March 2018

Laoghaire Nogard

31. march 2018 at 16:44 | Larsyn |  Capitol

Player: Larsyn

FC: Yulia Rose

Occupation: Fashion designer | Stylist → D2

Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 30


[ léjerh nougárd ]


Na svůj věk tato dáma rozhodně nevypadá a někdo by jí za to mohl mít za lhářku. Jenže taková zůstane již napořád, jelikož je umělotina. Má sice myšlení reálného člověka, ale jaksi už to není ta správná osoba. Původně byste Laoghaire znali jako Bradley, jenže s novou tělesnou schránkou přichází i nové jméno a osoba. Na své příjmení nesáhla, jelikož pod ním má svojí značku, ale svoje jméno neměla nikdy úplně v lásce a nechtěla si to spojovat s novou tváří. Taktéž chtěla to jméno více umělecké. Po své genezi se její vizuální stránka dost změnila. Je o něco vyšší, hubenější a perfektnější. Předtím bývala dost nesebevědomá a nespokojená ze svým zevnějškem, a tak toho dost změnila. Nemá vůbec skoro žádné chyby a i obličej má vcelku symetrický, avšak si na sobě nechala udělat "mateřské znamínko" v podobě pihy nad levým rohem rtů a po těle má ještě pár menších pih. To jí dělá o něco víc reálnější, ale jinak je jak panenka. Nemusí se ani o sebe starat, aby vypadala přirozeně dobře. Pravděpodobně se za čas namaluje jen pro dobrý pocit. Postavu si nezničí ani kdyby snědla tunu nezdravého jídla, ne že by potřebovala vůbec jíst, protože by dlouho přežila i bez toho. Co se týče jejího chování, měla trochu nehodu při chirurgickém zákroku. Její behaviorální reakce jsou bohužel omezené, takže z ní při konverzaci nejspíš nebudete někdy moct něco vyčíst. Samozřejmě se usměje nebo na ní bude vidět náznak vzteku, ale její cítění se celkově zhoršilo a může se k lidem vyjadřovat velmi necitelně. Tím asi pár lidí může urazit, ale není to myšleno zle, prostě za to nemůže. Snaží se své emoce ukazovat, ale není to pro ní jednoduché. Člověk si bude muset zvyknout na to, že se jí bude muset pokaždé ptát, jestli to myslí upřímně nebo to byl jenom sarkasmus. Jinak dokáže jako živá bytost milovat, nenávidět a to všechno, jenom to prostě nemusí ukazovat. Od svého předchozího Já se až tak moc nezměnila, možná je o dost sebevědomější a komunikativnější. Je na ní vidět, že si života užívá více než dříve a občas může znít jako kniha, protože si na všechno vzpomíná. Co vidí, co slyší, to s ní zůstane napořád, pokud to sama nevymaže z paměti. Nijak se nevychloubá s tím, že si všechno pamatuje, takže by to člověk jen tak na první setkání nevěděl. Jenže pro známé to může být dost frustrující, ale dá se na to zvyknout. Rozhodně by si před ní nikdo neměl vymýšlet nebo lhát, protože by to pak moc přátelsky nedopadlo. Nemá moc v lásce negativitu, sice si na to kvůli splátcům z Druhého kraje zvykla, ale i tak by nerada, kdyby na ní začal někdo bezdůvodně řvát. Je naprosto nekonfliktní, ale když bude muset, tak zakročí. Ve svém nejlepším světle je na lidi dost milá a v její společnosti se budete cítit jako ten nejlepší člověk na světě.

Nikdy by předtím nevěřila, že by se dopustila takového zneuctění lidského života. Několikrát se jí Dynevision snažil přesvědčit, zda se nestane pokusným králíčkem pro jejich úžasný projekt, který předtím až tak úžasný nebyl. Neměla zapotřebí na to kývat, což udělala vlastně dobře, protože by tu jinak ani už nemusela být. Od svého minulého života se toho mnohé změnilo. Její kariérní postup byl rychlejší než předpokládala. Zvládla si po několikaleté dřině konečně vytvořit vlastní módní značku No Guard. Kvůli svému odkazu, který zanechala při přehlídkách Hladových her, se stala populárnější. Poté přišla tragédie, ve které jí zemřeli oba rodiče. Moc dobře to nesnášela, a tak se ještě více soustředila na svojí práci, aby zahnala všechny špatné myšlenky. To vedlo k závěru, že si na svůj život nedokázala najít čas. Její mozek se nikdy nedostal k odpočinku a po nocích pila kafe jen proto, aby byla vzhůru a stačila nakreslit návrh, který měla v hlavě. Bála se, že by se vzbudila s tím, že na to zapomene a to si nemohla dovolit. Dokonce to několikrát došlo k oblbovákům. Samozřejmě si našla čas i na spánek, ale stávalo se to zřídkakdy. V podstatě už ani neměla tak život, stal se z ní těžký workoholik. Bylo toho na ní jako na člověka moc. Několikrát kvůli tomu přemýšlela nad nabídkou Skarlextona, ale nikdy jí to zdravé myšlení nedovolilo, protože to nebylo stoprocentní řešení. Věděla moc dobře, že mohla přijít o život a to si nemohla dovolit. To se vše změnilo v jednom večeru při akci v Kapitolu. Přišla s tím, že vůbec neměla žádné očekávání a chtěla se jenom po dlouhé době bavit, jenže to vyústilo úplně v něco jiného než čekala. V ten večer se stačila seznámit s Ricardem Zancanellem, který to všechno změnil. Po jeho dočasné zkoušce v nové schránce změnila nakonec názor. Dávalo jí to zabrat, ale když jí pověděl, jak moc se cítil v mladším těle víc energetický, cvaklo jí v hlavě. Bylo to přesně to, co potřebovala, a tak si prošustila svojí kreditku a nasolila do své nové mladé schránky několik kreditů. Při změně se sice naskytly nějaké ty komplikace, ale vyvázla z toho celkem v pořádku. Požádala si rovnou o ten nejlepší model s několika dalšími vychytávky. Současně je z ní kyborg, zůstala v ní malá část Bradleyino myšlení, ale z většiny je kyberneticky řízená. Spánek už není tím jediným řešením, může se klidně na pár hodin nabít a je zase plná energií. Dokáže věci, která lidská bytost rozhodně nezvládne. Třeba, že má v sobě nastavenou databázi obyvatel, takže pokud bude někdo poblíž, bude vědět o koho se jedná, protože se jí to před očima ukáže. Také si umí její tělo nahrávat konverzace, ale to je jen taková malá vychytávka. Co je ale úplně skvělý, tak je to její jakoby astrální forma. Pokud se zrovna nabíjí, může své vědomí přesunout do prostoru, ale jsou na to v okolí potřeba čidla, která jí pohyb umožňují. To se pak může ukazovat v nehmotné podobě hologramu, kvůli tomu může pracovat neustále, kdyby to měla náhodou zapotřebí. Sice její vědomí nedokáže být na několika místech najednou, ale její tělo se v klídku může někde nabíjet, mezitímco se ona bude procházet a bavit se. Tímhle způsobem si získala lepší společenský život. Je to úplně senzační, kolik věcí teď může najednou dělat. Zdá se, že žije teď o dost více než předtím, i když je nějaká ta její část mrtvá.



× Avacyn - Tuhle umělou inteligenci v podobě mladé dívky si koupila nejdříve kvůli tomu, aby si jí nekoupil nějaký zvrácený člověk. Měla v plánu si je koupit všechny a vypustit je do světa, ale nakonec zůstala jen u jedné. Nechala si jí jako kamarádku a taky jako módní ikonu pro její značku, takže jí využívá hlavně jako modelku. Avšak nechává jí dost volného prostoru, aby si nemyslela, že z ní dělá nějakou otrokyni. Nechává ji u sebe bydlet a všechno, chová se k ní jako ke člověku a je s ní v rovnocenném vztahu. Ví moc dobře, že má svou vlastní vůli a kvůli tomu se jí snaží naučit dobré věci, aby se z ní pak nestala nějaká vražedná technika. Má k tomu respekt a zprvu byla velmi proti tomu, aby do světa vydávali androidy s vlastním myšlením, ale najde se na tom nějaký ten klad.

× Val-Kyrie - Její androidová kamarádka, která je pro ni velice důležitá. Už jen proto, že dohlíží na její zdravotní stav, kdyby se náhodou něco zvrtlo. Pořád stále věří, že ta její schránka nemusí být úplně bezpečná, ale právě s Val se cítí o dost lépe. Stejně jako Avacyn jí nechává dost prostoru pro osobní život a nedělá z ní žádného otroka. Občasně ji zaměstnává jako asistentku při stylizování splátců, aby se postarala třeba o jejich kožní problémy, protože velmi ráda drží zevnějšek svých modelů čisté a zdravé. Investuje do ní, jako kdyby to bylo její vlastní dítě. Občas je velmi protekční, co se týče scházení se s lidmi. Má pocit, že by jí mohl někdo ukrást už jen proto, že by pro někoho mohla být výjimečná.

Damian Peréz

31. march 2018 at 12:25 | Quinn |  Capitol

Player: Quinn

FC: Jesse Rutherford

Occupation: Trainer

Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 27


[ dejmien peréz ]


Damianově povaze dávalo podobu hlavně jeho dětství, což si také pořádně odnesl. Stačilo by, kdyby se narodil o pár let déle, nebo třeba až jako druhé dítě a vše mohlo být jinak, jenže on to štěstí prostě neměl. On totiž zatím neměl štěstí absolutně v ničem. Zní to docela smutně, ale je to pravda. Dětství nestálo za nic, protože neustále musel býti za příklad svým mladším sourozencům, přičemž byl nucen odrážet útoky na sebe i svou rodinu od ostatních dětí, protože zrovna nebyli ti nejlepší a nejbohatší v Kapitolu. Je od té doby dost ostrý a nejenom na lidi, co s ním mají problém. Nejspíše byste ho při prvním setkání nepopsali jako milého člověka, spíše naopak vám bude dost nesympatický. Zároveň je také ztělesněním zodpovědnosti. Nikdy nevyvádí žádné kraviny, na to on vůbec není. Když už, tak se vám tu kravinu ještě bude snažit vymluvit. Vždy má plnou hubu keců a mile rád vám je všechny poví. V tom se ty geny Perézů nezapřou. Mluví hodně, jenom to většinou není nic hezkého, pokud vás nezná. Působí dost bezcitně, i když takový vůbec není. Jenom si vypracoval tu image, často se mu to hodí. Celkově má kapitolskou povahu úplně nulovou. Nic nějak moc neprožívá a když už ano, tak to nedává najevo. Je zvyklý táhnout celou rodinu, několik let už to dělá, takže by bylo asi dost na nic, kdyby si na to za tu dobu nezvykl. Každodenní stres mu tedy není cizí a je potřeba hodně úsilí, abyste ho vyvedli z míry. Většinou mluví s dost chladným klidem v hlase a není to pro jeho okolí nic příjemného. Zatímco jeho sourozenci jsou všichni dost veselé a šťastné povahy, on je ten, co je většinou trošku krotí. Svým poměrně pesimistickým pohledem na svět je všechny tak nějak vyvažuje. Dokáže být celkem dost agresivní,to ho ale musíte vážně hodně nasrat. Není ale takový, že by toho pak litoval. Vždy věří, že je v právu a ona je to vlastně většinou pravda. I přes jeho chladnou povahu to není konfliktní člověk a musí vás mít opravdu nerad, aby nějakou hádku, či rvačku, začal sám. Často se od všeho drží dál, moc se s nikým nevadí a je to dost samotář. Samota mu perfektně vyhovuje a nějak mu hory kamarádů nechybí. Má svých pár lidí a to mu bohatě stačí. Tohle vše ale naprosto mizí, když přijde domů. Tam se mění v naprosté sluníčko, která se zajímá, stará a je šťastné. Ta změna se děje především kvůli tomu, že musí svým mladším sourozencům poskytnout co nejvíc pozitivity. Byli opravdu malí, když jim zemřela matka a on se za ně cítí zodpovědný. Také aby ne, když se o ně od té doby stará téměř úplně sám. Ztratil tím naprostou většinu svého mládí, ale to mu je úplně jedno. U něj platí a vždy platilo, že rodina je na první místě. Byl v tom smyslu vychován, tedy není divu, že ho to k tomu dost táhne. Pokud dokážete skousnout první nemilé setkání s ním, druhé už bude lepší a při třetím už se k vám bude chovat normálně. To celé, jak působí na společnost, je jenom divadlo. Je dost nedůvěřivý, tedy si raději lidi prověří, než se s nimi začne normálně bavit. Jaký tedy doopravdy je? To je otázka, kterou ani on sám asi nedokáže zodpovědět. Je to nervák, o tom není pochyb, a často se až moc stará o ostatní. Občas mívá pocit, že to jeho divadélko vlastně už vůbec není hra a je to doopravdy, ale vždy je v něm nějaký ten kus dobra, který mu připomene realitu. Když už vás zná, nemá problém normálně komunikovat a vlastně je s ním docela zábava. Jenom mu musíte dát trošku čas, aby si na vás zvykl, žádné jiné kouzlo v tom není. Vždycky byl člověkem velmi aktivním. Neexistuje u něj, aby prostě hodiny někde seděl a nic nedělal. Pořád musí mít nějakou práci, jinak začíná být nervózní. Slova "být v klidu" jsou pro něj naprosto neznámá. Nedokáže být v klidu, neustále ho něco žere, vidí ve všem chyby a snaží se je nějakým způsobem napravit. Možná i kvůli tomuhle všemu má dost problémy s vnímáním a posloucháním ostatních. Vyžaduje to opravdu veškerou jeho pozornost, aby zpracoval to, co jste mu řekli. Vůbec nečekejte, že by u toho dokázal dělat ještě něco jiného. Když vede konverzaci, musí všechnu svou energie soustředit pouze na to, jinak po vás bude házet jenom zmatené pohledy. Co se vzhledu týče, také to není zrovna kapitolský ideál, ale šlo by na něm poznat, že z tohoto města pochází. Má spoustu tetování skoro po celé horní části těla, to je na něm asi ta nejzajímavější část. Jako jediný z rodiny je po otci velmi vysoký, dal by se řadit mezi nadprůměr. S postavou na tom celkově není zle, za což vděčí tréninku, kterého se mu dostávalo od mala. Atletika, bojové sporty, běh, vymyslete si cokoliv a můžete si být jistí, že on na tom za svůj život pravděpodobně alespoň chvíli makal. Jelikož ho nikdy nebrala kapitolská móda, barvy a vlastně všechny ty šílenosti, co Kapitol nabízí, není v tomto městě pro nikoho příliš zajímavý. Popravdě by spíš zapadal do nějakého kraje, než sem.

Damian je v podstatě začátkem jednoho dlouhého příběhu s tragickým koncem. Narodil se mladému páru a byl spíš nehodou, než úmyslem. Tito lidé spolu sice chtěli mít rodinu, ale rozhodně ne tak brzy. No, nedalo se s tím nic dělat a Damian jim zůstal na krku. Donutilo je to přehodnotit své budoucí plány, které už po jeho narození neobsahovali žádné budování kariéry. Místo toho mu pořídili hned rok na to malou sestřičku a po třech letech další. Jeho rodiče nikdy nebyli nějak bohatí, pracovali na podřadných, skoro až těch nejubožejších místech v Kapitolu, ale vždycky si našli způsob, jak svým dětem zajistit to nejlepší. Bylo opravdu vidět, že je mají rádi nadevše, ale občas ta láska prostě nestačila. Tím, že nebyli bohatí, se Damianovi a později i jeho sourozencům ve škole dostávalo hodně posměchu. Nebylo to nic příjemného a jelikož on byl nejstarší, vždy to schytal nejvíc. Schválně vyřizoval účty i za své sourozence, protože se za ně cítil zodpovědný. Jejich rodina vždy držela pohromadě a on byl pro dobro svých sester schopen udělat cokoliv. Pár let na to, to byl ve školním věku, se do jejich rodiny přidal ještě bráška a další sestřička. Dohromady má tedy čtyři mladší sourozence. To se v Kapitolu jen tak nevidí. I kvůli tomu byli často terčem divných pohledů a nehezkých řečí. Jak už asi tušíte, neměl to dětství zrovna nejlehčí, ale nějak se jím prokousal. Zanechalo to na něm ale značné následky. Od své rodiny se vždy nesmírně lišil. Za prvé, nezdědil absolutně žádný talent, co se uměleckých věcí týče. Za druhé nepobral ani moc inteligence. Není hloupý, ale také to není žádný génius, jako například jeho sestra Fallon. Celkově ho tyhle duševní schopnosti minuly, on byl vždy více fyzický typ. Od mala vykazoval velké pohybové nadání a rodiče dělali vše pro to, aby ho v něm podporovali. Navštěvoval nespočet kurzů a byl mu poskytován opravdu kvalitní trénink. Neví sice, jak to jeho rodiče zvládli, ale talenty svých dětí vždy finančně podporovali mimořádně dobře. Jednu dobu se opravdu moc chtěl stát mírotvorcem, dokonce byl připraven odcestovat do Druhého kraje na výcvik, jenže štěstí mu nepřálo. Zrovna v tu dobu tragicky zemřela matka, což ho přinutilo zůstat v Kapitolu. Od téhle události šlo všechno v jeho životě jen a jen dolů. Rodina se mu rozpadala před očima, nejstarší sestry obě odešly za kariérou a otec se naprosto zhroutil. V rodině tak zbyly dvě vykulené děti, Newt a Cadence, které ještě ani pořádně nemohly pochopit, že jim umřela maminka. Jelikož byl tatík z toho všeho dost špatný a nebyl schopen zajistit těm dvěma prckům stabilní domov, byl to právě Damian, kdo se o ně staral a vlastně pořád stará. Bylo těžké pro něj sehnat práci, ale vždy se něco podřadného našlo, aby je to dostatečně uživilo. Přece jen žijí v Kapitolu, tam na ně žádný hladomor a bída nečeká. Oba jeho nejmladší sourozenci teď žijí u něj, s tátou se moc nevídají, protože se od nich úplně distancoval a sestry mají evidentně jiné zájmy, než se s nimi scházet. Má jim to všem hrozně za zlé. Jediný, s kým docela vychází, je Gabi, u které je alespoň trošku vidět zájem. Fallon je úspěšná lékařka, pracuje opravdu mezi elitou, ale o svou rodinu ztratila úplně zájem a asi se snaží dělat, že neexistují. Hrozně ho to štve a nejspíš by jí to nebyl schopen odpustit. Naprosto nechápe, jak jim tohle mohla udělat a aby pravdu řekl, už jí ani nepřeje nic dobrého. Kvůli tomu, že se staral o děti, ztratil valnou většinu svého mládí. Jasně, že ho to občas mrzí, ale věří, že se rozhodl správně. Nemohl ty dva nechat s tátou, který je i po tolika letech stále zralý na cvokhaus. Chápe, že měl mámu rád, ale osobobně si myslí, že kdyby mu na nich záleželo, tak se dá dohromady. Alespoň pro Newta a Cadence by to mohl udělat, když už ne pro tu starší část rodiny. Ví, že je špatné mu to vyčítat, ale on si prostě nemůže pomoct. Nechce s ním mít nic společného, dokud (a pokud) se nesebere. Teď když už jsou prckové trošku starší, koenčně se mu naskytla příležitost dělat to, co měl v plánu původně. Je sice jen trenér a žádný trénink na mírotvorce do budoucna nechystá, ale pořád je to alespoň něco.


× Gabi Marcy Peréz - Nezkrácená verze jejího jména je Gabriella, Gabi se chytilo až později a on se s tím pořád nějak nemůže smířit. Pro něj je to prostě Ella, mladší sestřička, kterou měl vždy tak trochu nejraději, i když by to v žádném případě neřekl nahlas. Ví moc dobře, že to s tím jejím přílišným strachem nemá lehké a mívá o ni proto dost starost. Jako jediná se na něj úplně nevykašlala, když mamka umřela. I když ta jejich komunikace nebyla po těch událostech nějak úžasná, vždy si našla čas alespoň se zeptat, jak se daří, nebo jestli může jakkoliv pomoct. Toho on si nesmírně váží. Dle jeho názoru má srdce ze zlata a neskutečně ho ničí, když si ho tou svou naivitou ničí. Kdykoliv jí někdo ublíží, nemá problém si to s tím člověkem jít na férovku vyřídit. Zastává se jí ve všech situacích, protože věří, že ona by pro něj udělala to samé. Občas se dost neshodují, protože jsou naprostými protiklady, nikdy to ale není nic vážného. Spíše to vždy končí jenom takovým tím sestersko-bratrským pošťuchováním.

Lemuel Forester

30. march 2018 at 22:50 | Maddie |  Capitol

Player: Maddie

FC: Colin Firth

Occupation: Psychiatrist

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 42


[ lemjůl forestr ]


Lemuel měl především to štěstí, že se narodil do rodiny, která mu dala možnost se někým stát. Nepatří sice mezi kapitolskou smetánku, ale zná všechna tajemství kapitolské smetánky. Jako psycholog a psychiatr se dokáže dostat dovnitř člověka, všímá si maličkostí, pohybu očí a těla, velmi dobře se orientuje v lidech a málokteré tajemství před ním zůstane skryto. Můžeme o něm říci, že oplývá zvláštní mocí, ale Lemuel jí naštěstí nevyužívá na žádné zločinné činnosti. Je naprosto oddaný své práci, svému výzkumu a pomáhání lidem. Když právě nepracuje, tak svého pozorovacího talentu využívá poskrovnu, vlastně si to ani sám neuvědomuje, jenom mu je líp s lidmi a dokáže vždy přesně určit, jakou mají jeho společníci náladu a jak s nimi má právě jednat. Každopádně je Lemuel založený na velmi dobré výchově, stal se z něj pravý džentlmen. Je velmi zkoumavý, každou informaci si ověřuje a prochází si v hlavě různé scénáře a vyzvídá další možnosti. Zároveň ale ví, kdy se sluší ptát se na otázky a kdy je lepší mlčet či nabídnout pomocnou ruku. Toho se nebojí, rád pomáhá lidem, vždyť je to i jeho profese. Velmi dobře dokáže ostatním vstoupit do soukromí - ani si to nemusí uvědomit. Dokáže do člověka proniknout a dokáže ho rozebrat na velmi malé části. Stejně jako jeho rodina rozebírá chemické vzorce, on rozebírá lidské emoce a je v tom velmi dobrý. Nikdy ale ostatní nesoudí, nikdy vyzískaných informací nevyužívá proti někomu. Ve svých vztazích je velmi chladný. Zná většinu lidí v Kapitolu, kteří si jeho pomoc mohou dovolit, zná většinu vítězů, ale o nikom z nich by neřekl, že je jeho přítel. Nemá přátele, spíše velmi úzký kruh lidí, kteří mají možnost znát jeho pocity a vlastní názory, které před klienty zůstávají pod maskou profesionálnosti. Lemuel je velmi charismatický, i pouhé kafe s ním vyústí v terapeutické sezení, po kterém se druhý bude cítit mnohem lépe a mnohem silnější. Je skvělý i na krizovou intervenci, zkrátka, pokud má člověk sebemenší problém, Lemuel tady je a nikdy nikoho neodmítne. Na to, že je z Kapitolu, jako Kapitolan nevypadá. Ve svém výrazu, vystupování i oblékání zůstává velmi profesionální a neutrální, proto také nemá moc nepřátel. Ovšem když je potřeba zakročit, tak je to muž na pravém místě.

Rodina Foresterů je na poli kapitolské vědy celkem známá a vážená. Nejsou to ti šašci, co se motají kolem Her, ale zajímá je jejich vlastní život a jejich výzkum. Do takové rodiny se narodil jako druhý syn i Lemuel. Jeho otec, přední kapitolský chemik, mu nikdy nedovolil se držet takových přízemních věcí jako jsou Hry, takže z něj vlastně nikdy nemohl vyrůst žádný uvaděč, jelikož to nikdy neměl povolené od rodičů. Jeho matka, astronomka zodpovídající za hledání nových obyvatelných planet, na něj s výchovou nebyla tak přísná, ale i malý Lemuel už od útlého věku vědět, že chce být jednou jako rodiče a že chce působit na poli vědy. Celá jejich rodina by se hodila spíše do Třetího kraje, ale právě v Kapitolu si dokázali získat velmi dobré jméno mezi těmi, kteří se zajímají o vědu. Se Třetím krajem velmi úzce spolupracují, ale svůj hlavní stan si ponechali v hlavním městě. Od mala byl Lemuel zvídavý, matka ho brala do observatoře, otec zase do laboratoře, tudíž se i jako dítě neustále vzdělával. Velmi úspěšně v tom pokračoval i ve škole a na dalších studiích, kde si jako svůj hlavní obor vybral medicínu. Jeho starší bratr se vydal na cestu mikrobiologie a Lemuel ho dlouho chtěl následovat, ale touha k medicíně nakonec zvítězila. I zde byl premiant třídy jako ostatně všichni z jeho rodu. Je nutné říct, že rodina Foresterů si zaslouží být vážená za svou práci, ale kolik úsilí dávají do svého výzkumu, o tolik ztrácejí ve společenském životě. Dalo by se o nich říci, že to jsou prostí knihomolové, kteří raději zůstanou v práci přes čas, než aby šli na večírek. To není zrovna strategie, která vás v Kapitolu dostane vysoko, ale nikdo z rodiny do tohoto odvětví nikdy nemířil. Až Lemuel, u kterého se geny sešly tak šťastně, má dar rozumět lidem. Proto si zvolil práci s nimi místo sezení nad mikroskopem. Nejvíce ho při studiích zaujala psychologie, které se rozhodl dál věnovat. Postupem času se stal špičkou ve svém oboru, dal se i k psychiatrii. I když ho to nijak netáhlo, nakonec můžeme říci, že spolupracuje u Her. Pod rukama mu prochází většina vítězů, kteří potřebují někoho, komu by se vypovídali, nebo kteří potřebují jenom nějaké prášky pomocníčky. Kromě vítězů k němu dochází i velmi vlivné postavy a jiné známí představení. Dá se říci, že zná opravdu všechna tajemství celého Panemu, ale Lemuel je samozřejmě oddaný především své práci a všechna lékařská tajemství si vezme s sebou do hrobu.


× o doplnění si napiš na email

Lissette Harris

26. march 2018 at 0:01 | Larsyn |  Characters

Player: Renaiti

FC: Kat Dennings



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18


Token: Kočičí ocásek

[ lýset heris ]


Snad jako každý v jejich kraji i ona je velmi chytrá, občas by někdo řekl, že až moc. Rodiče se už od první chvíle, co dokázala držet v ruce tužku a podepsat se, snažili trénovat její mozek. Takže by se vlastně dalo říct, že v tomto ohledu jim může poděkovat, neboť má vskutku úžasnou paměť i logické myšlení a pokud se jí zrovna chce, dokáže se velmi dobře soustředit. Díky tomu, že jí to poměrně pálí, tak se může pyšnit svojí dobrou znalostí chemie, kde jí vyčíslení rovnic nedělá poměrně žádný problém a jen tak si na ni někdo s něčím v tomto předmětu nepřijde. Aby toho nebylo málo, je docela i nebezpečná, co se týče praktického využití chemie, kde zvládá věci od slabých kyselin, přes pěkné chemické reakce až po nějaké jedy na hubení škůdců, či vlastní rodinky. Stejně jako chemii zbožňuje i technologii a všechny tyto elektronické věcičky protkané drátky. Baví ji je sestrojovat, opravovat či vylepšovat, v tomto ohledu je velmi zručná. Vzhledem k tomu, že mnohokrát jí tělem projel i nějaký ten slabý elektrický šok, tak se naučila bolest moc nevnímat a nenechat se tím rozházet. Mimo to ji však baví i šťourat se v životech jiných a hrát si na hackerku. Dokáže si více méně poradit s každým počítačem či mobilem v jejich kraji, samozřejmě jí to bude pokaždé trvat různě dlouho, ale prozatím selhala snad jen jednou či dvakrát. Tak nějak nenachází soucit s ostatními lidmi. Bere je jako součást populace, pokud někdo zemře, někde jinde se zase někdo narodí, nemá důvod z toho dělat nějakou vědu, prostě to bere tak jak to je. Rozhodně jí proto není proti srsti někoho zabít vlastní rukou, není ten typ, který by si to potom vyčítal, možná by se tomu dokonce i zvládla zasmát. Díky knihám, které má dosti načtené, se dozvěděla nějaké lidské slabiny, takže by v případě nutnosti věděla, kam efektivně někoho zasáhnout, aby to nadělalo co nejvíce škody. Také se mezi řádky dočetla pár podstatných informací o rostlinkách, které je dobré sbírat a kterým je naopak lepší se obloukem vyhnout. Co se týče však její fyzické stránky, tak na tom není až tak špatně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Umí využít své přednosti ke svému prospěchu. Získala si poměrně dobrou kondičku, takže se jen tak při nějaké velké námaze nezadýchá. Ze začátku se snažila trénovat s kuchyňským nožem, takže matce trochu pomáhala při vaření, aby se s ním sžila a později to dospělo až k takové té hře s nožem, kdy si člověk jeho ostří zabodává do mezer mezi prsty na druhé ruce. Poté přišly na řadu nunchaky. S těmi to ze začátku měla docela obtížné, než se naučila koordinovat své pohyby a dávat do toho sílu. Teď už je dokáže používat i s takovými těmi vychytávkami, jako je třeba přehození z jedné ruky do druhé nebo výkop proti protivníkovi. Mimo to umí dobře zacházet i s dýkami. Jelikož měla trochu náskok s nožem, šlo jí to poměrně rychle se s nimi naučit. Ačkoliv na to dýky nebyly moc stavěné, zkoušela s nimi i vrhat, aby se naučila trochu mířit a nutno podotknout, že to zkoušela tak dlouho, dokud se jí to alespoň jednou nepovedlo. Zvládá docela i boj tělo na tělo, protože má v rukou sílu a nebojí se do toho opřít. Nedělá si totiž ani těžkou hlavu z toho, že by si nějak mohla poničit zevnějšek.


Takovou její největší poruchou je to, že pokud se někdo zmíní o rodině - vlastní či její, na tom nezáleží - docela jí přeskočí. V ten moment se začne nekontrolovatelně smát a v pravém oku jí začne cukat. Nijak to neovládá, nemůže ovlivnit jestli se jí to stane nebo ne, prostě to tak je. Většinou to odezní tak nějak samo, někdy dříve a někdy zase později, většinou záleží na situaci. To, že špatně snáší všechny stresové situace, kde je na ni kladen hodně velký tlak, je známé už od malička. Na rozdíl od ostatních se ona v takovém případě nezhroutí, místo toho v ní propukne takové docela zvláštní nálada, při níž je asi nejlepší se jí stranit. Její mozek totiž není úplně něco, na co by se v tomto ohledu mohla spolehnout, jelikož v takové situaci jde její racionální myšlení úplně stranou a na povrch vyplouvají takové lehce agresivní nebo spíše psychopatické myšlenky. V ten moment jí je úplně jedno, kdo nebo co jste, postavili jste se jí do cesty a ona půjde klidně i přes mrtvoly. Takovým docela varovným signálem, že by něco podobného mohlo přijít, často bývá to, že se jí rapidně změní nálada a nebere si servítky v tom, co vám řekne. Pokud vás to urazí, je to dobře, pokud ne, bude muset přidat. Prostě si jednoduše nevidí do pusy a nějak ji nenapadá, že by její slova mohla mít nějakou špatnou odezvu, v tomto ohledu je opravdu až přehnaně upřímná a nad tím co říká, nepřemýšlí. Stejně jako každý živý tvor ani ona není neomylná. Občas se také splete i v tom, v čem si je jistá na sto procent. Často je to způsobeno její nepozorností. Jediné o co se tahle holka stará, tak je ona sama a kočičky. Ano, čtete dobře, úplně ujíždí na kočkách. Pro toto stvoření by byla schopná udělat prakticky a úplně cokoli, protože je jednoduše miluje. Kdyby byla nějaká tato čtyřnohá kočkovitá šelma v nesnázích, neváhala by ani minutu, aby ji zachránila, i přes svoje vlastní nebezpečí. Někdy to až hraničí s posedlostí, neboť kočky má úplně všude. Na sešitech, učebnicích, pyžamu, oblečení, prostě všude. Moc si neví rady s první pomocí. Někomu jinému by určitě nezvládla pomoci, tím si je jistá. A u sebe, těžko říct. Asi by něco malého splácala a napáchané škody by se nějak snažila minimalizovat, ale v žádném případě netuší co dělá, takže by to byla jedna velká improvizace. Po fyzické stránce se u ní samozřejmě najde také několik slabin. Hned na první pohled je jedna z nich patrná. Výškově je docela malá se svými 160 cm, takže jen tak někam nedosáhne a pokud je něco na vysoké polici, prostě si musí přitáhnout žebřík, židli nebo se pokusit po tom vyšplhat nahoru, samozřejmě pokud se jedná třeba o nějakou stabilnější skříň. I když snila o velkém Výcvikovém centru, žádný takový luxus u nich doma není, takže si musela vystačit s odbornými knihami a vlastní pevnou vůlí. Zná sice teoreticky velké množství zbraní a v tomto ohledu je jistě znalá více než někteří kluci z jejího kraje, ovšem v ruce je nikdy nedržela a neměla tedy možnost si zkusit, jak se jí s nimi bude zacházet.


Jakožto prvorozené dítě, do ní oba rodiče vkládali opravdu obrovské, možná až astronomické naděje. Věřili totiž, že všechny jejich nejlepší vlastnosti zdědil právě tento andílek. Těžko říct, jestli se pletli nebo ne. Zdá se totiž, že ve 3. kraji je chytrý snad úplně každý od přírody. Tak jako se někdo v Panemu narodí se sekyrou v ruce, ona se narodila s obličejem v knihách. Hned jak se naučila podepsat a trochu zacházet s tužkou, už po ní její dospěláci chtěli, aby řešila jednoduché hádanky či spojovačky a čím byla starší, tím obtížnější se snažili jí nastavit úroveň. Hráli s ní také různé hry, jako bylo pexeso či puzzle. V těchto dvou disciplínách je prakticky neporazitelná. Do školy tedy nastupovala s bravurními schopnostmi a velkým náskokem oproti standardům. Rodiče se s ní stále učili dopředu, protože chtěli, aby byla tou nejchytřejší. Jenže si neuvědomovali, že v ní pomalu začínají probouzet takové vzdorovité myšlenky. Nechtěla se pořád jen učit a něco se biflovat, to ji nebavilo. Až v druhé třídě začala mnohem více tedy nějak vnímat Hladové hry a místo učení tíhla spíše tímto směrem. Na tajno se nabourala k rodičům do počítačů, na čemž pracovala mnoho měsíců, ale poté se dostavilo kýžené ovoce a ona odsud mohla sledovat archív Hladových her. Snažila se v těch ročnících nakoukat především taktiku a veškeré strategie, takže by se dalo tvrdit, že od té doby je dosti vypočítavá a za vším co udělá ona sama pro někoho, tak samozřejmě čeká něco na oplátku. Celkově se z těch videí hodně naučila, jak to v této soutěži chodí. Od té doby však začala docela dost kašlat na školu. Známky raději rodičům neukazovala a lhala jim o nich, aby ji nechali být. Jednou se jí dokonce podařilo napojit se na tatíkův pracovní mail a objednala si z něj nunchaky a sadu dýk. Věděla totiž, že pokud někdo chce přežít ve Hrách, musí něco umět. Od té doby začala hodně trénovat svoji fyzičku. Dřepy, zakopávání, posilování bicepsů a tricepsů, to všechno a ještě více se zařadilo do jejího denního plánu. Když došel balíček se zbraněmi, samozřejmě to pořádně slízla. Rodičům ani tak moc nešlo o peníze, jako spíše o to, že její otec za to byl dosti nepříjemně popotahován, protože je to přeci jen nedovolené ozbrojování. Naštěstí byl tatínek dobrý přítel s jeho nadřízeným, tak se rozumně domluvili na tom, že ho "jenom" vyhodí. Liss to nijak netrápilo, protože ona svého cíle dosáhla, mohla konečně trénovat s něčím pořádným a ne pouze s kuchyňským nožem. Ztráta otcovy práce byla pouze vedlejší škoda. Samozřejmě to pro ni i tak mělo následky. Rodiče ji mnohem více sledovali a hlídali. Nakonec jí dali ultimátum. Dokud dostávala dobré známky, mohla trénovat, když však sebeméně klopýtla a její průměr se zhoršil, všechno jí sebrali, dokud si znovu svoji reputaci u nich nevylepšila. Samozřejmě její trpělivost nebyla nikdy tak velká, takže po nějakém čase přišla na to, kam ty věci schovávají a vždy se k nim potají nějak dostala. Jednoho večera, kdy se zrovna snažila vylepšit domácím úkolem svůj průměr v chemii se stalo něco, co ji opravdu hluboce poznamenalo. Nechala pootevřené dveře do jejího pokoje, kam vběhla její milovaná kočička a nikdy už odsud znovu živá nevyšla. To, že její domácí úkol ji zabil pro ni bylo opravdu obrovské sousto. Několik dní, možná i týdnů, zůstala zavřená ve svém pokoji, mazlila se s uříznutým ocáskem, protože na svého mazlíčka chtěla mít památku, navíc chtěla být stále s ní, a vymýšlela pomstu. Nakonec se jí podařilo nahradit tabletky na posílení imunitního systému, které maminka, tatínek i její povedený bráška, zobali ve velkém. K její smůle nebyla tak precizní a všichni tři skončili se slabou otravou v nemocnici. Od té doby je už nikdy neviděla. Sbalila si své věci a šla si po svém. V té dobře pověsila studium doslova na hřebík a začala se o sebe starat podle svého. Liss teď žije u svého kamaráda, který pro ni vždycky byl takovou tou morální oporou a dokázal ji vytáhnout ze všech těch sraček, jež se jí odehrávají v mysli.

Dror Wharton

25. march 2018 at 20:59 | Quinn |  Characters

Player: Maddie

FC: Jamie Dornan



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 17 (inc)



[ rór vahrtn ]


Být z téhle rodiny a mít tolik sourozenců a nebýt mezi nimi někde zapomenutý znamená, že musíme něco umět, jinak se mezi tolika dětmi ztratíte. A hlavně Dror se o to snaží, co má síly, protože nechce být ve stínu bratra. Takže on se kromě toho, že se každoročně připravují na zombieky, připravuje i na Hry. Jeho den začíná tím, že si zaběhá a zaposiluje, nemá sice žádné speciální nářadí na to, ale on si vystačí s čímkoli. Posouvá si neustále hranice, protože taky trochu ví, že Cyan si žádné nedělá. A taky jeho dva mladší bratři na tom nejsou zrovna valně, co se týče nějakého posilování a zesilování svých partií. Už nemůže být nejstarší, tak chce být alespoň nejsilnější. Taky se ale dovede nejrychleji z nich naštvat, i když si to neuvědomuje a nemluví o tom. Do všeho jde po hlavě a většinu věcí řeší silou. Zasekl se mu klíč v zámku? Bude s ním lomcovat tak dlouho, dokud se klíč nebo zámek nerozlomí. Když něco nejde rovnou, tak to jde potom s agresí. To si ani sám neuvědomuje, on sám se vidí jako někoho, kdo se jenom nebojí použít všechny cesty, aby se dostal ke svému cíli, ale pravdou je, že občas může působit trochu nebezpečně. Je to jeho imidž, takovej hustej týpek, co se s ním život nepáře, ale on mu to oplácí, takže mu to vlastně nevadí. To je pravda, je těžké ho nějak zranit, protože ani u lidí nemá problém jít daleko k nějaké rvačce. A to dělá dost často, pere se s ostatními pořád. Dělá sice, že nemá rád svou rodinu, ale jakmile někdo nad pivem utrousí, že jsou asi trochu divní, v dalším okamžiku má z obličeje mašírku. Jenom on totiž může své rodině ukazovat, že jsou divní. Když se dostane do toho svého amoku, tak ho nic nezastaví. Je jako rozjetá lokomotiva, ničí všechno, co mu přijde pod ruku. Jediný, kdo ho dokáže zastavit, je jeho otec a taky, celkem překvapivě, jeho starší bratr Cyan. Dror si o něm sice myslí, že je moc slabý na to, aby byl vůdce celé té jejich smečky, a mnohem radši by na tom postu viděl sebe, ale pořád ho poslouchá a respektuje a když Cyan něco řekne, tak sice mrmlá, ale udělá to. Stejně jako všichni svoji sourozenci umí perfektně plavat, tím, že je i silný, tak mu nedělá problém překonat i větší proud. A potom to samozřejmě umí se dřevem, se sekerou, pilou nebo klidně s klíny. Bezpečně ovládá uzle a zvládne si vyrobit lano. Je dost dobrý s dlouhými nástroji, protože u pádlování potřebuje mít ať už tyč, kterou se odráží, nebo pádlo, dlouhé, a musí to zvládnout ovládat. Takže vlastně nějaká tyč když se mu dostane do ruky při rvačce, tak má najednou spoustu výhod. Je víc použitelný jako hora svalů než na nějaké pečlivé malé práce. V pohodě si rozumí s přírodou, zvládá všechny zásady přežití, umí si rozdělat oheň, ulovit zvěř, kde hlavně pracuje s oštěpem, což je asi hlavní zbraň, kterou má rád, nějak ji připravit, aby byla poživatelná. Prostě když je mimo domov, tak není úplně ztracený. Ví, že se jednou přihlásí dobrovolně, takže trénuje, ale s tím, že pracuje, už nemá tolik času na trénink se zbraněmi. Otec se samozřejmě postaral, aby základy měl, zvládne střílet z luku, kuše, má základy boje se sečnou i bodnou zbraní, není úplně marný. Vždycky ale chce víc, než právě má.


Dror je plný slabostí, které schovává všude možně. První věc, která je mu velmi nepříjemná, je jeho výška. Není vyloženě malý, s metrem a sedmdesáti centimetry je vyšší než kdejaká holka, ale když si stoupne vedle nějakého kluka, tak už je vidět, že je malinký. A to ho štve. Hlavně, když nejen Cyan je vyšší, ale i Robin a Troy. To už je vyloženě nefér, protože ti dva jsou mladší. Má pocit, že všichni jeho výšku strašně řeší, a hlavně se mu posmívají. Což nikdo nedělá, alespoň ne před ním, protože by dostal do čumy, jenom on si to na sebe tak vztahuje. Vlastně všechno, co kdo řekne, a není to zrovna milé, strašně vztahuje na sebe, a z toho se hned naštve. Dokáže se naštvat strašně rychle, snad je naštvaný celou dobu, ale jakmile se mu něco malinkého trochu znelíbí, je naštvaný. To má potom špatnou náladu, prská na všechny okolo a nemá daleko k tomu, aby si do něčeho zamlátil. To mu dost pomáhá, do něčeho si zamlátit, a už je mu celkem jedno, jestli je to strom, boxovací pytel, nebo nějaký člověk. Namlátí čemukoli. A ano, moc mu to na oblíbenosti nepřidává. Vypadá to, že se straní lidí, moc nemluví, má rád svůj klid, nikomu se nemontuje do věcí, prostě jenom pracuje s realitou, kterou může vidět, nezajímá se o žádný žvásty, kdo s kým chodí a co se právě stalo. Ovšem spíš je pravda, že lidi se straní jeho, protože je většinu doby nepříjemný a vedle něj si musíte dávat pozor na jazyk. Nikdo s ním dlouho nevydrží, protože on vztahy s ostatními lidmi nějak nebere, nic do nich nedává a je mu to nějak šumák. Jediní, kdo s ním pořád jsou, je jeho rodina, za což je vlastně rád, i když občas jich má taky plné zuby. Je to takový ten velký brácha, který vám klidně ublíží tak, že ani stěžovat si mámě nebudete moct, ale když vám někdo něco udělá, tak je ten člověk mrtvý. Ale zase na všech cvičení otce je skvělý, protože když si řekne, že bude nejlepší, tak nejlepší prostě bude. Dost špatně zvládá neúspěch, protože on vždycky musí dosáhnout toho, co chce, takže jakékoli problémy ho stresují. To je potom ještě víc nerudnější. Jenže se taky nebojí riskovat, protože si prostě věří a ví, že to zvládne. Už hodně věcí zažil, musel se dostat z nesnadných situací, a vždycky se mu to povedlo, takže uvnitř ví, že není kvalifikovanější člověk na arénu, než je on. Jejich každoroční cvičení na přežití jsou, i když to nikdy nepřizná, jeho oblíbená část roku. Může soutěžit se svými sourozenci, což je snad hlavní esence jeho života, aby byl lepší než oni, a většinou také je. Vždycky je v úkrytu jako první, vždycky všechno splní naplno, jeho otec je na něj fakt hrdý. Taky všechno dělá sám a nikomu nepomáhá. Protože nikomu by nikdy nevěřil tak, že budou alespoň stejně dobří. Jenže stejně to nemůže být on, kdo dává na voru rozkazy, to je vždycky Cyan, i když ten je nejhorší, vždycky je v úkrytu jako poslední. Tohle Dror nikdy nepochopí, ale ctí svého otce, takže i s nelibostí musí staršího bratra poslouchat. Není schopný si uvědomit svoje slabiny a pracovat s nimi, aby se z nich poučil. Když se zraní, tak s tím nebude dělat nic jiného, než že to rozchodí, protože on by se přece nezranil nějak špatně. Taky se neumí moc ošetřit, to by snad ještě nějak pokazil.


Dror má velkou famílii. Je jich fakt hodně. Prostě kdykoli přijde domů, tak tam někdo je, je tam fakt těžký si sehnat nějaký soukromí a být alespoň chvíli bez nich. Ne že by je neměl rád, ale nemá potřebu s nimi být celý den v práci a potom se s nimi ještě bavit o tom, jaký měli den, zvlášť, když ho měli všichni stejný. Má jednoho staršího bratra, Cyana, potom dva mladší, potom dvě mladší sestry a ještě jednoho bratra. A nenese to moc dobře. Hlavně to, že má staršího bratra. Protože on vypadá mnohem starší než Cyan, a hlavně se tak i víc chová. Ne že by se nějak extra staral o svoje sourozence, ale je mnohem schopnější, pokud by je měl vést. To, že jejich rodina drží pohromadě, je samozřejmost, ale štve ho, že otec si vybral Cyana jenom na základě věku, ne jeho na základě schopností. Protože jinak by byl ten hlavní on a nemusel by se pořád tak strašně snažit otci ukázat, že je ten nejlepší. To, že je lepší než svoji sourozenci, je pro něj dost důležité. Jasný, u holek a toho malýho je to jistý, tam se nemá čeho bát, ti jsou moc malí na to, aby v nich byla vůbec nějaká konkurence, ale potom dvojčata a hlavně jeho starší brácha jsou ti, před kterými si musí pořád něco dokazovat. S jejich rodinou je to tak, že jich je hodně, protože při práci, kterou dělají, což je splouvání dřeva do chudších krajů, kam se to nevyplatí vlakem, kdekdo přijde k úrazu. U nich se to taky stalo, ale moc to neřeší. Ani kdyby teď nějaký z jeho sourozenců zahučel v jezu, tak to moc neřeší. Proto jich je tolik a asi by jeho rodiče byli schopní přidělat další. Pracují tedy dost tvrdě a musí u toho držet spolu. A potom, když mají náhodou volno, tak podnikají přípravu na nějakou apokalypsu. To vymyslel táta a v očích všech je absolutní hrdina, že je na to připravuje, že jim dělá cvičení, že je učí zacházet se zbraněmi. Jenom Dror si myslí, že je absolutní magor. Snažil se mu to říct, když byl mladší, ale máma mu to rozmluvila, takže jenom tiše přijal svůj osud, protože to se u nich nedělá, aby někdo s něčím nesouhlasil. Teď chce být jenom nejlepší ve všem, co dělá, aby předběhl Cyana a dost i všechny ostatní. Je na poměry jejich rodiny a i na poměry ostatních dost sobecký. Nechce být brán za nějakého zlocha, to ani není, ale hlídá si nejdřív sebe a potom až se může zajímat o ostatní. Nepřeje jim nic špatného, ale nebude se zdržovat jenom kvůli tomu, že Meade nebo Elah jsou mnohem pomalejší a slabší, protože jsou holky. Pokud si neřeknou o pomoc, nestará se o ně. A potom je jim po ruce jenom pokud on sám zvládnul už úkol a nemá nic na práci. Má na sebe obzvlášť tvrdé nároky, protože prostě chce být nejlepší, lepší než všichni bratrové. Takže se fakt dost snaží, aby nikde neudělal chybu. Je to dost velký perfekcionista, na všechno se připravuje a má to všechno dost promakané. Třeba si dá tu práci, aby se vloupal otci do pracovny a našel plány na další cvičení. Čestná hra mu nic neříká. Hlavně aby byl nejlepší. Kdyby se třeba s takovou vervou staral i o svoje sourozence, tak by ho třeba měli i víc rádi, ale jemu to je jedno. Nevadí mu podvádět kvůli výsledku, je to dost kariérista a jeho rodina ho nebude zdržovat. On je asi jediný, kdo Hry bere jako jistou výzvu, kam až se přihlásí a vyhraje, tak všem ukáže, že je prostě nejlepší z Whartonů.

Cyan Wharton

25. march 2018 at 20:59 | Maddie |  Characters

Player: Quinn

FC: Martin Wallström



Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 18



[ sájn vahrtn ]


Je to převážně klidný člověk, kterého jen tak nenaštvete. Opravdu, v tomhle ohledu vyniká více než většina lidí. Všechno řeší s chladnou hlavou. Je zvyklý pracovat pod velkým tlakem, tedy si nějaké panikaření a hysteráky nemůže dovolit. Táta ho nutil pracovat už od mala. Na práci je zvyklý a nevadí mu, ba naopak, je to spíš dost workoholik. A co vlastně jeho rodina dělá? Whartonovi jsou jednou z rodin, která po řece převáží dřevo. Nikdo se k téhle práci nechce ani přiblížit, protože patří k jedné z nejnebezpečnějších. U nich je to ale rodinný byznys, který dělají už po generace. Neexistuje, aby se dítě z jejich rodu neumělo pohybovat ve vodě a na vodě. Umí tedy perfektně plavat, docela i rychle. Nedělá mu problém postavit si vor a už vůbec mu nevadí ho řídit i ve velmi špatných podmínkách. Řeky v Sedmičce bývají divoké a vyžaduje to celkem dost síly, celý vor udržet spolu i s dřevem a většinou i několika lidmi. Rozhodně tedy nepatří mezi slabé jedince, jeho život přímo vyžaduje, aby byl silný. Je ze Sedmého kraje a i když ke své práci sekeru moc nepotřebuje, stejně s ní umí bravurně zacházet. Pokud by měl do něčeho seknout, určitě by se trefil přesně tam, kam chce. Vrhat tou sekerou by pro něj také neměl být žádný problém. Občas to trénuje, jen tak pro srandu. Je si vědom toho, že ho kdykoliv mohou vybrat do Her, takže se snaží každou volnou chvíli trénovat alespoň s touto zbraní, aby měl nějakou šanci. Není to sice žádný rváč, ale ubránit by se 100% zvládl. Speciálně pokud by v tom konfliktu byl zapleten ještě někdo z jeho rodiny. Rodina mu dodává sílu, kdykoliv jde někomu z nich o život, jeho instinkty a dovednosti se ještě zdvojnásobí. Nutno říct, že Cyan je vážně hustej týpek. Jejich rodině je hustá, takže on logicky musí být taky. Většina lidí ho vidí jako charismatického klučinu, o kterém koluje spousta neuvěřitelných historek. A vlastně je to i pravda, charisma se v jejich rodině dědí, většina z nich jsou velmi dobří řečníci. Dokázal by si pouze slovy získat člověka, kdyby bylo potřeba. Ve společnosti bývá veselý a jeví se jako obrovský extrovert, což mu bez pochyby může být výhodou. Jeho tatík je takový poloblázen, každý rok svým dětem chystá sérii úkolů místo Vánoc, aby se naučily jak přežít v různých situacích. Má tedy naprosto perfektně zvládnuté přežití téměř ve všech prostředích. Podzemí, extrémní výšky, cokoliv, prostě je na to připraven. Nikdy neví, co je čeká, nemůže se tedy na nic spoléhat. Ví, že nesmí nikomu věřit, ví, že v případě nouze musí bojovat za celou rodinu, popřípadě jenom sám za sebe. Hlavním účelem těchto cvičení je přežití. Otec je chce připravit na všechno, co by jim bláznivý život v Panemu mohl připravit. Dokonce trénovali i na případnou jadernou válku, kterou by blbá Třináctka jednou mohla rozpoutat. Dobře si uvědomuje, že smrt je součástí lidského života a moc si z ní nedělá. Už mu zemřeli i blízcí příbuzní a prostě to musel zkousnout. U nich se na žádné dlouhé truchlení prostě nehraje. Díky těm otcovým tréninkům se naučil spoustu věcí. Umí vyrábět pasti, jak na zvířata, tak na lidi, zvládne si bez problémů sehnat potravu, rozdělat oheň, zkrátka vše co se týče přežití v přírodě. Kupodivu jim tahle cvičení pořád vychází a nikdo si ještě nevšiml toho, že je dělají. Jejich táta má dokonce i tajný sklad plný zbraní, do kterého sice své děti moc nepouští, ale Cyan už tam párkrát byl. Hlavně protože je nejstarší, tak se ho otec snaží trénovat i mimo čas Vánoc. Naučil ho jak se slušně bránit, ukázal mu lidskou anatomii, aby v případě nouze věděl, jak někoho zabít. Zabíjení by mu nedělalo problémy, hlavně protože mu do hlavy vždycky bylo vtloukáno, že to není nic špatného, pokud mu to nějakým způsobem pomůže přežít. Párkrát střílel i z luku, čehož by v případě nouze také dokázal využít. Má na to takový přirozený talent, protože má prostě dobrou mušku a vždycky se nějak záhadně zvládne trefit.


Vždycky je na něj pokládána velká námaha, ať už psychická, nebo fyzická. To by mu mohlo poměrně uškodit, jelikož to bere jako samozřejmost. Jakmile nemá dostatek práce nebo zodpovědnosti, trošku panikaří. Ze všeho je ustaraný, hlavně pokud se jedná o jeho rodinu. Navenek může působit v pohodě, hlavně ve společnosti lidí, ale když je sám, nebývá moc veselý. Prostě se pořád moc strachuje a to je špatně. Někdy je díky tomu schopný i spoustu dní nespat. Stres je pro něj každodenní záležitostí a i on toho má občas plný brejle. Neumí samozřejmě zacházet s žádnou jinou zbraní, než sekerou. I když jich jeho táta pár má, nikdy ho nenechal s nimi trénovat, Cyan tedy ví pouze jak vypadají. Mnoha lidem se může zdát necitlivý, především vůči smrti. Neprojevuje v tomto ohledu moc emocí, vlastně on většinou neprojevuje žádné emoce. Jasně, něco ho mrzí, z něčeho je šťastný, ale nikdy to nedává moc najevo. Nesnáší konflikty, je to obrovský flegmatik a kdykoliv se naskytne nějaká hádka nebo rvačka, je nesvůj. Není to nic pro něj, on by si nejradši všechno v klídku a v pohodičce s dotyčným vyříkal a pak by ho třeba nějak pozval, aby neměl zbytečné nepřátele. Je to vysoký hromotluk, což mu může být výhodou, ale bývá kvůli tomu o něco pomalejší. Kdyby útočil, tak spíše spoléhá na sílu, než na rychlost. Není to dobrý běžec, protože si neumí rozložit dech. Krátké trasy mu tedy problém nedělají, ale s něčím delším by se asi moc dobře nevypořádával. Ani jejich otec nebyl tak schopný, aby jim zajistil trénink v nějakém městě, tedy tohle prostředí je mu zcela neznámé. Jasně, umí si to představit, ale pohled na velkoměsto by pro něj jistě byl obrovským šokem. Nikdy nebyl moc chytrý, umí se vypořádat s problémy, které potřebuje v praxi, ale nějaká škola mu nikdy nic moc neříkala. Umí psát a počítat a to je asi tak všechno, jinak v tom dost zaostává. Občas je to pěknej paličák a staví se hodně do vůdcovské pozice. Cítí prostě za všechny ve svém blízkém okolí zodpovědnost a chce být vepředu, aby je mohl ochránit. V tomhle nikdy neustupuje a staví na tom celý svůj život. Nejdřív ostatní, potom on. To je proti všemu, co se do nich táta snaží vtlouct, ale to je mu prostě jedno. On by si nedokázal jen tak říct "Ha, a teď se na vás vykašlu!", takový on prostě není a nikdy nebude. Umí být vtipný a v pohodě, ale jakmile přijde na práci, nebo přežití, stává se z něj seriózní protiva, jehož oblíbenou činností je štvaní všech lidí okolo. Dokáže být neskutečně otravný a ani si to neuvědomuje. Nikdy nic nemyslí zle, nikdy nikomu nechce ublížit, ale prostě čas od času řekne něco fakt zlýho a pak toho lituje. Tohle je jeho hlavní specialitou, když je naštvaný. Málo kdy mu rupnou nervy, ale když už, tak to stojí za to. V naštvanosti dokáže být i pěkně strašidelnej a nejde pro ránu daleko. On celkově všechno moc prožívá, ale vždycky jenom uvnitř. Dusí to v sobě a pak to nedopadá dobře. Veškeré technologické vymoženosti jdou mimo něj, tedy od něj nečekejte, že bude vědět, jak něco elektronického opravit. V jejich kraji je jakákoliv technologie vzácností, což mu v tomhle oboru poskytuje naprosté minimum znalostí. Stejně tak je na tom s auty, a vším dalším, co má kola. Nevěděl by, jak s něčím takovým zacházet.


Cyan je momentálně nejstarším dítětem ze zvláštní rodiny Whartonů, která pochází ze Sedmého kraje. Má kopu mladších sourozenců, šest aby byl přesný. Spousta lidí by v tom asi měla bordel, ale jelikož Whartonovi mají ty rodinné vztahy takové prapodivné, zná všechny své sourozence naprosto perfektně. Zvládl by je z paměti seřadit podle velikosti, věku, pořadí, prostě jakkoliv. Jsou si velmi blízcí a opravdu o sobě ví všechno. Před pár lety měl ještě staršího bráchu, jenže ten umřel při nešťastné nehodě v práci. Byl u toho, všechno to viděl. Nikdy na to nezapomene, protože ho to dost vzalo. Na nějaké smutnění ale nebyl čas, u nich nikdy na nic není čas. Smrt je něco, na co jsou kvůli jejich nebezpečné práci zvyklí, tedy to už ani nějak moc neřeší. Drží vždycky jenom minutu ticha a potom jde život dál. Mají přece ještě spoustu dalších dětí, za které se nejen rodiče, ale i Cyan, cítí zodpovědní. Možná ti rodiče ani tak ne, ale Cyan určitě. Udělal by pro dobro svých malých sourozenců cokoliv, vždycky se pro ně snažil být co nejlepším příkladem. Nechce, aby se jim stalo to co jeho staršímu bratrovi. Dost se za jeho smrt viní. Táta mu vždycky říkal, že to, že skončil pod jezem, nebyla jeho chyba, ale i tak se za to cítí zodpovědný. Jelikož je teď nejstarší, jeho otec na něj spoléhá nejvíc, tedy má také nejvíc práce. Většině lidí by se taková každodenní práce mohla zdát až příliš, ale jemu to nevadí. Za nedlouho po smrti staršího bráchy mu při podobné nehodě zemřel i mladší brácha. To ho samozřejmě taky vzalo, ale už ne tak moc. Naučil se, že smrt je součástí života a není to zas taková tragédie, jakou ji lidé rádi dělají. Má ještě čtyři mladší bratry a dvě mladší sestry. Všichni z nich už s ním a otcem byli na vodě, samozřejmě kluci víc, protože jsou silnější a to se na divoké vodě vždycky hodí, ale snaží se zapojovat i holky, aby se to naučili. V jejich rodině na to pohlaví moc ohled neberou, všichni pracují stejně, i když holkám občas trošku víc pomáhají. Hladové Hry se u nich nikdy moc neřešili, berou tu sklizeň pouze jenom jako další povinnost. Když je vyberou, smůla, ale život jde dál. Ví, že ho kdykoliv mohou vybrat, ale nějak se toho nebojí. Rodina by se bez něj obešla, o to by se otec zajisté postaral. O jejich rodině kolují různé podivuhodné historky a většinou jsou pravdivé. Jejich rodina je opravdu zvláštní na poměry Sedmého kraje. Tatík jim každý rok místo Vánoc chystá trénink na apokalypsu. Každý rok si vybere jinou pohromu a na tu se potom své děti snaží připravit. Je to trošku blázen, o tom žádná, ale rozhodně to těm dětem dává obrovské výhody. Jednou jim třeba všem dal zásoby na dva dny, odvezl je daleko od sebe a čekal, kolik se jich vrátí. Potom jsou tu ta rutinní cvičení, jako zombie apokalypsa a jaderný útok Třináctky, na které třeba trénovali už několikrát. Dříve se tyhle klání snažil vyhrávat, aby otci ukázal, že je opravdu nejlepší, posledních pár let už mu na tom ale nezáleží. Dělá všechno pro to, aby se při nich nic nestalo jeho mladším bratrům a hlavně sestrám. Těm pomáhá nejvíc, protože chce, aby se těm klukům vyrovnaly. Je mu jedno, že kvůli tomu každý rok končí poslední a má nejhorší časy, hlavně že to všichni přežijí. Jeho sourozenci si za to z něj často utahují, ale jejich otec dobře ví, proč to Cyan dělá. Snažil se ho to odnaučit, ale prostě to nejde. Záleží mu na celé jeho rodině a pro jejich ochranu by udělal cokoliv. Často přebírá vůdčí roli, jenom aby měl všechno pod kontrolou a mohl na všechny dohlížet. Není tak blbej, aby nevěděl, že až jednou táta nebude, on bude ten, kdo se o ně všechny bude muset postarat. Ačkoliv se ve společnosti jeví jako extrovertní a veselý člověk, v soukromí takový moc není. Dříve býval, ale ta zodpovědnost a obavy ho změnili. Je to prostě kliďas, kterému záleží na své rodině a udělal by cokoliv, aby je ochránil.

Genesis - Přehled akce

25. march 2018 at 15:19 | Larsyn
  • Téma 6. Pentagames
Jako na počest dalších zvláštních Her, si připomeneme, že loajalita krajů je velmi důležitá a že s takovou loajalitou můžete přijít k velkým výhodám. Ačkoli to mohou být nespravedlivé Hladové hry pro některé z krajů, tak se ohlásí dva vítězové za ztrátu z vítěze ze 114. Hladový her! Slibujeme tedy dva vítěze na příští rok.

Werritha Lauren Nywaive

24. march 2018 at 15:40 | Diddi |  Characters

Player: Nielle

FC: Karlie Kloss



Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18



[ veríta lóren nywájf ]


Ako každý profík aj Werritha tvrdo trénovala celé svoje detstvo vo výcvikovom centre. So zbraňami si rozumie tak dobre, ako každý nadpriemerný profík, ktorý za niečo stojí. Má ale aj iné prednosti, ktoré možno iní ľudia nenabrali. Werrithini rodičia boli majstrami bojových umení, ktorým sa teda venovala už od štyroch rokov. Jej prvým bojovým umením bolo Aikido, kde sa naučila rôzne páky, hody, využívanie nestability protivníka a hlavne správne načasovanie. Už keď mala sedem rokov, získala biele kimono, čiže na rebríčku v Aikide bola nejaká tretia. Jej rodičia síce niekedy porušovali čakacie lehoty medzi jednotlivými stupňami, ale ich dcéra bola natoľko oddaná týmto cvičeniam, trénovala dokonca i po nociach, takže jej schopnosti išli hore rapídnym tempom. V ôsmich rokoch ale prešla na iné bojové umenie - džiu džicu. Toto umenie využívala skôr na to, aby sa naučila brániť improvizovaným zbraniam. Kolíkom, rozbitým fľašiam alebo všemožným iným nástrojom, ktoré by si mohli ľudia vyrobiť, a ktoré napadli jej rodičov. Toto učenie trvalo asi rok, kedy v deviatich rokoch jej života vstúpil do jej hlavičky bojový štýl džudo. V tomto boji sa za dva roky vyšplhala na pozíciu piateho danu, alebo tiež go-danu, za ktorý si vyslúžila čierny pásik. Jej chvaty sa teraz stávali oveľa nebezpečnejšími. Vyššie ale už nemierila, džudo ju síce zaujímalo, ale čím ďalej, tým viac si robila zálusk na iné a iné bojové umenia. V podstate chcela vedieť všetky bojové umenia, aké poznali jej rodičia. Tak prišlo na rad Karate. To bolo asi najpreslávenejšie a najpoužívanejšie - aspoň ako jej to povedali rodičia. O karate vedel skoro každý, ostatné boli síce tiež známe, ale toto patrilo medzi tie najrozšírenejšie. V tomto si vyslúžila hnedý pásik prvého kyu. V skutočnosti si ale myslela, že schopnosti na takých úrovniach nemá, keďže jej rodičia jej často niektoré veci zľahčovali, no zároveň za to mohla jej povaha - nikdy si nepripadala dosť dobrá, stále chcela byť lepšia a lepšia. Zdala sa sama sebe stále slabá. Párkrát dokonca skúšala v rámci karate aj boj kumite, avšak to nebolo nič pre ňu. Posledným je Taekwondo. K tomu sa dostala, keď mala niečo cez štrnásť rokov a učila sa mu až do osemnástich. V tomto sa stala úplným majstrom. Získala deviaty dan s našitou rímskou číslicou deväť. Následne si ale začala uvedomovať, že si nie je istá, či jej rodičia majú právomoci vôbec niečo také udeľovať. Preto si povedala, že to nebude brať vážne a zameria sa na zbrane. Istú ladnosť a obratnosť získala hlavne z bojových umení. Preto pre ňu neboli boje v dvojici ani vo väčších skupinkách nijakým zásadným problémom. Zbraniam sa venovala už od desiatich rokov, pričom niektoré používala úž pri bojoch, zatiaľ čo nejaké s tým nemali absolútne žiadnu spojitosť, avšak medzi jednotlivými tréningami si našla čas naozaj na všetko. Získala naozaj veľkú silu a vytrvalosť. K tomu všetkému sa stále stravovala veľmi zdravo a tak má svalnatú a atletickú postavu. Zo zbraní preferuje najviac katanu. Avšak rozumie si aj s lukom, vrhacou sekerou a vlastne všetkým, čo mala aspoň trikrát v ruke. V skutočnosti by jej stačila aj stolička, aby vás zabila, nemá problém využiť hocičo v jej okolí. Mimo tréningov boja a zbraní veľa posilňuje. Či už doma, vonku alebo v tréningovom centre. Zároveň je veľmi rýchla a vytrvalá bežkyňa. Neraz si dala dlhú trasu aj cez hory a dosiahla excelentných výsledkov. Popri inom sa tiež výživa v šplhaní a lezení. Má dobrý odhad pre detail, takže ak by liezla po horách, vie presne kde sa má chytiť a kde je to nebezpečné. Z tých menej zaujímavých a menej zábavných schopností sú to napríklad zakladanie ohňa, stopovanie zvierat a anatómia tela - tú sa učila ešte v rámci výučný bojových umení. Vie, kde zasiahnuť nerv, ako spôsobiť zlomeninu, či zabiť jediným bodnutím. Je veľmi komunikatívna a iste príjemný poslucháč aj osoba na rozhovor. Ľahko si narobí priateľov, avšak nikdy sa na nich neviaže, takže by nemala problém spôsobiť im utrpenie, či napokon možno aj smrť. Je to vynikajúci stratég, často si vie vopred niečo naplánovať a vyjde jej to. Tiež je predvídavá a v boji je pripravená na všetko, čo by mohlo prísť. Je výborná kuchárka, ale vždy varí len zdravo. Vie, ako získať proteíny a iné dôležité látky aj v prírode. Zároveň je to naozaj zdatná plavkyňa, aj keď nemala veľa času trénovať. V poslednom čase ale začala s gymnastikou, ktorá je zatiaľ ide aj bez nejakých väčších problémov.


Nie je zbehlá v druhoch rastlín a stromov. Nikdy nepokladala za dôležité sa to naučiť. Rodičia ju ale donútili zapamätať si niekoľko dôležitých a niekoľko jedovatých byliniek. Nerozozná však dub od buku, je jej jedno po čom šplhá. Zároveň je úplne nevzdelaná v odvetví technológií. Pozerala sa na Hunger Games, ale ani za mak nevie, ako to všetko funguje. Ak by teda mala dočinenia s niečím takýmto, je dozaista v keli. Nikdy sa naučila vytvárať pasce. A síce ani loviť, ale jej zručnosti ju na to dostatočne pripravili. Dych nedokáže zadržať na viac ako štyridsať päť sekúnd, robí jej to veľké problémy, aj keď jej plávanie je dobré. Nie je sebavedomá, myslí si o sebe, že nie je dostatočne dobrá a často si preto dáva ďalšie a ďalšie ciele. Snaží sa byť lepšia a lepšia a často sa udrie až do úmoru. Má potrebu časti flirtovať s opačným pohlavím, aj keď jej to vo väčšine prípadov ide, môže jej to spôsobiť problémy. Nevie veľmi hrať pretvárku. Avšak ak už ste jej priateľ, nerobí jej problém vás podrezať, zase nie je žiadne neviniatko, na tom by sa len zasmiala. Je veľmi zahľadená do svojho výzoru. Rada vyzerá dokonale a upravene. Určite by neskočila do bahna len preto, aby sa zachránil. Radšej by už bojovala, ako si zničiť svoj výzor. Preto urobí čokoľvek aby zachránila svoju krásu. Myslí si, že je veľmi pekná, to je asi jediné, čo na sebe vôbec neodsudzuje. Veľmi často sa maľuje a zaberá jej to aj pár hodín, aby vyzerala tak, ako chce. Aj v tejto oblasti je na seba kritická. Vlastne je veľmi kritická a tak jej dokáže ujsť naozaj nepríjemná poznámka. Ako ďalšie by bolo dobré spomenúť, že má fóbiu z veľkých hĺbok. V aréne ako Atlantída by mala preto veľké problémy, aj keď sa vo väčšine prípadov vie udržať a nevšímať si to. Rovnako ako fóbia z hmyzu a pavúkov. Všetko to malé jej príde odporné a proste fuj. Ak môže okamžite to zabije. Ak nie, tak sa radšej decentne dostane preč. Dokáže podceniť súpera, docela často všetko podceňuje celkovo, ale to jej zase až taký problém neurobí, v dostatočne rýchlom čase si následne všetko uvedomí a môže pokračovať bez väčších problémov. Spolieha sa na všetky svoje schopnosti, aj keď niektoré sú u nej úplne nepodstatné. Zároveň ale nie je zbabelec, takže by ani zranená nutiekla, proste by sa nepriateľovi postavila stoj čo stoj. Radšej zomrie v boji ako zomrieť niekde na vykrvácanie, lebo chcela byť dlhšie pri živote. Na zľutovanie, kľudne by zahrabala aj malé decko, čo nemôže byť práve milé a sponzorov jej to určite nedonesie... Je nerozhodná, ak by si mala vybrať spojencov, je to naozaj ťažké a trvalo by jej to poriadne dlho. Na mentora sa ale nespolieha, myslí si, že je to len vedľajšia osoba, ktorá toho aj tak veľa nezmôže. Možno je to aj istá nedôvera? Prejavuje sa však len v malom množstve, takže to nie je nijaká zásadná slabina, ktorá by jej nejako veľmi urobila... Zle. Niekedy sa necháva uniesť imaginárnou hudbou v hlave a len tak zrazu začne tancovať. Áno, miluje tanec. Kľudne by to robila celý deň a celú noc. Ale nemala na to kvôli tvrdému tréningu veľa času. A rodičia to zároveň neschvaľovali. Mysleli si, že je to stráta času a nemá sa tým zapodievať. Prestala teda. A začala až keď sa jej tréning pomaly chýlil ku koncu. Väčšinou zastávala pozíciu vodcu a zakladá si na tom. V spojenectve by preto mohla mať nejaké tie problémy. Nemá rada, ak jej nieto rozkazuje, no sama veľmi rada rozkazuje druhým. No, má to v svojej kvetnatej povahe, ktorá by vám prišla na jedného človeka až veľmi rozmanitá, ale Werritha nikdy nebola ako ostatní, vo väčšine vecí je... Proste iná a dosť divná.


Werritha sa o svoj vzhľad dokonale stará, snaží sa byť nádherná. Má svetlé modré oči, blond vlasy siahajúce asi tak po lopatky. Meria asi stoosemdesiat centimetrov a váži päťdesiat kíl. Väčšina z toho sú jej svaly. Vždy je namaľovaná. A ak aj nie, nejako sa postará o to, aby vyzerala aspoň dostatočne dobre. Stavba jej tela jej zaručuje dokonalú obratnosť, ktorá sa jej hodí skoro v každom boji. Dlhé nohy zabezpečujú rýchly beh a celkovo všetko jej robí svaly, ktoré sa nebojí použiť v akejkoľvek situácii. Jej povaha je nestála. Môže byť vaša kamarátka a o päť minút vás bude nenávidieť do špiku kostí. Často je nepredvídateľná, ale stále si uchováva vodcovské schopnosti. Má v sebe aj istú chladnokrvnosť, ktorá by jej dovolila zabiť bez toho, aby pri tom čo i len žmurkla. Často sa zvykne sťažovať a hľadať príčinu v niekom inom. Inak je na seba ale veľmi kritická a veľakrát si všetko vyčíta - hlavne ak je zjavné, že to nemá na koho zvaliť. Inak rada pôsobí nebezpečne. Na nepriateľov alebo na možné hrozby hádže pohľady, aby ich uistila, že to nie je žiadna bábovka. V nepríjemných situáciách inštinktívne napína svaly, ktorých má naozaj dostatok a často vydáva aj isté vrčanie, ktoré sa podobá skôr na zviera ako na človeka. Narodila sa v druhom kraji, čiže je to profíčka ako vyšitá. Aj ona mala už od narodenia veľký potenciál byť budúcou splátkyňou. A dostatočne dobrou na to, aby sa dokázala v aréne predviesť. Učila sa všetkému veľmi rýchlo. A minimálne za polovičku svojich zručností vďačí len a len svojim rodičom, ktorí sú majstri bojových umení a naučili ju takmer všetko, čo vedeli. Takže na veľmi dobrej úrovni ovláda päť bojových umení. Mimo to chodila do výcvikáča asi ako každé dieťa so snom zažiariť v hrách. Učila a všetkým možným zbraniam, posilňovala skoro celé svoje telo a učila sa zdravej kuchyni. Aj tej normálnej, aj orientálnej. Jej žalúdok však nemá problém s ničím. Je dokonale plochá, keďže vie ako sa udržiavať vo forme. A to aj s obmedzeným množstvom potravín a vody. Aj keď sa snaží byť priateľská a komunikatívna, nie vždy jej to ide tak, ako by si priala. Chodí teda na vernejšie miesta a rada oslovuje aj úplne neznámych ľudí. Vždy je predsa dobré mať nikoho po boku. Pred niekoľkými mesiacmi sa jej narodila mladšia sestra. Síce ju má rada, no to vriskanie a plakanie jej uši nevedeli ustáť, tak sa presťahovala do vlastného bytu niekde v centre dvojky. Zároveň tak môže byť aj viac v dianí, nie len okrajovo sa po niekoľkých dňoch dozvedať novinky. Z rodiny sa najviac ale chodí baviť so sesterkami, ktoré sú v jej veku a zároveň majú podobné záujmy ako ona. Dokonca spolu chodia aj často trénovať. V zmysle jedna na dve, aby si zlepšili bojové techniky s viacerými protivníkmi naraz. V poslednej dobe už len trénuje a nijako inak sa nezaoberá životom. Maximálne ju tak stále bavia prechádzky a to, že chodí poza kraj o hôr. Cíti potom tú rebéliu, ktorá sa v nej pomaly usádza. A je to naozaj skvelý pocit. Tieto mesiace už dokonca trénuje boj jeden na troch, či dokonca jeden na štyroch. Aj bez zbraní, aj so zbraňami. Aj so ženami, aj s mužmi. Nevidí pri tomto rozdiel, cíti sa silná a odolná, keď porazí o hlavu vyššieho a na prvý pohľad silnejšieho chlapa. Vtedy sa vie potľapkať po pleci a povedať si, že je naozaj dobrá. Síce vlastní pásiky z Taekwonda, či Karate a tak ďalej, nehovorí to ale nikomu. Má totiž zvláštny pocit, že rodičia jej vlastne ani nemajú právo niečo také dať. Hovorí teda len, že dané veci študuje a venuje sa im. Ešte to tak, aby hovorila, že je v aspoň dvoch na úrovni profesionála. Síce klame, ale to už je v istej stránky jej povahy. Nedokáže síce hrať žiadne divadlo, ale o nejakých veciach klamať, to jej nerobí absolútny problém. V celku je teda dobré ju mať za kamarátku a zlé za nepriateľku.

Bellisarius Lizardcourt

20. march 2018 at 17:45 | Quinn |  Characters

Player: Pietro

FC: Ian Somerhalder



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17


Token: Kousek látky

[ beliséryjs lizrdkórt ]


Kluk z textilky. Taková ještě velmi stručná charakteristika tohoto mladého člověka. Ovšem, že by byl on nebo rodina vlastníky textilky, či továrny, to věru ne. Jsou jen jedněmi z mnoha, jež tvoří Osmý kraj a kteří v něm i dělají. Mohl si vybrat. Buď se dřít jako mezek na polích bavlny, kde se dřou převážně ženy a holky kraje a nebo dělat v továrně, kde by obsluhoval všechny ty strašně komplikované stroje plné všelijakých válců a složitých pletacích mechanismů, které z vláken dělají nitě. Nakonec se rozhodl pro ty stroje, ovšem i ta pole se ho týkají. Kdo by však čekal, že přijde ke stroji, zmáčkne čudlík a večer ho zmáčkne znovu a stroje vypne, asi by se zmýlil. Jeho činností je udržovat stroje v chodu a dobře promazané. A jelikož jde o stroje poněkud zastaralé, má o práci postaráno a mnohdy je zapotřebí i velká síla, protože je třeba nějaké části strojů i zvedat a bohužel vše je z oceli nebo kovu. Pokud je však díl moc těžký i na něj, pomůže mu nějaký dospělý chlap v okolí. Není to však jeho jediné zaměstnání. Když není, co by stroje pletly a musí se něco napřed sklidit, funguje nakonec i na poli, když s dalšími chlapy kosami sklízí úrodu bavlníku. Kosy se však nestaly jeho zbraní, kterou by se měl ohánět. Tou se staly dva nože kukri, na nichž se mu zamlouvala jejich zahnutá čepel a lehkost, kterou disponují. Samozřejmě hned skvělý v jejich obsluze nebyl. Začal napřed s jedním nožem a jen v krátkých intervalech, aby se naučil je držet efektivně v ruce a aby ho ruce nebolely. Až poté si troufl délku tréninku zvětšovat. Na balících odřezků látky z továrny si zkoušel i některé útoky a výpady. Trénink vskutku levný a finančně nenáročný. Nože získal zadarmo jako rezavé a tupé. Až když si byl sám jistý, že jeden nůž zvládne, připojil i druhý. Naučit se s druhým však nebylo tak snadné, jak si myslel. Při tréninku musel zohledňovat fakt, že v druhé ruce už nůž jeden je. Jeho ruka tak dosud má na sobě patrné jeho začátky tréninku se dvěma kukri-noži v podobě malých jizev. Doma to svedl na ostré součástky ve strojích v textilce. Doma vůbec nemá matka tušení, že s noži Bell, jak mu sama jméno zkracuje a což on nesnáší, umí tak dobře zacházet. Bellisarius však kromě dvojice kukri umí i s jiným nástrojem a tou je vařečka. Doma vařila napřed máma, ale po ní to všechno převzal on sám. Jak sám řekl.. "Je škoda, že neexistuje kraj vyloženě přes jídlo a vaření, jen na hrubé plodiny. Tam bych byl králem." Vaření ho neskonale baví a je to na pokrmech vidět. Díky těm strojům v textilce se umí skvěle maskovat, i když zatím jen olejem a šmírem a má i technické znalosti, takže umí i něco sestrojit, případně vyrobit i nějakou pomůcku, je-li potřeba a má k tomu patřičné potřeby.


Osmý kraj nikdy do Her nepošle chladnokrevného zabijáka. Ani on jím není. Urostlá postava je v jeho případě spíše přítěž, jelikož je obratný jako slon v porcelánu. Ten by nadělal kravál i v haldě peří. S tím vůbec je spojená celá fyzička. Sílu mít musí, aby se stroji vůbec pohnul, ovšem dlouhý běh, nebo šplh, nebo snad nedej bože přímo lezení, to je hotová noční můra. Když prostě ze země nedohlédne na vrchol kopce nebo hory, nevleze na to. Je moc energický, na vše jde hrubě bez přípravy, aniž by si omrknul, o co vlastně jde. Nepřemýšlí. Jde hned na věc, ať jde o cokoliv. On sám tohle vnímá jako slabost a nerad ji přiznává. Na chlapa jeho vzhledu má i slabiny, které byste do něj neřekli. Jako každý Osmičkař neumí plavat, což je k zaměření kraje pochopitelné. Ze zbraní mu nedávejte nic, co je dlouhé. Zabije s tím buď sebe a nebo omylem vás. Na dlouhé věci je nešikovný. Energičnost jde ruku v ruce s tvrdohlavostí. Může se mu říct stokrát, ať se rozmyslí, ale většinou je to zbytečné, protože už má jistě vlastní plán a podle něj se to udělá. Co na tom, že to nevyjde. Pak pokorně uzná svůj omyl. A také mu nedělá dobře společnost bohatších lidí. Je natolik zvyklý na chudinu Osmičky, že by pro něj společnost či zájem lidí z krajů lepších byla natolik netypický, že by se prostě neuměl chovat na jejich úrovni a cítil by se nesvůj. Bude tím potěšen a poctěn, ale to je tak všechno. Naopak chudší kraje, tedy vyšší čísla než Osm, s těmi se cítí jako ryba ve vodě a on ten lepší.


Rodina Lizardcourtových je cokoliv, jen ne vlivná. Jsou to takoví pracovníci všeho druhu. Asi nejlepší práci, co kdy měli, měla, a má Bellova matka, která projevuje svůj smysl pro design, přesněji pro tvary a vzory a na již hotová oblečení vymýšlí různé ornamenty, obrazce a vzory, které jsou jen doplněny maličkým monogramem ML, což je její jméno - Maryland Lizardcourt. Když tedy v Kapitolu uvidíte někoho se vzorem přes celý přední díl trička, na tuty bude jejím dílem. Na výdělku se však nijak tahle ozdoba neprojevuje. Samozřejmě její vzory se dostaly i k výrobci bot Zancanellovi, a ten jí poslal dokonce nabídku, aby u něj pracovala, že dostane vlastní kolekci botek. Maryland jeho nabídku sice vyloženě neodmítla, je však moc skromná na to, aby jen tak kraj nechala ladem. Ovšem, kdo ví, co bude. Však - není jí ani 40. Bellisaria počala totiž mladá (v 20 letech) a tak trochu z nerozumu. Otec už nežije. Zemřel na nějakou nemoc. A on ho ani moc neznal. A když tak poslouchal Maryland, jak o něm mluvila, je to asi nejspíše i dobře. Nebyl asi dobrým člověkem. Bellisarius byl v kraji zamilován do děvčete jménem Lister, která pracovala na poli. On do ní ano, ona do něj ne, on však v tomhle zaváhal a nic jí nikdy neřekl a neodvážil se jí ani oslovit. Ona nikdy ani o něm nemluvila a jak sám poté v televizi při posledním ročníku zjistil, už ani nepromluví. Zařekl se proto, že jakmile se mu bude zase nějaká líbit, nebude nyní váhat. Co je ovšem jeho plus a on to moc dobře ví, je jeho tvář s jakýmsi zákeřným a úlisným výrazem. Může tak někomu vymluvit do hlavy díru a tím ho ukecat i k naprosto pro daného člověka nevýhodným dohodám a tak ho využít k obrazu svému. S tím kukučem by prodal snad i vlastní matku, kdyby měl někdo zájem a dal dobrou cenu… Není to ale dovednost, spíše taková vypečenost. Bellisarius naprosto nesnáší, když je jeho jméno krácené na familiárního Bella. U cizích lidí, jež ho neznají, je ochoten to snést, ale lidé co ho znají a kterým to řekne, a oni nejsou schopni se toho držet, už tolerantní moc není. Bell dle jeho slov "nemá vejšku". Bellisarius zní o mnoho lépe, no ne?

Arminia Della Acura

20. march 2018 at 14:12 | Quinn |  Characters

Player: Pietro

FC: Evangeline Lilly



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16


Token: Dřevěný panáček

[ armínya déla akjura ]


I kvůli pohnutému rodinnému osudu mnohými lidmi v kraji přezdívaná "Dvě Tváře". Ale vezměme to popořadě. Jakožto holka se moc do věcí kolem zaměření kraje moc nehrnula, i když se ze zvědavosti na řezání a práci se dřevem koukala. Dovednost ovládání všech těch nástrojů ji fascinovala a chtěla ji také ovládat, už jen pro to, co je pravdy na tom, že děti se tu s těmito dovednostmi rodí. To však netušila, jak moc jí to bude v životě ku prospěchu. Co se pomůcek a zbraní týče, je to ohledně samotných základů ukázkový univerzál. Na měřítka kraje profesionál je však jen ve dvou věcech. Vše začalo malou gumovou sekyrkou, a malou pilkou, která by spíše zpívala panemskou hymnu, než řezala dřevo. V papírně, kde už nějakým rokem vydělává, zase umí dobře zacházet s nožem, když velké archy papíru přeřezává napůl a ty dál krájí na menší listy, které už pak míří s mírnou nadsázkou rovnou na stůl prezidentky. Dvě rodinné ztráty ji však donutily proniknout i do světa mužů. Jeden z otcových přátel, který s ním pracoval, si ji v 13 letech vzal pod ochranná křídla s tím, že ji s chlapskými věcmi naučí zacházet. Něco již uměla z opravdu dětských let, nyní však začala pracovat a i trénovat již s opravdovějšími věcmi. Napřed s malými sekerkami a malými ručními pilami a v průběhu let se malé sekerky změnily v klasické dospělé dřevorubecké a malé pily ve velké ruční. Nyní v 16 letech si poprvé vyzkoušela i pilu motorovou, ale potom, co jí z nezkušenosti pila o větev nebezpečně cukla, ji raději vypla a má z ní respekt. Ovšem v budoucnu jí bude chtít také zdolat. Je to výzva. Svou učenlivostí tak dostala vedlejší práci mezi dřevorubci, nahrazuje, byť ne plnohodnotně, otcův plat a dělá, ovšem jen na těch menších porostech a stromech, které nejsou nebezpečné. Jak se postupně ukázalo, zastane spoustu chlapské práce a i hodně chlapům se vyrovná. Odlišnost pohlaví ale bude už vždy patrná. Aby vedle dvou platů z dvou prací vylepšovala rodinnou finanční bilanci ještě o něco maličko, přihlašovala se do dřevorubeckých závodů, kde každý účastník dostal nějakou odměnu. Tahle krajská zábava ji nejenže přinesla nějaké výdělky, ale i sílu, a u pár mužů i respekt, když je dokázala porazit v soutěži, o co nejrychlejší přeseknutí kmene. Rychlost, kterou dokázala se sekerou vyvinout a střídat strany ji přinesla nemálo výher. Sekera ji společně s kapesním nožem, který získala od táty, zůstaly do dnešních dob v rovině bojové jako její zbraně. Otcův kamarád se nakonec stal čímsi, jako jejím trenérem. Kromě používání nástrojů cechu dřevorubeckého jí naordinoval cvičení a posilování. Arminia v počátcích neuvěřitelně prskala a absolutně odmítala cokoli takového podstupovat, že je to hloupost, nadře se dost i tak. Až poté byla citově donucena, když jí bylo řečeno, že by si to táta jistě přál. Velmi nerada začala a po několika měsících to začalo nosit své ovoce. Ačkoli jsou tam jistě ještě rezervy, je v podstatě na limitu svých schopností fyzických i časových. Naučila se i rychle běhat a má i přehled o bylinách. Ví, které jsou jedovaté a které se dají i jíst.


Mužská práce se stroji a nástroji a někdy i náročná práce v papírně ji moc času na jiné věci neposkytuje. Mít dvě zaměstnání je holt náročné. A tak vaření není zrovna činností, kterou by mohla návštěvu okouzlit. Zná bylinky, ale vařit z nich ne. Něco se sice dá jíst i jen tak, utržené, ale když z toho umíte něco stvořit, je to lepší. Její postava jí je, světe div se, i ku škodě - v podobě maskování a krytí se. Není sice cimprlich a namaže se snad čímkoliv (ano, i tamtím zvířecím, když by to bylo nutný…), ale i když je sportovní postavy, naskládat se do malého prostoru, aby byla co nejlépe ukrytá, je problém, při dlouhé době jí zcepení nohy a chviličku trvá, než se může zase pohybovat. A to i sebelepší líčení je houby platné, když se furt vrtíte a šustíte. Voda je také její slabina. Má ji ráda, voda jí nevadí, ovšem plaveckým sportem je nepolíbená. Ví, že má nějak máchat rukama a nohama, ale jak rychle, to už ne. A ta rádoby říčka, po které se plaví kmeny, v tom se plavat nenaučí nikdo. I když by leckdo na první pohled řekl, že to zvládne, opak je pravdou. Neumí šplh a ani nikam jinam nevyleze. Bojí se výšek. Jakmile se koukne dolů, je zle a je to špatně. A že se dolů kouká pořád. Proto také na stromy na rozdíl od chlapů neleze a jakmile je to možné, pracuje na pevné zemi.To jediné jí na jejím kraji vadí. Jinak tu má všechno. Co jsou ovšem škraloupy na jejím charakteru, to jsou její nedůvěra a zdrženlivost. Tohle přišlo samo s odchodem mužské části rodiny. Přišlo totiž mnoho nápadníků a nabídek pomoci, ale ne vždy byly s dobrými úmysly. Moc se jí do nějaké akce s opravdu cizím člověkem nechce. Nerada by byla jeho živým štítem. To spíše naopak. Ona by ten štít ráda z někoho udělala.


Už od kolébky (a to doslova) je její život provoněný smolou a zasypaný pilinami. Narodila se do kraje dřevařského, honosícího se šťastným číslem sedm. Kromě matky Roweny měla ještě i tátu a o dva roky staršího bráchu - oba se stejným jménem Armin. Mnoho lidí ji, jak bylo řečeno na začátku, přezdívá "Dvě Tváře". Není to nic hanlivého, ani ona sama není nijak z poloviny zohyzděná, jen to prostě vyplynulo z jejího dětství a mládí. Ženská stránka jejího života byla ta klasická - tedy spíše papírenská část krajského života, příroda, lesní zvířata a jiné ženské věci a byla holka jako každá jinačí v kraji. Ve dvanácti přišla však o otce Armina staršího, když se při jednom rutinním kácení stromů nečekaně ulomila díky padajícímu stromu velká větev z jiného stromu vedle a spadla na jejího tátu. Ten sice samotný pád větve přežil, ovšem o tři dny později v nemocnici zemřel na zranění, která utržil. Pak tedy přišla na řadu i mužská stránka jejího života - když ji otcův kamarád rok po otcově smrti uvedl do světa smoly a dřeva. Pořád byla tato stránka ale upozaděná. Bylo tak tomu jen další rok do jejích čtrnácti. To přišla i o bráchu Armina mladšího, když ten nešťastně při opracování padlých stromů zakopl a nabodl se na čouhající větev. Matka nebyla daleko od zhroucení a zešílení, ale Arminia zůstala při smyslech a nenechala se těmito ztrátami sebrat. Zintenzivnila svou práci se stroji i v papírně, aby zvládla více práce a dostala tak více zaplaceno (platilo se podle vykonané práce) a držela tak rodinu nad vodou. V prvních dnech, které byly nejhorší, nebyla ani ona daleko od celkového vyčerpání. Matka Rowena se ale dala postupně do pořádku, ačkoli už ne na sto procent. I když normálně funguje jako dospělá žena, a i již částečně pracuje, je v skrytu duše pořád tím křehkým člověkem, který se může znovu sesypat a který, dokud má Arminii, bude v pořádku. Dcera jí pomalu však dávkuje do její mysli i možnost, že tu jednou nebude ani ona, což zatím skrývá za dlouhodobou práci mimo domov. Ale stejně jí je jasné, že na to přijde jednou sama. Tak tedy přišla ke své přezdívce. V práci nastavuje klasickou ženskou tvář, ovšem mimo ní přepne do "mužského" módu a funguje jako muž a živí rodinu. To všechno ji však začalo odlišovat od jejích vrstevnic, které pořád zůstaly těmi mladými nedospělými holkami bez větších starostí. Když se pominou rodinné trable, je radost na Arminii pohledět, tedy pokud jste chlap.  Dlouhé hnědé vlasy, pronikavý pohled a rysy svalů na rukách, břiše a nohách z ní dělají přímo objekt mužského zájmu. Sama si všimla, že na ní koukají otcovi bývalí kolegové (a někteří i přitom cintají). Ti mají i díky slibu, co dal jejímu otci jeho kamarád, smůlu. Několik románků s kluky jejího věku už proběhlo, ale když viděla, že neunesou ani obyčejnou ruční pilu, poslala je do háje. Měla i starší kamarádku, jmenovala se Patricie a chodila s klukem jménem Enrique. Toho ale sebrali při Sklizni a už se nevrátil. Sama tedy zašla za Patricií s tím, že ji ze ztráty bude utěšovat. Omyl. Patricie nebyla ani doma a ona ji pak viděla druhý den s jiným maníkem… Arminia sama je naprosto obyčejná holka, bez nějakých manýrů. Je si však vědoma své fyzické krásy a schopností, kterými by pak mohla využít nějakého kluka. Dokáže pracovat i s jinými lidmi, ale, když je sama, také jí to nevadí. Jen je, jak bylo řečeno v tomhle rozvážná. Sice se nevedou žádné statistiky na toto téma, ale Arminia byla možná nejmladší výdělečnou osobou v kraji. Už v osmi letech totiž tahala vozík po kraji a prodávala piliny na topení. Ceny byly nízké - od čokolády po malou hračku. Jedna z nich - dřevěný panáček, což jsou jen spojené malované dvě kuličky, jí zůstal dosud jako památka a jako talisman.

Zeelandian Northsound

20. march 2018 at 13:30 | Larsyn |  Characters

Player: Pietro

FC: Scott Adkins



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17


Token: Slupka od brambory

[ zílendyen nórtfsaund ]


Je z Jedenáctého kraje, tedy lánů prací a plodinami oplývající. Zaměstnání na polích mu tedy umožnilo nabrat mnohé dovednosti. Vzhledem k tomu, jak je kraj mechanizovaný, je jedním z nejlepších oráčů pole, kteří to dělají stále postaru. Zapřažený kůň s oracím pluhem. To je všechno, co potřebuje. Navigovat koně a tlačit pluh před sebou vydrží i celé hodiny. Nedokázal to ovšem hned. Už ve dvanácti s pomáháním začal. Táta mu dal samotné základy a Zeelandian, jakmile byl rovný úsek, se hned chopil pluhu a oral své první metry. Časem dostával větší a větší úseky až v 16 letech dokázal poprvé zorat celé pole, co měli doma. Pravidelná práce nejen na poli, ale i ve skladu plodin v centru kraje mu postupně dopřála dostatek svaloviny. Nejenom pluhem však živ jest Zeelandian. Ačkoliv se snažil každý rok celou tu věc kolem Her nějak nevnímat a ignorovat jí, nešlo mu to. Tomu se uniknout nedalo. Když už zapomínal, že tahle kratochvíle bohatých existuje, byl den Sklizně a zas to bylo všude kolem. Tak se rozhodl, že je lepší nenechat nic náhodě a tak hledal cokoliv, co by mohl využít jako zbraň. Zaměření kraje mu výběr dosti zužoval, pluhem se bojovat nedá. Nakonec několik dní po 14. narozeninách nalezl doma v dílně nástroj, kterému se říká cep. Byl už dost starý, leč stále ještě funkční. Převážně jsou k vidění hlavně u jejich zemědělských konkurentů v Devátém. Když byl cep ještě ve stavu, jak ho našel, tedy celodřevěný, jen s řetězem, učil se s ním o volných chvílích trénovat. Začátky nebyly růžové, kolikrát si jí tím koncem mlaskl o záda, což ho štípalo a měl velikou chuť se na to vykašlat a najít si jinou věc. Nevzdal to a na záda si tak začal přivazovat přeložené pytle, aby měl měkkou ochranu, kdyby mu zase cep ujel. Rány do zad postupně ustávaly a tak se rozhodl jej ještě vylepšit a tu mlátící část na řetězu opatřil železy a v poslední době i omotaným ostnatým drátem z elektrického plotu, který získal v době, kdy je plot vypnutý. To už si ale na záda jako jistotu zase začal dávat na záda ty pytle, ten svistot vzduchu, který vytváří ostny toho drátu, totiž zní velmi nebezpečně. Právě zisk ostnatého drátu mu dopřál i dovednost rychlého běhu. Nic jiného mu totiž ve chvíli, když jej z dálky uviděl mírotvorce, nezbývalo. Mírotvorce mu do tváře naštěstí neviděl, ale rozběhl se za ním a i střílel. V kukuřičném poli se tomu mírotvorci ztratil. Život je pro něj docela cenná věc a nechat se odstřelit jako prašivý pes by nebylo nic extra. Tak si střídal trénink ze zbraní a běh. I si vypracoval plán tréninku, aby na něco nezapomněl. Kvůli jejich životní úrovni se mu začaly kupit i lístky do osudí a je tak na případný výběr připraven. Přesto se však stále snaží tu bojovou show ze své hlavy vytěsnit. Není to něco, o co by stál.


Pokud běhání, velká síla a boj ze zbraní v podobě cepu jsou jeho dovednosti, pak to ostatní je jeho slabina. Uvařit dokáže jedině brambory. Ty má se solí nejraději. To ostatní uvaří matka a když je největší nouze, něco se dá i pořídit za těch pár mincí, co si vydělá. O vaření se nikdy moc nestaral, možná i proto, že byl, jako každé krajské dítě, celý dosavadní život doma s rodiči a nikde "na vlastní pěst." Voda je v kraji poněkud sice obvyklá věc, pokud se počítá ta užitková na kropení polí. Vodu tak on sám nemá vůbec v oblibě a kromě mytí a pití, a tak když nemusí, nevyhledává jí. Slabostí mu jsou i všechny jinačí zbraně a nástroje, které nespadají do jeho okolí, takže luxusní meče, a podobné hračky mu nic neříkají. Slabinou může být i jeho povaha. Není sice žádný vztekloun, rapl nebo notorický kecal, co nezavře pusu, ovšem není ani bůhvíjak družný s jinými. Když ho někdo osloví a chce si povídat, v tom problém není, ale že by sám běžně navazoval kontakty, to ne. Jakmile je to možné, je nejraději sám. Hlavně při práci a tréninku, přitom se nejlépe soustředí a odvede nejlepší výkon. Co se na poli dá také dost složitě natrénovat je lezení, šplh a podobné věci. Ani schovat se neumí. Jen v rozhlehlých polích, ale ty nejsou všude.


Svou postavou jako celkem by měl u většiny ostatních kluků v kraji vzbuzovat respekt a ostřejší rysy mu dodávají na atraktivitě i pro opačné pohlaví, ovšem tohle je asi všechno. Jeho rodiče totiž nikdy nepatřili v kraji k bohatější a tedy atraktivnější části obyvatel. Co chodí na tomhle světě, žili si jen a pouze pro sebe. Pole středního rozměru, a zvířat, co by prsty na rukách stačily a ještě by zbylo. Ale jelikož má Kapitol pořád málo, i oni musí ze své sklizně, která není zrovna sama o sobě veliká, odvádět 50-70% na cestu do hlavního města, podle toho, jak se to zrovna hodí těm nahoře. Není jim to příjemné, ale raději plnit kvóty, než být v nemilosti a být na tom ještě hůře. Oba rodičové vystřídali v kraji několik prací, ale odevšad byli po nějaké době propuštěni, povětšinou pro nadbytečnost, což je ale kec. Spíše nechtěli hrát hru zaměstnavatelů, kteří platili za odvedenou práci málo. Oni se ozvali a tak letěli. Nakonec se upíchli ve skladech plodin, kde se vše balí, třídí a označuje. Ty zaměstnávají beztak nejvíce lidí, je tu ovšem nonstop dozor mírotvorců, kteří, jakmile uvidí, že se někdo snaží něco uzmout, dotyčného chytí a dost mu poničí vzhled. Ti, co si nedají říct ani potřetí, už pak více nenakradou, protože je zastřelí. Ten plat za ten dozor za zády ovšem stojí. Platí se totiž daleko nejvíce z všech možných zaměstnání, co jsou v kraji možná. Otec má již nějaké mírotvorce vytipované a oťuklé a když to je možné, oni mu dají nějakou tu zlatku k platu navíc, když jim sežene nějaké jídlo extra. Není to však často, asi dvakrát do čtvrt roku, jakmile by to totiž prasklo, vysloužil by si jednu do zátylku nejen on, ale i ti mírotvorci. Zeelandian už od malička byl obklopen zeminou, bramborami, kombajny a podobnými věcmi. Vztah k tomu všemu si pěstoval odjakživa. Nespočetněkrát byl jako malý odveden domů s perfektní bahenní maskou po celém těle, když se rochnil v kalužích na polích, až měli rodiče dojem, jestli se nestala chyba a místo malého kluka se jim nenarodilo malé prasátko. Prošel si i okrajově školou, ale jen proto, aby nebyl za blbce a poznal, co se u nich pěstuje, sklízí a jak to vůbec vypadá. Nějaké počítání rovnic, a nebo několik světových jazyků je proto něco, čím není vybavený. Zajímavý je i původ jeho jména. V době když se narodil, bylo v kraji období dešťů. Otec si nevěděl rady, jaké jméno synovi dát a tak pohlédl z okna, kde uviděl širý lán pole, v kterém bylo v kolejích od traktorů vytvořeno spoustu kaluží, které připomínaly malá moře. Byl to veliký kus země - země moří - "sea lands" a z toho už byl jen kousek ke konečné formě - Zeelandian.

6th Pentagames → Schedule

17. march 2018 at 16:36 | Larsyn
Výsledek obrázku pro districts hunger games gif

Než se začnete ptát na všelijaké dotazy, řádně si pročtěte celý harmonogram! To nejdůležitější máte v celém článku rozepsané a vysvětlené. Není možné tedy něco splést, pokud si nejste v něčem jistý, tak se raději zeptejte.

Vše můžete zasílat dříve, tzn. kostýmy, soukromá vystoupené, rozhovory, tudíž vám žádné výmluvy typu "nestihl/a jsem" nepomohou. Něco se hraje online, není to ale povinná část, ale pokud dorazíte a hrát budete, získáte tím bonusové body.

Raději vždy sledujte nástěnku (notice board) nebo naší facebookovou stránku, může se stát, že se z technických či osobních důvodů může něco změnit. Jestliže máte nějaké postavy na splátce a nemáte zrovna čas v době arény, raději napište do omluv (excuse), jinak Vám postava umře a u nás si potom nestěžujte. Jestliže byste neměli jen čas během akcí v Kapitolu a na arénu byste čas již měli, doporučovali bychom abyste i tak hráli a vše si předem vyřešili (přehlídka, soukromé vystoupení a rozhovor). Sice nedostanete za online akce bonusové body, ale nepřijdete o moc.

Heslo do centra splátců, získáte až po Sklizni - musíte být online na chatu, jinak si opozdilci musí napsat na e-mail. Jste dlouhodobý hráč a heslo Vám nefunguje. To je zcela možné, hesla se mohou za čas měnit, proto nám napište na e-mail, nikoliv do G-Booku.

13. 4. - pátek

Průběh Sklizně je jednoduchý stejně jako ve filmu. Nejprve se spustí krátký film, poté se vyberou dobrovolníci - pokud se přihlásí víc, jde do arény ten nejrychlejší, jestliže se nikdo nepřihlásí, tak se poté může losovat splátce, je nutné se dostavit na chat! - Hlavně eskorti. Výběr je podle admina, tudíž si eskort nesmí losovat sám, pokud není jasné, kdo do arény půjde. Jména splátců získají eskorti od amina, který má dohled na Sklizeň na starosti. Hráči na chat přijít nemusí, ale doporučujeme to z několik důvodů: můžete přijít o důležité informace, budete mít špatný přehled o sklizni, na váš kraj klidně mohl někdo zapomenout nebo můžete udělat něco špatně a váš post se bude neustále mazat - nekomunikujeme s hráči v herních knihách.

Pokud se někdo přihlásil dobrovolně, tak jméno splátce sdělte adminovi. Myšlenky číst neumíme a nemusíme zrovna stíhat číst herní knihy všech krajů. Stylisté by se také měli dostavit, aby byla komunikace rychlejší než přes e-mail. Stylista nemusí být vždy laskavý a vytvářet Vám kostýmy automaticky, proto mají splátci povinnost po sklizni napsat svému stylistovi. Pokud jste nenapsali, admin vám nepomůže.

SKLIZEŇ
  • Kde: Na náměstí v krajích
  • Kdy: 18:00 CET | 9am EST
  • Aktivita: splátce za účast získá +1 bod, za dobrovolné přihlášení +2 (berte v potaz reálnost, pokud to budete dělat jen pro body, je možné, že potom nedostanete vůbec žádné, i když jste se sklizně zúčastnili) | eskorti +1 SG
ROZLUČKA S RODINOU
  • Kde: Na náměstí v krajích (uvnitř radnice)
  • Kdy: 19:00 CET | 10am EST
  • Aktivita: Pokud máte jiné hráče, kteří vám hrají rodinu, můžete si s nimi zahrát krátkou hru. Samozřejmě můžete hrát i bez jiných postav, stačí to rozepsat v postu. Tato aktivita není nutná a žádné bonusové body nezískáváte.
CESTA VLAKEM
  • Kde: Vlakové nádraží
  • Kdy: 19:20 CET | 10:20am EST
  • Aktivita: Volná hra + Některé kraje se dostanou do Kapitolu dříve. - Nejste ve společném vlaku kromě 1., 2. a 3. kraje, kteří jedou společně. | Můžete si zlepšit vztah s mentorem nebo získat nějaké body za hraní do defense.
PŘÍJEZD DO KAPITOLU
  • Kde: Nástupiště
  • Kdy: Záleží z jakého kraje jste, podívejte se na tabulku pod jízdním řádem.
  • Aktivita: Jakmile se dostanete do Kapitolu na nástupiště, mírotvorci vás musí prohlédnout. Ze svého kraje jste si mohli přivést jen oblečení, který máte na sobě a jeden amulet, který si smíte vzít i do arény. Vše vám bude zabaveno, pokud to bude příliš velké, nebezpečné a působit to jako zbraň, bude vám to odebráno. Kraje, kteří sem dorazí dříve než do začátku příprav na přehlídku si mohou zatím dopřát relaxace v ubytovně. Pokud si vyžadujete speciální zbraň, která v tréninkovém centru není, ohlašte to po příjezdu do Kapitolu u mírotvorce, který vás bude kontrolovat (stačí napsat na nástupiště post, normálně hrajte, ne že napíšete jen slovo). Seznam zbraní a vymožeností v centru si vyžádejte od admina.

14. 4. - sobota

Všem stylistům doporučujeme mít předem vytvořený návrh nebo už celý kostým, času na výtvor není moc.

Je nutné si napsat o kostým předem svému stylistovi, a to nejlépe hned po absolvování sklizně. Pokud se Vám stylisté neozvou do 13:00 v den přehlídky, tak poproste záskok nebo si vytvořte vlastní. Můžete se domluvit i se stylistou z jiného kraje, pokud už nebude zatížený. Bylo by dobré, aby kostýmy pro kraje pasovaly, a proto si krajané nechte vytvořit kostým u stejného stylisty nebo se spolu aspoň domluvte. Sjednocené kostýmy kraje jsou vždy lépe hodnocené. Pokud nebudete nic dělat, naše ani stylisty chyba to není. Stylista by se měl po vaší žádosti o kostým ozvat. Pokud se neozve, raději nám napište a my se jej pokusíme zkontaktovat, v žádném případě ale ne na poslední chvíli.

Jestliže se stylista neohlásí do omluv, že nestíhá a následně neodpoví splátci, který po něm kostým požadoval, dostane sankci $3 000 a po druhém stejném incidentu bude postava smazaná.

UBYTOVÁNÍ
  • Kde: Ubytovna splátců
  • Kdy: Podle toho, kdy dorazíte do Kapitolu. (např.: 1. a 2. kraj je v Kapitolu za 2 hodiny, vše najdete u místností dole u jízdního řádu)
  • Aktivita: Volná hra, není možné se potkat s jinými kraji, kromě výtahu.
PŘÍPRAVA
  • Kde: Přípravný sál
  • Kdy: 7:00 CET | 10pm EST
  • Aktivita: Volná hra se stylisty a splátci, mějte na vědomí, že jste po celou dobu připevněni k preparačnímu stolu nebo v jiných zkrášlovacích místnostech se stylisty. Koho často uvidíte bude jen stylista a váš krajan.
Stylisté musí své kostýmy na přehlídku kreslit nebo používat jiné grafické editory, výtvor musí být váš. Pokud už kopírujete něčí nápad, aspoň to udělejte jiný, ale pokud zjistíme nějakou až moc velkou podobu kostýmu s jiným autorem nebo jen v jiných barvách a tak podobně, budou mít vaši svěřenci snížené body a po opakovaném kopírování bude stylista smazán! Pokud se tak stane, že stylista něco zkopíruje a zkazí hráči skóre, hráč si smí vybrat jiného stylistu nebo si vytvořit sám a poslat kostým znovu do určitého času.

Kostýmy posílat nejpozději do 14. 4. - 19:00. Kostýmy posílejte na e-mail: rpg-onhg@seznam.cz

PŘEHLÍDKA
  • Kde: Náměstí v Kapitolu
  • Kdy: 19:30 CET | 10:30am EST
  • Aktivita: Volná hra s Vypravěčem a ostatními přítomnými.

15. 4. - neděle → 17. 4. - úterý

TRÉNINK
  • Kde: Výcvikové centrum
  • Kdy: 7:00 CET | 10pm EST
  • Aktivita: Volná aktivita s trenérem nebo bez, shánění si spojenců. Trenér vám pomůže se zvýšením síly nebo obrany více, než hra se splátci. Pouhá hra komunikace nebo vytváření spojenectví se nepočítá do tréninku, tudíž nemůžete získat získat sílu! Síla není lehce dosažitelná, proto nebuďte smutní, když nic nezískáte. Za 3 dny přece nikdo normálně nezesílí.
VŠECHNY HRY V TRÉNINKOVÉM CENTRU JSOU NA VÁS A NA TRENÉROVI. KAŽDÝ DEN SE VÁM OBJEVÍ V CENTRU ROZVRH.

1. den - Všichni noví i staří hráči by se měli zúčastnit seznámení s pravidly arény v nonRPG, který bývá na chatu někdy kolem večerní hodiny. Během prvního dne se naučíte něco málo o přežití v přírodě, maskování a bylinkách, které budou v aréně kolem vás, pokud tam nějaké budou. V nějakých situacích se maskování a bylinky úplně z rozvrhu vymazají a budou tam místo toho technologie. Podle arény, ale to záleží vždy na tom, jestli chtějí tvůrci prozradit více o prostoru arény. Může se stát, že se v rozvrhu objeví technologie, ale přesto se objevíte v zcela zelené aréně. Základy lezení na stěnu, zakládání pastí a ohně, plavání a dlouhé běhy a sprinty o čas také nebudou chybět. Pokud by někdo měl zájem o trochu vaření, může si vyzkoušet samozřejmě vyzkoušet ve speciální kuchyňské místnosti si něco navařit nebo vytvořit jedy ze surovin, které naleznete v aréně. V místnosti se budou nacházet i věci, co v přírodě jen tak nenaleznete, takže si můžete v podstatě uvařit i oběd pro sebe, pokud vám kapitolské jídlo moc nechutí. → lze získat až 3 body do obrany

2. den - Trénink bude o něco náročnější než z prvního dne, kde jste mohli získat mnoho informací o přežití a i o hraní v aréně jako hráč. Tentokrát budou střelné zbraně, lukostřelba, z praku atp... poté máte možnost si i vylepšit své bojové schopnosti se zbraní zblízka nebo bez, sebeobranu a trénink na fyzičku. Zkrátka vše, co se týká boje. Jestliže nejste moc fyzicky zdatní a nevydržíte celý den jen trénovat na fyzičce, tak tu pro mladší i starší máme pro změnu psychiku a anatomii. → možnost získat 1 bod síly

3. den - Tento den máte celý volný. Pokud si chcete zatrénovat ve výcvikovém centru a vyzkoušet si něco, co jste nezvládli nebo nestihli, tak máte šanci. Nemusíte se tam klidně vůbec objevit a lenošit si ve svém patře, ale bude to pro Vás méně výhodné, jelikož si tím můžete nasbírat další body. Trenéři v tento den mají volno. Můžete si v tento den vyžádat i tak trenéra, ale jen na psychiku, anatomii a strategii. Pokud jste ve spojenectví, musíte na to být alespoň dva. → možné dosažení bodu obrany a síly (pokud už jste získali do síly z druhého dne, další už nezískáte)

Pokud máte domluvené spojenectví z tréninkového centra, tak to máte v pořádku. V ubytovnách se nesmíte setkávat s jinými kraji, takže domluva spojenectví jen s mentorem. Žádné výtahové "kamarádíčkování" neplatí, výtah je rychlý. Mentor Vám klidně může někoho šoupnout do spojenectví, pokud se mu zachce i bez vašeho svolení. - Veškeré kontakty s mentorem Vám může najít i sponzory a nejen spojence, může Vám zjistit i několik informací ohledně arény, sice maličkosti, ale pokud se zeptáte, tak to zjistíte jen od něj a Vaše postava může být klidně ve výhodě. (Mentoři se o aréně dozví jen tehdy, pokud se zeptají. Nezjistí však úplně všechno, ale něco málo ano.)

18. 4. - středa

Svá soukromá vystoupení posílejte na herní e-mail: rpg-onhg@seznam.cz

- Představení muže mít max. 500 slov. Zasílejte do 18. 4. - 21:00.
- Soukromá vystoupení se nemusí tvořit jen RPG stylem, můžete si vymyslet, co vaše postava předvede před porotou a všechno si to zkombinovat. Další možnosti: zasílání videa vašich schopností, jinak vytvořená videa, kresby, jiné kreativní věci, kterou vytvoříte reálně nebo cokoliv jiného vás napadne. Nemusí to tedy být nutně RPG popis. Kreativní vystoupení se cení. Poradíme vám, že nás máte zabavit a ne znudit, to je též tajemství (možná) těch vyšších bodů? Hodnotíme i to, jak to upravíte. Pokud se k nám dostane třeba neupravený text, plno chyb, překlep atp... tak nás to též nepotěší. Snažte se i o to, aby to vypadalo pěkně. + PŘIPIŠTE SVOJÍ HLAVNÍ ZBRAŇ (Musí mít svůj vlastní název např. meč, palcát, pokud je to věc, která je sestavená s více věcí nebo zbraní - hřebíky natlučené v baseballové pálce, nepatří to mezi zbraně, tudíž můžete mít v aréně jen baseballovou pálku a část s hřebíky si musíte vytvořit jinak.)


19. 4. - čtvrtek

PŘÍPRAVA
  • Kde: Přípravný sál
  • Kdy: 8:00 CET | 11pm EST
  • Aktivita: Volná hra se stylisty a splátci, mějte na vědomí, že jste po celou dobu připevněni k preparačnímu stolu nebo v jiných zkrášlovacích místnostech se stylisty. Koho často uvidíte bude jen stylista a váš krajan.
ROZHOVORY
  • Kde: Studio
  • Kdy: xxx CET | xxxam EST
  • Aktivita: Můžete hrát ve studiu, ale všechny rozhovory probíhají přes e-mail. On-line rozhovory jsou zrušeny.
O otázky si řekněte xxx (hlaste se o pozici u admina), nejpozději do 18. 4. - 20:00, odpovědi posílejte na rpg-onhg@seznam.cz nejpozději do 19. 4. - xxx.

Rozhovory se vytvářejí ve dvojici, tudíž vždy se svým krajanem. Pokud máte zrovna neaktivního krajana, tak nezoufejte, nebudete hodnoceni jinak a o body určitě nepřijdete.

Kostýmy na rozhovory nemusí být už nutně kreslené, stačí si klidně vytvořit něco z polyvoru. Je však možné, že vám kostým pošleme zpátky, pokud již podobné šaty byly. Kostýmy posílejte do 19. 4. - 19:00 na e-mail: rpg-onhg@seznam.cz

Pokuste se o ne úplně krátké odpovědi, ale ani žádné super sci-fi romány. Co Vám hlavně přijde za vhodné říci Panemu. Berte v potaz to, že to čte většinou jeden člověk, kterému to nemusí úplně bavit, a nesmyslné plácání o ničem a mimo věc se špatně čte. Opět máte za úkol pobavit adminy a tentokrát i ostatní. Nikdo u rozhovorů netuší, co se Vám honí hlavou, takže všechny myšlenky stranou, jinak za to budou mínusové body.

20. 4. - pátek

Jestli máte ještě nějaké otázky v NonRPG bude od 15:00 čas. Také tou dobou již nesmíte hrát v Kapitolu, hraje se ve vznášedle. Diváci mohou sledovat Hry v Capitol TV, které je v Kapitolu. Může se tam běžně hrát, je to místnost jako každá jiná.

ZAČÁTEK HER
  • Kde: Vznášedlo + NonRPG chat [ Nováčci nutně! ]
  • Kdy: 17 - 19:00 (Vpuštění do vznášedla již v 15:00) CET | 8-10am (6am) EST
  • Aktivita: Hra s Vypravěčem, krajanem, mentorem nebo stylistou/uvaděčem. Budete mít možnost se napít, což Vám může zachránit od zbytečných starostí. Uvidíte prvně kostým, což vás může předem uklidnit nebo znervóznit. Též můžete uhodnout arénu, a kdo jí uhodne dostane... nic nebo dobrý pocit.
Měli byste dorazit na NonRPG chat. Pokud máte problémy se dostavit na chat, napište nám dříve, než vše začne, ať Vám můžeme poslat odkaz. A když by se naskytly jiné problémy, pořád můžete najít odkaz na arénu ve vznášedle nebo v menu.

Úplnou nutností být na NonRPG chatu od začátku je u Quarter Quell a Pentagames, kde se pravidla mění. Sice to bude vypsané na webu arény, ale změněná pravidla je dobré vědět předem, a nemusíte se tím pak zdržovat.




Shanti Weisberg

10. march 2018 at 18:49 | Quinn |  Characters

Player: Maddie

FC: Amiah Miller



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 12


Token: Stříbrný řetízek

[ šentý fízberg ]


Od Shanti není úplně očekáváno, že půjde do arény, a že by měla nějak bojovat. Má minimum lístečků v osudí a ani ona sama si nedělá nic z toho, že jistá pravděpodobnost, že by byla vybrána, tam je. Kdyby totiž byla vybrána, tak má jasný, že má hromadu sponzorů, třeba už jenom od své rodiny v Kapitolu, a taky nemá problém manipulovat s ostatními lidmi. To je asi její hlavní přednost, a sama si jí dokonce uvědomuje. Je skvělá, co se týče jakékoli komunikace s lidmi. Samozřejmě od své rodiny má východu zajištěnou a umí se chovat i vy vyšší společnosti, a to nejenom tady v kraji, ale i v Kapitolu. Nikdo by nepoznal, že se tam nenarodila, a že nepatří do nějaké extra významné rodiny, protože se tak umí chovat. Vlastně snad jenom na tom, že má trochu jinou výslovnost nějakých slov, což má právě z toho, že vyrůstala v kraji, tak vypadá jako Kapitolanka. Je skvělá herečka a umí se předvádět. A umí na sobě předvádět to, co považuje za své silné stránky. Dokáže se udělat extra roztomilá, dokáže brečet, když si umane, nemá problém se nějak zesměšnit, aby dostala to, co chce. Jinak je to totiž perfektní dáma, která nenechává emoce, aby ji ovládaly. Tady vůbec není poznat jako dvanáctiletá holka, co by si ještě měla hrát s ostatníma dětma. Může za to především odtažitá výchova jejích rodičů, protože v jejich vztahu je to spíš tak, že ona vychovávala je. Oni rozhodně nebyli připraveni na dítě, když se Shanti objevila mamince v bříšku, takže se o to musela postarat zase sama, jako se vždycky musí postarat o všechno. Už se naučila, že jestli něco chce, tak si to musí udělat sama, protože od nikoho jiného to nebude tak perfektní. A že všechno perfektní být musí, její chování, jeho hraní, vždycky musí být o krok napřed před ostatními. Je chytrá, toho se nemusí bát, a její největší přednost je, že umí číst v lidech. Pozná, když jí někdo lže, sama lže velmi dobře, dokáže odhadnout člověka na první pohled, hned si ho zanalyzuje a rozhodne se, pro co ho použije. Funguje to na všechny, u koho si umane. Navíc ještě vypadá jako malá princezna, a zkuste si jí říct ne. Její rodiče to nezvládli, a pokud by někdo měl říct Shanti ne, byli by to její rodiče. Přeci jenom je ale ještě dítě, takže má takovou tu dětskou energii, že se nikdy neunaví. Dokáže běhat vlastně bez přestání, nepotí se jako dospělý člověk, takže nemá ani nějaký psychický odpor k pohybu. Aby se nějak zbavila své přebytečné energie, rodiče ji už od mala vodili do různých sportovních kroužků nebo jí najímali soukromé trenéry přímo z Kapitolu. Shanti tedy dělá balet už od útlého věku, věnuje se sportovní gymnastice a velmi dobře je schopná se umístit na závodech v atletice. Je velmi sportovně nadaná, umí pracovat se svým tělem, i ve sportu vyžaduje, aby byla perfektní, což je. Baví ji hlavně pracovat s nějakými předměty, to v té gymnastice, je skvělá se stuhou nebo s obručí. Takže logicky by nemusela být úplně levá s nějakou takovouhle zbraní, ale ona je velmi všímavá na maličkosti, takže se dokáže rychle naučit s jakoukoli zbraní. Jenom to ještě nepotřebovala.


U Shanti je jasný, že nikdo neočekává, že bude nějak extra silná. To opravdu není, je to holka, je malá, je ještě dítě, není nějak silná. Má přednosti jinde. Je dost malá, takže ani tam nemůže nic velkého čekat, protože ji ještě nenavštívila puberta. Je to fakt ještě dítě, jenom její mysl je už dost starší, protože všechny ty intriky by dítě nevymyslelo. K tomu se váže, že je hodně podezíravá, pokud nemá svou jistotu, že všechno funguje podle ní, tak nikomu nevěří. A všichni musí taky fungovat podle ní, nenechá si od nikoho poroučet, to by ona sama nepřežila. Neumí to se zbraněmi, to je jasný, že na nic ještě nikdy nesáhla, ale na druhou stranu je skvělá s nářadím ve své milované gymnastice, takže určitě s věcmi pracovat umí a nemělo by jí dělat problém, že by byla nešikovná. Trochu větší problém má v přírodě, protože to není úplně její prostředí. Ona to umí spíš v Kapitolu nebo u nich v kraji ve městě, ale příroda už je horší. Samozřejmě parky má ráda a baví ji se koukat na různobarevné kytky, proti tomu nic nemá, ale někde v lese by byla poněkud ztracená. Neumí najít vodu, nedokáže si najít přístřešek, nezvládne rozdělat oheň. Neumí to se zvířaty, ale má nějaký speciální dar, že ji zvířata mají rády. Ona totiž vůbec není zlá, jak se může na někoho tvářit, protože když jí někdo není potřebný, tak si ho nevšímá, ale není na něj zlá, že by ho pomlouvala nebo by se neuměla chovat, tak se dáma nechová. Takže zvířata většinou zjistí, že není tak zlá, takže si je může pohladit. Jenže taky má astma a celkem problémy v přírodě, takže tam moc nepobývá, aby se třeba ještě něco nenaučila. Nedokáže ale nic vystopovat a vůbec, na takovéhle zálesácké práce ji vůbec neužije. Taky moc není zvyklá pracovat rukama, samozřejmě je šikovná, ale právě, kdyby měla za úkol vykopat díru, tak někoho přesvědčí svými schopnostmi, ať to udělá za ni, nebo, kdyby to nešlo, což nevylučuje, ale je to velmi nepravděpodobné, tak někomu zaplatí, ať to nedělá ona sama. Na špinavou práci ji tedy neužije. V přírodě se dál nevyzná v tom, jaká kytka je jaká. Ošetřovatelství jde taky mimo ni, ve škole mají samozřejmě nějaké kurzy první pomoci jednou za čas, ale ne že by si něco pamatovala, a už vůbec by si nenechala zaprasit ruce nějakou krví. Jak je perfekcionistka, tak nezvládne, když něco na ní není perfektní. I ona sama musí vypadat skvěle. S elektronikou si celkem rozumí, ale tím je myšleno to, že si zvládne zapnout televizi, a když nefunguje, tak do ní zvládne praštit, aby zase fungovala. Nějaké hraní si s drátky není vůbec její šálek čaje. Nedokáže si uvědomit, že třeba peníze jejích rodičů nejsou nekonečné, i když tady je to velmi těžké, protože peníze jejích rodičů jsou skoro nekonečné, takže je dost rozhazovačná a neuvědomuje si, že by si měla něco šetřit na zítřek.


Rodina Weisbergů není nijak zvlášť vlivná v kraji, ale je až nechutně bohatá. Oni si totiž koupili letní sídlo v kraji, to udělali už Shanti prarodiče, a její mámě se tady tak líbilo, že se sem nastěhovala i s manželem, i když oba pochází z Kapitolu. Koupili si všechny papíry, takže jsou teď občany Pětky a jejich děti jsou také občany Pětky. Takže i samotná Shanti je příbuzná s Kapitolem, má tam pěknou část rodiny, ti mají ale příjmení McNeal. Nevídá se s nimi tak moc často, protože v Kapitolu byla zatím jenom čtyřikrát, i když ona by tam mohla být pořád, jak moc miluje Kapitol, ale má je ráda. Jezdí tam za babičkou a dědou a potom ještě za strejdou a tetou. Má taky bratrance a dvě sestřenice, ale ti jsou o dost starší než ona. Stejně je má mega ráda, protože jsou z Kapitolu, to už vlastně stačí. Nejvíc z nich si rozumí se Selah, protože ta je od nich nejmladší a jsou vlastně nejblíž věkem, a hlavně ji vidí i trochu častěji, protože Selah často jezdí do Dvojky, tak se může stavit i u nich v Pětce. Takže Shanti má důvod, proč jezdit do Kapitolu, má tam rodinu a miluje to město. Její rodiče tam pořád jezdí, takže ona často zůstává sama a musí se o ni starat chůva. Má dokonce ještě mladší sestru, ale ta je o hodně mladší, protože když se narodila Shanti, tak rodiče byli ještě dost mladí, a ještě zdaleka neměli na to, aby se ji narodilo dítě. Takže s tím dalším počkali dost, a je to jenom mimino, takže k ní nemá Shanti vztah vůbec žádný. To bylo před půl rokem, kdy se ho narodilo, když zase naposled viděla celou svou rodinu, když se byli na to malé povídat. Je jí celkem jedno, že má mladší sestru, protože stejně rodiče se o ní nestarají, má chůvu, a je prostě moc malá, aby se o ni musela starat, takže zatím to je jako kdyby byla Shanti sama. Vypadá jako klasické rozmazlené děvčátko, ale je to s ní mnohem horší. Svoje rodiče už moc nebere jako nějakou autoritu, to rozhodně ne. Když si řekne, tak jede s nimi, i když oni pracují celou dobu a ona má povolené vycházky jenom se svou chůvou. I když je třeba u babičky, tak tam musí být její chůva, protože co kdyby se stalo něco špatně. A ona není zrovna holka, co by zdrhla, aby si mohla udělat něco po svém. Ona si to po svém udělá rovnou, protože ta chůva musí poslouchat její rodiče a její rodiče zase nejvíc poslouchají Shanti, protože ta je dost nezvladatelná, když se rozmyslí, že něco chce. Není vyloženě zlá, nemyslí nic nějak špatně, ale velmi dobře zná svou cenu a pod ní se chovat nebude. Takže všichni její kamarádi to musí ctít, že ona prostě nějakou špinavou práci dělat nebude, na to právě má své přátele, což jsou pro ni lidé, kteří dělají to, co ona nechce, a za odměnu můžou být viděni vedle ní. Je dost vybíravá v přátelích, protože si nemůže dovolit být viděna s někým, kdo si to moc nezaslouží. Nevadí jí moc, když její kamarádi nejsou stejně bohatí jako je ona, ale musí mít určitou noblesu a musí se umět chovat. Úplně nenávidí, když je někdo jako malé dítě, což by měla být ona, ale nenávidí to dětské chování, takže jí taky vadí, když si někdo myslí, že nic nezvládne, protože je prostě moc mladá. To by mu pěkně nakopala zadeček.

Genesis

6. march 2018 at 17:11 | Larsyn |  Events [ Phase Two ]

Před několika měsíci, krátce po 133. Hladových her, byla založena firma DyneVision. Majitel firmy Atom Skarlexton z 3. kraje se rozhodl, že nám poprvé živě v Kapitolu představí svou novou technologii. Při vzniku se dobrovolně podílelo několik kapitolských obyvatel, a vděčíme jim za jejich účast. Teď nastala nová hi-tech éra, a je na vás, jestli se připojíte nebo budete proti tomu. Každopádně si nenechte ujít šanci a přijďte na tuto výjimečnou akci. Pozvánky byly automaticky doručeny všem velikánům v Kapitolu a oblíbeným vítězům, tudíž se budete možná moct setkat s určitými hosty - zejména tedy prezidentka Smyrna, Ulysses Vanderbilt, Elijah Wesmyron, Severine Cosgrove, Manfred Cosgrove, Timotei Winstanley, Abel de St. Clair, Ricardo Zancanella, Daryl Douglas, Bradley Nogard, Henry Gibbs. Mezi zvanými vítězi patří Christian Rutherford, Emerson Caelum, Chace Styron, Desirée Mason, Gunner Cosgrove, Lewis Holbourn, Toriana Mikaelson, Tyrell Gilbert, Charles Regnard, Emma Finefeather, Ezra Donnovan, Archer Francis a Lacey Bennet.

  • Cena: pozvánka, plus one či $1 000 | mírotvorci pracovně nic
  • Koná se: 24. 3. | 18:00 - 23:00
  • Kde: restaurace Octopus
  • Zváni jsou: Kapitol, vítězové, plus one
  • Dress code: společenský oděv
  • CO BUDE NA AKCI
    • Uvítací drink, švédský stůl, bar
    • Casino, soutěže, tombola...
    • Představení 6. Pentagames a technologie Dynevison (možnost si jí vyzkoušet)
    • Tajný salónek (jen vybraní)

Rozhovor s Tyrellem

5. march 2018 at 23:24 | Larsyn
Nyx Kesington: *Naladěná na dobrou náladu se vydává ke světlům reflektorům a přivítá se s lidem Panemu.* Dobrý večer, dámy a pánové! *Věnuje úsměv do publika a i zabloudí pohledem do kamer.* Včera v nočních hodinách jsme se dozvěděli o novém vítězi, který nás sem právě přišel navštívit. Naši nejlepší doktoři ho stačila do kupy nesmírně rychle, tak už to nebudu zdržovat. *Otočí se do zákulisí, kde by měl stát Tyrell, kterého následně představuje.* Přivítejte prosím Tyrella Gilberta z Třetího kraje! *Pobízí publikum k potlesku a sama si pro něj párkrát zatleská, načež se přesouvá ke křeslu a přenechává moment slávy pro nového vítěze.*

Tyrell Gilbert: *Fyzicky se cítí vcelku fajn, kapitolští lékaři opravdu umí dělat zázraky. Psychicky na tom ale pořád není úplně dobře. Je na něm vidět, že je unavený a celkově dost strhaný. Nějak moc ještě nestihl vstřebat, co se vůbec stalo a že je tady, živý a zdravý. Když je vyzván k příchodu na pódium, nasadí na obličej milý výraz a vydá se k moderátorce. Cestou jenom letmo mávne do publika a věnuje několik pohledů i kamerám. Je na něm vidět, že je šťastný, ale nedává to na sobě tolik znát. Kdo je všímavý, může zaznamenat, že nejde tak sebevědomě jako při jeho rozhovoru před arénou. Ty kroky jsou vcelku nejisté a vůbec ještě není ve své kůži. * Ahoj Nyx. *Lehce na ni při pozdravu kývne hlavou a usměje se. * a zdravím i všechny ostatní. *Pohlédne zpátky do publika a taktéž mu věnuje úsměv. Poté si sedá do připraveného křesla a čeká na první otázku. *

Nyx Kesington: *Pousměje se při jeho příchodu.* Ahoj. *Mrkne na něj a posune k němu talíř s ovocem a sklenku vody.* Vypadá to, že na tobě není žádná známka popálenin. *Moc toho sice nerozezná, protože je vítěz docela dost zahalený, ale na obličeji a rukách nic nevidí.* Netušila jsem, že se uzdravíš tak brzo, asi jsi velmi silný chlapec. *Přestane na chvíli mluvit a pohlédne do publika, aby si je vyslechla. Vypadá to, že jsou s vítězem prozatím slečny velice spokojené.* Už jsme si mysleli, že na konci opravdu padneš, ale Malachai umřel tak nešťastnou náhodou a Triston nejspíš podcenil tvůj sponzorský dar. Těch si dostal opravdu mnoho. Sice jsi nemohl sledovat, jak si ostatní vedli se sponzory, ale společně s Tristonem Kylem jste toho získali nejvíce. Myslíš si, že ti to k něčemu pomohlo nebo by ses bez nich obešel? Byli jsme svědky toho, že sis docela za krátkou dobu poradil s profesionálem ze Čtvrtého kraje, Williama.

Tyrell Gilbert: *Pozorně poslouchá každé slovo.* No, to nevím. To spíš ti doktoři jsou tady úžasní. Fakt, to co předvádějí je něco neuvěřitelného. *Řekne poměrně skromně, s neutrálním výrazem. Opravdu si nemyslí, že je tu kvůli tomu, že je silný. Spíše kvůli pořádné dávce štěstí. To je ale jedno, o tom by teď přemýšlet neměl.* Neobešel bych se bez nich, to klidně přiznávám. *Řekne bez jakéhokoliv rozmyslu. Kdyby neměl ty sponzoráky, mrtvý už by byl asi dávno.* Ony ty dary totiž dávají hodně i po psychický stránce. Hned je vám v aréně líp, když víte, že ve vás ještě někdo věří. *Poznamená, na tváři má vděčný výraz. Celou dobu je otočený k publiku. Ví, že za své vítězství vděčí i právě sponzorům, takže tady nehodlá dělat machra, že by to bez nich v pohodě zvládl.* Sám jsem byl překvapenej, že se mi ho povedlo takhle zabít. Asi to byla ta síla okamžiku, co mě tak povzbudilo. Každopádně to nebylo nic lehkýho. *Pokrčí rameny. Při slově "zabít" se na zlomek vteřiny zamračí, ale dále pokračuje opět s normální, sympatickým výrazem. Nehodlá si to tu teď kazit, je to jeho chvíle, měl by si ji užívat.*

Nyx Kesington: *Poslouchá ho pozorně a přikyvuje na každou zajímavou věc.* Ano, to spousta splátcům sponzoráky pomáhají a ty sis je zasloužil. Musíš být lidem sympatický, aby ti dary posílali, to není jen tak. *Mile se usměje a přejde k dalším otázkám.* Ve spojenectví jsi byl s Katie, ale po celou arénu jste byli od sebe dost odloučeni. Ať to byla tvoje domluva s Halcyone nebo že jsi šel například hledat suroviny na hostinu, úplně jsi se na ní neohlížel. *Odmlčí se na sekundu.* A to jsem si myslela, že budete nerozluční. Bylo pro tebe tvoje záchrana důležitější? Jak jsi se vůbec smířil s její smrtí? Bylo to rychlé a podle vašich bojů, alespoň teda z Katie strany to byl úsměvný a pozitivní boj. Byl to snad jen nějaký akt a byli jste na oko s profesionály z Dvojky spojenci nebo opravdu byli vaši nepřátelé? Vrtalo nás to v hlavě, když jsi několikrát vyvázl živý při setkání s nimi.

Tyrell Gilbert: *Jenom se usměje, když mu řekne, že musí být lidem sympatický. Těší ho to, ale nebude to nějak komentovat. Poslouchá ji dál a jak čekal, dostává se i na Katie. Tohle téma mu zrovna dvakrát nevyhovuje, ale nenechává to na sobě znát. * Vždycky jsem věděl, že se o sebe dokáže postarat, proto mi nedělalo až takový problém být od ní někde dál. *Při téhle části odpovědi se ještě usmívá. *I když to zní asi dost sobecky, tak ano, důležitější jsem pro sebe byl v hlavě já, celou dobu. Když zemřela, byl to pro mě především šok. Na její smrti mám taky velký podíl já, nesplnil jsem podmínky, nedokázal jsem ji zachránit. Mrzí mě to, ale to je prostě aréna. Mohl jsem pro ni udělat víc, ale zkrátka jsem na to neměl. Jinak to říct asi nejde. *Řekne dost suše a rychle, chce to mít za sebou. Je na něm dost znát, že už se chce přesunout k dalšímu tématu.* Já ani nevím, co ta naše dohoda měla znamenat. Nesplnil jsem jí a tím to hasne. Asi to bylo čistě pro jejich zábavu, nedokážu si to jinak vysvětlit. Určitě si nemyslím, že to bylo nějaký spojenectví. *Zavrtí hlavou. On se v tom taky pořádně nevyzná, ještě si to ani všechno nestihl srovnat v hlavě, takže o tom nedokáže teď mluvit nějak obsáhleji. *

Nyx Kesington: *Chytne ho za ruku, aby mu poukázala nějakou tu empatii, i když jí příliš k neznámým lidem nemá. Prozatím mu ruku nepouští.* Tak to byla velice šikovná holka, dostala se opravdu daleko. *Usměje se. Vůbec se na povrch nedere žádná emoce na zesnulé oběti. Mluví s ním o mrtvých jako o bezvýznamných věcech, ale snaží se být na hosta milá.* To je přesně ono, musíš se vždy zohledňovat na sebe. *Pochválí ho, protože to je asi jediná věc, kterou mohou mít ti dva společného.* Aréna je právě o tom, a když se někdo stará o jiné, přijde mi to jako kdyby zahazoval se životem, ale je to tak dojemné. *Obrátí se k publikum.* Nemám pravdu? *Poté se otočí zpátky na Tyrella.* Na takové se vždycky tak hezky kouká, hlavně, když je tam zamilovaný pár. A už když jsme u toho. Čeká na tebe nějaká v kraji? Teď ti snad žádná nedá pokoj. *Zasměje se.* Teď jsi po dlouhé době první mužský vítěz ve Třetím kraji. Tento rok byla za Rosie a Meg náhrada, a to zrovna z profesionálních řad, to ti asi dalo i nějaký plus. Příště to ale budeš jen ty a budeš se muset vypořádat s mentorováním. Jak se k tomu stavíš?

Tyrell Gilbert: *Když chytne jeho ruku, nějak se nebrání, hlavně tedy kvůli divákům. On z té smrti zase tak zničený není, spíše ho štve, že nebyl schopen nějak zasáhnout a té smrti zabránit. Má ji na svědomí a je si toho stoprocentně vědom. Chvíli jenom souhlasně kývá hlavou a neodpovídá, protože na ta slova nemá co pořádně říct. Když úplně opustí tohle téma, opět se mu na tváři objeví jeho sympatický úsměv a tentokrát už v něm je i náznak toho člověka, který tu byl před arénou. Její otázce se lehce zasměje. * Ne, nečeká. *Zakroutí hlavou a nepřestává se usmívat. Vůbec ještě ani nepřemýšlel o tom, co s ním vlastně teď v blízké budoucnosti bude, s kým se bude stýkat, co bude v kraji dělat. Bude to muset pořádně promyslet. * To určitě, Emerson mi byla oporou hlavně v aréně. Bez jejích sponzorských darů bych tu dost možná teď nebyl. *Myslí tím hlavně ty super rukavice, které ho zachránily před bojem s Tristonem ve finále a byly jedním z hlavních důvodů, proč se stal vítězem. * Noo.. *Musí si promyslet svou odpověď, protože věci jako mentorování ještě na mysli opravdu neměl.* Dost se na to těším. *Konečně řekne s širokým úsměvem na tváři.* Rád splátcům pomůžu, pokud budu mít jak a hlavně pokud oni budou mít zájem *Odpoví a úsměv opět trochu zmírní, aby to nevypadalo moc falešně. Následně se opět otočí na publikum. *

Nyx Kesington: Tak to hodně štěstí při dalších Hrách, snad se setkáme s dalšími úžasnými splátci z vašeho kraje. *Mrkne po něm a pouští se jeho ruky. Již na ně tlačí čas, takže zrychlí než začne být její mátinka netrpělivá.* A teď přejdeme k poslední otázce. *Nechá za sebou dramatickou pauzu, aby si všichni lámali hlavy.* Doufám, že se u nás v Kapitolu bude zdržovat tak často jako někteří vítězové. Třeba opět probudíš v Rosie ty společenské návyky, v poslední době jsme jí moc nezaznamenali. Určitě si tady lehce najdeš nové přátelé, ale to co nás zajímá nejvíce. Máš už plány do budoucna? Každý vítěz se na něco soustředí, tak už jsi přemýšlel o něčem takovém. Je něco v čem doopravdy vynikáš?

Tyrell Gilbert: *Je rád, že už jsou u poslední otázky. Ne, že by ho to tu nějak obtěžovalo, ale jeho nálada je z toho všeho, co se v posledních dnech událo, dosti všelijaká a prostě by byl radši teď někde sám. Soustředí veškerou svou pozornost na Nyxina slova, na otázky lehce přikyvuje.* Trávit čas tady rozhodně chci. Když už mám tu možnost, tak proč bych toho nevyužil? *Při vyslovování té řečnické otázky mrkne do publika. Čím déle rozhovor trvá, tím víc se dostává do své kůže. Potom se na chvíli zarazí a hledí někam do prázdna. Zhluboka se nadechne. Vůbec neví, co říct.* Jestli mám být upřímnej, tak vůbec netuším. Zatím žádné plány nemám, ani jsem nad tím ještě neměl pořádně čas přemýšlet. *Pokrčí rameny, vypadá to, že si s těmi otázkami opravdu neví rady.* Věcí, ve kterých vynikám, je celkem dost. Bude těžké si vybrat. Mám na to ale dost času, ne? Tak proč se stresovat... *Zakončí svou odpověď pohodově a s úsměvem. *

Nyx Kesington: *Někdy to chce už úplně ukončit za něj, ale dává mu pořád na odpovědi prostor. Jakmile skončí, tak přikývne a věnuje mu kratičký upřímný úsměv.* Tak to by bylo. Děkuji ti moc za dnešní rozhovor, Tyrelle. Jsem ráda, že jsme se tu opět sešli. *Věnuje mu pár posledních slov a přesune se ke korunovaci.* Teď bych prosila o klid v sále a přivítejte prosím naši úžasnou prezidentku, Cerys Alsephyte Smyrnu! *Odklidí se od nich, aby nebyla před světly reflektorů a nechává, aby si vítěz celou tuto událost užil a taky aby prezidentka měla dostatek pozornosti, protože by jí jinak samozřejmě kradla.*

Cerys Alsephyte Smyrna: *Stojí v zákulisí a sleduje, jak se tam její dceruška vybavuje s tím nesympatickým člověkem. Kdyby mohla, tak by to i letos nechala na Severine, jenže to by mohlo někomu značit slabost a to nehodlá dopustit. Alespoň, že je tenhle vítěz z kraje, který je teď v Kapitolu celkem populární. Když ji pozvou na pódium, tak si jen povzdychne a nasadí svůj okouzlující úsměv. Urovná si šaty a následně se vydá na pódium.* Jaké to milé přivítání. *Pronese do publika.* Doufám, že každý v Panemu má dnes tak úžasný večer, jako my. *Pronese s úsměvem a následně se otočí k Nyx a Tyrellovi.* Nyx. *Pokývne jí na pozdrav a pak jenom s potlačenou nechutí mluví k Tyrellovi.* Gratuluji k vítězství, Tyrelli Gilberte. Bojoval jste opravdu statečně. *Poví Tyrellovi a vezme si korunku, kterou jí donesli na polštářku.* Věřím, že svůj kraj budete reprezentovat i nadále ukázkově. *Poví a položí mu na hlavu korunu. Následně už jen čeká na rekapitulaci Her, která ji však nikterak nevzrušuje.*

Tyrell Gilbert: *Na konečná slova Nyx jenom kývne a usměje se. Když na pódium přichází prezidentka, samozřejmě se postaví. Tahle žena má veškerý jeho respekt a rozhodně netouží po tom, mít s ní nějaké problémy. Nějaká koruna mu je šumák, byl by vítěz i bez ní, ale je to tradice a navíc je hezké, že ji dostane přímo od prezidentky. Stojí s narovnanými zády a čeká, až prezidentka domluví. Veškerá pozornost je směřována na něj, což se mu opravdu hodně líbí. Tohle je pro společensky založeného člověka jako splněný sen.* Děkuji, budu se snažit. *Řekne prezidentce a mírně se na ni usměje. Dále už jenom dostává tu fešnou korunu a čeká na rekapitulaci. Nějak moc ho to video nezajímá, ale nedává to na sobě znát. Je rád, že už to má za sebou, takže vypadá dost spokojeně.*


Nadešla ta chvíle, na kterou každý poblázněný fanoušek Hladových her čeká. Jenže než se zrekapitulují nejlepší chvilky v aréně, ať to jsou krvavé nebo nekrvavé scény, tak si předtím Panem vychutná ještě několik bezvadných reklam. V posledních měsících to v Kapitolu začalo být hodně komerční, takže nejsou vítězové zaměstnáni jen svými záliby, ale dokonce mohou nalézt i talent v herectví. První na řadu přichází kráska Toriana Mikaelson se svou active kolekcí #ForeverFierce. Následně i reklama na zasmátí od miláčka Christiana Rutherforda, který si v poslední době dost libuje na mobilní hrách. A v neposlední řadě zlatou Emerson Caelum se svou duhovou kolekcí na festivaly, která je velmi dobře prodávaná. Potom už se může každý kochat krásnými momenty z arény, jelikož se spustí REKAPITULACE HER.

Nyx Kesington: *Korunovace je u konce a i rekapitulace je u konce. Celkem se zasmála u některých částí, ale to hodně dobře skrývala, i když sem tam to bylo náročné. A tak se zase vrací na pódium vedle Tyrella a posledně promluví k publiku.* Letošní ročník je oficiálně u konce, a my se znovu můžeme těšit na Hladové hry příští rok. Děkuji za pozornost a dobrou noc Paneme! *Rozloučí se se všemi a rozdává úsměvy i vzdušné polibky. Poté za ní hraje už jen hudba a ona odvádí vítěze pryč z pódia.*


Amanda Young

4. march 2018 at 1:12 | Quinn |  Characters

Player: Lavínia

FC: Shawnee Smith



Contact: celestiasnow@zoznam.sk

Age: 16


Token: Reprodrozd na šňůrce

[ emenda jang ]


Aj keď pochádza z 11. kraja, vie Amanda prekvapivo dobre zachádzať s lukom. Ono to až tak nezvyčajné nebude, lebo si jedlo musí obstarávať sama lovom. Loviť ju naučil ešte jej otec. Keď bola ešte veľmi malá, tak už ju bral na lov. Učil ju ako držať luk, ako správne mieriť aj ako správne loviť. Hovoril jej, že musí byť potichu a blížiť sa k zvieratu veľmi pomaly. Má dobrú trefu, lebo vie mieriť veľmi presne. V lese trávi dosť času, tak môže trénovať aspoň takto. Vďaka im častým vychádzkam do lesa, rozozná aj spústu rastlín, aké sú jedlé a aké jedovaté. To sa naučila od svojich príležitostných kamarátov. Vie si urobiť aj malý ohník a uvariť si na ňom nejakú polievku. Tiež si vie urobiť aj malé skrýše zo dreva a z vetvičiek, ktoré prikryje mechom. Dá sa povedať že v prírode dokáže dobre prežiť. Možno aj lepšie kým v kraji. Ďalej vie veľmi dobre zachádzať s nožom. S tým môže doma pokojne trénovať a to tiež aj robí. No medzi jej najlepšie schopnosti patrí jej schopnosť nebyť vidieť. Vie sa nepozorovane dostať kam chce a bez toho, aby si jej niekto všimol, zoberie vec, ktorú potrebuje a napokon nepočuteľný zmizne. S tým sa tiež spája aj jej veľká výdrž. Nie len, že vie dobre behať, ale aj keď už robí čokoľvek, má u toho neuveriteľnou výdrž. Ďalšou jej najlepšie vlastnosťou je jej vôle žiť. Aj cez to ako krehko vyzerá, má v sebe Amanda obrovskú vôli žiť. Nikomu by niekedy neublížila za normálnych okolností, ale keby sa dostala do arény, bola by schopná zabiť všetkých, kto by jej nejako bránili v prežití. Ďalej je veľmi charizmatická, milá a je verná.


Jej najväčší slabosťou je jej dôverčivosť. Na tu by raz mohla zle doplatiť. Nevie veľa dobre rozpoznať, kto je dobrý a kto nie. Tiež sa dokáže veľmi upínať. Nech už na vec či na človeka. Proste keď si niekoho obľúbi, je len veľmi ťažké presvedčiť ju, že to treba nie je tá správna osoba. Dá sa povedať, že je Amanda aj docela tvrdohlavá. Aj cez to, že je veľmi chytrá, často sa necháva prehovárať do rôznych zakázaných činností, ako napríklad utekanie či drobné krádeže z majetku Kapitolu. Lebo pochádza z 11. kraja nie je to tak ťažké, lebo to čo nazbierajú v 11. kraji sa musí odovzdať Kapitolu, a Amanda im niekedy tie zásoby trochu zúži. Ďalšou jej slabosťou je to, že vie až neuveriteľne spanikáriť. Navyše je to citlivá dívka, ale to je z ich slabostí asi tá najmenší. Tiež je veľmi impulzívna, takže najskôr niečo urobí a až napokon si uvedomí následky. Tiež nevie zachádzať so zbraňami okrem noža a luku. To je logické lebo sa v 11. kraji naozaj nenachádzajú profesionálne zbrane, ako napríklad mačety alebo katana. Tiež nevie veľa dobre plávať, lebo sa v jej kraji nenachádza takmer žiadna voda. Čo sa boja telo na telo týka, možno by Amanda obstála, keby ale nesúperila s niekom oveľa silnejšiemu. Veľkú silu síce nemá, no jej vôľa žiť by ju snáď dokázala udržať nažive. Amanda absolútne postráda akýkoľvek zmysel pre organizovanosť. Ona neplánuje vôbec nič dopredu. Aj jej priatelia sú príležitostní. Je to síce milý a verný človek, no niekedy je veľa ťažké s ňou vyjsť. Niekedy má také stavy že je schopná rozbiť všetko okolo seba a napokon sa rozplakať, že to nie je fér.


Amanda Youngová sa narodila Selme a Oymarovi. Už odmala mala nadanie pre problémy. Nie, že by o nich stála, ale proste ich priťahuje. Všetko sa začalo, keď bolo Amande iba 14. Jej rodičia totiž plánovali útek z kraja. Žiaľ, všetko si zaznamenávali a keď u nich doma urobili Mierotvorcovia raziu, našli tých dokumentov. Za toto je trest smrti, a tak boli Selma aj Oymar popravení ešte ten deň na námestiu. Amanda bola v dobu razie mimo domov, no popravu žiaľ videla. Od tej doby sa jej začali problémy. Bývala sama a často začala utekať z kraja. Je síce starostlivá, ale niekedy sa stane, že nie je vôbec schopná pracovať. Stále často utieka. No keď si niekoho obľúbi, vie byť veľmi priateľská. Lebo býva v 11. kraji, musí pracovať na kukuričnom poli. S tým je spojená jej láska k prírode. Jej najobľúbenejšou činnosťou je byť v lese. Tam je ďaleko od všetkého a môže nerušene loviť. Amanda je celkom pekné dievča. Má tmavé oči a dlhé hnedé vlasy, ktoré často nosí prehodené na jednu stranu. Vraví sa, že Amandiné vlasy vonia po obilí. Čo sa oblečenia týka, nosí tmavé fialové tričko a tmavú modrú sukňu. Na krku nosí prívesok reprodrozda, ktorý je navlieknutý na čiernu šnúru. Nosí ho neustále pri sebe lebo verí, že jej prinesie šťastie.
OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]

obrázek

ALES - Fatansy RPG

ikon1 https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92