June 2017

Gabby Francis

24. june 2017 at 14:57 | Maddie |  Characters

Player: Maddie

FC: Rooney Mara



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 16 (inc)


Token: Jazyk dvojčat

[ gábi frencis ]


Gabby je klidná a plachá dívka. Ten umělecký směr rodiny se na ní dost poznamenal, nebo to alespoň podědila. Umí dost hezky kreslit a je celkově šikovná co se týče manuálních prací. Jemnou motoriku má velmi dobře rozvedenou, takže umí i něco trochu ušít, nešije si sice šaty, ale nějaké hračky zvládne. Kromě kreslení ráda modeluje z hlíny nebo vyrábí různé jiné menší věci. Vždycky na Vánoce toho nejvíc využije, aby nemusela shánět jiné dárky. Je zvyklá si vystačit s málem, i když od té doby, co se Archer vrátil, se ji a Leonie snaží neustále rozmazlovat. Nechává si to líbit, je s ním ráda, ale nějak uvnitř ví, že ty drahé věci nepotřebuje. Takže když jí Archer přiveze vyloženě nějakou cetku, tak to spíš prodá dál za vyloženě menší peníze. S tím, že je jejich rodina najednou bohatá, se toho u ní moc nezměnilo. Může mít víc věcí, ale spíš to využívá k tomu, aby si třeba koupila nějaké dražší barvy nebo nové knížky. Miluje knížky, nejradši si sedí někde na stromě v lese, kde je ticho a jenom zpívají ptáci, a čte si. Kdyby takhle měl vypadat její život, tak by byla nejšťastnější dívkou na světě. Byla by mimo lidi, občas by se viděla se svou rodinou, a mohla by žít ve svém nějakém vymyšleném světě. Má velmi rozvinutou představivost, už jako malí si všichni tři hráli na čaroděje a lesní muže. Leonie je teď mnohem radši v tom skutečném světě mezi lidmi a Archer je navíc ještě v Kapitolu. Ona jediná u toho nějak vydržela. Aby se dostala na svůj oblíbený strom, tak se musela naučit šplhat a lézt na něm. To jí nedělá problém ani teď, navíc umí dost rychle šplhat po tyči i po laně, dokáže se přitáhnout a vydržet viset dost dlouhý čas. Taky se umí zamotat do provazů nebo do kusů látek, aby vydržela zavěšená na stromě. A taky aby se u toho nezranila. Umí vázat uzly jako kdyby byla ze Čtvrtého kraje. Většinou to používá aby nespadla ze stromu, kdyby třeba náhodou usnula, ale taky už párkrát nastražila past na Archera, který potom skončil za kotník přivázaný ke stromu. Pořád s ním s Leonie pokračují v souboji, kdo toho druhého napálí víc. Většinou je to Leonie, kdo přijde s tím, že by měly zase vyrobit nějakou past, potom je to na Gabby, aby to vymyslela. Vždycky to ale přichází od Leonie. Gabby se dost dobře vyzná v přírodě, je tam mnohem častěji než doma. Také si musí vybírat, jestli bude zrovna u Archera nebo doma u táty, což moc nechce, nechce si mezi nimi vybírat, snaží to dělat nějak nastejno, ale stejně většinou skončí tím, že se celou noc potuluje po lesích. Dokáže vystopovat zvířata, umí klást pasti, dokáže se orientovat v přírodě i podle hvězd, rozeznává bylinky a základy přežití jí vůbec nejsou cizí, vždyť je kolikrát i sama praktikuje. Zvládne si najít vodu, rozdělat oheň a převařit ji, najít si bezpečné místo a přenocovat tam. Neštítí se žádné práce, i když je to těžké. Když prostě neunese třeba kopu dřeva na oheň, tak si pro něj dojde víckrát, i když je to mnohem náročnější. Má doopravdy velkou výdrž, občas nosí v batohu zásoby na několik dní, ale je s tím v pohodě. Jelikož ji i Leonie bratr poněkud nutil do nějakého pohybu a přípravu na arénu, kdyby se náhodou stalo, že bude jedna z nich vybraná, dostalo se jí i řádnějšího výcviku. Ze všech zbraní, co měla na výběr, se jí nejvíc zalíbil luk, naučila se z něj střílet, když jeden zničila, tak si vyrobila nový, to pro ni nebyl problém. Tudíž umí střílet z luku, je v tom dobrá a navíc se ještě víc cvičí, aby měla ještě přesnější mušku. Nosí si svůj luk do lesa, je to něco jako její nejlepší kamarád. Má samozřejmě pořád Leonie, ale se svým lukem nemusí často mluvit, aby jí rozuměl. Dokáže zabíjet zvířata a dokáže si je potom připravit k jídlu, i když je to odporná práce, tak se jí neštítí. Ničeho se neštítí, dělá vždy to, co je potřeba.


I když je Gabby z rodiny s vítězem a měla by asi všechno znát, měla by se učit bojovat a měla by mít zmáklou strategii, tak zrovna u ní nic takového nečekejte. Ani se nekoukala na televizi, když byl Archer v Hrách. Není moc na to, že by se chtěla připravovat do arény, má jenom ten luk. Leonie to umí skvěle s vrhací sekerou, ale Gabby je v tom trochu víc levá. Asi by s ní zvládla víc než s ostatními zbraněmi, ale není to ono, a taky si pořád říká, že Leonie má ráda hlavně tuhle zbraň, takže jí to ani nebere. Kromě luku a nože, který prostě umí držet, tedy nemá žádný speciální výcvik, co se týče boje. Ví, že není moc silná, vlastně z nich tří by vždycky asi prohrála nějakou bitku. Teď už se neperou, ale když byli mladší, tak to byl jeden boj za druhým. Jenže to ještě neměla problém jednu vrazit i Archerovi, teď už by to asi neudělala. Teď spíš, když už se má dotknout jiného člověka, což je většinou někdo z rodiny, tak ho obejme. Na moc cizích lidí ani nesahá, ne že by se jich nějak štítila, ale spíš má svůj osobní prostor a respektuje osobní prostor i ostatních. Proto se může zdát i odtažitá a spíš pohlcená do sebe, což je pravda, ale Gabby tím nemyslí nic zlého. Jenom se prostě moc nebaví s lidmi, moc to s nimi neumí. Nezačíná konverzace, ptá se málokdy, spíš se bojí, jestli není na obtíž, protože si nikdy není jistá, jestli ji ten druhý má doopravdy rád nebo to jenom hraje. Jejich rodina je bohatá, takže by se to třeba někomu vyplatilo, kdyby se s nimi kamarádil. Ale je vždycky ráda, když se s ní někdo začne bavit. Když ho k tomu nedonutí. Je sice radši sama, ale jeden člověk jí nevadí. Dva také dobré, ale když má být ve větší partě, je to horší. Neví, na koho se má soustředit, kdo má jakou roli, jak se má chovat, komu má odpovídat. Je z toho prostě zmatená. Každopádně se ale vždycky snaží být milá na kohokoli, nikdy by neřekla nějakou hnusnou větu nikomu, ani člověku, který by jí ubližoval. Ovšem kdyby se někdo něco začal s Leonie nebo Archerem, tak by se dost pravděpodobně překonala a vypustila by z úst i nějakou útočnou rozkazovací větu. Nechodí běhat, přijde jí to trochu zbytečný. Prostě se jenom toulá po lesích, nepotřebuje tam běhat. Umí sice plavat, ale není v tom moc dobrá ani rychlá. Ráda se drží mezi větvemi, tam je to pro ni nejlepší a cítí se tam nejvíc doma. Gabby by v přírodě nebyla ztracená a dokázala by si zajistit bezpečné místo i v aréně, určitě by tam nějakou chvíli přežila, hlavní problém u ní je v ní. S tím, že je nekonfliktní člověk a má všechny ráda a snaží se k nim chovat co nejlépe, tak je velmi lehké ji využít a zneužít. Sama to ani nepozná, její dvojče je to, co je vůdčí typ, ona je vždycky ta druhá, takže je většinou ráda, když vede někdo jiný, ať už Leonie nebo Archer nebo klidně nějaký úplně jiný člověk. Když se k ní někdo chová tak, že zná její jméno a občas se na ní usměje, tak je za to neskutečně ráda a ten člověk je jí hned bližší a hned je pro něj schopná udělat víc. Může to být celkem problém, protože většinou sama sebe staví na druhé místo nebo klidně ještě níž, protože rodina je u ní na prvním místě. I když to nedává moc najevo, protože neví jak. Teda ona to dává najevo jak může, ale existují i otevřenější lidé. Pokud je sama někde na stromech, tak je to v pohodě, sama se rozhoduje, co jak bude dělat, a hlavně si nedělá hlavu z toho, jestli tam někdo je a kouká na ni a jestli má mluvit nebo ne a takový ty věci, ze kterých může panikařit, protože prostě netuší, jak to má být a jak se cítí ten další člověk. Ale pokud je tam jenom jeden jakýkoli další člověk, ani ho nemusí znát, hned přebírá submisivní roli a nestěžuje si. Pořád je ale dobře využitelná v týmu, protože má dobré nápady a taky udělá všechno, co se jí řekne.


Malá Gabby je posledním a nejmladším dítkem v rodině ze Sedmého kraje. Má staršího bratra a taky starší sestru, sice jenom o sedm minut, ale stejně toho v dětství hodně využívala. Teď už z toho vyrostla, takže se svým dvojčetem je vlastně nastejno a nikoho moc nezajímá, kdo z nich se narodil dřív. Svou mámu vlastně nezná, jejich porod byl dost komplikovaný a málem byla jenom Leonie bez nějakého dvojčete. Ale doktorům se povedlo zachránit alespoň ji, ovšem s jejich matkou už takové štěstí neměli. Gabby se vlastně jmenuje po ní, celým jménem je Gabrielle, ale tak jí nikdo neřekne, ani se tak nepodepisuje. Každopádně jejich narození, což měla být šťastná událost, přineslo hlavně tuhle tragédii. Archer, její starší bratr, to bral celkem špatně, vlastně jako jednu z prvních věcí si pamatuje, jak se ji a sestru snažil schovat v lese, aby už nebyly doma. Naštěstí je našel táta a Archer si potom dlouho dával pozor, aby nic takového neudělal znovu, až mu nějak přirostly k srdci. Gabby byla vždycky, celý svůj život, s Leonie. Vždycky všechno dělaly spolu, dřív se dokonce stejně oblékaly, měly svou tajnou řeč. Většina toho byla kvůli Archerovi, který si celkem užíval, že je starší a vždycky měl víc síly. Jenže zase když se ony dvě spojily, tak neměl šanci. Většinou si dělali různé naschvály, často i nebezpečné a končící možnou smrtí, ale z toho si dělal vrásky jenom jejich táta. Doma to bylo pro Gabby úžasný, sice nebyli moc bohatí, ale pořád měli jeden druhého. U jejich táty bylo doopravdy vidět, že chce, aby se jeho holky měly dobře a aby z nich vyrostly správné slečny. Archer to měl asi těžší, jelikož byl kluk a jednou se třeba musel postarat o rodinu, ale pořád drželi pospolu. Všechno bylo úžasné, až do doby, kdy jí a Leonie bylo šest a Archerovi zrovna třináct. Vybrali ho do arény. Všechny je to dost vzalo. Ten první večer, když seděli u večeře poprvé bez něj, je jedna z jejích nejhorších vzpomínek. Každý z rodiny reagoval na tu ztrátu jinak, jejich otec to prostě vzal jako fakt, sice byl zdrcený, ale měl ještě dvě děti, o které se musel postarat. Ovšem mezi Leonie a Gabby to bylo horší. Hlavně u Gabby, i když jí bylo teprve šest, bylo jí to všechno moc dobře jasný, že její bratr má doopravdy malinkou šanci. Totálně se uzavřela do sebe, celý týden s nikým nepromluvila a nejedla. Když v domě někoho potkala, nedívala se mu do očí, přesunula si postel, aby nemusela být s Leonie v jednom pokoji. Byla celou dobu sama, nějak přišla na to, že když nebude tolik s lidmi, co má ráda, tak jí to potom nebude tolik bolet, když je ztratí. Odtrhla se od celého světa. Jenže Archer se vrátil domů, což tedy nikdo nečekal, ale byla poprvé konečně zase šťastná. Všechno mohlo být zase při starém, ale nějak nebylo. Archer byl sice doma, ale Gabby už si k němu nějak nedokázala najít cestu. Stejně jako k Leonie. Pořád jsou spolu a pořád se trefíte, když řeknete, že jsou dvojčata, ale ztráta a navrácení bratra je poznamenala obě. Gabby byla vždycky veselé dítě, musela si všechno zkusit radši i několikrát, rozesmávala celou rodinu. To bylo, když byla malá. Chtěla být jako Archer a Leonie, kteří si jsou hodně podobní. Teď už si nehraje na nikoho jiného, je hodně uzavřená do sebe, hodně introvertní. Pouští k sobě jenom svou rodinu, ale jenom s mírou. Nikomu se nesvěřuje úplně. S Archerem a Leonie je vždycky veselá, alespoň se usmívá a nějak se snaží, aby bylo všechno jako dřív, ale jinak moc nemluví. Nechce, aby ani jeden z nich poznal, jak moc by chtěla být jako oni a jak moc se za sebe stydí, že nedokáže tak skvělé věci jako oni. Proto si už říká jenom Gabby, aby se prostě alespoň nějak odlišila od té skvělé rodiny, kam se podle sebe moc nehodí. Moc si toho o sobě nemyslí, má srdce na dlani a pro své blízké by se klidně rozdala, ale pořád je to malá Francisová, je to na ní poznat.

Leonie Francis

24. june 2017 at 14:57 | Maddie |  Deceased

Player: Quinn

FC: Kate Mara



Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 16 - probodnuté srdce: G.C.


Token: Jazyk dvojčat

[ leoný frencis ]


Narodila se do Sedmého kraje a měla tak bezprostřední kontakt s přírodou všude, kam se podívala. Není tedy divu, že tak nějak ví, jak se v ní chovat. Má hodně dobrý orientační smysl, nic ji nezamotá natolik, aby se ztratila. Prostě to u ní neexistuje, zvlášť poslední dobou, jak chodí na procházky a túry, bylo to pro ni přímo nutností se tuhle schopnost naučit. Rozhodně to není jediná schopnost, kterou se díky svému pobytu v přírodě naučila. Samozřejmě si umí rozdělat oheň, bez toho by byla asi dost nahraná. Také je zvyklá, že často musí improvizovat a poradit si s nějakým problémem úplně z fleku. Je tedy dost vynalézavá, dokáže z patra vymyslet plán a během chvíle ho realizovat. Občas se stane, že si udělá nějakou menší ránu nebo odřeninu, v tomto případě si dokáže ránu ošetřit. Nějaká zlomenina, nebo velká rána už by jí problém dělat mohla, ale asi by to také po nějaké chvíli zvládla vyřešit. V žádném případě není zvyklá na nějaké pohodlí, Archer se sice jí a Gabby snaží rozmazlit, ale moc se mu to nevede. Jedna z věcí, co se při svých toulkách naučila, je plavání. Když prostě nemohla jinak přes vodu, musela se to naučit. Troufá si říct, že jí to docela jde. Není sice nějak extra dobrá jako profíci ze Čtyřky, ale prostě to obstojně zvládá. Lezení po skalách a stromech pro ni také není žádný problém. Umí lézt poměrně dost rychle, tréninku se jí v této oblasti rozhodně dostává, takže není divu. Nemá problém rozpoznat jedlé a jedovaté rostliny jenom od pohledu. Vždycky měla vynikající paměť, takže jí to nedělá žádný problém. Tím, že je neustále v pohybu, si získala skvělou kondičku. S výdrží je na tom fakt dobře, dokáže chodit celý den a nějak extra ji to neunaví. Stejně je na tom i s běháním, dokáže běhat rychle a dlouho bez žádné větší námahy. Zatímco Gabby je spíš mozek všech jejich plánů, Leonie je naopak srdce a síla. Když v něco věří, opravdu si za tím jde, ať už je na cestě jakákoliv překážka, s chutí ji překoná a nikdy si nestěžuje. Práce jí rozhodně není cizí. Tatík ji od mala vedl k tomu, aby byla pracovitá. Na svých túrách si často potřebuje obstarat jídlo, protože to, co si bere, zkrátka někdy nestačí. Lovení zvěře je tedy další schopností, která jí není vůbec cizí. Navíc se tak naučila neštítit se krve a zabíjení. Sice to jsou jen zvířata, ale i tak to je velké plus. Dříve lovila pouze pomocí pastí, teď už to ale dokáže i vrhací sekerou. Ta jí byla představena teprve nedávno. Archer chtěl, aby měly s Gabby alespoň nějaký trénink pro případ, že by je vybraly do Her, a tak se dostala k tréninku s touto zbraní. Má výbornou mušku, o tom žádná, trefí se opravdu ve většině případů. V jejích ranách je vidět odhodlanost a síla. Je to jedna z věcí, co ji fakt baví. Navíc se s tím může chlubit před kamarády, a to je vždycky velké plus. Moc ráda se předvádí. Je to vyloženě společenský typ, dokáže si získat téměř každého. Je také dost přesvědčivá, dokáže svým charismatickým přístupem dosáhnout všeho, čeho si jen zamane. Pokud jí jednou propadnete, už není cesty zpět. Je to takový ten typ člověka, kterému prostě nedokážete říct ne, a ona toho dokáže zatraceně dobře využít, když je potřeba. Nemá absolutně žádný problém vystupovat před lidmi, dokonce i dokáže udělat dobrou show. Vůbec jí nevadí spolupráce s ostatními, ale radši pracuje sama. Vždycky má pocit, že sama sobě musí něco dokazovat, protože chce být prostě dobrá sama o sobě a nebýt jenom součást stáda. Umí si ale včas uvědomit, kdy je spolupráce potřeba, a v tu chvíli se umí přizpůsobit, i když se vždycky tak nějak drží v popředí, aby mohla být tak trochu vůdce.


Její největší nevýhodou je to, jak smýšlí o životě. Opravdu věří v to, že když si něco bude hodně přát, tak se jí to splní a nedá si to vymluvit. Je totiž tvrdohlavá, a to pořádně. Pokud v něco věří, nic nezmění její názor, a když náhodou pravdu nemá a vy jí to dokážete, tak má pak nafouklou hubu a odmítá se se všemi bavit. I když by si to nikdy nepřipustila, psychicky na tom není zrovna dvakrát dobře. Po tom, co byl Archer v aréně, je taková psychicky nestabilní, sice v té situaci byla dost pozitivní, ale to byla jenom první vrstva. Má toho v sobě hrozně moc, vždycky je pozitivní, ale nikdy to tak úplně necítí stejně hlouběji v duši. Vevnitř se v ní něco zlomilo, ale snaží se to skrývat. Schovává se za tou maskou šťastné perfektní dívky, kterou by chtěla být. Obklopuje se lidmi, aby se nikdy necítila sama, protože samota jí dělá mnohem slabší. Nemá vůbec žádné vzdělání co se týče technologie. Absolutně by si s ničím takovým nevěděla rady a navíc by se to ještě odmítala naučit, pokud by to nebylo 100% nutné. Mimo jiné je na tom docela bídně se sebeobranou, jasný, nějak by se asi ubránila, ale sebralo by jí to úplně všechny síly, protože to prostě neumí, i když se to do ní její starší brácha snaží poslední léta hustit, kdyby náhodou byla vybrána do arény. Ona nevěří, že by se tam někdy ocitla, takže na ten trénink celkem dost kašle. Nějak tak ví, že by asi neměla, ale prostě se jí do toho vůbec nechce, a tak to dělá tak nějak z donucení a jenom hodně málo. Taktéž neumí zacházet s jinými zbraněmi než s normální a vrhací sekerou. Měla možnost, ale ráda se drží tradic, a co je více tradičního pro sedmý kraj než právě sekery? Nepobrala zrovna moc moudrosti, nikdy nepřemýšlí, koná, jak jí srdce káže a občas je to hodně na škodu, protože tak může rychle dělat různé chyby. Její vztah k lidem se také nedá považovat zrovna dvakrát za výhodu, pokud by se ocitla v ohrožení života. Má v podstatě ráda každého, nikomu se nesnaží ublížit, a proto vůbec není jisté, jestli by vůbec dokázala někoho zabít. Přece jenom, zabíjení nějakých zajíců v lese je něco úplně jiného než zabíjení lidských bytostí. Rodina Francisů je široko daleko známá svým uměleckým nadáním, Leonie ho ale opravdu moc nepobrala. Je to střevo, úplné nemehlo na všechnu titěrnou práci. Zatímco Gabby v těchto věcech úplně září, Leonie se v tom vždycky zamotá a ve valné většině případů to skončí úplnou katastrofou. Stejně to je i s vázáním uzlů. Nikdy v tom nebyla dobrá. Má hrozně nešikovné malé prsty, a proto se jí to nedaří. Ona je vlastně celá taková nemotorná. Někomu se to může zdát roztomilé, ale v praktickém životě? Noční můra! Žije až moc v realitě, nemá vůbec žádnou představivost. V dětství jí měla habaděj, poslední dobou to však hodně chátrá a ona si nic už vymyslet nedokáže. Neumí lhát, lhářka byla, je a bude vždy příšerná. Stejně tak to je s jejími hereckými schopnostmi. Je prostě nejradši sama sebou a být někým jiným nedokáže. Je docela hyperaktivní, nikdy nedokáže být klidná. Pořád něco musí dělat, poklepávat si nohou, mnout si ruce, prohrabávat si vlasy, cokoliv. Nedokáže si prostě jen tak říct, že nebude nic dělat. S tím se taky váže to, že neudrží dlouho pozornost. Dělá jí to vážně problémy. Stejně jako Gabby, i jí záleží na rodině víc než na cokoliv jiném. Speciálně právě na Gabby. Kdyby se jí něco stalo, nejspíš by se totálně psychicky zhroutila. Zároveň má vždy takový divný pocit, když její sestra není v nejbližším okolí.  Je to asi způsobeno takovým tím poutem, co mezi sebou dvojčata mívají, nedokáže bez ní pořádně žít.


Už je to pěkná řada let, co se Leonie narodila jako prostřední dítě do rodiny Francisů. Je sice prostřední, ale když bereme v potaz, že její mladší sestra je jen o sedm minut mladší, asi už na tom kdo je nejmladší a prostřední nesejde, protože to vyjde nastejno. Svojí mámu nikdy nepoznala, ne protože by snad od nich utekla nebo tak, skutečnost byla mnohem víc tragická. Matka totiž umřela, když rodila ji a její dvojče Gabby. Ony dvě to nějak nezaznamenaly, byly přece jenom novorozenci, takže to na ně nemělo takový dopad, za to jejich staršího bráchu, Archera, to hodně vzalo. Opravdu ji i Gabby vinil za smrt jejich matky, dokonce se jich i jednou snažil zbavit tím, že je odnesl do lesa a nechal je tam. Naštěstí je otec včas našel a jim se nic nestalo. Od té doby se žádný podobný incident nestal. Jako malá vůbec nevěděla, co to je soukromí. Strávila celé svoje dětství s Gabby, byly opravdu neodlučitelné. Byla to vždycky její nejlepší kamarádka, nikomu nevěřila tak moc jako jí. Často společně dělaly Archerovi různé naschvály a on jim to oplácel. Vždycky se při tom náramně bavily, i když ty vtípky byly mnohokrát dost nebezpečné. Měla úžasné dětství, táta se jí i Gabby opravdu mimořádně věnoval. Chtěl, aby byly co nejlépe vychované, a to se mu také povedlo. Sice na ně občas byl trošku přísnější, nebyl to ale žádný extrém. Ta výchova byla opravdu dobrá, ani ne moc přísná, ani ne moc uvolněná, zkrátka je taťka vychoval tak, aby byly co nejlepší a ještě k tomu to dělal dobrým způsobem. Když bylo jí a její sestře šest, nastalo to horší období jejich života. Nebo možná ne horší, ale rozhodně se toho hodně změnilo. Jejich bráchu Archera totiž vybrali do Her. Nebylo těžké si uvědomit, že třináctiletý kluk nejspíše v té aréně moc šancí nemá, ona to ale tak nebrala. Věřila od úplného začátku, že se vrátí, protože ona prostě taková byla vždycky. Byla vůči tomu velmi optimistická, na rozdíl od své sestry. To bylo poprvé, kdy se Leonie a Gabby v něčem lišily. Zatím co Gabby to úplně vzalo a svým způsobem i změnilo, Leonie na tom byla o poznání lépe. Samozřejmě, byla z toho taky celá špatná, rozhodně to nebylo nic příjemného, pořád ale věřila, že se jim Archer vrátí. A tohle přesvědčení, co si v hlavě vytvořila ji tak nějak drželo od těch myšlenek, že by jejich starší brácha mohl umřít. No a hele, on fakt neumřel! Archer ty Hry vyhrál a Leonie si od té doby tak nějak naivně myslí, že pokud bude něco fakt moc chtít a bude v to věřit, tak se jí to vyplní. Ano, tuhle představu si o životě udělala. Není to asi zrovna nejlepší, tohle si myslet, ale ona je hrozně tvrdohlavá a nenechá si to vymluvit. Nicméně, po tom, co se Archer vrátil, se mezi ní a Gabby vytvořila taková mezera. Sice spolu pořád tráví hodně času, ale obě dobře ví, že už to není to, co bývalo, protože se obě touhle událostí změnily. Leonie sice méně, ale také to na ní něco zanechalo. Jelikož teď měla více času pro sebe a nevěděla do čeho píchnout, často chodívala na dlouhé procházky, jen tak si vyčistit hlavu. Někdy ta procházka trvala třeba jenom pár minut, někdy se z toho stala túra na několik dní. Také si našla spoustu nových kamarádů. Nikdy si dřív nějak nezkoušela dělat kamarády, protože měla Gabby, teď, jak byly méně spolu, jí opravdu silné kamarádství chybělo, tak si ho prostě zařídila. Nebylo to vůbec těžké. Má v sobě něco, co prostě nutí lidi, aby ji měli rádi. Je charismatická, komunikativní a mezi lidmi jí je prostě dobře. Svým způsobem je povahou hodně podobná Archerovi, i když ona má ode všeho ještě trošku víc. I přes to, že jsou teď s Gabby tak hrozně odlišné, stále s ní tráví spoustu času a má ji radši než kdokoliv na světě. Je to pořád její dvojče, její sestřička, kterou má ráda nadevše. Udělala by pro ní cokoliv a to se nikdy nezmění.

Zak Lucan Thorn

19. june 2017 at 15:01 | Drake |  Capitol

Player: Joon

FC: Jay Park

Occupation: Stylist → District 12 | Trainer

Contact: moottn@gmail.com

Age: 19


[ zak lukan tórn ]


Zak je přesně tím, kým se zdá být. Charismatický, vtipný a čas od času naprosto nesnesitelný. Nikdy neřešil, co si o něm lidé myslí a tak se taky choval. Dělal, co chtěl, kdy chtěl a proč chtěl, že to možná bylo občas spíš na jeho úkor, to mu bylo jedno. Jak se do problémů uměl dostat, tak se z nich uměl taky vymotat. Už od malička kašlal na to, co mu především otec říkal a nařizoval, pro něj existovaly a existují jediná pravidla a to ty, které si sám vymyslel. Jeho nesnesitelnost tkví asi v tom, že si Zak prostě rád dělá ze všech dobrý den, ať jste pro něj zcela neznámá osoba nebo jeho kamarád, vždy si do vás bude rýpat. Jen občas zajde přes čáru, což si uvědomuje a snaží se to aspoň u jeho blízkých krotit. Nerad zbytečně ranní lidi, což asi úplně nevypadá, ale je to tak. Sebevědomí tomuhle klukovi opravdu nechybí, je si vědom svého vzhledu a taky toho, že se okolo něj už od puberty velmi rády motají dívky. Často toho využíval, přeci jenom, je to jeden z nejlehčích způsobů, jak si "polepšit" a o nic vlastně nejde, aspoň pro něj. Je to dokonalý úkaz sangvinika. Nikdy neměl problém navozovat nová přátelství, ba naopak, ve společnosti se vždy cítil více sám sebou, než když byl o samotě. Jak už bylo vzpomínáno, rád lidi škádlí, ale přímo nesnáší šikanu. Jedna věc je si z někoho utahovat a druhá ho psychicky ničit. Vždycky tak nějak měl tendenci bránit slabší, sám díky tomu občas zažíval krušné časy, ale ani to ho neodradilo. Jeho horší vlastností je to, že ho vlastně všechno rychle omrzí, nikdy u něčeho nevydržel nijak dlouho. A to samé platilo u jeho vztahů, kterých zažil na jeho věk docela dost. Nedá se říct, že by to byl bůhví jaký děvkař, nikdy vlastně v těch vztazích k něčemu hlubšímu nedošlo, každou novou dívku bral pouze jako obzvláštnění jeho života, nic víc, nic míň. Jen tři věci mu v životě pobývaly dlouho a to vášeň pro módu, cvičení a jeho nejlepší kamarádka Carla, ale ani ona tam nevydržela doteď. I on má den blbec, svou blbou náladu se snaží zapracovat, což pro ostatní znamená, hlavně co se jeho práce týče, že se jeho perfekcionismus vyhoupne do neskutečných výšek. Už tak je to puntíčkář, ale v těchto chvílích ho potkat vážně nechcete, za sebemenší chybu je vás schopný zdupat, jako malé dítě. Jeho talent se mu ale nemůže odepřít, i když je jeden z mladších návrhářů, nijak mu to na vážnosti a profesionalitě neubírá. Před druhými na veřejnosti se snaží tvářit a chovat neutrálně, ačkoliv každý, který ho trochu líp zná, ví, kde je pravda. Je na sebe hodně tvrdý, rád se předvádí a proto své tělo už od útlého věku z vlastního popudu udržoval v perfektní kondici, cvičil, posiloval, běhal, také se naučil několik bojových sportů. Vždy mu záleželo na tom, jak vypadá, ale ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě. Rád na sobě zkoušel různé výstřelky, už v 15 letech si nechal zhotovit první tetování, propíchl si uši a od té doby se jeho sbírka o hodně rozrostla. K tetováním patří i jeho menší úchylka v barvení vlasů, zkusil snad už vše, hlavu do hola, bílou, černou, šedou, oranžovou, růžovou a momentálně zakotvil na "duze". Je s tím sice práce, ale co by on pro to, aby vypadal jinak, dobře, neudělal.

Zak se narodil do rodiny s poměrně dobrými poměry. Sice byli ze začátku jedni z těch chudších, ale Zak si nikdy nestěžoval. Aspoň ne na toto. Jeho otec byl workoholik, věčně Zaka a jeho matku nechával doma samotné, ale i tak to ti dva zvládali. Matku měl a má rád, sice mu asi nikdy nedojde, proč stále zrovna ona, milá a laskavá osoba, žije s jeho otcem, už se ji na to několikrát taky ptal, ale odpovědi se nikdy nedočkal. Jako malé dítě Zak rád chodil ven a poznával svět, při jedné takové procházce potkal Carlu, která sice byla z chudších poměrů, ale to mu nevadilo. Ti dva si perfektně sedli, a tak v Zakových sedmi letech vzniklo dlouholeté přátelství, takové, o kterém si myslíte, že bude navždy. Rád si Carlu vodil domů a ještě radši s ní podnikal nejrůznější "výpravy". Už jako malému mu vadilo, v jaké situaci se jeho nejlepší kamarádka nachází, a tak se jí snažil pomoct, jakkoliv mohl. Mezi tím byl jeho otec několikrát povýšen, měl lepší výplaty, zkrátka se jim žilo lépe a lépe. A jak rostl, začala škola. Hned první den si sedl s Carlou a takhle to bylo i následující roky. Stala se z nich nerozlučná dvojka, lidi z nich často tvořili pár, z čehož se oba jenom smáli. Jednou, když si večer povídali v Zakovém pokoji, dali si slib, že jednou budou žít spolu, že se neopustí, nenechají se ve štychu. Zak si tenkrát ani život bez ní nedokázal představit, takže byl z toho slibu rád. Postupně si pomalu začal uvědomovat, že na těch povídačkách o něm a Carle něco bude, to si ale nikdy nedovolil připustit, a tak když byl opět volný, dal se do vztahu s jednou holkou od nich ze třídy, jistě, ta holka byla nesnesitelná, ale on si prostě potřeboval dokázat, že zase o nic nejde. Jenže, co snad osud nechtěl, u nich doma to začalo být horší. Otec trávil doma ještě méně času, než dříve a když doma byl, věčně na matku křičel, ta to snášela docela statečně, ale šlo na ní vidět, že je z toho všeho vyčerpaná. K tomu všemu se Carla začala stýkat s tou nejhorší partou na škole, snažil se ji domluvit, přimět ji dostat rozum, ale jako by byla hluchá. V tu chvíli se mezi sebou poprvé pohádali. Ze všeho mu šla hlava kolem, ale nikomu nic neřekl, přece jen, on je ten věčně pohodový a bezstarostný Zak. Avšak to vše završil otec s jeho novinkou o povýšení na novou pozici, dostal možnost pracovat v mnohem lepších podmínkách, což obnášelo přestěhování. Zak si byl vědom svého slibu s Carlou, avšak představa, že by matku nechal s jeho otcem o samotě, to nemohl dovolit. Chtěl to Carle říct, ale nevěděl jak. Když už se vyhecoval jí to říct, vznikla z toho další hádka, a tak se stalo to, že se odstěhoval aniž by jí to řekl. Jestli toho litoval? Šíleně, nikdy ničeho v jeho životě nelitoval, ale tohoto ano. Často si na Carlu vzpomínal, chtěl ji nějak kontaktovat, ale když se o to pokusil, zjistil, že už nežije u rodičů. Nikdy ji už nevidět, s tím faktem se smiřoval dost těžce. V tu dobu se taky začal více věnovat módě, začal navrhovat oblečení a vlastně zjistil, že ho to baví. Možnost, že to dělá jen kvůli tomu, aby zapomněl striktně odmítal. Během pár let začal navrhovat pro důležitější a důležitější lidi. Od rodičů se v osmnácti odstěhoval, ale často je navštěvuje, sice se otec po povýšení docela uklidnil, ale on mu nikdy nebude úplně věřit. Vedle navrhování se rozhodl pro dráhu trenéra, když už celý život trénoval, mohl by to taky využít.



× Carla Bukowski - Byla to pro něj jedna z nejdůležitějších osob, co mu paměť sahá. Má pocit, že už nikdy nepotká člověka, jako byla a snad stále je ona. Jenom ona ho dokázala částečně krotit v jeho chování. Často mu pomohla, někdy třeba jenom tím, že v tu dobu tam pro něj byla. Ačkoliv je na ni stále tak nějak naštvaný, má ji rád. Moc rád. Kdo ví, jak by to mezi nimi bylo, kdyby se tenkrát nestalo to, co stalo.

Sasskia Waldau

18. june 2017 at 21:12 | Maddie |  Deceased

Player: Nina

FC: Bianca Santos



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 - rozsekané orgány: G.C.


Token: Náramek s pěti přívěsky

[ saskía valdó ]


Sasskia je zvyklá podávat v práci výkon vícera lidí. Pracovat tvrdě a dlouho, zůstat v tempu a pendlovat mezi vícero místy, také u toho nést těžký náklad - tohle všechno ji tak trochu zocelilo po fyzické stránce. Získala lepší výdrž a kondici, takže nemá problém dlouho běhat a i obratně fungovat v činnosti po delší dobu. Také to nošení těžkých věcí nebo dostávání se do těžce přístupných míst za pomoci lezení jí pomohlo nezůstat zcela slabou dívkou odkázanou na pomoc ostatních, získala svalovou hmotu. Navíc její velkou vášní se ve volném čase stal trénink kondice a fyzičky. Pravidelně dělá různá cvičení a snaží se překonávat hranice svého těla. Prostě chce být schopná použít sílu a obratnost v případě, že by to potřebovala. Dělala i různé překážkové běhy, nedělá jí problém dost vysoko a daleko skákat při tom, jak rychle běží. Umí se vyhýbat různým překážkám, které ji třeba i nečekaně vejdou do cesty, a to samé při boji - dokáže se adaptovat různým situacím a vypořádat se s nimi. Její tělo neklade žádný odpor, když se Sasskia snaží vyvinout nějakou větší rychlost - běží obratně, rychle a ani se moc neunaví. Ze všech svých sourozenců byla vždy v běhu nejrychlejší a dokázala běžet nejdéle. Má dobré reflexy a dobře jí to myslí, takže dokáže v mžiku oka překonat nebo vyřešit nějakou výzvu, je teda připravena na rány z různých stran. Jelikož měla pět starších bratrů, kteří jí předhazovali, že je nejmladší a holka, často se spolu prali, aby ji už nemohli déle nadávat do slabocha a viděli, že je schopná se o sebe postarat. S jedním bratrem pak i trénovala boj pravidelně, né jen užívání síly, ale i strategické myšlení, zasázení plně ovládaných ran a sebeobranu. Naučil ji techniku bojového umění, kterou si on osvojil od syna jednoho mírotvorce. Ukázal jí, jak použít slabiny protivníka proti němu a jak je vyhledat, zároveň jak skrýt svoje vlastní nedostatky a vyvážit je vlastní nápaditostí. Dlouho trénovala, takže ve výsledku se díky němu naučila bojovat tělo na tělo s kýmkoliv a použít u toho hrubou sílu z celého těla, které má celkem dost. Její bratři nebyli nějak dvakrát šetrní. Chtěli ji naučit, že svět s ní nebude zacházet v rukavičkách. Utržila teda i nějaké ty horší bolestivé rány. Naučila se dobře snášet bolest a celkově ji to psychicky zocelilo, dokáže fungovat i s většími zraněními a bolest si tolik nepřipouštět. Také se umí dobře ohánět nožem. Je to jediná zbraň volně dostupná v kraji, takže se s ní Sasskia učila pracovat tak, aby bylo možné se ubránit nebo někomu ublížit. Bratr ji naučil postoje, techniku, cit pro boj. Sasskia teď už bere nůž jakou svou součást a je s ním plně obratná a svižná, zvládá boj v různých situacích s různými simulovanými podmínkami, ve všech polohách se dokáže zapřít a strategicky mířit na člověka a zasadit velkou ránu, vypilovala to v dobře ovládanou dovednost, jelikož se opravdu snažili trénovat boj na arénu jako profíci. Ti dva probírali i strategii v aréně, jaký je princip přežití a výhry. Sasskie se naučila, kam má mířit, aby co nejvíc ublížila a jak hluboko může zajít. Bratr ji naučil ovládat svoje rány a způsobit s nožem paseku, i anatomii člověka a smrtelné body Sasskia zná. Osvojila si i základy ošetřování, umí zmírnit následky boje a naučila se, co má udělat se zraněními, aby dále nepáchala škody na zdraví. Ví i jak má rozlišit jejich vážnost, a tím pádem postup spolehlivého ošetření. Při své práci musí Sasskia často lézt do těžce přístupných výšek, takže to je další věc, která jí skvěle jde - vyšplhat se kamkoliv, je v tom hodně obratná. Za pomocí síly rukou a zpevněného těla se dokáže dostat do velkých výšek během krátkých časů a přitom vykonávat i jiné činnosti nebo u toho nést nějaké předměty. Dokáže se bezestrachu přechytávat a rychle se pohybovat, lezení je jí hodně vlastní a díky fyzické zdatnosti se dokáže dostat a udržet kdekoliv jakkoliv vysoko. Nedělá jí problém lézt po laně, po tyči, po stromech s kůrou téměř bez výstupů, po skalách, po lešeních, zkrátka po všem, co je stabilní a má dobrý povrch, a ona má oko na to, aby rychle v materiálu vyhledala, kam stoupnout nebo se zachytit, a stačí jí málo. Má i celkem odolnou psychiku. Kdyby si připouštěla všechno stresujícího, co se jí v životě stalo, zbláznila by se. Je to holka do nepohody. Dokáže být i dost fikaná. Fyzického ubližování se nebrání, i když se do něj obyčejně nehrne. Boj s nožem i tělo na tělo bere vše pouze mechanicky, rozumně. Necítí žádné osobní potěšení při boji, no i když ji trochu těší, že je schopná napáchat škodu. Není typ holky, co by se hned složil z pohledu na krev nebo z větší námahy. Nehrozí, že by zamrzla v případě nějakého ohrožení, je dost bdělá a realistka. Život s kluky vás naučí. V plavání taky není nejhorší, rozhodně není závodním plavcem, ale snaží se zůstat obratná i ve vodě a nevadí jí v ní delší dobu pobývat. Má v sobě celkem dost energie a je aktivní ve všem, co dělá, všechno se snaží plně vnímat a vydat ze sebe vše až do posledního, pořád samu sebe challenguje. Co se týče jejích znalostí přežití v přírodě, není úplný expert, ale 11. kraj je bohatý na přírodní prostředí, takže to pro Sasskii není nezvyk. Ví, jaké útočistě a kde si má najít, jak na přístřešek. Ví, jakým chybám by se měla vyvarovat, kdyby byla nucena žít venku ve volné přírodě a nemít nic víc než přírodní zdroje. Zapálení ohně je základem, který ovládá bez mávnutí ruky, a to, s čím by si nevěděla rady, by se pokusila nějak logicky vymyslet a poprala by se s tím. Je celkem i bohatá na rozum, což znamená, že strategické myšlení, nápaditost a přirozená inteligence a paměť jsou také její nebezpečnou zbraní.


I když 11. kraj celkem oplývá zelení, tak se Sasskia moc nevyzná v bylinkách. Mají všechny skoro stejnou barvu a postavení lístků u jednotlivých druhů fakt nikdy nezkoumala, takže by se nedalo říct, že by využila výhodu prostředí, ve kterém se narodila. Opravdu neví víc než naprosté základy. Tamto je tráva a tamto pampeliška, to je vše. Bylinky by pro ni nebyly ten pravý zdroj obživy, protože by se kvůli své neschopnosti je rozpoznat spíše přiotrávila, takže se jim vyhýbá. Neví tedy, jaká rostlina má jaké využití, výskyt nebo účinky, takže ani na tvorbu mastí by si netroufla, ještě by z toho náhodou udělala jedovatou směs. I když umí ošetřit nějaké rány, nepoužívá k tomu přírodní odvary z bylin nebo něco takového, takže to od ní nečekejte. Její hlava bohužel není herbář. Není moc dobrá ani v uzlování, je ráda, že si dokáže zavázat tkaničky. Dokáže i k něčemu připevnit lano, ale není to tak, že by měla v repertoáru několik různých druhů vázání a věděla by, který druh se hodí na jakou situaci nebo jak je silný. Její schopnosti uzlování a splétání lan teda nejsou vážně nic moc, je jen lajk. Nikdy jí nepřišlo důležité rozumět lanům. Mechanika pastí taky není věc, co by jí něco říkala. Neumí sestrojit žádnou past, i když už to kdysi zkoušela. Nikdy se do takové věci nepouštěla, a navíc neumí ani moc to uzlování, takže nemá předpoklady k tomu sestrojit něco funkčního díky lanům, co by reálně mohlo polapit kořist. Jiní lidé se kouknou na nějaké prostředí a řeknou si, že by se tam dala skvěle nastražit a zahalit past, ale to ona vůbec nemá v krvi a nemá s tím ani moc zkušeností. Nikdy se nespoléhala, že její lovecké schopnosti budou to, co zasytí její rodinu. I když mít tu dovednost by se jí určitě v hodně okamžicích hodilo. Co se týká maskování a míchání různých odstínů podle příkladu, opět by byla úplně vedle. Má sice celkem oči na materiály, ale nedokázala by je nějak umělecky napodobit díky zdrojům dostupným v přírodě, aby je použila jako maskování. Ona by maximálně byla schopná přetáhnout přes něco, co chce schovat, spadlou větev s listím, a to by byla její skrýš, žádné barvy nebo snaha splynout víc s prostředím. Nikdy nepřišla do styku s nějakými velkými technologickými udělátky, takže s takovými věcmi si taky nerozumí. Elektronika a elektronická zařízení jsou pro ni velká neznámá, neví, jak fungují nebo jak by je měla opravit, natož ještě sestrojit. Určitě za to může i to, že pochází z chudšího kraje, kde je technologii minimum a ke kterým ona i tak většinou nemá přístup. Co se týká profesionálních zbraní, s těmi taky moc nepřišla do styku, i když umí dobře bojovat s nožem. Neví tedy, jak by měly nějaké zbraně fungovat nebo jak by s nimi měla bojovat, ale kdyby jí to někdo vysvětlil, určitě by si to rychle osvojila, protože pro boj má cit a přece jen ta obratnost, kterou má, když bojuje s nožem, jí může být hodně nápomocná i u dalších zbraní. Ale nejlepší by pro ni bylo prostě promítnout svou sílu do nějakého normálního kusu předmětu, třeba jak bylo řečeno, do obyčejného nože nebo do kusu dřeva či železné tyče. Na to nemusíte být profík, abyste si osvojili způsob zranit s tím, stačí mít hrubou sílu.


Sasskia je nejmladší Waldau, narodila se totiž jako poslední a jako jediná holka ze šesti dětí. Mezi sourozenci panoval normální vztah, s některými si rozuměla více a s některými méně. Bratři si ji sice zvykli dobírat a provokovat, ale ona jim to s grácií vracela, a tak si nastolili pohodu a celkem i vzájemný respekt. Ukázala jim, že není typ člověka, kterého můžou jen tak provokovat a ona jim to nevrátí. Že není taková holka, které můžou šlapat po hlavě a ona se neohradí. Člověk by čekal, že ona bude rozmazlovanou princeznou mezi divokými chlapci, ale nebylo tomu tak. Ona měla hodně společného se svými bratry a brala si od nich příklad, takže ji kvůli tomu trochu scházela ta holčičí jemnost. Každopádně narodila se do rodiny, která vycházela velmi natěsno s penězi. Hlad se jim nevyhýbal a často jim docházely prostředky. Byli opravdu chudí i na poměry 11. kraje, a tak si každé z dětí zvyklo dlouho pracovat nebo si i brát oblázky, aby pomohlo rodině, protože se navzájem o sebe starali a měli silné rodinné pouto. Život to byl poměrně těžký, ale Sasskia si nemohla stěžovat, protože nic jiného vlastně neznala a zvykla si na nízký příjem. Jak postupně vyrůstala, začala se projevovat její temperamentní povaha a dobrodružný duch. Stala se sebevědomou, soběstačnou a schopnou holkou, která se dokáže postarat sama o sebe i o lidi, které má ráda. Někdo by řekl, že je trochu prudší a víc přímočará, co se týče toho, co povídá. Je upřímná a nezabývá se nějakým divadlem nebo dramatem okolo, i když umí lhát bez problémů, když chce. Je spíše extrovertka, i když to není tak, že by za každou cenu vyhledávala společnost a lpěla na ostatních lidech, jen dokáže obratně a zajímavě konverzovat a bavit se, protože necítí žádnou nervozitu, pokud má být s někým v kontaktu. Umí vycházet i s holkami, ale mezi kluky se cítí líp, soužití s nimi jí příjde jednodušší. Nikdy nedělá nic, u čeho by musela zapřít sebe nebo vlastní povahu, takže její poznámky jsou 100% ona. Je celkem inteligentní a praktická, takže svoje rozhodnutí tímto řídí. Nedokáže být permanentně zavřená doma, je dost aktivní a pořád je tak trochu divoká jako malé zvědavé dítě, ale není hyperaktivní. Ráda trénuje kondici i fyzičku, takže je to spíš sportovní typ než umělecký. Její oblíbený z bratrů, Mateo, ji vlastně přivedl k tomu vkládat svoji energii do aktivit a sportu a tréninku, protože on sám se snažil trénovat různé bojové dovednosti, aby se později mohl přihlásit do arény a vyhrát pro svou rodinu lepší budoucnost. Snažil se ze sebe dělat profíka a bojovníka, jak jen to bylo v 11. kraji možné, a jediný sourozenec, který ho bral vážně a nedíval se na něj jako na blázna, byla Sasskia. Rozuměla mu, a tak si ve svém volném čase zvykli trénovat spolu a vyzývat se k lepším výkonům. Díky tomu získala Sasskia ostré lokty a schopnost se poprat životem. Naučila se odbourat jakýkoliv stres a zbavit se různých malicherných strachů. Nedalo by se říct, že je namyšlená, ale takový ten plamínek vnitřní síly a jistoty v sobě vždy měla a vyzařuje z ní, že je schopná dosáhnout toho, co chce, protože neřeší, proč to nejde uskutečnit, ale hledá způsoby, jak by to naopak šlo. Bylo by hloupé ji podceňovat jakožto holku, protože ji jen tak něco nerozháže. Co se týče kontaktu s lidmi, jak už bylo řečeno, nesnaží se někomu vtírat do přízně, pokud si s danou osobou nerozumí nebo si myslí, že je blbec, prostě si nebude na nic hrát. Zároveň ale dokáže vycítit, kdy je vhodná situace na to být vstřícná a né jen podpichovat ostatní, takže je tolerantní. Není v její povaze záměrně někomu zákeřně ubližovat, má smysl pro spravedlnost, ale pokud není jiného východiska, rozhodně si nemyslete, že se bude zdráhat. Vůbec by se o ní nedalo říct, že si potrpí na city nebo že je nějak senzitivní, protože v tomto ohledu je trochu praktická a opatrná, i když má ráda svou rodinu, tak to není taková láska, která by hory přenášela, spíš je to oddanost. I když dokáže být zábavná, sdílná a společenská, není pro ni problém hned otočit a být vážná a přísná či nedostupná a ničivá. Co se týká událostí v jejím životě, za zmínku rozhodně stojí, že ji v šesti letech zemřeli oba rodiče při velkém požáru na poli, který se snažili zvrátit. Sasskia ví, že to byli dobří a silní lidé, ale nějak nad jejich ztrátou už neteskní, je to už dávno a minulost se nedá vrátit, skutečnost je nutno příjmout. Její bratři ji pomáhali přenést se i přes ztrátu rodičů, vlastně ji vychovali a neopustili. Naučili ji brát věci tak, jak je teď bere, a vtiskli do ní trochu té klučičí hrubosti a způsobů. Její bratr Mateo, který se chtěl v osmnácti letech přihlásit do arény a dlouhá léta na to trénoval, byl nakonec střelen Amorovým šípem a nedokázal to v den sklizně udělat, nechtěl totiž, aby se pro něj jeho holka případně trápila. Všichni sourozenci do teď žijí spolu v jednom domě a fungují jako rodina. Každý z nich jí něco dal a jen díky nim je taková, jaká je. To symbolizují i vlastnoručně vyrobené přívěsky na jejím náramku.

Robb Blackwood

17. june 2017 at 15:54 | Drake |  Deceased

Player: Renaiti

FC: Joseph Morgan



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 - stažená páteř z těla: G.C.


Token: Kovaný trojlístek

[ rob blekvůd ]


Dalo by se říct, že za ně vděčí svojí matce. Neboť kvůli tomu, co mu provedla, již od svých pěti let měl možnost pomáhat otci v kovárně. Nejdříve se naučil takové ty základní věci, jako je rozdělávání a udržování ohně nebo poznávání nástrojů, jež měl svému otci podávat, pokud je potřeboval. Jak čas plynul, více a více byl svému otci po ruce a pomáhal mu takřka se vším. V osmi letech měl již takovou sílu, aby sám udržel kovářské kladivo. Sice mu chvíli trvalo, než se s ním naučil tak dobře jako jeho otec, ale nyní už by nikdo neřekl, že mu do ruky nepatří. Dokáže s ním udeřit s takovou lehkostí, jako by nevážilo více než pírko. Za to mohou jeho svaly, které si vysloužil každodenní pilnou prací. Nepotřeboval k jejich získání ani nějaké posilování ve výcvikovém centru, stačilo mít jen vidinu onoho hotového výrobku, díky němuž nemusela být jeho rodina o hladu. Stal se z něj díky tomu, co dělá, takový velký puntičkář, dbající na každý detail. Když mu bylo jedenáct, daroval mu otec sadu kovaných vrhacích nožů, aby se s nimi naučil zacházet. Pokud měl tedy trochu volného času, učil se s nimi házet a mířit, aby zasáhl cíl. Natolik jej to bavilo strefovat se do stromu až jednou otce požádal, jestli by mu nepomohl s výrobou dýky. I s tou mu to šlo celkem obstojně. Přeci jen, sekat hlava nehlava, na tom nic není. Poté, co mu otec zemřel, jediné co po práci dělal bylo, že vztekle ničil dřevěná polena svým mečem. Nenávidí svět a patřičně mu to dává najevo.


S těmi málo zbraněmi, které se mu díky otci dostaly do rukou, byl samouk. Zachází s nimi tak, jak si myslí, že je to správně, nikdy jej nikdo neopravoval a nenaučil ho, jak je to správně. Co se týče jeho znalostí, tak ty také nejsou zrovna dobré. Neměl nikoho, kdo by mu říkal, jaké rostliny venku rostou a z kterých se dá udělat nějaký dobrý čaj, jež by pomohl od nemoci. Jediné co ví, že kolem nich všude roste něco zelené, co jim dává kyslík. Tím to ovšem tak nějak končí. Nepozná druhy rostlin, natož jestli se poté jedná o něco jedlého či jedovatého. Všemu rostlinstvu se proto raději obloukem vyhýbá. Jeho neschopnost vytrvalého běhu či plavání je nic oproti tomu, že se jedná o velmi loajálního člověka. Pokud si jej někdo získá, dokáže pro dotyčného udělat naprosto cokoli, jen aby ho udržel na živu. Jestliže se mu to nepovede, dává si to všechno za vinu, jako třeba u své rodiny, kde si myslí, že naprosto selhal. Navíc je tak trochu uzavřený neustále do sebe, že je těžké ho vůbec přimět mluvit, natož z něj poté nějaké kloudné informace dostat. Dalo by se říct, že tento člověk, který před vámi stojí je vlastně tak trochu flegmatik, do té míry, co se stane s ním. Pokud mu někdo ubližuje, nijak mu to nevadí. Ovšem pokud by se někdo snažil ublížit člověku, kterého má rád, nejspíše mu to jen tak neprojde.


Posledních pár let si přeje, aby se byl nikdy nenarodil. Už jeho příběh totiž nezačal zrovna šťastně. Narodil se totiž do toho nejchudšího kraje v Panemu. Ale to by se přeci jen dalo svým způsobem nějak přežít, kdyby měl kolem sebe milující rodinu. To se však nestalo. Jeho matka hystericky plakala, když se jí narodil, že si jej ani nechtěla vzít do náručí. Nejspíše věděla, že ani její třetí dítě na tomto světě nečeká nic dobrého. Vyrůstal tedy po boku svých dvou starších sester. Společně je spíše vychovával jejich otec, i když měl práce nad hlavu, než jejich matka. Ta se totiž jen neustále užírala a brečela. Robb z toho neměl rozum a snad jako každé dítě chtěl být se svojí maminkou. To však ještě netušil, co mu udělá. Jakmile viděla svého syna, jak se k ní blíží z rozevřenou náručí, jež čekala na objetí, hodila po něm první věc, kterou měla po ruce. Naštěstí pro něj to byla pouze váza. Sice mu jeden ze střepů zanechal nehezký šrám, ale nic, co by se nezahojilo. Od té doby jej už otec nikdy nenechával v domě samotného. Začal ho brát do jejich kovárny, kde mu jeho pětiletý synáček začal pomáhat. Nejdříve se jednalo pouze o takové jednoduché práce, ale čím více rostl, tím více si připadal užitečný. Otec mu časem začal svěřovat i kovářské náčiní a brzy se tak stal druhým kovářem jejich rodiny. Společně vyráběli různé věci na černý trh a přijímali zakázky od bohatších sousedů, kteří něco potřebovali, aby se nějak uživili. První věc, kterou sám kdy ukoval, byl trojlístek, který měl prodat na černém trhu a za utržený peníz si koupit jídlo. Místo toho byl celý týden o hladu a trojlístek si nechal, snad pro štěstí. Pokud měl chvíli čas nebo mu to otec dovolil, zkoušel jak se vůbec zachází se zbraněmi, které mu táta udělal. Vše se najednou zdálo být tak jak má. Jenže před třemi lety přišla rána. Jeho otec dostal infarkt a nebylo mu již pomoci. Všechny to zarmoutilo a Robba nejspíše ze všech nejvíce. Vybíjel to tak, že celý den mlátil do kovadliny a snažil se dodělat meč, který pro něj otec začal dělat. Když se však jednou vracel domů, spatřil celý jejich dům v plamenech. Jejich matka se z otcovy smrti zbláznila ještě více a dům podpálila. Snažil se odsud ještě svoje sestry zachránit, ale ani jedna už se neprobrala. Od té doby je jako tělo bez duše, jen mlčky neustále pracuje v kovárně. Vůbec nic jej už nezajímá. Cítí se na světě zcela opuštěný.

Rozhovor s Marvou

16. june 2017 at 21:38 | Drake
Nyx Kesington: *Upravená je od hlavy až k patě, na dnešní večer se oblékla do bílého overalu se kovovým páskem natřený do zlata, je tedy ve stejných barvách jako při rozhovorech se splátci. Na krku ji visí zlatý náhrdelník, který je dlouhý až pod žebra, avšak její výstřih může upoutat větší pozornost jak její minimalistické doplňky. Již dobře naladěna se s úsměvem vydává na pódium, kde se zastaví ve středu.* Dobrý večer, dámy a pánové! *Zdraví se přítomnými hosty a celým Kapitolem, který tuto událost sleduje přes svoje televizní obrazovky. Občas někomu pošle vzdušný polibek, když se na to cítí.* Jistě jste se na tento večer už velmi těšili, že? *Pobízí je k potlesku a jásotu.* Tak já vás už nebudu zdržovat! *Otočí se dozadu, kde se mají otevřít vysunovací dveře.* Přivítejte naši letošní vítězku, Marvu Grainer z Dvanáctého kraje! *Poslušně zatleská a vyčkává, než se k ní vydá Marva a ona se mezitím pomalu sune ke svému křeslu, ale ještě zůstává stát.*

Marva Grainer: *Stojí v zákulisí, celá vyparáděná, jak to jenom její stylista zvládl, teď i ona musí uznat, že odvedl doopravdy dobrou práci. Až nehorázně se jí ty šaty líbí a trochu doufá, že si je potom bude moci nechat. Asi už v nich nikdy nikam nepůjde, ale někteří lidé si taky nechávají svatební šaty. Trochu se klepe po celém těle, dostala sice nějaké prášky, aby byla uvolněná, ale asi se nějak nedokáže dostat do nálady. Jenže to už se otvírají posuvné dveře a ona může jenom mrkat do záře reflektorů. Hned nasadí úsměv a jakmile uslyší Nyx, tak se vydá dopředu.* Ahoj Nyx *zářivě se na ní usměje a oči jí sklouznou k tomu výstřihu, ale hned se otočí do publika a zamává.* Ahoj Kapitole *mrkne na ně a potom už se přesune ke křeslu a sedne si. Vší silou si hlídá, aby si nezačala hrát se svými šaty nebo aby si třeba nezačala obírat ruce, aby prostě nebylo vidět, jak je nervózní.*

Nyx Kesington: Páni, dneska to tady trochu hoří. *Udělá poznámku k jejím šatům.* Vypadáš nádherně! *Dá ji kompliment, načež si sedne do křesla hned po Marvě, i všimla si jejího pohledu na výstřih, ale to je něco, co ji nevadí.* Ráda Tě tu opět vidím, Marvo. *Pousměje se a přisune k ní vodu s pomeranči a citróny.* Musí to být zvláštní být jedním z vítězů, co vyhrál tak čistě a bez žádné oběti? Snad mám dojem, že jsi jediná. *Přimhouří oko a svůj pohled má takový zamyšlený.* Víme ale o tvém finálovém boji, takže ses k nějakému boji nakonec dostala, i když jsi dost dlouho zůstala bez újmy. *Odmlčí se.* Co vůbec říkáš na to, že se tvůj největší protivník, který jistě měl dost šanci, sám zabil? *Překříží si nohy a novou vítězku si pořádně prohlédne.*

Marva Grainer: Děkuju, to ty taky. *Teď už k úsměvu nepotřebuje žádné prášky, doopravdy se zamilovala do těch šatů a je ráda, že není sama.* Abych pravdu řekla, že jsem nemusela nikoho zabíjet, je to pro mě celkem nezvyk. Vždycky jsem se snažila spíš lidem nějak zachraňovat životy a ne jim je brát. Což není zrovna dobré myšlení do arény. *Nějak si uvědomuje, že si musí dávat pozor na to, co vlastně říká. Už jednou žije a nechce to zahodit jenom proto, že se nějak prokecla nebo udělala něco špatně hned pár dní po tom, co se dostala z arény. Takže se Nyx kouká už jenom do očí a vynechává mnohem zajímavější místa.* Nejsem moc odborník na boj, takže to ve finále bylo spíš zoufalé mávání skalpelem. Warner byl mnohem silnější než já a bylo na něm vidět, jak si přeje vyhrát. Sama bych si na něj nikdy netroufla, ale nakonec jsme tam zbyli jenom my dva. Určitě to nechtěl vzdát, ještě chvíli a byl by vítěz on, ale podle mě už byl psychicky natolik z té arény unavený a z toho boje, že už to nezvládl. Rozřezal si ruku dost nešikovně, neměl prostředky se o to zranění postarat. *Trochu se odmlčí, protože vlastně pořád není vzpamatovaná z toho, že se tohle stalo.* Warner měl opravdu silnou vůli a byl to velký bojovník, ale... prostě se to tak stalo.

Nyx Kesington: *Mlčí, nic k tomu nedodává a nechává prostor reakcím od diváků. Poté se zase vrací ke své show.* Měla jsi to štěstí, ale někteří jistě chtěli show, ale mohli jsme vidět ty sponzorské dary, co jsi dostala, takže jsi nakonec byla oblíbená. *Lehce pokrčí jedním ramenem.* V Kapitolu ti to před arénou velice šlo, takže se nedivím, že jsi sponzory získala, i když je váš kraj docela outsider, ale vidíš, jak jsi se vyhoupla. *Zachichotá se a upoutá ji pozornost ty plamínky na šatech, které zatím neproměnily sál v pekelnou místnost.* Ty jsi mi ale dílo, Grainerová. *Stočí pohled zpátky na její oči.* Proč jsi se tak dobrovolně připojila k profesionálce Nervě Keithsbone? Měla jsi tolik příležitostí utéct od úvodního masakru, ale tys zůstala a ke konci... *Nedopoví to, aby dala prostor Marvě, které to už mohlo napadnout, když ji dává nápovědu tím, že na ní mrkne.*

Marva Grainer: *už k tomu radši nic neříká, je jí jasný, že v nějakých profesionálnějších krajích nebude vůbec oblíbená, ale moc ji to netrápí. Vlastně se hlavně těší, až dojede domů a bude moci být chvíli o samotě. Už je trochu alergická na Kapitol. Bylo jí jasný, že tenhle rozhovor bude i o Nervě, ale stejně to bolí, jenom slyšet tohle jméno. Takže to chvíli trvá, než jí dojde, že má doplnit tu větu. Pořád ale neví, jak má celou tuhle záležitost brát.* No, vlastně jsem to zkusila. Napůl jsem čekala, že mě zabije, nebo že mě tam nechá. Bavila jsem se s Nervou už před arénou, teda byl to takový jednostranný rozhovor o tom, že Dvanáctka nic neumí. Takže jsem to zkusila, protože už od začátku mi bylo jasný, že sama bych to v aréně nezvládla. A nebylo lepší spojenectví než Druhý kraj, ti se tam doopravdy ničeho nebáli. *jojo, to byl přesně ten důvod, ona má totiž úplně megamysl a už od příjezdu do Kapitolu si vypočítala, že tohle spojenectví se jí vyplatí, jestli ji nezabijou.*

Nyx Kesington: *Chvíli na ni jenom zmateně kouká, když chvíli nic neříká, ale když pak promluví, tak je to trochu o ničem.* Aha. *Odpoví na to suše. Ta její odpověď se od Marvy dala očekávat, jenom čekala něco pikantnějšího. Kapitol chce vždycky nějaké to "koření".* To asi dává smysl. *Pokývne hlavou a pokračuje dále.* První jsi dokonce jako vítězka Dvanáctého kraje. Rodiče a přátelé na tebe musí být hrdí, jaký je to pocit se přidat do klubu vítězů kraje jako první dívka? Sice teď už nejsou mezi námi Oliver a Andy, ale se Samuelem se jistě už musíte znát. Letos byl tvým mentorem, no ne? Je to celkem pohledný muž, nemyslíš? *Snaží se ji nějak rozmluvit.* Vlastně, on na tebe musí být trochu už starý, ale taková krásná holka má snad i nějaké nápadníky v kraji. *Trochu se k ní přiblíží.* A teď jako vítězka, tak to budeš mít ještě víc.

Marva Grainer: *jakmile odezní tohle téma, takže se zase začne víc usmívat a je na ní vidět, že je ráda, že může mluvit i o něčem jiném.* To doufám, už se těším, až je uvidím. *fakt se na to těší, alespoň něco dobrého z toho vzešlo.* Konečně nebude mít všechny fanoušky v kraji jenom Samuel, ne? *pokusí se o žertík.* Asi jsme se párkrát viděli, ale moc jsme spolu ani nemluvili. Asi není zvyklý připravovat svoje svěřence na vítězství tak často. Vlastně od něj jsem tu až já. *při další otázce se celkem začervená.* No, já jsem myslela, že umřu v aréně, takže jsem o něm zatím nijak nepřemýšlela... Vlastně jo, vypadá fakt dobře. Nemůže být tak starý, ne? Kolik mu je, do třiceti? Vždyť to je v pohodě. Mohli bychom být krásný pár vítězů a naše děti by potom vyhrály taky, byli bychom takový nový klan Masonů z Dvanáctého kraje. *jestli se teď bude muset celý život takhle přetvařovat, tak z toho asi umře. Teď jí to přijde vtipný, ale dokáže si představit, že se to stane dost otravné.* No nevím, kdo by mohl chtít bohatou holku, která si dělá výlety do Kapitolu na nákupy? Ale platila bych si to sama, takže jsem vlastně výhra. *už se tomu směje i nahlas.*

Nyx Kesington: Tak až takhle do toho se Samuelem skočíte? *Zasměje se, konečně už vidí jinou část Marvy, kterou potřebovala dostat do povrch.* Úžasné, takže nákupy v Kapitolu říkáš? Tak to tě asi uvidím velmi často. *Usměje se na ní a podívá se do publika na slečny, které také určitě rády nakupují.* Než Tě představím naši milované prezidentce, tak se ještě musím zeptat na jednu důležitou otázku. Spousta vítězů něco dělá, to, že vyhrajete a pak budete mít klid, to takhle nefunguje. Tedy... *zasekne se na moment* většina vítězů něco dělá, samozřejmě jsou i výjimky, ale ti si to zase vybojovali trochu jinak. *Odkazuje na takové vítěze, které nic nedělají, většina jsou nebo byli z profesionálních krajů.* Jelikož vím, že ty v oblasti medicíny a takových věcí jsi určitě dobrá, já se v tom třeba vůbec nevyznám, takže vůbec nevím, co všechno děláte. Co já vím, tak Tě do pucu naši kapitolští doktoři dali docela rychle. Takže odvozuji z toho, ale co teď po vítězství budeš dělat a čím tvé fanoušky obohatíš?

Marva Grainer: Možná bychom se měly zeptat i jeho, i když, je to muž, ne, ten bude souhlasit se vším. *zase tam hodí vtípek a potom už jenom poslouchá, co je to vlastně za otázku. Nějak tuší, kam se Nyx dostává, takže začne rychle přemýšlet, protože tohle téma ještě nemá úplně vyřešený.* Doktoři tady jsou úplně jinej level než tam u nás. Takže bych se možná mohla snažit to nějak propojit, aby byla ve Dvanáctce dostupnější lékařská péče a hlavně aby byla mnohem kvalitnější. Ale to je spíš práce, určitě bych chtěla mít nějaký koníček, třeba kreslení, kdybych to uměla. Nebo bych se mohla něco naučit od táty a potom být architektka. Určitě něco vtipnýho, asi teď uvidím během pár měsíců, co mě tak bude bavit.

Nyx Kesington: *Na designy budov nebo spíše měst je ona expert, tudíž se na to jenom upřímně usměje.* To zní fajn. Určitě se na tvé věci velice těším, ale teď tě musím přenechat někomu jinému. *Položí ji dlaň na rameno a vstane z křesla.* Prosím o potlesk pro prezidentku Cerys Alsephyte Smyrnu! *Sama zatleská a pobízí Marvu, aby si stoupla. Sama se odsune dál od vítězky, aby jim tam oběma nechala prostor pro záři reflektorů, i když by sama velice chtěla být středem pozornosti neustále. Je zticha a jenom pozoruje.*

Cerys Alsephyte Smyrna: *Úplně se neskrývá s tím, že není zrovna v náladě. Předstoupí před publikem, když ji Nyx zavolá.* Zdravím Kapitole, Paneme! *Podívá se na ně přísně, má ještě k lidu proslov mimo vítěze.* V minulých dnech jste si jistě všichni mohli všimnout, že se objevily jisté problémy v aréně. Ne však nic, co bychom nevyřešili. Byl to jen akt hloupých puberťáků, nic více. Viníky potrestáme v nejbližší době a kdo se na tom podílel, ten nebude dlouho bez trestu. *Víc na to ani neřekne, ale dělá z toho menší věc, než se má.* A teď zpátky k naši vítězce. *Usměje se, i když z toho není dvakrát nadšená. Přistoupí k Marvě a podává ji ruce, aby si s ní mohla potřást.* Gratuluji Ti k vítězsví, slečno Grainer. *V hlase ji čiší veliká zloba.* Teď patříš mezi námi, tudíž očekáváme stejnou loajalitu jako my budeme mít k tobě. Užívej si toho, co ti teď náleží. *Otočí se pro zlatou vavřínovou korunu, kterou ji nasazuje na hlavu tak, aby ji nespadly ty krystaly, co jí drží drdol.* Tady máš ke svým krystalkám vylepšení. *Úsměv, který ji věnuje vypadá dosti důvěryhodně, ale co se za tím opravdu skrývá nikdo nejspíš nezjistíš. Potom se odklidí, aby se mohla podívat na rekapitulaci, na kterou všichni jistě čekají.*

Marva Grainer: *trochu se bojí, když Nyx odejde stranou, protože ta prezidentka vypadá vyloženě zle. Hned si stoupne a poslechne si tu krátkou řeč o tom, co se vlastně dělo. Sama toho moc neví a prezidentka jí dává jasně najevo, že se do toho nemá co motat, ale stejně ví, že až bude doma, bude zkoumat všechno, co se dělo v aréně i mimo ni. Nedává na sobě znát, že ji to fakt zajímá a že ví, že vlastně bezpečnější to měla v aréně, jenom jí stiskne ruku.* Děkuji. Nemusíte se bát, nebudu dělat problémy. *snaží se tvářit jako holka, co má radost z toho, že vyhrála a že si bude moci vzít Samuela. Nechá si nasadit korunku a počká, až si prezidentka odejde a sedne si, aby si taky mohla sednout a koukat se na rekapitulaci.*


bílé plátno, na kterém se začnou promítat reklamy, jakmile se v místnosti trochu zatemní. Reklamy jsou letos takové dost o ničem, většinou je to o tom, že nějaká krásná vítězka dělala reklamu na šampón, který stojí majlant a další zase o vodě po holení s Masonem Chronusem nebo na nové návrhy stylistů. V jednom momentu se objeví pozvánka na jednu z dalších noblesních akcí Kapitolu a bude to opět nejspíš stát za to, aspoň tedy pro Kapitolany. Poté již konečně opět začínají ty úžasné záběry z arény, které se dají zhlédnout v REKAPITULACI HER.

Nyx Kesington: *Vnímala celou rekapitulaci Her, ale sem tam koukala po chlapcích a házela na ně laškovné pohledy. Když už poslední záběr arény skončí, což je boj Marvy a Warnera, stoupne si a podívá se na vítězku.* Tak to byla Marva Grainer z Dvanáctého, potlesk této statečné slečně! A doufáme, že se uvidíme na dalších akcích, kde mě určitě můžete střetnout! Dobrou noc, Kapitole! *Rozloučí se s celým Paneme a podívá se do publika, kterému věnuje úsměvy, polibky a pak mizí s ukončovací muzikou zpět do zákulisí.*


132nd Annual HG - Rozhovory II

4. june 2017 at 22:10 | Maddie


132nd Annual HG - Rozhovory I

4. june 2017 at 22:04 | Maddie


132nd Annual HG - Soukromé představení

3. june 2017 at 22:03 | Maddie

132nd Annual HG - Přehlídka

1. june 2017 at 23:32 | Sabrae
QUOTES [ Co kdy kdo řekl v aréně. Pokud víš o dobrém citátu, doplň ho sem. ]


OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]


loading ALES - Fatansy RPG

ikon1