BERTE SI OBLÁZKY ČI HLADOVĚJTE PO CELÝ ROK!

Claudia Riqueti

1. february 2015 at 20:17 | Michelle |  Victors

Player: Quinn

FC: Billie Piper

Mentor: Bentley Grayson

Victory year: 124th Annual Hunger Games

Hobby: Trenér na jízdu na koni

Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 26


Token: Malá stříbrná figurka koně


[ klódia ríket-t ]



[ before the Hunger Games ] Claudi má od mala velmi dobrý vztah k zvířatům. Ráda se o ně stará, každým dnem se od nich naučí něco nového, jsou pro ni jedinou oporou v jejím hnusném životě. O to jí je nepříjemnější, když při své práci musí krájet jejich maso. Alespoň, že je nezabíjí, s tím by se asi nesmířila. Každopádně tou prací se naučila hodně dobře zacházet s noži různých velikostí a také trochu s dýkou. Nepatří mezi lidi, co si nechají všechno líbit. Starší bráškové ji naučili se bránit a také dávat pořádné rány. Ona si zase potom sama dobrovolně pěstovala sílu tím, že nosila pytle plné surovin. Je špičková v poznávání bylinek a rostlin, i léčitelství jí není cizí. Je hodně učenlivá, takže se ráda přiučí novým schopnostem. Když jí někdo řekne, že něco dělá špatně, ráda se nechá opravit, není tedy urážlivá. Všechno je schopná dotáhnout do konce. Nic nikdy nevzdává předem. K jejím schopnostem jí napomáhá i obrovsky velká důvěra v samu sebe.

[ the days after ] Po Hrách se toho naučila spoustu hlavně po psychické stránce. Jestli si před tím věřila, tak teď to platí dvojnásob. Mluvení před spoustou lidí už jí nedělá téměř žádné problémy. Vlastně se tak nějak celkově naučila víc mluvit i soukromě. Objevila kouzlo toho, že je mnohem lepší se někomu svěřit, než v sobě dusit všechny pocity. To jí pomohlo po emoční stránce. Je teď docela vyrovnaná, i když má své krátkodobé kolize. Pomáhá jí dokonce i to, že si dokázala najít přátele. To pro ni před Hrami vůbec neexistovalo. V aréně viděla umírat lidi, dokonce i ona zabíjela. To ji jenom ujistilo v tom, že toho je schopná a tenhle její mód se kdykoliv na povel může zapnout zpátky. Přesvědčila se, že pro svůj život by udělala cokoliv a váží si ho teď mnohem víc. Nechtěla by o něj jen tak přijít. Proto se pořádně začala účastnit kurzů sebeobrany. Nikdy neměla tak nějak úplně pocit bezpečí a to jí bylo jistou motivací. Dělá to také, aby si udržela svou pěknou postavu. Přece jenom teď má konečně možnost pořádně jíst a kdyby to něčím nekompenzovala, tak je z ní za chvíli chodící koule. Každý den také cvičí. To prostě jen tak, na provětrání hlavy. Nemusí pak myslet na nic jiného. Po aréně se také rapidně zvýšila její všímavost a rychlost reakce. Musela tam mít oči i vzadu a to jí tak nějak zůstává i dnes. Jak již bylo zmíněno, pořád se necítí moc v bezpečí a proto je pořád v pozoru, kdyby náhodou. Naučila se, že lidé mohou být navenek jiní než uvnitř, a to jí tak nějak pomohlo pochopit a přijmout ve svém prostředí všechny ty lidi, kteří o ni najednou věděli a také si na ně dávat pozor. Dokázala si roztřídit věci v její hlavě a to je vlastně to hlavní.


[ before the Hunger Games ] Teď se dostáváme k tomu, co neumí. Neumí prohrávat. Je v ní obrovská soutěživost a pro výhru v čemkoliv by udělala cokoliv. Nikdy jí nešel běh. Ať už na dlouhé tratě, nebo na krátké, prostě jí nešel. Neví, čím to je. Běh nemá prostě přirozeně ráda a nikdy ho ráda mít nebude. Lezení také nepatří mezi její oblíbené činnosti, protože se bojí výšek. Má závratě a hrozí tak pád. Ona nesnáší pády. Má strašnou hrůzu z toho, že se jí něco stane. Bojí se zranění, protože nesnáší bolest. Dále neumí zabít zvíře. Zvířata jsou pro ni prostě něco víc, než lidi, no. Kromě nože nezvládá zacházet s žádnou zbraní. Nemá ráda společnost. Nejraději je sama, nebo se zvířaty. Je to taková malá asociálka. Vůbec nic neříkají nějaké plány nebo mapy. Nevyzná se v tom. Často je dezorientovaná, všechno se jí zdá stejné, takže když sejde z cesty, nemusí už ji nikdy najít znovu. Nenechá si od nikoho poroučet.

[ the days after ] Slabin si domů také pár přinesla. Strávila pět dní v tmě, kde na ni pouze blikala a různě svítila oslepující světla, což tedy vůbec jejímu zraku neprospělo. Vidí sice dobře, ale někdy má problém na dálku rozpoznávat předměty, nebo osoby a občas před sebou vidí takové černé fleky, které ale nikdy nezůstanou dlouho. I její sluch se o něco zhoršil. Ta hlasitá hudba, kterou musela stále dokola poslouchat, nemálo otupěla její normální slyšení. To, že zabíjela lidi se pro ni překvapivě stalo překážkou. Až po aréně zjistila jak moc se nedokázala ovládat, a že to v podstatě nebyla ona, kdo tam byl, ale někdo , kdo si za každou cenu snažil udržet svůj život. To, že má takovou stránku ji upřímně dost děsí a často ji sužuje taková ta myšlenka, že by se to mohlo vrátit a ona by udělala něco hrozného bez svého vědomí. Téměř každou noc ji děsí noční můry o tom, že by znova šla do arény a teď když ví, že tyhle noční můry se jednou stalo skutečností, děsí ji to ještě víc. Někdy se jí ještě ozývají popáleniny, které měla od té hrozné kyseliny a jizvy od všeho možného ji také nenechají občas klidu. Kapitolští doktoři sice odvedli úžasnou práci, ale i tak se nikdy nic z toho nezahojí úplně a ona je pořád bude cítit. Nejspíš je to jen výmysl její hlavy, protože správně už by opravdu nic z toho cítit neměla, ale psychika zřejmě dokáže dělat divy.Může mít trošku více náchylné kosti na zlomeniny a naraženiny, protože po tom, co začala plně trénovat koně a jízdu na koních, také logicky víc padala. A jak tak k sobě ty kosti všelijak zase srůstali, tak už samozřejmě nejsou tak silné, jako bývaly, a je tedy opravdu možné, že by se dokázala zranit dřív, než ostatní.


[ before the Hunger Games ] Už je to nějaký ten pátek, co se z domu rodiny Riquetů ozval dětský křik Claudie. První dívka v rodině, to se muselo pořádně oslavit, i když v desátém kraji oslavy nejsou zas až tak bujaré, tak nějaká ta veselice prostě byla. Stala se nejmladší členkou rodiny a tenhle post jí už asi nikdo nevezme. Má tři starší bratry, kteří za ní vždycky stáli, ostatně jako celá její rodina. Stáli za ní, i když věděli, že Claudi je jiná, než ostatní. Nikdy si nehrála s dětmi na louce, ani nepletla věnečky s ostatními dívkami, prostě jen občas jezdila na koni, krmila všechna zvířata a trávila veškerý čas s nimi, protože ji život jiných tvorů totálně nezajímal. Byla divná, nikdo ve škole ji neměl rád, protože se prostě nechtěla socializovat. Většinou byla ten outsider, co seděl s knížkou v rohu a četl svoji oblíbenou knížku dokola a dokola. Učila se výborně a to se některým nelíbilo. Začali jí nadávat, ale jestli si myslíte, že si to nechala líbit, tak se pletete. Řekla o tom svým bráškům a ty jí naučili jak se bránit. Od té doby si všechny konflikty řeší hezky po svém. Také že jich od té doby ubylo. Asi v dvanácti jí rodina začala tak nějak zaměstnávat ve svém řeznictví, takže musela hezky řezat masíčko už od mala, ať se dělo co se dělo. Bylo jí to nepříjemné, protože zvířata milovala a dělat s nimi tohle jí přišlo prostě strašně nefér, ale nakonec si na to zvykla. Takhle to s ní jde až do teď, jenomže ji to přestává bavit a docela ráda by se přihlásila do Her, protože se v ní čím dál tím víc probouzí soutěživost a chuť je vyhrát.

[ the days after ] No, tak po Hrách to s naší milou Claudi začalo být velice zábavné. Rozhovory, večírky, turné, to všechno v tu dobu zažívala a byla to celá jiná ona. Ne ta Claudi, která pomalu nepromluvila s vlastní rodinou, ale sympatické usměvavé zlatíčko, kterým se stávala. Dokonce změnila i image. Kyselina jí tak trošku rozpustila většinu vlasů a ačkoliv se všichni fakt hrozně snažili, nikdy už jí nikdo vlasy nedokázal udělat na hlavě to, co tam měla. Takže bye bye dlouhovlasá špinavá blond a welcome blondcko s kratšíma vlasama! Ačkoliv se to nezdá, tahle změna vzhledu jí dost napomohl a i k změně jí samotné. Po aréně a vlastně i během arény konečně dospěla v něco, kým si nikdy nemyslela, že bude. Když celý ten kolotoč s veřejnými akcemi skončil a ona se měla vrátit domů, nebe se začalo zase trochu zatahovat, protože nemoha vědět co očekávat a navíc měla po dlouhé době možnost přemýšlet o tom, co vůbec udělala pro to, aby se dostala tam, kde byla. Naštěstí pro ni, doma se nic nezměnilo. Všichni byli šťastní, že se jim jejich holčička vrátila a přijali ji zpátky a otevřenou náručí, bez ohledu na to, co udělala. Také začala znovu pracovat. Ne sice na plný úvazek, jako před tím, ale i tak to bylo práce dost. Potřebovala ji, protože věděla, že nesmí zapomenout na to, co to je mít zodpovědnost. Také se konečně mohla věnovat něčemu, co ji bavilo. S novým domem, přišla samozřejmě i nová stáj a pokud jste ještě nepochopili, co je tou její vášní a věcí, co ji baví, můžu vám s radostí oznámit, že jsou to právě koně. Rozhodla se, že si svoje schopnosti nenechá jenom pro sebe. Chtěla tu radost z jízdy předat dalším, tak si jednoduše prostě řekla, že bude zdarma učit kohokoliv, kdo o to bude stát. Tahle "práce" ji neskutečně baví a jen těžko si dnes dokáže představit, že by s tím nezačala. Kromě tohohle všeho dostala i přístup do Kapitolu, kterého dost často využívá. Našla si tam pár přátel, jak mezi vítězi, tak mezi obyvateli tohoto města a pokud je Kapitol jediné místo, kde se s nimi může setkat, tak proč ne? Zkráceně by se dalo říct, že její život se možná nějak moc nezměnil, ale za to ona se změnila hodně a to je to, co ji táhne kupředu.


× Archer Francis Jr. - doplň...
 


Actual articles

Advertisement
QUOTES [ Co kdy kdo řekl v aréně. Pokud víš o dobrém citátu, doplň ho sem. ]


OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]


loading ALES - Fatansy RPG

ikon1