March 2016

129th Annual HG - Soukromé představení

31. march 2016 at 18:19 | Michelle

Dahlia Bennect

29. march 2016 at 18:11 | Michelle |  Deceased

Player: Nina

FC: Sophie Vlaming



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 18 - několikrát pobodána: M.F.


Token: Glitter - tmavě modrý textilní kamínek

[ dáhlia benekt ]


Dalo by se říct, že je opravdu hodně přemýšlivá a neunikají ji ani maličkosti. Její výhodou je, že dokáže svou pozornost plně soustředit na vícero věcí, i když někdo by měl třeba oslabené vnímání. Dokáže běhat od jedné práce k druhé, a přesto ji odvede na 120%. Když se soustředí, hodně ale opravdu hodně si dopodrobna zapamatuje a jak bylo řečeno, ona se dokáže soustředit i na více věcí, takže je ,,rychlo uk". Dobře chápe vnímá a není nutno ji něco opakovat. Ve svém oboru se stará o opracovávání kůže. Ano, možná byste někdo řekl, že o to se starají ještě v samotném 10. kraji, pokud ale chcete koupit kůži opravdu levně musíte si veškeré úpravy od primárních až po specifické udělat sami. Má v rukou obrovskou sílu, i když by se mohlo zdát, že je má jako špejličky do jednohubek. Má pevné uchopení nožů se kterými pracuje a hodně toho udrží, obzvlášť když doručuje těžké zboží a nosí ho na rukou. Sice neměla moc možnost to vyzkoušet, ale zcela určitě by se díky síle v rukou dokázala rychle přemísťovat ve vodě a rychle plavat tempa. I když se na rukou nerýsují nějaké extra viditelné svaly a tím by nikdo netipl, že má takovou sílu v rukou jakou má, opravdu by vás až mohlo překvapit jaké rány dokáže tahle vysoká světlovlasá dívčina z Osmičky zasadit. Kdyby bylo potřeba, určitě by se někde dokázala dlouho za pomocí rukou udržet, třeba v korunách špatně dostupných stromů, kde je těžké se pohybovat nebo vůbec usadit. Dokázala by rychle lézt, jelikož by se odkázala na práci rukou a tím pádem by se rychle vyšvihla tak vysoko, jak potřebuje. Není obvyklé, aby ji síla v rukou zradila. Má celkem dobrou výdrž a umí se nadechovat tak, aby ji dech vydržel celkem dlouho. Tou výdrží myslím i zadržení dechu pod vodou a hlavně kondici u běhu, i když není nějak dvakrát rychlá, dokázala by běžet dlouho - jinak řečeno místo toho, aby rychle utekla by se dokázala rychleji postupně přemísťovat. Po zotavení z události, co se ji v šestnácti letech stala se snažila soustředit svou pozornost na boj. Aby si nikdo z jejich blízkých nemusel podobným projít, aby je ubránila, a aby svému dítěti odstraňovala překážky z cesty. Začala mít totiž záchvaty úzkosti a jak nejlépe se zapomíná na duševní bolest? Fyzickou prací, správně. Ze zbytků látek a kůží co ji u práce přebývali si sešila cvičnou figurínu (jako obyvatel osmičky jsou skvělé šicí schopnosti samozřejmostí) a i když pořád přemýšlela s chladnou hlavou, dokázala zasadit figuríně opravdu tvrdé rány, čehož by nikdy předtím při představě, že bije člověka nebyla schopná, to až to napadení ji nějakým způsobem zocelilo místo toho, aby se sesypala. Naučila se bojovat i pěstně ale také zkoušela řadu nožů a technik, což je ve spojitosti s jejím racionálním uvažováním opravdu vražedná kombinace. Po incidentu s těmi muži se ji v mozku nějakým způsobem zablokovalo vnímání bolesti. Sice ji pořád cítí, ale pouze otupěle jako vzdálený a nedůležitý vjem. Jakoby její mozek zablokoval veškeré cítění bolesti. Neví tak, kdy má dost a kdy je tak zraněná až je to vážné, dokázala by pokračovat jelikož se ji nějak vyvinulo dobré zvládání bolesti. Poslední dobou se snaží vyhledávat klid, i když ho má v životě kvůli nočním výstřelkům jejího dítěte málo. Přes to to ale není tak dávno co se ještě ráda smála ve velkých davech lidí, takže se umí skvěle pohybovat ve společnosti, prostě když chce, tak je nemožné, aby u ní řeč stála na bodě mrazu. Nějakým způsobem se před lidmi umí chovat vždy tak, jak je potřeba aby si ji oblíbili. Pokud má být akčnější, budiž. Pokud má být tou, co někoho následuje, budiž. Pokud má jen povídat nebo naopak sedět v roli posluchače, budiž. Ani se to nesnaží nějak odhadnout, podvědomě se prostě chová tak jak její odhad uzná, že v dané situaci a dané společnosti má - tak, aby si lidi dokázala získat. Nějakým způsobem vyřazuje sympatii, kterou by si mohla lidi opravdu dost získat. Nebavilo by ji hrát na světem ublíženou zraněnou holku, na které byla páchána nespravedlnost. To prostě není její styl, nemá ráda když lidé fňukají, pokud se jim něco nelíbí ať to samí z mění. Umí makat a psychicky je po tom napadení ještě o hodně silnější, než slabší. Maskování je její věc, na všechny barvy a odstíny nebo materiální rozlišení má prostě oko. Má smysl pro detail a často si všimne i maličkostí, pokud ji něco nesedí. Je všímavá i u své práce ale i mimo. Když se ale vrátíme k té fyzické síle, po bližším zkoumání a zkoušení všeho možného nového ji do ruky nejlépe sedla opravdu ta ostrá mačeta. Umí se jí mrštně a s rychlostí a přitom precizností ohánět. Na obyčejnou holku z Osmého kraje by i za tyhle ponuré schopnosti oproti profi krajům mohla být vděčná. Mačetu si nechala vyrobit u lidí, co se zaměřovali na kovové a železné honosné doplňky, takže měli k dispozici něco jako kovárnu. Vedl ji jeden z bratrových známých. Mačetu ji vyrobili a nebyla ani moc drahá. Trénovat s ní ji baví prostě proto, že může zapomenout a jen promýšlet strategii boje a využití technik. Je to takový únik od světa. Ještě, že má ona a její matka dost zákazníků, jinak by neměla zbytky látek a kůží, ze kterých by mohla vyrábět ty figuríny který jsou po jejich náletech vždy v dost zuboženém stavu s odťatou hlavou. Skrývá se v ní víc, než vám ukáže na první pohled nebo i po delším zkoumání. Jak říkám, opravdu dokáže překvapit.


Jak bylo zmíněno, není nějak dvakrát rychlá. Rozhodně není jedna z těch, co zaběhne úseky v rekordním čase, možná spíš v mírně podprůměrném. Sice ji to vynahrazuje úspěch u vytrvalostních běhů, přes to je rychlost nohou něco co by se mohlo hodit. Zkrátka neběží ani z daleka tak rychle, jak jí to pálí. Jako malou ji její starší bratr při koupání silně udeřil do hlavy a byla tak v bezvědomí téměř dva a půl minuty s hlavou ve vodě. Občas po tom incidentu, když měl za úkol ji hlídat jen tak ze srandy závodili o to, kdo z nich vydrží pod vodou nejdéle. Prostě si napustili lavory vodou tak, jak nejvíc si to mohli v Osmém kraji dovolit a snažili si co nejpřesněji stopovat čas. I když tím vlastně přišli na její výdrž bez kyslíku, vzadu na hlavě má ale do teď velkou jizvu, kolem které je okruh v poloměru asi tří centimetrů jediným místem na těle kde Lia cítí bolest jako normální člověk, ba by se dalo říct že víc. Nesmím zapomenout zmínit, že to její bratr zašil na jeho poměry brilantně, jelikož nemá prsty na to aby drželi jehlu - na to on vůbec není. Tím, jak se mu to povedlo se ještě dlouho potají chvástal a nešlo by jinak než neupozornit na to, že se opravdu snažil. Bylo ale jasné, že je to potřeba zašít, starostlivost doktorů byla hrozně drahým luxusem a chtěl to utajit před rodiči. Ani si nevšimnete, že tam má Lia malou vynechávku vlasů, jelikož ji je bratr mírně přistřihl aby se mu lépe šilo. Nosí účesy, kterými chybějící vlasy skvěle zamaskuje a nosí vlasy tak, aby to nebylo poznat. Naštěstí se ji tam nedostala nějaká infekce, ale ta obrovská jizva tam bude pořád, přece jen to že to bratr zašil jak nejlépe uměl neznamená, že se to vůbec mohlo vyrovnat schopnostem lidí z osmičky nebo samotných doktorů. Na šití opravdu její bratr nemá ruce, což je naprostý opak jejich matky která je v šití zručná. Lia neumí uzly. Nikdy je neměla proč vázat a kromě těch jednoduchých žádné neumí. Možná by se je ale měla naučit, nikdy nevíte kdy se to bude hodit. Těmi jednoduššími si pomohla při sestrojování figurín nebo nimi zkrášlovala designe bot, ale tam to končí. Neumí nějaké praktické. V Osmém kraji není moc zeleně, takže Lia neumí úplně nejspecifičtěji rozeznávat byliny. Vidí trávu, nějaký kopretiny, kopřivu ví jak vypadá květina co ji dala jméno, prostě obyčejné základy co se učí ve školách. Pokud jsou ale nějaké rostliny podobné, přičemž jedna je jedovatá, určitě by mohlo hrozit, že s ní přijde do styku. Nějak si nepamatuje co vše je v přírodě možnost jíst a co ne, jelikož v Osmém kraji to moc vědět nepotřebovala. Jídla měli dostatek a nebyly odkázání jíst byliny. Bylinné mastičky a jiné udělátka, které měli údajně ulevit od různých neduhů také kupovali rovnou od lidí, co se na to specializovali. Nevyráběli si je, prostě slyšeli o tom, že ta rostlina obsažená v té masti nebo roztoku pomáhá, a pokud to řekl někdo, kdo se v tom orientuje, brali to jako pravdu. Nekupovali jich moc ale ty byliny, o kterých někdy matka se známými mluvila si Lia zapamatovala, byly to ale většinou ty na bolest břicha, plodnost a jiné věci které nějak nepotřebuje léčit. Lia nemá ráda pláč a křik, dalo by se říct že ji nějakým způsobem děsí a často se ji vynořují nejhrůznější vzpomínky, když ho slyší. Prvních pár měsíců proto nebyla schopná starat se o vlastní dítě, jelikož z dětského křiku měla sklon dostat záchvat úzkosti. Neumí se s ním vyrovnat, připadá si jakoby ji do uší řezalo milion střepů a svírá ji to srdce tak moc. V tu chvíli ji dost pomohla matka, která zodpovědnost za dítě převzala a za to ji bude Lia vždy vděčná. Liiným největším problémem je, že je klaustrofobik. Nedokáže být v malé místnosti, nebo v nějaké která je přeplněná lidmi. Přivolá ji to pocity úzkosti, ke kterým je opravdu hodně náchylná, i když se ji daří je poslední dobou držet pod kontrolou. Při záchvatech o sobě neví, dokáže vnímat jen to všechno co se na světě momentálně kazí a nedokáže skoro ani uvažovat racionálně. Má pocit jakoby se topila, kolem sebe vidí stíny a kdyby nebyla pod dozorem a všechny zlé vzpomínky by v tu ránu vyplavali aby ji ještě víc přitížili, byla by schopná vlastním tělem rozmetat cokoliv v místnosti jen, aby to díky fyzické bolesti přestala v hlavě vnímat. Fyzickou bolest ale necítí jinde, než na hlavě. O jejich záchvatech ví jen ti, co vědí o tom kdo je otcem jejího syna. Ten sám ji ještě nikdy při záchvatu nezažil, a ona by se asi hanbou propadla. Je možné, že jednou jak mile ji záchvat pochytí a vy budete stát na blízku, i když s úmyslem pomoct, omylem vás svou neohrabaností zraní, to by tady totiž také nebylo poprvé. Neumí se s ním vyrovnat, připadá si jako by ji do uší řezalo milion střepů a svírá ji to srdce tak moc.


Na přelomu léta a podzimu se do tříčlenné Bennectovic rodiny z Osmého kraje přidal další, čtvrtý člen. Holčičku pojmenovali Dahlia, jelikož Bennectovi byli s financemi v tom období celkem bídně a mohli si dovolit vychovávat malou dceru, jen díky zakázce na drahé luxusní šaty, které měly být celé pokryty našitými látkovými stejnojmennými květinami. Tuhle zakázku se podařilo získat Malee - matce Lii, jejiž práce byla opravdu vynikající, jen bylo třeba prorazit a získat si nějakou pověst. Měly být do šatů pak posazené textilní třpytivé kamínky, a jeden z nich Malee Bennectová pro svou dcerku uchovala jako upomínku na pěknou historku o tom, jak dostala Dahlia své jméno. Od té zakázky dostávala Liina matka hodně práce, takže na tom nebyli tak bídně jako doposud. Nežili si sice v nějakém blahobytu, ale žili ve skvělých poměrech, ve kterých nemuseli hladovět. Tím pádem se Lia narodila do zabezpečené rodiny a nebyla jejich přítěží, jak se ze začátku báli. Lia vyrůstala spolu s až o osm let starším bratrem Tabem, se kterým vycházela poměrně dobře. Měli občas sourozenecké spory, ale nikdy to nebyla taková válka. Prostě se nepotřebovali nějak porovnávat nebo dohánět, dávali na sebe navzájem pozor a občas proběhly jen krátké hádky kvůli malichernostem. Kolem dvacetitří let se Tabimu podařilo osamostatnit, a momentálně žije sám a na svoje živobytí si vydělává. Když bylo Dahlii šestnáct, jednoho pozdního večera, když byli ulice téměř liduprázdné se vracela domů. Aby se stihla vrátit před večerkou, vzala to zkratkou přes méně obydlené ulice, kde se moc často nevyskytovali lidé. Nikdy netrpěla na přehnaný strach nebo podobně, takže se podobným zkratkám nevyhýbala. Napadli ji ale dva neznámí muži, kteří Liu udeřili do hlavy do míst, kde má jizvu od incidentu ve vodě, a i přes mžitky před očima a omezené vnímání si pamatuje vše co se stalo, bohužel i to, že ji znásilnili. Z šoku nebyla schopná se téměř hnout, a až po hodinách se s bolestmi dokázala zvednout a nějak dostat domů. A tím domů myslím Tabiho dům, jelikož ho často navštěvovala. Když viděl, v jakém je jeho sestra stavu, postaral se o ní i když mu neřekla, co všechno se stalo. Věděl jen to, co viděl - že byla hodně zmlácená. Po tom incidentu tehdy v noci se Lia trochu změnila. Nebylo to moc patrné ale bylo tomu tak. Měla problém mluvit a nedokázala se žádnému muži podívat do očí. Trpěla nočními můrami a záchvaty úzkosti. Vše z toho se ale snažila rodině zatajit, aby jim nemusela vysvětlovat, co se tu noc stalo, aby na to nemusela vzpomínat. Když se ale zjistilo, že Lia čeká dítě a nevědělo se s kým, musela jim Lia povědět pravdu. Předtím, když ji neviděli, hodně zuřili, že Lia čeká dítě, když je ji teprve šestnáct. Po tom, co jim to Lia pověděla se ale na ni začali dívat jinak, čemuž chtěla Lia předejít, když jim před tím pravdu tajila. Nikdo jiný kromě jejich rodičů, bratra a samotných útočníků, do jejichž tváří neviděla a zřejmě je už víc krát nespatřila neví, co se tehdy stalo. Rodinu pak zasáhla další strast, když ve skladišti, kde pracoval Vin, otec rodiny, začalo hořet a Bennectovic děti přišli o tátu. I přesto to ale rodinu nepoložilo. Když bylo Linino těhotenství více viditelné, ona i matka se stáhli do ústraní svého domova a matka pracovala odtamtud. Později to vysvětlili tak, že matka měla komplikované těhotenství vzhledem ke svému pokročilému věku a Lin se o ni starala. Matka Liino dítě před ostatními uznala svým a vychovávala ho, jelikož Lia ze začátku nemohla. Bála se, že vždy když se na něj podívá, vzpomene si na tu noc a navíc měla děs z pláče. Když se ale po několika měsících jakž tak zotavila, aby mohla vychovávat dítě, odešla ze školy a začala pracovat. Její pracovní zaměření byli na oděv a boty z kůže, a dobře se ji dařilo. Matka Malee pracovala víceméně pořád z domu a o Rena se starala, než přišla Lin z práce nebo když byla Lin venku a mlátila do figurín, o čemž samozřejmě rodina neměla ponětí. Přestože moc lidí neví pravdu o tom, že je Lin Renova matka, stará se o něj a miluje ho nehledě na tom jakého má otce. Vychovává ho s tím, že ona je jeho matka a že Malee je jeho babička. Historku o otci si zatím nemusí naštěstí ani vymýšlet, jelikož malého jednoletého Rena to ještě netrápí. Lia se děsí, protože ví, že se jednou začne ptát. Byla by hrozně ráda, kdyby jednou přišel den, kdy by mohla všem říct, že to ona je Renova matka. Zatím ale není vhodný čas - nechce otázky. Přece jen je ji osmnáct, není to běžné, lidé by se ptali. V blízké době si pravděpodobně bude muset vymyslet výmluvu o tom, jak se to stalo, jednou to určitě bude potřeba. Své matce bude za pomoc navždy vděčná, obzvlášť, když ji pomáhá i přes její občasné výstřelky, a i když občas zmizí, aby mohla být sama a měla klid a ticho. Možná až Rena pustí víc do světa, pustí si pusu omylem na špacír a řekne něco, co by neměl. To, že žena vyhlašovaní za jeho matku je jeho babička a něco, co by neměl každý vědět dokud tomu Lia nebude připravená čelit. Svůj talisman má pořád u sebe, neztratila ho, i když je tak maličký že by lehce vypadl z kapsy. Po všem co rodinu postihlo se Lia zocelila. Odmítla se psychicky sesypat jako domeček z karet. Musí tady být pro svou rodinu a pro syna, který je v tak velkém světe bezbranný. Tvářila se jako by se ta noc nikdy nestala, jakoby měla Rena z jiného důvodu. Odmítla k Renovi pojit ten útok. Je to její syn, nehledě na to všechno a ona ho miluje tak jak by správná matka měla. Její noční můry se skoro vytratili, i když se pořád někdy zvyknou vynořit. Je náchylná k záchvatům úzkosti, přece jen necelé tři roky nejsou dost času na to, aby se z takové věci mohla zotavit. Na to se nikdy nezapomíná, pořád to cítíte. Lia se ale tomu odmítla poddávat, aby mohla být Renovi matkou, která ho dobře vychová. Tvrdě dře, aby nemusela být na matce nebo bratrovi nijak závislá, jelikož bratr šetří na svatbu a matka by si měla moct na starobu dovolit v práci trochu polevit. Její rodina je ráda, že je Lia pořád schopná se smát a být v kontaktu s lidmi, i když pořád odmítá jakýkoliv vztah. Není u ní zvykem se až tak moc smát, ale úsměvy nebere jako vědu a nedělá ji problém je prostě rozdávat, aby potěšila lidi kolem sebe, i když ji není zrovna nejlépe. Vše bere v klidu, s chladnou hlavou, nemá ve zvyku mít zastřený úsudek nebo jednat impulzivně. Lidé co říkají, že inteligentní část obyvatelstva je pouze v Trojce, určitě nikdy necestovali po krajích. U všech prací je potřeba rozum, ne pouze zručnost. Lia se na všechno snaží dívat ze všech možných pohledů. Promýšlí různé kroky dopředu a z vědomostí a poznatků, co se ji podaří nasbírat, se snaží odhadovat budoucí kroky ostatních a všechny možné dopady rozhodnutí. Je ráda když může vést zcela nezávaznou konverzací bez pout a křečí, do které často slova uchopí vážná témata, i když v takových rozhovorech dokáže být dobrým rádcem a posluchačem. Umí si kvalitně a rozumě popovídat, ne jen rychle plácat páté přes deváté, na svůj věk je dost vyspělá, i když není nějakým způsobem utažená. Prostě si uvědomuje, že má zodpovědnost a podepsalo se to na ni tak, že věci vnímá trochu jinak. Svým vzhledem je dá se říct nevýrazná, takže by si ji nikdo nemusel všimnout a brát ji jako hrozbu nebo silného soupeře. Nemá potřebu se nějak vytahovat a zbytečně vystrkovat hlavu z davu, ale když přijde správný čas, sama vám v praxi ukáže jak si dokáže poradit. Její úsměv se nedá nijak jednotvárně vyložit, takže nikdy nemůžete zcela jasně určit jestli je namyšlený, smutný, zamyšlený nebo nadšený. Nejen, že to umí Lia dobře skrývat - když chce, ale nikdy nejsou její pocity pouze jednotvárné. I když kvůli tolika zlu, co ji obklopovalo se tomu dá těžko věřit, přesto se snaží připomínat sama sobě, že nikdo není na 100% dobrý nebo na 100% zlý. Její strach a nedůvěra už pominula, její vědomí si uvědomilo, že ne všichni muži jsou stejní. Ne, že by se neustále mužů vysloveně bála a viděla v nich hrozbu, prostě ale tak nějak není připravená na vztah a není moc lidí, co by ji mohli milovat i s dítětem a s minulostí, na kterou má dost bolestivých vzpomínek. To jak se z situací vypořádala o ní samo o sobě vypovídá, jak silná ve skutečnosti je. Je teď rozumnější, cítí se v osmnácti letech dospělejší, má zodpovědnost za lidský život. Chladná hlava, rozum, charisma a to jak je psychiky obrněná je její nejsilnější zbraní. Občas přemýšlí o tom, jak je škoda že její otec nikdy neměl možnost poznat jejího syna. On se totiž nikdy nechoval nějak zvlášť láskyplně, i když zlý také nebyl. Nechce ani myslet na to, co by bylo s jejím synem, kdyby se ji něco stalo. Sice by pravděpodobně skončil v péči babičky nebo jejího bratra, ale ona je jeho matka a ona je ta, co mu chce zajistit dobrou budoucnost. To je je jí motivace a určitě by byla schopná jít přes mrtvoly.

129th Annual HG - Přehlídka

27. march 2016 at 23:01 | Sabrae

Informace - 129.

26. march 2016 at 21:35 | Michelle

VYSVĚTLENÍ

Body - Kromě normálních bodů, lze získat ještě bonusový bod za hraní na akcích, v tréninkovém centru atd... Maximální počet bodů, který můžete získat je 47 [Sklizeň: 1-2 bod, Přehlídka: 10 + 1, Soukromé vystoupení: 12 + 1, Rozhovor: 10 + 10].
Vztah s mentorem - Postupy jsou , , , → Čím lepší vztah si vybudujete za tu dobu s mentorem, tím lepší budete mít výhody. Při jedné zelené máte s mentorem jen dobrý vztah, žádnou výhodu nezískáváte, ale tak pro dobrý pocit stačí. Když máte už dva, máte jeden boj zvýšený útok až na -30 % jako při úvodním masakru, použít to můžete kdykoliv, ale ne ve finále. Pokud dosáhnete 3 zelených, tak Vám mentor může posílat sponzorské dary zadara, bere se stále ohled na reálnost. Hra s mentorem může mít i jiné výhody. Třeba, že Vám prozradí něco málo o aréně a vy můžete být o něco lépe připravení.
Hlavní zbraň - Vybíráte si u soukromého vystoupení, tato zbraň bude muset být nutně v aréně aspoň jednou, pokud se tam hodí. Zbraň nemusíte získat, může Vám ji sebrat někdo jiný.

SÁZKY

Sázky - Jestli si chcete na někoho vsadit, napište to do komentářů, tam, kde je seznam splátců, pod jménem vaší postavy, pro koho si chcete vsadit. Jak se přičítají body naleznete v rubrice, kde se nachází Sponsorship.
  1. splátce: Kass Xiāo | kurz - 1.5 | vsazeno: $100 | počet lidí: 1
  2. splátce: Kenneth Ortega | kurz - 2 | vsazeno: $100 | počet lidí: 1
  3. splátce: Johanna Lawrence | kurz - 2.5 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  4. splátce: Zeph Quint | kurz - 1.5 | vsazeno: $100 | počet lidí: 1
  5. splátce: McKenzie Hastings | kurz - 7 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  6. splátce: Quentin Mark Daily | kurz - 7 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  7. splátce: Nibswan E. Finefeather | kurz - 3 | vsazeno: $100 | počet lidí: 1
  8. splátce: Lindsey Kaeden | kurz - 3 | vsazeno: $100 | počet lidí: 1
  9. splátce: Ophelia Fay | kurz - 4 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  10. splátce: Stanley Morrison | kurz - 7 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  11. splátce: Taranee Someglew | kurz - 4 | vsazeno: $100 | počet lidí: 1
  12. splátce: Cole Dalton | kurz - 4 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  13. splátce: Lois Caprice | kurz - 2.5 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  14. splátce: Robbie Wright | kurz - 9 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  15. splátce: Adelle Tria Grenville | kurz - 7 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  16. splátce: Simon Lake | kurz - 7.5 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  17. splátce: Abbie Brice | kurz - 5 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  18. splátce: Alexander Delon | kurz - 8 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  19. splátce: Lizzy Duncan | kurz - 4 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  20. splátce: Emmet Canell | kurz - 6.5 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  21. splátce: Ute Chester | kurz - 5.5 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  22. splátce: Adam Paluka | kurz - 6 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  23. splátce: Lizzie Sharbino | kurz - 4.5 | vsazeno: $0 | počet lidí: 0
  24. splátce: Dexter Fireleigh | kurz - 4 | vsazeno: $50 | počet lidí: 1

ARÉNA

Prostředí
Místo, na kterém budou letošní splátci trávit krušné chvíle, vypadá hodně zašle a použitě. Veškeré povrchy jsou zrezivělé a zaprášené, zem je rozpraskaná s vyschlá. Nacházejí se zde i omšelé budovy, které vyhlížejí dojmem, že se již brzy zhroutí k zemi. Dlažební kostky a bývalé vyšlapané cesty za ten čas obrostly skupinky vysokých plevelů, které na některých místech mohou ztěžovat přístup nebo orientaci v prostoru. Staré atrakce vypadají možná sice lákavě, ale jejich sténající konstrukce na tom rozhodně nejsou tak dobře. Celou arénou se roznášejí podivné zvuky, některé kovově znějící, ty další už tak dobře rozpoznatelné nejsou. Mrtvolný pach hnijících zvířecích torz a splašků dodává aréně pořádně zatuchlou atmosféru, která nikomu po chuti určitě také nebude. V okolí toalet se navíc line i nepříjemný pach moči.
Suroviny, jídlo, zdroj vody
Hlavním materiálem, kterého tu je nadmíru, je kov. Všude se válejí různá madla, šroubky, matičky, popadané kusy traverz, rozpadlé konstrukce atrakcí. Můžete na zemi i náhodně najít třeba dveře, míčky nebo kusy plyšáků prolezlé různými broučky. Kusy vozíků nebo rovnou celé vozíky také nejsou výjimkou, ty celé jsou převážně na vrcholcích horské dráhy. Strašidelné jsou i různé části těl figurín, které bývaly všude, teď po nich zbyly jen nebohé kousky. Všude je poměrně nepořádek. Z toalet jsou vytahané toaletní papíry, mezi plevelem se válí krabičky od jídel, obaly od bonbonů a další různé odpadky. Poblíž rozpadlých stánků se povaluje rozbité nádobí, takže porcelánové střepy leží všude, mohou být i nebezpečně zapíchnuté v zemině.

Jedinou vodní plochou pro celou arénu je jeden malý rybník, který navíc ani nevypadá moc přitažlivě. Plavou v něm odpadky, páchne po splašcích a je celý zakalený. V jeho blízkosti se povalují kusy tkání zvířat, možná i lidí, a přímo v něm můžete občas zahlédnout plovoucí mrtvolu nějaké krysy. Ty jsou častými návštěvníky rybníku, kde často svádí i boje na život a na smrt. Tento vodní zdroj je tedy nejživějším místem z celé arény smrti.
Fauna a flóra
Jelikož je aréna celá zašla, špinavá a člověka neviděla hodně dlouho, jsou tu přemnožené hlavně velké a agresivní krysy, které nemají problém se k vám ve spánku vkrást a pokousat vás, nebo ukrást zásoby jídla. V porovnání s nimi jsou, neškodné a těžko polapitelné, myši nic. Ptáky tu víceméně nenajdete žádné a když ano, jsou to jen nějací malí a kostnatí, kteří trpí různými nemocemi a hladem, pozor tedy na oči. Další věc, kterou byste si měli hlídat, jsou sršní a vosí hnízda. Ty jsou v aréně taky přemnožené, jelikož se vesele živí na zdechlinách ostatních mrtvých zvířat. Uvnitř všech budov vám budou dělat společnost pro změnu šváby, otravní škvoři, velcí pavouci a další různý hmyz, který je připraven znepříjemňovat pobyt uvnitř. Aby toho nebylo málo, všechny nepevné věci a materiály jsou napadené moli, nebo prolezlé bílými potravinovými červi.

Zem je vyprahlá a popraskaná. Jediné co se na tomto místě jsou plevely, které se rozrostly všude. Mezi nimi se schovává nějaké to bodláčí, které se otravně přichytává na každé místo, které mu nabídnete. Dále to jsou různé tvrdé rostliny, které nepotřebují ke svému žití moc vody. Vyšší porost tu téměř není. Možná najdete pár stromů obsypané zelenými listy, ale ty ostatní jsou už pouhé trosky bez života. Jejich kmeny jsou rozpadlé na kusy a vyschlé. Celkově tu nevypadá nic moc živě a jedle.
Počasí
I přes to, že je v Kapitolu jaro, tady spíš vládne podzim. Se slunečním svitem se tu pravděpodobně vůbec nesetkáte. Mraky jsou neustále zatažené, černé a vypadá to, jakoby se každou chvíli měl spustit největší liják posledního roku. Teplota se tu drží okolo 5-15°C, v noci může občasně klesat i do mínusů. Splátce jinak může otravovat po dobu celého dne ostrý a studený vítr, který má ještě větší sílu na vyšších místech a otevřených prostorách. Pokud se tedy nějakým způsobem namočíte, svíravá zima už vás nikdy nepustí ze svých spárů a vítr vás ubičuje do pěkně nepříznivé situace. Měli byste si dávat hlavně pěkný pozor kam šlapete, kvůli velkému suchu se můžete propadávat i prasklinami v zemi.
Pořadí mrtvých | Počet dní v aréně: 7
  • 24. - Robbie Wright [7]; zabit: Zeph Quint [2]; příčina: rozdrcená lebka [válečné kladivo]
  • 23. - Lois Caprice [7]; zabita: Kenneth Ortega [1]; příčina: rozbombardovaná na kusy [granát]
  • 22. - Abbie Brice [9]; zabita: Nibswan E. Finefeather [4]; příčina: proříznuté hrdlo [santoku nůž]
  • 21. - Lizzy Duncan [10]; zabita: sama sebou; příčina: sebevražda - několikrát probodnutý krk [boxer s ostny]
  • 20. - Ophelia Fay [5]; zabita: Taranee Someglew [6]; příčina: zásah do srdce [šíp]
  • 19. - Johanna Lawrence [2]; zabita: Dexter Fireleigh [12]; příčina: zásah do boku - vykrvácení a vyčerpání [dýka]
  • 18. - Quentin Mark Daily [3]; zabit: muž s motorovkou; příčina: zmasakrovaný [motorová pila]
  • 17. - Ute Chester [11]; zabita: Lindsey Kaeden [4]; příčina: probodnutý krk [trojzubec]
  • 16. - Simon Lake [8]; zabit: Nibswan E. Finefeather [4]; příčina: zmasakrovaný [santoku nože]
  • 15. - Cole Dalton [6]; zabit: sebevražda; příčina: otrávený jedem
  • 14. - Taranee Somewglew [6]; zabita: Zeph Quint [2]; příčina: rozdrcená lebka [válečné kladivo]
  • 13. - Adelle Tria Grenville [8]; zabita: Nibswan E. Finefeather [4]; příčina: zmasakrovaná [santoku nože]
  • 12. - Alexander Delon [9]; zabit: Kass Xiāo [1]; příčina: probodnutý skrz naskrz [naginata]
  • 11. - Stanley Morrison [5]; zabit: zmrzlinoví panáčci; příčina: roztržen na kusy
  • 10. - McKenzie Hastings [3]; zabita: zmrzlinoví panáčci; příčina: stažena z kůže
  • 9. - Emmet Canell [10]; zabit: zmrzlinoví panáčci; příčina: stažen z kůže
  • 8. - Lizzie Sharbino [12]; zabita: Nibswan E. Finefeather [4]; příčina: zmasakrovaná [shurikeny]
  • 7. - Lindsey Kaeden [4]; zabit: sršni; příčina: popíchaný žihadly
  • 6. - Kenneth Ortega [1]; zabit: vážná zranění; příčina: vyčerpání, vykrvácení
  • 5. - Adam Paluka [11]; zabit: vážná zranění; příčina: vyčerpaný z bolesti
  • 4. - Dexter Fireleigh [12]; zabit: Kass Xiāo [1]; příčina: probodnutý skrz naskrz [naginata]
  • 3. - Kass Xiāo [1]; zabita: sama sebou; příčina: sebevražda - seppuku [naginata]
  • 2. - Zeph Quint [2]; zabit: Nibswan E. Finefeather [4]; příčina: probodnuté srdce [santoku nože]
Poslané sponzorské dary
  • Zapečené brambory → Adam Paluka od Bentley Grayson
  • Jablečný džus → Dexter Fireleigh od Bentley Grayson
    • Vzkaz: Zastupujte Vaše kraje tak dobře jako doteď. - Bentley G.
  • Láhev vody → Nibswan E. Finefeather od James La Font
    • Vzkaz: V mojom srdci si bola už od začiatku favoritka. - J.La Font
  • Restovaná žabí stehýnka → Kenneth Ortega od Winnifred Maguire
  • Lék na omrzliny (mast) → Kass Xiāo od Winnifred Maguire
    • Vzkaz: Jakožto budoucí stylistka Jedničky chci vidět výhru jednoho z vás, aby se vašemu kraji opět vrátila prestiž! Věřím vám! - Winnifred M.
  • Čaj, sušenky, bunda → Lindsey Kaeden od Jason Seatton
    • Vzkaz: Snad tě to aspoň trochu zahřeje. - Seatton
  • Medicína (mast), Chicken Tikka Masala, tablet s hororovými filmy → Zeph Quint od Desirée Mason
    • Vzkaz: Jsem prostě bohatá! A ty můžeš být taky. - Mason
  • Štít → Nibswan E. Finefeather od Vinh Haruna Sato
    • Vzkaz: Si najperfektnejšia zo všetkých. Musíš vyhrať. - Vinh H. Sato
  • Štít, bunda → Zeph Quint od Richard Mason
    • Vzkaz: Druhý kraj už dávno nemal víťaza a ty vyzeráš byť ako nádejný exemplár. Tak to láskavo neposer. - mentor
  • Maska na obličej → Nibswan E. Finefeather od Zafrina Jackson
    • Vzkaz: Si silná žena, určite to dokážeš vyhrať! - Zafrina Jackson
Mutové a pohromy v aréně
  • Dívka chichotavka
  • Motoroví vrazi
  • Zmrzlinoví panáčci

VÍTĚZ



129th Annual HG - Abandoned Theme Park

26. march 2016 at 21:12 | Michelle

INFORMACE A PŘEHLED O ARÉNĚ

Komentátoři HerAnthony Dustin | Rozhovory: Anthony Dustin
Tvůrci arényDevlin Antoinne + Abditus Balteus Darcross, Zafrina Jackson




Body: [10+1]; [11+1]; [16] +2 → Celkem [41 = 0 + 3]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: naginata
Spojenci: Kenneth Ortega, Zeph Quint,
Lindsey Kaeden
Počet zabitých: 2
Body: [10+1]; [6+1]; [13] +2 → Celkem [33 = 14 + 1]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: kusarigama
Spojenci: Kass Xiāo, Zeph Quint,
Lindsey Kaeden
Počet zabitých: 1


Mentor: Richard Mason | Stylista: Bradley Nogard | Uvaděč: Selah McNeal

Body: [9+1]; [4+1]; [15] +2 → Celkem [32 = 9]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: vrhací sekera
Spojenci: Abbie Brice
Počet zabitých: x

Body: [9+1]; [8+1]; [16] → Celkem [35 = 0 + 0]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: kladivo
Spojenci: Kass Xiāo, Kenneth Ortega,
Lindsey Kaeden
Počet zabitých: 2



Body: [7]; [0]; [5] → Celkem [12]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: x
Spojenci: x
Počet zabitých: x
Body: [7]; [0]; [6] → Celkem [13]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: x
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Theodor Finnigan | Stylista: Kesame Brannan | Uvaděč: Ricardo Zancanella

Body: [6+1]; [9]; [13] → Celkem [29 = 0 + 0]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: santoku nože
Spojenci: Adelle Tria Grenville
Počet zabitých: 5

Body: [6+1]; [5+1]; [13] +2 → Celkem [28 = 0 + 2]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: trojzubec
Spojenci: Kass Xiāo, Kenneth Ortega,
Zeph Quint
Počet zabitých: 1



Body: [6+1]; [5+1]; [13] +2 → Celkem [28 = 3]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: vrhací nože
Spojenci: Lois Caprice
Počet zabitých: x
Body: [6+1]; [3]; [0] +2 → Celkem [12 = 0]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: vrhací nože
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Jeffrey Horn | Stylista: Fleur Clow | Uvaděč: Cassandra Wright

Body: [5+1]; [6+1]; [10] +1 → Celkem [24 = 0 + 3]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: luk
Spojenci: Ute Chester
Počet zabitých: 1
Body: [5]; [7]; [8] +1 → Celkem [21 = 5]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: boxer
Spojenci: x
Počet zabitých: x



Body: [7+1]; [6+1]; [14] +2 → Celkem [31 = 10]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: sekera
Spojenci: Ophelia Fay
Počet zabitých: x
Body: [7]; [0]; [0] → Celkem [7]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: x
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Kyra Glenshaw | Stylista: Deiene Lucio | Uvaděč: Audrey Jade Martini

Body: [6+1]; [0+1]; [13] +1 → Celkem [22 = 1]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: x
Spojenci: Nibswan E. Finefeather
Počet zabitých: x
Body: [6+1]; [0]; [2] +1 → Celkem [10]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: x
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Brayden Humphrey | Stylista: Amika va Ronzskovn | Uvaděč: Sheila Ireth

Body: [0+1]; [4+1]; [9] +2 → Celkem [17]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: luk
Spojenci: Johanna Lawrence
Počet zabitých: x
Body: [0+1]; [2]; [4] +1 → Celkem [8]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: srp
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Bentley Grayson | Stylista: Charlotte Sheil Gether | Uvaděč: Zane Raymer

Body: [4+1]; [6+1]; [13] +2 → Celkem [27 = 3]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: nůž
Spojenci: x
Počet zabitých: x
Body: [4+1]; [0]; [5] +1 → Celkem [11]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: x
Spojenci: x
Počet zabitých: x


Mentor: Rhys Malphite | Stylista: Casey Tomplinson | Uvaděč: Casey Tomplinson

Body: [8+1]; [5+1]; [8] +1 → Celkem [24 = 0]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: srp
Spojenci: Taranee Someglew
Počet zabitých: x
Body: [8+1]; [3+1]; [11] +1 → Celkem [25 = 2]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: sekera
Spojenci: Dexter Fireleigh
Počet zabitých: x


Mentor: Oliver Cameron | Stylista: Victor Allen Cox | Uvaděč: Nyx Kesington

Body: [4]; [7]; [13] +2 → Celkem [26 = 5]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: shurikeny
Spojenci: x
Počet zabitých: x
Body: [5+1]; [12+1]; [11] → Celkem [30 = 0 + 0]
Vztah s mentorem:
Stav: | Hlavní zbraň: dýka
Spojenci: Adam Paluka
Počet zabitých: 1

Aréna
Mapa
Kostým Juwis Lignum

Kenneth Ortega

26. march 2016 at 18:39 | Sabrae |  Deceased

Player: Sabrae

FC: Caleb Landry Jones



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 18 - vyčerpání, vykrvácení


Token: Cigaretový filtr

[ kenet ortega ]


Stojíte před lehce netypickým profesionálním splátcem, Kennethem Ortegou. Chování většiny profesionálů spočívá v agresivní a brutální síle a neuvážených, ukvapených rozhodnutí. Kenneth již několikrát viděl, jak tyhle vlastnosti a schopnosti mohou být i smrtelnější než ostatní věci v aréně. Navenek působí jako psychopatický člověk, co si doma potají řeže žíly a schovává se v koutě. Vlastně to tak v zásadě i je, ale všechno má svoje důvody. Ve skutečnosti se vážně řeže, ale to jen proto, aby neustále překonával svůj práh bolesti a stával se více odolným vůči ztrátám krve, bolesti fyzické i psychické. Nadávky na jeho osobu způsobily to, že se vůči tomuto stal naprosto flegmatickým. V dětství mu tyto věci vadily, podnikal noční výlety, při kterých uvolňoval svůj stres. Velice rád lezl na střechy domů, splýval s okolním světem a hrál si na to, že on tam vlastně vůbec není, přičemž strašil nevědoucí spící lidi. S tím se rozvinuly i jeho reflexy, vidění za tmy. Kass ho naučila ještě lepší maskování a to takové, že je schopný využít světla a stínu ve svůj prospěch. Stal se takovým polovičním nindžou. S tím souvisí i zbraně, které si vybral on a připadá mu, jakoby si ony zvolily i jeho. Je tu řeč především o velice zvláštní zbrani, jejíž název je kusarigama. Při začátcích to vypadalo, že mu ta zbraň spíš více ublíží, než pomůže v boji. Nevzdal tuto dlouhou cestu, zamiloval si styl boje s tímto nástrojem a vypracoval se na svou maximální úroveň. Lidské oko není ani schopné postřehnout s jakou obrovskou rychlostí s kusarigamou pracuje, je to jako tanec smrti, jehož součástí byste byli poprvé a naposledy. Jelikož je Kenneth zvláštní osobou, v jeho repertoáru zbraní najdete samé podivné věci. Chakram je další věcí, která mu padla do oka. Úkol naučit se s touto zbraní mu přišel stejně nesplnitelný jako u předchozí zbraně, ale nějaké akrobatické kousky s ním taky dokáže. Je si vědom, že při boji s chakramem musí přemýšlet, ne jen bezmyšlenkovitě házet. Aby se neřeklo, učil se i některým normálním věcem. Boj s mečem, dýkou nebo jinou sečnou zbraní mu také problém nedělá, ale není to tak zářné. Ohánět se umí i s věcmi běžného používání, postačí si i se svým tělem. Rychlostí, zákeřností a znalostí určitých tělesných bodů dokáže vyřadit protivníka efektivně a rychle. Zvládá i docela obstojně plavat, přizpůsobit se náročným podmínkám a stopování mu také není cizí. Co se týče jeho síly, vypadá jako špagetka, ale asi byste byli překvapení. Jelikož bojuje převážně s těžkými zbraněmi, u kterých musí mít jak sílu a vytrvalost, jeho paže jsou silné. Místo posilování mu bohatě stačí lezení po všech možných místech a výšinách. Působí tedy jako slabý a nevyrovnaný člověk, který neví, co dělá. Ale opak je pravdou, každý jeho krok je předem pečlivě uvážený, i když také má slabé chvilky.


Zásadním problémem u této osoby je povaha. Většinu času se musí strašně nahlas projevovat, z ničeho nic začne zpívat a nebo si hopsá, i jeho normální mluva je nadměrně hlasitá a jelikož je to on, velice rád používá ty vysoké otravné tóny a celkově svoje emoce vyjadřuje přehnaně afektovaně. Celkově jako člověk je veselý, ale když se dostane do nějaké té nostalgické chvilky nebo mu něco připomene špatný začátek dětství a dospívání, dostává se do melancholické nálady, kdy má lehce brutálnější sklony. Prášky, které bral, odbouraly 90 % jeho agrese a hyperaktivního chování, ten malý zbyteček v něm přece jen stále zůstává. Pravdou je, že poruchou pozornosti a hyperaktivity trpí dodnes. Jeho tělo se musí stále hýbat, mozek zvládá přemýšlet nad několika věcmi najednou, což je špatné hlavně u soustředění se na jednu důležitou věc, která je ve finále zapomenuta a odstrčena do kouta. Kvůli špatným zkušenostem s vrstevníky je v něm zakořeněná silná odtažitost a nedůvěra k lidem. Občas rád jen tak pro nic vyvolává konflikty nebo zatahuje lidi do svých malých strašidelných her, čímž je spíš od sebe ještě odradí. Poněkud zvláštní vlastností je kleptomanie, která je spojená s nekontrolovatelným ztrácením věcí. Všude možně posbírá věci, které se mu líbí a pak průběžně, bez povšimnutí ztrácí to ostatní a kolikrát důležité. Nijak ho to na duši netrápí, ale mohlo by mu to být osudné. Mezi fyzické slabiny patří hlavně slabší obsah plic. Kenneth je poměrně silný kuřák a mohlo by to dělat problém například u potápění, v hodně vysokých výškách nebo při dlouhé, vyčerpávající činnosti. Jeho rozklepané ruce nezvládají nějaké titěrné práce. S jehlou v ruce by více uškodil, než pomohl, na nějaké vaření také není a rostliny nepozná už vůbec. Pořádná zvířata zná jen z obrázků nebo z finální podoby na talíři. Umí jen s malým arzenálem zbraní, které jsou hlavně nablízko. Protivník útočící z dálky by mu dal ze začátku asi pořádně zabrat, protože takový chakram rozhodně nemá na dostřel luku nebo kuše.


Na období nízkého věku nevzpomíná moc dobře. V jeho dvou letech mu zjistili několik psychických poruch, týkajících se pozornosti a celkově chování, různých sociálních interakcí. Jeho otec se přes to nemohl přenést, opustil matku i jeho a sám odběhl za nějakou mladší, nechajíc je dva na pospas. Několik let to pro ně bylo čiré peklo, Kenneth se nemohl zařadit mezi své vrstevníky a aby toho nebylo málo, patřili mezi ty chudší domácnosti v prvním kraji, tudíž na ně bylo shlíženo vždycky jenom shora. Zkusil chodit i do školy, ale po půl roce přešel na domácí vzdělávání, nemohl to ve škole vystát. Stával se terčem šikany, ale byl to vždycky on, kdo z toho odešel dobře. Sice trpí určitými poruchami, ale je chytřejší než tři čtvrtiny lidí okolo něj. Stačilo se na pár vteřin zamyslet a převezl je nějakým jednoduchým trikem. V tu chvíli se začal zabavovat tím, že se v noci plížil z domu, skákal po střechách, na které bouchal a budil spící lidi. Jejich naštvaný křik bylo to nejlepší, co mohly jeho uši vůbec slyšet. Jeden z domů se mu stal ale osudným. Bylo už nad ránem, když u velkého sídla našel otevřené okno vedoucí kamsi. Nebyl by to Kenneth, kdyby to nešel prozkoumat. Protáhl tedy dlouhé tělo a dopadl na špinavou a chladnou podlahu sklepa. Jako první upoutala jeho pohled velká šatní skříň. Celý se do ní zavřel a probíral se těmi zabalenými věcmi. Bylo tam strašně moc různých kostýmů, které prostě musel vyzkoušet. Chodil tam tedy tak dlouho, dokud je neměl vyzkoušené. Nestihl to však celé, protože v jeden den byl při svém skotačení v cizím sklepě přistižen. Byl mu nastolen trest přísného zbičování, na jehož následky by mohl i zemřít. Jeho dušička byla zachráněna další dušičkou, jejíž jméno je Kass. Ani neví, proč zachránila jeho bídný život, ale je jí za to hodně vděčný. Do toho sklepa dál už nechodí, kontakt s Kass udržuje stále. Stali se z nich dobří přátelé a ona tak byla první pozitivní věcí za pár let, která ho potkala.

Lindsey Kaeden

26. march 2016 at 0:16 | Michelle |  Deceased

Player: Diddi

FC: Douglas Booth



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 17 - popíchaný žihadly od sršní


Token: Hřebenatka

[ lindsy kájdn ]


Lindsay by se dal označit za profesionálního splátce, ale určitě se v kraji najde více lidí, kteří tráví ve výcvikáči daleko více času něž on. Vlastě on tam je zalezlý převážně, když je hnusně nebo už pozdě večer a on nemá nic lepšího na práci - ano i to je hodně času. Jinak je totiž u moře, kde loví rybičky. A čím jiným by je lovil než trojzubcem? S ním si hraje vlastně i v tom výcvikáči. Je dobrý v boji s trojzubcem. S ním a ještě s tyčí či oštěpem, ale tak to je skoro to samé. No uznejte, jaký je rozdíl mezi tím točit kolem sebe trojzubcem, tyčí a oštěpem? Až na rozložení rovnováhy a toho faktu, že trojzubcem a oštěpem snáz někoho zabodnete než tyčí a taky, že se dá oštěpem a trojzubcem po někom hodit, skoro žádný. Samozřejmě tam měl v ruce i jiné zbraně, se kterými umí, tak nějak zacházet. Ale teď se vraťme k tomu, co všechno se naučil u toho moře. Takže, asi to nikoho nepřekvapí, ale první věc, co se tam naučil, bylo plavání a potápění. To uměl pomalu dřív jak chození. Taky se tam naučil, jak se ošetřuje šlápnutí na ježovku, který teda pořádně bolí a pár dalších malicherností, ohledně nebezpečí moře. Však všechno potřebné k ošetření se stejně najde v tom samém moři. Taky umí rozeznat jedlé a jedovaté ryby či chaluhy a další mořské rostliny, z čehož by někdo mohl obvinit školu, ale kdo by si nezapamatoval něco, co je pro jeho každodenní život praktické? Pak taky pletení rybářských sítí se mu podařilo odkoukat od tatíka, než o něj přišel. A pak taky napichovat rybičky a chobotničky na ten trojzubec. Díky tomu je taky všímavější a má rychlejší reflexy, přece jenom musí v té spleti barev najít nějakou rybku a ulovit ji. Takže je to s ním takový dvojitý výcvik, ve vodě a na souši. Naučil se rozdělat i oheň a vykostit rybu, protože jednomu po dni ve vodě vyhládne, takže si kolikrát na pláži rozdělal oheň a na něm hned opekl nějakou tu svoji kořist.


Pokud by se měl dostat někam, kde by nebylo moře nebo voda, tak by měl asi problém, jelikož by si nedokázal najít něco k jídlu. Teda všechno je jedlé, ale něco jenom jednou, ale tím by se zrovna moc neřídil. Takže rozeznat jaká kytka je jedlá a dobrá a který se vyhnout obloukem by nezvládl. Možná by tak mohl odhadnout, co dělá jaký suchozemský plž, kdyby viděl nějakou podobnost s mořským, ale tak ani na to se nedá moc dát. Neumí šplhat, jelikož to by mu bylo ve vodě stejně k ničemu. To ho vlastně ani nikdy nelákalo. Co se týče jeho maskovacího talentu, tak ten je na bodě mrazu. Vážně, kdybyste po něm něco takového chtěli, tak na vás bude koukat jako na blázna. On je přece profík. Tohle umět nemusí. Jeho kuchařské schopnosti končí u vykostění a opečení ryby, protože nikdy nic jiného s ní dělat nemusel. Nějaká technika jde kompletně mimo něj. Nikdy ji k životu nepotřeboval, takže s ní neumí ani zacházet. Taky není moc dobrý v zacházení se střelnými zbraněmi. Nejčastěji z nich držel v ruce harpunu a ta ho nijak zvlášť neuchvátila, takže s ní sice někdy musel ztrácet svůj drahocenný čas, ale nikdy to nebylo tak úplně dobrovolně. Sice se může tvářit k lidem, že jim věří, ale pravdou je opak. Nikomu nevěří úplně. Dělá jen to, co je výhodné pro něj, takže se klidně otočí proti spojenci. Vlastně to samé čekává i od ostatních lidí, že se k němu v jednu chvíli otočí zády a tak to on musí udělat dřív než oni. Vlastně ho přepadne v jeden moment paranoia a on se už nedokáže přetvařovat, že těm lidem věří. Čím se to spouští? To neví nikdo. Někdy je to jen kvůli nějaké drobné blbosti, jindy už kvůli něčemu většímu.


Narodil se do normální rodiny Čtvrtého kraje. Jeho tatík pracoval jako rybář a často ho brával sebou do práce, takže se nebylo ani čemu divit, že se naučil dříve plavat než pořádně chodit. Jak rostl, tak ho tatík začal učit lovit ryby a zacházet s trojzubcem. Ještě před smrtí jeho tatíka od něho stihl odkoukat pletení sítí. Sice chodil do školy, ale nikdy tam nedával moc velký pozor a po smrti jeho tatíka se to ještě znásobilo, jelikož byl stále myšlenkami někde venku u moře. Vlastně ze školy neuměl nic, protože se to naučil u toho moře. Ve 14 letech mu tatíka sežral žralok. Smutný, ale sem tam se to v jejich kraji stane. Pak začal chodit častěji do výcvikového centra, víceméně v nočních hodinách, protože př es odpoledne byl raději na pláži. To co nenaspal v noci, dospal ve škole, ale tak známky neměl až tak skvělí už před tím, takže to jeho matinka nějak neřešila. Navíc to připisovala ztrátě otce, což Lindseymu přišlo vhod. Začal trénovat s trojzubcem ještě intenzivněji a ještě k němu přidal oštěp a tyč. Proč? Prostě mu přišlo, že si to je podobný a tak, že se to naučí rychle. A taky, že jo. Nad arénou nikdy moc nepřemýšlel, protože si řekl, že tam půjde v poslední nebo v předposlední rok - v ten pokud bude dostatečně připraven, jinak počká. Oznámil to i matince, která z toho moc nadšená nebyla, ale co ona tak zmůže? Nic. Je to jeho rozhodnutí, takže ona s tím stejně nemůže nic udělat. Sice se mu to snaží rozmluvit, ale tak je mu je to jedno.

Zeph Quint

25. march 2016 at 17:15 | Larsyn |  Deceased

Player: Lauri

FC: Cillian Murphy



Contact: dee.braineater@gmail.com

Age: 18 - probodnuté srdce: N.E.F.


Token: Kovový náramek tvořený projektily

[ zef kvint ]


Zeph začal do výcvikového centra docházet poctivě až od svých třinácti let. Do té doby odmítal slyšet cokoliv, co by mělo něco společného s arénou nebo s Hladovými hrami. Nikdy nedělal žádné problémy, vždy si pečlivě vyslechl a vyzvěděl vše, co potřeboval, ale na rozdíl od svých spolukrajanů tolik nepásl po slávě nebo snad účasti v Hladových hrách. Většina jeho pozornosti se točila kolem školy - rozhodně to nikdy nebyl žádný šprt, ale nebylo pochyb o tom, že je hloupý. Jeho logický úsudek byl vždy správný, a pokud se zmýlil, obvykle nebyl tak daleko od pravdy. Jen ho prostě nebavilo sedět nad učivem. Ačkoliv nikdy nebyl zapálený pro Hry, přesto se mezi svými spolužáky nikterak neztrácel - naopak. Vždy byl hbitý a rychlý, patřil mezi nejrychlejší běžce v ročníku a potažmo i ve škole. Vzhledem k zaměření jeho kraje se vždy často říkalo, že by jistě byl dobrý mírotvorce. Tomu se však Zeph vždy jen vysmál, jelikož měl sám mírotvorce v rodině - byl to jeho otec, který mu však nikdy nešel příkladem, a tak v něm Zeph nikdy neviděl svůj vzor, ale o tom později. Už když byl mladší, tak v jeho kolektivu často vznikaly potyčky mezi dalšími kluky z jeho ročníku a případně i dalších. Zeph však nikdy nebyl tím, kdo by se od toho držel dál, ačkoliv dokázal říct, že je něco blbost. Když bylo třeba se bít, zvedl se a šel, díky čemuž se naučil prát. Nebyl to sice boj hodný mistrů, ale něco do základu mu to dalo, a tak se brzy naučil ohánět natolik, že by mu to možná pomohlo i v boji se slabšími splátci. V průběhu let se postupně zhoršoval jeho vztah s otcem, a tak se často stávalo, že z domu prchal - jelikož otec občasně pil a někdy přicházel domů naštvaný, často si svůj vztek vybíjel na mladším chlapci, který se mu přesto nebyl schopen bránit. Mohl však utéct, a tak toho často využíval a kdykoliv se naskytla příležitost, otevřel okno a přes rozložité větve třešně se s lehkostí zvládl dostat pryč. Díky prchání se postupně naučil zdolávat složité překážky, naučil se rychle šplhat a lézt, což nakonec i trochu zesílilo jeho mladé ruce. Do prostor výcvikového centra jej nakonec dostalo až chování otce a ne nějaká aréna. Jeho smrt by byla stejně kdekomu ukradená, a tak si nevážil nikoho a ničeho - ani sebe. Přesto však chtěl umět bojovat tak, aby ustál a vše zvládl. Jeho první zážitky z výcvikového centra nebyly slavné - až tam si skutečně uvědomil, že i když už se mnohokrát pral, přesto byly jeho schopnosti bídné a zoufalé. Postupně se tedy začal věnovat boji na blízko, kdy se snažil zdokonalit svůj postoj, a kdy se snažil koordinovat každou ránu, kterou mířil na prázdný obličej figuríny. Brzy zjistil, jak by měl stát, když na něj někdo bude mířit někdo vyšší nebo někdo menší, učil se předvídat každý krok svého protivníka. Předvídavost totiž může být i rozhodující. Toho se snažil držet. Kromě boje na blízko se snažil dál zdokonalovat i běh přes překážky i šplh. Když zrovna nebojoval a nerozdával rány, snažil se věnovat svým nohám, a tak běhal a skákal přes překážky, anebo naopak lezl po stěně a přitahováním se výš a výš pracoval na svých svalech. Přibývající mozoly, které brzy plnily jeho ruce, už ani neřešil. Nevěnoval jim jedinou pozornost. Roky ubíhaly a jeho jméno nezaznělo na jediné sklizni. Postupně se začal věnovat i zbraním, které do té doby nechával spíše ležet a větší pozornost upínal k vlastnímu tělu. Postupně mu přes ruce přešlo několik dýk, se kterými se snažil útočit obdobně, jako dřív s vlastními pěstmi. Dýky střídaly meče, se kterými se učil zasáhnout cíl a rychle jimi manipulovat, aby ještě dřív někdo nezapíchl jeho. Po několika výcvicích bylo jisté, že právě zbraně na blízko mu budou asi nejblíže, na rozdíl od všech těch vrhacích zbraní. Jednoho dne, se mu do ruky dostalo i kladivo. Zbraň bez jediné čepele, která vyžadovala zejména sílu v jeho pažích. Po mečích to byla naprosto jiná káva, se kterou měl ze začátku problém, než se naučil udržovat správný postoj a správně tak rozložit sílu, aby mohl svého soupeře (figuríny) udeřit s co největší silou. S každým dalším výcvikem se učil, kam by měl kladivem mířit, aby způsobil svému soupeři co největší bolest, a také se učil, jakou ranou hned ukončit jeho život. Během několika měsíců, kdy trénink s kladivem i nadále prokládal i posilováním a lezením po stěně, byly jeho ruce posléze natolik silné, aby svou zbraň udržel bez obtíží a bez toho, aniž by se ní třeba zabil, což byla zřejmá výhoda. I přes to, že nějaký survival by asi jen tak nezvládl, se o sebe umí postarat alespoň v městském prostředí. Umí si něco obstarat, pokud to potřebuje, k čemuž mu pomáhá i jeho ostrý jazyk. Umí být milý, ale zároveň i ostrý a drzý, pokud usoudí, že si to osoba před ním zaslouží.


Jak už jsme naráželi na začátku, Zeph skutečně nebyl žádný šprt, který by dokázal několik hodin viset nad knihou a hypnotizovat ji pohledem. Nejspíše proto mu z větší části uniká nějaká ta znalost bylinek, které by mu možná v přírodě mohly pomoci. Ať už se podívá kamkoliv, všude vidí prostě jen nějaký zelený kytky, občasně tamhle roste nějaký ten keříček a tamhle je nějaký ten stromeček - uh, že by to byla jabloň? Nu dobrá, ještě rozezná jednotlivé druhy keřů, potažmo ovocných stromů, ale fakt po něm nechtějte, aby vám přinesl bylinku, se kterou se mu lépe zahojí hluboký šrám na noze nebo na ruce. I jeho schopnost léčení je menší. než by se dalo říci. Pokud dostal doma do nosu, prostě si do něj nacpal nějakou tu vatu, anebo mu dobře posloužil i led, ale žádné složité uvažování nad tím nikdy neproběhlo. Navíc se vždy považoval za chlapa, tak proč by se tedy měl léčit, když by to správně měl ustát? A pokud to neustojí, zřejmě to bude nějaké vyšší znamení. Sebelítost mu nikdy nic neříkala, a tak prostě v takových záležitostech zůstává spíše laxní. Nevyzná se třeba v jednotlivých jedech, platí pro něj pravidlo, že pokud je něco jedovaté, prostě by se od toho měl držet dál - tedy pokud to pozná. Nikdy ani netíhl k plavání. Ve svém kraji tolik příležitostí neměl, u nich se hledělo na jiné atributy, a tak také tím směrem upínal svůj zrak. Nedalo by se říci, že by se při plavání asi utopil, ale neumí tolik stylů plavání, tudíž by asi byl snadný cíl. Netřeba zmiňovat ani potápění - sice se několikrát potopil ve vaně, ale skutečné potápění v nějaké té hluboké vodě se mu snad nikdy nepoštěstilo, a tak v tomhle případě bude muset sázet na znalosti čtyřky - pokud s nějakou vůbec bude ve spojenectví. Dokonce neumí ani pořádně uvařit nebo snad něco ulovit - nástraha pastí bylo něco, čemu se ve výcvikáči fakt vyhýbal. Začal se učit bojovat, aby se mohl bránit doma, ne aby šel do arény, a podle toho také jednal. A pokud už ho vyzvou do arény? Nu což, prát se umí, tak je třeba nějak umlátí. Králíky tam rozhodně chytat nebude. Nejspíše proto by tento mladík asi v přírodě moc dlouho nepřežil. Teda ano, maso by byl schopen připravit, ale žádný pečení nebo nějaké větší kousky. Pokud vynecháme všechny ty survivalové záležitosti a vrátíme se zpátky ke zbraním, můžeme ještě zmínit, že Zeph skutečně moc nezazáří se zbraněmi na dálku. Jejich tréninku sice pár hodin věnoval, ale ani on sám nevěří, že by mu to přineslo nějak moc štěstí. Lukům, kuším a případným vrhacím zbraním se tedy vyhýbá uctivým obloukem, protože to by jeho ruku asi skutečně muselo vést štěstí, aby si s takovými zbraněmi povodil celou arénu.


Zeph se narodil do úplné, a možná i vcelku normální, rodiny. Na normálnosti však jeho rodina ztratila ve chvíli, kdy jeho matka dostala neléčitelnou nemoc, kterou nikdo nebyl schopen vyléčit a ona zemřela. Zephovi v té době bylo necelých pět let, neměl žádné sourozence a byl tudíž závislý pouze na svého otce, který si smrt své manželky vždy skrytě vyčítal. O malého syna se tedy tolik nestaral, většinu času trávil ve své práci, jelikož byl mírotvorce. Neustále se motal kolem druhého kraje a byl všude, kde bylo třeba zasáhnout. Byl na každé sklizni, kde bylo třeba odtrhávat plačící rodiče a děti. Zeph tedy víceméně vyrůstal sám, Musel se naučit, jak si udělat něco k jídlu a občasně se musel kolem domu ohánět jako hospodyňka, ale že by se z něj za ty roky stal vyhlášený kuchař, se tedy říci nedá. Většinu času, když byl starší, trávil spíše venku, protože doma byl sám, a pokud tam sám nebyl, byl tam otec, se kterým si postupně už zkrátka neměl co říci. Venku měl své známé a přátelé, za kterými mohl chodit, a díky kterým nemusel myslet na ohyzdnou situaci u nich doma. Většina jeho přátel však byla hrozně zapálených do Her, což on moc nesdílel a nikdo to moc nechápal. Bylo mu to jedno a vždy nad nimi akorát krčil rameny. Každý mu říkával, že jeho otec je mírotvorce a on by tudíž měl mít o Hry nějaký větší zájem, ale on vždy jen po krčil rameny a nechal to plavat. Do Her ho totiž vůbec nemuseli vybrat a on se přeci uměl prát - občas na to došlo ve škole, a tak proč by se měl obávat toho, kdyby jej náhodu vybrali? Sice do svých třinácti bojkotoval výcvikáč, tudíž neuměl pořádně se zbraněmi, Vše, co do té doby uměl, bylo právě to klukovské praní, běh a prchání. Lekci praní měl ze školy a na běh měl zkrátka vždy takový ten svůj talent. Je snad nejrychlejší ze třídy, ne-li z celé školy, což mu pochopitelně pár zájemců o výhru už i závidělo. Jenže nohy nemusí být vždy všechno. Nebylo mu tolik let, když se začal dostávat do potyček s vlastním otcem, který byl i do té doby dost chladný a neustále nějak podkopával Zephovu autoritu. Nakonec došlo i na bití, kterému se mladý hoch moc nemohl bránit, a tak před sebe tak maximálně vrazil ruce, aby neměl modřiny v obličeji. Když se pak jeho otec odebral do ložnice, vztek si chodíval vylévat ven. Vždy otevřel okno, a pak se přes parapet dostal až k větvím stromu, na který přelezl, a pak opatrně přelezl až dolů. To byl jeho život před třináctými narozeninami a vlastně i dlouho po nich. Až před třináctými narozeninami si uvědomil, že vlastně může chodit do výcvikáče a trénovat - ne pro arénu, ale proto, aby to třeba mohl nandat otci doma. Za ty roky týrání mu ta odplata přišla vhod. Následující volný čas pak rozdělil mezi trénink a školu, kterou procházel tak nějak, jak to jen šlo. Z domu stále často prchal a buď se jen tak potuloval po ulicích nebo se scházel se svými přáteli. Situace s rodinou byla den ode dne horší, ale jak měsíce plynuly, Zeph nabíral sílu a s každým dnem byl mrštnější a silnější. Ve svých sedmnáctých narozeninách se konečně odhodlal to svému otci vrátit. Když se jej opět jeho otec pokusil napadnout, obrnil a se a vrátil mu to. Mnohdy přemýšlel nad tím, že by to třeba nebyl schopen udělat, protože táta je táta, ale v ten den, kdy se poprvé vzepřel, si uvědomil, že ani rodičovská láska někdy nemusí být vše. Pak otce nechal a zase na nějakou dobu utekl z domova. Zatím žije na střídačku všude, kde se dá. Nad arénou stále nepřemýšlí - jestli se to má stát, stane se. A jestli bude muset někoho zabít - budiž. Teď to ale není nic, co by tížilo jeho mysl. Snaží se dál pracovat na sobě a nějak přežít, budoucnost jej, jako některé z jeho kraje, netrápí.

Dexter Fireleigh

25. march 2016 at 17:01 | Michelle |  Deceased

Player: Lauri

FC: Jared Gilmore



Contact: dee.braineater@gmail.com

Age: 13 - probodnutý skrz naskrz: K. Xiāo


Token: Starý kompas po dědečkovi

[ dekster fájrlý ]


Dexter není kdovíjak vysoký ani vypapkaný chlapík, proto poměrně zaostává v síle. Jeho přednosti jsou, jak už by se dalo u malého kluka čekat, převážně v těch psychických a mentálních schopnostech. Dex byl vždy dobrák, který uměl zachovat chladnou hlavu, když bylo třeba. Už od malička o něm říkávali, že je to takový malý vědec, protože vždycky uměl říci, co se mu nelíbí nebo ne, anebo na cokoliv uměl projevit svůj názor, i když byl o pár hlav menší, než ti ostatní. I v dnešních dobách tento mladý hoch hltá skoro každou informaci, která se jen k nim, do jejich školy v 12. kraji, dostane. Knížky jsou jeho spása, a tak oplývá značně velkým přehledem v povolené četbě a sám se už dokonce pokusil leccos napsat. Má poměrně velkou fantazii, v jeho hlavě neexistují žádné zábrany, žádné hranice. Kdyby z něj někdo chtěl udělat tvůrce her, určitě by neudělal špatně, protože vykonstruovat nějakou tu pěknou příšerku by chlapec věru zvládl. Příroda mu dokonce nadělila nějaký ten um na kresbu - chlapec je skutečně nadaný a detailně umí překreslit cokoliv, na co se jen podívá. Jeho oči umí vcelku realisticky vnímat barvy, a když je třeba něco sladit, udělá to bez sebemenšího problému. Jeho ruce jsou poměrně zručné a stejně tak prsty, které má rychlé a mrštné. Umí se díky nim věnovat detailním pracím a svůj um by možná mohl využít k sestrojování pastí a návnad, což však sám ještě pořádně neumí. Pasti zná spíše z teoretického hlediska, sám snad nikdy žádnou nesestrojoval, ačkoliv na zahradě se párkrát pokoušel vyrobit nějaký menší mechanismus, díky kterému by mohl nachytat alespoň nějaké krysy, které jim lezly do jejich už tak pusté zahrádky. Jak už bylo zmíněno na začátku, Dex je poměrně zarytý čtenář, což se pochopitelně odráží i v jeho vědomostech - vyzná se poměrně dobře ve zvířatech, umí určit mnoho druhů, které žiji v lesích a i v nějakých exotičtějších částech země. Vyznat se umí dokonce i v bylinkách. Ač to byl ze začátku problém něco narvat do hlavy, nakonec si bylinky vcelku osvojil, a tak v přírodě umí najít nějaké ty léčivé bylinky, ale i ty jedovaté, které by někomu mohli vcelku zavařit. Co se týče nějakých fyzických záležitostí, tak jediné, co tento chlapec zvládá obstojně, je zřejmě alespoň trochu ten běh, a pak hod. V běhání umí na krátkou vzdálenost vyvinout docela rychlé tempo, horší je to ovšem s jeho výdrží na dlouhé tratě. V hodu byl taky vždycky docela dobrý, zvláště co se týkalo přesnosti. Zas tak daleko totiž tento mladík nedohodí. Spoléhat tudíž musí zejména na své mentální schopnosti. Umí svázat do kupy nějaké ty provázky a udělat na nich nějaký ten rozvázatelný, ale i nerozvázatelný uzel.


Asi není ani třeba dodávat, že tento chlapec se pořádně neumí prát a ze zbraní držel v ruce maximálně nožík, se kterým tak nějak něco zvládne, ale sakra dobrý to teda není. Maximálně si něco nařeže nebo rozřízne, ale aby s tím někoho vykuchal, to teda pardon. Taky to není žádný vrcholový sportovec a ve škole by asi dokonale seděl na vzorec šprta. Hodně znalostí, ale pramálo sportovních vlohů. Kromě běhu a dobré mušky mu každá námaha přinese tak maximálně velké strasti. Nejraději by zkrátka byl někde v knihovně a ne na hřišti, protože fuj, sport. Ten je tak maximálně pro upocené frajírky, znalosti jsou důležitější. Tudíž Dexter není ani nejlepším bojovníkem, ani nejlepším sportovcem. Když totiž říkáme, že není dobrý ve sportu, tak není dobrý ani třeba v plavání. V životě totiž nikdy neplaval, a tak kdyby jej někdo hodil do hlubokých vod, asi by jen kopal nožkama, než by se nakonec úplně utopil nebo než by jej zachránil nějaký zázrak. Taky to není kdovíjak dobrý kuchař. Sice se občas díval na maminku, jak něco kuchtí, ale jinak je prostě v kuchyni šikovnej asi jako kráva v laboratoři. Prostě hrozný pakouš, který kolem sebe tak maximálně udělá hrozný bordel, než aby ukuchtil něco, co se bude dát jíst. A pokud bychom se bavili o shánění jídla, určitě by lépe sehnal nějaké jedlé bobule, než ulovil třeba zajíce. Těžko říci, jestli by je j třeba umě i zpracovat. Zas tak často se králíkům nevěnuje. Vlastně nikdy v životě nezpracovával žádné maso, protože je mu třináct a rodiče se jej snažili připravit spíše na život muže, než hospodyňky. I když je faktem, že jim to moc dlouho nevydrželo - Dex je trochu jako slon v porcelánu, co se týče uklízení nebo domácích prací.


Dex měl na rodinu celkem štěstí, jelikož pochází z úplné rodiny, tedy není ani sirotkem, a ani mu nikdo nechybí. Má tři starší bratry, kteří už, díky svému věku, nemají s Arénou a potažmo Hrami žádné spojitosti. Dva z nich pracují v dolech a třetí je pomocný ošetřovatel, jelikož to byl vždy, obdobně jako Dex, milovník knih a čtení. Dexterovo dětství bylo vcelku bezproblémového, jelikož jeho rodiče měli takové příjmy, že si mohli dovolit nějaké to lepší maso i ovoce, a pokud občas bylo něco navíc, vyslali jednoho ze starších bratrů, aby něco směnil na černém trhu. Na malého chlapce spíše všichni dávali pozor, aby si nějak neublížil, a aby se třeba nedostal do potyčky s nějakými mírotvorci, i když je pravda, že se občas projevilo to, že už je čtvrtý v řadě, a tak s ním už taky trochu nakládali jako s chlapákem. Zejména nikdo nečekal, že by se třeba z mladého chlapce mohl vyvinout další knihomol. Všichni si mysleli, že bude spíše následovat vzoru svých dvou starších bratrů a bude se hodně zajímat o to, aby byl zručný a dobrý. Hrozba Her tu přeci stále visela nad jeho hlavou jako břit gilotiny. Dexter však měl nejraději učení, knížky, a pokud něco dělal s rukama, obvykle to mělo něco do činění s kreslením nebo se třeba něco snažil upatlat s hlíny. Občas mu k jeho tvoření pomáhala jehla, anebo nějaké ty provázky, se kterými něco vázal. Zkrátka se o něm nedalo moc říci, že by to byl ten nejlepší pomocník v domácnosti, i když se vážně snažil. Většinu věcí však měl v hlavě spíše teoreticky, uměl si různé věci odvodit, leccos si i spočítat, ale copak pro to měla pochopení maminka, která nutně potřebovala uklidit? Rozhodně ne. I přesto však Dexter má svou rodinu rád a oni jeho. Všichni drží při sobě a každičký problém řeší společně, jakoby mezi nimi byl stále natažený nějaký imaginární provaz, který by je stále spojoval. Společně prošli sklizněmi a společně si vydechli, když na žádné nezaznělo ani jeho jméno a ani jméno jeho bratrů. Nikdo si nedokáže představit, že by to nyní mělo padnout na Dextera, ale když se tomu zatím všichni vyhýbali? Kdo ví. Nebezpečí je tu stále.

Ute Chester

22. march 2016 at 21:22 | Larsyn |  Deceased

Player: Renaiti

FC: Kat Graham



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 - probodnutý krk: L. Kaeden


Token: Rodinný prsten - náhled

[ jut čestr ]


Jedná se o vcelku sebevědomou dívku, které v žádném případě není lhostejná přetvářka. Vlastně celý její život je jednou velkou přetvářkou. Díky jejímu nehasnoucímu úsměvu se všem v jejím okolí může zdát, že je vše úplně v pořádku, jenže ono to tak vlastně ani být nemusí. Dokázala se naučit skrývat svoje špatné pocity a nahrazovat je těmi pozitivními. Přišla díky tomu také na to, že tak mnohdy naštve více lidí, než kdyby se je jakkoli pokoušela urážet. Jelikož nemá stálou práci na jednom místě, ale čeká, kam ji ten daný den pošlou, rozhodně se jen tak něčeho nezalekne. Díky sadům se naučila nejen lézt po žebříku, ale i vcelku dobře lézt po stromech a rozhodně si zde také dokázala zvyknout na všelijakou havěť od nějakého toho mravence až po sršně. Naopak díky práci na poli se naučila rozeznávat základní plodiny pěstující se v jejím kraji. Také ještě získala jistou zkušenost se srpem a věcem jemu podobným, ví jak jej má správně držet, aby s ním pracovala co nejefektivněji a do je nejdůležitější. Jestli by s ním dokázala někoho zabít, toť je otázka druhá. Jelikož jsou v jejím kraji drsné podmínky na denním pořádku, neboť většina produktů míří rovnou do Kapitolu a jen minimum jim tu zůstává, je zvyklá na to, že nedostává pravidelný přísun potravin, ta k jak by dívka jejího věku potřebovala. Stejně tak si zvykla i na přísný řád, který jí jasně dává najevo, že občas je zkrátka lepší držet jazyk za zuby a jen poslušně dělat to, co se po ní žádá. Nikdy totiž nebyla ten typ, aby schválně vyvolával nějaké rozbroje nebo rvačky. Ve svém volném čase - kterého sice nemá mnoho, ale i přes to - se věnuje tomu, co ji doopravdy baví a to je tanec. I když je to pro její kraj netypické, pro ni se jedná o činnost, u níž se dokáže uvolnit a na chvíli úplně vypnout po celodenní výpomoci na polích nebo v sadech. Získala díky tomu i určitou mrštnost. No, a jakožto nejstarší dítě ve své rodině také často musela pomáhat rodičům, ať už matce nebo otci. Dopracovala se tak i k určitému levelu zručnosti - ví co a jak a nástroje jí nepadají z rukou. Například když zašívala staré roztrhané deky, aby jim ještě chvíli vydržely nebo pomáhala otci opravovat střechu...


Na první pohled možná nevypadá jako dívka, která by nějaké slabiny měla, při nejmenším se veškeré svoje mezery, ať už po fyzické nebo vědomostní stránce snaží před ostatními skrývat, jak nejlépe to jen dovede. Jenže to, bohužel pro ni, neznamená, že žádné slabiny nemá. Jelikož tráví mnoho času v práci na poli nebo v sadech, nemá příliš volného času, aby mohla trénovat. Ovšem i kdyby to volno měla, její kraj nenabízí mnoho možností pro trénink. Naučila se sice pracovat se srpem, hráběmi a různými jinými nástroji pro zemědělství, ale nějakých zbraní, které mají k dispozici ve vyšších krajích, se nikdy nedotkla, přesně jak by se dalo čekat od dívky z jedenáctého kraje. Co by ale opravdu nezvládla je krev z nějaké rány na jejím těle, to opravdu ne. Pohled na tuto červenou tělní tekutinu, řinoucí se po její kůži, ji pokaždé uvede do mdlob, ať už je v jakémkoli množství. Sice má základní znalosti rostlin a stromů - díky jejímu kraji - o bylinky a keře se nikdy nijak zvláště nezajímala, nepřišlo jí to důležité. Možná je to chyba, protože by na to hlavu a pamatováka měla. Ovšem momentálně si to ani nijak výrazně neuvědomuje. Jako takovou svoji hlavní slabinu však vnímá svoji poměrně malou výšku, která činí necelých 157 centimetrů. Pro někoho by to možná mohla být výhoda, ale ona to spíše vidí jako přítěž. Neboť když leze po stromech v sadě, nedokáže okolo sebe otrhat tolik plodů a musí si co chvíli popolézt trochu výše, aby dosáhla i na větve nahoře, což je podle jejích slov jen ztráta času. Přísloví: "Dvakrát měř a jednou řež," pro její charakteristiku rozhodně není to pravé ořechové a jí samotné to vůbec nic neříká. Dokáže být totiž v mnoha situacích velmi energická a úplně při tom vypustí nějaké logické myšlení, nebo případné následky onoho činu. Ano, jedná se o horkou hlavu, která se ihned chopí první příležitosti, aniž by si to více promyslela a uvážila, co by se mohlo stát...


Ute se narodila do 11. kraje, jestli se dá mluvit o štěstí nebo naopak smůle, to nechť si každý posoudí sám. Ona nemůže jinak než být spokojena, neboť i kdyby byla nespokojena, nic s tím už nenadělá. Narodila se jako první dítě rodičům Chesterovým. Její tatínek doufal ovšem v chlapce, kterého se ani po třech dalších přírůstcích nedočkal. Jelikož byla malá dívenka nejstarší, rodiče ji vždy brali jako největší pomocnou sílu. Už od raného dětství byla spolehlivým tvorem a proto jí matka svěřovala její mladší sourozence do péče, zatímco oba rodiče pracovali, aby měli alespoň na základní potraviny. Jakmile sestry odrostly do věku, kdy se o sebe doma dokázaly chvíli postarat samy, připojila se Ute jako pomocná síla na pole či sady, jak bylo zrovna potřeba. Již od útlého věku se musela učit zacházet s různými zemědělskými potřebami. Nedá se moc mluvit o tom, že by měla dětství, takové jako každé jiné dítě, například z Kapitolu nebo vyšších krajů. Ale i přes to, měla tři nejzákladnější věci, které jí stačí i dnes: rodinu, lásku a zázemí. I když jejich dům nebyl nikdy žádný přepychový palác, alespoň měli střechu nad hlavou, na rozdíl od jiných nešťastníků. Moc dobře ví co je to hlad, ale rodičům to za vinu nedává, protože si je moc dobře vědoma toho, že práce není lehká a uživit čtyři hladové krky není opravdu žádná legrace. Snaží se jim proto už od malička co nejvíce pomáhat. Už od nízkého věku jí tedy začalo pravidelné ranní vstávání a vracení se domů až za tmy, kdy již nejde pracovat. I přes to si však stále udržela úsměv na rtech. Jednou v sadech viděla, jak se stromy rozvlnily do větru a něco na tom ji přitahovalo. Zkusila se rozvlnit podobně jako oni a přitom si pro sebe pobroukávala melodii písničky. Tímto způsobem se dostala ke svojí životní vášni, kterou je tanec. Neměla sice možnost chodit na žádné lekce nebo kurzy, zkrátka se do rytmu vlní tak, jak to cítí, čímž se dokáže bezprostředně uvolnit po namáhavém dni. Jinak z dětství nemá žádné jiné pěkné vzpomínky, spíše ty odrazující. Jako když ji občas mírotvorci šlehli bičem, aby přidala v práci. I když jsou i v dnešní době všichni při práci řádně střeženi, už si na to tak nějak zvykla. Stejně tak i na fakt, že domů přichází za tmy a spát chodí většinou až v ranních hodinách. Důvodem je totiž občasná pomoc jejím rodičům v domácnosti, aby jim alespoň trochu ulehčila a nesedřeli se úplně z kůže. Hladové hry nikdy příliš neprožívala, spíše přežívala ze dne na den a přemýšlela, co se zítra bude dít a neměla čas snít nad tím, co by dělala, kdyby ji vylosovali. Ale možná nad tím trochu uvažovat měla...

Deiene Lucio

21. march 2016 at 18:04 | Michelle |  Capitol

Player: VioleT

FC: Sonya Esman

Occupation: Stylist → District 8

Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 26


[ dai-in lus-jó ]


Řekněme, že způsoby se nijak od Kapitolanů neliší. Má úplně stejné rysy v chování na veřejnosti, které mají všichni Kapitolani. Chodí výstředně oblékaná, nestydí se za své názory a užívá si zkrátka život Kapitolanky. Na první pohled vypadá sice namyšleně, ale nijak namyšlená není. Je to úplně normální člověk, který se dokáže bavit téměř s každým. Přátele si shání velmi snadno. Ona sama v sobě má takový ten šarm, kterým ostatní přitahuje. Jak vzhledem tak i povahou nebo myšlením. Vždy, když se pohybuje po ulicích, chodí takovým ladným krokem s mírně nazdviženou hlavou. Tím o sobě dokazuje, že je to výjimečná osoba. Je celkem často chválena, a vtom případě nevyhledává konflikty, nemá totiž k tomu žádné důvody. Všichni ji za její talent chválí, tudíž slyší jenom všechno, co je v dobrém způsobu smyslu. Vždy od své rodiny dostala to, na co si ukázala. Dalo by se i říct, že jí to jeden čas stouplo výrazně do hlavy a využívala toho při všech situacích. Ano, to byla jeden čas vážně pravda. Ale jak začala dospívat, začalo se to měnit. O svou rodinu se spíše potom starala, a obskakovala ona. To ji výrazně změnilo, protože začala být více starostlivá, někdy ba dokonce i vystrašená s každé titěrné chyby, kterou udělala nebo kterou udělalo okolí. Byla vždycky v klidu jenom tehdy, kdy bylo všechno v naprosté míře, jak jí to vyhovovalo. Jedinou věc, kterou ze všeho nesnáší je, když je někdo bordelář nebo nedodržuje základy dokonalosti. Je to něco jako když navrhuje šaty, jediná chyba a všechno se zhroutí. Urážlivá ale ve faktu není a nebyla. Neurážela se pro nic za nic, jak to někteří umí dělat pořád a stále dokola. Uráží se jenom tehdy, když to přejde svůj vyžadovaný limit. Z toho je potom hotová apokalypsa, to je nejlepší se radši od ní držet dál, i když se moc nehádá, vlastně vůbec. Ale tvrdá být dokáže.

Její život byl v podstatě vždy takový nezajímavý, takový obyčejný. Přátele měla, v rodině problémy nebyly, na všechno si vystačila sama, prostě úplně normální život, který má skoro každý. Rodiče ji milovali, byla pro ně totiž vždy ta malá holčička se zapleteným culíkem a se srandovní chůzí, a s dalšími komediálními vložkami. Když ale vyrostla, všechno se změnilo, holka už musela vypadnout z rodného hnízda a najít si svůj vlastní život, svou vlastní práci a taky svůj vlastní smysl. Deiene se rozhodla pro návrhářství, pro stylistku. Vypadalo to s ní v tomhle směru vždy nadějně, a sen se jí vyplnil. Stala se stylistkou pro 8.kraj. Všechna z odpovědnost se potom vrhla na ni a ona to musela stíhat, vždy v daném termínu. Každý ročník, se snaží vymýšlet něco nového, něco převratného, aby to nebylo každý ročník pořád to jedno a to samé. Má ale opravdu velkou fantazii, takže to zvládá. Ve svém volném čase, když nenavrhuje, je buďto někde v obchodech a hledá něco nasebe, v čem by vypadala věrohodně anebo vlastně navrhuje, to dělá taky ve svém volném čase. Ona to práce stylisty není pro ní až zas tak moc práce, je to něco jako koníček, nikoliv těžká práce. Vnímá to tak. Tenhle talent nejspíš zdědila po své babičce, která kdysi velmi ráda malovala. Malovala takové to, "extravagantní" umění a vypadá to, že Deiene to po ní zdědila. Akorát to využila trochu jiným směrem. Směrem k návrhářství, ke stylistce.




× o doplnění si napiš na e-mail

Lizzy Duncan

20. march 2016 at 17:57 | Michelle |  Deceased

Player: Quinn

FC: Gal Gadot



Contact: QuinnGirl@centrum.cz

Age: 17 - sebevražda, probodnutý krk



[ lihzy doanken ]


Liz se narodila v Desítce a to už je samo o sobě její předností. Od narození byla sužována nedostatkem potravy, tvrdou prací a skoro žádnou střechou nad hlavou. To člověku dost utuží kořínek. Umí se přizpůsobit téměř každým životním podmínkám, zejména když jsou to ty horší. Za těch pěknejch pár let mezi těmi nejhoršími z nejhorších z celé Desítky se přirozeně musela naučit nějaké sebeobraně, protože tihle lidé nebyli vždy velmi přátelští. Člověk si musí umět sjednat pořádek, pokud chce být respektován a přesně to ona udělala. Je chytrá, rychlá a má docela sílu, takže si může dovolit na kde koho. Taky by se mělo zmínit, že je docela dost i dobře školená zlodějka. Něco pro přežití dělat musela, a když se pro ni zrovna nenašla práce, tak jí nic jiného nezbývalo. Nemůžeme o ni říct, že by nebyla pracovitá ba právě naopak, pracovat dokáže dost pilně, pokud je potřeba a pokud to dělá pro něco, co jí pomůže. Pracovala na mnoha místech, nikde ale nezůstala dlouho, protože se to vždycky nějak zvrtlo a ona skončila zpátky na ulici. Tam ji nikdo nikdy nečekal, rodiče oba umřeli, když byla malá a ona tak všemu kolem musela čelit sama. To znamená, že se o sebe umí postarat. Je to dobrá manipulátorka. Nebo se o to alespoň snaží.. A když to takhle prostě nejde, tak si věci vyřídí klidně i pomocí pěstí. Ránu se dát nebojí, vlastně pro ni ani většinou nejde daleko a taky to pak pěkně bolí, když někomu vrazí, protože ačkoli se to nezdá, je dost silná. Asi by si netroufla na nějakýho dospělýho silnýho chlapa, ale ty vychrtliny z ulice v pohodě zvládne i s jednou rukou za zády. Ve všem se snaží hledat nějakou logiku. Jak už bylo zmíněno, i přesto, že se jí nikdy nedostalo pořádného vzdělání, je chytrá. Dost chytrá na to, aby si zvládla vypočítat kde přesně má kdo stát, aby se stalo přesně to, co ona chce. To znamená, že i plánování je její silná stránka. Nikdy neletí do věcí přímo, vždycky si musí najít nějakou strategii. Tu potom podtrhne všemi již zmíněnými schopnosti a tadá! Její nádherný plán má úspěšný konec. Nikdy neměla přístup k nějakým profesionálním zbraním, ale k sebeobraně vždycky u sebe měla alespoň nějaký nůž. Aby v případné akci nevypadala jako totální trotl, naučila se s tou věcí alespoň trochu zacházet a taky se naučila jak s ním lidi hned nezabít, protože z toho by bylo moc moc problémů a to ona nemá ráda. Ví, kam si může bodnout nebo seknout, aby to protivníka jenom bolelo a ne způsobilo smrtelnou ránu. Zkusila si to jen párkrát, ale i tak je v tom dost sebevědomá. V čem dalším se cítí sebevědomě, jsou určitě její atletické schopnosti. Nedělá jí problém lézt po střechách domů, provádět různý salta a přemety, je to prostě něco, co je pro ni totálně super a dělá to ráda. Třeba jenom tak pro zábavu. Konkrétně to lezení po střechách miluje, protože tak může alespoň na chvílí utéct od toho, co ji čeká tam dole na ulici.


Je drzá. Moc drzá na to, aby to s ní mohlo dopadnout dobře. Hodně si dovoluje, provokuje a ani neví proč. Vůbec netuší, kde se to v ní bere, ale už to tak je a ona s tím nic nenadělá, i když se snaží. I když většinou její super plány a krádeže vychází, občas se prostě stane, že se něco pokazí nebo že ji někdo chytí a to je pak dost špatný. Umí se prát, má sílu, ale nikdy to nebude tak úplně ono, kvůli tomu, že je dost podvyživená. Byly dny, kdy nejedla vůbec a většinu těch ostatních dnů bylo toho jídlo fakt málo a to není zrovna dobře. Nikdy se na nikoho nemohla spolehnout. Žije v podstatě ve stínech a schovává se před okolním životem, protože lidi bere jako zrádce. I přesto že by bez problémů někoho zabila, má v sobě pořád ten kousek lidskosti, který by jí to dával pořádně sežrat. Jako snad každý, kdo žije v těch horších částech 10. Kraje, i ona je často vyvolávačem konfliktů To také souvisí s tou její drzostí a prostě je to taková ta její stinná rozbitá stránka, kterou už nikdo neopraví, protože už je na ni moc fixovaná. Fyzicky je na tom docela mizerně, ale psychicky je na tom ještě mizerněji. Rodiče jí umřeli, lidi jí zrazovali a zažila tolik zklamání, co většina lidí nezažije za celej život. Stejně tak je její psychická výdrž dost malá. Stačí jenom málo k tomu, aby jí praskli nervy a ona se přeměnila v totální příšeru. A nejhorší je, že si je všech těhle hroznejch věcí vědomá a dělá je z její vlastní vůle. Ona vlastně vůbec není nějak zlá nebo tak, ale život, který ji potkal, z ní udělal něco, co není. Občas se dívá na svůj odraz a říká si jaká je nicka a záměrně si tak snižuje sebevědomí. Nechová se k sobě zrovna pěkně. Nemá vůbec žádný problém ublížit i sama sobě, když je nepříčetná. Dokáže si vybudovat respekt, ale když někdo vzdoruje, nevidí jiný způsob jak ho dostat na svojí stranu než z něj vymlátit duši. Jasně, snaží se to vyřešit slovy, ale to většinou nedokáže. Občas nevědomky vypustí z pusy věci, který nemá a to je taky dost velkej problém. Světe div se, nikdy nezacházela s jinou zbraní než byla nějaká dýka nebo nůž. Nedají se od ní očekávat nějaký velký schopnosti, co se i těch nožů a dýk týče, ale s tím se alespoň umí ubránit. Nikdy nebyla velkou fanynkou krve, i když by se to od někoho z desítky očekávalo. Není to tak, že by se jí z toho dělalo špatně nebo tak něco, ale prostě nemá ráda, jak se od ní vždycky člověk ušpiní. Jako by nestačilo bahno. Výhodou i nevýhodou může být její velikost. Je hodně malá, má jenom něco kolem 150 cm. Sice je malá, ale zákeřná a to se počítá.


Lizzy je malá kráska, která ovšem byla zkažena životem na ulici. Jo, nikdy neměla čas nějak moc se o sebe starat, ale i tak vypadá dost dobře a může o sobě klidně říct, že je pěkná. V jejích tmavě hnědých vlasech, které jí sahají přes ramena, občas najdeme i světlejší prameny. Má to štěstí, že i s nepříliš častým česáním a mytím si vlasů, vypadají úžasně. Většinou je má rozpuštěné, ale někdy si je dá i do culíku, aby jí nepřekáželi. I přes snažení všech různých lidí a prostředí její obličej zůstal téměř bez nedokonalostí, za což je opravdu vděčná, protože s takovou tvářičkou dokáže občas i něco vysomrovat, což je jen a jen dobře. Její postava je téměř perfektní, jenom možná moc vychrtlá. Jídlo není a tak se ani není čemu divit. Oblečení si fakt nemůže vybírat, takže ji většinou vidíte v tom, co najde. Kolikrát je to oblečení dost potrhaný a špinavý, ale přece nemůže chodit nahá a je to teda pořád lepší, než nic. Jí to ani nevadí, ona totiž vždycky byla skromná. Musela být, jinak by asi moc dlouho nepřežila. Nemá ráda lidi, i přestože na ně dokáže být milá. Nebo spíš dokázala být milá, teď už jí to dělá dost problémy. Zažila spoustu nemilých věcí a většina z nich byla právě zapříčiněna tím, že ji zradil člověk, kterému věřila. To vám prostě tu důvěru pochroumá no. Často se schovává v stínech a pozoruje dění okolo ní. Kouká na to, jak jiní lidé mají práci, jak si dokáží vydělávat a jak žijí lépe než ona. I ona občas byla v téhle lepší společnosti, ale nikdy to moc dlouho nevydrželo, kvůli jejím konfliktům. Občas byla tak zoufalá, že i něco v práci ukradla a to se samozřejmě trestalo, pokud na to někdo přišel. Všechny její cesty tedy vždy vedli tam, kde strávila celý svůj život, čili někde do chabého přístřešku, který ji sotva uchránil před deštěm. Kolikrát z toho byla na dně a dostala se i do těch situací, kdy si ani to "mohlo by být hůř" říct nemohla. Docela jí celý tenhle život pochroumal psychiku. Do toho připočítejme ještě to, že v sedmi letech oba její rodiče umřeli a už si fakt můžete říct, že mizerněji než tahle holka na tom být nemůžete. První roky o samotě byly fakt příšerný. Každý z tý chudý sebranky si na ni dovolil a nenechali jí ani to málo, co občas měla. Jednoho dne, kdy už byla starší, si ale řekla dost. Začala se paklovat se špatnejma lidma, aby se naučila, jak být jedním z nich. Měla v týhle branži pár dobrejch učitelů, dokonce si myslela, že by to mohli být její přátelé, ale příšerně se spletla a to ji jenom zocelilo. Získala si od ostatních respekt a naučila se, jak je pohřbít jak fyzicky, tak psychicky. Jenže si tak trošku neuvědomovala, že tím tak trochu pohřbívá i sebe. Hry měla vždycky ráda i přesto, že se do nich mohla dostat, poskytovali jí vždycky jídlo, protože si brala a pořád bere oblázky. Nikdy tak nějak nepřemýšlela nad tím, co by se stalo, kdyby ji vybrali. A ani nad tím nepřemýšlí, protože má svých problémů dost. Teď tak nějak pokračuje v jejím žití, občas si najde nějakou práci, kterou dělá jenom za to, aby měla co jíst a kde spát a tak nějak prostě přežívá.

Adam Paluka

15. march 2016 at 15:20 | Michelle |  Deceased

Player: Jarci

FC: John Paul Ruttan



Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 14 - vyčerpání z bolesti


Token: Šnůrka z bot

[ edeam paluka ]


Adam je ešte pomerne mladý, veď 14 rokov, čo to vlastne je? Skoro nič. Takže určite nemožno od neho očakávať, že všetko bude vedieť, veď predsa je to ešte len decko, aj keď veľmi uvedomelé. Alebo aspoň bolo, no poďme pekne po poriadku. Adam bol od malička veľmi milý, prívetivý, veľmi nápomocný, keď mohol a vedel ako pomôcť, vždy tak urobil. Už ako malé dieťa sa začal zaujímať o to, ako to v takých Hunger Games vyzerá a samozrejme či sa dá niečomu takému nejakým zázrakom vyhnúť. Veď kto by už len šiel dobrovoľne do Hier? A hlavne z tak zaostalého kraja ako je ten jedenásty? Pravdepodobne iba blázon. Na istú chvíľu jeho nadšenie pre Hry upadlo keďže zistil, že sa im nedá vyhnúť, avšak nevydržalo mu to dlho a téma Hunger Games sa dostala znova, a aj keď sa jej snažil odolať, ona sa stále vracala a napokon sa mu nepodarilo odolať jej a preto sa opäť začal zaujímať o tie prekliate hry, no tentokrát sa snažil zistiť ako z tade vyviaznuť, ak by sa tam predsa len nejakým zázrakom dostal, čo pri jeho "šťastí" nie je nič nemožné. A tak začal pracovať na tom, v čom by sa mohol zlepšiť, respektíve čo by sa mohol naučiť. A je pravda, že čo to sa naučil. Hádzanie s nožmi mu šlo celkom dobre na jeho vek. Keďže športy mal rád už od malička, niečo také ako behanie mu problém naozaj nerobilo a možno preto, že ho bavili športy ako napríklad basketbal, pri ktorom potrebuje vedieť aj správne zamieriť svoj hod s loptou aby lopta vletela do koša, sa mu napríklad to vrhanie nožov učilo ľahšie, keďže to, aké dôležité je správne zamyslieť už vedel, hoci lopta a nôž je úplne niečo iné. Okrem toho sa podučil aj narábaniu s nástrojmi ako srp, ktorý používal pri práci v sadoch alebo dýka, ktorou odsekával plody z ovocných stromov a hoci aj keď ako starostov syn niečo také robiť nemusel, veď byť starostovým synom bolo privilégiom aj v takom zaostalom kraji, no on to robil s radosťou. Navyše sa na poli naučil niečo nové o tom, ktoré rastliny sú jedlé a ktoré nie. A šplhanie po stromoch sa stalo tiež jednou zo zábaviek, ktorú praktizoval so svojimi kamarátmi zo sadu. A však takáto idylická chvíľka netrvala navždy. Adam sa zmenil. Už pár týždňov po jeho trinástich narodeninách sa s ním začalo čosi diať. Začal byť drzý, odvrávať otcovi, rozprávať neslušné slová a klamať, za čo si od otca vyslúžil od otca neraz aj bitku. Prestal tak ochotne pomáhať každému a keď už musel, tak si za to pýtal nejakú protislužbu, na prácu na poli už ani nepomyslel a to, že by sa mal pripravovať na Hry tiež už nebolo na jeho dennom pláne, a skorej ste ho mohli nájsť mlátiť sa s niekým na ulici. Veľa ľudí to pripisovalo tomu, že prichádza do puberty a ono ho to určite prejde. Avšak on pri tom len krútil hlavou na znak nesúhlasu. Očividne len on pozná tajomstvo toho, prečo sa jeho správanie tak zmenilo a odmieta sa oň s niekým podeliť. Ale ak nič iné, tak ho toto jeho správanie aspoň naučilo osobným súbojom a tomu, ako by sa mal sna žiť vyhrať bitku a dotiahnuť ju do víťazného konca. Lenže stálo to za tú cenu?


Slabiny. To je téma, ktorá ho kedysi trápila neskutočne, a hoci dnes je to už inak, občas sa stále nevyhne myšlienke čo spraviť aby bol ešte lepší. Kedysi by sme medzi jeho slabiny zaradili nápomocnosť, alebo to skôr pomenovať ako naivitu? Keď niekto potreboval pomoc, Adam priskočil ako nejaký komixový hrdina a hneď sa snažil uľahčiť dotyčnému život, spríjemniť mu ho. A však problém bol v tom, že niektorý to začali neskôr zneužívať a aj keď to, čo žiadali boli úplné hlúposti, Adam to vždy splnil, veď ľuďom v núdzi treba pomáhať. Dnes už je to u neho inak, no to, že za všetko niečo chce nemusí byť vždy výhodou. Na jednej strane sa zbaví tých, ktorí chceli hlúposti to áno, lenže takýmto prístupom odstrašuje aj takých ľudí, ktorých pomoc v budúcnosti by sa mu možno zišla. No to je len jedna zo zoznamu jeho slabín. Medzi ne patrí napríklad aj to, že okrem nožov, dýky a srpu je na zbrane úplne ľavý. Raz sa mu dostal do ruky luk a samozrejme ako každý chlapec si to chcel vyskúšať. No už pri prvom pokuse o výstrel to dopadlo zle. Vystrelil z luku no úplne inam ako mieril. Šíp letel aspoň desať metrov od terča a keby sa kamarát v tej chvíli nezohol kvôli tomu, že má rozviazanú šnúrku na topánke stál by tam so šípom zabodnutým v hlave. Povedal si, že s lukom to určite nepôjde. Skúsil to ešte s pár zbraňami, ktoré sa mu dostali do rúk, aj keď určite to neboli všetky, a možno práve s tou, ktorú nevyskúšal by mu to šlo lepšie no netreba zabúdať, že bol v Jedenástom kraji a už len to, že sa dostal k luku bolo vzácnosťou. A bohužiaľ sem môžeme zaradiť aj prchkosť. Adam je strašne prchký a jeho nálada sa dokáže zmeniť doslova za minútu s milého chlapčeka na poriadneho nerváka, ktorý je schopný rozbíjať nábytok. Dokáže ho vyprovokovať čokoľvek, dokonca aj to, keď si užíva príjemný, teplý, slnečný letný deň a zrazu začne pršať. A preto je pri ňom potrebné byť vždy v strehu. A ako bonus k tejto jeho hlúpej povahe môžeme pripísať aj papuľnatosť. Adam proste nedokáže držať jazyk za zubami, čo ho už mnohokrát priviedlo do rôznych problémov, a ktovie kde by skončil, keby za neho pár kr át otec nezaloboval a nevytiahol ho z poriadnych marélov. Možno by sme dnes už o nejakom chlapcovi s menom Adam Paluka ani nepočuli.


Adam sa narodil na sklonku zimy do starostovskej rodiny. To bol chlapec, ešte sa len narodil a už si vedel vybrať, kam má ísť, veď kde by mu bolo lepšie v Jedenástom kraji ako u starostu? S najväčšou pravdepodobnosťou nikde. Adamovo detstvo bolo pomerne šťastné až do jeho ôsmych rokov, kedy jeho matka "zomrela." Aspoň tak mu bolo povedané, avšak to pravda rozhodne nebola. Jeho matka si totiž našla milenca a keď mal Adam osem rokov jednoducho s ním zdrhla preč. Otec nevedel ako to má synovi vysvetliť, tak mu povedal prvé, čo mu v tej chvíli napadlo, a to že zomrela. Ten si potom po čase našiel druhú ženu, no s tou si Adam už nedokázal vypestovať taký vzťah ako s jeho biologickou matkou. To bolo prekvapenie, keď ju ako trinásťročný stretol len tak na ulici. Samozrejme, že si tým nebol istý, veď matka mala byť mŕtva, a možno si ju len s niekým pomýlil. No bohužiaľ to bola ona, a hlupaňu nenapadlo, že keď už raz zdrhla od svojho dieťaťa nechať ho napokoji. Neustále za ním chodila (zistil, že ho špehovala aj predtým, ale nikdy sa mu nedokázala prihovoriť, odvahu na to nabrala až teraz) a snažila sa mu vtrieť do priazne, chcela, aby ju mal tak rád ako predtým. Samozrejme niečo takéto poriadne zatriaslo s chlapcom na pokraji puberty. Adam sa nemohol v škole sústrediť, myslel na matku a premýšľal nad tým, ako by sa mal asi zachovať. Samozrejme z toho plynuli zlé známky a otec sa nestačil čudovať, keď z predtým jednotkára občas dvojkára sa stal trojkár, s občasnými štvorkami. Adam sa vyhováral na všeličo, nechcel prezradiť matku. Hoci mu spravila to, čo spravila a po tom ako zistil, že žije ju čiastočne nenávidel, no stále to bola jeho matka, ktovie čo by spravil jeho otec, keby sa dozvedel, že sa tí dvaja stretávajú. Bol predsa starosta, mohol mať konexie na všetkých miestach, aj v radoch mierotvorcov. Avšak bol tu jeden problém. Jeho matka už nebola tá krásou a láskou prekypujúca žena ako sa Adam dozvedel, milenec od nej odišiel už pol roka od jej úteku od manžela a od vtedy ona strieda mužov ako ponožky a smútok zapíja alkoholom. Jednoducho sa z nej stala troska. A čo bolo horšie, začínala mať na Adama čoraz väčší vplyv. A raz si ho takto podchytila, keď nemal práve najlepšiu náladu a bol zo všetkého zmätený, proste ho kamsi odviedla a ponúkla mu alkohol. Keďže Adam v živote niečo také neskúšal a doma bol alkohol prísne pod zámkou rozhodol sa, že ochutná, veď si dá len glg. Ako môže alkohol chutiť? Zamyslel sa v tej chvíli. Avšak vymklo sa mu to z pod kontroly, pretože je otravné hovoriť niekomu stokrát nie a aj tak vás nepočúvne, a tak ho jednoducho jeho matka opila. A od vtedy sa začali s Adamom diať čudné veci. Nie že by si ako každý normálny človek povedal tak a dosť, už nikdy v živote, práve Adam sa v tom začal vyžívať, a keďže mal v tom matkinu podporu nič mu nebránilo v tom ďalej si ničiť život. Postupne obmenil kamarátov, keďže tí predtým sa mu už nezdali taký cool. Jednoducho sa zmenil. Párkrát to vyzeralo, že sa z toho dostane, no vtedy do toho zasiahla jeho matka a Adam bol opäť na začiatku. Ktovie prečo to vlastne robila. Ako pomstu bývalému manželovi? Ktovie. No a čo vlastne robil ten? Ten bol tak zavalený prácou, že mal na svojho syna len málo času (väčšinu boli s Adamom pestúnky alebo iné služobníctvo) a keď už si ho aj našiel, väčšinou to skončilo hádkou alebo bitkou, keďže mali rozdielne názory na rôzne veci a hlavne otec nevidel nič pozitívne na tom piť alkohol, hlavne nie v takom veku a samozrejme udelil Adamovi aj domáce väzenie. A to neraz. Toto boli vlastne tie chvíle, kedy vyzeralo, že sa z toho Adam dostane, no vždy pricupitala mamička a zmarila otcovu snahu. A teraz sa to točí dokola ako na kolotoči, pričom Adamovým jediným prianím je vypadnúť z toho kraja, aby mal pokoj od oboch, či už od otca alebo matky.

Piper Alexandra Evstahois

14. march 2016 at 18:43 | Michelle |  District 13

Player: Nina

FC: Vanessa Marano

Occupation: Outreach nurse

Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 28


[ pajpr aleksandra evstahóz ]


Na první pohled by vám mohla Piper přijít jako usměvavá rozumná dívka a nebojácná osobnost zároveň. No, a tak tomu i je. Ale rozebereme si to trochu do hloubky. Piper se řadí mezi lidi, kteří vědí kam směřují. Dokáže si vytyčit i menší cíle a se vší vážností jít, až než je dosáhne. Sice u toho není úplně bezohledná, a proto se snaží hledat nejlepší cesty k dosažení aby nikomu neuškodila. Dokáže přemýšlet vážně, i když by ji někdo nazval až moc pomalou či bojácnou, to ale ona v žádném případě není. Nemá totiž co ztratit, může pouze získat - teda alespoň tak to ona vidí. To, že se na všechno snaží dívat rozumě ji umožňuje sledovat věci z různých směrů různými pohledy. Ráda se vždy přiučí, ale dokáže velmi lehce rozeznat i tu tenkou bariéru mezi výtkou, co ji posune dál a má konstrukci a mezi urážkou a zkritizováním její práce. Ví co dělá, nikdy by se nepouštěla do ničeho, čím by si nebyla jistá a nikdy by neprohlásila za hotovou práci to, s čím by nebyla stoprocentně spokojená. Vidí sice humanitní hodnoty, ale co se týká její osoby je zanedbává a nevadí ji sledovat spíš vyšší princip. Není vysloveně intrikán, ale kdyby chtěla, dokáže vás pořádně zpracovat a svůj chladný úsudek použít proti vám. Během konfliktů ji není cizí se usmívat. Ať už čiré absurdnosti nebo prostě proto, aby svým přístupem vytočila. Dokázala by vás přátelsky podpichovat, i když ví odsaď pocaď, ale taky ve zlém provokovat. Nedělá ji problém rozdávat široké a upřímné úsměvy, ale vždy ví kdy být zcela vážná. Lze si s ní normálně bez křečí popovídat, ale nepatří mezi ty, co by plácali páté přes deváté. Pokud s ni chcete mluvit, připravte se na to, že i když půjde o nezávazný rozhovor, volit slova a komunikovat s lidmi tak, aby jim vždy vštípila porozumění jejím slovům a zpracovávat věty a podávat je tak, aby byly zcela jasné je její přirozeností, ani to nekoriguje. Dokáže být nestranná stejně tak, jako dokáže byt obětavá pro všechny co má ráda. 13. kraj bere jako skupinu lidí, co se o sebe mají za úkol navzájem postarat a držet se při životě - bere to tak. Můžete ji štvát, vytáčet nebo urážet, ona vidí a zná její smysl v celé situaci. To, že vás bere jako někoho s nekonstruktivními řečmi poznáte, když vám neodpovídá nebo se dokonce začne usmívat. Nic víc, jen ticho a občas i samolibý úsměv. To dokazuje jen to, že ji nestojíte za slovo nebo zbytečné prosazování svého názoru. Na co prosazovat svoje slova tam, kde to jde jedním uchem tam a druhým ven, že ano? A ona to pozná. Má hodně dobrou paměť, ale spoustu si toho dokáže správně domyslet. Samozřejmě jako každá žena jejího věku se ráda baví, ať je to jakákoliv forma jednoduché zábavy. Není třeba alkoholu nebo oblečků a výmyslů Kapitolu, stačí ji dobrá společnost a svou zábavnou část osobnosti před vámi otevře jako drahou tištěnou knihu. Stačí ji málo, aby se cítila v pohodě. Nemá problém se začlenit nebo se naučit mluvit s každým podle toho, jak je potřeba s ním jednat. Občas ale sama uzná, kdy není třeba jejich slov a mlčí a naslouchá - vstřebává informace. Snaží se se všemi vycházet a zároveň si nepouštět nikoho až tak moc k tělu, takže pokud to vypadá na něco hlubšího a vážnějšího než je zvyklá, dokáže být podrážděná a na osobu, které se to týká je i nepříjemná. Obořená. Nedalo by se říct, že se něčeho takového jako vztahu bojí, ale považuje to za komplikované, tak se vás svým hnusným chováním snaží odradit, ať ji nepletete hlavu. Samozřejmě nic takového si nevypěstuje přes noc - nebo alespoň náklonnost si ze dne na den neuvědomí. To se musí tak nějak vyvíjet, a pokud to zajde daleko a ona si to uvědomí pozdě, vevnitř v hlavě jančí. Nemá ráda, pokud se nedokáže chovat tak jako obvykle, normálně a pro ni přirozeně. Snaží se být užitečná, prosadit se a něco dokázat - je cílevědomá tak ji sakra nepleťte hlavu! Vždyť bude zmatená jako prase před porážkou! Je to jedna z mála situací, u které dokáže opravdu ztrácet hlavu a nervy (bacha na pravý hák) a dost ji to irituje, že nedokáže tak jasně a v klidu uvažovat jako normálně. Prostě by bylo vhod kdyby pochopila, že občas bláznit a ztratit se není úplně vždy špatné, i když v její práci medičky to radši ponechme na rozumné úrovni, aby to nic a nikoho nemuselo ohrozit. Opravdu je obvykle co dělat, abyste tuhle 167 centimetrovou osůbku rozzlobili, ale občas to její náklonnost k vám a následovná zmatenost v její hlavě udělá sama - buďte v klidu, většinou to všechno přejde, o to se snaží sama chováním postarat. Není zvyklá si na cokoliv stěžovat. Když se ji něco vysloveně nelíbí, prostě to sama změní nebo to nechá tak a sžije se s tím. Co se jejího vzhledu týče, zkráceně by to bylo řečeno - prosté. Tmavě hnědé až černé vlnité husté vlasy má vetšinou stažené ve vysokém culíku a pokud ne, je to jen ojediněle a jen na chvíli. Má dobře tvarované malinko hustější obočí trůnící nad jejími hodně tmavými výraznými oči, kterými vás dokáže uvrhnout do hlubin. Pokud chce, nemusíte mít ani páru o tom jak se cítí, sama to totiž občas zanedbává a nebere za důležité. Tvař kompletuje větší dobře řezaný nos a pod nim rty s výrazným spodním rtem. Pokud se nad něčím zamyslí, ani vám to nemusí nějak slovně oznámit, naznačí vám to její spodní ret který mimovolně víc vystrčí během jejich mozkových pochodů. Ten vrchní má oproti spodními rtu tenčí. Jak už bylo zmíněno, má průměrnou, lehce zanedbatelnou výšku a k ní i přiměřenou váhu. Větší lež by byla, kdyby jste o ní řekli, že je podvyživená, než kdybyste řekli, že má nějaký to kilo navíc. Možná je udivující, kde ho ve Třináctém stihla nabrat, ale ona to zřejmě bude otázka genů a metabolismu, a samozřejmě taky věc vkusu. Její tvář je oválná a neřadí se k těm ostře řezaným. Na rukou i nohou se ji mohou trocha rýsovat svaly, ale není to skoro nic co by stálo za zmínku oproti ostatním trénovaným. Sílu má, ale na vzhledu to ani tak není vidět. Dokáže být milá, když chce a opravdu není nepříjemná. když k tomu nemá důvod. Nedá ani na drby a pomluvy, a pokud s vámi osobně nemá nějaké negativní zkušenosti nebo naopak pozitivní, chová se k vám jako k sobě rovnému, poměrně neutrálně, kdybyste se nakonec vybarvili tak či onak, pro první pohled nešetří milými úsměvy. Až na občasné výjimky to není člověk, který by se snažil někoho štvát, vždy to odliší od srandy. Piper je vždy taková, jaká by v danou chvíli dle jejího měla být. Prostě složité.

Piper se v Třináctém kraji narodila velmi mladé ženě, která utekla z Dvanáctého kraje během svého těhotenství. Bylo zázrakem, že se ji podařilo do Třináctého kraje přes všechny nástrahy dostat, ale bohužel o pár dnů ve Třináctce, krátce po Pipeřinem narození na důsledky vyčerpání a zranění, které při cestě utržila, zemřela. Nebylo známo, kdo byl Pipeřiným otcem, předpokládalo se, že umřel během cesty do Třináctky, když chránil svou ženu a nenarozené dítě, avšak to je jen jedna z mnoha domněnek. Jedna z dalších je, že je Pipeřiným pravým otcem někdo vysoce postavený, kdo se o své nemanželské dítě odmítl postarat ba co víc, nenáviděl ho. To vše jsou ale pouze historky, které nemají nikoho, kdo by je mohl vyvrátit nebo potvrdit. Pravda se možná nevyskytuje nikde anebo je někde uprostřed. Každopádně Piper to měla během narození i poté těžké. Nejenom, že se narodila s netlukoucím srdcem, které se medikům naštěstí podařilo rozhýbat na rozdíl od srdce její matky později, ale jelikož na světě měla rodiče jen pár minut, uvažovalo se ve Třináctce, že nechají Piper na pospas jejímu osudu. Přece jen, Třináctý kraj sám bojoval o své zachování, nemohl si dovolit slabé články v podobě kojenců sirotků. Všechno tady mělo svůj řád, a i když lidé z Třináctky pomohli její matce, opravdu se zdálo, že Piper podobné štěstí mít nebude. Nebylo divu, že si Třináctý kraj procházel krušnými časy, když se předpokládalo, že je celý vyhlazen. Bylo málo těch, co o jeho existenci vědělo a ještě méně těch, co se rozhodli riskovat život a připojit se do Třináctého kraje s úmyslem pomoct odboji. Nebylo jasné, jestli bude Piper na obtíž nebo ne - už vůbec se neuvažovalo nad tím, že by byla prospěšná. Nakonec se ale nad ni slitoval jeden bezdětný pár, z něhož muž pracoval na vývoji nového arzenálu pro Třináctku a žena bylo obyčejným obyvatelem s příslušnou prací. Sice nedávali Piper nějaký neobvyklý obsah lásky nebo mezi sebou neměli výjimečně vřelí rodičovský vztah, i tak to ale bylo víc než si Piper mohla přát. Její jméno Alexandra ji dala její matka, než se stihla odebrat na druhou stranu, ale příjmení a své používané křestní jméno - Piper, ji věnovali náhradní rodiče. Starali se o ni, vždy se na ně mohla spolehnout a vychovali ji tak, aby se ve světě neztratila a aby ji tenhle svět jako slabého jedince nepohltil. Zařadila se do systému Třináctého kraje a našla si v něm své místo. Má své rodiče ráda i oni mají rádi ji, ale je to lehce rozlišitelné od lásky ve skutečné rodině, ale ani jednomu z Evatahoisů to nepřekáží, tady není čas přát si zbytečně víc. Piper vyrůstala v Třináctém kraji a nespekulovala nad tím odkud pochází - vyrůstala s řádem, takže nebylo těžké se mu nějak přizpůsobovat. Často ji její otec zasvěcoval do detailů příprav zbraní a jiného vybavení, pro vojáky a špiony co v hlavě dřímali úmysl vystoupat napovrch a se snem zničit Kapitol a celé Hladové hry. Především ale také s úmyslem zachovat svůj kraj. Bylo ji dovoleno vidět víc, než jako obyčejnému obyvateli nebo snad dokonce cizinci. S otcem si velmi rozuměla, jelikož dle něj v sobě měla Piper sílu a odhodlání prospěšnou pro jejich kraj. Viděl, jak se o bojovnost Třináctky Piper už jako dítě zajímá a vše zkoumá těma svýma pozornýma očima toužícími zapamatovat si i sebemenší detail a vidět spojitosti dobré k využití. Rozumí i otcovu oboru a často se s nim bavila o nových návrzích a nápadech. Po čase kdy žila v Třináctce se začala projevovat její oddanost k Třináctému kraji, což posilnilo i to, že celý život byla vychovávána s čistým štítem - věděla jak se v třináctce vzala i jak to bylo s její pravou rodinou. O to víc si vážila občanů silného kraje. Snažila se být nápomocná a pracovitá ve všem, co by mohlo kraj přesunout ze stavu stagnace k prosperování. Dopracovala se na terénního medika s jistě nezanedbatelnými dovednostmi. I když ji práce jejího otce přišla zajímavá, o mediky byla nouze a Piper si věřila natolik, aby tomu svůj život zasvětila. Vždy měla na paměti, že její biologická matka pro ni musela chtít něco víc, jinak by přece neriskovala a mohla dceru nechat si shnít v aréně. Třináctý kraj nemá proč litovat, že její matku a ji přijal a uvítal do svých řad.


× o doplnění si napiš na e-mail

Beatrice Ellie Chaucer

4. march 2016 at 20:41 | Michelle |  Capitol

Player: Viol

FC: Carolyn Murphy

Occupation: Resident

Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 35


[ beatris elí žósehr ]


Je to velmi sebevědomá žena. Dává to i celkem najevo, protože nemá ani trochu ráda, když si o ní lidi myslí, že v sebe sama nevěří, protože to tak není. Proto občas i tvrdě projevuje své názory, někdy to řekne trochu tvrději než chtěla, ale nikdo si zatím na to ještě nestěžoval. Ale je to velmi nápomocný člověk, což se musí nechat. Ne přeci nadarmo, je to totiž přece psycholožka. Na škole studovala s velkým nadšením, takže jí ty léta studia velmi dobře prospěly. Ale všeobecně s lidmi z Kapitolu, moc dobře nevychází, nikdy nevycházela. A to protože nesnáší Kapitolský vkus v oblékání, a ne jenom kvůli oblékaní. Ona se rozhodla pro svůj vlastní elegantní a normální styl, který ji už dlouho vyhovuje. Kdyby si měla aspoň jeden den na sebe vzít nějaké ty Kapitolské přeplácané hadry a chodit v nich ven, s hrůzou a ponížením by se na místě propadla. Už kvůli jejím rodičům se s těmito hadry musela potýkat od malička. Její matka byla stylistka a velmi slavná. Proto Beatrice často do těchto ohozů oblékala nedobrovolně. Většinou převládala růžová barva a obrovské růžové sukýnky. Což Beatrice vždycky štvalo, protože v tom vypadala jako cukrová vata. Někdy na ní matka dávala i make-up a to Beatrice byla ještě malá holka. Beatrice byla o hodně hezčí, když na sobě neměla nic z tady těchto věcí, žádný make-up, žádné obrovské sukně tzv. cukrovou vatu nebo boty, které vlastně nebyly boty, ale špičaté jehly. Ona je doopravdy hodně pěkná bez těchto slátanin, i několik mužů jí to stačilo říct. Když ona nechce jít do nějakého vážného vztahu, lépe řečeno, má strach do něj jít. I když na to nevypadá, je hodně stydlivá co se týče řeči s opačným pohlavím. S muži moc nemluví, protože to neumí, a když už s nimi mluví, tak je to buď číšník nebo nějaký prodavač v obchodě. Kdyby se aspoň trochu odvázala, měla by už přes dvacet chlapů v hrsti. Jenomže, takhle to s ní jde a je v tomto případě za těžko. Když se bojí do nějakého vztahu vstoupit, tak se do něj potom jde už velmi složitě i dostat. Proto si už někoho musí nutně najít, zaprvé, aby nebyla pořád tak sama, a za druhé, aby byla ještě sebevědomější a krásnější, třeba se jí to tím časem povede. I její přátelé jí to sem tam říkali. Jinak je to velmi chytrá, právě i sebevědomá a spolehlivá žena. Dostala i menší vyznamenání z vysoké školy za velkou aktivitu, trpělivost v nauce, za velmi dobré studium a chápání. A to díky hlavně sama sobě, bez sebe, bez své důvěry, bez svého odhodlání by žádné vyznamenání nebylo, ani žádnou práci by nedostala, to by byla doopravdy velká škoda.

Na začátek zmíníme to, že i když Kapitolani mají perfektní život, jsou i výjimky, které to tak na začátcích nikdy neměly. Tou výjimkou je právě Beatrice. Její otec byl odjakživa velký alkoholik, byl zástupcem ředitele ve firmě, kde prodávali doutníky a tabák, takže to byl perfektní recept na neshody se svou dcerou. Otce Beatrice za to nesnášela a tisíckrát ho přemlouvala, ať se s tím pitím mírní a s tím kouřením taky. Nikdy ji neposlechl, ani se nesnažil to změnit. Matka byla zase stylistka tak slavná, že si myslela že je snad váženější než samotná prezidentka, to byla snad ta nejubožejší věc, co kdy mohlo vyjít z matčiných úst. K té se radši Beatrice ani nijak nevyjadřovala, matčinu pýchu ani není nutno komentovat, nijak to totiž vážně změnit nemohla. Mnohokrát se i Beatrice divila, že si její matka a otec kdy rozuměli, a dokonce se i vzali. Vždyť matka je milovnice čistoty a dokonalosti, a otec právě naopak. Protiklady se přitahují, nic k tomu asi jinak dodat nejde, a z těchto dvou chuligánů se vyklubala chytrá a cílevědomá žena. Beatrice má i kupodivu sestru, ale ta je o hodně starší, a s tou taky jako podobně s rodiči nikdy moc nevycházela. Ani přesně neví proč, ona s nikým popravdě moc nevychází. Což není zrovna moc dobrým příkladem, protože by se chtěla stát právničkou ale neví, jestli by jí to někdy vyšlo, ale na škole se na to hodně zaměřovala, takže možná se to jednoho krásného dne splní. K jejímu celkem smutnému a zároveň skvělému životu je nutno dodat, že se povinně musela dívat na Hunger Games, když byla ještě menší, a Hunger Games ze svého srdce nesnášela a pořád nesnáší. Celé jí to přijde zvrhlé, což se zdá u Kapitolanky celkem divné, ale když neměla moc šťastný život, tak co se dá taky čekat. Že se bude dívat na zabíjení v kleci? Tak to vážně se od ní čekat nebude. I když je z Kapitolu, tak jí ten život nepřipadá nějak bezva a super boží. Ale je pravda, že lidi z krajů mají co závidět, ale chtěla by se tam do krajů někdy podívat a strávit tam klidně třeba i rok, neuškodilo by to, právě by to i prospělo. Protože bydlet pořád jenom v luxusu Kapitolu, to taky není to pravé a "úžasné". Jednoho dne vás to stejně omrzí a už si nemyslíte, že máte něco víc než ostatní, každého to omrzí. Je to složitější než se na první pohled může zdát. Jinak se tady tohle Beatrice snaží moc neřešit. A chce se zamýšlet nad normálním životem, nad životem, na kterém je závislá už vlastně celou tu dobu, kdy se poprvé objevila na světě. I tak by chtěla toho hodně na tady tomto světě změnit.


× o doplnění si napiš na e-mail
OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]

obrázek

ikon1 https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92