BERTE SI OBLÁZKY ČI HLADOVĚJTE PO CELÝ ROK!

November 2016

Esequiel Leone

6. november 2016 at 0:36 | Maddie |  Victors

Player: Kath

FC: Matúš Okajček

Mentor: Ezra Donnovan

Victory year: 131st Annual Hunger Games


Contact: d.kimli34@gmail.com

Age: 18


Token: Model autíčka nacpaný tabákem

Interview | House | ID Card

[ izekil leon ]



[ before the Hunger Games ] Od Esequiela sa vždy očakávalo, že toho zvládne veľa. Pravda ale môže byť hocijaká, ľudia zo šestky o ňom rozprávajú rôzne. Čo považuje za svoju výhodu číslo jeden? Vlastnosť rýchlo sa čokoľvek naučiť. Pravdaže musí mať na to pevnú vôľu a musí sa mu chcieť, inak to nemá žiaden zmysel. Otrasné detstvo na ňom predsa len zanechalo niečo dobré - väčšinou je odolný voči prostrediu a dokázal by prežiť aj dlhšie bez jedlo v zhoršených podmienkach. Miluje autá a všetko s nimi spojené, už odmalička ho otec oboznamoval z ich vnútrom. Preto dnes už sedemnásťročný Es dokáže bez problémov vymeniť všetky druhy pneumatík pneumatiky, opraviť a naštartovať akékoľvek auto aj za pomoci káblov. Práve kvôli tomu ho pozná veľa ľudí, svojim známym veľakrát spraví nejakú láskavosť aj zadarmo. Je možno až prehnane ochotný a spoľahlivý, čo sa týka maličkostí. Vždy dodrží čo sľúbi. "Tvrdohlavý ako osol" aj týmito slovami sa do neho občas oborí otec. No v niekoľkých prípadoch tá jeho tvrdohlavosť nemusí byť na škodu. Ešte nikto ho nikdy nedonútil zmeniť jeho názor, on si trvá na svojom aj keď to občas nemusí byť pravda a môže mu to uškodiť. Čo sa týka zbraní typu luk, meč, sekera a podobne, tie ho nikdy nezaujímali. Ani vlastne nevie, kde by také niečo zohnal. Potrpí si skôr na boj holými rukami, či jednoduchým boxerom, s ktorým vie celkom obratne zaobchádzať. Keď sa naozaj snad ví, vždy sa ním trafí tam kam chce. Podarilo sa mu ho zohnať od jedného z priateľov výmenou za opravu motora v jeho schátralom aute. Poprípade by možno vedel zaobchádzať aj s menším nožíkom, no na ten by sa rozhodne toľko nespoliehal. Dalo by sa povedať, že je celkom rýchli, no len určitú dobu, potom sa mu začne ťažšie dýchať. Nosenie ťažkých pneumatík preňho predsa len nebolo na škodu. Pod zväčša obyčajnými šedými či károvanými košeľami, ktoré na seba navlečie každé ráno, sa skrýva zdatne vypracované pevné svalstvo. Podľa všetkého aj jeho pravý otec, niekdajší mierotvorca bol zdatný muž. Esequiel ho nikdy netúžil spoznať, za svojho otca berie Marcusa, bez ktorého by dnes už možno nežil, za čo mu je vďačný. Dokáže byť vďačný každému kto mu nejakým spôsobom pomôže, tak ako druhí odmenia za láskavosť neho, tak aj on ich. Ďalšia vec, čo robí rad je rozprávanie. Niekto by sa možno čudoval, koľko ten chlapec dokáže narozprávať. To však platí len pre ľudí, s ktorými má naozaj chuť sa rozprávať. V opačnom prípade môže pôsobiť aj ako kôpka nešťastia, ktorá prehovorí tak pol slova. Určite sa od neho nemôžu očakávať srdcervúce prejavy smútku, urážky a napádanie ostatných ľudí mu nijak nedokážu ublížiť. Pokiaľ ho už niečo trápi, väčšinou sa nikomu nezdôveruje a snaží sa pôsobiť vyrovnane, čo mu ide.



[ before the Hunger Games ] Jeho najväčšou slabinou sú rozhodne spomienky na detstvo, ktoré by sa rozhodne nedalo nazvať šťastným. Tie najhoršie sa mu vracajú v podobe snov, ktoré ho z času na čas prenasledujú. Máva rôzne sny, napríklad ako ho niekto topí a on sa nemôže ani pohnúť. Usúdil z toho, že sa ho jeho matka snažila aj utopiť, no zjavne neúspešne. Odtiaľ pochádza aj jeho strach z vody, dokonca aj napustená vaňa mu je proti srsti. Jeho jediné šťastie je, že nežije v štvrtom kraji. Urážky druhých mu síce nedokážu ublížiť, no výnimkou je jeho matka, ktorá ho dokáže zraziť k zemi čo i len jediným slovom. Vždy závidel ostatným, ktorí mali normálne starostlivé mamy, ktoré ich mali rady, len on schytal ženskú závislú na drogách so zničenou psychikou. Čo na ňom tiež zanechalo stopu z detstva je benzín. Aj napriek tomu že sa s ním stretá dennodenne, neexistuje nič, čo by mu zapáchalo viacej ako benzín. Niet sa čomu diviť, veď ho mal ako malý v žalúdku. Nevie zaobchádzať so žiadnou väčšou zbraňou, no dá sa povedať že luk neznáša. Ako trinásťročný si ho spolu s bratom vyrobili doma a chodili z neho strieľať za mesto. Spočiatku mu to celkom išlo, bol presný a viackrát sa mu podarilo trafiť presne do stredu terča, no jedného dňa sa podomácky vyrobená tetiva utrhla a šľahla Esequielovi do pravého oka. Na tom by nebolo nič také strašné, oko sa zahojilo, no od tej doby sa mu zdá, akoby naňho videl o čosi horšie ako na ľavé. Od toho dňa sa o luky viac nezaujímal. Problém mu robí výdrž a beh na dlhšiu diaľku, čo majú na svedomí práve jeho obľúbené cigarety, ktorým podľahol krátko po pätnástich narodeninách. Po určitej dobu behu sa mu ťažšie dýcha, bodaj by nie keď kedysi vyfajčil polku krabičky za jeden deň. Jeho prefajčené pľúca sa už nijako nedajú zachrániť. Určite sa od neho nedá čakať, že je niečo ako skúsený bylinkár. Absolútne sa nevyzná v ničom čo rastie zo zeme či na strome. Maximálne pár druhov jedlých húb, ktoré sa učili v škole, no to je len minimum. Tiež nikdy nemal možnosť loviť divú zver či zakladať pasce. Predsa len nečaká, že po rušnom meste plnom áut uvidí poskakovať jeleňa. Tvrdohlavosť mu tiež občas poriadne zavariacu, tiež najmä keď nechce prijať pravdu od druhých a stojí si za svojím, čo mu môže priniesť kopu problémov. Občas dokáže byť na ostatných dosť hnusný, a to najmä v záchvate hnevu, kedy sa nedokáže ovládať a má pocit, že by najradšej vraždil.



[ before the Hunger Games ] O Esequielovi sa vždy hovorilo ako o nehode, niečom čo prišlo na svet nedopatrením. Už v dobe, keď ani nebol na svete to u nich doma poriadne vrelo. Jeho otec Marcus bol odjakživa pracovitý a čestný človek, ktorý pracoval ako vedúci výroby autodielov. Len vďaka nemu sa jeho rodina v Šiestom kraji nemala až tak zle. Nikdy nemali núdzu o jedlo či čokoľvek iné, mohli si dokonca dovoliť aj menšie auto. Problém bol skôr zo strany jeho ženy Isabel, Isequielovej matky, do ktorej sa zaľúbil ešte počas školy. Pochádzala z rodiny drogového dílera, možno aj kvôli tomu časom podľahla heroínu. Nikdy sa to nesnažila nijako skrývať, skôr sa správala, akoby bola hrdá na to, že je závislá. Jej manžel pravdaže robil, čo sa dalo, aby jej z toho pomohol von, no za každým neúspecha rovne. Jednu dobu to na prvý pohľad vyzeralo, že s tým sekla, a práve vtedy sa narodil starší syn Enrique. Po jeho narodení sa Isabel náhle zrútila a prisahala, že ďalšie dieťa už na svet nikdy neprivedie. Za jej stav začala obviňovať manžela a dieťa, preto sa ich vzťahy zo dňa na deň začali zhoršovať. Hádky a doťahovanie sa stalo ich každodennou rutinou. O rok neskôr sa narodil Esequiel, odmalička dobre stavaný chlapec so sivými očami a gaštanovými vlasmi. Už na prvý pohľad nemal s Marcusovým výzorom nič spoločné. Vtedy sa po Šiestom kraji rozprávalo o žene, ktorá po nociach spávala s mierotvorcami za peniaze. Všetci dobre vedeli, že je reč o slečne Leone. A presne týmto jediným nedopatrením ho matka previedla na svet. Najhoršie zo všetkého bol fakt, že nikdy nemala možnosť zistiť, kto je vlastne Esequielovým pravým otcom, keď nie jej muž. Ani to vedieť nechcela. Spočiatku svojho druhorodeného syna nenávidela natoľko, že vymýšľala rôzne spôsoby, ako sa ho zbaviť tak, aby to vyzeralo ako nehoda. To sa na ňom odrazilo v neskoršom veku v podobe nočných mor. Ako trojmesačného mu do fľašky s mliekom primiešala benzín, ktorým ho mala otráviť. Keby jej muž nespozoroval, že niečo nie je v poriadku, aj by sa jej to podarilo. Takto sa ale Esequiel ocitol v nemocnici, kde sa im ho s veľkým šťastím podarilo zachrániť. Od tej chvíle ho Marcus začal brať ako vlastného syna, aj keď voči nemu spočiatku cítil mierny odpor. Nedokázal sa totiž ešte stále zmieriť s tým, že ho jeho žena podviedla s chlapom, ktorý nos í deň čo deň na hlave niečo podobné včeliemu úľu. Začal oboch chlapcov vychovávať spoločne, aj keď to nebolo práve najľahšie. Obaja si totiž vyžadovali maximálnu pozornosť ešte skôr ako sa naučili chodiť. Nikdy na nich nebol príliš tvrdý, na fyzické tresty nedal dopustiť. Občas pôsobil pomerne dosť prísne, no vždy len do takej miery, ako si okolnosti vyžadovali. Pokúšal sa ich čo najmenej nechávať samých s matkou, aj keď kvôli práci spočiatku jeho plány zlyhali. Esequiel si prežil časť detstva v spoločnosti cigaretového zápachu a svojej spitej matky s heroínom v krvi. Preto ich Marcus ako o niečo väčších pravidelne vodieval so sebou do práce. Trávili tam skoro všetok čas po príchode zo školy. Esequiela vždy priam nadchýna l pohľad na toľko áut. Postupne si zamiloval ich vybavenie, mechaniku a vzhľad. Vedel, že chce ísť v šľapajach svojho otca. Vždy sa javil ako spoľahlivý a sebavedomí chlapec, ktorý má celý život pred sebou. Ľudia si ho obľúbili vďaka jeho spoločenskej povahe. O priateľov nikdy nemal núdzu a dievčatá takisto. S bratom si už odmalička boli veľmi blízki, zaujímali ich rovnaké veci, v puberte sa túlali po vonku v spoločnej partii. V pätnástich sa jeho osobnosť začala meniť. Jeho plány do budúcna sa pomaly rozplývali a on sa nechal zlákať cigaretami a nočným životom. Začal vyhľadávať zábavu po zaprášených uliciach mesta, často si požičiaval otcove auto a robil si nim nočné výlety po meste spolu s priateľmi. Raz sa nechal nahovoriť na nafarbenie vlasov, čo dokazuje väčšia časť jeho tyrkysových prameňov, ktoré z roka na rok miznú. Pravdaže toto všetko za otcovým chrbtom, pred ním sa tváril ako najzodpovednejší chalan v Šiestom kraji. To sa mu jednu noc takmer stalo osudným, keď sa mu na okraji mesta auto vyšmyklo z cesty a vrazilo do najbližšieho stromu. Našťastie z neho stihli povyskakovať než ho pohltili plamene. Bál sa priznať otcovi čo spravil, vedel že by mu to len tak ľahko neprešlo a tak zvalil vinu na svoju matku, voči ktorej choval odmalička akúsi nenávisť, podobne ako aj ona k nemu. Neustále ho obviňovala za to ako jej zničil život, obzvlášť on, a že je len hlúpou nehodou, ktorá sa nikdy nemala stať. Veľmi dobre vedel, vďaka čomu prišiel na svet, aj to že ho matka nikdy nechcela. Pravdaže otec jeho klamstvu uveril a odniesla si to Isabel. Jediný, kto poznal pravdu bol Enrique, ktorý mu to vyčítal, no svojho brata mal natoľko rád, že nič neprezradil. Po tejto nehode sa Es rozhodol obmedziť túlanie sa po tmavom meste a začal sa viac zaujímať o seba a nadobúdanie zručností. Od šestnástich sa začal zaujímať o prácu automechanika, ktorej sa doteraz venuje. V spoločnosti áut sa vždy cítil ako doma. Hry pravidelne sleduje každý rok, no ani z ďaleka nie je ich fanúšikom. Nikdy sa o ne príliš nezaujíma s nadšením. Pripúšťa možnosť, že by sa ocitol v aréne aj on, no nie je ten typ človeka, ktorý by sa na to pripravoval celý svoj život. Aj napriek viacerým nedostatkom Šiesteho kraja je s ním spokojný, a aj napriek ťažkej situácií v rodine by ju nikdy sám od seba nebol schopný opustiť.



× o doplnění si napiš na e-mail

Steelford Hornlovell

5. november 2016 at 2:54 | Drake |  Deceased

Player: Pietro

FC: Daniel Brühl



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 - totální vyčerpání, vykrvácení


Token: Ušní známka skotu se znakem kraje

[ stýlford hornlovl ]


Desátý kraj naučil Forda, jak mu v masokombinátu říkají, mnoha dovednostem. Právě práce v masně jej naučila ovládat řeznickou sekeru či dlouhé řeznické nože, a aby si nepřivodil nějaké zranění, umí s nimi poměrně solidní kousky, ale jako své primární zbraně je ale označit nemůže. K jejich ovládání ovšem je zapotřebí velké síly, protože při bourání masa je třeba rozsekávat i velmi silné kosti. Je tedy vyznavač hrubé síly, žádnou eleganci u něj nehledejte. Co ovšem může označit jako svou primární zbraň, je oštěp, s něčím tomu podobným totiž probodával kusy ze stáda určené na porážku podobným způsobem, jakým se v jiných krajích zabíjí šípy zvířata, aby se zbytečně neponičilo jejich maso k prodeji, například do krku. Majitel masny mu poté jeden vyřazený daroval, on jej doma ještě trochu vylepšil, když původní hrot nabrousil a na druhý konec dal další špičatý hrot. A pokud nadělal oštěp s jednou špičkou velkou škodu, oboustranný k jeho radosti nadělal dvakrát větší škody, ale jakmile zjistil, že druhá špička jej vždy trochu poraní, raději ji sundal a učil se zacházet se dvěma oštěpy. Napřed zvlášť a pak společně. Máchání se dvěma oštěpy muselo v jeho případě vypadat poněkud komicky, ale jak si poté v masně na tajnačku na jedoucích již vyvržených prasatech ověřil, na pohyblivém cíli se vždy alespoň jeden zapíchl. A ne málo.Desítka mu dává výhodu i ve znalostech anatomie. Sice jen zvířecí, ale některá zvířata mají těla stavěná podobně jako lidé a tak mu nečiní problém vymyslet způsob, jak co nejvíce uškodit. Krev je součástí jeho života tak moc, že už mu přijde jako voda. Krev mu na rozdíl od vody ovšem nevadí. Jednou ji i vypil, ale to byla srandička jeho kolegů, když mu ji vyměnili právě za vodu. Zabití mu problémy nedělá, mezi zvířetem a člověkem v tomhle není podle něj rozdíl. Čeho si na sobě cení nejvíce, je rychlost. Je výtečný běžec - rodičům bylo líto, že Panem nikdy nepořádal olympiádu, určitě by ho přihlásili.


Svět masa, krve a kostí ho nikdy nenutil plavat a ani on sám se nikdy nesnažil tento sport vyhledávat. Vodu používá jen k mytí, pití a při práci, jinak je pro něj španělskou vesnicí a pokud je to možné, vyhýbá se jí. I když pracuje s masem, nedokáže vařit. Vaření je doménou jediného zbylého rodiče, matky. Sem tam ji pomůže, ale jinak k vaření nepřičichne. Ale zařekl se, že pokud bude mít někdy tu možnost, rád se to naučí. On sám to považuje za slabost, ale dle svých slov se s tím už nic dělat nedá. Tou slabostí má na mysli vztah k jiným lidem. Nevadí mu s nimi konverzovat nebo něco jiného, ale on je díky svému zaměstnání vidí v koutku duše jen jako kus masa, který skončí na hácích. Ale to jim nikdy neřekne. Ačkoli je inteligentní, na Desítku velmi lehce nadprůměrně, je jedním z těch, kteří svou inteligenci nepoužívají naplno - u věcí nepřemýšlí a dělá je prostě tak, jak ho to napadne, i když mohou existovat podstatně jednodušší metody. Vše kromě své práce dělá prostě složitěji. Nebyl ještě v situaci, kdy by naplno myslet musel.


Narozen v Desátém kraji na farmě rodiny Hornlovellových, matky Lindsey a otce Steelforda, po němž byl pojmenován. Otec pracoval, jako později on sám též v masně, matka také, ovšem ale v části, kde se maso již balilo na další cestu do Kapitolu. Nouzí ohledně jídla tedy netrpěli, ale při pohledu na to množství, co odvážely vlaky do Kapitolu, si chudě připadat prostě museli. Otec jednou odešel do práce, ale domů se již nevrátil. Nikdy se nedozvěděl, co se otci stalo a ani to vědět nechce. To bylo Fordovi 13, a tudíž musel začít chodit pro oblázky. Netrpělivě vyhlížel proto 15. narozeniny, aby hned mohl jít do masny požádat o práci a nemusel brát oblázky, napřed pomáhal s nakládáním a odvážením poražených kusů do masny, uhynulých do kafilerie, aby se dostal tam, kde je nyní, na bourací linku, kde maso porcuje a posílá jej matce a dalším ženám do balírny. Práce je sice placená, ale ne pravidelně, a sem tam přece jen musí pro oblázky zajít. Jejich rostoucí počet se mu nelíbí, ale nemá na výběr a je mu jasné, že pro nadcházející ročník je velkým favoritem pro výběr a reprezentaci Desátého kraje. Her se nebojí, ale i tak se uklidňuje tím, že počet oblázků nehraje roli a že se může vybrat i někdo s jedním či dvěma. Jeho vzorem je, byť to ješitně nepřizná, poslední (a jediná) vítězka jeho domoviny, Claudia Riqueti. Rád by dokázal to, co ona.

Hayden Gillroar

1. november 2016 at 18:36 | Drake |  Deceased

Player: Nina

FC: Nela Pocisková



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 - totální vyčerpání, vykrvácení


Token: Náramek z vlastních vlasů

[ hejdn gilhró ]


Její největší předností je určitě výdrž. Ať už psychická či fyzická. I když se nedaří, pořád si jde za tím, o čem si myslí, že ji bude prospěšné a k užitku, ať to stojí nervů kolik chce. Pokud je už hodně unavená a nemá moc velkou šanci na úspěch, vždy se ji ještě podaří vypátrat v sobě další dávku energie, která by ji měla postačit na to, aby všechny kolem přesvědčila, že doslova bojuje do posledního dechu, je to hrozná tvrdohlavost. Když něco chce, je jí jedno, koho smete pryč nebo kdo se dívá, ona si za tím jde. Nedalo by se říct, že je sobecká, jen má v sobě základní pud, nazvěme to pud přežití. Její otec byl psychopat. Líbila se mu myšlenka, že by po jeho smrti zanechal na světě zocelené vynalézavé potomky, ale na rozdíl od ostatních rodičů to přeháněl. Liboval si v lovu, a přestože se mu narodili dvě dcery místo synů, už od malička je brával někam hluboko do přírody a nutil je se učit takové věci jako stahování zvířat z kůže, jejich zužitkování a také jejich lovení, které bylo prvním krokem. Možná by to mohlo Hayden někdy pomoct a zní to celkem obyčejně, vzhledem k tomu, že jsou z kraje na podobné věci zaměřeného, ale v tu chvíli na to hleděli jako na děsivou věc. Každopádně na rozdíl od její starší sestry v tom po čase našla zálibu, a taková ta občasná výprava do "divočiny" jen s nožem a s vlastní hlavou, byla pro ní zábavná. Takže si to shrneme. Je neoblomná a psychopat. Umí se dost dobře a rychle ohánět nožem nebo přesně zamířit na cíl kuší. Umí se sama o sebe postarat, založit si oheň, do okolí rozmístit spolehlivé a funkční pasti, má i emocionální blok, takže ji nevadí si ušpinit zevnějšek nebo i duši. Lezení po stromech ji taky není cizí, orientování se v přírodě podle určitých bodů - to má už všechno zažité a vyvinuté na výbornou. Je to takový malý lesní tvor lomeno lovec. Jelikož byl její otec mimo, výchova byla tvrdá, nebyl to tyran, ale potrpěl si na tělesné tresty, hlavně na sportovní úkoly, takže fyzičku i kondici má Hayden taky. Pod vodou by byla schopná vydržet opravdu dlouho, občas ji její otec topil, ať už v rámci tréninku nebo za trest, a ona už ani nějak nehysterčila a brala to s chladnou hlavou. Taky toho hodně unese, více tašek a nákladu, to se pojí nejen k tréninku ale taky hlavně k její práci v kraji. Umí si taky poradit a rozumět se zvířaty, když je zrovna nezabíjí. Troufla by si postavit se proti nějakému nabubřelému profíkovi z těch bohatých krajů, protože po tolika letech měla ve svém kraji tréninkové centrum taky, jen se tím tak oficiálně nechlubí. Jen tak každá bolístka ji nezastaví, to by ta výchova jejího fotříka musela být fakt neúčelná, a to po tolika letech opravdu není možné. Pokud má někdo předpoklad poradit si s problémem a s nedostatkem nebo si sehnat vše, co není dostupné, tak je to Hayden.


I když i to občas trénovala, nikdy nemusela před něčím utíkat. Taky protože v její povaze je postavit se všemu čelem, ale hlavně proto, že ji nikdy něco nebo někdo nenaháněl po lese s nožem v ruce (ani její otec, možná škoda). Každopádně výdrž má, ale rozhodně se nepřetěžovala, co se týče rychlostních běhů, to opravdu zanedbala, v tomto by si nemohla být moc jistá. I když by se to učila do krve, i tak nemá předpoklady k tomu být dobrá plavkyně. Maximálně tak dobrá, aby se neutopila a aby tím ještě něco možná získala, ale že by byla obzvlášť obratná nebo by si ve vodě lebedila jako rybka, to opravdu nehrozí. Je pravda, že není tak přirozeně chytrá, jak by se mohlo zdát nebo jak by bylo fajn, ale má toho hodně naučeného, a systémy zaběhnuté, tak se od nich dá i něco odvodit nebo si zkrátka poradit, třeba i silou - ona zkrátka není myslitel. Nemá ráda slabochy, v tomto ohledu to má po otci. A i když ví, že pochází ze slabšího a chudšího kraje. Ona sama by byla schopná ponižovat třeba nějakého Trojkaře nebo Pětkaře, i když si žijí podstatně líp, a to protože ona si o sobě myslí, že je zářným příkladem odvahy a všichni ostatní nemají vše potřebné k úspěchu - tím si dokáže nadělat hodně nepřátel. I když se nebrání lidskému kontaktu nebo vztahům, vždy si o sobě prostě jen myslí, že kdyby na to přišlo, dokázala by vše udělat sama a nechala by ostatní za hlavou, ale není to intrikářka, opět se jedná jen o ten "pud přežití" a o to, že je to někdy i slabina. Určitě stojí za zmínku to, že i když se umí přetvařovat, tak to ani nepraktikuje proto, aby ji měli lidé rádi, je bolestivě upřímná a leckdy mluví o věcech, které ani posluchač vědět raději nechce - upřednostňuje jednoduchost než si lámat hlavu s řečmi, slova ještě nikdy válku nevyhrála, no ne? Takže ani často dojem na někoho neudělá.


Narodila se do rodiny, která patřila v Desátém kraji do prostřední vrstvy. Nebyli nikdy v relativním dostatku, ale na druhou stranu tady bylo i hodně horších případů a oni se o sebe vždy uměli postarat. Jak už bylo zmíněno, rodinka se skládala především z otce blázna, dcery Hailee a o dva roky mladší Hayden. Matka umřela před patnácti lety při třetím porodu, který byl komplikovaný, jelikož se to neplánované těhotenství objevilo v nevhodnou dobu těžkého nedostatku. Matka byla slabá a syn u porodu umřel taky. Tragédie, ale se vším se dá popasovat. Navíc, skutečně se trápila asi jen Hailee, protože Hayden byla mladší, a tak na ni víc doléhala výchova otce, který měl emoční kapacitu o obsahu kávové lžičky - či že se s tím vyrovnávala jako on, protože už byl jediný žijící vzor. Hayden má svou sestru ráda, protože je člověk, ale rozhodně ji považuje za slabší článek rodiny, to by se nebála přiznat. Ale i někdo takový je v domácnosti potřeba, někdo jemný s teplou náručí, takže víc maminkovský, a to je právě Hailee - navzájem by si určitě nechtěli ty role vyměnit. I když toho její sestra ví o přežití od otce taky hodně, přece jen k tomu nikdy nebyla nakloněna, neměla ten soutěživý vztah, takže nechtěla schopnosti dobrovolně rozvíjet, brzy zakrněly. Jejich tátovi ale jako úspěch stačila Hayden, takže Hailee nechal relativně být s tím, že i tak hloupá a bez naděje nikdy neumře. Hayden je osoba, co by nikdy nepřiznala strach, možná proto, že ho ještě nikdy ani doopravdy nepocítila nebo teda už dlouho ne. Je upřímná a věci vidí tak jak jsou, takže je realistka. Nesnaží se všem na okolo rozradostnit den, ale zase se ho nesnaží zničit, prostě ji za to ti lidé nestojí. Její rodina pracovala vždy v zaměření na krávy a býky, takže je jim podobná, v tvrdohlavosti těm býkům, ne krávám. Není zvyklá si stěžovat, ale sem tam si taky zanadává, protože může. Většinou se neptá, proč jsou věci tak jak jsou, protože předpokládá, že to nějaký dobrý důvod mít musí a většinou předpokládá správně. Umí se i bavit a není zamindrákovaná nebo zalezlá na trénink, který v jejím věku už často dělá spíš sama, než s otcem. Takže to není její životní prioritou, ale je to předností. Co se týče přátel, nějací se určitě najdou, i když ne žádné BFF, za které by dala ruku do ohně. Prostě jen někdo, s kým si rozumí a kdo nemá právo ji soudit, protože sám není v mysli dokonalý nebo nejhodnější. Pravděpodobně se ke svým dětem jednou bude chovat tak, jak její otec k ní, pokud se toho dožije. V tomto kraji žijí všichni s láskou ke zvířatům nebo si na to alespoň hrají, když si nepřiznají, že v Panemu nemají na výběr, takže by se Hayden mohla dočkat i nějakého toho odsouzení, že se po nocích netulí ke koňům, ale ve volném čase střílí to, co už není potřeba. Ale nemůžeme být každý stejný. Vždycky navíc bere jen tolik životů, kolik sama potřebuje, nikoho neživí a nepotřebuje zbytečně moc. Navíc se nekoupe v krvi nebo tak něco. A hlavně to musí být nenápadné, aby nepřišli všichni kolem na to, že jsou divná rodinka.
QUOTES [ Co kdy kdo řekl v aréně. Pokud víš o dobrém citátu, doplň ho sem. ]


OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]


loading ALES - Fatansy RPG

ikon1