Familiar Faces - 3. fáze - vedení: Kapitol | [ Kapitolská základna ] / [ Kemp rebelů ]

May 2016

Lanette Clegg

30. may 2016 at 1:49 | Diddi |  Deceased

Player: Renaiti

FC: Anna Kendrick



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 - sebevražda


Token: Pírko racka chechtavého

[ lánet kleg ]


Že je Lan křehká a sličná dívenka? Pěkná tvářička možná, ale bez fyzické síly rozhodně není. Toto podcenění by vás mohlo stát i život. Možná se zdá, že by nebyla schopna ublížit ani mouše, ale to je pouhé zdání. Řídí se totiž motem, jež ji provází celý život: "Slabý jedinec, je mrtvý jedinec. Smrt je pro něj vysvobození". Výpomocí na lodi, kde musela přetahovat různé bedny plné ryb, utahovat provazy nebo pomáhat vytahovat rybářské sítě z vody, si člověk taky nějaké ty svaly hezky procvičí. Ona prostě není ten typ holky, která by se zalekla těžké práce, protože by si mohla zlomit třeba nehet. Bolest ani práce jí nijak zvlášť nevadí, a pokud se nejedná třeba o silnou ránu s následkem zlomení žeber, její bolestný výkřik jen tak neuslyšíte. Naučila se pracovat poměrně dobře s harpunou, jelikož jí nechybí trpělivost, aby dokázala dobře zamířit a také určitá síla k tomu, aby ji zpětný ráz nevymrštil kdo ví kam. Jelikož je tvorem učenlivým, schopnost plavání si získala celkem snadno. Stačilo, aby se párkrát nalokala slané vody a už to vícekrát zažít nechtěla. Výšky ani lezení jí nedělají problém a i když jí někdy samozřejmě nožka uklouzne, není zase taková hruška, která by sletěla rovnou na zem. Rukama se tam udrží, než nohou nenajde stabilnější bod. Na trénink nikdy neměla nijak zvláštní podmínky, a proto ne jednou skončila s odřeninami. Vždy obdivovala splátce v aréně a mnohdy zkoušela jejich kousky napodobovat. Většinou se její figurínou stal strom u jejich domu a jejím nástrojem nůž. Naučila se díky tomu docela slušně vrhat nožem. I když je svá spíše ve vodě a na lodi, samozřejmě stále ještě umí žít na zemi a když má chvíli času, jde si jen tak zaběhat, aby si získala nějakou tu výdrž.


Její hlavní slabinou je v první řadě samota. Pokud je příliš dlouho bez společnosti, začíná hodně přemýšlet a to pro ni má vždy fatální následky. Často se jí totiž myšlenky rozutečou zpět k jejímu, ne příliš šťastnému, dětství. Respektive k tomu, jak na ni vždy matka křičela a i přes její ledové srdce má co dělat, aby zahnala tu odpornou tekutinu deroucí se jí do očí, které se jinak říká slzy. Svoje rodiče má totiž nadevše ráda, jen jim to říká takovým prazvláštním způsobem, protože v tomto nikdy nebyla příliš komunikativní typ. Svoje problémy si hezky řeší ve svojí hlavince a nikoho v jejím okolí tím nezatěžuje. Nejen proto, že má pouze pár přátel, se kterými se baví, ale také díky jejímu chorobnému strachu z toho, že by někdo jejích slabin mohl využít. Proč by se měla svěřovat o tom, že sice pozná strom od keře, ale pokud kvete, tak nerozezná o jaký druh stromu se jedná? Pro ni je to nepodstatná informace, která nemusí nikoho jiného zkrátka zajímat. Co však jde celkem snadno odhalit, aniž by se s tím někomu svěřovala, je její zbrklost. Nepřemýšlí nad tím, co by mohly její činy způsobit, prostě udělá, co jí zrovna napadne a následky bude muset řešit až poté. S tím také souvisí její neskutečná tvrdohlavost. Pokud jí někdo něco zakáže, tak natruc udělá přesně to, co jí bylo zakázáno, i když vzdáleně moc dobře tuší, že to není dobré. Je zkrátka až příliš tvrdohlavá na to, aby se někomu jen tak podrobila.


Ten večer zněl hrom za hromem a 4. kraj bičovaly blesky, když dům prořízl ostrý pláč malého dítěte a během pár sekund i dospělé ženy. Na svět totiž přišla jedna zcela zdravá holčička - Lanette - a druhá holčička, podvyživená a bez známek života. To proto matka plakala. Lan si samozřejmě tento večer nepamatuje, ale i přes to, jí byl v dětství často předhazován. Její rodiče totiž neměli pevné nervy na takové šídlo a zlobidlo, jako byla ona. Hrávala si totiž po svém - kuchala panenkám očka, aby si mohla cvrnkat s kuličkami, rozřezávala přehozy a deky, protože si chtěla s kamarádkami hrát na princezny, snažila se napodobovat splátce z Her a tupila tak kuchyňské nože o stromy nebo třeba chodívala k moři, kde lezla všude možně, jen aby mohla mořským ptákům ukradnout jejich vajíčka a vychovat si vlastní ochočené ptáky. To se jí ale nikdy nepovedlo. Spíše chodila domů s různými pírky, co našla na pláži a také mnohdy s roztrhanými šatičkami. Nedá se říct, že by těch lumpáren nenadělala hodně. Za každým takovýmto činem vždy ale přišel dlouhý křik matky, zakončen pravidelně slovy: "Vzalas život svojí sestře, to ti nestačí?" To dokáže malé dítě pěkně zranit. Ale ani v pubertě se zcela neuklidnila. Její povaha jí zkrátka neustále nutí k nějakým šílenostem. I přes to, si však během toho konečně našla k rodičům cestu. I oni pochopili, že jiná už nebude. V přestrojení se ne jednou dostala na palubu tátovi lodi, aby mohla vyzkoušet nebo se naučit nové schopnosti. Měla vždy štěstí, že po ní nikdo nechtěl její licenci. Po svém otci zdědila nejen hnědé vlasy, ale převážně lásku k moři, zkrátka na té modré šumící planině jí něco neskutečně moc přitahuje. Sice splátce v aréně obdivovala, a obdivuje je dodnes, ovšem nikdy nesnila o tom, dostat se do Her. Ovšem v posledních pár let se její ambice značně přeorganizovaly a ona má poslední možnost zvednout ruku.

Glaedr Forsythe

18. may 2016 at 21:48 | Drake |  Deceased

Player: Drake

FC: Elizabeth Olsen



Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 18 - pád z výšky


Token: Ampulka vlastní krve - náhrdelník

[ glaejdr forsajft ]


Glaedr je zaujatý fanoušek do Hladových her. Sice z nich nešílí, jakmile běží na obrazovkách, ale už odmalička se zajímala o boje, zbraně, muty a všechno kolem toho. Byla vždycky ten prcek mezi chlapci, se kterými se ráda prala, šermovala s příbory a hrála si na asasína. Když dosáhla věku, kdy už měla povolený přístup do tréninkového centra, přišla na zápis ještě o den dříve než měla. Samozřejmě, ne že by se tak nehorázně těšila, ale pravděpodobně si spletla data. První dny tréninku pro ní byly namáhající, ale taky proč by nebyly. Byla ještě dvanáctileté tintítko, které toho moc nezvládalo, i když se musí pochválit její výdrž a kuráž. Tím pádem už po těch letech nedokáže Glaedr skoro nic fyzického odradit. Je schopná zajít do extrému, do takového, že by jí to usmrtilo. Není typ člověka, který by se jen tak vzdal. Pravděpodobně by kvůli nedokončené práci dny a noci nespala. Musí se též zmínit, že je G. sova, takže jí zajisté nebude vadit být v aréně aktivní o něco déle. Možná se kvůli ní spojenci a protivníci nevyspí, ale "who gives a f**k". Nebojí se tmy, a vlastně vůbec ničeho, pokud to nebude něco silnějšího než ona a něco, před čím by se nedokázala ubránit. Je logické, že by se bál téměř každý. Několikaletá denní dřina jí přinesla spoustu pozitivních věcí. Hlavně, co se týče všeho kolem Her. Glaedr bojuje převážně s palcátem. Kde s bojem jdou většinou rychlé reflexy, přesnost, a pro toho druhého - několik nepěkných tupých úderů. Palcát patří sice mezi středně těžší zbraně, ale pro ní je jak na míru tvořená. Na druhým místě oblíbenosti se pak objevuje sekera a stejně tak ocelové tyče. Běh na dlouhé vzdálenosti a sprinty jí problémy nedělají. Nemohla by běhat neustále, fyzicky to možné není, alespoň u ní. Překážky jí vždy v centru šly, takže by jí nebylo cizí běhat v horším terénu. Hory, skály, stromy přeleze vyleze. Ještě se neví, jak by na tom byla, kdyby musela vylézt na strmou skálu. Většinou vždy lezla jen s jištěním, ale jak již o extremistce Glaedr víme, pravděpodobně by to vyzkoušela, kdyby musela a bylo by jí to k něčemu dobré. Při takových tůrách jí byly obeznámeny i takové informace jako jak rozdělat oheň a jak si něco ulovit. Úplný skautík, kdo by nezáviděl, že?


Brzká rána jsou pro ní největším odporem. Naprostý humus. Pokud se dobře nevyspí, někdo jí vzbudí a je nevyspalá, začne den pro toho druhého katastrofou. Vždy to bývalo tak, že si na někoho vyřvala nebo byla celý den na každého nepříjemná. V aréně je výsledek jasný, to je místo, kde by zabila. Po ránu taky úplně moc dobře nevnímá, je ospalá a líná, takže se k něčemu složitému moc nemá, pokud nebude donucena. Samozřejmě není natolik líná, aby se přestala proti někomu bránit nebo bojovat. Na sebe se nenechá sahat a už vůbec ne porazit tak lehce. Neumí se moc dobře srovnat s porážkou. Vždy, když s někým hrála hru a prohrála, nenesla to zrovna nejlépe. Bývá po tom nesnesitelná a neumí dobře uvažovat, mozek se nastaví do módu magora. Slabiny jsou pro ní něco jako porážka, jakmile se zjistí něco, co neumí, je to najednou všechno děs. Třeba je to takhle s plaváním. Na začátku to nebylo tak, že byly malé krůčky a něco jí šlo a něco ne. Dali jí rukávky, který sama vůbec nechtěla a už tím se cítila o něco méně, proto se při plavání i jako malá dost rozčilovala a nakonec se rozhodla, že tohle prostě potřebovat nebude a dále už neplavala. Plavání jako fakt ne. Rozpoznávání fauny a flóry, odškrtnout. Kdyby potkala žirafu, určitě byste slyšeli něco podobnému: "No neke, to je liška, ne?" Ano, zní to velice chytře, ale nenechte se tím zmást, Glaedr je jinak inteligentní osoba, i když se někdy může její chování zdát jako naprostý neandrtálec. Jak to jí nikdy nebavilo. Asi by tedy sežrala všechno, kdyby měla hlad. Samozřejmě by se od ostatních ujistila, jestli je to jedlé a potom by to sežrala. Kdyby nebyl někdo jiný, byla by i tak stejně opatrná, ale nikdo neví, jak to dopadne, když bude opravdu hladovět. Nikdy to na svou kůži nezažila, jejich rodina je dobře zabezpečená. S dalšími slabiny je to problém, většinou jsou zatím neodhalené, protože je ona sama nevyhledává, a když už se něco najde, vždy se to snaží přilepšit. I takhle se to snažila s dálkovými zbraněmi, ale jde to na ní vidět, že jí zas tak moc dobře nejdou, ale to si ona nepřizná. Nikdy. Nikdy. Vůbec... nikdy.


Forsythovi jsou jedna nechutně zabezpečená rodinka. Kapitolu byli věrní z první ruky, tudíž neměli nikdy problém a vždy měli úžasné příležitosti. Určitě o nich mohl někdo zaslechnout. V kraji a v Kapitolu už jsou známí už jen tím, čím jsou. Má to co dělat s avoxy. Většina avoxů v Kapitolu je tam kvůli někomu z Forsythů. Takže hate na ně! A někdo je může znát jako Greer Forsythe. Akorát ta s nimi má společného jen to, že je to sestřenice Glaedr a jejího dvojčete Mimi. Neznají se, nemají spolu žádné převeliké pouto, ale samozřejmě ví, co je každá zač. Dokonce nemá ani to pouto dvojčete s Mimi. Trávila časy se svými kumpány, kteří byli stejní hromotluci jako ona, a většinou taky kluci. Ona byla vždy ten nejslabší článek party, ale to jí nijak neodradilo se s nimi kamarádit, vlastně se snažila se zlepšovat. S těmito měla stejný zájmy, takže trénink, hry a taky prachy. Celá tomboy. Jsou bohatí a Glaedr je s Mimi dědička velkého impéria Forsythových. Glaedr je ale ta, kterou to bohatství bere o něco méně než sestru. Ona už si vystačí se svým snem vyhrát Hladové hry. Co se dá říci o povaze Glaedr, je velice agresivní. Neumí držet jazyk za zuby a nezná filtr, takže ve společnosti jí to moc nevychází. Ne, že by jí zajímalo se někde chovat slušně. Je to celkem úctyhodná šikanátorka, sama už si přežila své s kamarády, kteří si z ní nejprve utahovali, protože to byla holka. Jenže to jí nezměnilo na hodnou holčičku zastávající se názory životu bez šikany, ona se do toho přidala, protože to byla sranda a možnost jak se dobře zabavit. Samozřejmě, ve Dvojce není moc nikdo, z koho by si mohl někdo utahovat a šikanovat. Dvojka, to už je taková společnost cool kids, ne? Dejme tomu, že převažovalo to kamarádské pošťuchování. S oblečením se moc nepiplá, stejně tak se svým vzhledem. Umejt, učesat, obléct do pohodlného a vyrazit. Konec. Jenom jediné, na čem si dává záležet je na svém talismanu, který nosí na krku jako náhrdelník. Na tom uvidíte něco jako ampulku a rudou tekutinu, to je krev, přesněji její. Nechává jí to klidnou a připomíná si tím, jak moc je silná. Protože, tohle je vlastně krev z její první Sklizně. Ať si to každý jiný jinak přizná, ale to štípnutí fakt bolelo. Statečnost se jí musí pochválit, ani tehdy neřvala. Poté, co se poprvé zapsala si doma znovu píchla do samé rány a psychopaticky si do ampulky štípla centimetr krve.

Ebony Bronte-Carnegie

18. may 2016 at 17:54 | Diddi |  Deceased

Player: Viol

FC: Gabrielle Aplin



Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 18 - podříznuté hrdlo: H. Gillroar


Token: Dřevěné zrcátko

[ ebony bronte-karhnehdži ]


Ebony je jedna z těch mnoha dívek, které jsou do sebe uzavřené, s nikým se moc nebaví, ani nesdílí své tajnosti nebo své zážitky. Nemá o to ale ani zájem. A to, že se narodila v Pátém kraji, ji dohání každým dnem víc a víc k depresím, proto nejspíš ta samota. Je tu skoro jako uvězněná uprostřed obrovského až kamenného města, jak jí to připadá. Pátý kraj nemá v lásce, ale zase nemůže říct, že by to bylo úplně k ničemu. Pomáhá s osvětlením jejího rodného městečka svému otci a matce, je to celkem těžké, samé drátky plné nadupané elektřiny, která by ji mohla usmažit jenom jediným špatným dotykem. Díky téhle zkušenosti se umí perfektně soustředit na daný objekt tak, aby to nedopadlo katastrofou. Vypadá to sice jakoby jednoduchá, a nenamáhavá práce, ale ve skutečnosti je to velice obtížné, a dává jí to pěkně zabrat. Se zbraněmi samozřejmě tolik zkušeností nemá, ale pracuje občas s noži, které se už jako zbraně počítají. Někdy s nimi nějak experimentuje, a třeba je hází někam do už opracovaných trubek. Přesněji do skulinky se šroubky nebo se pomocí nich přemístí přes nějakou díru u staveniště na druhou stranu. Ráda si taky chodí zaběhat někam mimo město. Pak si většinou někam sedne do trávy, a nechá se unášet svými pocity, jak to ona moc dobře umí.


Rozhodně její rodné město, ve kterém se moc věcí opravdu dělat nedá, než jenom ta její poněkud nudná práce. Všechno na co tu můžete narazit, je jenom někdo u své práce, na nic jiného tu skoro není čas, žádné praktikování se zbraněmi, žádné koníčky, prostě téměř nic. Ebony to rozhodně hatí plány na její dovednosti, které nejsou k zahození. S vodou taky ještě neměla nějaký významný kontakt, což ji mrzí, protože ona zbožňuje, když může dělat nějaký sport. A jediné, k čemu má celkem přístup, je běhání. Prostě neumí plavat, nikdy to nemohla zrealizovat. Se Sklizní není rozhodně kamarádka. Hry nesnáší, nesnáší, když se na ně musí dívat. Koho zajímá, když někdo zemře? Jí to může být prakticky jedno, ale ona s tím nic nemůže udělat. Zatím ale vytrvává, a nebyla vybrána. I když nemají tolik peněz, a musí si brát občas oblázky, aby měli vůbec na jídlo. Tohle je její skutečná slabina, jednoduše strach, že by se mohla objevit mimo Pátý kraj.


O jejím životě, kradmo poznamenat, že je to prostě magnet na neštěstí, prostě jí nic nikdy nevycházelo podle jejích představ, což jí významně poznamenalo snad na celý život. Problémy se vyskytly už, když jí bylo něco málo přes 10 let. Ve škole se jí posmívali kvůli tomu, že měla celkem špatné známky, mohly za to občasné deprese, které se jí prostě nahromadí zničehonic a ona se nedokáže soustředit prostě na nic. Děcka jí samosebou šikanovaly, dokonce si dovolily jí ublížit i po fyzické stránce a domů došla s monoklem a nalomeným žebrem. Nijak se to, ale řešit nemohlo. Její rodiče na to neměli sílu a odvahu. Proto je za to nesnášela, nepomohli jí a ani se nesnažili. Deprese ještě víc narůstaly a nešly nijak vrátit zpátky. Naštěstí, když už vyšla ze školy, se z ní stala vytrvalá dospívající dívka, plná naděje a odhodlání. Rodiče však bere jako zátěž, její otec je hromotluk, a kdyby jí nějak udeřil, snad by to ani nepřežila. Matka je zase až příliš hodná na to, aby si prosadila svůj názor. Proto poslechne všechno, co otec řekne. Ebony je spíš po matce, taky hodně taková utlumená a až odstraněná ze zemského povrchu, ale vzhledem překrásná. Po otci má pouze oči, oříškově hnědé, hluboké a tajemné, které nikdy nikdo nerozluští, ať se do nich dívá sebe víc.

Rowan Grier Willdone-Mallder

11. may 2016 at 0:28 | Drake |  Victors

Player: Nina

FC: Brooke Shields


Victory year: 89th Annual Hunger Games

Hobby: Poker a modelářství

Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 61


Token: Narámek z pneumatiky


[ rouvn grierh willdan-móldr ]




[ before the Hunger Games ] Grier má dobrého pamatováka. Když se ji něco nařídí, dokáže to splnit i když to zprvu vypadá nemožně. Vždy vymyslí nějaký způsob jak docílit toho, co má v plánu. Je učenlivá a rychle chápe. Co uvidí jednou, je schopná si ještě dlouho dopodrobna pamatovat, a i když v Šestém kraji není moc bylinek, stačí ji jednou jednu vidět a slyšet její název, a na svou paměť by vždy vsadila. Kdyby si měla zvolit zbraň, kterou ona jako neprofesionálně vychovaný obyvatel Panemu dokáže ovládat, asi by si zvolila něco, co připomíná nožík na provázku, a tomu je asi nejvíc podobná zbraň jménem Jouhyou. Jako malá si s něčím podobným hrála a představovala si, že je jedna z těch vítězů Hladových her. Vždy to ale byla jen hra, což se ukázalo obzvlášť když noc před svou první sklizní nemohla strachem spát. Je hodně rychlá a dokáže běžet, až se ji od nohou práší. Umí si rozložit dech, aby vydržela co nejdéle běžet. Má sílu v rukou, opravdu nemá problém cokoliv uzvednout, unést nebo se někde dlouho udržet. Sílu stopro má i inteligentní je, jen to asi neumí dát dohromady. Ráda lidi mate, a to se ji taky daří. Sama je hodně flexibilní a kvůli roztržitosti se může zdát, že je pořád někde jinde a pohybuje se z místa na místo, z toho ostatní občas dokáže bolet hlava. Házet umí na velkou dálku a se skvělou přesností, často si dávala cíle na sestřelení hodem. Dalo by se to svést jen na štěstěnu, protože téměř vůbec nemíří, tak soustředěná by nevydržela, ale má na to zkrátka odhad a dokáže dát velkou perdu. Je hodně mrštná a tělo je přizpůsobeno rychlému pohybu. Občas se snaží moc nepřemýšlet, ale když jde o to myslet logicky, když si to napětí z klidu něčím vykompenzuje, každá její myšlenka je proveditelná a krok od kroku promyšlená.

[ the days after ] Zdálo by se, jako by se její hyperaktivita v aréně ztratila, jako by ji všechnu už vypotřebovala. Po tom, co se ji podařilo vyhrát, se krapet zklidnila. Roztržitost ji ale zůstala, ba se do jejího každodenního života více vkrádala. Začala být více usedlá, nesnažila se tolik ostatní mást, byla ráda, pokud sama nebyla zmatená. Unavilo ji hrát si na dívku, kterou byla než odešla, takže do popředí spíš vyšla její osobnost manipulátorky a intrikářky. Když se rozhodla si s něčím lámat hlavu, bylo to jen pro její prospěch. Co se týče síly v rukou, pokud si před arénou myslela, že je spolehlivá, po tréninku který ji aréna uštědřila, by na ně už tuplem nedala dopustit. V jediném výcvikovém centru byla na rozdíl od profíků teprve před arénou, tam si osvojila i nějaké ty dovednosti maskování, základy pro přežití a nejčastější chyby, kterých se nesmí dopustit. Aréna ji toho jistě spoustu dala, když pomineme, že ji i spoustu vzala. V aréně také zjistila, že se spousty věcí neštítí, ať už je to zabíjení nebo žití ve špíně a hladu. Naštěstí ale v haldu nikdy díky penězům z výhry nezůstane. Nejvíc se teď soustředí na to, aby byla pro každého naoko ta spolehlivá, vytváří si víc falešných tváří a vytahuje je podle toho, kdy se jí to hodí. Inspiraci dostala od některých lidí v aréně, třeba když se proti ni postavili vlastní spojenci. Odvykla si na někoho se spoléhat, bere to tak, že pokud něco neudělá sama, nemá to. Už tolik nevěří. Uvědomila si, že s milým úsměvem daleko nedojde, a jak mile dostala uplatnění jako vítěz, bylo přirozené, že chtěla víc. Hned po zotavení ze zranění a psychické újmy se pokusila co nejvíce ukazovat, ale pozici oblíbeného miláčka Kapitolu zase převzal následující vítěz, měla si hold uvědomit, že je to pozice nestálá jak aprílové počasí. Přestala tolik chodit ven do přírody, být aktivní a běhat nebo jen tak lézt po stromech, prostě si po aréně přišla vyspělejší a tyhle činnosti ji přišli dětské. Po nějakém čase by v souboji proti ni někdo těžko uvěřil, že ona mohla vyhrát něco takového jako drsné Hladové hry. Schopností ji spíše teda ubylo než přibylo, protože i ty co nastrádala všechny zanedbala. Z aktivity se spíš posunula k lepší mentalitě, pořád by jí to dokázalo pálit a vidět všechny možné směry, dokáže vždy něco kloudného vymyslet, holt to ale nevidí důvod moc využívat, jen při intrikování. Nemá nic zajímavé ve svém životě, takže se ráda zajímá o cizí a posunuje lidmi jak se jí zlíbí, jak se ji zdaří. Bere to tak, že ve svém životě něco dokázala, to by neměl nikdo zpochybnit, jinak by se pěkně vytočila, psychicky náchylná je po aréně dost.


[ before the Hunger Games ] Určitě by nebyla schopná jakéhokoliv boje tělo na tělo. Né že by na to neměla sílu, ale pod tlakem nemyslí a snaží se bezhlavě cokoliv zasáhnout. Logické uvažování posune do pozadí a člověk by řekl, že začne panikařit. Zkoušela to jen jednou, a to když ji zmítal hněv, protože bratr usekl hlavu její oblíbené hadrové panence. Sice mu dokázala přivodit škrábance a celkem i zranění, ale to bylo jen tím, že se Raul nebráni. To ji na tom štvalo ještě víc a z toho důvodu se ještě víc dostávala do nepříčetnosti. Nikdy se nepodívala k vodě. Všechna jezera, u kterých kdy byla nebyla hluboká a na jejich dno dosáhla. Zkoušela sice párkrát plavat, ale to se v Šestém kraji a v jeho vodstvu ani nedalo, což nás přivádí k tomu, že by byla schopná se utopit i v lžičce vody. Jakmile je ve vodě, jde jako kámen ke dnu. Asi na to zkrátka nemá vlohy. Nemá čas se piplat s maličkostmi, takže nějaké ty uzly nebere do rukou. Dokázala by do nich zamotat i samu sebe, je moc roztržitá než aby se na chvíli zastavila a s klidem rozplétala nebo splétala nějaká lana. To samé s různými pastmi, nedokázala by je na rychlo zkonstruovat, ve spěchu má nevýhodu, protože ji opouští uvažování. Nemůže ani spěchat a ani se ji nedaří moc uklidnit a soustředit, nejvíc se ji daří pokud jde zlatou střední cestou.

[ the days after ] Většinu slabin se naučila zmírnit, vykompenzovat něčím jiným nebo je skrývat, aby ji nikdo nemohl zpochybňovat. Boj tělo na tělo by možná zvládla pouze, kdyby se dostala do deliria a opravdu by běsnila. Adrenalin by ji nějakou tu sílu poskytl, ale jelikož sama sebe a cvičení zanedbává tím, že se na to úplně vybodla, bylo by to tak jediné, co by ji v boji tělo na tělo mohlo pomoct. Dokonce i kvůli naštvanosti byla pořád roztržitá, sílu by nedokázala skloubit se strategickým drásáním a smýšlením, buď jedno nebo druhé. Místo toho, aby se většiny svých strachů v aréně zbavila, jelikož myslí, že si tam přešla už opravdu vším, co by ji mohlo za život potkat, potvrdilo se spíš to jak neschopná je v plavání. Teď má z hluboké vody a větších vodních nádrží hrůzu, je jen dobře, že obyčejná sprcha ji nevadí. Občas vypadala paranoidní, ale pravdou je, že pokud by se nějak nepohnula a vypadala navenek klidně, jen by ji to drtilo mozek, přinejmenším by těkala pohledem ze strany na stranu. Tím, že se tato její vlastnost roztržitosti umocnila, přestala se tolik soustředit na svou paměť, přestala zcela jasně vnímat okolí, a tak se ji těžce držela pozornost a už nebyla paměť její nejsilnější zbraní. Po tom, co se trochu zklidnila všechny výhody z akčnosti utekly, pořád by se sice dokázala naštvat, dostat do určitého stavu neklidu a nepříčetnosti, ale obyčejně už spíš připomíná staršího člověka.


[ before the Hunger Games ] Grieřin život v Šestém kraji nikdy nebyl ničím výjimečný. Žádná tragédie, o které by si drbny stařeny štěbetaly po celém Šestém kraji jako by hrály tichou poštu, se nikdy Willdonovic rodině nestala. Žila s matkou, otcem a nevlastním bratrem v jednom z dobře zařízených domků a k životu jim moc nechybělo. Pravdou je, že rodinné statusy v jejich rodině byly mírně komplikované, holt její matka byla vskutku zmatená ženská a podle jejich vlastních slov ,,Zmítaná láskou". Grieřin starší bratr Raul měl jiného otce, než Grier. Jejich matka Daphne ale žila s úplně jiným mužem, než jaký ji kdy poskytl DNA pro její děti. Daphne otěhotněla v poměrně normálním věku a na poslední chvíli si vzala Curta, který nebyl Raulův otec. Po dvou letech do rodiny přivedla na svět i samotnou Grier, jenže její otec zase nebyl nikde k nalezení. Curt jim nebyl, ale přijal ji, stejně jako jejího bratra předtím za své dítě. O svou ženu, kterou i přes všechny její zálety miloval, se poctivě staral o svou rodinu, ačkoliv nebyla téměř jeho, bral se zodpovědností. V jejich životě nebylo nic komplikovanější, než rodinné spoje, ale jelikož z toho nikdo z nich nedělal velké drama, jejich život se dá považovat za pohodový. Samozřejmě jen pokud vynecháme ten fakt, že jejich matka Daphne neměla své rodiče už dlouhou dobu a byla vždycky tak trochu ulicí zkažena, a Curtova matka výběrem nevěsty jejího syna nebyla nadšená, tak ano - byla to šťastná famílie. Daphne nějakým způsobem určitě svého manžela milovala, to snad jo, ale i kdyby ne, nebyla tak sobecká aby sebou na ulici stáhla i děti, na které si zadělala, a jelikož se po kraji vědělo, že Curt má pro ni oči, zdálo se, že využila situaci a nechala se s pokrčením ramen nacpat do svatebních šatů. Pravda se věděla jen v okruhu rodiny, ostatním sousedům do toho nic nebylo a ani to nebylo tak zajímavé, aby to rozhlašovali. I když Curtova matka si mnohokrát chtěla pustit pusu na špacír, aby její snaše podupala image, na žádost svého syna a z lásky k němu nikdy o ničem necekla. Čas běžel za normálního žití a každým dnem bylo vidět, jak se Grier liší od své matky a Curtova výchova na ni měla větší vliv. To Raul byl ten, co v pubertě odmítl poslouchat Curta, protože nebyl jeho pravým otcem a létal po kraji jak se mu zachtělo, jako jeho matka za mlada. Tohle jeho období ale netrvalo dlouho, protože od nevlastního otce pochytil alespoň tu obětavost vlastní povahy pro objekt jejich zájmu - či že nějakou dívku. Zklidnil se, aby mohl být dobrým kandidátem pro přítele Claudie, holky o tři roky mladší a taktéž nepatřící zrovna do chudých poměrů. Daphne se během let zklidnila a posunula se na vyšší úroveň, aby vypadala jako manželka hodná muže z vyšších vrstev, na staré kolena už tolik nebláznila, nějaký ten rozum se na ni nalepil. I když si Grier z matkou rozuměla a měla jistou formu pochopení pro její krušné mladistvé skutky, svého nevlastního otce měla ráda víc. V době dospívání se snažila na ni mít vliv i bohatá babička, ale po čase, když si uvědomila Grieřin nezájem a to, že stihla pochytit ty rozepře mezi babičkou a mezi její matkou, vzdala svou snahu být v jejich očích nejpoctivější babičkou. Grier nezná jejího pravého otce ani otce svého bratra, ale vrásky ji to nikdy nedělalo. Grier není nějak obzvlášť tichá, vlastně je ráda v dobré společnosti, ale nikdy by nikomu neřekla nebo neudělala něco, co by mu mohlo ublížit. Má za to, že si nemůže vše dovolit, takže svým způsobem ctí všechna pravidla ať už etikety nebo Panemské. Pro lidi, co má ráda by dala ruku do ohně. Je to celkem silná osobnost, ale usmívá se jako sluníčko, přece jen nemá ráda konflikty.

[ the days after ] Grieřina poslední sklizeň, po které už měla mít vcelku pokoj se krapet zvrtla a uvaděčka držela papírek s Claudiiným jménem. Grier neměla moc co ztratit, zatím co její bratr by ztratil životní lásku, kdyby se mu Claudie nevrátila. Grier se tedy přihlásila dobrovolně místo ní. Na návrat do Šestého kraje se nevázala, ale přesto za nedlouho putovala vlakem zase zpět domů. Na rozdíl od Hladových her, které měla možnost sledovat v televizi, ty její uběhly poměrně rychle. Přece jen si to nestihla uvědomit, nebylo to takové jako z pohledu na obrazovku. I když jistotu, že si tím vším opravdu prošla ji dodávaly občasné bolesti a nezahojená zranění, i když se ji Kapitol opravdu snažil dát do kupy. Její rodina v Šestém kraji ale během její nepřítomnosti opravdu obdržela pár změn. Ke vší smůle se Grieřina babička jejího návratu nedožila, jak se říká: klepla ji pepka. Když se ale situace trochu uklidnila a Grieřin příjezd nebyl neustále tolik probíranou novinkou, dozvěděla se Grier i o plánované svatbě, jelikož Claudie a Raul se do toho rozhodli konečně praštit po tom, co Claudie díky Grier smrti utekla jen tak tak. To ale není zdaleka jediná změna, která Grier doma čekala. Krátce po zabydlení ve vesnici vítězů měla Grier čest seznámit se s novým manželem své matky. Slyšela o tom, že se její rodiče rozhodli rozvést nebo minimálně nežít spolu, protože matka měla za to, že už nepotřebuje Curtovu oporu a zlomila mu srdce. Grier tak měla nového nevlastního tátu, ale co je víc šokující, Raul měl tak svého otce pravého. Po tom, co Grier odešla do Her se Daphne nějak podařilo otce svého prvního dítěte kontaktovat, a jelikož si s ním přijde jako mladá holka co vyvádí všechny možné šílenosti, rozhodla se na staré kolena upustit od kodexu a užít si. Grier ví, že její nevlastní otec kterého měla ráda a brala ho jako vlastního pořád žije, víc se ale s ní nebo její rodinou nezkontaktoval. Zřejmě je pořád někde v kraji a léčí zlomené srdce. Grier se pak od rodiny úplně distancovala. Matka, nebo lépe řečeno to co se s ní stalo, nebyla k vydržení, a tak Grier svou rodinu nemínila potkávat. Jediný, na koho nezanevřela a kdo nezanevřel na ni byl Raul. Po čase se ale zjistilo, že Grier dívku, které zachránila život a kterou si její bratr vzal, nemohla vystát. Projevovala ji moc vděku, byla na ni hodná a věčně usměvavá jako sluníčko, což by určitě nebyla, kdyby si prošla arénou. Neustále ona byla tím světlem, kterým kdysi jako hodná dcera bývala Grier, a tak od svého chování Grier upustila. Otočila se téměř o 180 stupňů. Její skrytý temperament a osobnost vybublaly na povrch. Grier není konfliktní nebo vysloveně nedělá věci naschvál. Rozhodně si ale nenechá kálet na hlavu, je schopná se rozohnit a hodně na vás křičet. Ví, jakou má úroveň a snaží se ji držet, povýšenost ale přímo nesnáší a je schopná vám pěkně od srdce drze zanadávat. Je víc temperamentní než by bylo milo, tím se myslí, že je pro všechnu srandu a všude je jí plno. Do pojmu sranda ale nezahrnuje jen tak něco, v tom je ten háček. Ráda se baví a nenechá si zkazit náladu jen tak někým. City sice má, to ano, ale nikomu do nich nic není. Má své zásady a smysl pro povinnost. Nesnažte se ji naštvat, dokáže se dlouho a živě hádat, nestojí ji to tolik energie kolik by jste mysleli. Není to vysloveně taková badass jako její matka, spíš je rozumná, ale svoje ego kvůli kterému někdy jako zlá může vypadat, určitě má, je to ta střední cesta výchovy její matky a nevlastního otce, takový kompromis. Moc se nestará o to, co se s kým stane, prostě bere příležitosti a okamžiky tak jak jsou a nehraje si na něco, co po aréně a událostech po ní už není. Ty, které si ale pustí blíž si pečlivě vybírá. Dokonce se ji po tom všem a s jejím chováním podařilo zamilovat. Našel se někdo, komu její charakter vyhovoval a viděl v ní to, za co byla ráda. Vlastně chystala vlastní svatbu a dítě bylo na cestě. Zdálo se, že ji hry nebudou pronásledovat na vždy, ale samozřejmě život není dokonalý. Její snoubenec umřel při testování dopravního vlaku, který se vychýlil z kurzu a nereagoval na ovládání. Grier si připadala jakoby na ni všechno padalo. Žal a stres po ztrátě milované osoby pak přihodil, že Grier potratila. K tomu všemu se umocnili její deprese a záchvaty vzteku, které doprovázely noční můru z arény, které ji byly pořád na blízku i přesto, že se vůči aréně cítila otupělá. Ztratila tak všechno, co si těžce vydobyla a rozhodla se na to vše vykašlat. Má dojem, že za to může Kapitol a že možná on nechtěl, aby se vítězka vdala a vedla šťastný život. Ať je to jak chce, Grier se může sice usmívat a bavit, ale ve skrytu duše je pořád naštvaná na celý svět, a ona to ví. Až ten vztek vybublá na povrch, nepřejte si být blízko ní. Je to totiž silný hráč a rozhodně né něčí šachová figurka. Nemíní být pořád ta zraněná, už je ji zkrátka vše jedno. Depresím se dokáže vyvarovat díky lékům, ale ty záchvaty vzteku občas zcela nezvládá. Začala si říkat příjmením, které by nesla kdyby se stihla vdát a žít šťastně až do smrti.


× o doplnění si napiš na e-mail
QUOTES [ Co kdy kdo řekl v aréně. Pokud víš o dobrém citátu, doplň ho sem. ]


OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]


loading ALES - Fatansy RPG

ikon1