December 2017

Kirsten Wesmyron

19. december 2017 at 13:51 | Quinn |  Characters

Player: Quinn

FC: Sofia Boutella



Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 17


Token: Gumička svítící ve tmě

[ krhstin vesmájron ]


První věc, kterou je dobré o Kirsten vědět je to, že je neskutečný dříč. Ráda na sobě tvrdě pracuje, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Dělá jí to zkrátka dobrý pocit na duši. Odmala chtěla být ve všem nejlepší, byla to pro ni prostě úplná samozřejmost. Ta touha po tom, aby ji každý respektoval a nechtěl si s ní začít byť sebemenší konflikt ji hnala dost kupředu. Tahle holka má bez pochyby opravdu výbornou fyzičku. Tu mimochodem posiluje každodenním běháním a cvičením. Za úsvitu vždy vyráží na dlouhý běh po okolí. Trasy střídá, a pro každou z nich má stanovené cíle. Kdykoliv nějaký z nich překoná, dá laťku zase o něco výš a takhle to jde pořád dokola. Nikdy jí není žádný její výkon dobrý, vždycky má pocit, že může být lepší a dře dál. Kromě toho má také opravdu velkou výdrž. Za ta léta tréninku se naučila, jak si rozložit dech, kdy v boji přidat a kdy je zase čas na nějakou odlehčenější ránu. Co zde ještě nebylo zmíněné je to, že Kirsten je z Prvního kraje. To přidává všem jejím schopnostem ještě o něco víc, přece jenom má perfektní podmínky k tréninku. Když její chtíč po síle byl trošku popostrčen trenéry ve výcvikovém centru, začala se z ní vyloženě rodit lidská zbraň. Většině už nejspíš došlo, že vzhledem k jejímu každodennímu cvičení pobrala docela dost síly. Ona sama by si troufla říct, že má na kdejakého dospělého chlapa. Jak tedy vidíte, dost si věří, což také není vůbec na škodu. Moc ráda boxuje, je to její forma relaxace, dokáže si při tom vyčistit hlavu a vypustit všechny negativní myšlenky. Také často box používá, aby se zbavila agrese, když je třeba na někoho naštvaná. Konflikty jsou sice její vášeň, ale zdržují ji od práce, tedy jí přijdou zbytečné. Zvlášť bitky s nějakýma dementníma sockama, co jí nesahaj ani po kolena. Ten, kdo se s ní bije, by to totiž ani nemusel přežít, protože když k její síle přidáte ještě zuřivost, nemůže z toho vzejít nic dobrého. Vždy ji víc bavily souboje beze zbraní. Když byla opravdu malá, začala dělat karate, a dnes je v tomhle bojovém umění skoro na nejvyšší úrovni. Karate samozřejmě není jenom o nějakém bezmyšlenkovitém opakování chvatů, to právě vůbec ne, je hlavně o soustředěnosti a schopnosti srovnat si před bojem všechno v hlavě tak, abyste mohli podat ten nejlepší výkon. Právě proto se jí tohle bojové umění líbí, vyžaduje nejen dobrou fyzickou formu, ale i psychickou. V hlavě to má rozhodně srovnané. Učí se z vlastních chyb, jakmile nějakou chybu udělá, najde si další cestu, a když ani ta nefunguje, najde další, a tak pokračuje, dokud danou věc neudělá správně. Je to velká perfekcionistka, pokud o sobě řekne, že něco umí, buďte si jistí, že v tom opravdu exceluje. Jako úplně poslední začala trénovat se zbraněmi. Většina lidí z jejího kraje s tím začíná velmi brzy, ale ona nechtěla, vždycky stála za tím, že se nejdřív musí naučit bránit bez ničeho a vypracovat si nějakou fyzičku, než začne dělat něco se zbraněmi. Zkusila téměř všechny zbraně ve výcvikovém centru, nejvíc ji ale bavilo bojovat s meči všech délek. Brání se s nimi opravdu bravurně a ledajaké útoky jsou pro ni také maličkostí. Zatímco boxování je pro ni vybití agresivity a karate trénink mysli, tohle je pro ni prostě jenom taková sranda. Rozhodně ji to baví, o tom žádná, ani to nebere nějak na lehkou váhu, ale dělá to čistě pro své vlastní potěšení. Trošku se do toho občas musí i nutit. Jakmile se do toho ale dostane, je nezastavitelná. Ta rychlost a preciznost, se kterou při boji s mečem pracuje, je opravdu něco fascinujícího a nevidí se to každý den. Také se jí zalíbil luk. Věděla, že bude potřebovat umět i střílet, a luk se jí zdál jako ta nejlepší volba, s žádnou jinou střelnou zbraní ji to nikdy nebavilo. Je zvyklá tohle všechno trénovat ve dvojici, takže nic z toho, co dělá, není jenom bezhlavým útočením na figurínu. Z nějakého neznámého důvodu jí vůbec, ale opravdu vůbec, nevadí bolest. Ba naopak, má na ni snad i úchylku. Hodně lidí tím docela děsí, protože začít se smát, když vám z nosu teče krev a jste celí od modřin, není asi moc normální.


Slabiny, sama si každý den klade otázku, co je její největší slabinou? Hrozně jí to vrtá hlavou, protože si nechce připustit, že nějaké slabiny má. Nechce mít žádné slabiny, doslova se toho bojí. Její chtíč po dokonalých výsledcích ji občas úplně zaslepí, v těchto momentech je naprosto bezcitná, jediné, na čem jí záleží, jsou její výsledky a ona sama. Dokáže být pěkně protivná a náladová. Vůbec to není týmový hráč, neustále tvrdí, že si vystačí sama a že od nikoho pomoct nepotřebuje. Věřte mi, v tomhle jste opravdu tvrdohlavější osobu neviděli. Věřte nebo ne, bojí se hluboké vody, párkrát se zkoušela naučit plavat, ale nikdy to nevyšlo právě kvůli tomu, že začala šíleně panikařit. Plavání tedy logicky také neovládá. I když se to nezdá, není vůbec chytrá. Strategie, logika? Co to je? Na tohle si nikdy nepotrpěla. Má absolutně nulové logické myšlení, vždycky trvá děsně dlouho, než jí něco dojde. No, a kdyby snad měla něco naplánovat? To jí, pro vaše vlastní bezpečí, za žádnou cenu nedovolte. Rychle se urazí, řekněte jedno křivé slovo na její konto a už vás drží pod krkem. Nemá ráda kritiku, zvláště od svých vrstevníků. I když ji karate hodně vyklidnilo, stále má občas takové záchvaty vzteku a řeknu vám, nepřejte si být v jejím okolí, když nějaký takový záchvat má. Tohle není ani tak o její povaze, jako o tom, že je to nejspíš nějaká porucha, protože se v ten moment opravdu nedokáže ovládat. Je to jako chronická agresivita, které se nikdy nemůže zbavit, i kdyby si to moc přála. Často tyhle situace končí špatně a to, čeho je schopná, je moc i na ni, takže se po tom většinou zhroutí. Ano, to není dobrá věc. Na rozdíl od ostatních lidí z profesionálních krajů, kteří mají podle ní vrozenou nějakou krvelačnost, ona tyhle potřeby necítí. Nebo vlastně má pořád pocit, že potřebuje někoho mlátit, ale krev se jí docela hnusí, jasně, přežije to, ale že by se od něčeho takového musela umazat, to fakt ne. Není to tím, že by ta krev byla z lidí - tedy byla hnusná, ale spíš tím, že Kirsten nesnáší cokoliv, co dělá skvrny. Špína je pro ni prostě jedno velké ne. Nikdy nežila v nedostatku či bídě, je zvyklá mít krásné nové oblečení každý den, měkounkou postel a jídlo, jaké si jenom zamane. Dokonce má i služky, i když jejich služeb moc nevyužívá, pořád má tu jistotu, že jsou tu a ona si může zavolat, kdykoliv si něco zamane. Jakmile nalezla zalíbení v mečích a lucích, všechny ostatní zbraně vypustila. Vzhledem k tomu, že se zbraněmi si hraje jen tak pro zábavu, neviděla důvod učit se s něčím jiným. Když byly ve výcvikovém centru lekce přežití v přírodě či učení nějakých bylinek, vždycky se někam zdejchla, nebo nedávala pozor. Tyhle ty věci ji prostě moc neberou. S pozorností má velký problém, když se jedná o něco, co není v jejím zájmu. Vlastně se nikdy nestará o nic jiného než o sebe. Není to týmový hráč a nikdy nebude. Jeden za všechny, všichni za jednoho? Co to je za blbost? Ona si jede jeden za jednu a jedna za jednu. Z nějakého důvodu má pocit, že se vším musí prodrat sama. Je dost uzavřená do sebe a moc s ostatníma nevychází. Má pár kamarádů, to ano, ale opravdu jich není moc. Navíc, ti kamarádi jsou s ní většinou z donucení, takže se to asi nepočítá. Se slovy to neumí moc dobře, nechává za sebe mluvit své činy, protože moc dobře ví, že mluvit neumí. Je neskutečně moc awkward, když má mluvit s někým koho nezná, takže se o to radši ani nesnaží. Nedej bože, aby něco nebylo podle ní, to je hrozná katastrofa. Ona musí být vždycky ta nejlepší a vždycky vůdce. Když se jí nepodřadíte, nemá vůbec problém vás zmlátit a ukázat vám, že prostě bude po jejím i kdybyste nechtěli. To je hlavním důvodem toho, proč těch kamarádů nemá tolik. Většina lidí se jí bojí a nechtějí s ní mít nic společného.


Už je to dávno, co docela dost vážený pán, příjmením Wesmyron, zavítal do Prvního kraje a začal si takovou menší aférku s Kirsteninou matkou. Byl to mírotvorce, původem z Druhého kraje a navíc fešák, takže není divu, že si tu mladou blbou holku získal. Všechno to bylo moc moc fajn, až do té doby, než z té aféry vzešla dcera. Ano, Kirsten rozhodně nebyla chtěné dítě, ale co, už se stalo, tak si ji musela matka nechat. Jo, zůstala mamince na krku a ta z toho nebyla zrovna moc nadšená, protože vychovávat dítě jako Kirsten fakt nebyla žádná sranda. Vyrůstala bez otce, tatíka vídala jen občas, když si na ni vzpomněl. Téměř celý svůj život tráví tím, že se právě jejímu otci snaží něco dokázat. Jakože je fakt dobrá a že by jí měl věnovat více pozornosti, než věnuje ostatním sourozencům. Ano, má sourozence, všechny ale nevlastní a tak nějak vyskládané po celém Panemu. S některými z nich se zná osobně, o některých ví jen z doslechu. V Prvním kraji s ní ještě žije její nevlastní brácha, Naethan, s kterým má docela dost dobrý vztah. Už odmala s ním trénovala a snažila si ho držet blízko, protože to byl tatínkův oblíbenec a ona ho o to místo chtěla přes něj připravit, nebo se mu alespoň vyrovnat. Většinou se baví pouze se svými sourozenci profíky, protože ostatní jsou mega socky a nemá je ráda. To ovšem neznamená, že ty z profi krajů ráda má. Ti jsou právě její největší konkurence, a i když se to možná nezdá, chová k nim docela dost velkou zášť. Už jako malá nebyla zrovna 2x milá. Byla problémové dítě, matka z ní většinou byla totálně na prášky a úplně každý den strávila strachem z toho, co zase Kirsten provedla. Jo, klidně je schopná přiznat, že to nebyla zrovna daughter of the year, ale mámu respektovala, což je u Kirsten dost zvláštní věc. Snad ji dokonce i má ráda, protože hluboko uvnitř si uvědomuje, že jí klidně tenkrát mohla dát k adopci a mít pokoj, ale neudělala to. I tak se ale víc honila za tatínkovou přízní. Prostě to má nějak psychicky bloklé, že dokud ji taťka nebude mít rád, tak je její život totálně useless. S matkou s penězi nikdy neměli problém. Taťka na Kirsten přispíval docela dost prachů a Kirstenina máma taky nebyla nějak ubohá a pracovala na dobrých pozicích. Do školy chodila s největším odporem, nebavilo jí to tam. Všichni jí přišli jako mega dementi, a navíc se prostě nedokázala soustředit na to, co jim tam ti učitelé vyprávěli, protože duh, nebylo to zajímavé. V téhle fázi života jí také maminka dovolila zkusit poprvé chodit na lekce karate. To bylo alespoň trochu řešení Kirsteniné agresivity a dost se tam vyřádila a naučila disciplíně. Po několika letech karate jí byl konečně povolen vstup do výcvikového centra, což bylo už tehdy její nejoblíbenější místo. Pracovala na sobě, jak fyzicky, tak psychicky, a nemohla přestat. Vždycky musela být nejlepší, a tak je to do dneška. Nesnese, když je někdo lepší než ona, a tak na sobě pracuje kdykoliv jen to jde. S Naethanem se pořád baví a snad ho má i docela ráda. Kdykoliv s ním trénuje, nebo s ním prostě jenom je jen tak, cítí se silnější. Je to její spojenec a rozumí si s ním i normálně. Čím byla starší, tím víc se u ní začali rozvíjet takové ty issues, které si ani neuvědomuje, že má. Myslí si, že je psychicky dost ok, ale tím, že v podstatě neměla tátu je hodně nevrlá a agresivní a vždycky vyžaduje pozornost a vůdčí roli. Svoji agresivitu se časem naučila zvládat, i tak nikdy neřekne ne na nějakou super bitku. Je a vždycky byla dost asociální, tedy kamarádů zrovna dvakrát hodně nemá a ti, kteří jsou ochotní se s ní bavit, k tomu byli buď kdysi dávno donuceni, nebo jsou stejně praštění jak ona. I přesto všechno je Kirsten jedna z těch nejnormálnějších sourozenců Wesmyronů, což o jejich rodině říká dost.

Jared Wesmyron

14. december 2017 at 11:30 | Larsyn |  Characters

Player: Renaiti

FC: Richard Madden



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18


Token: Psí obojek

[ džehred vesmájron ]


Pokud ho někdo uvidí, s jakou lehkostí používá sekyru, musí si nejspíše ihned myslet, že mu chybí jedna ruka a má ji tam přidělanou místo ní. No je to skoro pravda, jen co se sotva držel na nohou, už mu strýček tento nástroj podstrkával. Takže je to skoro jako část jeho těla, není totiž dne, kdy by ji alespoň jednou nedržel v rukou. I když se říká, že s ostrými věcmi by se běhat nemělo, jemu se o tom nikdo nikdy nezmínil a pokud ano, tak prostě nedával pozor. Tudíž není nic divného, pokud ho uvidíte pobíhat po lese, jak si zkouší sekerou házet za běhu do stromů. Když už byl starší, zkusil si i ten nejnovější zázrak techniky, kterým je motorová pila. Zvládl s ní pracovat celkem bez problému, ale nakonec se přeci jen vrátil k té staré dobré sekyře. Zdálo se mu totiž, že ta motorovka až příliš usnadňuje práci a jde to s ní moc rychle, že se do toho ani nemusí pořádně opřít a skoro vynaložit žádnou sílu a to tím pádem není nic pro něj. Navíc mu přijde, že si na tom stromu nedokáže vybít tolik zloby, jako když do něj seká jen tou sekyrou. Pokud by mu ji však někdo dal do ruky, zvládl by s ní pracovat, ale raději zůstane u té tradice. Většina lidí si však myslí, že se v lese používá jen toto. Jsou trochu na omylu, neboť Jared o tom ví své a jen jedním nástrojem by si strom opravdu nedokázal zpracovat. V souvislosti s tím se musel také naučit s rámovou pilou. Trochu mu trvalo, než si získal ten grif, že se opravdu musí držet v jednom řezu, aby tam neseděl třeba celý den, než kládu přeřízne. Sapiny dostal také do rukou, až byl starší, neboť je potřeba je zabodnout hluboko, aby mu potom ten kus dřeva třeba nespadl za chůze na nohu. Nicméně přišel na to, že jsou také celkem dobré na házení do stromů. Takže občas, když nemá nic moc na práci, tak si to tak pro sebe zkouší. Je zvyklý také docela dost používat mačety. Ani se moc nerozmýšlí, kam s nimi má máchnout, aby správně větve osekal. Všech 10 prstů na nohou i rukou má, tudíž je vidět, že s nimi opravdu dokáže zacházet. Tak jako někdo u sebe nosívá nůž, on po kapsách neustále nosí kapesní řetězovou pilu. Občas mu při práci v lese pomůže, ale má ji spíše jen tak pro jistotu, pokud by šlo někdy opravdu do tuhého. S tím vším, co už mu prošlo pod rukama, se dá říct, že je mu prakticky jedno, co drží v rukou, ale svoji práci odvede, i kdyby měl ten strom okousat jako bobr. Navíc je hodně učenlivý, tudíž mu stačí, aby mu to párkrát někdo ukázal a on se po nějakém čase snaží chytit. I když neměl možnost navštívit Výcvikové centrum, nikdy si nestěžoval, neboť je toho názoru, že les je mnohem lepší. Místo nějakých těžkých činek, tu zvedá klády, namísto tahání těžké pneumatiky, přijdou na řadu zase kusy dřeva a všechny ty zbraně nahrazují jeho nástroje. I když o peníze nemají zrovna nouzi, sestrojil si také vlastní luk, aby mohl lovit nějakou kořist. Ne kvůli jídlu, ale spíše pro zábavu. Běh ho totiž baví a ten adrenalin, jestli mu to zvíře uteče nebo ne, ho úplně naplňuje. Z nutnosti kvůli zaměření jeho kraje se také naučil nějaké základní rostlinstvo, aby poznal co je jedovaté a co ne. Stromy jsou samozřejmostí, ty zná jako básničku.


Snad jako většina lidí z jeho kraje, i on má velkou slabinu ve vzteku. Dokáže hodit naprosto s čímkoli, třeba i po tom nejvýše postaveném člověku, v tomto ohledu rozdíly prostě nedělá. Ať si má ten člověk kolik chce peněz, když řekne něco, co se mu nelíbí, zadělá si u něj na pěkný problém. Je velmi háklivý na téma rodina, pokud se jej někdo dotkne, jen s velkým štěstím neskončí se sekerou zabodnutou v hlavě. Konflikty tedy u něj nejsou nic neobvyklého vzhledem k jeho popudlivosti. Říká se, že muži většinou dospívají mentálně pomaleji než dívky a Jared by se dal považovat za ukázkový případ. V některých situacích se dokáže chovat seriózně, ale ve většině případů má neadekvátní reakce. Například jeho zlozvyk, kdy se směje ve vážných situacích. Pokud si někdo nabije kokos nebo třeba někomu spadne na nohu strom, vždycky se začne smát. Uvědomuje si, že to není dobře, nicméně nedokáže to zastavit. Možná proto se také čas od času dostává do nějakých potyček. Je také hodně umíněný a tvrdohlavý. Za svým tvrzením si vždy stoprocentně stojí, i když si jím třeba sám není jistý. Jeho slovo prostě musí platit a přes to nejede vlak. Navíc k tomu všemu je až přehnaně ambiciózní. Že by to mělo být spíše pozitivu? O tom by se dalo dohadovat, ale v jeho případě je to jednoznačně negativní. Je totiž až přehnaně cílevědomý. Jde za tím, čeho chce dosáhnout s klapkami na očích, takže vidí jen svůj cíl a vůbec nevnímá všechny ty škody na okolí a ostatních, které páchá. Prakticky je mu to i jedno. Je schopný se dřít až do bezvědomí, jenom pro to, že ten strom chce prostě zvládnout pokácet úplně sám, bez cizí pomoci. Trpělivostí také zrovna neoplývá, to je jedním z hlavních důvodů, proč se nikdy nenaučil sestavovat žádné pastičky a podobné věci. Nikdy by neměl dostatek trpělivosti na to čekat, jestli se tam tedy nějaké zvíře milostivě uráčí chytit nebo ne. To si ho raději půjde ulovit, i kdyby za ním měl utíkat. Pokud najde člověka, který si ho nějakým způsobem dokáže získat, je schopný pro něj poté udělat naprosto cokoli. V tomto ohledu je občas až přespříliš loajální. Pakliže ten člověk za to skutečně stojí, je schopen se za něj porvat do krve, uslyší-li o něm nějaké křivé slůvko. Asi největší problém mu však dělá voda. Neměl nikdy možnost zkusit si, jestli umí plavat nebo ne. Většinou se říká, že pud sebezáchovy je natolik silný, že by měl dokázat hlavu alespoň udržet nad hlavou, ale úplně jistý si tím opravdu není.


Zatímco matka křičela a plakala, přišel na svět on. I když jej držela v rukou, stále její pláč neutichal. Nebyl totiž zrozen z lásky, ale spíše z chvilkového poblouznění. Ona byla krásná a mladá, on Kapitolský boháč, který využil její mladistvé lásky. Nejspíše ani jeden z nich nečekal, že z těch pár nocí, které spolu strávili, by mohlo něco vzejít. Jared si svůj osud nevybral, to jeho rodiče. Nicméně jednou už na tomhle světě je, tak to tak také bere. Dětství měl zcela tuctové, nic moc se na něm nelišilo. Jediné, co mu chybělo, byl otec. Poprvé, když se na něj matky zeptal, schytal za to pár facek. Chudák z toho neměl vůbec rozum, a tak se brzy zeptal znovu. Tenkrát to matka už nesla lépe a svému synáčkovi nakukala, že jeho otce zavalil strom v lese. Jistě, byl z toho chvíli smutný, ale ne příliš dlouho, neboť si myslel, že konečně pochopil, proč s nimi otec nemůže být. Nicméně bez mužského vzoru nevyrůstal, za všechno, co umí, vděčí svému strýci. Ten mu dal jako první do ruky sekyru. Matce to bylo poměrně jedno, jestli si syn ublíží nebo ne, příliš se o jeho bezpečnost nikdy nezajímala. Ze začátku to opravdu spíše vypadalo, že se s ní chystá zabít sám sebe, ale netrvalo to už ani tak dlouho a na sklonku svých čtyřech let už zvládl porazit malý náletový stromek. V té době se v něm začaly objevovat první stopy po klíčícím sebevědomí. Myslel si, že je nezranitelný a může všechno. Že je to vražedná kombinace u tak malého klučiny? To se brzy také potvrdilo. Byl neposedné dítě a tak stačil jen okamžik, kdy mu strýc v lese nevěnoval pozornost a už to bylo. Odběhl si od té party chlápků někam dál, protože si chtěl pokácet svůj vlastní stromek. Našel si nějaký dvouletý a prostě se pustil do práce. Sekeru do něj ale pořádně ani nezasekl a někdo ho odtáhl pryč. Byl tak naštvaný, že po dotyčném prostě vystartoval. Chvíli se tam tak pošťuchovali, když potom slyšel, jak se lesem ozývá křik, aby si dávali pozor, že strom padá. Bylo to asi naposledy, co se v Jaredovi nějakým způsobem strachem sevřelo srdce, protože ten mohutný strom dopadl na místo, kde před nějakou chvílí stál on. Od té doby se z něj a Leroye stali dobří přátele. Konečně na všechny své výmysly nebyl sám a měl s kým dělat kraviny. Vyrůstal prakticky po jeho boku. Několikrát si dali bobříka odvahy a na tajňačku se vyplížili z domu, aby mohli v lese přespat. Naučil se díky tomu rozdělávat oheň, aby tam nebyli úplně potmě a také si získal zkušenosti s lovem, protože hlad je prostě prevít. Po svojí první sklizni obdržel od jednoho z mírotvorců takový divný dopis. Psalo se v něm, že si může přát cokoli z Kapitolu, ale nejvíce ze všeho jej zmátl právě ten podpis, kde se dotyčný představil jako jeho milovaný otec. Hodně to potom řešil s matkou a ta se z toho psychicky sesypala. V záchvatu vzteku jí slíbil, že se do Her přihlásí dobrovolně, protože to bude mnohem lepší než žít ve lži. Netrvalo ani pět minut a na svůj slib už samozřejmě zapomněl. Nicméně rozhodl se odepsat. Přál si něco, co myslel, že ten chlápek, který se po dvanácti letech jen tak objevil a začal prohlašovat, že je jeho otce, nemůže splnit. Mýlil se, když mu na další sklizni bylo to malé chlupaté stvoření předáno do rukou. I když byl naprosto nadšený z toho mutanta vlka a psa, přeci jen se v něm objevila nenávist vůči otci. Už nikdy víc, po něm nic nechtěl, protože se cítil dotčený, že se o něj začal zajímat až takhle pozdě. Taky mu už nikdy víc nenapsal. S matkou se od té doby vůbec nevídal. Bydlel se svým strýcem. Byl z toho celkem špatný, i když se to snažil nedávat najevo. Naštěstí měl Leroye a to malé stvoření. Aby přišel na jiné myšlenky, od rána do večera byl jen v lese, kde pracoval a po práci se věnoval výcviku té chlupaté kuličky. Rostla mnohem rychleji, než by bylo normální, a proto brzy měli dalšího parťáka do party. Grey Sky je asi mnohem chytřejší než oba dohromady a také bystřejší, neboť jim ne jednou zachránila zadky, před pořádným průšvihem. Od té doby se už nic převratného nestalo. Většinu času tráví v lese ve společnosti těchto svou. Ví o svojí sestře Sigourney, která v kraji žije, a když má možnost prohodí s ní slovo, ale nijak se jí nevnucuje. Navíc si je čím dál tím více jistý, že mu po světě asi běhají i další sourozenci. Protože je až příliš zamlklý a společnost ostatních moc nevyhledává, začaly o něm kolovat po kraji různé povídačky. Někdo ho považuje za kapitolského špeha, jiný zase za nechutného zbohatlíka s dědictvím v Kapitole a malé děti si dokonce vymyslely, že prý se mění ve vlka a běhá po lese. Nejsmutnější na tom asi je, že někteří nevzdělaní lidé tomu skutečně věří a označení Young Wolf se stalo něco jako jeho přezdívkou. Naštěstí se proti tomu všemu už natolik obrnil, že jsou mu všechny tyto řeči jedno a občas si i na nějakého toho spoluobčana z legrace zavyje.
OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]

obrázek

ALES - Fatansy RPG

ikon1 https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92