Claudia Riqueti

1. february 2015 at 20:17 | Michelle |  Victors

Player: Quinn

FC: Billie Piper

Mentor: Bentley Grayson

Victory year: 124th Annual Hunger Games

Hobby: Trénování mladých koní, běh

Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 27


Token: Malá stříbrná figurka koně


[ klódia ríket-t ]



[ before the Hunger Games ] Claudiinou největší schopností je zajisté komunikace a starost o zvířata. Víte, ona nikdy neměla moc kamarádů a zvířata ji to tak nějak kompenzovala. Ty němé tváře nikdy neřeknou nic zlého a ve většině případů jsou vlídné a vždy poslouchají. To se jí hodně líbí. Poskytují jí takovou oporu, kterou v její děsném životě určitě potřebuje. Má sice zvířata ráda, ale nedělá jí žádný problém je zabít. Už si na to tak nějak zvykla, takže jí to prostě nevadí. Zastřelit, porazit, vykuchat - to jsou slova, která jí jsou velmi známá. Všechny tyhle věci zvládá naprosto bravurně. Ještě aby ne, vždyť je to holka z Desítky. U nich se prostě nesluší, aby lidé takové věci neuměli. Trénována je v tomhle oboru už od velmi nízkého věku. Práce je hodně a lidí málo, neměla jinou možnost. Rozhodně si tedy nemyslete, že je to nějaká fajnovka. Vidět krev je pro ni denní rutinou a rozhodně se vám z toho nesloží. Špína a další nechutné věci jí také vůbec nejsou proti srsti. K životu v desítce bezpochyby patří výborné zacházení s noži, kudlami, dýkami, řeznickými sekerami a vším ostatním, s čím se zvířecí maso porcuje, nebo se samotná zvířata zabíjí. Aby bylo jasno, má naprosto dokonale zmáknutou anatomii, tedy si buďte sakra jistí, že kdyby chtěla, tak vás zvládne zabít jediným bodnutím. Ví, kam rány bolí a ví, které rány jsou fatální a smrtelné. Je trošku blázen v tom, že se vůbec nebaví s lidmi. Všichni jí jsou tak nějak jedno a vůbec by jí asi nevadilo někoho v případě nouze zabít. Možná by jí to teda proti srsti bylo, ale asi by si z toho nedělala moc velkou hlavu. Jsou to jenom pitomí lidé, co ti pro ni kdy udělali? Co jistě také stojí za zmínku a může jí být velkou výhodou je to, že se s ní nikdo nikdy nemazlil. Má kopu starších bratrů, kteří se vůbec nebojí s ní prát, jako by byla nějakej nezdařenej cápek. V jejich rodině to nefunguje tak, že se prostě jenom tak přátelsky pošťuchují. Když už přijde na bitku, je to zatraceně hnusný. Jsou schopni se servat do krve a to Claudi určitě naučilo nějaké té slušné sebeobraně. Holky by se prát neměly, ale jí je to nějak jedno. Ona stejně nebyla nikdy jako ostatní nány z desítky, co věří, že život je o pletení věnečků a zpívání dementních lidových písniček u ohně. Tohle by ona fakt nikdy nedokázala. Její rodiče na ni byli vždycky tvrdí, je dost vycepovaná. Život v Desítce a vcelku velká síla k sobě bezpochyby jdou. Nikdo za vás velkého býka neudrží a už vůbec vám nikdo nebude pod nos strkat velké fláky masa, které musíte naporcovat. To všechno si musíte zařídit sami, a když to děláte každý den, celkem to tu fyzičku posílí. Není to člověk, co by se po první urážce naštval a začal do vás být, ba naopak je velmi klidná a dokáže udržet čistou hlavu i v těch nejvíce vyhrocených situacích. Vůbec ji nevadí, když ji někdo opravuje. Učí se tak - tedy jí to přijde dobré. Ráda se učí novým věcem. Různé léčivé rostliny pro ni nejsou žádným problémem. Má dobrou paměť a nedělá jí problém si tyhle věci zapamatovat. Claudi, ačkoliv moc nemá proč, si neuvěřitelně věří. Věří nejen v sebe, ale i ve své nápady. Ty občas bývají dost na hlavu, ale ona je kupodivu vždy nějak přežije a dotáhne do konce. Nevzdává se bez boje, nikdy.

[ the days after ] Claudi se toho po Hrách spoustu přiučila a konečně mohla začít dělat zábavnější věci, než se jenom hrabat ve vnitřnostech zvířat. Své deprese, které ráda strojí za její typické "jsem v pohodě", řeší většinou běháním. Ano, její životní situace ji donutila začít běhat a teď je to jednou z jejích nejoblíbenějších činností. Stejně jako chození na dlouhé procházky. Musí si nějak čistit hlavu a tohle je perfektní způsob. Celkově začala žít mnohem víc zdravě. Kromě pravidelného běhu každý den i cvičí. Po Hrách se jí dostávaly spousty jídla, a kdyby nezakročila, stala by se z ní obrovská koule. Po aréně se všechny její smysly zvedly na maximum a už v tom módu zůstaly. Slyší všechno, vidí všechno, celkově je více všímavá. Dokonce si odtamtud odnesla i jistou dávku zdravé paranoi, takže je teď pořád ostražitá, což vůbec není na škodu. Co se u ní hodně zlepšilo, je komunikace. Už jí nevadí mluvit před lidmi a osobní rozhovory zvládá bravurně. Dokonce se z ní stala celkem v pohodě, vtipná holka. Po dlouhé době má v životě poprvé kamarády, což se jí zdá neuvěřitelně super. Mít tolik kamarádů mezi vítězi, jako má ona, se vždycky hodí. I když ji občas zasáhnou obrovské deprese, pořád z ní číší optimismus a neskutečná chuť do života, kterou před Hrami postrádala. Jelikož vyhrála, přesně tak, jak předpověděla, zvedlo se její sebevědomí až někam hooodně vysoko do nebes. V Kapitolu si zařídila kurzy jógy a sebeobrany - to čistě jenom pro její zábavu. Moc tam nechodí, ale sem tam se tam objeví a ráda si zacvičí. Je teď o dost rychlejší a silnější. Určitě by byla ve svých útocích více sebevědomá. Už ví, jaké to je zabít člověka a přesně jak čekala, nic moc to s ní neudělalo. Je si 100% jistá, že by někoho dokázala zabít znovu. Většina lidí bývá po aréně dost ustrašená, ale Claudi ne. S Claudi to nic moc neudělalo, spíš se naopak otrkala a jede lépe, než kdy před tím. Začala se plně věnovat jízdě na koni, což jí velmi posílilo nohy a ruce. Momentálně se věnuje mladým koním, takže si vypěstovala vcelku slušnou trpělivost, kterou dříve na nic neměla. On trénink takového temperamentního mladého hřebce opravdu není nic snadného a často na to doplatí i jejím zdravím. Těmi stovkami pádů, co zažila, si zvykla na bolest a nevadí jí tak moc, jako před tím. Vlastně už ji skoro vůbec nevnímá. No co, tak si zlomila ruku, to se přeci spraví samo. Nemá cenu to řešit. Je mladá a plná energie. Momentálně sice její psychika dost kolísá mezi "Jsem nejlepší a vy všichni ostatní na mě nemáte" náladou a "Chci se zabít" náladou, ale celkově je na tom dost lépe.


[ before the Hunger Games ] Claudi nejde spousta věcí, i když by si to samozřejmě kvůli jejímu obrovskému egu a sebevědomí nikdy nepřiznala. Tak třeba hned slabina s tímhle související - neumí prohrávat. Prohra je pro ni jako rána do srdce, kterou jen tak nerozchodí. Pokud náhodou nemá v něčem pravdu, naštve se. Nejenom na vás, ale i sama na sebe. Kvůli přísnému režimu jejich rodičů je na sebe hodně přísná i ona sama a to není vždycky nejlepší. Běhání je pro ni jedno velké ne. Nemá to ráda, neumí si rozložit dech, takže se po běhu rychle unaví. Lezení u ní také nezastává zrovna vysokou příčku v oblíbenosti. Bojí se totiž naprosto panicky výšek. Dělá se jí při tom špatně, má závratě a mohla by si tím dost ublížit. Nemá respekt ke svému život, neumí si ho prostě vážit. Možná je i trošku narušená, protože by jí vůbec nevadilo jít do Her, dokonce o tom i silně přemýšlí. Však proč by to nezkusila, vždyť by to určitě vyhrála! Nesnáší bolest, ať už psychickou, nebo fyzickou. Všechno hrozně moc prožívá, speciálně při té mentální bolesti. Stačilo by malé popostrčení a nejspíš by spadla do obrovských depresí. Není to, protože by byl její život nějak hrozně špatný, ale prostě jí genetika nedala dostatek hormonů, které způsobují radost. Nikdo tohle ale v Desítce neřeší, protože na to nemají doktory. Zvíře sice zabije, ale není jí to nějak příjemné, i když už je na to zvyklá. Zvířata pro ni byla vždycky víc, než lidé. Je sice fajn, že umí zacházet s noži a dalšími zbraněmi tomu podobné, ale opravdovou, profesionální zbraň nikdy neviděla a nikdy v ruce nedržela. Nejspíše by ani víc než dvě zbraně tohohle druhu ani nedokázala vyjmenovat. Její komunikační schopnosti se nacházejí hluboko pod bodem mrazu. Lidi prostě nejsou pro ni, nezvládá s nimi komunikovat, není charismatická a na většinu lidí může působit až chladně. Většina lidí v desítce je přesně její opak, včetně její rodiny. Proto si s nikým moc nerozumí a většinou nezvládá navazovat dlouhá přátelství. Před publikem by se nejspíš cítila nesvá a moc by toho nenapovídala. Plány, mapy a takové věci, to je pro ni jedno velké neznámé. Často je dezorientovaná, byla by schopná ztratit se i v blízkém okolí vlastního domu. Pustit ji někam samotnou tedy není dvakrát dobrý nápad, je také možné, že by se už vůbec nemusela vrátit. Je dosti tvrdohlavá a nenechá si od nikoho poroučet. Nedej bože, aby se střetla se stejně vůdčím typem, jako je ona sama. To by skončilo katastrofou.

[ the days after ] Naší holčičce se dost pošramotila psychika. Nechce si to přiznat, ale trpí depresí. Není to kvůli Hrám, to vůbec ne, jenom se toho po nich stalo tolik, že by to asi sebralo každého normálního člověka. Neznamená to ale, že je pořád smutná. Má svoje epizody, někdy zvládne být několik měsíců v pohodě, někdy ji to prostě udeří tak, že není schopná nic se sebou dělat. Odmítá s tím jít k psychologovi, protože tomu sama nehodlá věřit. Má teď více psychických problémů, ale ty ostatní tak nějak ignoruje a prostě se snaží žít, jak nejlépe to jde. Po Hrách jí konečně došlo, jaká sobecká mrcha to je a že by pro svoje dobro klidně byla schopná někoho zabít. To pro tu psychiku taky není zrovna nejlepší. Nesnáší se za to, ale prostě je to teď ona. Je to svině a vůbec se za to nestydí. Občas bývá dost namyšlená, ale to se nestává moc často a hlavně se to nestává v Kapitolu, kde teď má kámoše. Stává se jí to doma, že je prostě hnusná na obyvatele desítky, protože ji občas nedochází, že ona je obyvatelem toho kraje taky. Celkově tak nějak ztratila veškeré kvality tohoto kraje, kromě těch, které získala při práci, samozřejmě. Ačkoliv si snaží hrát na mega hrdinku, ve skutečnosti už by do arény jít nechtěla, ale ví, že bude muset, což ji neskutečně děsí. Vůbec neví, jak to zvládne, je dost možné, že se radši zabije sama, než aby celou arénu prošla znova. Tady můžete vidět, že její bojovnost taky trochu polevila. Už by se za svůj život tak nervala, i když se kvalita jejího života tak 1000x zlepšila. Její kůže sice vypadá, že je naprosto zdravá, ale ve skutečnosti jí kyselina z arény dost poleptala její hlavní složky a nikdy nebude tak odolná, jako byla před tím. Tedy ji všechno bolí ještě mnohonásobně víc, než normálního člověka. Stejně tak by možná mohla být náchylnější k zlomeninám, protože už jí kosti srůstaly tolikrát, že nikdy nemůžou být tak pevné, jako dřív.


[ before the Hunger Games ] Obrovská blondýna, kterou byste přehlédli asi jenom těžko. Ona nám Claudi totiž vyrostla trošku víc, než by bylo potřeba. Měří trochu pod metr devadesát a pro většinu lidí je to totální žirafa. Narodila se do početné řeznické rodiny Riqueti, která vždycky byla trošku jiná, než ostatní. Zlatíčko Claudinka je nejmladší dítě rodiny a také jediná dívka. Bratrů má hodně a popravdě se jí občas pletou, protože vypadají jeden jako druhý. Všichni to jsou blonďáci, stejně vysocí jako Claudi, tyhle dvě vlastnosti se v jejich rodině nejspíše dědí. Vzhledem k tomu, že byla nejmladší, schytala to nejvíc. Všichni si ji dobírali, vždycky sice jenom ze srandy, ale v téhle rodina sranda = bitky, hlasité křičení a občas i hádky. Není divu, že z Claudi vyrostl takový asociál. Vždyť ona si chudák myslí, že tohle všechno je úplně normální. To ale vůbec nevadí, protože bez tohohle všeho by nebyla taková, jaká je. Silná ženská se sebevědomím na rozdávání. Žít v jejich rodině je sranda, a to není myšleno ironicky. Vážně, má všechny své příbuzné ráda nadevše, i když jsou to všichni, včetně jí samotné, takoví nevychovaní burani. Nestydí se za to, Desítka je takových lidí plná, takže v podstatě zapadají. Mimo rodinu se Claudi s nikým nikdy moc nebavila, raději trávila čas se zvířaty, nebo knihami. Byla to pro ni velká rána, když musela zabít své první zvíře a pořád se jí to nějak moc nelíbí, ale už to bere jako svoji povinnost a snaží se to moc neprožívat. Ve škole byla vždycky neoblíbená, protože byla jiná. Ji nikdy nebavilo hrát si s ostatníma holkama, protože jí přišly jako pitomé blbky, co toho moc neumí. Ne každá rodina se totiž k dětem chová tak, jako ta Claudi. Claudi musela zastávat těžkou práci už od mala, zatím co ostatní dívky třeba jenom škubaly peří, nebo dělaly něco méně náročného. Možná jim to trochu záviděla, a proto si v hlavě zafixovala, že to jsou blbky. Už nějakou tu dobu jí v hlavě leží, že by se přihlásila do Hladových Her. Vlastně ji to dost láká, chce být slavná, chce vyhrát a chce sama sobě dokázat, že je nejlepší. V kraji, kde vyhrávala kde co, nikdy o nic nešlo. Tohle je ale risk, nebezpečí, po kterém ona touží. Chtěla by se zbavit toho trapného života, který do teď vede a konečně všem ukázat, kdo je Claudia Riqueti. Nikomu u tomhle přání nikdy neřekla, lidé by ji měli za blázna. Ona možná blázen trochu je, ale momentálně netouží po ničem jiném, než po té jediné výhře, která by konečně zahnala všechno špatné a přinesla do jejího života úžasnost.

[ the days after ] Novopečená vítězka Claudia Riqueti se ocitla v Kapitolu a všechno bylo na krátkou chvíli super. Všichni ji obdivovali, měli ji rádi, dávala rozhovory a byla opravdu šťastná. To všechno ale skončilo, když přijela domů. Teprve tam pocítila pravé následky Hladových Her. Všichni z rodiny se snažili ze všech sil, aby na nich nebylo vidět, že se Claudi bojí a nechtějí s ní mít nic společného. Bylo to ale až moc očividné a vedlo to k desítkám hádek, které nakonec skončili Claudiiným úplným odloučením od rodiny. Máma se jí nemůže podívat do očí, tátovi se hnusí a bráchové jí nepoznávají. Takový život je pro ni teď přichystaný v Desátém kraji. Tráví tam opravdu málo času, nechce tam být. Všechno jí tam až moc připomíná to, co provedla a to, čím doopravdy je. Člověk by si řekl, že zabila jen dva lidi, takže je to v poho, ale ono není. I ti dva byli dost, aby rozvrátili celý její život. To, že ona sama zabíjela, ji nějak netrápí, musela to udělat, aby přežila. To, co ji trápí, je situace, kterou to způsobilo. Tyhle hádky a spory v jejich rodině trvají už několik let a nevypadá to, že se někdy zlepší. Snažila si nalhávat, že je všechno v pohodě, ale není. Potom se zapletla do pár špatných věcí a všechno začalo jít od desíti k pěti. Ani neví, jak se to stalo, bylo to hrozně rychlé. Teď je z ní taková lidská troska, zničená depresí, ale snaží se z toho vyhrabat. Snaží se, aby pro ni každý den byl lepší. Většinu svého času tráví v Kapitolu, kde zabíjíí čas s dalšími vítězi, nebo jenom poflakováním se po městě. Díky bohu za to, jinak by fakt její život nestál za nic. Snaží se socializovat a dělat si nové přátele, i když jí to občas dost nejde. Dává do toho všechno, protože ví, že přátele jednou bude potřebovat a bez nich by nebyla ničím. Většinu svého volného času tráví s Archerem, kterého potkala na turné vítězů a od té doby jsou kámoši na život a na smrt. Všechny důležité životní události, které se staly po Hrách, nějak obsahují Archera, takže má v jejím životě dost velké místo. Má i další kamarády, s nikým jiným si ale není tak blízká. Pokud je nucena být v Desítce, trénuje mladé koně. Baví ji to, konečně může ježdění považovat za svou práci a to do jejího života také vnáší světlo. Trénink takového koně zabere spoustu času a hlavně, spoustu práce, tedy ji to udržuje od jiných myšlenek, což je jen a jen dobře. Také se snaží být co nejvíce aktivní, cvičit, běhat, aby si udržela kondici. Nesmí polevit, jinak by to dopadlo špatně. Když si to tak nějak shrneme, její život teď není úplně takový, jaký si ho po Hrách přála mít, ale nestěžuje si. Jen by si občas přála, aby věci byly lehčí, to je ale asi normální.


× Archer Francis Jr. - Archera zná už od doby, co to byl ještě malej cápek. Malej pro ni pořád je, protože je skoro o hlavu vyšší než on, ale rozhodně to není cápek (i když o tom by se občas dalo diskutovat). Ale teď vážně, tenhle kluk pro ni znamená hrozně moc. Už ho ani nebere jako kámoše, spíš jako člena rodiny. Taky toho o ní popravdě ví víc, než celá její rodina dohromady. Prošli si spolu jak těmi dobrými, tak dost ošklivými časy. Vždycky ve všem jedou spolu, tím si můžete být jistí. Hodně lidí si o nich myslí, že jsou pár, ale to je, popravdě, nikdy nenapadlo. Jejich vztah je čistě platonický a tak to i zůstane. I když ji někdy neskutečně štve (třeba když jí nevědomky barví vlasy na modro), tak ho má pořád neskutečně ráda a život bez něj si pomalu nedokáže představit.

× Wynter Emerson Caelum - Emerson je její kamarádka, tedy, alespoň si to myslí. Docela ji překvapilo, když se s ní poprvé začala bavit. Nikdy by ji nenapadlo, že se bude kamarádit s někým z Prvního kraje. Myslela si, že lidi tam jsou blázni a rozmazlení frackové a možná je to pravda, ale Wynter jí taková nepřijde. Neví úplně, jestli se tomu jejich vtahu dá říkat přátelství, možná jsou to jenom známé, nebo ani to ne, ale Claudi si ráda namlouvá, že v ní má kamarádku. Vlastně ji má dost ráda, je jí sympatická a rozhodně by s ní do budoucna chtěla trávit více času.
 


Actual articles

Advertisement
QUOTES [ Co kdy kdo řekl v aréně. Pokud víš o dobrém citátu, doplň ho sem. ]


OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]


loading ALES - Fatansy RPG

ikon1