak nenaplňovalo jako dříve. Ve 20 se oženil, prakticky s první dívkou, která se nahrnula. Od té doby si začal střežit více své soukromí, prostě mu to přišlo správné, i když on vždycky publicitu zbožňoval. Po 10ti letech manželství a 3 dětech mu konečně došlo, že zřejmě manželský typ nebude a taky ten jeho "problém" s nedůvěrou, a se svou ženou se dal rozvést. Konečně měl možnost vrátit se do světa nekonečných večírků v Kapitolu, užívat si krásných žen a zneužívat ještě onu popularitu, která stále přechovala. Zatímco jeho ex-žena se přestěhovala na samý kraj čtyřky, on se vrátil do svého starého domu, kde se momentálně stará o svou nemocnou matku, když zrovna neobjíždí turné nebo se jako starý mládenec nezpíjí pod obraz v Kapitolu. Tam si vysloužil přezdívku Nero, jež má být jakési snobsko-kapitolské zkomolení jeho příjmení, avšak mu se líbí, tudíž si tak nechává říkat.

Meg Whitney

17. june 2014 at 20:55 | Drake |  Victors


FC: Ashley Judd


Victory year: 87th Annual Hunger Games

Hobby: Fyzika, posilování


Age: 63




[ mek vitny ]



[ before the Hunger Games ] Jak už to většinou bývá u lidí z 3. kraje, Meg velice dobře ovládá matematiku, fyziku i chemii. Většinou v jejich kraji vynikají kluci, ale ona má prostě přirozený talent. Baví ji sestrojovat nebo upravovat přístroje. Zapojování drátků, spotřebičů, zdrojů a rezistorů. Když ji někdo zná jen trochu, řekl by, že ji fyzika atd. ani nebaví, protože mimo školu se jí skoro nevěnuje a všichni ji vidí venku, jak s ostatníma šplhá na stromy, posiluje, vrhá nože nebo různě pobíhá. Skutečnost je ale taková, že má techniku ráda a moc ji to baví, jen je pohybový typ člověka, který nevydrží jen sedět. Má sílu v rukách, neudrží sice tolik jako nějaký chlap, ale dokáže se dobře přitáhnout a nějakou dobu se tam udržet. To jí pomáhá i v lezení po stromech, je vcelku drobná a lehká. Umí hrozně rychle běhat, takže se všem za chvíli ztratí. Má dobrou mušku, strefí se celkem přesně.

[ the days after ] Jakmile se vrátila z Kapitolu, pokračovala ve studiu techniky ve škole. Nebyla ta největší šprtka na škole, ale vše chápala a měla dobré známky. Vystudovala vysokou školu a začala se věnovat práci ve vědě a výzkumu. Rodiče začali být trochu šťastnější, že se věnuje tomu, čemu chtěli. Pracuje, ale jen dopoledne, protože déle by sedět a zkoumat nevydržela. Na zahradě má spoustu stromů a lan, na kterých trénuje, to co ji vždy bavilo. Lezí po stromech, vrhá nože nebo běhá. Získala ještě lepší mušku a teď se perfektně trefí snad do všeho.


[ before the Hunger Games ] Není žádný profík, neumí to se žádnou zbraní, kromě vrhání nožů, kterému se amatérsky věnuje. Na blízko by nezmohla vůbec nic, je malá, tak by se mohla maximálně nějak vyhnout, ale je ji lehké udržet, takže by si moc nepomohla. Když by se nějaký profík objevil, zkusila by utéct. Pokud by byli někde, kde by se mohla vytratit, tak by se jí to povedlo. Ale kdyby to byla nějaká pláň nemá moc šancí, protože se za chvíli udýchá a potom by ji určitě dohonili. Když by ten profík měl luk nebo nůž a uměl dobře mířit, tak by to nebylo už vůbec dobré. Nesnáší vodu, prostě se jí bojí. Snaží se od ní držet co nejdál a nikdy by do vody dobrovolně neskočila. Z toho taky vychází to, že se nikdy nenaučila plavat. Kdybyste ji hodili do vody, tak by začala hned ječet, což by nebylo moc radno, protože by vás prozradila. Nemuselo by se jí vyplatit ani to, že nevydrží dlouho nic nedělat nebo být sama. Kdyby ztratila spojence, prostě by si šla hledat nového, ale co kdyby ji ten zrovna vřele nepřivítal?

[ the days after ] Každé ráno si dává několik koleček kolem vesnice vítězů, aby se zlepšila v delších bězích, to se jí, ale zatím moc nedaří. Za chvíli se stejně zadýchá a musí zpomalit. Začala si čas stopovat a občas se jí podaří zaběhnout kolečka rychleji. S žádnou zbraní se neskamarádila, takže je věrná svým nožům. Od Her už ale nehodí po ničem živém, má z toho deprese. To, když někoho zapíchnete nožem, se vám již z paměti nevytratí. Mívá noční můry, o tom, jak ji někdo zabíjí nebo jak ona po někom hází nůž. Od arény se začala bát tmy. Pořád jí přijde, že by se mohl někdo přiblížit a zabit ji. Spává proto se zapnutým světýlkem a nedaleko má sestru, která ji chrání.


[ before the Hunger Games ] Whitneyovi patří spíše k bohatším rodinám v 3. kraji, takže nikdy nějak netrpěla hladem a nemusela moc pracovat. Rodiče po ní požadovali dobré výsledky a vždy si přáli, aby se více věnovala technice a aby jen nelétala po venku. Meg je malá bruneta po své matce, ale typické oči zdědila po tátovi. Od obou zdědila talent na techniku, co ale nikdo neví, kde se vzalo, je její neposednost, akčnost nebo ukecanost. V jednom kuse něco mele a nerada je sama. Jedinou výjimkou se opravování přístrojů, u kterého vydrží, alespoň chvíli potichu. Má o čtyři roky mladší sestru, kterou zaučuje svému životnímu stylu, pořád běhat venku a nesedět jen u fyziky. To se ale nelíbí jejím rodičům, kteří by je radši měli doma. Holt taková je a rodiče budou pořád nadávat, ale nic si nepomůžou.

[ the days after ] Jakmile dojela domů, čekal tam na ni nový dům. Nevydržela by tam sama, takže si tam nastěhovala svou sestřičku. Po čase se diví, že to s ní ta 13-ti letá holka vydržela. Po návratu z arény měla hrozné noční můry a nemohla spát sama. Vždy si k ní lehla a celou noc ji objímala. Občas začala ze snu řvát a probudila ji. Ona ji ale utišila a znovu usnula. Ve dne byla ale s Meg vcelku sranda. Učila sestru vše, co uměla, pomáhala jí i s technikou, i když s tou většinou neměla problém. Nejhorší, co se Meg tehdy mohlo stát, by bylo to, že by její sestra musela do Her. To by prostě nezvládla, byla to její opora, její vše. Naštěstí se tak nestalo a oni mohli dále šťastně žít. Její rodiče na ni byli pyšní, i když to nebyla jejich vysněná dcera. Úplně si ji neoblíbili, ale často se u nich stavovala. Většinu volného času trénovala, ale hlavně byla s lidmi, protože to k ní vždy patřilo a patřit bude.


× o doplnění si napiš na e-mail

Bentley Grayson

15. june 2014 at 23:15 | Drake |  Victors

Player: Maddie

FC: Robert Downey Jr.


Victory year: 82nd Annual Hunger Games

Hobby: Chovatel koní

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 65




[ bently grejsn ]



[ before the Hunger Games ] Jeho hlavní předností je obrovské charisma, které dokáže bez problémů uplatnit a skloubit se svým intelektem. Do školy chodil moc rád, takže umí skvěle číst, psát i počítat. Pro jeho kraj je nutná velká síla, kterou si vyvinul především pomáhám otci s velkou zvěří. Díky svému částečnému povolání, které měl už od dvanácti let, se naučil obrovské přesnosti, co se ran na blízko týče. Musel zasáhnout jednou přesnou ranou, aby se maso neznehodnotilo kyselinou, kterou zvíře vypouští do svých svalů při úleku a nebo šoku. Přesně tohle ví, zná spoustu jejich nemocí a spolehlivě dokáže ošetřit zranění jak zvířat, lidí poraněných od zvířat i lidí. Už od malička je měl na očích, takže poznal jejich filozofii a převážně ví, jak se budou chovat a jak je lovit. Naučil se tedy s lukem, nožem, ale i s jateční pistolí. Z toho vyplývá, že svůj úlovek dokáže připravit i ke konzumaci. Stáhnout, očistit, uvařit a ochutit těmi nejlepšími kořeními, které na zvíře pasují. Pozná i různé volně žijící rostliny, které chodí běžně trhat na kraj lesa a pak je s matkou suší na jejich verandě. Nemá strach z krve ani bolesti, protože to je u nich rutinou. Pouhým okem dokáže poznat slabé kusy ze stáda, spoléhá na sebe i v ohledu spojenců, že si vybere dobře. Zároveň dokáže skoncovat život milovaného i nemilovaného, když vidí, že trpí. Nikomu nepřeje nějakou dlouhou smrt.

[ the days after ] Naučil se v aréně a po celý pobyt v Kapitolu spoustu věcí. Intriky, lhaní a různé podvody se naučil v krajních mezích používat vážně hodně. Jeho mysl u dokáže vymyslet různé spletité systémy a tak různě. Dokonce se naučil zacházet i s mačetou a bojovat s ní proti člověku, ne jen zvířeti. Jelikož byl ve svých hrách patnáctiletý, moc se bojů nezúčastňoval a spíše lovil a vařil pro svojí skupinku, která mu odměnou za to dávala ochranu až do finále. Nyní pro něj strašně moc znamená slovo důvěra a čest, v aréně si sám na vlastní kůži otestoval, jak je důvěra důležitá. Hlavně mezi spojenci. S postupujícím věkem si při každé návštěvě Kapitolu zdokonaloval svoje schopnosti se zbraněmi i sílu. Ponořil se do toho tolik, že si menší posilovnu zařídil i doma. Nic víc se učit nechtěl. Měl rád svůj starý život před hrami, ale ty ho tak moc psychicky ovlivnily, že svůj starý život už nikdy zpět mít nebude. Ale zdokonalováním svých schopností se od něj nechce ještě vzdálit. Každopádně si svoje dovednosti utužuje na statku stále.


[ before the Hunger Games ] Neumí plavat. U nich v kraji a poblíž jejich statku není nikde žádná dostatečně velká plocha na to, aby se tam mohl naučit plavat. Takže mohl žít je v doufání, že ho nevylosují a když ano, tak ne do nějaké vodní arény. Další je u něj výdrž. Nikdy nepotřeboval jít nebo utíkat na velké vzdálenosti. Když si potřeboval někam zajet, nebylo nic jednoduššího než si vzít koně. Občas mu to sice dělalo trochu problém hřebce ukočírovat, ale především to bylo tím, že jeho rovnováha na tom nebyla zrovna nejlépe. A stejně tak je to s rychlostí, není stavěný na to, aby jeho vyvíjelo vysokou rychlost, nepotřebuje to. Dalo by se také říct, že je hluchý. On normálně slyší, ale tak často se propadne do svých úvah a nebo čumění do blba, že nevnímá nic okolo sebe. Samozřejmě, jak je nad slunce jasné, nedokáže ovládat nějaké zbraně. S lukem umí vážně dobře, ale to je asi tak jediné, co se dá na člověka využít. Nůž ovládá vůči zvířatům perfektně. Ale nepředpokládá, že by na člověka platilo to stejné, co na zvíře. Protože prase spolehlivě dokáže ukolébat falešným pocitem bezpečí a pak ho podřízne. Protivníci asi tak důvěřiví nebudou. Navíc jejich budoucí oběd se ani nebrání. Když by mu někdo takhle naservíroval i splátce, problém by mu to nedělalo.

[ the days after ] Od svého ročníku Her se bojí živelných katastrof. Má panickou hrůzu z požárů, vadí mu větší ohně a nikdy by nemohl mít doma krb. Dostal se až do takového stádia, že ani sám sirku zapálit nemůže, jak moc má strach, že všechny podpálí. Podobný strach má i z vody, vyhýbá se i loužím a všem lesklým plochám. Když má v Kapitolu přejít po nějaké naleštěné podlaze, vždycky mu naskočí husí kůže a musí zatnout zuby, aby přešel. Nesnáší hlasité rány a děsí se bouřek, blesky mu jdou opravdu proti chuti a rozhodně si v nich nelibuje. Postupně se však se svým strachem, až fóbií, začíná vyrovnávat a všechny tyhle pochody se lehce zmírňují. Až dodnes se nemůže zbavit toho pocitu, že ho pořád někdo pozoruje a pronásleduje, nedokáže jen tak v klidu sedět a sledovat televizi, aniž by se nerozhlédl a podíval se okolo sebe, jestli se na něj náhodou nežene nějaký šílenec. Z toho vyplývá, že lidem, co nezná, moc nedůvěřuje. Všechny tyhle vlastnosti se snaží zakrýt pod roušku přetvářky a lži, zkrátka se snaží vypadat jako vyrovnaný a vtipný muž, kterého Hry vůbec nepoznamenaly.


[ before the Hunger Games ] Naprosto obyčejný kluk s naprosto obyčejným životem pro kluka z desátého kraje. Se svojí rodinou žil na skromném statku, kde se každý den dělo to samé. Šel do školy, kde byl polovinu dne a pak šel zase domů, kde se učil v praxi to, co se učili v teorii ve škole. Postupně rozvíjel své schopnosti a poslušně plnil příkazy rodičů, učitelů i mírotvorců, ze kterých měl vážně respekt. Snažil se nedělat si žádné problémy a chovat se jako ukázněné děcko. Myslel si totiž, že tak sníží svojí šanci se dostat do Her. Co se týče jeho rodiny a Hladových her, mají k nim všichni dost odměřený přístup. Vůbec je nemají rádi a nejradši by je ani nesledovali. Veřejně se však nijak nepokouší podkopávat autoritu ani nijak hanit celou tuhle situaci a velký okruh okolo ní. Kamarády také měl. Byly to samé srandičky, dělali si navzájem naschvály. Ben přece jen do té party v některých chvílích nezapadal. Nikdy nechtěl škodit někomu cizímu. Byl vychován s takovou morálkou, že by si to nikdy nedovolil. Žádné vandalství ani nic podobného od jeho prozatím čestné a mladé duše nečekejte.

[ the days after ] Jeho život se moc nezměnil, až na to, že je teď vítězem a byl nucen se přestěhovat do nového domu. Samozřejmě, návštěvy Kapitolu mu moc nevadí, aspoň se zase uvidí s přáteli, které si za tu dobu stihl udělat. Není to však jeden z těch vítězů, co se pořád utápí v lihu. Ba naopak, snaží se žít zdravě. Občas si sice zapálí doutník a nebo si dá malého frťana, ale to mu na zdraví neuškodí. Nenechal se unést svou slávou, kterou po vítězství získal. S rodinou si nechali statek a celá rodina tam stále chodí pracovat. Spí tam i častěji než ve vesnici vítězů a tráví večery a celé dny tak, jako předtím. Nerozmachují se okolo penězi. Spíš se snaží pomáhat chudším rodinám v kraji a každému vychází vstříc. Celý Desátý kraj je jeho rodina a nikdo z nich ho nezavrhuje. Stejně tak jako on se naučil žít s věčnou nálepkou vítěze.


× o doplnění si napiš na e-mail

Callista Allen

15. june 2014 at 18:04 | Drake |  Victors


FC: Emily Deschanel


Victory year: 86th Annual Hunger Games



Age: 64




[ kahlista álen ]






[ before the Hunger Games ] Neumí moc plavat, ostatně se to neměla kde a kdy naučit a navíc to nepotřebovala, tak k čemu by jí to bylo. Přibližně ve svých deseti letech si pádem ze stromu si vážně zranila rameno a klíční kost, do dnes je to její poměrně rozsáhlá slabina. Řídí se heslem "Jak vy ke mně, já k vám", takže dokáže být hodně nemilosrdná, ale zároveň může projevit spoustu soucitu. I když to vlastně neví, protože se jí to nikdy nestalo, má alergii na sršání bodnutí, které by pro ni bylo jednoznačně smrtelné, ale otéká jí třeba i bodnutí od obyčejné včely, vosy nebo komára. Bojí se pavouků a hadů, tahle zvířata jí přijdou strašně odpudivá a nechutná. Velkou překážku do života jí taky postavila alergie na lepek, ale ta se objevila až v pubertě, ale maso pro ni bylo poměrně lépe dostupné než chleba a jiné obiloviny, protože v kraji sedmém jich není zrovna halda. Absolutně neumí s něčím jako je meč, oštěp nebo trojzubec, protože nikdy nic podobného typu nedržela v ruce, snad vyjma nože a to se nedá moc počítat za platný pokus.

[ the days after ] Od jejího pobytu v aréně kopice slabin přibyla. Hlavně kvůli nočním můrám a zjevech, které ji do konce života poznamenaly. Spí zásadně při rozsvícené lampě, protože se bojí, že by se zase probudila v aréně, obklopená hlídkujícími profíky. Kdyby nemusela, už by asi nikdy nic nechtěla lovit, protože už nechce nikoho bezdůvodně připravovat o život, to už snad nikdy v životě. A když, tak ne v nejbližší době. Bojí se tmy a pod postelí má nůž, takový nevyléčitelný tik. Jinak taky nemá ráda výtah, ti kdo přežili arénu, ji asi chápou a hrůzu jí nahánějí i doktoři, protože moc vypadají jako přípravný tým.


[ before the Hunger Games ] Tato dívčina má ve svých šestnácti průměrnou výšku, ale podprůměrnou váhu, protože ve svých osmi letech přišla o matku a částečně o otce, ten je odkázán na cizí pomoc, protože po nehodě v lese přišel o pravou nohu. Je velice sebevědomá, cílevědomá a bůh ví, co ještě všechno, hlavně doufá ve výhru v Hladových hrách, odkud by mohla své rodině přinést dost peněz, aby už nikdy nemuseli hladovět a v největší bídě jíst dokonce i zvířecí kosti. To by mohla potom pomoci i dalším lidem v podobné, nebo ještě horší tísni. Odjakživa neměla moc ráda Kapitol, protože jí připadal moc nafoukaný na to, jak se kraje měly, ale nikdy jí nějak buď nedocházelo, nebo si to nepřipouštěla, že po sedmičce je ještě kopice daleko chudších krajů.

[ the days after ] Po Hrách se ale vesměs všechny její priority a dřívější kvality její osobnosti změnily. Stala se méně mluvnější a jakoby zlomenou. Ještě víc tomu napomohlo, že za nevyjasněných okolností vymřela její rodina, takže na spoustu dní přestala úplně vycházet ze svého domu ve vesnici vítězů, kde stejně bydlela široko daleko sama. Dokonce přišel nápad upít se k smrti, ale to jí bohužel nevyšlo a po pár týdnech léčení byla nucena alespoň jednou za den vyjít ven. Připadala si jako snědená, sežvýkaná a nakonec vyplivnutá celým Kapitolem a tím vším a stejně nakonec skončila zase v sedmém kraji pod občasným hledáčkem médií, když ji jednou za rok vytáhnou jako mentorku. Pak se ale na pár let stala nejenom nezpůsobilou, ale na místě instruktora splátců ji nahradila mladší vítězka, ale když ta zemřela, Callista bude opět nucena vylézt ze svého luxusního baráku a začít něco dělat, aby každý rok neumírala sedmička po hrstech.


× o doplnění si napiš na e-mail

Rhys Malphite

14. june 2014 at 22:17 | Drake |  Victors

Player: Drake

FC: Denzel Washington


Victory year: 83rd Annual Hunger Games

Hobby: Kuchař

Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 66


Token: Křížek na krk


[ rys malfájt ]



[ before the Hunger Games ] V Jedenáctém kraji je všechno přísně hlídané, tudíž nemohl jen tak před mírotvorci trénovat, a žádné výcvikové centrum jako profesionální kraje tam také nemají. Stejně nikdy moc o Hladových hrách nepřemýšlel a tak vypustil všechny ty tréninky na to z hlavy. Přes den musel pracovat, pomáhat rodině a kraji, aby přežili. Není to žádný lenoch a svou práci vždy dělal na sto procent. Kvůli své práci dokáže unést velkou zátěž - pytel plných jablek nebo klidně větší balvan. Za ty léta si tímto dost nahnal sílu v rukách a velikou výdrž. Když pro sebe získal nějaký čas, tak si ve volném čase rád zašel do divočiny, kde hodiny sám a byl spokojený. Jako skautík se naučil mnoho užitečných věcí, které by se právě daly využít v té aréně. Něco o tom, jak se vyznat v přírodě, najít jídlo i zdroj vody, to je pro něj všechno jednoduché a nemá s tím problém. Je rád v přírodě a klidně mu nevadí spát pod šerákem, několikrát v noci vyšel z domu jen s dekami, aby mohl usnout pod hvězdami. Rozhodně mu žádná špína nevadí, protože se s ní setkává každý den při práci. Pomáhal i v domácnosti matce, takže se postupem času naučil vařit a to celkem dobře. Sice toho neměli moc a většinou bylo všechno jednoduché uvařit, ale i tak se dá s jídlem dělat zázraky. Jeho největší specialitou je ovocný koláč, vždy, když měli dobrý rok, tak si dvakrát do roka udělali tuto dobrůtku. Dával si vždy záležet, aby ho upekl co nejchutněji a později si to vymistroval na maximum. V pozdějším věku, se vydal s otcem do lesa, kde se naučil klást primitivnější pasti a lovit zvěř. Rozdělat oheň pomocí dřívek taktéž umí, naučil se to všechno od svého otce, který později zesnul, když je při činu chytili mírotvorci. Od té doby Rhys nikdy nevkročil za plot.

[ the days after ] Když se dostal do arény, bylo to pro něj naprosto otřesné. Všichni mu byli sice dobrými a silnými protivníky, ale ani on nebyl zrovna tak neschopný, jak by si někteří mysleli. Ve výcvikovém centru se pokoušel ohánět s mečem, se kterým si poradil v aréně a díky tomu se dostal až na čestné první místo v Hladových hrách. Hlavně měl to štěstí se dostat mezi silnější jedince, kteří mu k tomu vítězství vlastně pomohli, ale ve finále už si musel poradit sám. Do finále se dostal se svým spojencem a byli dva na jednoho silnějšího a krutého profíka. Ten bohužel jeho spojence usmrtil docela rychle a pak už to byl jen on a ten profík. Byl to pro něj náročný boj a vyvázl z toho jen tak tak, kdyby to rychle neukončili, možná by ještě skonal vyčerpaností. Dlouho po vítězství se nemohl soustředit na nic jiného než na to, že ho někdo přepadne ve dne i v noci, začal tak trénovat a posilovat. V podstatě mu z toho trochu hráblo a nevěnoval se snad ničemu jinému. Začal se chovat jako profesionál před arénou. Pořád je zaseknutý v aréně, je to pro něj nekončící můra a občas z něj jde strach, jelikož je plný nenávisti a nemá problém zmlátit někoho, kdo mu je proti srsti. Později se z těch všech paranoií dostal, ale zůstalo v něm něco zlého, několikrát už smýšlel o nějaké pomstě, i když si za celou tu věc může sám, když se do arény přihlásil dobrovolně. Jakmile přišel Kapitol s nápadem udělat další Hry, do kterých by šli vítězové, už to nijak zle nebral. Prostě se s tím smířil a zdokonalil si další schopnosti. Do těch patří plavání a jelikož nikdy neměl problém s velkou zátěží, zkusil těžší zbraně a zalíbil se mu palcát a dvoubřitá sekera. Naučil se první pomoc a jak si poradit s vážnějším zraněním. Je tedy připravený na cokoliv, a pokud bude muset bojovat s vítězi, bude se snažit pomoci tomu nejlepšímu člověku.


[ before the Hunger Games ] U takového obyvatele z chudšího kraje je zřejmé, že nikdy neměl přístup k vražedným zbraním. Proto Rhys neumí vůbec s žádnou zbraní. Sice držel v ruce kosu nebo nůž, ale nikdy je nevyužíval jako zbraň. Žádné bojové umění se ve svých dětských let nenaučil, neměl jak a nikdo se k tomu nehlásil. Všechno kolem boje znal jen z Hladových her, na které se musel nuceně dívat jako zbytek národa, takže z toho nijak vysledoval pár bojových taktik, ale nikdy to naživo nezkusil. I když je to trochu trapné, tak Rhys nezná moc rostliny. Hodně času strávil v přírodě, ale nikdy žádné kytky netrhal a v podstatě ho ani moc nezajímaly. Netuší tedy, jak vypadají jedovaté byliny nebo zase ty, které by mohly být k užitku. Má fobii z výšek, proto nerad leze někam do výšin. Dělají se mu závratě, a proto se nikdy nenaučil lézt tak dobře. Výšku stromu by pravděpodobně zvládl, ale raději se vyhýbá všemu, z čeho by mohl spadnout. Je velice starostlivý a nedokázal by snad ublížit ani mouše. I když to bychom trochu přeháněli. Pro přežití by tento člověk udělal všechno, ale má problém zabíjet. Nedělá se mu sice blbě z pohledu na krev, ale taky jí nutně nevyhledává. Někdy se dokonce stará více o ostatní než o sebe a bude se snažit vás nezklamat. Je to hodná duše a nemá problém se pro vás obětovat, pokud to bude k dobru. Takové chování je ale v aréně nepřípustné, pokud máte v plánu vyhrát, že?

[ the days after ] Totálně po aréně zešílel, jelikož si pořád myslel, že je v aréně a doteď má občasné halucinace a paranoiu, ale není to už tak hrozné jako předtím, protože dokáže rozeznat realitu od lži. Kromě mentorování měl čas i na něco jiného, naučil se bojovat se zbraní, ale bohužel se nikdy nenaučil s střelnými zbraněmi, protože pro to nikdy neměl cit. Jeho kondice se každým rokem horší. Musíme brát v potaz jeho věk, takže už není tak čilý jako předtím. Má problém s běháním a je pomalejší. Občas už skoro nepopadá dech a je to s ním opravdu špatný. V aréně se zjistilo, že má astma, takže ani to mu moc nepomáhá k výdrži. Jak je pomalejší, má i špatné reflexy a hůře slyší i vidí. To už je vše poškození ze stáří, je to normální věc a nemůže s tím nic udělat. Taktéž se ve svém životě stal alkoholikem, a proto není zrovna nejzdravější. Už se ale nesnaží o to, aby byl dobrý a vyhrál ty Hladové hry s vítězi, spíše má v plánu jen někomu pomoci a to vše. Vždyť už mu snad tolik let nezbývá a smířil se s faktem, že jednoho dne zemře. Proč ne zrovna tam, kde to všechno začalo, že? Všechny jeho schopnosti jsou horší, i když se naučil dost dobře ovládat těžší zbraně, pořád to není žádný zázrak.


[ before the Hunger Games ] Rhys byl vždycky ten šťastný malý človíček, který nadevše miloval svět, když ho z toho snění zrovna nevzbudily nějaké Hladové a šílené hry, které mu vždycky dost zničily náladu. Rodiči byl milován a on svojí lásku oplácel ve stejné míře, byli v podstatě šťastní, i když neměli žádné peníze a nebo byli pár dní bez jídla, tak se přes to přemohli a byli rádi, že jsou spolu. Kvůli tomu, že neměli dny co jíst, si bral oblázky, aby se postaral o sebe a svojí rodinu. Rodiče z toho nikdy nebyli nadšení, protože se o něj báli. Jenže Rhyse po těch letech stále nevybrali do Her, a tak se zdálo být všechno v pořádku až do jednoho dne, kdy je mírotvorci chytili za plotem a jeho otce ihned potrestali. Odvedli si ho a už se domů nevrátil, proto je pravděpodobně mrtvý nebo mu dali osud ještě horší, než si zasloužil. Po jeho smrti jakoby štěstí uteklo. Matka onemocněla a nešlo ji vyléčit. Zaprvé to neměli čím zaplatit, a i kdyby si našel jinou skulinku, místní lékaři na to neměli žádné léky. Následně mu nato po roce zemřela. Jelikož se ještě nemohl starat sám o sebe a nebyl plnoletý, byl předán do péče nevlastní sestře jeho mámy, kterou moc neobdivoval a ona jeho taky moc ne. Peníze se v její rodině také netiskly a měla svoje děti, se kterými měla starostí až až. Její manžel byl ožrala, a proto na to byla úplně sama. On se jí snažil pomáhat ve všem, ale nakonec pro ní byl stejně jen zátěž, takže se nemůžeme divit, že z toho nebyl nijak nadšený. Z tohoto důvodu byl odhodlaný se při další sklizni přihlásit do Hladových her s účelem zemřít, či vyhrát, už mu bylo všechno jedno.

[ the days after ] Přihlásit se dobrovolně do Her byl omyl a to zjistil, když vystoupil z Capitol Expressu, kde na něj u nádraží civěli ti zmalovaní lidé. Když se dostal do výcvikového centra, bál se ještě víc, ale stejně se rozhodl, že nebude poseroutka a jen tak lehce se nevzdá. Přežil Kapitol a nakonec se vše dokonale zdařilo. Našel si ty nejlepší spojence, kteří nebyli zrádcovští profíci a dotáhl to až k vítězství, což vůbec nečekal. Byl z toho opravdu vykulený a zároveň naprosto vyčerpaný. V Kapitolu ho ale zase dali dohromady, jenže nedali dohromady jeho psychiku, která byla naprosto roztroušená a zmatená. Blouznil z té aréně a i při rozhovorech se mu udělalo nehorázně špatně a chtěl zdejchnout pryč. Bohužel nemohl, a tak to musel nakonec vydržet až do konce. Po tom se v zákulisí zhroutil a tam začal chytat záchvaty. Od té chvíle nebyl moc oblíbeným vítězem, protože z něj měli všichni blázna, ale Kapitolané ho dost litovali, a tak se postarali o to, aby se z toho dostal. Několik let navštěvoval psychologa v Kapitolu, který mu dost pomohl a nakonec ho z té jeho paranoii dostal. Začal se věnovat víc splátcům z kraje a pomáhal jim, i když to většinou bylo k ničemu. Jeho svěřenci byli vždycky slabší a nebylo jim moc pomoci, když toho moc neuměli. I tak se ale snažil pro ně udělat první poslední, pokud nebyl zrovna znechucen chováním některých. Nemá totiž rád povýšené lidi, ale to naštěstí v jeho kraji tolik nehrozí. Měl období, kdy chtěl naplánovat pomstu za Hladové hry, jenže k tomu se nějak nedostal a postupem času z toho plánu sešlo. Zažil toho už hodně a život neměl nakonec až tak hrozný, i když si některé dny musel vytrpět s alkoholem, protože mu to jinak nešlo.


× o doplnění si napiš na e-mail

Shelia Holbourn

14. june 2014 at 18:21 | Drake |  Victors


FC: Claire Danes

Mentor: Richard Mason

Victory year: 84th Annual Hunger Games

Hobby: Pekařka v místní pekárně


Age: 65


Token: Perleťová sponka


[ šílah haulboorn ]



[ before the Hunger Games ] Dvojka, dvojka, dvoječka. Krásný to kraj, jenž připravil Sheliu na Hry, jak jen uměl. Alespoň ona tomu věří. Naučila se zacházet s velmi širokým sortimentem zbraní, které se v tréninkovém centru nacházely. Dokáže zaútočit z blízka i z dálky. Nejvíce má ráda mačety, sekery a další zbraně, jež mají ostří a zaberou vlekou plochu. Trochu taky meče a katany, jenže to jí přijde jako zbytečná práce, že to moc neřeže. Ráda hází věcmi, takže granátky, vrhací sekery a nože, oštěpy a takové věcičky. Taky se naučila klást pasti, vázat různé uzly a něco o stopování. Orientace jí jde také velmi dobře, to víte, ženská musí vědět, kde najít toho blbečka, kterého tak dlouho miluje, že mu jde hodit sekeru do ksichtu. Má hodně ráda přírodu, dokáže tedy najít pár rostlinek, kterými by se mohla živit.

[ the days after ] Nikdo by nevěřil, jak se dokázala naučit plavat. Sice šlo prvně jenom o takové plácáníčko, voda jí však zachránila život. Stejně jako rychlý běh, nyní má velmi dobrou kondičku, zaběhne krátké i dlouhé tratě. Naučila se lézt do výšin stromů a nejrůznějších budov. Nemá problém ani na kluzkém povrchu či tenkém podloží, však ani tak moc neváží, aby se jí tam něco stalo. Ze zbraní se naučila i s lukem a po té nepříjemnosti s jednou spojenkyní i s jejím kopím, celkem užitečným. Rozezná mnohem více rostlinek než před tím, dokonce i ty jedovaté. Okoukala něco málo o přípravě jídla a ošetřování některých zranění, nicméně to nemá zažité. Jako matka se naučila trpělivosti a výbornému vaření, tedy, snad to doma chutná. Naučila se i plížit, přes pláže či štěrkovou plochu, vždy s minimem hluku. Ráda maluje a snad by zvládla namatlat i něco na sebe, pokud by překousla to, že nebude zářit čistotou.


[ before the Hunger Games ] Její největší slabinou je její důvěřivost. Věří totiž bezmezně naprosto všemu a i ten sebehorší herec by ji dokázal strhnout a ona by mu uvěřila naprosto vše. Lehce se nechá zmást ostatními. Ještě více ji však matou její vlastní pocity. Dokáže se zamilovat během vteřiny a být zamilovaná po další roky, i když tu osobu už zřejmě nikdy neuvidí, tak kdykoliv by o něm padla zmínka, zešílela by zřejmě štěstím. Naopak, když zjistí, že jí někdo lhal, stačí pár hezkých slůvek a zase je všechno v pořádku. Zároveň nedokáže být tou vůdčí osobností, protože po pár náznacích nedůvěry by se zřejmě na místě složila. Taky by se všechno snažila vyřešit domluvou než bojem, ona je totiž ta cíťa, tak to jinak ani nedává. Je hodně nerozhodná a tak občas stojí pouze na místě, jako kdyby zamrzla v pohybu, takže byste ji lehce přerafičili, pokud byste ji takto zastihli. Nikdy se nenaučila plavat a má až přehnaný smysl pro čistotu, kdy jí sebemenší špína přivozuje problémy pobývat v dané oblasti. Nikdy ji nenapadlo, že něco jako plavání by se také mohlo hodit, tak se od toho raději drží dál.

[ the days after ] Hry jí přinesly opravdu mnoho do života. Její slabiny však spíše prohloubily, než že by je spravily. Z citlivé holky se stala žena, která nedůvěřuje naprosto ničemu a cokoliv, co by bylo proti ní řečeno, příliš prožívá. Když jí jenom něco nedonesete v čas, pro ni včas, okamžitě začne brečet a myslet na to, že jste proti ní a nesnášíte ji. Jakýkoliv odpor či neúspěch, svůj či bližních, bere moc osobně a jako svoji vinu. Když vám naopak něco je, i kdyby jste jí před očima umírali, neuvěří tomu, dokud to nebude mít odněkud potvrzené. Klidně vám dotrhne hlavu, jen ať si je jistá vaší smrtí. Je více hysterická než kdysi. Moc tyto maličkosti prožívá. Z arény se také začala bát ohně, u nich doma nemůže nikdy hořet oheň v krbu, všechno je elektřina. Nerozhodná je stále, avšak rozhodla se nad tím vyhrát tím, že každá první možnost je ta správná, a tak volí pouze ji. Často zapomíná to, co jste jí řekli či o co jste ji požádali. Někdy má stavy, kdy si myslí, že danou práci již vykonala a přitom se ani nehnula z místa. Bere na to i prášky, ale moc to nezabírá.


[ before the Hunger Games ] Shelia je blondýnka, vlasy jí dosahují něco málo pod ramena, občas uvažuje o tom, že si je ostříhá. Také je vysoká, okolo 176 centimetrů, přičemž doufá, že ještě poroste. Hubená postava, dlouhý krk, skoro žádné svaly. Má baculatější obličejík, hodně to jde vidět, když se na vás usměje. Co jde na ní vidět, jsou její ženské tvary, které má i přes svůj věk silně vyvinuté. Také světlounce zelené oči, i když na ně se mnoho mužů nedívá. Je vlastně opravdu zábavná, milá a hodná, jenom není dobré jí svěřovat mnoho, protože ona tomu potom uvěří a roznese to jako známou pravdu, no, znáte jak kolují drby, ne?

[ the days after ] Kvůli strádání v aréně a následných rocích terapie přišla o mnoho ze své váhy, i když potom něco nabrala zpátky, přišla o mnoho ze svých krásných ženských tvarů. Naštěstí si ji přesto všechno kdosi zamiloval, vlastně má problémy si zapamatovat jeho jméno. No, bylo to s ním vážně fajn, chápal její problémy, dokonce ji později požádal o ruku, načež ona kývla, no manželství to moc šťastné nebylo, protože byl fakt velký pijan a ona potom chvilku taky. Tak se rozvedli, naštěstí pro ni ten chlápek skočil odkudsi ze skály, když se jednou zase ožral, no, a ona byla zase volná. Už uběhlo deset let od jejích Her a ona zatoužila po lásce. Našla si dalšího muže, ten už naštěstí nebyl takový blázen jako ten předchozí a dokázal zvládat její záchvaty a noční můry. Zachtělo se jí také potomka, který by držel břímě hrdosti a odpovědnosti za vítězství, a tak se jí narodil Lewis, jediný syn, kterého má moc ráda, i když si občas jeho počínání bere moc osobně. Byla mu však starostlivou matkou, to jí pořád zůstalo, soucit s bližními. Občas to s ní bylo na palici a má vlastně štěstí, že ji nějaký ten člověk už dávno neodpráskl, neuvědomuje si to, je jí to jedno. Chtěla moc další dítě, to už se jí však nepodařilo. Lewis postupně rostl a jeho otec ho začínal brát do výcvikového centra. Jí se to moc nelíbilo, ale zároveň si začala uvědomovat ohroženost jejího syna, tak nakonec svolila. Její syn ji však i přes to neměl moc rád. Když se dostal do Her, měla z toho fakt těžké deprese a moc to nezvládala, naštěstí ho nemusela mentorovat, protože to už by ji vážně kleplo. Naštěstí to ten její milovaný pošuk vyhrál a odešel celkem bez újmy, sice ji od té doby nenávidí přítel té brunety, co tam tak nešťastně skapala, to je jí však jedno a vesele si užívá to, že její syn to v těch Hrách zvládnul.


× Desirée Mason - Jednoho dne ji našla v domě jejího syna. Z celkem velkého šoku se nakonec vyklubala milá dívčina. Má ji hodně ráda, i když třeba není tak hodná, jak si ona myslí, na ni tak působí a to je hlavní.

× Lewis Holbourn - Její milovaný synátorek. I když má někdy pocit, jako kdyby byl vždycky proti ni a naprosto ji nesnášel, miluje ho celým svým srdcem a nikdy by na něj nedala dopustit. Pořád se o něj ještě bojí, že jí někam odejde, a tak o něj pečuje možná víc, než je zdrávo.

× Richard Mason - Byl to její mentor v Hrách. Opravdu jí pomohl se na arénu připravit a hodně mu toho dluží, bez něj by se jistě z arény nedostala. Chová k němu stále nějaké vřelé city, ale čím je starší, tím více se bojí, že nebudou opětovány nebo že se ještě ztrapní tím, že neví, jak na tom spolu vlastně jsou.

Richard Mason

13. june 2014 at 21:18 | Drake |  Victors

Player: Jarci

FC: Gerard Butler


Victory year: 80th Annual Hunger Games

Hobby: Trenér mírotvorců

Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 71




[ ričrd mejsn ]



[ before the Hunger Games ] Jako profesionální splátce z 2. kraje byl do tréninku na Hladové hry připraven už od svých dvanácti let, kdy svůj trénink zlepšoval každičký den po škole nebo o víkendech, v podstatě kdykoliv to šlo. Na jeho oblíbeném listu zbraní se umístila sekera, se kterou se umí ohánět jak dřevorubec v 7. kraji. Ne, že by se někdy chtěl stát dřevorubcem, ale sekera mu přišla vždycky užitečná a dobrá pro boj. I tupá část sekery mohla být smrtelná a většinou se radši pral nebo uhodil věcí, která není ostrá. Z mlácení má větší zážitek, než ze sekání nebo jiných věcí, protože ta smrt je pomalejší a na pohled pro někoho záživnější nebo nechutnější, ale v tom jiném. Vypracoval se i v boji na blízko. No, jestli se tomu dá tak říct, spíš vždycky jen bouchal do pytle a pěstní boje v barech pro něj byly měsíčním a někdy i týdenním výcvikem. Když už by si měl vybrat další zbraň, byla by to pěkně ohnutá mačetka, se kterou by sekal jak šíleně nasraný maniak. Vždycky byl více morbidní, než by se na první pohled zdálo, jelikož svoje pocity umí dobře skrývat a nepouští si někoho moc k tělu, dokud nepřijde čas, kdy bude muset člověka oddělat pomalu a bolestivě. Jiný princip zabíjení mu není zdaleka znám. A nemusí to být vždy jen o zbraních, taky umí skvěle běhat a sprintovat, lezení mu také není neznámé a poradí si s tím, jak vylézt na strom, skálu nebo něco tomu podobnému.

[ the days after ] V aréně se seznámil s novou zbraní, byla to harpuna, která se v 2. kraji moc nevyskytovala a ani na listu ve výcvikovém centru se mu neobjevovala a nebo si toho prostě nevšiml. Trvalo sice dlouho, než přišel na to, co to vlastně je, ale to když zjistil, hned si to oblíbil. Nikdy s tím nezabíjel, spíš si takhle do někoho střelil a přitáhl ho k sobě, aby za ním nemusel moc běžet a o to to bylo pro druhého člověka více bolestivější cesta k smrti neboli k němu. Naučil se také plavat, předtím to bylo jen takové plácání a udržování se nad hladinou, ale pak přišel na to, jak se to dělá a dokonce ho to začalo bavit a začal chodit do bazénu, kde se vždycky rád odreaguje. Jednou se v aréně taky otrávil, protože si vzal nějaké neznámé bobule, je to prostě idiot, co nedává pozor, takže si od té doby po návratu slušně přečetl knížku s bylinkami a bobulemi, aby příště náhodou nesnědl něco smrtelného. Dokonce se naučil klást pasti a uvařit něco, není to perfektní, protože to vždycky chutná hrozně a několik lidí, co u něj bylo na návštěvě, to určitě potvrdí.


[ before the Hunger Games ] Nikdy mu to nešlo se střelnými zbraněmi, pistole možná někdy jo, ale on je hodně zbrklý, takže si svůj terč nezaměří a tak se může stát, že vystřelí úplně jinam, než by chtěl. Hlavně je to pro něj celkově nezáživné a i zbabělé, takhle střílet na někoho z dálky. Ani luk a něco tomu podobnému se mu do ruky nedostalo, vždycky je překročil velkým obloukem a nikdy na ně nesáhl ani se s nimi nepokoušel manipulovat. Nikdy mu nešlo plavání, to je něco hrozného. Uměl se jen udržet krátce na hladině a skoro se vždy utopil. Bylinky mu taky nejsou známy, nikdy mu nepřišly zajímavé a vcelku to pro něj bylo dost neužitečné, jelikož si radši došel do sámošky koupit jídlo a nebo si nechal uvařit doma od rodičů. A kdyby šlo o léky, tak 2. kraj lékárnu určitě má. I když to je skvělý sprintér a běžec, má problémy s kolenem, takže někdy se může stát, že se mu zničehonic zablokuje a on nemůže na dlouhou dobu normálně běžet a musí opatrně našlapovat, takže si dává hodně pozor na nohy, na které nedá vůbec sáhnout a ani o tom nikomu neříká.

[ the days after ] Hodně se mu toho v aréně přihodilo, noha se mu tam ozvala nebo spíš někdo trefil jeho slabinu a byl to pro něj skoro konec, kdyby to nebylo zrovna ve finále, kdy i jeho protivník byl oslaben a on ho tak mohl oddělat i tak. Dlouho pak chodil o berlích a nemohl se zbavit toho kulhání a musel všeho na nějakou dobu nechat, to ho ale zabíjelo ještě víc. Ztratil tím hodně svojí fyzičku, kterou si poté dlouho zase vypracoval zpátky, ale musel i tak dávat na svojí nohu pozor. U vítězů je známo, že propadnul omamným látkám, a to se též stalo. Začal šňupat kokain, ale kvůli svojí druhé dceře se pokusil jít na odvykačku, kde to pak i skončilo, ale i po ní začal pít a kouřit, prostě se necítil ve své kůži a cítil se oslabený, což se mu vůbec nelíbilo a opravdu oslabený byl. Jak už jistě víme, začal se více věnovat nenáročným věcem, jako je třeba čtení o vaření nebo bylinky, záživné to nebylo, ale nesměl pár měsíců dělat nic, než se zdržovat ve své domácnosti. Nakonec to utrpení skončilo, ale s tím přišlo i další. Bylo pro něj těžké se zase dostat do té pozice, kde byl a alkohol mu v tom vskutku nepomáhal.


[ before the Hunger Games ] Už od útlého věku to byl parchant, který byl vždy drzý na své rodiče a nevážil si ničeho, co pro něj udělali a neměl k žádnému člověku respekt. Často se vytratil do ulic, kde prostě zůstal nebo si našel krátké bydlení u svých kamarádů či známých, jelikož nemohl vystát přítomnost svých rodičů. Choval k nim nesmírně velkou zášť, protože podle něj nic skvělého a užitečného neudělali, ale i přesto byli nechutně bohatí, což se mu příčilo. Jeho otec mu nikdy nebyl velikým vzorem, viděl v něm jen slabocha a matku měl rád, protože ho porodila a prostě to byla jeho matka, ale jinak ten jejich vztah taky nebyl extra skvělý. Rád trénoval na Hry a jako většina profíků měl ten sen se stát vítězem a řekl si, že dokud nedosáhne 18ti let, tak se do Her nepřihlásí, pokud ho nestihnou vylosovat ještě dřív, ale v 2. kraji se vždycky najde nějaký ten dobrovolník nebo sebevrah. Když se zrovna nevěnoval tréninku, často se v tajnosti dostával do baru, kde se též seznámil s nějakou dívčinou, se kterou měl omylem dítě, které ani nechtěl. Nechtěl ji do péče, ale ta ženská byla tak pitomá, že ji nedala utratit, nakonec ta bláznivá ženská zemřela při porodu a on se mohl z toho dítěte zbláznit, ale když už ji dostal jednou do péče, nezmohl se na to ji dát do děcáku. Pojmenoval ji Clove, podle jedné splátkyně, která byla několik Her před ním.

[ the days after ] Když se přihlásil do Her, dal Clove rodičům do péče. Svěřit jim jeho dceru byla největší kravina, co kdy udělal, protože jsou to hrozně zbabělí lidé, co neměl rád, ale neměl jiný způsob. Život poté se mu změnil v mnohém, s tou nohou nemohl tvořit moc věcí a s Clove to bylo doslova na zabití, vlastně už ji chtěl nakonec i zabít, ze všeho, co si s ní vytrpěl, na ni neměl náladu ani sílu, ale nakonec to nějak přežil. Měl prachy a dlouho ho nenapadlo, že si může dovolit nějakou tu opatrovatelku, která se o ní nakonec starala a on měl klid. Když se mu noha zlepšila, tak už jsme se zmínili, že začal na sobě víc pracovat, dokonce se pokoušel žít normální život. Být mentorem to pro něj bylo hrozné, jelikož byl první, tak se o tu práci neměl s kým dělit a bylo to znovu na zabití, každým dnem byl hrozně naštvaný na celý svět, až si z toho našel ženskou, kterou ani normálně neměl rád a vytvořil další obludu jménem Kyle, kterého nakonec ztratil, protože se nedokázal vyšplhat až k vítězství a jeho to strašně zostudilo. To už pro něj bylo fakt na palici, aspoň, že Clove něco zvládla. Nakonec ho začaly štvát obě ženské, které mu cupitaly v domácnosti a opravdu toho syna chtěl, ale v tom se objevila Desirée, další dítě na palici, ale vychoval ji tak, jak chtěl, aby to jeho syn byl. Sice se u ní objevovalo hodně ženskosti, ale dokázal v ní vzbudit stejného masochistu, jako je on sám. Nakonec mu obě utekly do jiného hnízdečka a on se mohl zbláznit z té ženské, co tam s ní byl, ale dokázal ji nakonec mít rád a tvářit se tak, že ji má rád, ale vlastně nemá.


× Clove Ray Mason - Bola jeho prvá dcéra, ktorú mal už vo velmi mladom veku, napriek tomu, že ju chcel nechať utratiť nakoniec ju vychoval, pretože sa inak nedalo, no aj tak vždy to bola ona tá nechcená. No nakoniec sa prihlásila do Hier a tým, že vyhrala sa akoby stala hrdou členkou rodiny a ich vzťah sa ako tak napravil.

× Desirée Mason - Je jeho druhým dieťaťom, ktoré má len jednu chybu. On chcel syna nie dcéru a podľa toho sa k nej aj správal. Zo všetkých svojich síl sa z nej snažil vychovať chlapca a potlačiť to dievča, ktorým skutočne bola. No aj ona sa prihlásila do Hier, a od kedy sa stala víťazkou možno povedať, že je na ňu pyšný.

× Shelia Holbourn - Robil jej mentora a tu sa jeho snaha dostať niekoho z arény konečne pretavila. Vyhrala a síce by sa mohlo povedať, že je mu to dĺžna, no keď sa to spomenie on len kývne rukou a povie, že to je predsa jeho práca.

Rozhovor s Victorií

10. june 2014 at 22:04 | Drake
Marina Carter: *Přichází sem v dlouhé robě s šťastným úsměvem. Kamera zabírá její tvář, světla na ní svítí. Stejně nemá právo cítit se jako hvězda, protože ta se za chvílí objeví na pódiu.* Dobrý večer Paneme! Půjdeme rovnou na věc, prosím obrovský potlesk pro Victorii Garnet Wallace! Vítězku 117. Hladových her! *Zvolá hlasem jako zvon a velkolepě ukáže na místo jejího příchodu.*

Victoria Garnet Wallace: *Cesta k moderátorce ze zákulisí je pro ni jako deja vu, ovšem tentokrát za ní nikdo následovat nebude. Už na první pohled je zřejmé, že není ve své kůži. Kamery oblaží poněkud křečovitým úsměvem, načež se přivítá s moderátorkou a usadí se opatrně v křesle.* Zdravím Kapitol. *Ještě spěšně dodá při pohledu na dychtivé tváře v publiku.*

Marina Carter: *Pozorně si prohlíží její tvář, je připravena jí v případě nějaké psychické újmy podpořit. Zlehka jí obejme okolo ramen a doprovodí až na místo, kde se posadí naproti ní a nechává jí chvilku na aklimatizaci.* Vím, že ti to není asi moc příjemné, ale jak jistě víš...je to nutnost. A stejně tak i tato otázka. Takže, prozradíš nám, jak se právě teď cítíš? *Je touhle otázkou i ona sama trošku znuděná, ale všichni přeci chtějí vědět, jak se cítí.*

Victoria Garnet Wallace: *Zadrhne se zíráním do jedné z kamer, takže jí chvíli trvá, než vůbec zaregistruje, že na ní moderátorka mluví.* Žádné nepříjemné. Naopak velmi příjemné. Sedím tady přeci já, ne někdo jiný. *Jejím slovům i úsměvu chybí patřičné nadšení čerstvého vítěze.* Jako vítěz. *Uchechtne se. Pokusí se najít lepší a pohodlnější pozici na křesle.* Ne, je to vážně osvobozující pocit. Poté, co vyhlásili mé vítězství, jsem byla úplně mimo. Pitomý jed. *Zakoulí očima.* Kapitol mě ale dal znovu do pořádku, takže se cítím prakticky jako znovuzrozená. A je to rozhodně pocit, za který stálo za to bojovat. *Pokýve hlavou, až se jí rozhoupou lehce navlněné zlaté vlasy.*

Marina Carter: *Poslouchá jí a občas i přikývne. Nespouští z ní pohled a publiku, které jen tiše poslouchá, se teď skoro vůbec nevěnuje.* Vlastně bych ten pocit chtěla někdy taky zažít. Ale tu arénu zřejmě ne. *Snaží se zahrát si na plnou pochopení, i když ho moc nemá. Zkrátka neví, jaký je to pocit. Přeci jen, Kapitol.* Teď něco málo k aréně. Byla opět úchvatná, musím jí moc pochválit. Jaké si ty z ní měla pocity? Bylo tam něco, co by ti extra vadilo a naopak nějaká věc, kterou sis oblíbila a navštívila ji třeba znovu? *Muselo se trochu nakouknout na předem připravené otázky, přeci jen si je všechny nepamatuje.*

Victoria Garnet Wallace: Tak to asi moc dohromady nepůjde. Ale kdo ví, třeba byste v aréně zrovna uspěla. *Odtuší s potměšilým úsměvem.* Ach ano, aréna byla úžasná a skvělá, tvůrci se vyznamenali. *Odříká monotónně, ačkoliv se snaží, aby ta slova nezněla úplně nezúčastněně.* Nicméně..eh, no samozřejmě ta sůl. *Nakrčí znechuceně nos, když si na to prostředí znovu vzpomene.* Byla všude a furt, příšerně otravné. Řekla bych, že to můj organismus úplně nezvládl, takže teď budu nějakou dobu konzumovat snad jen syrové ovoce a zeleninu. Slanou chuť nemůžu ani cítit. *Zavrtí hlavou a poté si prohrábne opatrně vlasy, přemýšlejíc nad dalším bodem.* A možná ta velikost nebyla úplně ideální. Tedy rozhodně ne pro lidi jako jsem já. Nahánět splátce po takové aréně není žádný medík. A určitě bych znovu navštívila solné kopce. Ty bobánky byly vážně komický a zajímavý. *Zasměje se vzpomínce, kdy do nich jen tak kopala. Její výraz nepovadne ani tehdy, kdy si vybaví také finále.* Místo, kde jsem vyhrála, bych tedy rozhodně ráda viděla znovu.

Marina Carter: Ta sůl musela být hrozná. *Přitaká jen a radši nebude dodávat nic o tom, jaké to muselo být hrozné pro jejich pokožku a že ona by jí rozhodně takhle vysušenou mít nechtěla. Ale to si určitě myslí spousta dalších kapitolanů.* Ano, sledovali jsme, jak tam někdy dost bezradně naháníte utíkající splátce. Nesmíme se jim divit, kdo by chtěl umřít? *Trochu křečovitě se zasměje a začne vzpomínat na solné kopce.* Vlastně, přesně na tohle místo bych se chtěla podívat i já. A ještě k azylu plameňáků, ten také vypadal moc lákavě. *Opět nakoukne do nazelenalé kartičky a zvedne oči, s úsměvem. Konečně přichází otázka, co zajímá víc i jí.* A povíš nám něco o splátcích? Sice jsme je viděli u rozhovorů, ale v aréně je to přeci jen něco jiného. Co tvoji spojenci? *Trochu zpomalí svoje tempo v pokládání otázek, ale po malé chvilce čekání položí ještě jednu.* Byl někdo, koho si vyloženě nesnášela nebo neměla ráda a už od pohledu tě štval?

Victoria Garnet Wallace: Jasně, no. *Pokrčí rameny s hlavou skloněnou ke straně.* Nakonec jsme je stejně dostali a to je to hlavní. Uh, ne, plameňáky ne. Jejich maso v kombinaci se solí ještě teď cítím na jazyku. Br! *Ošije se, zavírajíc na okamžik znechuceně oči.* Uhm, o splátcích. *Začne si pohrávat v zamyšlenosti s vlasy.* Já ani nevím, co o nich říct. Spoustu jsem jich od startu neviděla, takže je nedokážu nijak zajímavě popsat. Prostě splátci. *Pohodí volnou rukou tak trochu na prázdno.* O svých obětech bych mohla říct snad jenom to, že někteří měli větší koule než jiní. Bavilo mě hlavně přetahování s klukem z 10.kraje. Jo, s tím jsem si užila kopec legrace. *Zazubí se.* Spojenci, no..*V odmlce nasadí opět natrénovaný úsměv.* Oba měli své využití, ačkoliv Jasonovo přičinění musím rozhodně pozvednout nad Seamuse. Jsem ráda, že jsme nakonec skončili v tak trochu zvláštním spojenectví. Bez nich bych se drápala na vrchol Her zřejmě o malinko obtížnějc. *Složí neposedné ruce na koleno překřížených nohou.* Těch bylo! *Ze rtů unikne konečně opravdový smích.* Ale nejvíc se všech to byla asi holka ze 6.kraje, která nám s Jasonem příšerně lezla na nervy svým útěkem, a samozřejmě hned při startu v aréně kluk ze 3.kraje. U Rohu vládl chaos a když už mi zmizel pod rukama třetí batoh, ruply mi nervy. Tak si to odskákal. *Shrne to celkem bez obalu s velmi vyrovnaným úsměvem, jako kdyby ani nemluvila o mrtvých lidech, na jejichž smrti se více či méně podílela.*

Marina Carter: *Její obličej je teď zaplněný nefalšovanou zaujatostí a zvědavostí, její slova jen hltá. Tohle jsou okamžiky, které jí zajímaly nejvíc.* U televizních obrazovek jsme se přesvědčili, že tebe bychom naštvat nechtěli. Všechny ty boje byly působivé a byla v nich obrovská demonstrace elegance i síly! *Nad jejím stylem se opravu rozplývá, protože to bylo impozantní. Dál už to komentovat nebude, jejich čas se krátí.* Cítila si nějaký tlak na svojí osobu? Ať už z toho důvodu, že jsi z profesionálního kraje, od rodiny, Kapitolu? Protože lidi z jedničky určitě nabudilo opět to nedávné vítězství a do svých splátců zase začalo vkládat větší a větší naděje.

Victoria Garnet Wallace: *Divadýlko polichocené vítězky není nakonec vůbec náročné na sehrání, tak se v něm rozhodne pokračovat i nadále s malým samolibým úsměvem.* Na tuhle otázku jste si vlastně sama odpověděla. Nenazývala bych to však tlakem. Spíš pocit povinnosti. Ano, to je ten správný název. Není to nic nepříjemného, jen se člověk opravdu hodně soustředí na svou krajovou příslušnost a vše, co s tím přichází. Je tedy jasné, že jsem se ze sebe snažila vymáčknout maximum. Zejména pak během finále. *Několikrát rychle zamrká, zbavujíc oči slz, které se tam s nějakým smítkem nepochopitelně nahrnuly.* Ale určitě je příjemné vědět, že má člověk za sebou základnu vítězů, zejména pak tak čerstvého jako je Olga. Na setkání s ní a s mou mentorkou se těším už od konce Her. *Svá slova doplní jasným důrazem na poslední větu, kdy si neodpustí opěvovat i starší vítěze 1.kraje.*

Marina Carter: První kraj musí být jistě nadšený z toho, že má ve svých řadách dalšího schopného vítěze. *Jejího nepatrného zvlhnutí očí si nevšimla, protože už se připravovala na zavolání prezidentky Panemu.* Už tě tu nebudu dál držet. Určitě chceš jít ještě oslavovat svoje vítězství. *Naznačí Vic ať povstane a sama to udělá.* Ještě před rekapitulací nás čeká korunovace vítěze. Takže teď už prosím přivítejte prezidentku Panemu, přichází Vivian Virtue! *Rozmáchne se rukou, aby jí přivítala a pak už ustoupí kousek dozadu, aby jí předala slovo.*

Vivian Virtue: *Nakráčí povýšenou chůzí za hlasitého potlesku svých věrných oveček až k moderátorce a vítězce, které pro jednou docela ráda vidí. Na obě se dokonce usměje, ale moderátorka si zase tolik jeljího šarmu nezaslouží, tak ji poté už úplně vypustí.* Jménem naší nádherné země Panem ti gratuluji k vítězství, Victorie. Vybojovala sis ho, takže si chuť vítězství patřičně užívej. *Opatrně dosadí korunu vítěze na Victoriinu hlavu, potřese si s ní stylem leklé ryby a následně dosedne na místo pro sledování rekapitulace.*

Victoria Garnet Wallace: *Při příchodu prezidentky už samozřejmě stojí v pozoru s vypnutou hrudí a hrdým výrazem na tváři. Téměř se jí při bližším pohledu na prezidentčinu porcelánovou tvář zatají dech. Představovala si ji takhle z blízka vždycky trochu jinak. Raději ani nedutá a jen se pyšně tetelí, než prezidentka domluví.* Nesmírně si toho vážím. Děkuji. *Její pevný stisk je naprostým protipólem prezidentčině zvadlému, ale přinutí se k úsměvu, který následně přenese i na publikum.* A děkuji i vám. *Posadí se zpět na křeslo a vyčkává na rekapitulaci.*


Marina Carter: *Se slzičkou na kraji sleduje to dojemné korunování. Tohle pro ní byly vždycky jedny z nejdojemnějších chvil po samotném zjištění výhry v aréně. Dívá se na ně jak na malá štěňátka a touží po tom, ten pocit výhry zažít. Ale radši v něčem jiném, než ve hrách. Jakmile Vivian odkráčí, posadí se do křesla, aby mohla pohodlně sledovat video. To sleduje celou dobu absolutně fascinovaně a v duchu chválí skvěle odvedenou práci. Po skončení opět povstane a vyzve naposledy Victorii, aby se předvedla v celé své kráse.* Vítězka 117. Hladových her, Victoria Garnet Wallace! *Věnuje jí poslední velkolepé gesto a usměje se do publika.* My Vám samozřejmě děkujeme za pozornost. Doufáme, že jste si letošní ročník užívali tolik, jako my. To je z těchto her vše. Dobrou noc a někdy zase na shledanou! *Rozloučí se s diváky a s malou úklonou odejde pryč.*

117th Annual HG - Salt Mirror Desert

6. june 2014 at 16:03 | Michelle
SÁZKY → Jestli si chcete na někoho vsadit, napište to do komentářů pod jménem vaší postavy. Body se vám přičtou podle toho, jaké měl vítěz výsledky v různých akcích a také podle počtu hlasů. Můžete získat maximálně 20 bodů.

SPLÁTCI

Stav/
  1. Mentor: Claudette Fairy | Stylista: Refilwe Dospentak | Uvaděč: Luccy Anderson
    • Victoria Garnet Wallace (17) → Body: 12+1/10+1/19 +1 = Celkem: 44 = 0 + 4
    • David Murton (16) → Body: 0/0+1/12 = Celkem: 13 = 4 + 2
  2. Mentor: Desirée Mason | Stylista: Cadence Lexie Joslyn | Uvaděč: Carrie Widdleton
    • Kalel Francis (17) → Body: 14/8/13 +1 = Celkem: 36
    • Jason Reweneu (18) → Body: 14+1/11+1/16 +1 = Celkem: 44 = 0 + 5
  3. Mentor: Olga Campbell | Stylista: Niklaus Spencer | Uvaděč: Ava Pepermint
    • Allriane Jocasta Finighan (18) → Body: 13/0/0 +1 = Celkem: 14
    • Kenny Wetter (17) → Body: 13/5/4 = Celkem: 22 = 6
  4. Mentor: Theodor Finnigan | Stylista: Mag Tennant | Uvaděč: Kętilis Låudrup
    • Madeline Anne Cupnight (17) → Body: 10+1/3+1/15 +1 = Celkem: 31 = 0 + 0
    • Markl H. Calcifer (17) → Body: 0/0/0 = Celkem: 0
  5. Mentor: Andy Foy | Stylista: Winnifred Maguire | Uvaděč: Winnifred Maguire
    • Nora Skarsgard (18) → Body: 7/0/8 = Celkem: 15 = 0 + 0
    • Thiery Zephyrin (17) → Body: 7+1/6+1/16 +1 = Celkem: 32 = 0 + 3
  6. Mentor: Karalynn Ringrose | Stylista: Jerred Angel Stone | Uvaděč: Cassandra Wright
    • Jeanine Clade (16) → Body: 7+1/6+1/9 +1 = Celkem: 25 = 0
    • Charles Quarry (18) → Body: 7+1/7+1/6 = Celkem: 22 = 15
  7. Mentor: Stephanie Borman | Stylista: Samuel Silverson | Uvaděč: Charlotte Wendy Everwood
    • Quinn Rosen (17) → Body: 7+1/0+1/14 +1 = Celkem: 24 = 0
    • Dakota Lee Covey (17) → Body: 4/4/11 +1 = Celkem: 20 = 13
  8. Mentor: Kyra Glenshaw | Stylista: Alicia Reed | Uvaděč: Calleigh Lynd
    • Victoria Cotton (17) → Body: 8+1/4+1/16 = Celkem: 30 = 0 → 5 ZABITÝCH SPLÁTCŮ
    • Wren Ellis (16) → Body: 8/0/10 +1 = Celkem: 19
  9. Mentor: Lily Ellingson | Stylista: Goldie Willson | Uvaděč: Sheila Ireth
    • Nathalia Routh (16) → Body: 6+1/2+1/13 +1 = Celkem: 24
    • Alejandro Josh Wesley (18) → Body: 6+1/3/9 +1 = Celkem: 20 = 15
  10. Mentor: Clove Ray Mason | Stylista: Monicca Linea Royal | Uvaděč: Fifi Sam Reign
    • Eleanor Marwick (16) → Body: 8/0+1/12 +1 = Celkem: 22 = 2
    • Heathcliff Torrance (17) → Body: 8+1/7+1/14 +1 = Celkem: 32 = 1 + 1
  11. Mentor: Aaron Szerettet | Stylista: Amika va Ronzskovn | Uvaděč: Amika va Ronzskovn
    • Lexi Jones (16) → Body: 10/0/9 +1 = Celkem: 20
    • Seamus Parker (17) → Body: 10+1/0+1/13 +1 = Celkem: 26 = 1
  12. Mentor: Andy Nufa | Stylista: Valerie Esme Flores | Uvaděč: Marina Carter
    • Emery Coldraswen (14) → Body: 8/7+1/16 = Celkem: 32 = 0
    • Martin Anderson (16) → Body: 8/0/10 +1 = Celkem: 19 = 0

PRŮBĚH PŘED ARÉNOU

Komentátoři Her - Calleigh Lynd | Marina Carter

Přehlídka - Stylisti se na svých kostýmech vyřádili. Jen 2 splátci jeli nazí a to 1. a 4. kraj kluci. Jinak ostatní měli krásné kostýmy.
Soukromé vystoupení - Profíci nebyli marní, ale počet nul se objevovalo tolik, že ani velké výsledky nezlepšilo Tvůrcům náladu. Snad se v aréně budou snažit lépe a nebude to nuda.
Rozhovory - Zdálo se to všechno v pořádku, splátci byli komunikativní, ale našli se tací, kteří moc kapitolanům nezaujali, ale to vždycky tak bývá.

PRŮBĚH V ARÉNĚ

Tvůrce arény: Devlin AntoinneSalt Mirror
Místa: RH = solná pláň, solné kopce, jezero, azyl plameňáků, chatka
Počet dní: 4

Spojenectví
  1. Jeanine Clade, Charles Quarry a Nathalia Routh
  2. Victoria Cotton, Heathcliff Torrance a Eleanor Marwick
  3. Madeline Anne Cupnight a Martin Anderson
  4. Victoria Garnet Wallace, David Murton, Jason Reweneu a Seamus Parker
  5. Quinn Rosen a Thiery Zephyrin
Mutové a kapitolské útoky
  1. mozkomoři → způsobují bolest psychickou (přitahuje zlé vzpomínky) i fyzickou (vysává z lidí sílu)
  2. krabi → agresivní, štiplavá tekutina a rádi se proštípávají svými klepety do morku kosti
Sponzorské dary
  1. Nafukovací čokoládový dort → Quinn Rosen od Jack Atlas | Vzkaz: Hlavně ten dort nejez, plast není moc dobrý.
Smrt
  1. Nathalia Routh (16)zabila: 0 splátců, zabita: podstavcem, příčina: vybuchla před GONGEM
  2. Kenny Wetter (17)zabil: 0 splátců, zabit: Victoria Garnet Wallace (17), příčina: úvodní masakr, zmasakrovaný
  3. Dakota Lee Covey (17)zabil: 0 splátců, zabit: David Murton (16), příčina: úvodní masakr, zmasakrovaný
  4. David Murton (16) → zabil: 1 splátce, zabit: Heathcliff Torrance (17), příčina: úvodní masakr, zmasakrovaný
  5. Markl H. Calcifer (17) zabil: 0 splátců, zabit: Victoria Garnet Wallace (17), příčina: podříznutý krk
  6. Jeanine Clade (16) → zabila: 0 splátců, zabita: sama sebou, příčina: probodnuté srdce
  7. Seamus Parker (17) zabil: 0 splátců, zabit: vzduchoprázdno, příčina: vlastní blbost
  8. Eleanor Marwick (16)zabila: 0 splátců, zabita: dehydratace, příčina: totální vyčerpání
  9. Allriane Jocasta Finighan (18) → zabila: 0 splátců, zabita: Thiery Zephyrin (17), příčina: probodnutý krk
  10. Kalel Francis (17) → zabila: 0 splátců, zabita: Nora Skarsgard (18), příčina: otrávená
  11. Lexi Jones (16) → zabila: 0 splátců, zabita: Madeline Anne Cupnight (17), příčina: rozsekaná hlava
  12. Heathcliff Torrance (17) → zabil: 1 splátce, zabit: Victoria Garnet Wallace (17), příčina: zmasakrované břicho
  13. Alejandro Josh Wesley (18) → zabil: 0 splátců, zabit: Jason Reweneu (18), příčina: probodnuté tělo
  14. Wren Ellis (16) → zabil: 0 splátců, zabit: dehydratace, příčina: totální vyčerpání
  15. Charles Quarry (18) zabil: 0 splátců, zabit: dehydratace, příčina: totální vyčerpání
  16. Quinn Rosen (17) zabila: 0 splátců, zabita: krabí muti, příčina: totálne proštípaná do kosti
  17. Madeline Anne Cupnight (17 ) zabila: 1 splátce, zabita: krabí muti, příčina: totálne proštípaná do kosti
  18. Martin Anderson (16) zabil: 0 splátců, zabit: dehydratace, příčina: totální vyčerpání
  19. Victoria Cotton (17) zabila: 0 splátců, zabita: Thiery Zephyrin (17), příčina: vyčerpanost, probodané břicho
  20. Thiery Zephyrin (17) zabil: 2 splátce, zabit: sám sebou, příčina: podříznutý krk
  21. Nora Skarsgard (18) → zabila: 1 splátce, zabita: Jason Reweneu (18), příčina: uškrcena
  22. Emery Coldraswen (14) zabila: 0 splátců, zabita: Victoria Garnet Wallace (17), příčina: probodnutá hlava
  23. Jason Reweneu (18) → zabil: 2 splátce, zabit: Victoria Garnet Wallace (17), příčina: probodnutý krk

O ARÉNĚ

Prostředí
Na míle daleko nenaleznete žádný kopec, stromy a cokoliv, kde by se dalo schovat. Možná můžete narazit na chatku, ve které se můžete ukrýt, postavené kostky ze soli a menší se možná zvládnout schovat mezi kopce soli, ale i to není nejlepší řešení. Po déšti bývá pláň celá zrcadlová, může se Vám odrážet do očí Slunce a asi to není nic příjemného. Povrch není kluzký, ale kontakt s očima může způsobit vyřazení vašich očí na nějakou dobu, do konce arény, některým dřív a nebo se vůbec nic nestane, jen to bude nesnesitelně štípat.

Suroviny, jídlo, zdroj vody
Všude najdete jen sůl a jedině písčitou sůl, není doporučené k jídlu, hlavně by jste žíznili ještě víc a vůbec by jste se nenajedli. Pláň obsahuje 10 miliard tun soli. Solná krusta, jež pokrývá pláň a slouží jako zdroj soli, kryje též slané jezero nesmírně bohaté na lithium. Voda tu žádná není, ale zase tu po většinu časech prší, takže o to může být postaráno a nebo taky možná ne, Tvůrci mohou být zlomyslní a nechat vás na pár dní umírat žízní, kdo ví.

Zvířata
Přebývají zde tři druhy jihoamerických plameňáků (chilský, Jamesův, andský). Možná kolem prolétnou ptáci, ale moc jich opravdu není, jelikož tady není pro ně zdroj jídla. Plameňáci, kteří tu přebývají se živí v jezírku, ve kterém jsou malé rybky.

Počasí
Aréna je plochá bez žádných hor a podobně, takže tam není žádný úkryt před větrem, který je studený okolo 15°C, stejně tak jako počasí v celé aréně se točí kolem 10 - 15°C. Večer je tomu tak stejně, možná někdy do 5°C, ale nikdy zde není pod nulou.

Prší tu poměrně často, takže obvykle se nad vás vznese několik mraků a zastíní tím Sluníčko, ale když už je jasno, tak bacha na to, aby jste se nespálili. Jelikož tu není žádný stín a Slunce je opravdu agresivní, tak se můžete spálit, i když
vám vedro nebude. Stačí chvilka pro citlivější kůži a vypadáte jak nos Santových sob.

Když zrovna neprší, tak Slunce arénu rychle usuší, což způsobí překvapivě naprosté sucho a někdy vás kvůli větru mohou navštívit solná vichřice, která není zrovna moc příjemná na oči a obličej.

REKAPITULACE HER

Vítěz: Victoria Garnet Wallace (17) - 1. kraj → Rozhovor


117th Annual HG - Rozhovory II

5. june 2014 at 23:09 | Michelle

Zpět


Greer Forsythe

5. june 2014 at 21:17 | Drake |  Deceased

Player: Drake

FC: Nicola Peltz



Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 16 - probodnuta skrz naskrz: S.R.


Token: Kulka

[ grýr forsajft ]


Jak to jen říct? Greer je profesionální splátkyně, jak má být. Už od svých dvanácti letech chodila do výcvikového centra, dříve nikdy moc netrénovala, možná tak se zabývala tím, že chodila na kroužky s bojovým uměním, což jí celkem později pomohlo k dobrému. Většinu času strávila celé dny ve výcvikáči a trénovala sama. Další její specialitou je její bojové umění, které si získala chozením do různých kroužků, když byla ještě mladší. Doteď stále boje trénuje a téměř nikdy není den, kdy si dá od všeho voraz. Jelikož se docela hodně izoluje od svých vrstevníků, u kterých není zrovna příliš oblíbená, proto se pečlivě zvládá všechno naučit. Schopnosti jako pro profíka takového se naučila prakticky vše. S každou zbraní umí aspoň malinko manipulovat, přece jenom kdyby. Nejvíce ze všech věcí ji baví vrhat s noži, je to taková klasika pro profíky, ale s noži může pak i zblízka rozdrásat lidem břicho a je to vždycky strašná sranda. Nedělá jí problém lézt na stromy a ani výška, z počátku měla strach, ale postupně se to odnaučila a dokáže dělat různé profíkoviny na lanech. Lezení, šplhání, to umí snad ještě lépe než ovládat všechny bojové umění a zbraně dohromady. Dá se říct, že nahoře je skoro pořád. Většinou, když se pokouší někam vytratit, tak si dá vycházky do hor nebo tráví celé dopoledne na stromech, kde si občas přečte nějakou tu knížku. Ano, ona čte, celkem ji to i baví. Pořád lepší než být ve škole a slyšet zase různé řeči o sobě. No, a tady nalézáme její další schopnost, dokáže se dobře skrývat a být v tichosti, celé dny o ní nikdo nemusí vědět.


Jakožto blondýnka jako taková dokáže rychle dojít k tomu, aby se ztratila i ve svém domě. Její navigační schopnosti jsou zcela v tabu. Nikdy je nepotřebovala, vždycky byl buď někdo s ní a poznat svůj kraj jí trvalo taky dlouho, než si zvykla na různá místa, kde by je mohla vyhledat a podobně. Má panickou hrůzu z žraloků a i z ryb, ne z těch malých, ale třeba ty o trochu větší se jí zdají nechutné, a proto je tohle důvod, proč se nikdy nepřiblížila vodě, i když to byl jen pitomý bazén, kde nic nebylo. Voda ji na každý pohled děsila a bylo těžké jí dostat aspoň na okraj řeky. Občas se jí něco dotkne a sníží jí to sebevědomí natolik, že má pak sklony k sebevraždě, a nebo jí úplně zmást z cesty a pak se nemůže soustředit na různé jiné věci. Třeba se netrefí z dálky na terč, ale to už je jiná věc. Bývala totiž předtím celkem oblíbená, ale jednou uděláte něco špatně a všichni si to zapamatují více, než u těch dobrých skutků, co provedla. Nevyzná se v přírodě, i když tam tráví většinu času. Ono přece jenom ty její navigační schopnosti fungují fakt dost chabě. Vůbec by nikdy nemohla nic ulovit, protože je na to taky dost blbá, aby se ve výcvikovém centru naučila pasti atp... Ona to bývala dost rozmazlená tatínkova dceruška, ale nakonec si to uvědomila a snažila se tomu vyhnout. Tím, jak ji hrozně moc hýčkali, se nenaučila být samostatná, dělá jí problém vymyslet si a udělat si věci sama po svém, vždycky jí k tomu někdo pomáhal a hlavně, když k tomu měla své přátelé, které teď už nemá. Je to s ní horší, ztratila své sebevědomí i přátelé, a tohle je právě důvod, proč je vždy tak ve velkém stresu a má pocit, že je v tomto světě k ničemu, ale nikdy se nedokázala zabít, protože nakonec zjistila, že se má v podstatě ráda. Moc dobře se neseznamuje a vlastně jí to jde dost těžko někomu věřit, takže by se jen tak k někomu nepřidala. Ale jestli by zvládla něco provést sama, tak to taky nepůjde, protože prostě nedokáže být samostatná. Je na druzích velmi závislá.


Načančaná od hlavy až k patě, rozmazlená tatínkova jediná holčička, pro někoho milá blondýnka a pro někoho zase velká mrcha, co si jen ráda vyžívá na vysmívání jiných cizích neštěstí a vše kolem lidí, co jsou o něco jiní nebo nejsou tolik úžasní, jak by ona očekávala. Takovou Greer jste mohli znát před dvěma lety, kdy se po školních chodbách procházela s bradou vztyčenou nahoru a mohla všem s radostí podrazit nohy a nebo si zamanout každého kloučka. Ale časy se mění a ve 2. kraji jsou jiné královny, co její místo převzali a jí samotnou pošlapali až do země. Teď už si tolik nemůže vybírat. Už i od svých rodičů se drží dále, protože se o ni furt strachují. Oni nejsou takoví ti typičtí profíci, co by se chtěli hlásit do Her. Ano, trénovali na to, jak trénuje ona, ale nikdy nedychtili po slávě nebo po tom se do Her dostat, protože sami toho podědili dost, a tak stejné to má ona. Pomalu s tím bojuje, aby se dala do kupy, ale moc dobře jí to nejde, vlastně jí to nejde vůbec. Nemá k tomu nikoho, možná pár lidí, ale ti se od ní poslední dobou taky drží dál. Proto by se chtěla dostat do Her a chtěla by ukázat, že není jen malá rozmazlená blbka, co bude brečet kvůli tomu, že má za nehty hlínu. Právě by se snažila, aby viděli, že to není žádný slaboch, i když je v posledních dobách hodně na pokraji smrti. V podstatě ale Greer nikdy nic nedokázala, než se smát slabším. Teď toho velice lituje, ale nebude si to přiznávat, protože to, co udělala stejně už nevrátí a až tolik jí to nežere, jelikož má stále radši sebe, než všechny ostatní. Může se Vám to zdát dost sobecké, ale kdo v takovém kraji není. Podle ní jsou všichni jen velké přetvářky, i v době, kdy měla vše, o co si jen řekla. I přes veškeré osobní věci se v ní najde špetka důvěry a věří si v tom, že to v Hunger Games dotáhne někam daleko a hned nechcípne, takovou ostudu by neudělala svému kraji, protože 2. kraj je přece hrdý kraj.

Sylver Redgrave

5. june 2014 at 21:16 | Drake |  Deceased

Player: Sabrae

FC: Sean Faris



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 18 - protržená mícha: G. Forsythe



[ sylver redgrejv ]


Již první dojem Vám určitě říká, že s tímhle chlapíkem se rozhádat nechcete. Protože právě jak jde podle jeho svalů poznat, nejvíc si zakládá na fyzické síle. Posilováním jak na nohy, tak na ruce trávil většinu času ve výcvikovém centru a s přehledem uzvedne svojí váhu, ale i sto kilo. Ale jelikož chtěl být více všestranný, tak se samozřejmě zaměřoval i na jiné věci. Celkem mu sedlo cvičení různých soubojů beze zbraní. Takže by si se soupeřem dokázal poradit tak jako tak. Aby se neřeklo, naučil se zacházet i s mečem, oštěpem a kopím. Ani menší vyhledávání nožů a dýk není výjimkou. Díky horám, které jsou ve dvojce všude okolo, si velice dobře osvojil lezení. Při něm je potřeba i rovnováha, trpělivost a výdrž, přesně k tomu po pěti letech dospěl. Tuhle schopnost si vypiloval natolik, že leze převážně bez jištění. Možná se zdá jako hora svalů bez mozku. Pod touto skořápkou se však skrývá poměrně inteligentní kluk. Osvojil si základy logického myšlení pomocí deskových her, které jeho maličká sestra hraje jako největší fanatik. To mu pomohlo naučit se i racionálně myslet, tudíž v případě nouze nebude úplně ztracený. V centru také nezaostával a i přes udivené pohledy ostatních se naučil něco o říši zvířat i rostlin. Se svými dovednostmi by dokázal pár dní přežít i v divoké přírodě, kde i schlazení v nějakém jezírku není výjimkou. Není to nějaký superplavec, ale sám sebe nad hladinou nějakou dobu udržet dokáže.


Má velké ruce, takže dovednosti jako vázání uzlů a pastí jdou naprosto mimo něj. Rozhodně si neporadí ani s ošetřením nějaké rány, možná tak vydenzifikovat, ale zašít? Nikdy. To by si dřív zapíchl tu jehlu někam do ruky a s jeho štěstím si nabodl ještě nějaký nerv. Neumí rozdělat ani oheň. Jelikož si občas neuvědomuje svoji sílu, dřív, než se stačí zápalka zažehnout, drží v ruce jen zlomený pahýl. A taky má z ohně značný respekt, protože po požáru jejich domu zná jeho sílu. Pasti neumí a myslí si, že je ani moc nepotřebuje. Stačí mu chvilku tiše našlapovat a pak na velkou dálku prostě jen hodit oštěp. Ale to se mu nejdřív musí podařit nějakou tu zvěř najít. Vždycky mu nějakou tu dobu trvá než si uvědomí, že je v lese a sladí se s jeho zvuky do tichosti. A pak mu další půlku dne trvá, než konečně na nějaké to zvíře narazí. Neumí je stopovat, měl několik snah se to naučit, ale pak už to prostě vzdal. Nějak nemá hlavu na to, aby si všímal těch sebemenších detailů okolo a rozpoznal všechnu tu změť stop okolo sebe. Je to také poměrně těžká váha, takže v běhu není nijak závratně rychlý, tak průměrně. Rozhodně od něj nečekejte žádné akrobatické kousky, krkolomné pozice, ani nic podobného.


Na profesionálního splátce je to celkem chladná hlava. Ano, byl vycvičen k zabíjení a také bude v aréně zabíjet. Byl vychován v tom, že kraje mimo jedničky, dvojky a čtyřky jsou odpad a musí být zničeni. Takže ve všech ostatních krajích vidí své hlavní cíle jeho života a musí být zničeni. Sice v nich vidí svoje enormní nepřátele a v tomhle ohledu není schopen vůbec ustupovat. Když jde však o rodinu a nebo pravé přátelé, je to takový mazlíček a miláček všech. Je to spíše takový ochranářský typ, co udělá pro své blízké všechno. Vztahy s jeho rodinu se ještě více upevnily po tom, co jejich dům nějakým nedopatřením shořel v popel. Se svojí maličkou šestiletou sestrou má velmi dobrý vztah. Moc rád ji bere ven a hraje s ní různé hry. Už jen kvůli ní by asi nebyl moc schopný se přihlásit do Her. Ani rodiče ho do dobrovolnictví nijak nenutí a rozhodně si nezakládají na tom, že by ho museli posílat do Her, aby je všichni politovali, že přišli o dítě a nebo je vyzdvihovali, že jejich dítě naopak vyhrálo. A toho si na nich moc cení.

117th Annual HG - Rozhovory I

5. june 2014 at 21:12 | Michelle


117th Annual HG - Soukromé vystoupení

4. june 2014 at 19:48 | Michelle

117th Annual HG - Přehlídka

2. june 2014 at 20:09 | Drake

Bradley Nogard

2. june 2014 at 13:59 | Drake |  Capitol

Player: Drake

FC: Xian Mikol

Occupation: Stylist → District 2

Contact: brads.nogard@seznam.cz

Age: 29


[ bredly nougárd ]


Každý, kdo ji jednou spatřil nebo znal, tak by ji zaškatulkoval do odpadlíků. Pro některé lidi v Kapitolu vypadá jako obluda nebo velice negativní člověk. Možná je to jejím vzhledem i tak se občas jeví, jelikož většinou nosí tmavé barvy nebo trochu potrhané. Maluje se do černých barev, hlavně využívá tužku na obočí, černé linky i stíny a řasenku, někdy se rozhodne jít za mývala, ale v žádném případě ji na veřejnosti neuvidíte bez make-upu. Není to kvůli tomu, že by měla špatnou pleť, ale jako přirozená se nemá ráda. Není určitě ošklivá, jenom se má radši, když má pleť uhlazenou a bez svých pih. Většinou chodí v otrhaných věcech, protože to je přece hrozně badass, ale samozřejmě vyjde ven i v normálním oblečení, co vypadá aspoň k světu v tom kapitolském podání a vše co do Kapitolu patří, někdy si dokonce vezme i formální šaty, když se vydá na luxusní večírek, tak aby vůbec zapadala mezi smetánku, což ona ze sebe umí vytvořit úplně odlišnou osobu než tu jakou vídáte každé dny. Někdy se jí ten styl líbí, ale nemůže nic přehnat, protože pak by to podle ní bylo nevkusné. Jako jsou pro ní nevkusné většina kapitolských paniček. Jelikož se nemůže odvyknout kouření, tak se jí hlas postupně změnil na takový chraplák, který jí celkem sluší se svým australským přízvukem. Její slovník a mluva je zcela jiná, než to u slušně vychovaných Kapitolanů bývá. Většinou nemá ráda témata o Hladových hrách, protože jí to připadá, že to nemá žádný smysl a furt to samé řečnění a zabíjení stále dokola a dokola. Jasně, není špatný o tom někdy mluvit. Hry jí nevadí, dívá se na to ráda, pokud se v aréně objeví někdo opravdu slibný. Většinou to jsou splátci z 2. kraje nebo jiných profesionálních, ti jí totiž jediní připadají na úrovni. Nepohrdá však těmi ostatními, ale jejich neustále fňukání jí přijde zbytečné. Čím více fňukají, tím větší je šance že to moc daleko nedotáhnou a ona nemá ráda slabé lidí, spíše jimi maximálně pohrdá. Slovník má tvrdší, nebojí se využít sprostá a silnější slova co by dokázala urazit, i když to některým kapitolanům musí zabolet u srdíčka, jelikož jsou někteří přehnaně citliví, ale to je jí šumák, protože proč by se ona zrovna měla zajímat o city jiných. Ráda prozkoumává a zkouší jiné věci, nemá ráda ufňukánky, jak už se zmínilo, takže si kvůli tomu zvolila 2. kraj, kde jsou všichni válečníci, aspoň v tomto kraji je potkává více než v odlišných profesionálních krajích. Pro Dvojku ráda navrhuje provokativní a drsné kostýmky, aby si splátci získali respekt, aspoň to od diváků očekává, pokud zrovna splátci nejsou v nejlepší formě nebo nenahánějí strach, tak ona jim právě pomůže se do této kůže dostat. U všech to sice nejde, ale dává do toho vše, co má po ruce. Ostatně už od svého útlého věku ráda navrhovala, a proto si zvolila tuhle dráhu kariéry a nehodlá jí prozatím měnit a v budoucnu si jí určitě přenechá a nebo se stane pouliční umělkyní, pokud se jí již v práci nebude dařit a nebo už nebude mít žádnou inspiraci.

Její rodiče asi pocházeli z 2. kraje nebo už jejich předci. Nikdy jí to sice nepověděli, ale všechno v rodině se vždycky točilo jenom a jenom kolem tohoto kraje, a proto si na to vytvořila takový obrázek. Nikdy se o Hunger Games příliš nezajímala, občas se podívala, pokud se jí tam někdo líbil a nebo byl dobrý souboj, na které bylo možné se na pár minut koukat a neusnout kvůli tomu nudou nebo nebrečet kvůli splátcům, kteří jsou úplně mimo a vlastně je jí jich nakonec hrozně líto. Nikdy však nepochopila, jak někteří dokázali u obrazovky prosedět celý den, aby byli informováni o svém favoritovi nebo své favoritce. To jí přijde trošku na hlavičku, ale to jsou zase ti známí lidé, co nemají se svým životem dělat a jen obdivovat děti na obrazovce. V životě toho stejně moc nezažili, protože nebyli jinde než v Kapitolu. Ona se už cítí Kapitolem uzavřená a velmi jí to dusí. Moc touží se podívat a prozkoumat celý Panem a ještě lépe celý svět, pokud je tato možnost ještě možná, což ona neví, protože ani o tom nemůžou být informováni. Zabíjení malých dětí nikdy moc neuznávala a rozhodně patří k těm lidem, co by se klidně bez Hladových her obešla a radši ty děti nechala žít, protože ona sama při sledování pocítila, že i tohle se mohlo stát jí a nemusela by to přežít, ale nezasahuje do toho, jelikož stejně nic nezmění a drží se v ústraní. Hlavně, aby si jí vyšší síla nevšímala, protože z nich má většinou respekt. Stejně její druhé já by do té arény skočila hned a všem by ukázala, jak moc dobrá může být, ale to by zase musela začít trénovat - a na to je jaksi už starší a žije v Kapitolu, kde se jí to netýká. Miluje adrenalin a nebezpečí, kdokoliv si s ní zažije jeden den, tak se snad nebude nudit, ale měl by si dávat bacha, aby to nezašlo moc daleko a Bradley též zbrzdil než si sama ublíží, protože ona je toho schopná, když se do něčeho pustí a je odhodlaná do té věci jít na maximum. Občas má problém se do něčeho pustit, ale když už s něčím adrenalinovým začne, tak jí z toho zpátky nevytáhnete. Tímto způsobem si též získává svojí inspiraci a pro své splátce se pokouší vytvořit ty nejzajímavější a nejlepší kusy, které se v její kebuli zastaví a dodá jí nápad.











× Desirée Mason - doplň...
QUOTES [ Co kdy kdo řekl v aréně. Pokud víš o dobrém citátu, doplň ho sem. ]


OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]


loading ALES - Fatansy RPG

ikon1