April 2016

Kentwell Drogobytsch

28. april 2016 at 0:28 | Drake |  Deceased

Player: Pietro

FC: Shawn Mendes



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16 - vyčerpání, vykrvácení: H.B.


Token: Popruh od svářečských brýlí

[ kentvel drogobič ]


Několikrát mu elektřina změnila život. Začal ji proto, v naprostém rozporu se svou krajovou příslušností nesnášet. Od té události s otcem pro něj nejenže výrazně vzrostla pravděpodobnost účasti v Hrách, ale také se rozhodl, že se naučí užitečnou, ale i smrtící stránku elektřiny využívat pro boj. A nejen elektřinu. Sehnat ovšem elektrický bič či taser či dokonce cokoli pro boj je pro 14letého kluka v Pátém prakticky nemožné. Ale zdařilo se. Alespoň napůl. Taser získal od otcova spolupracovníka, který byl otcovým kamarádem a také mu, jako Kentwellovi mu hodně scházel. Začal se tedy tou věcičkou zaobírat a začal s ní i trénovat. Samozřejmě dobré je ovládat dvě zbraně. Vyzkoušel nakonec ho dně věcí, ale byla jen jedna, která byla praktická, velmi účinná a hlavně se nijak nevybije, či jí nedojdou náboje nebo šípy. Ocelová tyč. Čím delší, tím lepší. Dosud do jeho 16 let jsou to tedy dva roky, kdy ve volném čase trénoval na tajnačku, aby o tom máma nevěděla. Taser a tyč se za tu dobu staly v jeho rukách nebezpečnou kombinací. Jedním soupeře ochromí a druhým ztříská. Tyčí, pokud ji dobře namíří, dokáže i ruku či nohu zlomit, nebo alespoň velmi pohmoždit a poranit. Po smrti táty se také často odebral z domova do údolí, kde se pokoušel vždy pár dní vydržet bez pomoci. Naučil se tak přežít v přírodě. Respektive pouze rozdělat oheň.


Pětka není sice chudý kraj, ale budovy a elektrárny moc prostoru k pilování dovedností neposkytují. Kromě ovládání taseru a ohánění se tyčí, případě rozdělávky ohně, nic jiného nedovede. Plavat se nenaučil, ale zase ví, že voda je s elektřinou velký kamarád, který by mohl nadělat velké škody. Něco si v přírodě uvařit také neumí, což sám považuje asi za slabost největší. Bez jídla normálního bude asi trpět. Bude se to muset v tréninku naučit. Aspoň základně. O maskování nebo schování se mluvit také nedá. Své dvě zbraně ovládat sice umí, ale je stále pomalý v jejich přípravě k boji. U taseru musí dlouho mířit a než chytne tyč , co nejlépe do rukou, uběhnou snad roky. Ani běh není zrovna silnou stránkou, i když je štíhlé postavy. Nikdy běhat nepotřeboval, sám tedy ani neví, jak rychlý běh dokáže vyvinout. Obratnost je taková… no, poloviční. Ohledně zbraní je to v pořádku, ale lezení někam je celkem problém. O případnou náplň těch několika dní ve výcvikovém centru tedy nebude mít nouzi.


Kentwell se narodil v elektřinou nadupaném Pátém kraji. Na první pohled nic moc. Spíše nic než moc. Elektřina, jež kraj živí, se stala málem jemu samotnému osudnou. Jako malý totiž rád všecko osahával a po takovém jednom zkoumání dostal kopanec od zástrčky. Naštěstí jen kopanec. Být to silnější proud a déle trvající, jistě bylo po něm. Školní léta nebyla zrovna to pravé ořechové, i když kamarády měl a má. Šlo spíše o stránku prospěchu. Školu ale dokončil. První dvě sklizně, ve 12 a 13 letech se ani moc obávat nemusel, lístků měl v osudí pramálo. Pak mu ovšem elektřina změnila osud znovu - dva týdny před 14. narozeninami jeho otce zabil výboj v elektrárně. Najednou se vše otočilo, a aby dokázal s matkou vyžít, musel si brát oblázky, a tudíž narůstal i počet lístků v osudí. A od té doby hraje při každé Sklizni tuhle ošidnou hru s osudem. Od 16. roku začal pracovat v elektrárně, zatím pouze jako pomocná síla, ale to se jistě postupujícími lety bude měnit. Co se osobnosti týče, Kent sám nijak nevybočuje. Rád se baví, rád si povídá, ale umí se i naštvat a je schopný nějakou dobu dotyčného ignorovat, ale arogantní není. Kentwella lze poznat i díky jednomu poznávacímu znamení. Prakticky vždy a všude, snad kromě mytí doma má na čele staré černé hranaté svářečské brýle s umělými skly, které dostal od táty a které jsou také jedinou věcí, co mu po něm zbyla. Rád by si je vzal pak i do arény, kdyby nedej bože tam jednou musel, ale i když jsou sklíčka umělohmotná a neublíží, raději je připraven z nich sundat ten popruh a vzít alespoň ten. Ohledně přípravy na Hry, je to asi takto: několik ročníků Her viděl, a nemá nějaké extra cíle ohledně své účasti. Ale čím déle by vydržel, tím lépe by to pro něj bylo. To, že Pátý kraj nemá mužského vítěze sice ví, ale vůbec si to nějak nepřipouští, že by to mohl ovlivnit a snaží se na to nijak nemyslet.

Hathor Bastetson

13. april 2016 at 13:14 | Drake |  Deceased

Player: Fenhrier

FC: Conor McLain



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 18 - probodnutý skrz naskrz: L.C.


Token: Balíček kondomů

[ háthor bastetcn ]


V tréningovom centre vo svojom kraji sa odjakživa venoval gymnastike. Hathor sa tam dokáže moc poohýbať, že vyzerá, akoby si dolámal vo svojom tele všetky kosti, hoci mu prakticky vôbec nič nie je. V bežnom živote sa to zrejme použiť nedá, no v aréne by sa mohol dokázať preplaziť cez úzke miesta, alebo lepšie uhnúť súperovmu útoku. Jeho slabší intelekt by sa dal považovať v istých situáciách taktiež za jedno veľké plus, pretože nad ničím moc nepremýšľa. Medzi dvoma možnosťami si vždy vyberá intuitívne, alebo podľa akýchsi pudov. S touto skutočnosťou ide ruka v ruke aj to, že snáď neexistuje vec, ktorej by sa bál, nevidí logický dôvod prečo by z niečoho mal mať strach. Jeho životné krédo je: "Keď dávajú ber, keď bijú utekaj". Toto motto má preňho až dve dôležité charakteristické vlastnosti. Prvá je tá, že berie aj keď nemá. Tento chalan je kleptoman a nevie si pomôcť nebrať veci. Mnohokrát sa snažil nejakým spôsobom odhovoriť samého seba, no nedá sa to, túžba po cudzom majetku je priveľká. Všetok nazbieraný jemu nepatriaci majetok hocakej hodnoty si ukladá a skladuje. Robí mu radosť vlastniť niečo cudzie. Dá sa povedať, že Hathor je ako vrana. Druhá strana príslovia vraví o behu. Na to sa nesmie zabudnúť, aj to je Hathorovím veľkým plusom. Dokáže utekať tak rýchlo, že naň nikto v tréningovom centra nemá. I keď zrejme nebude potrebovať utekať pred súpermi, skôr naopak, môže sa to zísť pri nepríjemných kapitolských útokoch v aréne. Je celkom zručný čo sa týka lovu potravy, hlavne tej živočíšnej teda. Nerobí mu problém vyšplhať sa hocikde, kam sa chce dostať. Za prvé nemá strach a za druhé má výbornú stabilitu v nohách, čo si nacvičil pri spomínanej gymnastike. Jedným z jeho ďalších kladov je aj plávanie. Nie je síce nejaký najlepší plavec, nemôže sa zrovnávať s krajanmi zo štvorky, ale aj tak na pomery Prvého kraja sa vo vode pohybuje celkom obratne a efektívne. Hry však nikto nikdy nevyhral bez zbraní, všakže? Tak jemu to ide najlepšie so zbraňou vlastnej výroby, na ktorú si chcel istú chvíľu dať patent. Je to baseballová pálka, na ktorú pripevnil ozubené koleso z cirkulárky, čo jest druh stolnej píly na drevo. S takýmto niečím dokáže svoju obeť poriadne potrápiť, čo sa týka útoku. S týmto však samozrejme nemôže trénovať vo výcvikovom centre. Tam pracuje najradšej s oštepmi, mečmi a šabľami. Jeden s jeho obľúbených druhov čepelí je aj "Khopesh", čo je tradičný egyptský prehnutý meč.


Jeho vyšinutosť je síce aj pozitívum, v niektorých ohľadoch, no je to zároveň aj jeho najväčšia zábrana ku ceste k víťazstvu. Nie je nijaký možný spôsob ako ho utíšiť, keď má jeden zo svojich super záchvatov. Nikdy mu nepôjde logické myslenie, takže čokoľvek, nad čím treba použiť dve a viac mozgových buniek je pre neho úplné peklo. Ďalej je to totálny sexuálny deviant. Dá sa povedať, že Hathor je akýmsi druhom nymfomana, ktorý bez nejakého toho... Ehm... No dlho nevydrží. Ak sa počíta náchylnosť na získanie pohlavnej choroby medzi negatíva, určite má aj to. Popri všetkých jeho životných strastiach inklinuje aj ku alkoholu a ľahkým drogám, ktoré v prvom kraji nie je zas až tak ťažké zohnať, takže aké také skúsenosti s týmito látkami má. Po páde z výšky počas tréningu gymnastiky si narazil hlavu, ktorá ho veľmi často bolieva, dokonca v nej odvtedy aj počuje hlasy, čo mu radia ako sa správať, ako konať. Nikdy nebol nejakým skvelým človekom, bol a vždy aj bude neohrabaný grázel s vyšinutou hlavou. Nedokáže sa sám o seba plnohodnotne postarať, takže bude potrebovať nejakého spojenca, čo by mu pomohol s bežnými životnými potrebami. Ak by mal jeho život závisieť od získania tepla z ohňa, pravdepodobne by zamrzol. Netuší, ani ho to nikdy netrápilo, ako založiť nejakú vatru. Vodu sa taktiež nenaučil získať, takže ak v aréne nebude minimálne potok, tak má hold smolu. Na to taktiež bude potrebovať nejakého slave. Zo zbraní neovláda prakticky nič poriadne, okrem svojej lásky baseballovej pálky a pár čepeľ. Neznáša akékoľvek zbrane na diaľku, pretože to nie je tak osobné, ako vraždiť niekoho zblízka. V porovnaní s jeho vrstovníkmi je oveľa vyšší, čo mu znižuje šance ukryť sa pred náročným súperom takmer až na nulu. Aj keď trénoval na akadémií, nie je profesionál v pravom význame slova, akoby to všetci ľudia v hrách predpokladali. Skôr to je len nejaký vyšinutý exhibicionista, čo vie byť pekne agresívny v istých životných situáciách.


Život v jednotke je niečo tak úžasné. Niet na to, aby sa niekto narodil na dobré miesto, ku dobrým rodičom a dobrým súrodencom. Jeho rodina bola ten typický "sugar". Presladená rodinka z Prvého kraju, ktorú všetci obdivovali a ctili si ako akýsi ideál dokonalej famílie. Mohlo to tak byť aj naďalej, nebyť Hathorovho otca, ktorému po akomsi duševnom zvrate ruplo v bedni. Začal sa správať čoraz divnejšie, čo sa u nich doma zo začiatkov prikladalo ku obyčajnej prepracovanosti. To, že je za tým niečo úplne iné sa ukázalo až keď mal tento chlapec tak jedenásť rokov. Ide vlastne o to, že jeho ocino bol ku nemu véééľmi dobrý, kúpil mu véééľké lízatko, no sľúbil, že mu ho dá až po tom, čo mu dovolí sa s ním hrať. Áno tušíte správne, bola to Hathorova prvá sexuálna skúsenosť. Odvtedy sa veľmi zmenil, takže sa nedá povedať, že by sa z toho dostal. Úplne to spolu so spomienakmi na celú jeho rodinu vytesnil po tom, čo jeho fotrík zabil sekerou na drevo celú ich rodinu. Dôvod? Jeho manželka ho našla pri tom, ako vyzlieka ich syna. Ewww. Dosť nepríjemná situácia. Samozrejme, že sa na to prišlo a bol verejne popravený na námestí. Po tomto incidente sa Hathora ujala nejaká milá príjemná rodina, ktorej pán domu bol tréner vo výcvikovom centre. Zo začiatku bolo celé to trénovanie tak ubíjajúce, nič ho nebavilo, všetko bolo náročné, až kým neobjavil Hathor dar z nebies zvaný gymnastika. Zisťoval, že je omnoho o ohybnejší, než sa mu kedy zdalo a dokázal i bez dlhšej prípravy predbehnúť v atletike všetkých jeho spolužiakov. Keďže sa pri tomto športe využíva celkom hot oblečenie, najmä u dievčat, začal si uvedomovať tú hroznú nepotlačiteľnú túžbu sa zblížiť. Čím viac rástol, tým viac sa v ňom búrili hormóny. Nedá sa povedať, že by nejako aktívne vyhľadával prítomnosť chlapcov, no z času na čas neodmietol ponuku aj od nich. Hathor je vlastne taká slut. V prvom kraji to o ňom každý vie, takže sa mu to celkom úspešne toleruje. Navyše kto by odsúdil chlapca s takou ťažkou minulosťou?

Rozhovor s Nibswan

10. april 2016 at 22:17 | Michelle
Anthony Dustin: Ták. Už je čas. *Povie si sám pre seba, keď prevádza posledné úpravy na svojom kostýme. Skontroluje čas na hodinkách, odpije si vody z pohára a je pripravený. Nechá si pripevniť mikrofón, a keď už je všetko hotovo, vykročí na pódium.* Dobrý večer dámy a páni. *Pozdraví publikum s úsmevom. * Dovoľte mi, aby som vás privítal pri rozhovore s víťazkou v poradí už 129. ročníka Hunger Games. Pre tento rok je to Nibswan zo Štvrtého kraja. A keďže ste už iste zvedavý, čo nám novopečená víťazka povie, ja to už nebudem zdržiavať. Poprosím Nibswan, aby sa pripojila k nám na pódiu. *Povie do mikrofónu a obzrie sa smerom, z kade by mala Nibswan prísť.*

Nibswan E. Finefeather: *Upravená, krásna ako nikdy predtým, no napriek tomu totálne duševne zlomená a na tabletkách sa rúti ku Anthonymu. Už nie je žiaden dôvod hrať akúsi z jej mentálnych hier na inú osobnosť, už je to len ona. Keďže hry skončili len predvčerom, vôbec sa necíti na sto percent vporiadku. Stále ju čosi bolí, a keby nie je zakrytá tonami šminkou, pravdepodobne ani nevyšla z nemocničnej izby, v ktorej ešte do dnešného rána pobudla. Je pravda, že posledný súboj s tým nepekným chlapcom z dvojky ju stál všetky sily, ktoré si ani nemyslela, že má. Vo výsledku vlastne bola akousi polomŕtvolou, ktorú len tak tak zachránili. Vďaka liečbe od psychiatrou sa ako tak dokáže psychicky udržať pokojná, no dokedy? Prichádza pred všetkých tých ľudí. Musí sa usmievať, musí byť rada a poslať jeden, či dva vzdušné bozky, ináč by ich urazila. Za normálnych okolností by ju to dokonca bavilo, no takto? Nie je na to ešte pripravená, nie teraz, nedostala dostatok času.* Ahoj Anthony. *Povie so širokým úsmevom, ktorý by možno nebyť tej tvárovej masky vôbec nebol plný zubov.*

Anthony Dustin: Vitaj Nibswan. *Pozdraví Nibswan, keď uvidí novú víťazku stáť vedľa neho na pódiu.* Pekný kostým. *Pochváli a žmurkne na ňu. Potom jej rukou ukáže kreslo.* Nech sa ti páči, posaď sa u nás. Veď to tu už predsa poznáš. *Povie jej prívetivo a on si tak isto sadne do kresla, ktoré je určené pre neho. Musí uznať, že je to poriadna zmena oproti prvým rozhovorom, kedy mala na sebe kostým baletky. *Začneme, dobre? *Spýta sa jej pre istotu, ak by mala nejaké dotazy, no nedá jej veľkú možnosť na reakciu pretože v zápätí jej už položí prvú otázku.*Ako by si zhrnula svoje počínanie si v aréne? Sú veci, s ktorými si nespokojná? Alebo prevláda u teba po tejto aréne spokojnosť. *Položí víťazke prvú otázku.*

Nibswan E. Finefeather: *Ach Bože! Nibswan si myslela, že už jej to sedenie hádam ani neponúkne. Napriek tomu, že by sa do sedačky najradšej zvalila ako doma vo vlastnej obývačke, musí tu byť slušná a príjemná. Preto tam len s veľkým premáhaním sedí dokonale vystretá, hľadiac s okúzľujúcim úsmevom na moderátora. Ku poznámke o šatách sa len len pousmeje, čo sa už pri tom predchádzajúcom úsmeve mohlo zdať ako nemožné... No zjavne nebolo.* Ďakujem pekne, aj ty si veľký fešák dnes. *Povie a prehodí si nohu cez nohu, aby vyzerala ešte zvodnejšie než predtým. Je rada, že konečne nemusí byť tá dobitá malá ustráchaná dievčina, tá je už dávno preč. Teraz môže vravieť svoje názory nech sú akékoľvek. Začína teda na svoj názor na arénu.* Myslím, že ja nikdy neodsudzujem vlastné konanie. Rozhodla som sa vždy tak, ako mi kázal môj rozum. Neviem, prečo by som sa mala hanbiť za niečo, čo som vtedy tak cítia. Keby som sa však spätne mohla vrátiť a opraviť jednu svoju chybu, ktorej som sa dopustila, bolo by to to, že by som do finálového súboja vložila viacej energie. Teda viac energie do boja. Vtedy som bola nie celkom... *Dokelu čo im má povedať, že jej hrablo z jej vlastných klamstiev?* Dosť vyspatá. Bola som vlastne veľmi unavená a zlomená z toľkých dní v aréne, že som nevládala.

Anthony Dustin: Ooo, ďakujem. *Zasmeje sa keď ho pochváli. To počas jeho rozhovorov neurobil ešte ani nikto. *Zvedavo počúva, čo Nibswan odpovie.* Takže viac energie. *Zopakuje po nej ako papagáj.* Chápem ťa. V aréne určite nebol čas na spánok, no myslím, že po príchode domov to budeš môcť napraviť a spať koľko len budeš chcieť. *Povie a keď zhodnotí, že už nemá čo dodať k svojej prvotnej otázke, rozhodne sa, že prejde na ďalšiu, ktorú ma na svojom zozname.* V aréne si si očividne získala sponzorov. Čím si ich podľa teba naklonila na svoju stranu? *Spýta sa.* Je to prevažne o vzhľade, alebo prevažujú skôr schopnosti? *Dodá.*

Nibswan E. Finefeather: *Keby mohla, najradšej by pri spomienke o spánku sama teraz zadriemala, no to neprichádza do úvahy. Musí byť milá šarmantná a okúzľujúca, čo vôbec nie je príjemné po tom, čo vás takpovediac vzkriesili z opantania smrti. Díva sa na Anthonyho, no vôbec sprva nechápe jeho otázkam. Musí si ich nechať prehnať hlavou a rozložiť ich na najmenšie a najdrobnejšie časti, aby sa uistila, že nespraví akúsi blamáž pred národom v štátnej televízií.* Získať sponzorov pre mňa bolo ľahké, no nie takou cestou, ako to znie. Asi som znela ako namyslená štetka, ktorá nie je vďačná, no opak je pravdou. Ku tomu sa ale ešte dostaneme, teraz od začiatku. V sponzorov som ani nedúfala, všetko prišlo tak náhle. Možno sa nado mnou zľutovali, lebo som bola sama na všetko, nemala som žiadneho spojenca. Takýto splátcovia sú vždy oslabení, možno to je dôvod, prečo ma milí ľudia z kapitolu podporili darmi. Veľmi pekne im touto cestou ďakujem a musím povedať, že im budem nadosmrti ich dlžníčkou. Čokoľvek by jeden z tých ľudí potreboval, vždy pomôžem ako budem môcť. Nebojím sa ani manuálnej práce. *Zavtipkuje nazáver, hoc si nevie predstaviť samú seba ako drží metlu, nieto ešte zametá, či upratuje, alebo robí celkovo niečo pre blaho niekoho iného.*

Anthony Dustin: Takže manuálne práce? *Zasmeje sa.* Dáj si bacha, aby to niektorí ľudia nezobralli naozaj vážne. Tu v Kapitole je všetko možné, a aj keď si určite nezávislá žena po tomto preslove by som si dal bacha, či sa niekto nepokúsi urobiť si z teba otroka. *Povie.* No čo keby sme sa trochu posunuli v čase. *Začne keď sa uspokojí s odpoveďou od Nibswan.* Síce Hunger Games pre tento rok skončili, ale ty máš život ešte len pred sebou. Čo máš v pláne robiť po odchod z Kapitolu?

Nibswan E. Finefeather: *V momente kedy sa dokonca prestane tak veľmi usmievať kvôli bolesti sa ku nej dostáva ďalšia otázka a ona musí byť pani dokonalá a milá. Preto skrz všetku bolesť použije ten najšarmantnejší úsmev aký dokáže vyplodiť a pokračuje v debate.* No tak to zas hádam nie, určite zas nie som až tak zbehlá v ručnej práci, aby si ma niekto najal ako otroka. Keby aj, určite by ma čoskoro vyhodil za to, že som nešikovná. *Zase sa uchechtne, hoc v duchu je prázdna a unudená. Možno takýto bude celý život po hrách. No amen!* Po hrách by som sa rada venovala tomu, čo ste videli aj v samotných hrách, a to je balet. Ono bolo celkom dosť ťažké nepreniesť toto umenie do boja, častokár mi to ponúklo únik zo sveta násilia a spíjemnilo mi to krušné chvíle, ako napríklad počas záverečného súboja. Možno otvorím nejaké tanečné kurzy pre deti u nás v štvorke, teda ak by bol záujem.

Anthony Dustin: Zase až taká nešikovná byť nemôžeš, vyhrala si predsa Hunger Games a to nedokáže len tak hocikto. veď si vezmi koľko ľudí pri nich už zahynulo. Aj to sa ráta. *Povie a snaží sa jej pridať na sebavedomí, pretože z týchto slov mu to príde skôr ponižovanie samého seba, na čo u profíkov nie je zvyknutý. *Takže balet, to je zaujímavé. *Poznamená.* A ešte k tomu tanečné kurzy. No myslím, že ako víťazka nebudeš mať o nových žiakov núdzu. *Poznamená s úsmevom.* A keď sme už pri tej budúcnosti. Tešíš sa na mentorovanie budúcich splátcov zo Štvrtého kraja?

Nibswan E. Finefeather: Viem aké to je, keď ste na arénu sami, bez akejkoľvek pomoci mentora. *Nadškrtáva jej negatívny postoj a chladné city smerom ku Theodorovi, ktorého tak nenávidí a to nielen zato, že sa počas celého trvania arény neuráčil poslať ani jednu hlúpu minerálku... Celkovo ten starý chlípnik a milovník rýb v jednom je pre ňu moc pod úroveň na to, aby sa o ňom bavila takto verejne. Za to téma o jej mentorovaní ju nadchla o čosi viac.* Teším sa na mentorovanie a určite budem nápomocná akokoľvek to pôjde, aby som pomohla našim krajanom ku sláve a ku úspechu v hrách. *Kecá, určite ich bude ignorovať, aby bola vždy tou jedinou žijúcou ženskou víťazkou štvorky. Vlastne až teraz si uvedomila svoj status. Je akýsi unikát, jedna na celej planéte a to sa jej sakra moc páči!*

Anthony Dustin: Muselo to byť ťažké. *Snaží sa ju poľutovať a ďalej ju počúva.* No tak ja ti prajem, aby sa ti to mentorovanie nie len zapáčilo, ale aby sa ti aj darilo a aby si pomohla splátcom zo Štvrtého kraja k ďalšiemu víťazstvu. *Povie s úsmevom a na chvíľu sa zamyslí, ako to asi bude vyzerať, keď bude Nibswan mentorovať a medzi víťazmi bude opäť Štvrtý kraj. No rýchlo sa spamätá a vráti sa do reality, aby položil ďalšiu otázku.* Tešíš sa na turné víťazov, ktoré sa bude konať hneď po nasledujúcom ročníku Hunger Games? Predsa len, na tom predchádzajúcom Štvrtý kraj chýbal, takže na tomto to máš šancu napraviť, a takisto si urobiť nejakú tu popularitu v ostatných krajoch. *Zhodnotí jej šance na turné.*

Nibswan E. Finefeather: *No to iste. Už teraz sa ide roztrhnúť o návštevu tých sociek od päťky vyššie... Radšej by si odrezala vlastnú nohu, než tam išla trapošiť ako moc je jej ľúto to, že im zabila deti. Veď jej to ani sakra nie je ľúto! Keby to mohla urobiť, urobí to znovu, no to zrejme v tejto časti hier Capitol počuť nechce. Natíska sa teda otázka, čo odpovedať? Nibswan povie toto:* Popoluaritu v krajoch neviem či získam, pretože neviem, či mi niektoré kraje dokážu odpustiť za to, čo som všetko v aréne porobila. Musíte však pochopiť, že všetko to bolo len pud sebazáchovy, za normálnych okolností by to rozhodne takto nedopadlo, keby nemuselo. *Možno by to dopadlo ešte horšie. Nibswan nenávidí deti, ktoré sa snažia byť hrdinami, zabila by ich asi ešte s väčším pôžitkom.*

Anthony Dustin: Ale tak teraz to budú horúce hlavy. Ale keď to napätie po tejto aréne opadne, možno budeš prekvapená, koľko sympatizantov si môžeš medzi Panemčanmi získať, aj keď jasné, nemôžem to tvrdiť na sto percent. *Povie a snaží sa ju povzbudiť s novými fanúšikmi, aj keď profíkovi sú kraje začínajúce číslicou väčšou ako štyri pravdepodobne ukradnuté.* Ale vráťme as ešte k aréne na chvíľku dobre? Ak teda môžme. Niečo ma totiž napadlo. *Povie a snaží sa pohľadom ospravedlniť za to, že tak skáče po dejovej línii.* Čo hovoríš na ten Kapitolský útok so zmrlinovými panáčikmi? Očividne boli všetci splátcovia týmto útokom zaskočený a nevedeli, čo majú robiť.

Nibswan E. Finefeather: *Anthony už nemohol vytiahnuť väčšiu hlúposť, práve siahol na dno klišé, ktoré ani nevedela, že môže existovať.* Bol to môj najhorší deň v živote, takže tvorcovia odviedli dobrú prácu. *Usmeje sa tak trochu šialene, čo je veľmi trápne, lebo vidno, že by ich najradšej postrieľala.* Rada by som vedela, ako ich vytvorili, lebo bolo to niečo tak reálne, tak skutočné... Na akej báze to vôbec fungovalo? Možno sa s nimi nejako spojím a spýtam sa ich na to, no ani v skutočnosti neviem, či chcem počuť odpoveď. Možno by bolo lepšie na to všetko zabudnúť a tváriť sa, že to vôbec neexistovalo a žiť spokojne ďalej. *Určite to z hlavy len tak nevymaže, nepôjde to. Ten útok ju bude mátať v nočných morách spolu s tým, ako si musela prechádzať nožom po tvári, aby sa mohla vôbec nadýchnuť.*

Anthony Dustin: Tak vieš, to je ich úlohou, aby ste nemali všetko v tej aréne až také jednoduché. *Poznamená akoby len tak na okraj.*A s tým vytvoren´m sa budeš musieť vážne obrátiť na tvorcov, aj keď neviem, či ti to povedia. Veď vieš, možno je to to nejakéich tajomstvo. A to zabudnutie asi nebude ľahké, no verím, že sa ti to podarí. *Usmeje sa a ďalej už o tvorcoch a kapitolských útokoch mlčí.* A ešte posledná otázka pred tvojou korunováciou. Tentokrát to už nebude nič z arény ale niečo osobnejšie ak nevadí. *Povie hoci mu je názor splátkyne úprimne ukradnutý, keďže jej hneď položí ďalšiu otázku.* Máš tam u vás v kraji nejakého fešáka, ktorý už teraz horí nedočkavosťou kedy ťa zase uvidí? *Spýta sa pozornejšie sa na ňu zadíva.*

Nibswan E. Finefeather: Určite môj otec, ak sa dá rátať za fešáka. Pozdravujem ťa tati! *Zakýva štýlom päťročného decka do kamery, zatiaľ čo tam predvádza tento lacný humor, pretože očividne na nič lepšie nemá. /Hádam to už končí./ Zaželá si vo svojej hlave. Prakticky by sem vôbec neprišla, keby nemala dostať korunu. Stále čaká na jej veľký moment, kedy príde nová prezidentka a korunuje ju.* Ináč nemám naozaj nikoho, čo ale neznamená, že niekoho chcem. Po všetkom tom dianí v hrách potrebujem byť pár dlhých mesiacov sama, pochopiť čo sa dialo a utriasť si hlavu, lebo inak sa zbláznim. *Nevedno, či sa dá byť väčší šialenec, než je teraz, no nevadí. Hlavne, že každou sekundou sa blíži rozhovor ku koncu.*

Anthony Dustin: To je milé. *Skonštatuje keď vidí, ako víťazka kýva do objektívu svojmu otcovi na pozdrav. /Toto ešte robia teenageri? Ja som si myslel, že tí rodičov nenávidia a plánuju, ako od nich čo najskôr zdrhnúť. Ale v krajoch to majú asi inak/ Pomyslí si a potom tú myšlienku jednoducho vytesná z hlavy.* To je pochopiteľné. Čas a pokoj je najlepší liek pri zotavovaní sa. *Povie a tým vlastne ukončí svoj rozhovor.* Ták, mám pre teba radostnú správu. Moje otázky sa skončili a teraz je na rade, aby som privítal medzi nami veľmi váženú osobu. Prosím, dámy a páni, privítajte dnes večer medzi nami pani prezidentku Cerys Alsephyte Smyrna, ktorá oficiálne korunuje našu novú víťazku. *Vstane z kresla a začne tlieskať spolu s publikom.*

Cerys Alsephyte Smyrna: *Jak se ozve její jméno, se vznešeným úsměvem a za klapotu jejích vysokých bot se elegantními, dlouhými kroky přesouvá do středu pódia. Odměřeným pohledem si prohlédne vítězku a letmo pozdraví moderátora. Při zářivém úsměvu odhalí oslnivé zuby a nechá znít svůj omamný a jemný hlas.* Vítám Vás tu při tak úžasné příležitosti. Naše napínání skončilo, letošním zázrakem se stala oslnivá a mladá dívka Nibswan, která zajisté splnila všechna naše očekávání. Čtvrtý kraj se může opět radovat, smutné a prázdné místo bylo opět zaplněno. *Tón jejího hlasu poměrně chladne, jak o tom mluví. Úsměv zůstává přesvědčivý i po tu dobu, co uchopí do ruky korunu. Dlouze si jí prohlíží, nejradši by jí nasadila na hlavu sama k sobě. Lehce dopluje v dlouhých šatech k Nibswan a zlehka jí usadí korunu na hlavu.* Doufejme, že budeš příkladnou vítězkou, plnící své formality a povinnosti. *V očích se jí zaleskne jakási přísnost a chlad.* Gratuluji. *Doplní k ní tiše za ohlušujícího potlesku. Bez sebemenší změny na tváři se usadí do svého křesílka, připravená si připomenout zářné okamžiky z 129. her.*

Nibswan E. Finefeather: *Hry a tento trápny rozhovor ju tak zaneprázdnili, že už naozaj zabudla na prezidentkin príchod. Postavila sa značne neskôr, než sa patrí, no hádam ju za to všetky tie bulvárne deníky nerozsekajú. Aj ona je len človek. Slová chvály z prezidentkiných úst sú niečo ako balzam na jej doráňanä dušu. Celkom jej to padne vhod, keď ju velebí samotná hlava štátu. Nibswan sa ani nestihne uvedomiť a už má na hlave korunu. Je trochu ťažšia, než čakala, no nie je to nič, čo by po tom všetkom vraždení nedokázala zvládnuť.* Svoje povinnosti si budem veľmi rada plniť. Ďakujem Vám, naozaj si to vážim. *Prenesie dojato nad slovami uznania jej výhry. Možno prvý človek, čo ocenil všetku tú tvrdú drinu.*


Opět tu zde je slavnostní uzavření Hladových her. Poslední rozhovor s nejnovějším vítězem a fanouškové svojí favoritku naprosto žerou. Jako pokaždé se nikdo v sále nevyhne rekapitulaci s nejlepšími zážitky z arény. Korunovace byla dokončená a všichni jsou pohodlně usazeni na svých místech. Teď už nastává jediná chvíle, kdy se místnost zatemní a za křesly s Anthonym a Nibswan vyjede plátno a začne se s projekcí. Opět nevynechávají ani 10 minutové reklamy z módy, parfémů, podniků atp... Dokonce se objeví upoutávka na blížící se Hunger Games fest, které se zdají být plně nabité. A posledně přichází kapitolské logo, odpočítávání a REKAPITULACE HER začíná.

Anthony Dustin: *Tak isto ako všetci prítomný v štúdiu po stiahnutí plátna uprel pohľad na plátno a nemohol odtrhnúť od neho zrak. Aj keď na začiatku mal problém práve opačný, keďže na reklamy náladu vážne nemal, dosť, niekedy až priveľa ich je aj v televízii ale tvorcovia si to tak želali a on s tým jednoducho nič nespraví. No akonáhle začne rekapitulácia, už má jeho plnú pozornosť. Sleduje počínanie si splátcov a snaží si predstaviť, ako by asi vyzeral on na ich mieste a koľko dní by dokázal vôbec v takej aréne prežiť. A tak keď je rekapitulácia na konci je sklamaný, keďže on by si ju prial dlhšiu. A však určite nikto z tvorcov nebude robiť rekapituláciu trvajúcu dve hodiny, o tom môže len snívať. A tak keď skončí rekapitulácia a premietacie plátno opäť niekam zmizne, neostáva mu už nič iné, ako len túto ceremóniu ukončiť.* Dámy a páni. *Odkašle si.* Dovoľte mi, aby som týmto ročník, s poradovým číslom stodvadsaťdeväť ukončil. Dúfam, že ste si túto arénu užili a že sa vám rekapitulácia páčila aspoň tak ako mne. A tak pevne verím, že sa už tešíte na ďalší ročník. No nezabúdajte, že nás čakajú Pentagames, takže môžme očakávať, že si tvorcovai pre nás pripravia niečo výnimočné. A však čo, to môžme len hádať. A s touto filozofickou otázkou by som to ukončil. Dobrú noc priatelia, dobrú noc Panem. *Prednesie záverečnú reč a potom jednoducho odíde do zákulisia za hlasného potlesku, kde si strhne z kostýmu mikrofón a zmizne v šatni určenej pre moderátorov.*


Christine Hibbs

9. april 2016 at 14:30 | Michelle |  Capitol

Player: Viol

FC: Abigail Spencer

Occupation: Escort → District 12

Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 28


[ christin hibs ]


Řekněme, že není úplně taková ta namyšlená Kapitolská dámička, která se vychvaluje se svou novou blůzičkou, se svým luxusním barákem nebo penězi. Tohle všechno jí je ukradené, měla jenom jeden cíl, stát se jednoho dne uvaděčkou. Chtěla být vždycky součástí Her, seznamovat se postupně se splátci, cítit jejich emoce, sdílet je i s ostatními, kteří k nim přístupu moc nemají a mít nemůžou. Každého přece zajímá, co si splátce nebo splátkyně o Hrách myslí, jsou z nich přeci "celebrity". Je společenská, nemá problém se s někým hned spřátelit, je to pro ní jedna a ta samá písnička, která jí hraje stále na stejné notě. Přítele zatím nemá, ale ani ho nehledá. Nezvládala ale ovládat vždy jednu základní věc - upřímnost. Neumí být upřímná, a nalhává radši ostatním věci, které ani nejsou pravda. Snaží se být prostě a jednoduše hodná, není to proto, aby jim dělala zle a aby je trápila, jenom se bojí říct - Ne, není to tak - to je všechno. Nálady se jí moc nemění, je pořád stejná. Upovídaná, trochu vyzvídá, možná i malinko v určitých věcech otravná, to je občas každý. Rozumná je taky, s problémy si umí jednoduše poradit a vyřeší si je bez jakýchkoliv okolků, do čisté míry. Ve škole byla taky úspěšná, dokonce velmi. Ale nějakou obzvlášť vysokou školu nepraktikovala, neměla na to nervy, bohatě jí stačil základ, ostatní věci si vystudovala už nějak sama, žádný velký problém jí to nedělalo. Když se položí otázka nebo když se upozorní na vzhled, není tu žádná odchylka, že by nebyla pěkná žena. Rozhodně je pěkná, ale má určité nedokonalosti, třeba hodně mateřských znamínek, které skrývá pod vrstvami make-upu. Převratně těch znamínek má nejvíc v okolí zad a rukou. Aspoň to nemá na tváři. Věc, kterou nenávidí je, když jí někdo brání v jejích úmyslech, ne v nějakých špatných úmyslech, ale prostě když jí někdo zasahuje do soukromých věcí, do kterých tomu dotyčnému vůbec nic není. Řeč odvede vždycky někam jinam, aby tu myšlenku odstranila z mysli.

Vyrůstala společně se svojí babičkou, a se svým dědou. Její rodiče na ní nikdy neměli dost času, a nemohli ji v klidu a v harmonii vychovávat. Potřebovali spíš prostor sami pro sebe, spíš pro nějaké ty peníze. Christine dali na krk matčiným rodičům. Babičce ani dědovi to ovšem nijak absolutně nevadilo, Christine bylo nenáročné dítě, nebyli s ní žádné problémy, většinou ani nedělala zbytečný rozruch, klidné dítě. To jí vydrželo nějak do doby náhlého příchodu puberty, a náhlého šílení kvůli obyčejným nepodstatně nepodstatným věcem. Znáte to, první lásky, první zlomená srdce, první zklamání… prostě věci ohledně takové té nevyvinuté, ani skoro ne lásky. To jí perfektně zamotalo hlavu a hodně se změnila. Byla celkem i drzá, protože si myslela, že je teďka ve středu pozornosti a všichni kluci po ní náhle hned začnou zoufale šílet, protože ona je přece ta skvělá. To je prostě to takové pobláznění, nic víc. Samozřejmě jí to nezůstalo do teď, to bylo jenom v období puberty. Když byla už o něco starší, byla i o něco vyspělejší. Dostala se z toho a byla normální, chytrá a milá žena, kterou stále ještě je a podle mnoha lidí ještě bude. Pořádnou práci až do této doby žádnou neměla, občas pomáhala někde v barech, v různých obchodech nebo pomáhala vyplňovat pár papírů na odškodnění na splátky, třeba i na sázky do her a tak všeobecně, prostě něco s financemi. Nakonec se dostala až sem, kde teď právě je. Za což je ráda, práci uvaděčky měla vyhlídnutou celkem dost dlouho a vyplnilo se. Každý správný občan Kapitolu zbožňuje Hunger Games, a Christine k nim určitě patří taky. Jak by taky ne, když se hlásila na místo uvaděčky, je jasné, že jí to muselo nějak zajímat nebo fascinovat. Po zbytek těchto přítomných několika dní, měla spíš velkou práci s odposloucháváním toho, jak se má jako správná uvaděčka chovat, jak hlásit v mikrofonu vybrané splátce a hlavně, jak se k nim má chovat. Není to zas tak lehké, jak se může zdát. Protože to obnáší nějaká pravidla, nějaké předpisy, dokonce i nějaký ten menší soucit. Lehké ne, ale ani ne těžké, žádná věda to není. Chce to prostě jenom mít menší cit, trochu porozumění a být komunikativním člověkem.


× o doplnění si napiš na e-mail

Charles Regnard

5. april 2016 at 21:36 | Michelle |  Victors

Player: Viol

FC: Matthew Daddario

Mentor: Nibswan E. Finefeather

Victory year: 5th Pentagames

Hobby: Bojové sporty, tatér

Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 20


Token: Tetování na krku - písmeno F


[ čárls regnard ]



[ before the Hunger Games ] Odjakživa mu síla nechyběla. Od jeho otce měl příležitost se naučit rybařit, to mu pomáhalo vždy přemýšlet o tom, jakou zbraň si zvolí za svou vyvolenou princeznu. Trojzubec je dobrým kandidátem, ale ani kopí by nezahodil, to mu určitě vyhovuje taky. Hlavně díky jeho významně ostrému konci. Bitky mu ovšem taky nevadí, jak bylo uvedeno, síla mu nechybí, takže naopak mu bitky vlastně prospívají. Rány umí dávat pořádně silné, asi by to nebylo příjemné, dostat od něj jednu do čelistí, to by tomu dotyčnému nejspíš už nikdy ani nenarostly zpátky zuby. Jelikož si vždy stojí za svým názorem, nebojí se veřejně projevovat své názory, své pocity. Když je naštvaný, řekne to. Když ho něco mrzí, i slza mu ukápne. Citlivka ovšem ale není. Není to zrovna nějaká síla, projevovat názory, ale aspoň nenaletí každému pitomcovi, který dokáže být přesvědčivější, než se může na první pohled zdát. Lidem věřit nedokáže, a když už ano, musí v tom být výrazné pouto, bývá to málokdy. Názorový člověk je právě tento mladík. Co se týče kondičky, ani u té by nemusel pokulhávat. Občas si okolo kraje chodí zaběhat, ale hlavně si jde spíš zaplavat. To je pochopitelné, jeho kraj má přístup k moři, tak proč toho nějak nevyužít? Jelikož má vypracované tělo a není jako nějaká peciválka, jde mu to plavání nebo běhání o to víc obstojně. Až zas tak moc se nezadýchává, nepotřebuje moc pauzu, prostě jede vkuse, bez přestávek. To je velmi důležité, když se bude chtít vyhnout nějakému boji, aspoň bude menší šance na rychlejší útěk. Je toho hodně, v čem je dobrý, ale není dokonalý, zdaleka ne.



[ before the Hunger Games ] Jeho snad nejhorší nebo nekontrolovaná chyba je, že když začne mít někoho v oblibě, a ne možná jenom to, neumí se od něj odtrhnout. Samozřejmě, nedrží se na něm jako pijavice, ale zkrátka ho má svým způsobem rád. A snaží se především toho určitého člověka, ať se děje co se děje, samo sebou chránit. S tímto má hodně zkušeností z kraje a mnohokrát se mu to nevyplatilo, ale nějak to spíš přehlíží, než aby s tím něco začal dělat. Ani takový drsný kluk, jak vzhledově tak i psychickou povahou, nedokáže být bezcitný. Uvnitř mírumilovný člověk, navenek drsňák. Možná v tomhle dělá chybu. Dělá ze sebe se svým vědomím někoho, kým není. Ale v téhle době, v které on je, to je vlastně jedno, protože přetvařování se vítězí. Radši velký namakaný borec, než přecitlivělá slečinka, kterou sice není doslova, ale mírumilovný v srdci je. Možná by se našla ještě malá řada slabin, ale takových spíš nepodstatných. Např. že když je pod tlakem, nedokáže se pořádně soustředit. A to je vlastně velký problém, v tom případě i velká slabina. Protože kdyby došlo k boji, musel by být v klidu, aby se mohl soustředit. No, ale v boji to jde přece velmi těžko, být v klidu. Občas si kvůli tomuto rád sedne do tureckého sedu a nechává všechny myšlenky stranou, aby se naučil být v případném klidu. O to samé se pokouší i při boji, vymazat myšlenky, klid, soustředěnost, vyrovnání se se svou slabinou.



[ before the Hunger Games ] Vzhledem je to pohledný, svalnatý a odvážný kluk. Ano, je toho celkem dost najednou, ale je to pravda. Na svůj vzhled ovšem nijak neupozorňuje, nemá důvod. Vzhled je asi ta poslední věc, na kterou myslí. Záleží mu hlavně na tom, aby z něj byl výborný bojovník, a hlavně to nejhlavnější na čem mu záleží, je jeho nejmilovanější rodina. Převratná část jeho života se stala, když si nechal vytetovat na krk znak písmene F. Není to jen tak pro krásu, táhne to sebou velkou převratnou událost, kterou Charles už celkem dávno zažil. Charles měl kdysi mladší sestru, jmenovala se Faith. Byla pro něj nebe na zemi, dokázala ho vždy podržet, vždy ho dokázala povzbudit. Faith byla ale už od malička lehce postižená, nikdo se nedozvěděl jaké postižení měla, ale nemohla chodit. Kvůli ní si nechal Charles vytetovat F na krku. Bylo to velmi bolestivé, ale pro ni to udělal velmi rád, vždyť ho dokázala podržet při jakékoliv situaci. Asi za necelý rok Faith skonala. Když se to Charles dozvěděl, kupodivu se ihned nezbláznil, ale změny zažil obrovské. Začal se víc věnovat centru, začal víc trávit čas venku na vzduchu a byl mlčenlivý, což mu trochu vydrželo až do teď. Tetování písmene F zachovává s velkou opatrností, je to jeho symbol štěstí, jediná malá vzpomínka na sestru. Vlastně jeho amulet menší naděje. Její jméno si bude pamatovat až do posledních chvil, a kdyby mu to někdo chtěl vytknout, moc dlouho by naživu nepřežil.



× Carla Bukowski - Nikdy by si nepomyslel, že někdo původem z Kapitolu může být tak chápající a sympatický, jako je ona. Vnímá ji jako obrovskou výjimku mezi tisíci lidmi. Hlavně kvůli faktu, že mu dle jeho názoru rozumí. Je dokonce možná jeho jediným důvodem, proč se těší dojíždět do Kapitolu. Jednoduše, pokud je tu někdo, za kým by přišel s problémem se vypovídat, byla by to ona.

Ilias F. Himerson

3. april 2016 at 23:08 | Michelle |  Capitol

Player: Fenhrier

FC: Leebo Freeman

Occupation: Stylist → District 3

Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 22


[ ilijas himersn ]


Tento mladý muž, teda skôr chlapec, je majiteľom vyššej štíhlej postavy, ktorá sa nemôže pýšiť nejakým tým pevnejším vyhotovením. Ilias je skôr druh chlapca, na ktorého keď sa pozriete, máte ho chuť nakŕmiť, pretože vyzerá, že každé i to najslabšie mihnutie vetra ho môže zlomiť na dva kusy. Ináč je to na svoje pomery celkom príťažlivý mládenec, ktorý sa nebojí experimentovať so svojím telom a zovňajškom. Piercing a tetovanie nie sú u neho nič neobvyklé, proste normálka. Dá sa povedať, že v nejakom tom pozitívnom slova zmysle ho to robí krajším, mužnejším a príťažlivejším. Pokiaľ nemá nejakú výnimočnú; náladu a nemaľuje sa, tak by možno aj nejaké to ženské srdce zlomil. Teda nič iné, ako zlomiť ho nedokáže, pretože je latentným homosexuálom. Nikomu o tom nevraví, nikde to nezmieňuje, no i tak sa o tom nejako šepká. Nie, že by sa cítil nechcený, alebo neakceptovaný, ale nepovažuje za potrebné sa s tým niekomu zdôverovať. Možno je to súčasť jeho komplikovanej povahy, ktorá zahŕňa aj nedôveru voči ľuďom, ba dokonca aj autoritám. Nikdy sa necítil ako ovečka v stádu, ktorá musí poslúchať dobre zabehnutý systém. Ilias bol vždy akousi výnimkou po všetkých stranách. Keď jeho vrstevníci hrali futbal, on navrhoval oblečenie. Keď si všetci jeho kamaráti našli priateľky, on si just žiadnu nenašiel. Jednak to, že by ho nevzrušovala... A tak celkovo. On jednoducho nemôže byť ten, čo stojí v pomyselnom rade, vlak hýbajúci sa len po koľajniciach. Čo sa týka jeho kontaktu s okolím a správaním v spoločnosti, jedná sa o extroverta, ktorý je zároveň aj cholerik. Je sarkastický, negativistický. V žiadnej situácií nemyslí pozitívne. Pokiaľ sám nemá uspieť, nikomu nič nedopraje. Keď totižto nemá on, nemôže mať nikto. Pokiaľ si niekoho pustí naozaj blízko svojmu teľu, alebo sa mu proste niekto zapáči, razom svoju povahu zmení na pozorného prívetivého spoločníka.

Jeho rodičia na neho tak trochu vždy nemali čas. Dokonca sa Ilias čuduje, že si jeho matka našla nejakú voľnú chvíľu, aby ho porodila. Je jedináčikom, a tak trochu sa vždy považoval za akúsi chybu, prasknutý prezervatív, alebo výsledok nepravidelného užívania antikoncepcie. Nemal v nich nikdy pocit istoty. V rannom detstve sa aj pokúšal nájsť si nejaký vzor, ľudí, čo by ho povzbudili, alebo motivovali ku nejakému správaniu. No hľadanie po pomyselných duševných rodičoch skončilo negatívne. Iliasovi vždy chýbal v rodine mužský vzor. Jeho otec bol celkom významný mierotvorca, čo je síce pekné, no mal tak veľa práce, že ho ledva vídaval. Možno to je jedným z dôvodov, prečo dodnes hľadá chlapov. Ehm... Rozumiete ako. Tak nejak odjakživa sa venuje umeniu všeho druhu. Je to taká umelecká duša. Kreslenie, maľba, sochárstvo... No vlastne ani divadlo mu nie je cudzie. Jediné, čo mu fakt nejde je spev. Keby ho bol býval vedel, tak by sa zrejme viac venoval hereckej kariére. No Boh mu nedožičil tento dar, a tak musel niečo vyskladať len z toho, čím disponoval. Dopadlo to tak, že sa vo svojich osemnástich rokoch predral cez pomyselný rad záujemcov o post stylistu do Hunger Games. 130. Hunger Games, budú jeho prvý ročník, kedy bude slúžiť splátcom a národu ako ten, čo sa stará o to, aby všetko vyzeralo tip top.




× o doplnění si napiš na e-mail

129th Annual HG - Rozhovory III

1. april 2016 at 21:42 | Michelle



129th Annual HG - Rozhovory II

1. april 2016 at 21:41 | Michelle


129th Annual HG - Rozhovory I

1. april 2016 at 20:47 | Michelle

QUOTES [ Co kdy kdo řekl v aréně. Pokud víš o dobrém citátu, doplň ho sem. ]


OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]


loading ALES - Fatansy RPG

ikon1