133rd Annual HG → Soukromé vystoupení | SEZNAM



December 2014

Jeralde Max Rose

28. december 2014 at 10:40 | Michelle |  Deceased

Player: Jarci

FC: Louis Tomlinson



Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 18 - vážná zranění: B. Humphrey


Token: Náramek přátelství

[ džerald meks rouz ]


Aj keď pri narodení bolo do rodného listu zapísané ako prvé meno Jerald, nikto teraz ho už nikto nenazve inak ako Max. Max toto, Max hento... Stále od neho niekto niečo chce, a aj keď má Max v povahe to, že vždy keď môže tak pomôže, občas ho riadne vytáča to, že každý niečo chce. Nemôže sa na nič sústrediť a ledva stihne splniť to čo má. A tak sa občas musí poriadne ovládať, aby niekomu pri výbuchu emócii nepovedal niečo, čo by neskôr mohol ľutovať. Aj keď na to Max nevyzerá, rád posiluje. Najskôr začal len s dvíhaním ťažkých vecí, veď svaly na rukách predsa znamenajú silu. No potom si nejak uvedomil, že silné ruky sú mu zbytočné, ak jeho nohy neunesú ťažšiu váhu, alebo nebude vládať utekať pred útočníkom alebo Kapitolským útokom, v prípade, že by ho vyžrebovali do hier. A tak začal pravidelne behávať, aby mal v kondícii celé telo. No tým, že začal pravidelne trénovať odzrkadlilo sa to na iných miestach. Napríklad sa toľko nevenoval štúdiu, a zhoršil si známky. Rodičia si to nemohli nevšimnúť, no Max to akosi ukecal. Tu sa ukázal jeho ďalší talent, a to je výrečnosť. Vždy vie nájsť tie správne slová. Postupne si to všimli viacerí, medzi nimi boli aj učitelia z Maxovej školy, a aj keď proti Maxovej vôli ho poprihlasovali na rôzne recitátorské alebo slohové súťaže, Max v nich nakoniec vždy skončil na popredných miestach. Čím bol Max starší, tým sa menili aj jeho záujmy. Keď bol malý, tvrdil, že zbraní sa ani nedotkne. No ako dospieval, jeho záujem sa začal zvyšovať a nakoniec začal aj trénovať. K narábaniu s nožmi sa dostal tak, že pomáhal mame variť, pretože ich otec robí nejakého pomocníka jednému obchodníkovi, a doma sa ukáže len cez víkend. A tak sa priučil nožom. Keď sa mama nepozerala alebo nebola doma (väčšinou to bolo to druhé) zobral si nejaký nôž s kuchyne, a hádzal nožmi na terč. Raz za čas aj nejaký pokazil a tak sa aj modlil, aby si mama nevšimla, že s nožmi nie je niečo v poriadku. Našťastie sa do teraz nič také nestalo, a tak Max natrénoval hod nožom, pri ktorom uspeje takmer na 100 %. Samozrejme pokiaľ ho niekto nejak nevyvedie z rovnováhy na toľko, aby dokázal zamieriť alebo jasne rozmýšľať. Z ostatných zbraní sa dostal ešte k dýke, ktorú potajme čmajzol otcovi, keď ju raz doniesol domov. Otec bol celý bez seba a vyšiloval, že ho ten obchodník zabije, ak ju nenájde. A tak mu ju Max dal, akože ju "našiel". No od vtedy si ju stále požičal, keď sa k nej mal ako dostať. No okrem noža a dýky so zbraňami moc narábať nevie, pretože v Piatom kraji k takým veciam prístup nie je. Poslednou jeho výhodou je narábanie s elektrinou a tými haraburdami okolo toho, kedže v piatom kraji sa venujú energii. Aj v škole bolo množstvo vyučovacích predmetov zameraných týmto smerom.


Aj keď je vždy nápomocný, niekedy proste vybuchne a toho, kto si to odnesie možno len ľutovať, pretože to nie je príjemné ani vidieť ani počuť, keď Max vybuchne. Je to jeho dosť výrazná slabina, no snaží sa ju skryť ako všetky ostatné. Chce proste vyzerať neporaziteľné, dokonale aj keď je mu samozrejme jasné, že nikto taký na svete nebol, nie je a ani nebude. No to ostatný nemusia vedieť. Nikdy ho nezaujímal názor ostatných, či už ho chceli pochváliť alebo uraziť. Okrem toho je Max veľmi tvrdohlavý. Bude si stáť za svojim názorom, pokojne sa kvôli nemu poháda. Pár krát už došlo aj k bitke. No neustúpil. Keď zistí, že nemá pravdu občas sa pokojne háda aj ďalej, pretože nechce vyzerať ako idiot. To by si nikdy nepriznal. Medzi Maxove slabiny patrí to, že nevie plávať. V piatom kraji nie je miesto, kde by sa to mohol naučiť, a keďže celkovo v Paneme je málo takých miest, bolo len málo arén, kde v prostredí prevažovala voda. Z toho usúdil, že vedieť plávať mu až tak netreba. Veď keby sa tvorcovia hier rozhodli pre vodu, museli by zabezpečiť to, aby sa všetci splátci udržali na hladine, pretože inak by viac ako polovica z nich umrela na utopenie. Jeho znalosti v oblasti jedlých a nejedlých plodov tiež nie sú oslňujúce. Ak by ho protivník nejak šikovne oklamal, pokojne by ho mohol otráviť a Max by na to neprišiel. To, že čo je jablko alebo hruška mu problém nerobí, no netuší čo je napríklad liči alebo pomelo. Tieto názvy občas začul v televízii, keď bolo vysielanie z nejakého Kapitolského večierku. U rastlín je na tom podobne. Mama má za domom malú záhradku, a tak tie základné kvety pozná, no keby sa v aréne poranil alebo by hladoval, bol by úplne bezmocný aj keď pomoc by mal len pár metrov od seba.


Max sa narodil do rodiny, ktorú v piatom kraji možno zaradiť medzi tie chudobnejšie, aj keď nemôžno povedať, že by museli jesť pokazené veci alebo sa prehrabávať v smetníkoch, aby našli niečo vhodne na jedenie. Okrem Maxa boli v rodine ešte ďalšie dve deti a to 12 ročný syn Sebastian Alan a 8 ročná dcéra Emelyn. Matka nemohla ísť do práce, kde by pracovala pravidelne, pretože sa musela starať o deti, kedže jej muž odchádzal pracovať na týždňovky. Mohla brať akurát tak chvíľkové práce, také brigády. Pokiaľ nemusela, tak žiadnu neodmietla. Veď peniaze sa v tejto dobe zídu vždy. Najhoršie to bolo, keď malá Emelyn ochorela a väčšina ich peňazí musela ísť na lieky pre Emelyn. Max vtedy ani necekol, nemohol predsa chcieť aby jeho sestrička umrela. No v tých časoch si skúsil nájsť nejakú prácu aj on. No kto zobere 14 ročného chlapca. Nikto. Akurát tak pomôcť poskladať nábytok alebo pomôcť na nejakej stavbe. No nemal ktovie aké šťastie. To obdobie bolo pre neho a jeho rodinu kruté. Najhoršie bolo to, že im nemal kto, pretože matkiný a aj otcový rodičia sú už dávno mŕtvy. Nikto z nich sa nedošil dôchodku. Všetkých zabila práca. V tej dobe bol nútený požiadať o kamienok. Nikto z jeho súrodencov na to ešte nemal dostatočný vek. No aj keby to bolo možné, Max by to nedopustil. No našťastie sa Emelyn onedlho uzdravila a na koniec sa všetko vrátilo do starých koľají. No od vtedy si vždy uchováli aspoň minimálne zásoby. Max má svojich súrodencov rád, vždy ich ochraňuje a pomáha im aj bez toho, že by oni sami o pomoc žiadali. Proste to na nich vidí. Raz si položil otázku, čo by sa stalo, keby vyžrebovali do hier jeho brata alebo sestru. Samozrejme, že by dobrovoľne nastúpil namiesto brata do hier. Ale so sestrou je to zložitejšie. Nemôže ju zastúpiť, keďže je dievča a určite by nikoho nepresvedčil aby ju zastúpil. Veď čo by povedal? "Ahoj, zastúp moju sestru, chcem aby si radšej zomrel ty ako ona." To nemohol. Nemal na to srdce a ani si to nevedel predstaviť. A tak mu neostáva nič, len pretrpieť to obdobie a dúfať, že ju nevyberú. Nedovolí jej žiadať o kamienok a tak aspoň zminimalizuje jej šancu ísť do arény. Nič viac bohužiaľ spraviť nemôže. No našťastie sa Emelyn uzdravila a na koniec sa všetko vrátilo do starých koľají. No od vtedy si vždy uchováli aspoň minimálne zásoby.

OUaT = Přehled

19. december 2014 at 20:43 | Michelle


Aaron del Rey

15. december 2014 at 14:42 | Drake |  Deceased

Player: Claire

FC: Joe Sugg



Contact: clarakadlecova@seznam.cz

Age: 16 - probodnutá hlava: Z. Stillswing


Token: Nafukovací rybička

[ áron del rej ]


Čtyrka. Voda. Rybolov!!! Asi jako každý ze Čtvrtého kraje umí lovit, voda je jeho živel, jeho pomocník, jeho zbraň. Umí jí využít jako perfektní skrýš nebo jako loviště. Nedělá mu žádný problém zadržet dech, vydrží pod ní vyčkávat na kořist dost dlouho. Když byl malý ostatní si dělali srandu, že mu musí mít už od narození na krku pěkný pár žaber a mezi prsty plovací blány. Plavání mu nedělá také žádný problém, je rychlý, relativně tichý. Nebere to ani jako velkou zátěž a něco na fyzičku, bere to jako uvolnění, zábavu, relax. Ve vodě se mu dobře přemýšlí, jakoby uměl předpovědět pohyb každé vlny a podle vodních proudů i cítil přítomnost jiného tvora. To samozřejmě nedokáže, jen si to myslí, patrně si to jeho nebohý odkysličený mozek vymýšlí a on tomu věří. Pod vodou je prostě doma, kdyby se náhodou objevil ve Hrách s arénou plnou vody, vyhrál by. Je si naprosto jistý. Po nějaké době získal i jiné dovednosti než je rybolov, potápění a plavání. Když mu bylo asi deset, šlápl na jednu z nebezpečných ryb a byl pak velice dlouho v posteli bez toho, aby se mohl jen postavit, také byl pod silnými léky, nakonec se jim ho za velkou cenu podařilo udržet naživu. Všichni se báli, že si zkazil vodu a veškeré vodní radování, ale spíš naopak. Hned, jak mu bylo lépe, vyrazil do těch míst znovu (tentokrát vybavený koženými rukavicemi a kyblíčkem) a pár těchto nebezpečných ryb si posbíral z mořského dna, k nim pak přidal bambusové stéblo, pár bodlin z mořského ježka a vyrobil si primitivní zbraň. Od té doby, co se naučil používat jedy nepoužívá skoro nic jiného. Dlouho na menších zvířatech zkoušel, který jed z kterého mořského živočicha tráví, jak rychle oběť dokáže zabít anebo jaké jsou příznaky otrávení. Je to jedna z jeho největších zbraní, má pečlivé zápisky a často si myslí, že je jediný, kdo vůbec zná tyto způsoby. Ve vodě má tudíž téměř všechno, ale něco si tam samozřejmě musí brát i z povrchu. Samozřejmě, že má rád trojzubec, asi jako každý ze Čtyrky se s ním rád ohání a rád s ním mrská po rybách. Za druhé mačeta. Ničím lépe nerozseknete tělo tak čistě, aspoň podle něj. Se svými schopnostmi je teda nadmíru spokojený, často si tak vlastně myslí, jak moc je vlastně úžasnej.


Dlouhá doba strávená pod vodou mu dělá sice dobře na duši a taky na svaly a tělo, ale jinak je na tom jeho ubohý mozeček blbě. Jelikož se mu nedostává tolik kyslíku, kolik by mělo, je jasné, že nemůže pracovat jako každý jiný mozek. Hlavně ve škole mu to dělá problémy, nikdy na to s učením nebyl nijak moc dobře, ale nedostatek kyslíku mu nepomáhá. Nedokáže si nic trvale zapamatovat - jména, časy, čísla... Dokonce mu často dělá i velký problém určit pravou a levou stranu. Nikdy nevynikal ve schopnosti mluvit - neví, co si má s lidmi povídat, o čem se bavit, a tak zůstává tiše někde stranou, se svým vlastním podmořským světem ve své hlavě. To způsobuje další věc - kolikrát nedokáže rozlišit rozdíl mezi realitou a svým vlastním výmyslem. Možná by na to měl brát nějaké prášky, ale jsou určitě šíleně drahé a jemu samotnému to nijak zvlášť nevadí. Má takový svůj svět, do kterého nikoho nepouští. Potom má problémy se slušně reprezentovat - většinou věty protahuje otráveným "hmm" a je to častá fráze, kterou velmi rád používá. Pak tu dále máme jen pár dalších termínů, které mu pomáhají ke komunikaci se světem. Nechybí nu nich "naser si, nech mě bejt, uklidni se, já to zvládnu sám." A tak dále. Jestli se chcete dočkat nějaké další věci, tak Vám akorát tak vyčte úplně všechno, co mu na Vás vadí a říkám Vám, že by toho bylo fakt hodně - počínaje zápachem potu, konče ošklivým trikem. Jak si tak sám stojí nebo sedí stranou, vymyslel si své dokonalé budoucí povolání! Jelikož každý z těch lidí je podle něj zrůda, zavře ho do cirkusu a bude je předvádět bohatým kapitolanům. Jednou z něj bude super majitel úžasného cirkusu zrůd a super vědec oboru inženýrské genetiky.


Vypadá a někdy se i tváří jako docela obyčejný kluk, sice ho všichni mají za "toho, co se nikdy nebaví", ale pořád je normální. Bohužel není. Nikdy nenastane večer, kdy si před sladkým spánkem nepředstavoval, jak někomu řeže hrdlo, jak někoho tráví a jak někomu podřezává hrdlo a matlá si po svém holém těle jeho železitou, horkou krev, potom se pěkně zakousne do jeho teplého masa a rve ho zuby ven, stejně tak nehty vyrve nějaké vnitřnosti, rozdrtí je prsty a pak... kdo ví co... Pak se zblázní. Ne, on už blázen je. A ještě lepší by to bylo, kdyby se to stalo u vody, aby se mohl dívat, jak se jeho krev rozpíjí v tom nekonečně modrém azuru a jak připlouvají masožravé rybičky. Tohle všechno mu neustále běhá v hlavě, proto je tichý, chce si naplno užívat své představy, které se mu možná jednoho krásného dne splní. Jinak byl také celkem obyčejné děcko, neměl kamarády, stál na okraji společnosti. Nikdo ho ale nešikanoval, nebavili se s ním, protože se všichni báli. Stahoval toulavé kočky z kůže, mučil nebohé ptáčky... A jeho maminka si každý den dlouho povídala s jeho psycholožkou, báli se, že jednoho dne začne masakrovat lidi. Začal by, ale řekněme, že ten rybí jed mu do žil nalil trochu rozumu. Přestal se chlubit s mrtvolkama nebohých zvířátek a pálil je, anebo je házel do vody. Stal se z něj "vzorný hoch", teda až na špatný prospěch ve škole, že jo... Jeho rodině nikdy nechybělo mnoho jídla, ale stejně jsou vždycky rádi, když uloví čerstvé ryby a nemusejí mít zase okoralý chléb ze včerejška. Prostě to vždycky děsnej borec byl, bude a je... A jednou Vás všechny zabije - přesně tak, jak si to už dlouhou dobu plánuje.

Brayden Humphrey

10. december 2014 at 20:47 | Drake |  Victors


FC: Matt Bomer

Mentor: Lewis Holbourn

Victory year: 123rd Annual Hunger Games

Hobby: Posilování, spisovatelské činnosti


Age: 27


Token: Kožený náramek


[ brejdn hamfry ]



[ before the Hunger Games ] Z celého seznamu zbraní, si rozumí asi nejvíce se srpem, se kterým se ve své práci setkává skoro každý den. Důvěrně se však zná i s noži a hlavně také s dýkou, kterou dostal už jako malý, a s níž se snaží trénovat, na zaprášené půdě jejich domu. Jako terč mu často slouží různé pytle, plné slámy nebo jiných zákeřných výplní, místo kterých si často představuje tváře těch ošklivých profíků. Je také často v pohybu, sezení rozhodně není nic pro něj. Hodně běhá a je jedno, jestli zrovna pospíchá nebo prostě chce. Nevyhýbá se však ani lezení po stromech, ovšem nelze vytknout ani další prapodivné stavení, po kterých se nějak lézt dá. Má poměrně dost velkou sílu v rukách, jelikož často tahá těžké věci doma, ale také i v práci. Uzvedne různé napěchované pytle s moukou, umí odtáhnout těžší nábytek, a to všechno lze pozorovat i na jeho vypracované postavě. Ačkoliv neumí sestrojovat žádné pasti, s provazy přeci jen něco umí - snad na kterémkoliv provaze umí udělat nerozvázatelné a silné uzle, které jdou rozvázat jen a pouze přeseknutím. Ovšem dokázal by udělat i rozvázatelný uzel.

[ the days after ] Po vítězství v aréně na sobě začal víc dřít. Proto všechen svůj stres a bolest z arény vybíjí v posilovně a zlepšuje tak svou fyzickou kondici a zvyšuje svůj potenciál ve zvedání těžkých předmětů. Už tolik nepotřebuje ohánět se svým srpem, a i když dovednosti s ním příliš netrénuje, pořád by ho zvládl ovládat. Dýku má pořád rád, je rychlejší a flexibilnější a sem tam si s ní zatrénuje. I běhání je dovedností, která mu není cizí a věnuje se jí doposud, i když ne v takové míře. Prostě se občas proběhne v přírodě na kraji Panemu a snaží se přemýšlet o pěkných věcech, což není zrovna nic jednoduchého. Činnosti jako šplhání a lezení už příliš nevyhledává. Ne že by na to neměl sílu, ale už prostě není tak hbitý a mrštný. Aréna ho také naučila rozdělávat oheň, ale více než o dovednosti je to spíše o štěstí a trpělivosti. Sestrojovat a pokládat pasti ani teď neumí, ale on ani neměl potřebu a chuť se to učit. Po vítězství mu dokonce řekli, že se bez toho už teď obejde a zdá se, že nelhali. Jídlo má teď po ruce pokaždé, kdy si jen umane. Kvůli zlepšení síly v rukou už není tak zdatný na ruční vyrábění a tvoření. Uzly se stačil naučit a nic složitějšího ani nepotřeboval a teď už nemá snahu se nic nového v tomto oboru učil. Co se ale rozhodl učit a věnovat se tomu jsou bojové sporty. V souboji tělo na tělo v aréně příliš nevyčníval a to ho štvalo. Teď se mu to aspoň může hodit během konfliktů a když si někdo bude moc dovolovat, prostě s ním švihne o zem a půjde dál. Ve volném čase si zkouší ovládat ruční zbraně, ale už to není příliš srp a nebo dýka, sází spíš na těžší nástroje jako sekera nebo meč.


[ before the Hunger Games ] Byť mu jeho kraj, a také rodina, dává dost šancí, jak se, alespoň částečně, připravit na Hry, přesto nemá přístup do žádného výcvikového centra, a tak lze očekávat, že z něj žádné zabijácké eso nebude. Neví pořádně, jaké to je, se postavit člověku, kam jej zasáhnout, a jak mu ublížit, co nejhůře. Ve škole už sice něco o anatomii slyšel, ovšem ani žádný kdovíjaký lékař z něj jistě také nebude - v přírodě by vlastně nenašel ani žádnou schopnou bylinku. Bez sirek neumí rozdělat ohýnek. Ne, že by nedokázal postavit vatru, ale vzít si dřívka a rozdělat s nimi oheň, to od něj tak nějak čekat nelze. V přírodě by jistě také nepřežil se svou neznalostí lovu. Nikdy nic pořádného nechytil, leda kromě rýmy. Nedokáže si navíc představit, že by v aréně jen tak mohl někoho odkrouhnout, ta představa se mu poněkud příčí. Stejně tak si nedokáže představit, že by někdo mohl usilovat o jeho krk. Navíc je tu ještě jedna věc - jako typická Devítka neumí plavat.

[ the days after ] Jelikož nikde neměl šanci se to naučit, k jeho největším slabinám stále patří neznalost plavání. Také nabral víc svalové hmoty a proto už není tak rychlý a mrštný, ale nějaká drastická změna to není. Bylinkářství opět nepatří k jeho oblíbeným a silným stránkám, i teď by sázel na štěstí a buď by se daná rostlinka jíst dala, nebo by jí zkusil ochutnat jen jednou a naposled. Co se týče psychických vlastností, změnil se. Aréna ho poznamenala a jak je asi jasné, k horšímu. Už příliš nevěří lidem a je pro něj těžké seznamovat se s novými lidmi. Po hrůzách z Her získal respekt k lidem a je jedno, jestli je to vyzáblá dívčina a nebo vypracovaný hromotluk. Lidé jsou zrádní a i na pohled milá a hodná dívenka může vrazit nůž do zad. Nedá se říct, že by na lidi úplně zanevřel, ale důkladněji si teď prověřuje, s kým má tu čest. Když ho to popadne, občas propadá depresím. Jindy jsou slabé a vytratí se za pár minut, jindy zase vydrží pěkně dlouho. Od svého vítězství se začal bát krve ve větším množství, v aréně jí bylo plno a proto mu připomíná tamní hrůzy. Nechce se už o svém ročníku her bavit, přeje si aby to všechno znovu vyšumělo a on si mohl v klidu užívat normální, běžný život.


[ before the Hunger Games ] Narodil se do rodiny farmáře, jako druhý syn. Kromě staršího bratra má ještě jednoho, o pět let mladšího bratra. Jeho rodina se nikdy neměla úplně nejhůř, ale taky se nikdy neměla úplně nejlépe. Nikdy nebyli kdovíjak bohatá rodina, ovšem alespoň měli vždy co do pusy. Denny, ani jeho bráchové, nebyli nijak rozmazlení, a vždy spíše vše dělali pro rodinu, a všem byli věnováno dostatek pozornosti. Denny navíc, společně s bratry, už od mala často pracoval. Nejprve jen pomáhal v domácnosti s "chlapskými" pracemi, a jakmile byl starší, začal pomáhat staršímu bratrovi a otcovi s jejich farmou, zatímco jeho roli převzal mladší bratříček. Hrozba Hladových her se nad nimi snášela každým rokem, když byla sklizeň, ale jejich jména nepadala ani v jeden den. Roky plynuly, starší bratr oslavil svých devatenáct let, ovšem toho roku do osudí přibylo i jméno mladšího bratra. Denny Hladové hry nenávidí, nenávidí Kapitol a všechny jeho oběti. Kdyby byl vybrán, jistě by se snažil vyhrát pro svou rodinu, pro to, aby se měli dobře, ovšem představa, že by měl někoho jen tak zabít, se mu celkem příčí. Jeho jméno je však stále na seznamu, a tak bude trvat ještě několik let, než se přestane obávat sám o sebe.

[ the days after ] Po výhře se Braydenův život změnil úplně naruby. Už si nemusel dělat starosti, zda-li se mu na následující týden podaří zajistit rodinu a sehnat něco dobrého k snědku. To samé se dá říci i o práci, dalo by se říct že zajištěný je dost a nemusí hnout ani brvou. Spolu se svou rodinou se rozhodli farmu prodat a přestěhovali se do jedné z vilek určené pro vítěze. Výhrou v aréně si dokázal splnit své předsevzetí a vrátit se domů ke své rodině. Nenávist vůči Kapitolu se v něm prohloubila ještě víc, všechny ty hrůzy které prožil na vlastní kůži se na něm poznamenali. Svou nenávist ale nemůže projevit nahlas, kvůli odporu by byl pravděpodobně popraven. Proto se snaží na veřejnosti vystupovat jen nenápadně a pokud to jde (jakože moc ne, když vyhrajete hladové hry), straní se spíš někde na okraji společnosti a větší společnosti. Už jako kluk z obyčejného kraje byl skromný a skromnost mu zůstala. Má rád své soukromí a sláva, kterou mu výhra v soutěži přinesla není nic pro něj. Nemá rád fotografy a veškeré pisálky, kteří ničí jeho soukromí život a píší o něm jen samé fámy a lži. Svůj volný čas tráví nejraději v posilovně, kde si rád dává pořádně do těla. Další jeho oblíbenou zálibou je psaní, své pocity a myšlenky rád sepisuje do knih. Ovšem nejedná se o profesionální tvorbu, prostě se jen potřebuje vypsat, když nerad sdílí své myšlenky a pocity společnosti. Od své výhry si začal více užívat života. Příležitostně se rád napije (především dobré whiskey) a nebo si dá slavnostní doutník, přesto z něj nelze dělat opilce a nebo vášnivého kuřáka. Co se týče mentorování, rozhodl se jít svým svěřencům dobrým příkladem a na nadcházející hry jim maximálně pomoci.


× o doplnění si napiš na e-mail

Once upon a time...

10. december 2014 at 18:43 | Drake |  Events

Zima, sníh, pohádky... Kapitol přichází s dalším novým večírkem právě na téma pohádkových postav. Zvaní jsou úplně všichni. Stejně jako minulý rok, kdy byl večírek Ice and Fire, tak toto je něco podobného, jelikož si vítězové mohou do Kapitolu vzít jednu osobu z jejich kraje. Vstup je zdarma, pokud se dostavíte s kostýmem.

  • Cena: Zdarma s kostýmem, bez 4 SG (zápis do komentářů + případně s kým)
  • Koná se: 19.12. 2014 v 19:00
  • Zváni jsou: Všichni v Kapitolu a vítězové, vítězové si můžou vzít + 1 ze svého kraje
  • Téma: Pohádkové postavy
  • CO BUDE NA OSLAVĚ?
    • to co umí kapitolané nejlépe - plný švédských stolů s nekonečným výběrem jídla, cukrovinek atd...
    • koncert White Veil Widows - Andy Nufa
    • autogramiáda přítomných vítězů
    • soutěže, kterých se může zúčastnit každý = výhry jsou v podobě SG, volné lístky na 2 měsíce pro pohyb po celém Panemu. (Krom neznámého 13. kraje)

Rozhovor s Archerem

9. december 2014 at 20:09 | Drake
Paris Michell: *Přijde na pódium a všechny reflektory se rozsvítí a publikum začne tleskat. Má na sobě oblečené fialové upnuté šaty dlouhé až na zem, a vlasy sčesané nahoru. Jde se postavit k místu, kde jsou připravené sedačky.* Tak vítám Vás tu u dnešního rozhovoru s Archem Francisem Jr. Tak prosím přivítejme našeho vítěze velikým potleskem *Vyzve publikum a koukne k místu, z kterého by měl Archer přijít na pódium.*

Archer Francis Jr.: *Vyjde na pódium v tom obleku, do kterého ho navlékli. Ví, že by se měl usmívat, že by měl být šťastný, ale nějak mu to nejde. Jak by mohl, když jsou mrtví a on tady. Ale na druhou stranu ví, že za tohle by ho Greer - a možná i Sylver - přizabila. Nejspíš proto se pokusí vydolovat nějaký ten úsměv, ačkoli určitě nebude tak hezký jako před arénou.* Dobrý večer *Řekne, když dojde k Paris.*

Paris Michell: Tobě taky dobrý večer. Jsem ráda, že tě tady opět máme. *Řekne mu, a vřele se na něho usměje.* Prosím posaď se. *Řekne a sama si sedne do křesla určené pro moderátory.* Tak bylo to docela náročných pár dnů, že? Ale teď jsi tady jako vítěz. Pověz mi, jak se cítíš? *Zeptá se ho.* Musí to být určitě skvělý pocit odejít z arény jako vítěz.

Archer Francis Jr.: Hmm *Posadí se do připraveného křesla speciálně pro něj. A snaží se myslet na šťastné myšlenky.* Jo, to rozhodně bylo. Nejhorší byla ta žízeň a ten hlad, ale jak na nás poslali ty dva ošklivé muty, tak to taky zrovna nebyla procházka růžovou zahradou. *Nepříjemně se ošije, když si je oba představí.* Nemluvě o těch, co se Vás snaží zabít, a tím pádem zabíjíte i vy. *Vybaví se mu, jak zabil tu dívku a je mu ze sebe zle.* Jak se cítím? Co myslíte vy? Já totiž vůbec nevím, jak se mám cítit nebo co mám cítit. Jestli mám být rád, že žiju nebo pořád bez přestání plakat nebo něco úplně jiného. *Zavrtí hlavou. Cítí, jak se mu do očí nahrnuli slzičky, a tak je rychle rozmrká.*

Paris Michell: *Přikyvuje a se zaujetím ho poslouchá.* Ano, byla to velmi zajímavá aréna a plná různých mutů. *Řekne a poslouchá ho dál.* Myslím, že to budeš muset ještě trochu probrat, že? Ale na to budeš mít určitě dost času v kraji. *Usměje se na něho.* A pověz mi o tom tvém spojenectví. Tahle aréna byla zajímavá taky těmi spojenectvími. Nejvíce byli krajané při sobě, ale ty jsi byl ve skupince i s profíky z Druhého a Prvního kraje. Co tě k tomu vedlo? Nebyl čas, kdy sis říkal, jestli jim můžeš věřit? Přece jen vypadají dost zákeřně. *Zasměje se, ale sama by nechtěla mít s nimi nic společné, kromě fandění jim.*

Archer Francis Jr.: Ano, to ano *Řekne. Slzy se mu podařilo zahnat.* Jo, to byl. *Pokusí se usmát.* No, abych pravdu řekl, tak mě k tomu vedlo to, že jsem oslavoval v jídelně své soukromko a přišla tam Callista, a oznámila mi, že za ní byla Desirée Mason s tím, že mě profíci chtějí do spojenectví. Sám jsem to nechápal, ale ona mi to zvládla domluvit. *Pokrčí rameny.* Jediný, komu jsem moc nevěřil byl Neyo z Jedničky. Nevím proč, prostě mi neseděl, ale Sylverovi a Greer jsem věřil. *Zase se mu do očí nahrnou slzičky.* Měl jsem je rád jako rodinu. Byli jako mí starší sourozenci a stejně tak Tallys. *Steče mu první slza, kterou si hned otře.* Nebyli zákeřní, jen se chtěli dostat domů jako každý. *Setře si druhou a snaží se je zahnat mrkáním, ale to nepomáhá, a tak se zakouká do světla, aby přestal plakat.*

Paris Michell: *Sama to viděla a dojalo jí to jejich spojenectví a teď ji i dojímá jeho vyprávění, ale zachovává si profesionální tvář chápavé moderátorky.* Ano, bylo opravdu smutné, jak to dopadlo, ale ty jsi to dokázal, a tak si musíš to vítězství užít. *Usměje se na něho povzbudivě a změní teď téma na něco příjemnějšího.* Co máš v plánu až se vrátíš domů do kraje? Určitě jsi měl nějaké koníčky, ke kterým by ses rád vrátil.

Archer Francis Jr.: *Dobrý. Přestal plakat. Poslouchá její řeč a trošku přikyvuje, když se na něj usměje, tak se jí pokusí ten úsměv vrátit.* První, co mě doma čeká je nejspíš pořádná přednáška od mých sestřiček. *Usměje se, jelikož nemůže být smutný, když o nich mluví.* O tom, jak jsem si z nich chtěl udělat srandu na sklizni. *Pokrčí rameny a odpovídá na své koníčky.* No měl jsem, ale v něm pokračovat už nejspíš nebudu nebo jenom výjimečně. *Nemá ani nejmenší náladu na kanadské žertíky.* Možná budu umělec jako byla maminka nebo se začnu učit nějaká bojová umění nebo cokoli jiného.

Paris Michell: Hm, umělec, to zní zajímavě, tak to ti držím palce ať uspěješ. *Ukáže, jak drží palce a usměje se.* Bojová umění? To bude asi velmi zajímavé, třeba pak budeš moct i něco poradit svěřencům, i když to budou mít na starost spíš trenéři. Ale v aréně jsi používal sekeru, tak jí budeš ještě nějak využívat? Přece jen jsi ze Sedmého kraje.

Archer Francis Jr.: Třeba i jo, ale nejspíš to přenechám těm vašim trenérům ve výcvikáči. *Řekne a dál jí poslouchá. Ta její otázka ho pobaví, jelikož si vůbec nedokáže představit všechnu tu každodenní dřinu bez sekery, ale pak mu dojde, že on to už nebude muset dělat.* Ovšemže ji budu používat dál, ale určitě na jiné účely než v aréně. Určitě se využije na sekání dříví. *Pokrčí rameny, ačkoli by mu možná vůbec nevadilo, kdyby jí už nikdy neviděl.*

Paris Michell: Tak to je samozřejmé, že ne jako v aréně. *Zasměje se.* Tak doufám, že si doma to své vítězství užiješ. Sedmý kraj musí být určitě pyšný a až budeš mít hotové nějaké umělecké dílo, tak bych ho ráda viděla. *Usměje se, a pak se postaví.* Tak a teď bych ráda přivítala naší jedinečnou prezidentku Vivian Virtue. *Uvítá ji a zatleská.*

Vivian Virtue: *V celé své bílé kráse a eleganci se objeví na pódiu, absolutně si nevšímá lidí, co tam sedí a dívají se na rozhovor s tímhle malým vítězem, který vlastně vůbec neměl vyhrát, protože je moc malý a kdyby vyhrál někdo z Dvojky, bylo by to asi lepší. Ale je to jejich problém, že tady teď nestojí někdo z nich, ona teď jenom dělá tuhle naprosto nemilou povinnost. Jenom kývne na pozdrav té moderátorce, kterou vlastně taky skoro vůbec nezná a potom už se zaměří na Archera. Samozřejmě se na něj vůbec neusměje, i když je to velký zázrak, že někdo takhle malý dokázal vyváznout. Od nějaké avoxky, která stojí vedle, z červeného polštářku vezme jednoduchou zlatou korunku, udělanou přesně na velikost jeho hlavy. Ještě mu ji nasadí na hlavu.* Gratuluji. Naložte se svým životem dobře. *Nikdo přeci nechce, aby další oblíbení vítězové zemřeli, ještě ke všemu svou vinnou. Ještě se na něj podívá a potom si odejde sednout do svého křesla, aby si mohla vychutnat rekapitulaci Her.*

Archer Francis Jr.: Dobře, takže jestli se mi nějaké dílo povede, tak Vám ho pošlu. *Odpoví Paris. Vykulí oči. Korunu mu předá prezidentka? Rychle vstane než prezidentka vyjde na pódium a také zatleská. Nechá si na hlavu nasadit tu korunu.* Děkuji, madam. Ano, vynasnažím se. *Odpoví a posadí se. Teď ho čeká ta ošklivá povinnost sledovat hry. Vidět znovu, jak umírá Greer a Sylver. Vidět umírat Tallys a vidět, jak se z něho stává vrah.*


Světla zhasnuta, velké plátno je již na scéně a nezbývá nic jiného než spustit odpočítávání. Kapitolané už se smějí nedočkavostí a i vítěz si tak může podívat na celou arénu, kde uvidí záběry, které se mu vyhnuli, a tak má tu šanci se podívat, jak to probíhalo mimo jeho spojenectví a něj. REKAPITULACE HER je spuštěna, musí se jim pochválit úchvatná akustika.

Paris Michell: *Otočí se k plátnu a se zájmem se kouká na rekapitulaci. Má to tak ráda, takhle to zase může prožít. Když rekapitulace skončí otočí se s úsměvem zpět k publiku.* Tak to by bylo pro dnešní večer vše. Snad jste si užili rekapitulaci a společnost našeho mladičkého vítěze 122. Her, a tím to se s Vámi loučím a uvidíme zase u další ho ročníku. *Řekne a pak se reflektory zhasnou a všichni odejdou pryč.*

Saphire Crystal Sazel

7. december 2014 at 22:04 | Maddie |  Deceased

Player: Sabrae

FC: Margot Robbie



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 17 - proražené plíce: sebevražda


Token: Zlatá kreditka

[ safyr krystl sejzl ]


Všechno, na čem jí záleží, je její vzhled. Do výcvikového centra chodí jen kvůli svojí postavě. Pečlivě se radí se svou speciální trenérkou o cvicích a taky o jídle. Naučila se být v jídle tedy nevybíravá, protože někdy musí jíst takové dietní hnusy, že by to nejradši vzdala, ale pak se podívá do zrcadla a řekne si, že přesně za tohle to stojí. Má vytvořený vlastní harmonogram, který je úplně nabitý. Třikrát do týdne chodí kondičně plavat, nedávno dosáhla svého osobního rekordu, což bylo něco přes pět a půl kilometru. Zbytek dnů týdnu chodí běhat, a to jak sprinty, tak dlouhé vzdálenosti. Ze začátku jí to dělalo obrovské problémy, ale naučila se překonávat sama sebe. Naučila se správně dýchat a den ode dne si zvedá svojí laťku. Kromě těchto cvičení, které zpevňují a zesilují celé její tělo, chodí k tomu všemu minimálně pětkrát týdně do posilovny. Možná byste to neřekli, ale je opravdu silná. Jen posiluje takovým způsobem, aby neměla svaly jako kulturistka. Nedělá jí problém se třicetkrát přitáhnout na hrazdě, ale je pravda, že po tomhle jí ty svaly na pár hodin pořádně vylezou. Ani nohy nemá nikterak slabé. Snaží se jezdit i na kole, ale na to moc nemá čas. Aby se neřeklo, naučila se i něco, co by se jí mohlo hodit do arény i ke vzhledu. Opravdu na sobě dře, chodí i na hodiny kickboxu, který si vážně oblíbila, protože si může spolehlivě vybít vztek. Se zbraněmi to bylo horší. Byla přesvědčována strašně dlouho a když se jim to nakonec povedlo, musela mít speciální zbraň. Naučila se totiž s bojovými vidlicemi. Musela mít prostě elegantní zbraně, takže si k tomu přidala ještě katanu. Když se s tím učila, že i její pohyb je nějaký jiný něž u ostatních. Pohybuje se jako kočka s určitou elegancí a jako téměř každá dívka i ona dokáže dělat různé gymnastické prvky. No a když všechno tohle spojíte dohromady, vznikne z toho vlastně celkem efektivní bojovník.


Nejvíce se stará o svůj zevnějšek. Má tedy strašný problém se oblékat do něčeho, co se jí třeba jenom trošku nelíbí a taky nesnáší, když je špinavá. To by mohl být problém. Všichni určitě známe ty typické fiflenky. I ona je jedno z nich, ale s jedním rozdílem, že není tak líná. Když se jí zlomí nehet a nebo vypadá víc vlasů než chce, není to s ní vůbec k vydržení. Je strašně protivná, na všechny nadává a někdy i piští a svádí to všechno na ostatní. Když bude mít nějaké zranění a poteče jí krev, bude to ještě horší. Dokáže se totálně rozzuřit a někdy při tom vypadá vážně vtipně, ale je tu ještě druhá možnost, že se jí při pohledu na svoje větší zranění udělá špatně a dostane z toho panický záchvat. Můžeme jenom doufat, že si toho v zápalu boje nebude moc všímat. Dalším problémem s jejím charakterem je absolutní panovačnost a povýšenost. Nikdo není důležitější než ona, všichni musí upírat oči jenom na ní, nebo se naštve a nebude s nikým komunikovat. Její nabitý harmonogram způsobil to, že přestala pravidelně docházet do školy. To se výrazně odrazilo na její inteligenci, možná v tom mají nějakou roli i její blonďaté vlasy. Ale s chytrostí je na tom bledě, to se snad nedá ani popsat. Ostatních krajů se téměř štítí a nejradši by se ani nechtěla dívat a když už musí, dělá to skoro přes prsty. Kdyby hodně přeháněla, nosila by v jejich přítomnosti i roušku, ale ta se jí nikdy nehodila k žádnému oblečení. Všechny sockovské věci jdou okolo ní. Takže naprosto žádná orientace kdekoliv, ani ve vlastním domě. Kdybyste po ní chtěli, aby vám ulovila večeři, sestavila pastičku, zamaskovala se do bláta nebo třeba natrhali nějakou bylinku, nejspíš by vás bez obav poslala do prdele. Zvířata nepoznává vůbec, všechno, co má na talíři je prostě maso a hlavní je pro ní, že je to zdravé. Stejně tak je to se zeleninou. Třešinka na dortu je strach z toho, že umře strašně ošklivá, což se s největší pravděpodobností i stane a to je ten důvod, proč by nikdy nebyla ochotná se přihlásit do Her dobrovolně.


Nikomu až dodnes není jasné, po kom má vlastně Saphire povahu. Její rodiče jsou vyhlášení klenotníci, právě proto dostala tohle jméno. Maminka si občas odskočí jako odsloužilá hvězda do parfumerie, kde nechá pojmenovat nějaký luxusní parfém po ní. Saph měla dvojče, ale to zemřelo. Smrt její sestry Crystal je záhadou, nikdo vlastně neví, co se stalo, protože umřela ve třech letech. Byla zrovna v pokoji se svou sestrou, kde si hrály. Rodiče ji našli s velkou tržnou ránou na hlavě, což nebylo slučitelné se životem. Nikdo by nepodezíral Saphire, že to udělala, ale ani ona si už nepamatuje, zda to bylo úmyslné nebo ne. Rodiče sice smutnili, ale i tak dostala druhé jméno po sestře. Takže její definitivní jméno je Saphire Crystal Sazel. I teď v sedmnácti letech jí občas při vyslovení druhého jména zamrazí, protože neví, co si o tom má myslet. Jestli byla vážně taková mrcha už tenkrát, to už se nikdo nedozví. Každopádně to, že vyrůstala čtrnáct let jako jedináček se na ní podepsalo. Stal se z ní rozmazlený fracek, který je absolutně závislý na penězích rodičů. A právě protože je jediné dítě, hlavně papá jí dopřeje vše, co jí na očích vidí.

Emerson Galloway

4. december 2014 at 21:13 | Michelle |  Deceased

Player: Sabrae

FC: Jared Padalecki



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 18 - kyselý déšť


Token: Tuha do tužky

[ emersn gahlovej ]


Je to sice podivuhodné, když není profesionál, ale dokáže se dost dobře prát. Byl to rváč už od malička, bitky byly na denním pořádku ve škole. Když ho někdo fakt hodně naštve, nejde si pro ránu daleko. Je to taková horká hlava, takže se to stává poměrně často. Má i velkou sílu v horních končetinách díky posilování po domácku. Žádné činky nemá, to opravdu ne, ale nedělá mu problém si najít nějakou těžší věc, která se dobře drží a začít pracovat s ní. A z toho samozřejmě vyplývá, že síla jeho úderu není zrovna nejmenší. Svojí kondici a sílu těla si udržuje i pravidelným plaváním, které bylo pro post hlídače nutností. Jelikož má přes den roli opraváře větrných mlýnů, musí umět dobře šplhat a to jak po žebříku i bez něj. Pracuje velice často ve velkých výškách. Nesmí z nich mít strach a v lezení si musí být také stoprocentně jistý. Ještě větší zvláštností je, že mu do oka padla pistole. Na každé hlídce ji má u sebe, takže je přirozené, že s ní umí minimálně dobře a do cíle se trefí skoro pokaždé, když ho nic nerozhodí. I on muže mít ale špatný den a to mu to se zbraní vysloveně nejde. Když má špatný den, velice rád používá věci, co se naučil v tom výcviku. Do toho zapadá třeba něco, čemu by se dalo říkat bojové umění, dokáže si poradit i beze zbraně. Dál pak má nějaké znalosti přímo o svém kraji. Ve škole bylo povinné se učit o různých rozvodech, elektřině a všem těmhle podobným věcem, je jeho povinnosti vystřihnout základní i složitější elektrický obvod. Taky je to asi nutností, když už je ten opravář. K tomu potřebuje občas i nějaké to namáhání mozkových závitů, ale žádný džínius to taky není. Bydlí pořád u rodičů, takže musí někdy i pomáhat. Jeho máma je přes den většinou sama doma, protože otec hlídkuje skoro pořád a někdy na elektrárně i spí. Chlapské práce připadají tedy na něj. Když si mamička usmyslí, že chce přestěhovat nábytek (a to je poslední dobou pořád častěji), přesouvá kolikrát hodiny nábytek, dokud oba nedosáhnou stoprocentní spokojenosti. Když byla potřeba naporcovat kuře, taky mu to připadlo na triko. Při několika prvních pokusech si skoro ufikl všechny prsty, ale postupně nabral nějakou tu zručnost.


Jak bylo zmíněno, je to horká hlava a možná až moc agresivní. V krizových situacích nedokáže jasně přemýšlet a staví na první místo především pomstu. Se svým chováním měl hodně často problémy, protože jakmile se rozjede, dělá mu velký problém zahnat tu temnou stránku zase dovnitř. Je to naprosto necitelný člověk, který se nikdy nedokáže do nikoho vcítit a nechápe jejich citové a kolikrát i myšlenkové pochody. Ostatní lidé mu připadají strašně zvláštní a úctu má jen k pár lidem. Je strašně těžké ho přesvědčit, o čemkoli. Vždycky má pravdu a všechny plány by měly být podle něj, i když se zdají jako totální hovadina. Je to vůdcovský typ a strašně rád svádí svoje chyby na ostatní. K praktickým nedostatkům patří spousta věcí. Jako třeba to, že je naprosto neschopný rozpoznat od sebe jahodu a okurku plus další podobné kytičky a bylinky. Jsou to prostě kytky a jí jen jídlo od lidí, ke kterým má důvěru. Stejně tak nepotřebuje umět lovit zvířata, nebo je poznávat, sestrojovat pasti a tak. V otevřené přírodě nikdy nebyl, takže nějaká orientace? rozpoznávání světových stran? tak přesně to ho minulo z hodně velké dálky. Jeho prsty jsou sice obratné, ale ne tím způsobem, že by dokázal navléknout nit do jehly, tím pádem zašít ránu a nebo udělat nějaké uzly, to vůbec nevede. Neměl příležitost se setkat s jinou zbraní než s pistolí, nějakou holí, vlastníma rukama nebo obyčejným kuchyňským nožem. Nedokáže si představit sám sebe, jak drží nějakou čepel, která je stejně dlouhá jako jeho nohy. Asi by měl i obavy, že se s tím sám zraní. Nejlepší je pro něj člověka zastřelit, to další by mu přišlo jako moc zdlouhavá práce a on nerad ztrácí čas. Nějaké gymnastické nebo výrazně atletické výkony se od něj nedají očekávat, to je další věc, proč by nemohl držet třeba katanu. Sekat umí každý, ale chybí mu ta ladnost a pružnost, která je při práci s takhle velkou čepelí vážně třeba. Běhat umí, to ano, rychlý taky je. Delší vzdálenosti jsou kámen úrazu, možná i po kilometru běhu by vyplivl plíce. Další mínus, se kterým nic nezmůže, ledaže by si usekl nohy, je jeho výška. Dosahuje něco ke dvou metrům, takže složit někam jeho velké tělo je taky umění. S velkou výškou se nese i velká váha. Jeho kroky občas zní, jakoby šel sám slon. Chodit potichu prostě on neumí a nikdy umět nebude.


Žije v poměrně nesourodé rodince. Jeho matka řídí provoz jedné menší jaderné elektrárny a otec pracuje jako mírotvorce pro část pátého kraje, specializuje se především na vodní elektrárny. Každý má úplně jiné zájmy a stejně žijí spolu. On je s tím spokojený, protože se svými rodiči může mluvit opravdu o všem. S každým sice o něčem jiném, ale vždycky se dostane k té odpovědi, kterou chtěl. A ptáte se, jak se dostal k pistoli? Jakmile dokončil základní školu, začal si přivydělávat jako opravář jednoho typu větrných mlýnů. To mu nestačilo, chtěl ještě něco víc akčního, tak mu otec navrhl, že by mohl v noci chodit s ním hlídkovat na jednu vodní elektrárnu, kde je vždycky sám a někdy má i strach, že kdyby nastal problém, nezvládne to. Sice je kus dál základna, ale stejně. Chtěl mít u sebe Emersona už jen pro dobrý pocit. Tam se hlídkovalo především proto, aby nikdo nic neukradl, ale taky se občas vyskytl případ, kdy někdo chtěl uprchnout do prvního kraje. To ho na tom zaujalo nejvíc. Nejdřív tam chodil na černo, ale pak se jeho otec zasloužil o to, aby tam chodil jako právoplatný hlídač s doprovodem mírotvorce. Musel projít školením, kdy se naučil plavat a také podrobný plán elektrárny. Z pistole ho naučil střílet právě až táta, protože to výcvik nezahrnoval. Jako mírotvorce si může dovolit vzít o jednu zbraň navíc, tu vždycky má pro Emersona. Chodí tam spolu už skoro dva roky. Je tedy předpoklad, že povolání přeskočí i z otce na syna. On by se na tuhle práci vlastně skvěle hodil. Má všechny vlastnosti budoucího mírotvorce. Vyžaduje respekt, všechno musí být podle něj a je na to i dostatečně psychicky odolný. Rozhodně by se nesložil z toho, že má někoho zbičovat a nebo zastřelit. Ale abyste si nemysleli, že je to jenom nějaký bezduchý kruťař s kamenným srdce, dokáže se chovat i hezky. Strašně rád se baví s lidmi co má rád, ještě radši se směje. Dokáže rozpoznat, kde jsou takové ty morální meze a nechová se jako prasák. Vlastně se chová jako slušný kluk.

122nd Annual HG - Rozhovory II

4. december 2014 at 20:53 | Michelle


122nd Annual HG - Rozhovory I

4. december 2014 at 19:53 | Michelle


122nd Annual HG - Soukromé představení

3. december 2014 at 19:14 | Michelle
QUOTES [ Co kdy kdo řekl v aréně. Pokud víš o dobrém citátu, doplň ho sem. ]


OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]


loading ALES - Fatansy RPG

ikon1