July 2015

Thist Dropblood

27. july 2015 at 21:30 | Sabrae |  Deceased

Player: Fenhrier

FC: Thomas McDonell



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 17 - sebevražda


Token: Kartáček na zuby

[ tyst dropblad ]


V desiatom kraji, ale aj možno v celom Paneme nie je človeka, ktorý by mal lepšiu kontrolu nad svojím telom, ako má práve Thist. Dalo by sa to doslova nazvať, že je sám sebe pánom. Keď si raz povie, že necíti bolesť, tak hu naozaj necíti, alebo ak sa rozhodne rozhodne zdvihnúť malé teľa, dokáže to. Skrátka sa nedá ničím zastrašiť a nie je ničím ovplyvniteľný. Možno je až príliš tvrdý na svoje okolie. Je to však v mnohých ohľadoch dobrá vlastnosť, ktorá mu môže rôznymi smermi zlepšiť podmienky v hrách, pokiaľ teda bude v nejakom spojenectve. Hlavný potenciál tejto vlastnosti je to, že pokiaľ niekomu zadá nejakú úlohu, dotyčný poverený musí spraviť tak, ako mu to Thist prikázal, pretože ináč okúsi skutočný hnev. Určite nepatrí ku ľuďom, čo sa nechajú manipulovať niekým druhým, vodcom. Skôr sa stáva tým vodcom on samotný. Je dosť rozvážny a ľahko dokáže prečítať osobnosť človeka, dokonca je i trochu senzitívnejší na mimiku a reč tela, takže občas sa mu podarí odhaliť klamstvo. Vie si zachovať chladnú hlavu a na to, aby stratil nervy treba naozaj neustále zotrvačné lezenie na jeho ináč celkom nedostupné nervy. A teraz sa konečne dostávame ku nejakým skutočným zručnostiam, ktoré Thist ovláda. Po prvé - dokonale ovláda nielen hospodárske zvieratá, na ktoré sa zameriava jeho kraj. To snáď ani netreba vysvetľovať, či spomínať. Skrátka s nimi pracuje, učí ; sa o nich na jeho škole v desiatom kraji, bežne sa s nimi stýka. Po druhé - ovláda prácu s nožom a lasom. čo sa týka nožov, používajú sa pri zabíjaní dobytka na mäso, ktoré sa v jeho domove často praktizuje. Dokonca i samotný Thist už zabil nejednu kravu, desiatky sliepok, či niekoľko kusov husí a kačíc. Laso používal tento statný chlapec na odchytenie väčšej zvery tesne pred porážkou, to znamená že nie je pre neho problém triafať sa, byť presný na diaľku, má silu v rukách, obzvlášť silnú stabilitu v nohách. S bičom zaobchádza viac než obstojne. Po tretie - je silný. Nikdy netrpel hladom, jeho rodina si aj v ťažkých časoch vedela zohnať vnútorností zvierat, ktoré ich kraj choval. Po štvrté - je zručný v akejkoľvek manuálnej práci. Vie si postaviť prístrešok, viazať uzly (potreboval ich pri uväzovaní dobytka v maštaliach), ba zvládne aj základy maskovania. Po piate - nenechá sa nikým odrbať. Má vlastný rozum, nikdy nezmení svoje plány, nie je skupinová ovca. Ku dobru mu taktiež prispieva i jedna jeho zaujímavá vlastnosť. Nepotrebuje totižto veľa spať, na vyspávanie nie je zvyknutý. Jeho bežnou praxou je päť hodinový spánok.


Je tvrdý, no to ide ruka v ruke s jeho zatrpknutosťou. Neverí ľuďom, ktorých nepozná, no i tým, s ktorými strávi celé hodiny. Nie je veľmi výrečný, skôr je to taký introvertný typ, pretože najlepšie mu vyhovuje práve on sám. V živote nenašiel ani jedného človeka, čo by mu vyhovoval natoľko, aby sa pri ňom cítil dobre. Ku fyzickým záporom sa radí najmä jeho silná alergia na bodavý hmyz, peľ... Skrátka skoro na všetko. Dokonca má alergiu na lepok obsiahnutý napríklad v chlebe či bežnom pečive. Zaujímavosťou je i to, že nemá rád teplo. V teple (pokiaľ nemusí) nerobí absolútne nič, pretože sa jeho výkonnosť znižuje aj na 50 percent. Je teda skôr zvyknutý na chladnejšie vonkajšie prostredie. V istých chvíľach, po záťažových situáciách, býva duševne nestabilný, a tak sa jeho reakcie nedokážu absolútne predpovedať. V takých prípadoch dokáže byť extrémne smutný, veselý, no nie je u neho nezvyklá ani chuť vraždiť či ubližovať. Toto totálne šialenstvo však v sebe potláča. Telesná výška Thista činí niečo okolo 189 centimetrov. Nevšímnúť si ho tak je takmer nemožné - strašne vytŕča z pomyselného radu jeho rovesníkov. Výškovo dokonca nezapadá ani medzi vekovo starších ľudí v desiatom kraji. Strelné zbrane pre Thista sú absolútnym tabu, pretože až na zakáľaciu pištoľ nepozná manipuláciu s nimi.


Tento mladý statný obyvateľ desiateho kraju sa narodil pred sedemnástimi rokmi do celkom normálnej malej mladej rodiny, v ktorej nič podstatné nechýbalo. Počas toho, ako rástol nemal absolútne žiadnu núdzu o jedlo, či zdroj tepla. Ako šesťročný nastúpil do školy, kde patril medzi tých lepších a inteligentnejších študentov. Thist sa síce radi medzi menej výrečných, no je to ináč obyčajný sedemnásť ročný chalan z desiateho kraja. Je tu však jedna vec, čo ho trápi už celú večnosť. Odjakživa žil v zatienení svojho brata - dvojičky, ktorý je je jeho presný opak. Narozdiel o Thista sa rád začleňuje medzi ľudí, čo Thistovi teda už od útleho veku veľmi nevoňalo. Radšej mal prácu, ticho a istý systémový poriadok, ktorý musel dodržiavať. Možno toľká rozdielnosť medzi ním a jeho bratom ho donútila ku tomu, aby sa ako pätnásťročný dobrovoľne zbalil a odišiel bývať ku jeho ochrnutému strýkovi, ktorý stratil schopnosť pohybovať dolnými končatinami po tom, čo mu do chrbtice kopol rozzúrený býk. Od tedy sa jeho život, podľa jeho vlastných slov, zmenil ku lepšiemu. Myšlienka, že pomáha niekomu, kto to potrebuje ho teší viac ako nejaká obľúbenosť v kolektíve ľudí. Thist momentálne pracuje v miestnych maštaliach desiateho kraja na plný pracovný úväzok. Pre prácu dokonca odišiel predčasne zo školy.

Damien Reid

27. july 2015 at 17:42 | Sabrae |  Deceased

Player: Diddinka

FC: Chris Wood



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 18 - probodnuté srdce: F. Drexcolt


Token: Mince

[ demíen rejd ]


Jako většina profíků, i on má spojené své dětství s výcvikovým centrem. Doslova v něm strávil každou volnou minutu svého vzácného času. Někdy se dokonce vyvlékl i ze školy, aby mohl být tam a trénovat. Trénoval se vším, co mu přišlo pod ruku, takže umí s každou zbraní, co nabízí arzenál výcvikového centra. Nejvíc si, ale oblíbil mačetu a sai. Není se čemu divit, že si oblíbil mačetu, jelikož se s ní stačí hezky rozmáchnout a spoušť je napáchána, ale sai? To je komplikovanější a na ovládání náročnější. Sai je vlastně jediná zbraň, co je do každé ruky a má je vážně rád. Teda ne, že by neměl rád i ty další, ale tahle je jiná. Asi hlavně proto, že se s tím dá pěkně machrovat a hlavně lehce vykrýt útok. Navíc se s tím i dobře hází a taky můžete dát soupeřovi rukojetí pěkně do zubů, což se mu vážně líbí. Ovšem nepohrdne ani jakoukoliv jinou zbraní. Nedělá mu problém být surový, ba se v tom někdy i přímo vyžívá. Když ho vážně naštvete, tak se nebude nikterak rozjímat a nadělá vám z obličeje fašírku holýma rukama. Síly na to má dost, o tom nezkoušejte ani pochybovat. Však od 14 let mlátí do boxovacího pytle, nebo svých spolužáků, jako divý. Ví kam udeřit, aby to pořádně bolelo a aby to soupeře oslabilo. Takže se umí i prát . Rozhodně by mu nevadilo někoho dlouhé hodiny mučit - spolužáci o tom ví svoje - a nakonec ho pomalu zabít. Krev a vnitřnosti mu nevadí, takže proč netýrat nějakého ubožáka? Však to musí být jako u zvířátek, co si někdy z nudy uloví a rozkuchá. Taky mu nedělá problém běhání po horách, když už ho donutili, aby na chvíli vypadl z výcvikáče, tak šel tam a tam taky kuchal ta zvířátka. Ale upřímně, u něj jsou více v oblibě sprinty než nějaký maratony, ačkoliv by ani u nich neodpadl hned na začátku, pokud by teda nepřepálil start.


Jeho největší slabinou je jeho arogance a nerozhodnost. Nedokáže se rozhodnout, jelikož mu je většinou všechno jedno. Vážně ať se ho zeptáte na cokoli, tak jeho odpověď bude, že mu to je jedno. Ukradené mu není jen to, když mu lidi nevěnují dostatečnou pozornost, kterou si zaslouží. Jeho jediný dvě rozhodnutí se týkala her. Chce do nich a trénovat na ně. Jinak pokud se musí rozhodnout, tak si prostě hodí mincí. Prostě určí jaká strana je co a pak je rozhodnutej, podle toho, co padne. Sice mu je všechno jedno, ale i tak ho můžete pěkně naštvat. Strategie? Jo jasně, jestli jako strategii považujete útok, tak i jo. Sice celý život trénoval na hry, ale talentovaně se zvládl vyhýbat takovým nepotřebným stanovištím jako je rozpoznávání rostlinek - pozná tak maximálně ovoce, co se jim válelo doma a ani to možná ne, jelikož to nikdy neviděl růst - nebo maskování. Jídlo přece bude mít od Rohu, takže proč se tím zabývat a zvířátko by zvládl chytit. A stejně neumí vařit. No maskování… Musel by se hanbou propadnout, kdyby měl být v aréně zamaskovanej a schovanej. Ne on není ten, co by se měl schovávat. On je tu ten, co bude lovit ty ustrašený děcka, který pak hezky zabije. Jak už bylo zmíněno, tak je někdy docela dost surový a krutý, takže nějaký slzy na něj rozhodně nezaberou. Naopak mu udělají ještě větší radost a přidá na své agresivitě. Nemá moc rád vytrvalostní běhy, ale když musí, tak to nějak přežije. Sice je krutý, ale nejspíš by nešel jen tak na malé dítě, kdyby byl poblíž nějaký jiný splátce, jedině pokud by ho ten malej smrad vyprovokoval. To by mu pak mohl useknout i tu hlavišku. A když už by šel na děcko, tak by ho zabil rychle, aby netrpělo - ať už by ho k tomu vyprovokovalo ono nebo ne.


Damien je prostřední dítě docela bohaté rodiny na poměry Druhého kraje. Takže by mohl mít všeho dost a taky má, ale on chce jenom pozornost rodičů, kterou si podle něj zaslouží. To, že je prostřední je taky důvod, proč všechen svůj čas tráví ve výcvikáči. Aby mohl vyhrát hry a rodiče mu začali věnovat jeho zaslouženou pozornost, jelikož jí věnují buď jeho staršímu bratrovi, nebo jejich milované mladší sestřičce a na něj kašlou. Má toho vážně plný zuby. Nemá zrovna nejlepší výsledky ve škole, za co mu pořád předhazují bratra a ani chování není nejlepší a to mu zas předhazují ségru, a proto je oba nenávidí. Pro jeho rodiče jsou oni ty dokonalí a Damien je ta černá ovce. Na školu kašle, jelikož jí stejně potřebovat nebude a chovat se v ní slušně nebo dokonce mile? Ne. On radši bude dál šikanovat spolužáky a rozbíjet jim nosy a provádět na nich další své mučení. Kvůli tomu má i časté problémy, ale je mu to jedno. Když už tam musí být, tak si tam svým způsobem bude trénovat. Domů chodí stejně jenom spát. Popravdě kdyby mohl, tak by byl pořád ve výcvikáči, domů ani do školy by nevlezl. Prostě by celé dny mlátil do boxovacího pytle nebo si hrál se zbraněma. Někdy mu to však prostě zakázali, takže si šel zaběhat do hor. Pořád to pro něj je lepší možnost než být doma. Když mu bylo asi devět, tak si myslel, že není úžasnější zbraň než mačeta. Vážně rád s ní seká figurínám končetiny a hlavy. Ve dvanácti si oblíbil sai, které si propašoval domů, aby ukázal rodičům, jak je s nima úžasný, ale ti se jen zděsili. Měli za to, že se už pomátl a ta nenávist k sourozencům mu přešla ve vraždící pud. Takž mu je sebrali a seřvali ho na dvě doby. Proto začal sourozence nenávidět ještě víc a sourozenecké mučení se změnilo v kruté týrání. Když už byl nucenej jít domů spát, tak je zvládal i týrat. Po tomhle se rozhodl, že bude celý dny trénovat a až bude připravený, půjde do her, vyhraje a vrátí se domů jako vítěz. A jeho rodiče mu pak prostě budou muset věnovat patřičnou pozornost, kterou si zaslouží. Všichni mu pak budou věnovat pozornost.

Clay Striker

26. july 2015 at 15:36 | Sabrae |  Deceased

Player: Sabrae

FC: Jai Courtney



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 18 - sebevražda


Token: Zuby kajmana

[ klej strajkr ]


Seznamte se s Clayem, občanem zamilovaným do svého kraje. Je naprosto hrdý, že se mohl narodit ve Čtvrtém kraji a nějaké narážky na něj je schopen dost krutě trestat. Normálně je to člověk, který je pořád v pohodě, ale najednou se v něm něco překlopí a on vybouchne. Jakákoliv další slova jsou akorát jako olej do ohně. Pro ránu si nejde daleko a nějaké zastrašující nadávky na něj vůbec neplatí. Radši toho druhého hned umlčí pěknou fackou, řečičky nejsou nic moc pro něj. Sebevědomí má opravdu vysoké, nemá potřebu ho ukazovat. Jemu stačí, že sám sobě absolutně věří, proto si může dovolit i kousky, které ostatní nezvládnou. Kdo jiný by byl schopný se potopit do hloubky šedesáti metrů bez neoprenu, vzduchování a vodícího lana? Kvůli tomu, že pořád testoval a stále ještě testuje svoje limity, je nepravděpodobné, že by se zranil nějakým vlastním přičiněním. Je na tak dobré psychické úrovni, že si dokáže vsugerovávat různé pocity, které se mu zrovna hodí. Když je mu zima, vsugeruje si teplo, když mu není dobře, dokáže ten psychický pocit překonat a žene se dál, jakoby vůbec žádnou újmu neměl. Fyzickou sílu má na hodně podobné úrovni. Už jako malý človíček chodil pravidelně plavat, bylo by divné, kdyby nechodil. Zvládá tedy všechny možné způsoby plavání a potápění. Potápění bylo jedním z hlavní důvodů, proč se naučit pečlivě si rozkládat vzduch. Pečlivé pilování této dovednosti ho právě dotáhlo až do velikých hloubek. Jak si na něm můžete všimnout, jeho svaly na rukou jsou opravdu velké a nejsou jen na okrasu. Docílil jich právě plaváním, ale také manuální prací. Ve svých čtrnácti letech nahradil dědečka ve výrobně lodí. Tam si nejen přidal na síle, ale osvojil si schopnosti s palicí a kladivem. Aby toho nebylo málo, jako profík chodil samozřejmě i do výcvikového centra. Tam měl pravidelný program, který zahrnoval boxování, boj s trojzubcem a harpunou. Nějaký čas věnoval i rozpoznávání jedlých roslin a ostatních živočichů. Všechny tyto dovednosti následně mohl využít ve zkoušce dospělosti, kterou má jeho vesnička. Jedná se o to, že se sám musel vypravit do přírody a tam přežívat do té doby, než uloví kajmana holýma rukama. Všechna ta píle se mu odvděčila. Díky své velké síle, vytrvalosti a sebeznalosti si mohl dovolit přinést dospělého jedince kajmana. Sám to odnesl jen s pár škrábanci. Po tomhle činu se jeho vlastnosti ještě víc vyrovnaly. Na zvládnutí celé téhle situace měl právě trojzubec, který jakoby se po splnění úkolu stal součástí jeho ruky. Tuhle velkou zbraň si oblíbil asi ze všech nejvíc a má pocit, že k němu přesně pasuje svojí velikostí i jasným poselstvím, které nese každému, kdo se s ní setká. Navíc, která jiná zbraň má tolik hrotů pohromadě?


Protože každý člověk musí žít v rovnováze, není ve všem jenom dobrý. I on má dost chyb, které si většinou uvědomuje, ale už s nimi nic nedělá, protože je se sebou víceméně spokojený a být obdařen takovým umem jaký má, mu prostě stačí. Když se podíváte na stavbu jeho těla, asi vám dojde, že to není žádný gymnasta. On si zakládá především na silových cvičeních, které zkracují šlachy. Dostal už se do toho stádia, že se ani špičkami prstů ze stoje nedotkne země, neudělá provaz a ani ruce za zády nespojí. Není to nějaký problém, který by ho omezoval, ale své nevýhody zajisté také má. V boji se kvůli nedokáže tolik vyhýbat do stran a dozadu, zbývá mu jen různé uskakování a nebo vykrývání, což vyžaduje pochopitelně víc energie. Jeho efektivitu boje ještě občas snižuje neznalost anatomie. Ví, že by měl především útočit na místa jako je krk a hlava, ale to je tak všechno. Prostě bojuje a občas mu je jedno, jestli tomu člověku/figuríně zlomí ruku nebo vaz. Tím se mu může boj nepříjemně protáhnout a to opět spěje k zbytečné ztrátě energie, kterou by mohl využít na něco jiného. Ono by mu to možná jedno nebylo, kdyby v sobě měl zakořeněnou jen špetku strategického myšlení. Prostě je mu úplně jedno, jestli udělá dřív tohle nebo tamto. Ne že by byl hloupý, to ani náhodou, jen si myslí, že pořadí věcí na sebe navzájem nemá žádný vliv. Nebo to kam jít dřív, jaké pohyby dělat a celkový přístup k situaci. Dělá to první, co ho napadne a bude to tak dělat, dokud se nějak nespálí. Ani nijak neskrývá své výrazy na tváři. Nedělá mu problém říct otevřeně svůj názor, ať už je ošklivý nebo ne. Za každé situace je sám sebou, takže vám nemůže utéct jeho neskrývaný nezájem o ostatní lidi, kromě svých nejbližších. Ze svých zkušeností není zvyklý se starat ještě o někoho navíc, může tedy brát spojence i jako lehkou přítěž. Nejradši se spoléhá sám na sebe a bere to tak, že ho ostatní brzdí. Nerad dává někomu něco zadarmo a už vůbec ne svůj život.


Narodil se v maličké a poměrně odstrčené části Čtvrtého kraje. Tomu kusu půdy, kde jsou všichni sjednocení a kamarádští, všichni říkají jednoduše Vesnice. Dětství prožil opravdu pěkné, protože se každý baví s každým a on pořád běhal někde venku s dětmi, pomáhal a tak. Když začal jako malý kluk chodit do školy, začal se víc zajímat o okolní svět. Téma denní rodinné diskuze přestávaly být nevinné dětské věci, ale vytáhla se taková témata, jako výcvik profesionálního splátce a hry. Rodiče připustili, že by mu o tom asi měli říct něco víc a občas ho pustit k televizi, aby sledoval některé části her nebo turné. Jak rostl a učení na základní škole pomalu ustupovalo, jevil o výcvik pořád větší zájem. Starší a dlouholetý kamarád jednoho dne svolil, že ho provede výcvikovým centrem. Jejich cesta tam začínala každý den stejně, a to přesněji dlouhým během- nějak se tam dostat museli. Po zbytek volného času si procházeli nějaké jednodušší věci, přece jen ještě nebyl v tom věku, kdy by mu do ruky patřila smrtonosná zbraň. Jak ale jeho dědeček zestárl, uvolnilo se místo v přístavu a pro Claye nastal ten čas, kdy sám začal chodit do práce. Tam byla nutnost pracovat s palicí i kladivem a to byla ta doba zlomu, kdy se i v centru začal pohybovat v okruhu nebezpečných věcí. Tak jeho plnohodnotný výcvik započal a nerušeně pokračoval ještě dlouhou dobu. Není to moc dlouho, co Clay podstoupil náročnou zkoušku dospělosti. Jen s pár věcmi se musel vydat do močálů a ulovit mládě kajmana. Jelikož to je lehce extrémista a milovník adrenalinu, nepřinesl mládě, ale dospělého jedince. Tím si hodně polepšil na všech frontách a teď už je připravený čelit jakýmkoliv dalším výzvám.

Janine van der Leverdeen

20. july 2015 at 23:59 | Michelle |  Capitol

Player: Pietro

FC: Barbora Seidlová

Occupation: Peacekeeper → District 12

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 31


[ dženýn van-der levrdýn ]


Jekyll a Hyde. Takto by se dala Janine charakterizovat. V práci postrach 12. kraje, z jehož biče jde strach a teče krev, mimo práci milá a komunikativní žena, zřídkakdy mimo zájem opačného pohlaví. Budoucí nápadníky je třeba varovat - nevěru ovšem trestá po svém… Že Janine byla vždy problémové dítko, bylo jasné už na škole, kdy z holek "vynikala" svou impulzivní povahou, a také tím, že nešla pro ránu daleko. Navzdory své štíhlé a na pohled křehké postavě šla cestou na ženu poněkud odlišnou. Jelikož se narodila v 1. kraji, chování má na výborné úrovni. Ovšem jakmile na sebe navlékne bílou uniformu, je zle… Jeden obyvatel kraje, který ji viděl "v akci", o ní řekl: "Jakmile uzří oči chudáka její dlouhé černé vlasy, hlavou mu kolují myšlenky nejhorší. Nevím, kde se v ní ten vztek bere, ale tehdy si jej vybila na zádech jednoho mladého muže. Nehezká podívaná. Toho nešťastníka jsem již neviděl… A její krásná tvář i s bílou uniformou celá od krve potřísněná byla…" Mimo bílé uniformy ji v civilu skoro nepoznáte, a ani byste netipovali její původ - obyčejné kalhoty a tričko, případně halenka. To bohatě postačí. Sama říká, že značkové věci jsou na nic - když si to na sebe vezmete, pomalu nemůžete nikam jít, protože by se to mohlo roztrhnout či jinak zničit. A když máte na jarmarku své zdroje, přijdete k dobrým standardním věcem velmi lacino.

"Mé rty a bič mají jedno společné, jsou krásně krvavě červené…"

Právě při jedné z návštěv ředitelny školy, kterou díky svým excesům Janine znala nejlépe z celé školy, ji ředitel kdysi řekl něco, čeho se Janine chytila: "Takové chování se hodí jen pro mírotvorce, ty máš na víc…." Janine zaujala ta část o mírotvorcích a rozhodla se pro absolvování tohoto výcviku. Je třeba podotknout, že rodiče zprvu nadšeni nebyli, ale usoudili, že její temperament se uplatní právě v tomhle. Navíc z toho plynou určité požitky. A rozhodli se jí v tom podpořit. Prostředků bylo dost, jako rodina z 1. kraje si to mohli dovolit. Finální výsledky měla lepší než mnozí muži, z nichž prý několik spáchalo sebevraždu. Ale to se neví. Když akademie končila, jeden z lektorů ji pověděl: "S tím, co slečno van der Leverdeenová umíte, byste nebyla vůbec marná v aréně." Měl pravdu. Janine si pohrávala s myšlenkou, že by z ní byl profi-splátce z Jedničky se sekerami a lukem. Na luk nemá ovšem hezké vzpomínky, na její tváři je dosud patrná jizva, kterou ji udělala prasklá tětiva. I to byl jeden z důvodů, proč skončila, tam, kde je. Sama ovšem tvrdí, že jede v pracovních normách a nic nepřehání. Pár jejích kolegů má z ní strach, ale většině se její způsob práce zamlouvá. Několik kolegů ji požádalo i o vztah, ale odmítla je. Podle ní vztahy v práci nejsou dobrý nápad, a snaží se jich vyvarovat. Má i své zásady. Ženy nebičuje přes záda a děti vůbec. Ty dokonce odmění drobnou sladkostí, když se poctivě omluví. Říká se, že s jídlem roste chuť. Když se jí podařilo chytit vítězku 127. ročníku Her Rosie Wayne, narostla jí v rámci práce obrazně řečeno křídla a od té doby ještě přitvrdila. Vyjma standardních bičů, odkoukala i jiné a podstatně zajímavější formy trestu a neváhá použít i vodu, nebo elektřinu. Pistole a nůž samozřejmě nechybí. Pistoli použije jen tehdy, pokud někoho chytne třikrát. To se jí zatím nestalo. Jednoho chytla dvakrát. Trestané lidi neváhá i pořezat, ne smrtelně, pouze tak, aby to pekelně bolelo. Mnozí se diví, že tak hezká žena má tak zvrácené metody. Není to dlouho, co byla pod dohledem úřadů Panemu. Díky jejímu jménu měla prezidentka Virtue dojem, že nějak její rodina spolupracovala v minulosti s Katniss Everdeen a tudíž se podílela na revoluci. Naštěstí se její dojmy nepotvrdily a po jednom měsíci byla rodina zproštěna dohledu. Pro svou práci si vybrala Dvanáctý kraj, jelikož luxusu v Jedničce má plné zuby a raději žije na nejvyšší úrovni, jaká je ve Dvanáctce možná. I přes její nechvalnou pověst ji mají na Jarmarku rádi - když je v dobré náladě, neváhá zaplatit slušné sumy či je svolná k velmi výhodné výměně. Šušká se, že jednou dokonce sama donesla své starší oblečení na prodej, aby bylo dál využito. Vše, co si vydělá, má u rodičů v Prvním kraji a když je třeba, nechá si určitou sumu poslat.


× Anthony Dustin - Viděla ho na akci, poté se potkali v rámci té akce u jakýchsi šipek. Ale že by symbolicky jednomu nebo druhému zasáhla nějaká šipka srdce, to asi ne. Bylo to jen chvíli, on se jí líbil, ona jemu asi nejspíše ne. Dlouho si povídali a jistě z toho časem bude přátelství. Víc nakonec asi ani nebude. Je na ní moc starý, ovšem nyní jí je asi nejspíše líto, že něco nezkusila. Chlapi se jí nejspíše kvůli její práci bojí a ona tak promarnila minimálně jednu další šanci na nějaký vztah a rodinu. Má sice na mladší, ale nemůže si vybírat. Může, ale zástupy se netvoří.

× Cerys Alsephyte Smyrna - No jo, už je to tak, zná největší zvíře Panemu. Při akci u příležitosti jejího zvolení do funkce jí dělala garde. A taková výsada nepotká jen tak někoho. Roli zvládla, a ačkoli se o tom moc neví, ale prezidentka byla nejspíše spokojena a Janine si může být jista, že to nebyla poslední akce pro vládkyni její rodné země. Odměnou jí budiž nejen kontakty, ale možná časem prakticky i neomezená moc, zbičovat kohokoli v Panemu, bez ohledu na jeho postavení. Zatím jí tu možnost Smyrna nedala a vzhledem k tomu, jak okolím prezidentka pohrdá, tak asi ani nedá a raději si to udělá sama. Nejspíše jí tak zbude alespoň mlácení nezákonně se chovajících splátců. I tak je to v 26 letech slušný začátek kariéry.

× James La Font - Její první kontakt v Panemu. Jenže velmi nešťastně provedený, když se dokázala hned pohádat s tehdejší tvůrkyní Zafrinou, která tam byla s ním. Opravdu neslavný vstup na veřejnost. Kdo by se nehádal, zvláště, když to vypadá, jako když je špehovala. Panemského šviháka La Fonta to neodradilo a tak se mu poštěstilo ji vidět v plavkách na pláži. Samozřejmě to na ní zkusil. A že je důvod. Jenže ona ho odpálkovala. I proto, že spíše než jemu se musela věnovat zklidnění Zafriny. Ale tak kdo ví. On vypadal, že u jedné šance nezůstane. Zatím zůstalo. Je ovšem otázkou, jak by takový vztah fungoval.

Characters

9. july 2015 at 12:04 | Drake |  Hunger Games
President
NPC
Head Gamemaker
Katy

GAMEMAKERS: 4
Gamemaker
Quinn
Gamemaker
Fenhrier
Gamemaker
Renaiti
Gamemaker
Nightmare

STYLISTS & ESCORTS
Escort → District 1
• Fenhrier
Stylist → District 2
• Drake
Escort → District 2
• Renaiti
Stylist → District 3
• Fenhrier
Escort → District 3 | Trainer
• Nielle
Stylist → District 4
• Renaiti
Escort → District 4
• Pietro
Escort District 5
• Timka
Stylist → District 6 | MoC
• Nightmare
Escort → District 6 | MoC
• Nightmare
Stylist → District 7
• Fannie
Escort → District 7 | Writer
• Viol
Stylist → District 8
• Viol
Escort → District 8
• Katy
Stylist → District 9
• Kei
Sheila Ireth
Escort → District 9
• Fannie
Stylist → District 10
• Quinn
Escort → District 10
• Quinn
Escort → District 11
• Pietro
Stylist → District 12 | Trainer
• Joon
Escort → District 12
• Viol
Stylist, Escort → Alternate, Editor
• Nina
Stylist → Alternate
• Maddie

AVOXES: 1 | COACHES: 5 | EDITORS: 4 | MoC: 4 | PEACEKEEPERS: 4
Peacekeeper → District 2
• Pietro
Editor, Master of Ceremonies
• Jarci
Trainer
• Maddie
Trainer
• Pietro
MoC, Editor | Urban Designer
• Drake
Peacekeeper → Capitol
• Bender
Peacekeeper → District 12
• Pietro
Peacekeeper → District 7
• Katy
Avox → District 1
• Renaiti
Head Trainer
• Nightmare
Master of Ceremonies
• Bloo
Editor
• Renaiti

CITIZENS: 3
Resident
• Kath
Resident
• Jarci
Resident
• Viol






Places

9. july 2015 at 12:00 | Drake |  Hunger Games

MĚSTO

CENTRUM SPLÁTCŮ

CENTRUM MĚSTA

MIMO MĚSTO





























  • Hřbitov
  • Kolejnice
  • Hluboký les - Spojené kraje: [1, 7, 9], [3, 7]
  • Hory - Spojené kraje: [Kapitol, 2, 4], [2, 4, 10], [2, 9], [5, 9]
  • Les - Spojené kraje: [8, 11], [6, 8], [6, 12], [12, 13]

NÁDRAŽÍ

VLAK

District 1 → 2 hodinyDistrict 4 → 3 hodinyDistrict 7 → 3 hodinyDistrict 10 → 7 hodin
District 2 → 2 hodinyDistrict 5 → 5 hodinyDistrict 8 → 9 hodinDistrict 11 → 7 hodin
District 3 → 3 hodinyDistrict 6 → 9 hodinDistrict 9 → 5 hodinDistrict 12 → 13 hodin

Každý kraj jede zvlášť, tudíž není možné, abyste se seznámili se splátci z odlišných krajů.


Rosie Alisee Wayne

8. july 2015 at 18:00 | Michelle |  Victors

Player: Kath

FC: Zoey Deutch

Mentor: Claudia Riqueti

Victory year: 127th Annual Hunger Games

Hobby: Běhání, opravování věcí

Contact: d.kimli34@gmail.com

Age: 21


Token: Prsten ze starého drátu


[ rouzí alisý vejn ]



[ before the Hunger Games ] Ako malá bola Rosie veľmi dobrá v basketbale. Venovala sa mu až do svojich jedenástich rokov, kedy jej zistili chorobu, kôli ktorej s ním musela prestať. Možno by sa niekto čudoval, že dievča ktoré strávilo dosť dlhú dobu v nemocnici niečo vie. Ona je však veľmi dobrá v boji zblízka. Najviac jej to ide s katanou a s mečmi alebo nožmi podobné nej. Vie narábať s čakrami a vrhacími nožmi, no nie vždy trafí svoj cieľ. Keď ako chorá preležala celé dni v posteli, čítala knihy. Najprv len také, aké zvyčajne dievčatá v jej veku čítali, neskôr prešla na knihy zaoberajúce sa technikov, vedou a výskumom. Večer dlho do noci sedela nad kopou kníh a snažila si z nich zapamätať čo najviac. Rosie sa už odmalička javila ako chytrá hlavička, tak ako by sa to dalo povedať o väčšine z Tretieho kraja. Ako trinásťročná už vedela opraviť rádio alebo jednoduchšie veci. Keď sa jej zdravie zlepšilo, otec jej sľúbil, že ju naučí narábať so sekerou. Najprv ju učil len ju držať, neskôr prešli na sekanie dreva a keď mala Rosie štrnásť, konečne si mohla vyskúšať aj boj s ňou. Aj napriek svojej chorobe sa snažila dať do tréningu všetko. Najprv začala chodiť len na krátke prechádzky niekde do prírody, neskôr začala pravidelne behávať, aj keď jej to doktori neodporúčali. No tiež nie na dlhé trate, aby sa nezadýchala. Tiež vie loziť po stromoch, naučila sa to ešte keď bola malá. Ako o malej o nej viacerí hovorili, že je ako zo železa. Keď odniekiaľ padla, nikdy ju nič nebolelo a ona si na nič nesťažovala. Rosie má jednu dobrú výhodu. Keď sa na ňu ostatní pozrú, vidia slabé a bojazlivé dievča. Zdanie však klame, Rosie bola už odmalička silné dievča. Ani za svet sa nechcela vzdať svojho sna, že raz pôjde do Hier a vyhrá ich. Je húževnatá, nikdy sa nevzdáva a vždy musí dosiahnuť svoj cieľ. Vôbec sa nezdá byť výbušná, na ostatných ľudí sa snaží byť čo najmilšia a priateľská. Vždy je pokojná a v dobrej nálade. Verí len ľudom, ktorých dobre pozná, alebo ktorých si poriadne "preklepla". Vie na oko odhadnúť, či to na ňu ostatný len hrajú, alebo či sa im dá veriť. Na to že má pätnásť, niektorým ľudom pripadá omnoho staršia. To, že prekonala ťažkú chorobu a takmer zomrela v nej vyvolali ešte väčšiu potrebu čo najviac si užiť život.

[ the days after ] Veľa nových vecí sa naučila hlavne vo výcvikovom centre v Kapitole. Vďaka tomu je dnes oveľa zručnejšia vo vrhaní nožov, čo jej nikdy nešlo úplne najlepšie. Tiež sa naučila narábať s kopijou ktorú nikdy pred tým nedržala v ruke. Nielen tam sa niečo naučila, mala na to príležitosť aj v aréne, kde na vlastnej koži zistila ako prežiť v prírode a ako využiť veci v nej. Ona tam toho veľa nemala, keďže jej aréna bola len jedna veľká snehová guľa. Odvtedy má oveľa rýchlejšie zmysli a všetko si najprv dobre premyslí, než niečo spraví. Už jej pár ľudí povedalo že na nich pôsobí inak, to možno aj preto, že Rosie po víťazstve vzrástlo sebavedomie a snaží sa všetko brať len z tej lepšej stránky. Nebojí sa niekomu poriadne vynadať a povedať čo si o ňom myslí. Jedno z toho najlepšieho čo sa jej mohlo stať je to, že jej dávna choroba sa akoby prepadla pod zem a už sa nevrátila. Aj preto môže Rosie častejšie behávať a cvičiť. Behanie sa po čase stalo dokonca jej koníčkom. Chodí behávať skoro každé ráno do mesta, lesa, roste všade kde sa len dá.


[ before the Hunger Games ] Určite najväčšou slabinou pre Rosie sú jej nevlastní rodičia. Keby sa im niečo stalo, nikdy by sa s tým nezmierila. Nikdy nemala možnosť spoznať pravých rodičov, ani po tom nejako veľmi netúži. Medzi jej svetlé stránky nepatrí trpezlivosť. Nedokáže obsedieť pár minút na jednom mieste bez toho, aby začala niečo robiť. Je aj veľmi tvrdohlavá povaha, často si nedá povedať a poradiť, vždy si presadzuje svoj názor. Nemôže utekať na dlhú diaľku. Síce vie bežať rýchlo, no po chvíli sa zadýcha a často sa stane, že sa nemôže poriadne nadýchnuť. Vtedy musí mať pri sebe inhalátor, jej verného priateľa, bez ktorého by asi neprežila. Rosie má panický strach z veľkého hmyzu a slizkých plazov. Je ten typ človeka, ktorý keď zbadá čo i len malého pavúka, začne pišťať a jačať ako zmyslov zbavený. Nikdy by si ani žiadneho chrobáka alebo červa nedala do úst, to by asi radšej umrela od hladu. Nemá rada veľké výšky, stromy a nižšie skaly jej problém nerobia, no keby mala stáť na kraji 50 metrovej priepasti, chytila by ju panika. Veľký problém by jej robili luky, nikdy nemala možnosť vyskúšať si strieľanie z neho, vlastne žiadny ani nikdy nedržala v rukách. Ďalšia jej nevýhoda je to, že by nedokázala zabiť nejaké malé dieťa, alebo protivníka, ktorý sa zdá byť slabý, vystrašený a ešte k tomu bez zbrane, ako mala možnosť niektorých takých vidieť v predchádzajúcich ročníkoch. Ona proste nie je ten chladnokrvný zabijak ktorý by masakroval každého, kto mu príde pod ruky. Pravdaže kôli výhre je jasné, že musí zabíjať, len tým nie je úplne nadšená.

[ the days after ] Sú ľudia, ktorí majú po Hrách z niečoho strach, ktorého sa nemôžu zbaviť do konca života. A Rosie je jednou z nich. Pre výhru musela vziať niekoľko životov a sama si priznala že si zabíjanie užívala. No teraz jej to je úprimne ľúto, pretože zistila že sa z nej stal chladnokrvný zabijak, čo by si ona o sebe nikdy pred tým nepomyslela. Často sa v noci budí s hlasitými výkrikmi a celá vyplašená, no vždy ju príde upokojiť jeden z rodičov. Má desivé sny buď o mŕtvych telách splátcov ktorý sa jej chcú pomstiť, alebo o ľadových mŕtvolách ktoré ju prenasledujú cez celý les. Po tom ako sa vrátila domov má občas nečakané výkyvy nálad. Niekedy je to stále to isté milé a usmievavé dievča ako predtým, no niekedy zasa celý deň nevyjde z izby a nechce s nikým hovoriť, alebo proste na niekoho len tak vybuchne. Jej slabiny sa vlastne nejakom veľmi nezmenili, ani ich moc nepribudlo, no ani nezmizli.


[ before the Hunger Games ] Rosie sa narodila žene, ktorá nikdy nechcela dieťa. S manželom sa teda rozhodli, že ju dajú na adopciu. Ešte ako malá strávila dva roky v detskom domove, čo si ani vďaka svojmu veku nepamätá. Jedného dňa sa zapáčila mladému páru, ktorý si ju vzal domov. Rosie mali nadovšetko radi, starali sa o ňu ako len mohli, to aj z toho dôvodu, že oni nikdy nemohli mať deti. Skrátka, brali ju ako vlastnú. Rosie si žila pokojný a šťastný život, až do jej jedenástich rokov. Ten deň sa začal ako každý druhý. Rosie išla po škole na tréning basketbalu, no uprostred hry zrazu dostala niečo podobné astmatickému záchvatu a nemohla dýchať. Našťastie onedlho pre ňu prišla záchranka. Vzali ju do nemocnice, kde ju stabilizovali. Jej rodičia tomu nechápali, nedokázali si vysvetliť, čo sa jej stalo. Na ďalší deň ich čakala smutná správa. Doktor im potvrdil, že Rosie zostávajú maximálne dva roky života. Jej mama sa skoro zrútila, ako keby jej zabodli klinec do srdca. Rosie strávila nasledujúcich pár týždňov v nemocnici, no neskôr ju pustili domov. Ona sama vedela o svojej chorobe, no nerobila si z toho veľkú hlavu. Snažila si čo najviac užívať život, ako sa to len dá. Jej rodičia by pre ňu spravili všetko na svete, len aby bola šťastná. Keď mala dvanásť rokov, otec ju začal učiť bojovať. Rosie postupne začali čoraz viac zaujímať vedecké knihy a knihy o technických vynálezoch. Už ako trinásťročná dokázala opraviť lampu alebo starý televízor. Na Rosie najprv vôbec nebolo vidieť, že je chorá, až do jedného dňa, kedy zasa dostala záchvat a skoro sa udusila. Lekári jej odporúčali brať lieky a byť v kľude. Rosie preto musela prestať s tréningom a čoraz viac sa venovala knihám. Jej choroba ju pripravila o veľa vecí. O basketbal aj o dovtedy skvelý život. Jej zdravotný stav sa postupne čoraz viac zhoršoval, Rosie bola každý deň čoraz viac vyčerpanejšia. Pokožka jej zbledla a objavili sa jej tmavé kruhy pod očami, až by niekomu mohla pripomínať upíra. Celé dni preležala na nemocničnej izbe, pripojená na hadičkách a každý deň do nej pchali nespočetné množstvo liekov. Vďaka tomu nemala možnosť nájsť si veľa priateľov, jej domovom sa stala nemocnica. Jej rodičia sa nemohli pozerať na to, ako ich dcéra trpí. Jednu noc sa Rosie zastavilo srdce. Tú noc sa jej život pokúšalo zachrániť niekoľko doktorov. Už to vyzeralo, že Rosie to neprežije, keď vtom jej organizmus začal zdravo pracovať. Doktori si nevedeli vysvetliť ten zázrak. Po niekoľkých týždňoch sa Rosie zdravie zlepšilo natoľko, že mohla ísť zasa domov. Doktori jej to síce neodporúčali, no ona zasa začala trénovať. Začala sa učiť narábať s katanou, s tou jej to ide asi najlepšie. Neskôr vyskúšala sekeru, s ktorou jej to trvalo trocha dlhšie, najprv sa ju totiž musela naučiť správne držať, aby sa s ňou sama neporanila. Obaja rodičia sú na ňu hrdí, podporujú ju vo všetkom čo robí. Až keď mala štrnásť, prezradili jej že je z detského domova a že sa jej praví rodičia vzdali. Rosie to nejako príliš nezasiahlo, začala ich mať rada o to viacej, je im vďačná za to, že si ju vzali. Veď bez nich by možno ešte stále trčala v decáku. Ešte sa občas stane, že Rosie dostane menší astmatický záchvat, no na to má inhalátor. Čoraz viac začala chodiť von, dlhé prechádzky na čerstvom vzduchu jej len prospievajú. Znova sa začala stretávať s novými aj starými priateľmi. Je priateľská povaha, keď ju niekto poriadne nevytočí, nemá dôvod vybuchnúť ako časovaná bomba. Až na jej pätnáste narodeniny začala uvažovať, že sa raz sama prihlási do Hier. Rodičom to povedať nechce, nechce ich tým zraniť, no ona sama verí v to, že by mala šancu vyhrať.

[ the days after ] Po Hrách sa toho v Rosiinom živote veľa zmenilo. Vďaka víťazstvu si so sebou domov odniesla slávu a bohatstvo na zvyšok svojho života. Cíti sa ako znovuzrodená, kapitolskí doktori naozaj vedia robiť zázraky, pretože bez nich by domov prišla s niekoľkými jazvami na tele. Niektorí čo ju v Treťom kraji poznajú, vravia, že sa z nej po príchode stal iný človek. Či chcela alebo nie, aréna ju rozhodne nejako zmenila. Je to stále ten istý milý usmievavý človek ako vždy, no predsa len má občas chvíľky kedy s chce byť sama a s nikým ani neprehovorí. Doma ju však po príchode čakalo veľa prekvapení, tým najväčším bol pre ňu malý braček Tom, ktorého si rodičia adoptovali. Rosie to dojalo až k slzám, pretože si spomenula na svojho spojenca ktorého videla umierať. Ďalšie prekvapenie bol pre ňu nový dom. Ešte pred mesiacom by si ani len nepomyslela, že by mohla žiť v takom luxuse. Do domu si okamžite nasťahovala rodičov, ktorí sú na ňu nesmierne hrdí. Pamätáte si ešte na jej chorobu kôli ktorej skoro prišla o život? Po tej dnes už nezostalo nič. Niekedy premýšľa, či to bolo tou arénou, alebo ju doktori v Kapitole nejako zázračne vyliečili. Nech je to už akokoľvek, Rosie sa vďaka tomu mohla pokojne odhodiť svoj inhalátor do koša. Svoje bohatstvo si hneď začala naplno užívať. Ako prvé si zaobstarala šľachtenú mačku Nelly, ktorá jej často robí spoločnosť. Začala častejšie behávať a posilovať, keďže s dýchaním už problém nemá. Za pomoci rodičov si v meste otvorila vlastnú malú firmu na opravovanie vecí. Možno by sa niekto čudoval, koľko toho mladé 15-ročné dievča dokáže. Veľmi sa teší z výhody chodiť do Kapitolu a aj ju často využíva. Hlavne sa nevie dočkať na jej prvý rok kedy bude môcť robiť mentora niekomu z jej kraja.


× o doplnění si napiš na e-mail
QUOTES [ Co kdy kdo řekl v aréně. Pokud víš o dobrém citátu, doplň ho sem. ]


OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]


loading ALES - Fatansy RPG

ikon1