Deceased

Serina Redmond

5. february 2018 at 0:31 | Larsyn

Player: Renaiti

FC: Shay Mitchell



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 17 - probodnuté srdce: T. Kyle


Token: Tarotová karta - Smrt

[ syrina redmond ]


Její neutuchající úsměv je natolik nakažlivý, že po nějakém čase stráveném s ní se snad musí, byť jen na sekundu, usmát snad každý. Říká se, že ti nejšťastnější lidé zvenčí, jsou uvnitř ti nejsmutnější. Možná to tak u ní je taky. Jenže nikdy to nedává najevo. Je zvyklá se se svými problémy porvat sama, na to je silná dost. Nechce soucit někoho jiného, potom by si připadala jako malý ufňukánek. Ačkoli by to do ní nejspíše jen tak někdo neřekl, během pár chvilek o vás dokáže zjistit mnohem více, než by si kdo myslel. I když nikdy neměla možnost studovat psychologii nebo tak něco, od té doby, co trávila hodně času mezi lidmi se naučila pozorovat každý jejich postoj, mimiku v určitých situacích. Postavení těla jí tak dokáže prozradit mnohem více, než třeba taková slova, protože v tomto ohledu je hodně vnímavá a navíc lidi dokáží kontrolovat, to co říkají, ale jak se při tom chová jejich tělo, mnohdy už ne. Pozná tak dobře i to, když někdo lže nebo třeba rozpozná, co člověk udělá, mnohdy i dříve, než to ví sám jedinec. Její sourozenci jí za to ne jednou nazvali čarodějkou, když se jim při rvačce ubránila, jelikož jejich pohyby byly velmi průhledné a snadno odhalitelné. Mimo to se nejedná ani o žádnou křehkou květinku, co se fyzické síly týče. Tím, že už od velmi útlého věku nastoupila do práce si získala schopnost pracovat dlouho a tvrdě. Získala tak lepší kondici, výdrž a tak trochu i svalovou hmotu. Od té doby už jí třeba lezení po stromech nedělá žádný problém, protože má v rukou dost síly na to, se tam udržet, i když třeba ještě něco musí nést. Nebojí se vylézt kamkoli, i do méně přístupných míst, protože v tomto ohledu si je se sebou jistá. K tomu všemu hodně přispěla i práce na polích, kde třeba takové celodenní kopání s motykou je také docela slušnou posilovnou. Kdysi měla asi největší problém se srpem, kdy od něj získala na jedno hezké zranění. Ale jak se říká všechno zlé je k něčemu dobré - naučila se díky tomu si ošetřit zranění i z toho mála co měla u sebe. Navíc od té doby si tak po na tajno o polední pauze zkoušela nějaké triky, zaprvé aby se zabavila a zadruhé aby se s ním trochu sžila a nedělal jí takový problém. Navíc se zocelila i co se týče extrémních počasí. Přílišné vedro nebo naopak déšť či chladné teploty už jí nijak výrazně nedělají problém, prostě zatne zuby a dělá, co je potřeba. I když je to divné, mírotvorcům také za něco vděčí. Především za svoji preciznost, které by bez jejich ustavičného kontrolování nikdy nedosáhla a také za to, že si díky nim utvořila hroší kůži. Kdokoli na ni může řvát, dobírat si ji, smát se jí a jí to bude úplně jedno. Prostě se na toho člověka usměje a půjde si zase po svém. Tak nějak je zvyklá na ne příliš dobrý nebo dlouhý spánek a naučila se s tím žít, už jí to více méně nechybí. Naučila se jíst po velmi malých porcích, proto nehrozí, že by někdy strádala hladem, vystačí i z trochy, kterou má u sebe. Není typ holky, co by se hned složil z pohledu na krev nebo z větší námahy. Nehrozí, že by zamrzla v případě nějakého ohrožení, protože pud sebezáchovy je prostě silnější. V případě nebezpečí by se asi s malou improvizací naučila zacházet s čímkoli, co by bylo po ruce. Je poměrně inteligentní, to jí nikdo nemůže upřít. Není tedy pochyb, že by to mohlo být také jednou z těch nebezpečnějších vlastností.


Je to dobrá duše. V jiné době a na jiném místě by to možná bylo to nelepší, co by kdy mohla mít, ale v tomhle světě? Asi ta nejhorší vlastnost. Je velmi empatická vůči ostatním lidem. I když člověka příliš nezná, dokáže si s ním povídat tak, jako by jej znala třeba celou věčnost. Nedělá jí problém se vcítit do něčí situace, protože si dokáže více než dobře představit, když někdo nemá lehký život. Nedokáže v lidech rozpoznat dobro a zlo. V každém se snaží vidět jen to nejlepší. Naivní? Ano, to ona v tomto ohledu vskutku je. Sice ví, že život je takový jaký je, ale i přes to jí to nedonutilo k tomu vidět lidi v jiném světle. Nedokáže prostě jen tak někoho odsoudit podle prvního pohledu, je si totiž jistá, že všechno je zapříčiněno něčím z minulosti. Pokud je v ohrožení někdo, kdo pro ni znamená opravdu hodně, byla by schopná za něj položit i život, pokud by to bylo potřeba. Navíc pokud se někdo dostane do ne příliš schůdné situace, snaží se mu pomoci, jak nejlépe dokáže a rozhodně se k nikomu nikdy takhle neotočí zády. Neuvědomuje si totiž, že by ji to jednou mohlo stát krk nebo přinejmenším jí to zadělat na pěkné problémy. Její hnací motor je vděk, má strašnou potřebu, aby jí někdo byl vděčný a ukázal jí, že na tomhle světě není úplně zbytečně. Vůbec se neumí přetvařovat. Buď člověka má ráda nebo ne. Každý to na ní hned pozná. Neumí být jako chameleon a měnit svá rozhodnutí podle toho, jak se jí to zrovna hodí. Jednou když nějaký postoj zastává, byla by schopná se za něj porvat do krve. Počkat, cože? Ano, sice je to dobračka od kosti, ale naštvat se taky umí a když se naštve někdo jako ona, to potom teprve stojí za to. Tuhle svoji stránku se však snaží hodně potlačovat, protože je to něco jako takové její temnější já. Nenávidí se za to. Pokud ji něco opravdu naštve, je jako běsnící zvíře a úplně se jí zatmí před očima. Nikdo by ji v tu chvíli nepoznal. Nutno podotknout, že se snaží tuto stránku hodně potlačit, ale jak se říká, když už pohár přeteče, není cesty zpět. Je ten typ hodné holčičky, která se nikdy nepouštěla do křížku se zákonem. Nikdy neudělala nic, za co by měla být potrestána mírotvorcem, na to k nim má až moc velký respekt. Tak jako každý má prostě strach o svůj vlastní krk. Nechce přijít o život jen kvůli nějakému hloupému rozhodnutí. Na to má i ten svůj mizerný život natolik ráda. Je hodně sebekritická a nikdy jí to, co udělá nepřijde dobré, i když někdo jiný to může vnímat jinak. V určitých věcech je naopak velmi hrdá. Zakládá si na tom, jak ji ostatní vnímají, někdy možná až příliš. Chce být viděna jen v tom nejlepším světle a ukázat, že se jen tak něčeho nezalekne a není to žádná bábovka. K takovým těm fyzickým slabinám bez pochyb patří plavání, vždyť tahle holka nikdy neviděla nic většího než je vana. Neví, jak se plave. S těží by asi kopala a máchala rukama, ale rozhodně by to nepřipomínalo ani z dálky plavání, spíše topení. Chvíli by se asi zvládla nad vodou udržet, dokud by jí někdo nepomohl, ovšem záleží, jestli by se někdo takový vůbec našel. Tak jako snad každý v jejím kraji, nikdy ani nesáhla za profesionální zbraně. Viděla jen ty, které nosí mírotvorci a tím tak nějak její znalosti končí. Vlastně si ani nemyslela, že by to někdy mohla potřebovat. Její život se vždycky točil pouze kolem školy a práce, nic jiného neznala, tak jí to ani nepřišlo.


Její život byl těžký už od jejího prvního nadechnutí, ostatně jako u každého v 11.kraji. Matka ji porodila v tajnosti a malé uplakané děťátko nechala u své nejlepší přítelkyně, aby se o něj postarala. Od té doby proto nosí příjmení Redmond namísto McAlister. Každý den pod rouškou noci, snad proto, že nechtěla být sledována, se její biologická matka plížila do tohoto malého domečku, jen aby se se svojí dcerkou mohla vidět. Takhle to trvalo zhruba pět let než z ničeho nic její návštěvy přestaly. Malá Serina z toho neměla tehdy rozum, prostě si myslela, že se její maminka s tou paní pohádala a nějaký hlubší význam v tom neviděla. Vyrůstala ve společnosti tří dalších dětí a nebylo to pro ni zrovna nejlehčí. Nebyla samozřejmě ten typ, který by si všechno nechal líbit, a tak se občas strhla nějaká ta rvačka. Jenže pokaždé za to byla potrestána, a tak se časem naučila všechno schraňovat uvnitř sebe a raději držet jazyk za zuby. Proto nijak neprotestovala, když jako malá musela nastoupit do práce, jelikož zajistit obživu pro šestičlennou rodinu není legrace a jejich rodiče to přestali zvládat, jak dítka postupně rostla. Každý den po škole nastupovala proto jako výpomoc do polí či sadů. Nijak jí to však nevadilo, brzy si na to zvykla, ostatně bylo to lepší než se doma dohadovat s jejími blbými sourozenci nad malichernostmi. Naučila se tam lézt po stromech, zacházet s motykou, srpem a dalšími užitečnými zemědělskými nástroji nebo třeba zvedat těžké věci. Vlastně si tam z toho dokázala pro sebe udělat zábavu, aby se tam pokaždé těšila. Navíc tam získala smysl pro řád a poslušnost, jelikož když jí pořád nějaký mírotvorce stál za zády a usměrňoval její chování, poznamenalo ji to. Zvykla si i na to, že se s ní prostě nikdy nebude zacházet jako v bavlnce. Od malička zná život v chudobě, proto si na to ani nijak nestěžuje, protože vlastně ani neví, že by to mohlo být lepší. I přes to všechno, co si se sourozenci dělali, je měla velmi ráda a cítila vůči nim takové to rodinné pouto, které ji hnalo k tomu pracovat, aby se měli alespoň o chloupek lépe a nemuseli tolik strádat. Kvůli tomu také ve dvanácti letech z vlastní iniciativy začala pravidelně odebírat oblázky. Nedá se asi úplně říct, že by její sourozenci pro ni udělali totéž, ale v tomto ohledu je docela slepá, naivně si myslí, že by se zachovali stejně. Její den se postupně přehoupl v jednu velkou monotónnost. Vstát, jít do školy, pracovat do soumraku, přijít domů, pomoci s domácími pracemi a jít si lehnout. Takhle to bylo až do té doby, dokud nedokončila základní vzdělání. Od té doby chodí do práce na celý den. Nikdy si nemyslela, že by její život mohl být nějak zajímavý či něčím zvláštní. Jak už to tak bývá, mýlila se. Před pár měsíci ji při práci zastavila postarší žena a předala jí tarotovou kartu s obrázkem smrti. Serina byla právem vyděšená. Když ji ukázala doma matce, ta věděla, že bude muset s pravdou ven. Pravdou je to, že tihle lidé s nimiž celý život vyrůstala a které bezmezně miluje nejsou vůbec její rodinou. Její pravá matka zemřela před dvanácti lety údajně na rakovinu, ale kdo ví. Rodina z otcovy strany má totiž natolik pokřivené myšlení, že si Serina myslí, že ji nechali zavraždit. Důvodem proč vyrůstala u Radmondových bylo to, že McAlisterovi jsou členové jakéhosi kultu, který uznává boha, jemuž musí každý sezdaný pár vždy obětovat své prvorozené dítě při dovršení osmnáctého roku. Její biologická matka si naivně myslela, že by ji mohla před tímhle osudem ochránit, jenže nepočítala s tím, že se jí Serina bude tolik vzhledově i povahově podobat. Je jí jasné, že pokud už vědí jak vypadá a kde žije, není už tu ta možnost, že by ji nechali žít. Serina je však natolik hrdá na to, aby byla popravena jako nějaké prase na porážce, že se rozhodla pro - alespoň pro ni - lepší řešení. V blížící se sklizni se přihlásí dobrovolně. Svým způsobem udělá i dobrý skutek, dá nějaké jiné dívce ještě rok k tomu, aby se na Hry třeba připravila.

Codsworth O. Golghota

30. january 2018 at 21:44 | Larsyn

Player: Fenhrier

FC: Kit Butler



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 18 - probodnuté srdce: T. Gilbert


Token: Karta diamantového esa

[ kodsvrth golgota ]


Codsworth si momentálne žije svoj pokojný život v Dvanástom kraji. Teda, akože on tam žije tak nejako odjakživa, nie len momentálne, nikdy z tade nevytiahol ani jednu pätu. Nepatrí medzi nejakú elitu, ale stále, nie je to žiaden chudák. Hoc sú jeho obaja rodičia baníci, je to jedináčik, takže čo sa týka finančného stavu Golgothovcov, sú na tom dosť v pohode. Bývajú v peknom tehlovom dome blízko centra mesta, ktorý nenadobudli oni sami, zdedili ho po starých rodičoch, čo ich automaticky radí medzi viac high-end obyvateľov Dvanástky. Taký luxus, ako knižnica, samostatná detská izba, to tu predsa nemá len tak hocikto. A Codsworth to mal. Mal miesto na učenie, rozvíjanie svojho talentu v oblastiach ako je varenie, alebo aj nejaké tie jednoduchšie ručné práce. Ako malý často inklinoval k deťom z bohatých rodín. Začalo to tak, že sa spolu hrávali naháňačku na námestí, potom spolu chodievali do školy, sedeli pri sebe na vyučovaní, vo voľnom čase sa schádzali a keď bolo treba, vyvádzali spolu hlúposti. Jedna z jeho kamarátok, inak dcéra mierotvorcu, mala doma dokonca oštep! Koľkokrát sa vybrali na periférie kraju a súťažili, kto ho dohodí ďalej, alebo kto trafí jablko na vysokej jabloni, pod ktorou zvykli sedávať do neskorých večerných hodín. Každá jedna výhra v týchto "súťažiach" mu nadvihla ego. Codsworth, hoc akokoľvek introvertný je, nie je taký silný samotár. Navyše mal rád spoločnosť ľudí, ktorých šaty zrovna nepáchli lacnými pracími prostriedkami a ich ruky neboli poškvrnené nezmývateľným uhoľným prachom. Sám si do hlavy naprogramoval, že je jedným z nich, čo samozrejme zohľadnil aj pri výbere svojho povolania. Stačilo potiahnuť za pár laniek a bum, dostal prácu v miestnej radnici. Nebolo to ani tak ťažké. Síce tam nastúpil len pred krátkym časom a zatiaľ tam len triedi dokumenty, no už teraz má vysoké ambície. Bude sa snažiť dostať na čo najvyššie miesto. Pokojne by sa uspokojil aj s postom starostu, alebo tak nejako.


Nie je to žiadne drevo. Codsworth je majiteľ vysokej štíhlej atletickej postavy. Dokáže sa ohýbať do všakovakých možných i nemožných tvarov. Občas to vyzerá, akoby ani nemal kĺby, akoby bol celý vyrobený z gumového materiálu. Čo sa týka jeho rýchlosti, je vždy o krok pred jeho vrstovníkmi, a to nie len vďaka jeho dlhým nohám. Dokáže kráčať v rýchlom tempe aj celé hodiny, bežať svižnejšie než hocikto iný a to všetko bez toho, aby pritom narobil sebe menší humbuk. Codsworth došľapuje na zem s takou ľahkosťou, že len zriedka ho počuť vchádzať do miestnosti. Už spomínané hry s oštepom, ktorým sa vo voľnom čase spolu s jeho kamarátmi venovali, v ňom vzbudili taktiež nejaké tie dovednosti. Napríklad mierenie na cieľ, alebo vrhanie objektmi do diaľky. Možno by mu to pomohlo v súboji, keby sa mu podarilo z rohu hojnosti uzurpovať nejakú palicu, oštep, či kopiju. S nožom a jeho obratnosťou by taktiež nemusel mať najnižšie šance na prežitie. Vlastne tak trochu s hocičím, čo už niekedy predtým držal v rukách a nie je mu úplne cudzie, a jeho šialene vysokým inteligenčným kvocientom má nejaké šance. Rýchlo sa učí, vie pokročilé základy varenia, bez sebemenších problémov dokáže založiť oheň. Za pomoci jednoduchších pascí by snáď ulovil akési menšie zviera - možno zajaca, možno potkana, to je fuk. Stále by si dokázal zaobstarať na krátky čas nejaké veľmi veľmi skromné jedlo. Čo sa týka vody, na základe logických dedukcií by možno vedel určiť, či je daný zdroj tekutín, ktorý našiel, pitný, alebo nie, ale úspešnosť nemusí byť zrejme vždy stopercentná. Na základe záchytných bodov sa vie nadpriemerne dobre pohybovať v teréne, aj keď s ním nie je zrovna dokonale oboznámený. Nikdy neblúdi, vždy sa vie vrátiť na miesto, z ktorého odišiel. Codsworth vie veľmi dobre skrývať predmety tak, aby ich nikto nenašiel. Dokáže prežiť jednak v prítomnosti cudzích ľudí, ale rovnako dobre znáša aj samotu.


S každou ďalšou prečítanou knihou sa mu zhoršoval zrak, a to je možno aj možno jedným z dôvodov, prečo pred krátkym časom úplne vysadil literatúru zo svojho života. Nie je síce úplne slepý, stále dobre rozoznáva tváre a podobne, ale vzdialené objekty sa mu najmä za šera zvyknú rozostrovať. Nikdy netrénoval so žiadnou zbraňou okrem spomínaného oštepu. Len veľmi ťažko odhadnúť, ako by dokázal bojovať s mečom, či palcátom. Nie je až tak zhovorčivý, čo mu možno sťažuje šance v hľadaní spojencov. Okrem iného verí iba naozaj málo ľuďom a vo vzťahu k iným býva často krát veľmi skeptický. V dvanástke sa človek nestretáva moc s rôznymi druhmi divokých bylín, a tak ani Codsworth nemá odkiaľ poznať rastlinný zdroj potravy. V aréne mu neprilepší ani fakt, že nie je najlepším v maskovaní. Maľovanie nikdy nebola jeho doména, dá sa povedať, že je to čo sa týka vo všeobecnosti kultúrnych vecí dosť ignorant. Dokázal by na seba nahádzať nejaké lístie, či konáriky, aby nebol nepriateľom úplne na očiach, no použiť prírodné materiály na to, aby celkom splynul s okolím, to zrejme nehrozí. Ani on sám nedokáže predpokladať ako zareaguje v situáciách, kedy treba zachovať chladnú hlavu. Ak mu niekto odfaklí nohu a on sa bude musieť rýchlo ošetriť, jeho život je takpovediac v Božích rukách. Je asi polovičná šanca, že to zvládne.

Akhalia Yei Neieress

24. january 2018 at 14:17 | Larsyn

Player: Nielle

FC: Ali Larter



Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18 - jedovatá směsice jídla



[ akhálija džeji néjers ]


Je škoda veľkého potenciálu, ktorý je hlboko zakorenený vo vnútri tohto dievčaťa. Keby bola v profi kraji, určite by ju čakala veľmi dobrá budúcnosť. Ale tu? V Desiatke? Každý by povedal, že bude slabá a nič sa tu nenaučí, ale opak je pravdou. Podarilo sa jej aspoň čiastočne rozvinúť jej talent. Akhalia má dokonalé svaly, ktoré sa na nej neocitli len tak zrazu. Tvrdo drela a pracovala. A na rovinu, už od svojich šiestich rokov. Najprv to bola nedobrovoľná práca, ale nakoniec bola rada, že ju k tomu rodina donútila, lebo ju všetko začalo nesmierne baviť. Na prvý pohľad môže pôsobiť drsne a odstrašujúco, čoho aj zrejme využíva. Aspoň sa okolo nej nikdy neobšmieta nijaký úchylák, čo sa jej stalo keď bola mladšia. Vtedy prvýkrát niekoho zranila. Danému mužovi zlomila nos a doteraz ho má z väčšej časti na krivo. Od vtedy cvičí v každú chvíľu, čo jej den dovolí a má väčšinou navrch aj nad dospelými mužmi. Väčšinu svojho dňa trávi u koní, pri ktorých teda nijaká krehotinka byť nemôže. Naučila sa všetkému, čo s nimi súvisí, dokonca sa na nich nejakým spôsobom napojená - majú puto. Samozrejme nič magické alebo tak, no je pri nich iná a nikdy sa jej so žiadnym nestala akákoľvek nepríjemnosť. Dokonca vie väčšinu zvierat upokojovať. Iné dni trávi s ďalšími zvieratami, o ktoré sa treba starať. Ďalej trávi čas porciovaním mäsa, chodí strihať ovce alebo robí hocijakú inú prácu čo sa zvierat a hospodárstva týka. Nemá problém s ničím. Ani so špinou, bahnom a inými látkami, ak by bolo treba, aj by sa do toho ponorila. So zvieratami to vie dokonale, dá sa povedať, že ich má radšej ak ľudí a dáva im to aj svojou prítomnosťou značne pocítiť. Zmenilo sa to hlavne po tom incidente a následne aj po tom, čo istý čas pracovala v hostinci v ich kraji. A popravde častejšie odtiaľ vyhadzovala opitých ľudí viac ako by ostatných obsluhovala. Preto tú právu okamžite nechala. Zo zbraní vie narábať iba so všetkými typmi nožov a s bičom, aj keď ho nerada používa. Nože sa naučia rozoznávať a používať hlavne, keď pracovala s mäsom. Bič sa naučila používať len kvôli krízovým situáciám, ktorí by mohli nastať, avšak na nikom ho ešte nepoužila. Nemá problém s krvou, smradom a všetkým čo k tomu patrí. Vyzná sa v prírode a horách, keďže sa dá povedať, že i tam vyrastala. Rodina totižto nebola práve jedna z tých bohatých. Nemali veľmi dobré podmienky na život. Museli veľa pracovať. Aspoň čiastočne sa to upokojilo, keď začala pracovať aj Akhalia. A keďže nechcela aby všetko jedlo šlo len jej, naučila sa ďalšiu podstatnú vec a tým aj sama seba prekonala. Vždy nájde sever, larvy na jedenie, vodu a iné veci potrebné k prežitiu. Larvy dokonca aj jedla a nemá s tým najmenší problém, berie ich ako normálne jedlo, ktoré je dôležité k prežitiu. Nie pre nič za nič má prezývku šrotovník. Tiež stopuje zvieratá. Nie raz mala za úlohu nejaké zatúlané doviesť späť, napríklad ovečku čo utiekla niekam na lúku. Alebo splašeného koňa, ktorý sa rozhodol bežať rovno do lesa alebo hôr. Keď nepracuje alebo nepomáha, chodí si každé ráno behať. Kondička je pre ňu nesmierne dôležitá. Má výbornú výdrž, vie dobre dýchať a niekedy je jej málo aj 30 kilometrov. Taktiež jazdí každý deň a tak je sila v jej nohách ešte väčšia. V stajni si dokonca urobila vlastné provizórne posilňovacie zariadenia, ktoré každodenne využíva. Vie plávať, ale nerobí to tak často ako iné záležitosti s cvičením. Nemá na to priestor, keďže vždy má celý deň zabraný programom. Keďže všetko robí za každého počasia, je otužilá, takže v zime sa ledva oblečie a nie je jej vôbec zima, neprechladne, neochorie. Je úplne v poriadku.


Hlavnou slabinou je jej rodina. Nikdy by na ňu nedala dopustiť jediného krivého slovka. Rodina je pre ňu všetko a urobila by kvôli nej úplne všetko. Každá jedna jej myšlienka je venovaná jej rodičom, starým rodičom, bratrancom a sesterniciam... Bola by sa za nich obetovala. Ale to nie je všetko. Slabín má oveľa viac. Napríklad by nedokázala ublížiť bezbrannému zvieraťu. Nikdy by ho nezabila ani len tak pre jedlo. Ona to nerobí a nikdy pri tom nie je. Mäso zje, ale len ak vie, že dané zviera už bolo na pokraji smrti. Vtedy by problém nemala, brala by to tak, že zvieraťu pomáha. Ale určite by si i tak poplakala. A nevinnému človeku? Ktovie... Zrejme nie. Skôr len ak by ju niekto chcel zabiť bola by ho vedela zabiť ona. Inak nikdy nemyslela na to, že by mala niekoho zasiahnuť zbraňou. Biť a brániť, byť silná a pôsobiť neohrozene bolo niečo iné. Taktiež má smolu, že sa narodila v kraji, v ktorom sa narodila. Nepozná teda žiadnu technológiu a prístroje. Okrem pozerania na film pri losovaní a hľadiac na Hry, nevidela ani jednu malú súčiastku, ktorá by jej niečo povedala. Takže v tomto prípade je úplne nevzdelaná, netuší ani mäkká f. Ďalšia vec, o ktorej nevie absolútne nič je napríklad tvorba pascí a zároveň poznávanie pascí. V živote žiadnu nevidela a je rada, že pozná aspoň definíciu slova. Jednou z posledných vecí sú napríklad bylinky. Akhalia môže byť rada, že pozná niekoľko liečivých, ktoré by jej mohli poznať. Ostatné sú pre ňu španielska dedina. Preto radšej chňapne len po tých, ktoré naozaj pozná. A poslednou vecou je varenie. Kto by to bol povedal, že desiatka nebude vedieť variť. Hold, nevie dobre variť. Vie zjesť hocaké mäso, vie zjesť larvy, no to je tak všetko, čo si vie pripraviť. Rozložiť oheň vie, ale natrápi sa s tým, to teda naozaj. S plávaním by to bolo tak, že plávať vie, ale nevenuje sa tomu tak, ako by chcela, čiže nijakou extrémne dobrou plavkyňou nie je. Má niekedy krátke výpadky pamäte. Často po tom, čo sa ráno prebudí alebo ak dlho len chodí a nič iné nerobí - nerozpráva, na nič sa nesústredí. Pamäť sa ale vždy do niekoľkých minút až hodiny vráti. Je to len akoby na chvíľu zabudla čo sa stalo a kým jej to dôjde... Každý sa aspoň trošku načaká. Ale nie je to také hrozné, ako sa to na prvý pohľad môže zdať. Trpí aj niekoľkými fóbiami. Je dosť paradox, že pláva a chce sa tomu venovať, aj keď trpí akrofóbiou, alebo inak, strachom z hĺbok. Nesmie sa teda pozerať po kadiaľ voda siaha. Inak by dostala nejaký ten panický záchvat a bez pomoci by sa vo vode utopila od strachu. Hĺbka by si ju nakoniec vzala ako nič. A smrť utopením berie za tú najhoršiu zo všetkých. Druhá z fóbií je taktiež fóbia z jedov, odborne nazývaná tiež iofóbia. Veľmi sa boji, že by v sebe mohla mať nejaký keď. Hadov, škorpiónov alebo zvierat produkujúcich jed sa nebojí, len toho, že ju uštipnú, a že nevie čo potom bude robiť. Trochu zvláštne, ale ona si veľkú hlavu sama so seba nerobí. Ešte to tak, aby sa zaoberala práve svojimi slabinami. Snaží sa ich skrývať, aj keď jedna je až príliš viditeľná. Nedokáže hrať. Je asertívna, takže všetko povie na rovinu aj keď by si najradšej odhryzla jazyk. Ak sa jej niekto nepáči ale chcela by ho za spojenca, povie mu to. Ak je podľa nej niekto debil, nemá problém vypustiť to z úst, aj keby to bol chlap ako hora. No čo už, v Kapitole by si veľa kamarátov teda rozhodne neurobila, na to každý môže vziať jed. Ktovie, či by si tam našla čo i len jedného kamaráta alebo kamarátku. Ani takto v kraji veľa známych nemá, je menej komunikatívna, ale keď sa to tak vezme, záleží hlavne na téme rozhovoru, keďže často človeka odbije, že ju o niečom sa baviť... Proste nebaví.


Akhalia sa narodila v 10. kraji do jednej z tých rodín, čo toho na jazyk veľa nemali. žila teda chudým životom, v ktorom sa rýchlo musela naučiť držať nad hladinou. To malo za následok, že často jedla larvy zo stromov miesto obyčajného jedla. V jedenástich sa naučila, že fyzická sila je najdôležitejšia, keď ju napadol úchyl a ona mu zlomila nos. Od toho dňa usilovne cvičí a urobila si aj osobnú posilňovňu. Jej život bol vcelku nezaujímavý a každý deň rovnaký. Nič zaujímavé nezažila. Svoj život venuje koňom a iným hospodárskym zvieratám, ktoré sú jej niekedy ako rodina. Má k nim pozitívnejší vzťah ako k ľuďom. Nemá ani veľa priateľov, maximálne tak svoju rodinu a pár ľudí, s ktorými pracuje. Snaží sa začleniť len minimálne, málokto jej totiž sadne. Všetok svoj voľný čas venuje tréningu a zvieratám, na rodinu má čas až potom. Stačí jej, že za väčšinu pracuje, keďže posledné mesiace sú v zlej situácii. Väčšina veci je stále odvádzaná do Kapitolu, a keďže ich pozemky a majetky vôbec nie sú jedny z tých najväčších, mávajú to hrozné. Akhalia má preto cez víkend aj štyri práce, aby uživila rodinu. A sama sa živý všetkým, čo nájde. Dokonca sa stalo, že párkrát aj kradla, ale to len v naozaj výnimočných situáciách, kedy nič iné nemali do úst. Už keď bola mladšia musel robiť prace, ktoré vôbec neboli pre jej kategóriu veku. Keď mala pätnásť rokov, narodila sa jej mladšia sestra, takže bolo treba robiť viac a viac. Niekoľko rokov sa s rodinou stýkala naozaj málo. Ona sa o nich starala, ona im nosila peniaze, ona im nosila jedlo. Ak by nebolo jej nevedno, čo by sa stalo jej rodine... Nemyslí na to, ale poháňa ju to vpred. Je však už konečne dospelá, a tak chce začať nové plány, pri ktorých by mala viac času na seba. Na prvý pohľad je Akhalia priemernej výšky, asi takých 175 centimetrov o dosť svalnatejšia ako ostatné ženy v jej veku a s jasným pohľadom plným rozhodnosti. Vlasy sú blond farby a oči sa pohybujú okolo tej hnedej béžovej. Môže vyžarovať akúsi dominanciu, no nie vždy len po fyzickej stránke. Je naozaj inteligentná, niekedy ma vopred všetko naplánované o ostatný i o tom ešte ani netušia. Povaha Akhalie je niekde medzi kladným a neutrálnym charakterom - ide nie len o ňu ale aj o váš postoj k nej. Je uvedomelá, múdra a samozrejme veľmi trpezlivá. Väčšinou ale aj tak vsadí na svoju fyzičku, ktorú pokladá za viac ako dobrú. Ak by ale mala prežiť, dokázala by niekomu kľudne ublížiť a možno aj zabiť, ale sama to o sebe ešte dobre nevie. Mala by ale veľké výčitky svedomia. To ma skoro za všetko, čo sa jej nezdalo dobré, zdá sa jej nespravodlivé alebo tak podobne.

Robin Vitalla

1. november 2017 at 17:26 | Diddi

Player: Quinn

FC: Emily Rudd



Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 17 - zmasakrovaná: Triston Kyle


Token: Kartónový smajlík

[ robin vajtála ]


Robin je bojovnice, vždycky byla. Nezáleží na tom, v jakém stádiu jejího života jste jí zastihli, vždycky musela za něco bojovat. Nechybí jí proto i bojovný duch, který nikdy neztratí. Jejím největším nepřítelem je chudoba, s kterou se rve už pořádnou dobu. Je to holka z ulice, pořádný domov nikdy nepoznala, takže si ani na vteřinu nemyslete, že je zvyklá na komfort. Nikdy si na nic nestěžuje, nevadí jí špína, hlad a žízeň. Prostě se s tím vždycky nějak smíří, zatne zuby a jede dál. Její hlavní prioritou je přežít, za každých okolností. Přímo exceluje v drobných krádežích a dostávání se na místa, kde by rozhodně být neměla. K tomu potřebuje dobrou rychlost. Bez problému zvládne někomu vytáhnout peněženku z kapsy tak rychle a šikovně, aniž by si toho všiml. Umí i výtečně běhat, klidně i dlouhé trasy. Když se jí náhodou jedna z jejích krádeží nezdaří, musí utéct a kdyby se po pár minutách běhu unavila, tak by to s ní nedopadlo zrovna nejlépe. Pro ránu ovšem také nejde moc daleko. Kdybyste jí náhodou chtěli nějak vyhrožovat, nebo už jste jí nedej bože ublížili, můžete si být jistí, že vám to vrátí a nakonec vás ve většině případů i porazí. Rány umí rozdávat pořádné. Na ulici žijí ti nejzkaženější lidé ze všech, kteří nehrají férově a ona je úplně stejná. Vlastně se od nich naučila docela účinné bojové techniky, kterých by byla velmi dobře schopná využít. Pouliční rvačky jsou jejím koníčkem a zábavou. Boj trénuje téměř každý den. Má v rukávu několik podpásovek, které člověka dokáží sakra hodně zabolet. Pokud by jí k boji nestačili pěsti, vždycky má u sebe i kapesní nožík. Nebojí se do někoho bodnout, krev jí vůbec nevadí. Je na ni zvyklá, takže jí taková maličkost kufr opravdu nezvedne. Byla by schopná někoho zabít, pokud by jí šlo o život, nebo by měla pádný důvod to udělat. Výčitky svědomí jsou slova, která se v jejím slovníku nevyskytují už hodně dlouho. Život je svině a ona to ví, ostatní by si to také měli uvědomit. Má atletickou postavu, snaží se cvičit, pokud jí to čas dovoluje, protože ráda vypadá dobře. Sice pochází z ulice, ale vypadat tak nemusí, ne? Je to skvělá lhářka a ještě lepší herečka. Dokázala by vás během několika minut přesvědčit o tom, že je úplně někým jiným. Tvoření falešných identit jí totiž také není vůbec cizí, to ale není příliš důležité. Lezení by jí také nemělo dělat vůbec žádné problémy. Přece jen, má dost silné ruce a to jí při téhle činnosti může být velikánskou výhodou. Život v Šestém kraji jí také poskytl různé znalosti v oblasti všech možných dopravních prostředků. Umí nastartovat auto bez klíčků, umí auto i řídit. Na jakémkoliv dopravním prostředku by zvládla najít závadu a následně ji opravit, pokud by měla dostatek součástek a času. O těchto věcech by toho měla vědět dost, vzhledem k tomu, že pracuje v dílně. Tam si také získala celkem úctyhodnou sílu. Nikdo se tam s ní nemazlil, nutili jí tahat těžké pneumatiky, kusy plechů a tak dále. Neexistovalo, aby to nezvládla, jinak by dostala padáka a to si ve svém stavu rozhodně nemohla dovolit. Není vůbec hloupá, vždycky si musela nějak poradit a to by bez super plánů nešlo. Plánování je jednou z jejích nejoblíbenějších činností. Stejně jako její plány, ani strategie, které z její hlavy vzejdou, nejsou vůbec špatné. Právě naopak, většinou nemají žádnou chybu. Její velkou výhodou je pozitivní přístup k životu. I přes to, že by asi měla být zahořklá a negativně přihlížející na všechno okolo sebe, není taková. Bere svůj život spíš s humorem. Jen tak ji nerozhodíte, museli byste být opravdu špičkoví manipulátoři, abyste ji zblbli.


Má spoustu slabin a ví o nich, jenom si je nechává pro sebe. Nepotřebuje, aby o ní všichni tyhle věci věděli, přece jenom, může jí to dost ublížit. Celkově je skoro ve všem dost uzavřená do sebe a nikomu se s ničím nesvěřuje. Je naučená žít na vlastní pěst a nějaké pocity jdou stranou. Málo kdy se stane, že by se u něčeho upřímně bavila, nebo si naopak pobrečela. Jakožto člověk, co strávil celý svůj život ve městě, naprosto nezvládá jakékoliv přežití v přírodě. Asi by si zvládla rozdělat zapalovačem oheň, tím to ale končí. Hledání potravy, lovení, dělání pastí, nic z toho jí absolutně vůbec nic neříká. Má šikovné prsty na kradení, ale jakmile má něco vytvořit, nebo nakreslit, je na tom opravdu bídně. Nikdy v těchto artistických věcech nebyla dobrá. Tím u ní tedy padá i maskování. Ona stejně není typ člověka, co by se chtěl skrývat. To je také její nevýhodu, musí být pořád vidět a hlavně, musí pořád vyhrávat. Nesnese prohru, těch už za život zažila dost. Výhra je pro ni jediný přijatelný výsledek. I když se bojovat učila, pořád to nebyl profesionální trénink, takže na nějakého namakaného profesionálního splátce by si určitě netroufnula. Postavu má sice pěknou, ale dost pohublou. Málo kdy se jí dostane pořádného jídla, což ji dost ubírá na síle. Plavání jde těžce mimo ni, v Šestce není zrovna moc míst, kde by se to mohla naučit, takže to prostě neumí. Stejně vodu moc nemusí, asi by se v nějakých hloubkách i bála. Lezení po skalách a stromech by jí asi také bylo na obtíž, protože po takovém povrchu nikdy lézt nezkoušela. Co se týče jejích komunikačních dovedností, také nejsou moc na úrovni. Mluví nespisovně, většinou nadává a je jí to jedno. Působí velmi nesympatickým dojmem, i když taková třeba ve skutečnosti vůbec není. Celý život byla na všechno sama, takže není zvyklá na ničí pomoct a rozhodně by si nebyla schopná o ni říct. Celkově navazování vztahů není zrovna její nejsilnější stránka. Nikdy neviděla naživo jinou zbraň, než nůž, což by také mohl být dost velký problém. Střílet se jí z ničeho také nikdy nepoštěstilo, takže vůbec neví, jak se to dělá. Nejspíš by neměla dobrou mušku, to je ale jenom její osobní názor. Bylinky a rostliny celkově jí nic neříkají. Ve městě toho moc neroste a knížky o takových věcech čas číst nemá. Celkově je dost nevzdělaná, na školu vždycky kašlala a vždycky kašlat bude. Uživit se tenkrát bylo mnohem důležitější, než všechny předměty ve škole dohromady. Občas má problémy s udržením pozornosti, je moc roztěkaná. Nejradši by se soustředila na všechno, takže se nakonec nesoustředí na nic. Pro ránu nejde daleko. Z lidí, co si z ní dělají legraci nebo ji štvou, si nic nedělá, ale i tak jim vždycky minimálně jednou vrazí, aby ten úsměv přešel je a ne ji. Je dost sebestředná, i když to by nahlas nikdy nepřiznala. I když vám bude vyprávět, jak moc jí záleží na ostatních, vždycky pro ni bude důležitý jenom jeden jediný člověk a tím je ona sama. Co se týče různých elektrických vymožeností, také to není nic, s čím by měla zkušenosti. Nedokázala by se nějak porýpat v drátcích a zprovoznit danou věc, kdyby se nejednalo o auto, nebo jiný dopravní prostředek.


Robin se narodila v Šestém kraji, to opravdu není žádná výhra. Už od mala jí to bylo nad míru jasné. Žila v bídě a špíně, pomalu na ulici. Měla jenom tátu, máma umřela při porodu a tátu to tak vzalo, že nebyl schopen pořádně pracovat. Párkrát tedy opravdu na té ulici skončili. Snažil se Robin dát všechno, co mohl, ale opravdu to mnoho nebylo. Normální lidé z Šestky na tom ještě nejsou tak špatně, oni ale nebyli normální, hlavně protože táta moc nepracoval. Přežívali na dobrosrdečnosti jejich příbuzných, kteří je občas nechali přespat u sebe. Musela se osamostatnit v hodně útlém věku. Kdyby pořád nechávala svého tátu, aby jí strhával dolů, tak by z ní brzo byla pěkná troska. Jo, má ho ráda, jo, chápe ho, nic proti, ale fakt nechtěla skončit jako on. Brzo se naučila krást. Dokud si nemohla vydělávat sama, tohle byl ten nejlepší způsob obstarávání si všeho potřebného. Navíc, kdo by podezříval malou holčičku, že? Ze začátku se jí hodně stávalo, že ji někdo chytl a potrestal, nikdy to však nedopadlo nějak úplně příšerně. Teď už ví, jak moc si dávat majzla a opravdu se většinou nestane, že by si její krádeže někdo všiml. Několikrát se jí stalo, že ji někdo dokonce vyhrožoval zbraní, nebo ji prostě dal přes hubu, což se jí teda vůbec nelíbilo. Musela se naučit, jak se bránit. To nebyl, vzhledem k jejímu původu, problém. Po ulici se poflakuje několik typů lidí, ale největší část z nich tvoří alkoholici a rváči. Tajné pouliční bitky jsou jednou z nejzajímavějších věcí, co vás ve městě může potkat. Dodneška se jich účastní, dřív to brala jako povinnost, aby měla nějaké základy. Dnes už to bere jako zábavu, líbí se jí ten pocit vítězství a ještě víc se jí líbí to násilí. Prostě ji baví, když někomu může pořádně vrazit a vybít si tak veškerou zlost. Občas to přejde až do bitek s noži, to už taková sranda není, protože si musí dávat víc pozor, ale i tak ji to baví. Nedělá jí problém pro výhru někoho bodnout, nebo ho zranit. Mívala z toho výčitky svědomí, ty už ale přítomné dlouho nejsou. Moc dobře ví, že život není fér a pokud ti lidé nechtěli skončit zranění, neměli ji provokovat. Ona se pouze snaží přežít, to je jednou z jejích priorit. Jakmile jí to dovolili, začala pracovat v jedné místní autodílně. Nikdo se tam s ní nemazlil, chovali se k ní stejně, jako by se chovali ke chlapovi. Už tehdy teda musela být schopná snést nějakou zátěž, což s ní zůstává do dneška. Spoustě lidí se její život může zdát ubohý a on vlastně docela je. Ona se ale i tak snaží zůstávat pozitivní. Kdyby propadla negativitě, skončila by zase na ulici a to nechce. Teď mají s tátou byt, malý a polorozpadlý, ale pořád je to domov. U sebe neustále nosí kartónového usměvavého smajlíka, kterého jednou našla na zemi. Připomíná jí, aby za každou cenu zůstala pozitivní a vždycky v sebe věřila, ať už na tom bude sebehůř. Dokonce na něj i dala připínáček a občas ho nosí připnutý na tričku, nebo na bundě. Vypadá to sice dost hloupě, ale pro ni to má obrovský význam. I přes to, že se jí teď docela daří, chce víc. Ona chce vždycky víc a nikdy ničeho nemá dost. Už má až po krk chudoby a zkrátka ji celej její život nebaví. Proto se chce přihlásit do Her. Věří, že by mohla vyhrát a když ne, tak umře. To by se v Šestce asi brzo stalo tak i tak, proč tomu tedy nedat šanci? Odhodlání a chuť do boje jí vůbec nechybí, už je to jenom o tom, jestli si všechno dokáže v hlavě rozházet tak dostatečně, aby tu ruku při sklizni zvedla a opravdu do Her šla.

Sae Alma Fers

30. october 2017 at 13:19 | Diddi

Player: Lavínia

FC: Monika Jagaciak



Contact: celestiasnow@zoznam.sk

Age: 16 - useknutá hlava: D. D. Ilminor


Token: Modrý náhrdelník

[ sej alma férs ]


Medzi jej schopnosti patrí ošetrovanie. Aj cez to, že pochádza z 12. kraja, vie dobre ošetrovať. Vie z byliniek vyrobiť veľké množstvo mastí. Je veľmi šikovná, lebo vie ošetriť aj väčší doranenia. Túto schopnosť sa naučila od svojej mamy, ktorá vie veľa dobre liečiť. Sae vždycky chcela pomáhať iným, a toto jej prišlo ako dobrý spôsob. Čo sa jej ďalších schopností týka, dá sa povedať, že les je jej druhý domov. Prežitie v prírode jej nerobí problémy, v lese trávi veľa času. Vie rozoznať, ktoré bylinky sú jedlé a ktoré jedovaté. Tiež sa vie v prírode dobre maskovať a schovávať. Tieto prechádzky lesom sa naučila sama od seba lebo si potrebovala oddýchnuť. V lese najskôr nič nejedla, no napokon sa tam vypravila s priateľkou, ktorá bylinky a rôzne bobuľky rozozná. Ta ju naučila čo je jedlé a čo nie. Vie si urobiť malú skrýšu. Raz v lese aj prespala. S tým súvisí aj jej ďalšia schopnosť - lezenie po stromoch. V lezeniu po stromoch je dosť dobrá. Udrží sa vďaka svojej dobrej rovnováhe. Je veľmi šikovná, a tak vie rozpoznať ktorá konár ju udrží. Toto sa naučila od svojej mamy, ktorá to považovala za dôležité. Ta ju to naučila keď jej bolo iba 6 rokov. Vďaka tomu, že si jedlo musí obstarávať lovom vie veľmi dobre zachádzať s lukom. Je veľa presná, a tak dokáže vždy trafiť presne svoj cieľ. Je navyše aj rýchla, takže môže trafiť niekoľko cieľov naraz. Takto strieľať ju naučili obaja rodičia, lebo v tom obaja boli naozaj skvelí. Mama ju naučila mieriť na cieľ a ocko ju naučil ako správne držať luk.


Medzi jej slabiny patrí zbrane. Lebo sa Sae narodila v 12. kraji, nemala niekedy príležitosť dostať sa ku zbraniam s výnimkou nožov. Niekedy v ruke nedržala sekeru ani žiadne špeciálne zbrane s akými trénujú profíkovia - napríklad niekedy nevidela a ani nepočula o kukri alebo mačetu. Dá sa povedať, že okrem noža jej to so sečnými zbraňami vôbec nejde. Nie je sa čomu čudovať, lebo má k dispozícii iba kuchynský nôž a luk, preto nevie ako s ostatnými zbraňami zachádzať. Tiež nie je dobrá na boj telo na telo. Niekedy sa s nikým neprala, tak to ani nevyskúšala. Ďalšou jej slabinou je zoznamovanie sa. Sae má niekoľko kamarátov, so ktorými hovorí, ale okrem nich sa nebaví s nikom ak nemusí. Nevie, čo má hovoriť ani sa nevie nijako sa pretvarovať. Proste to, čo si myslí dáva najavo. To by mohol byť veľký problém pri získavaniu sponzorov. Nie je to veľa dobrá vodkyňa, radšej sa spolieha iba na seba. Nevie ako by mala svoju alianciu viesť, keby musela. Síce je rozhodná, no vie sa rozhodnúť iba za seba, za ostatné už nie. Absolútno nevie nič plánovať, proste žije okamihom. Je celkom nedôverčivá k cudzím ľuďom, no zároveň je ochotná pomôcť každému, kto to potrebuje. Sama je pokojná a citlivá. Žiaľ niekedy až priveľa. Keby ste ju zatvorili na nejakú dobu inam kým do jej kraja, bola by z toho dosť nervózna, a keď je nervózna, rozplače sa. Tiež nevie veľa dobre variť, lebo o to sa stará jej mama. Lebo v jej kraju nie je voda, nevie nijako dobre plávať. Keď bola malá, s otcom našli nejaké jazierko v lese, kde sa plávať trochu učila, no vôbec sa nemôže porovnávať s krajmi kde vodu majú. Tiež má arachnofóbiu. Ak zbadá pavúka, roztrasie sa, začne plakať a čo najskôr utekať preč. Čo sa zvierat týka, má tak istý strach aj z motýľov. Ďalšou jej slabinou je jej strach s Hladových hier. Je privyknutá na život vo 12. kraji a aj cez to, že nie je ľahký, vie Sae že v Hladových hrách to je o veľa horšie.


Sae sa narodila Lee a Samovi Fersovým. Aj cez to, že sa narodila do najchudobnejší ho kraja v Panemu, je Sae veľmi radostné a hodné dievča. Aj cez to že nemajú takmer nič, cíti sa doma dobre. Býva v malom chudobnom domčeku typickému pre 12. kraj. Svoju rodinu má veľa rada a neželá si, aby sa im niečo stalo. Má úzky vzťah k mame aj otcovi. Nemá žiadnych súrodencov, preto sú na ňu rodičia dosť upnutí. Bojí sa o ňu a majú k tomu aj dôvod. Veľmi vzhliada k revolúcii, ktorá prebehla. Jej rodina bola za revolúcie aktívna, patrila k rebelom, a preto túto rodinu nemajú zrovna v obľube mierotvorcovia. No vďaka tomu má Sae prímy prístup k informáciám a tiež prostredné meno - Alma. Dáva si pozor na to, čo hovorí no aj tak je veľmi úprimná. Nie je to veľmi komunikatívny človek, ale ak sa s niekým priatelí je veľmi verná. Má dobrý vzťah s prírodou a aj cez to, že musí pracovať v doloch, má svoj kraj veľa rada. Je to logický človek, a tak neuvažuje o tom, že by žila v inom kraju. Vie, že to nie je možné, a tak si to ani nepripúšťa. Žije okamihom, lebo vie veľmi dobre, že ju môžu vyžrebovať do Hladových hier alebo že ju môžu kedykoľvek zastreliť mierotvorcovia. Vôbec nedôveruje Kapitolu a cudzím ľuďom. Všetko berie prirodzene, a tak ani nijako neodsudzuje profíkov. Nie, že by ich mala nejako zvlášť v obľube, no je si vedomá toho, že aj v profesionálnych krajoch sú ľudia aj hodní. Do Hladových hier samozrejme nechce, no ak by ju vyžrebovali, dokázala by sa brániť.

Darryll Den Ilminor

13. october 2017 at 13:24 | Larsyn

Player: Pietro

FC: Ed Sheeran



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 - probodnuté srdce: M. Nielsen


Token: Malý kravský zvonec

[ déryl den ilmajnr ]


Veškeré dovednosti mu dodalo zaměstnání, kde je velmi vytížený. Někteří pracovníci mu říkají "Zaříkávač". Stačí jej poslat ke kusu, který má být poražen. Chvíli na něj totiž něco mluví a poté se zmanipulovaný kus dobytka nechá zabít bez nějakých potíží, které by jinak porážku protahovaly, jako snaha zvíře chytit, pak zajistit a tak. Na lidi to ale neúčinkuje. Vyjma tohoto Darryll láme krky, podřezává krky a pouští žilou. To podle toho, co je u kterého zvířete třeba. Ze začátku se toho štítil, ale pak otupěl a nyní to udělá bez okolků. Má rád zvířata, ale musí je brát, a také bere, jen jako prostředek obživy. Tudíž krev není nic, z čeho by měl osypky. Zabíjí chladně, bez emocí a účinně, díky tomuto krvavému zaměstnání zná anatomii veškerého zvířectva, co se poráží a má tak představu, kam říznout, nebo kde škubnout, aby to bylo hned hotové. Nemá rád utrpení. A jelikož prasata mají anatomii v lecčems podobnou lidské, platí to i o lidech. I když ještě člověka nezabil. Svaly a sílu nabral manipulací s již rozbouranými kusy těl. Odnese sám i půlku krávy nebo býka. Celé tělo ale ne. Přesto je to dobrá náhrada posilování. Ve volných chvílích si rád v mrazírně zaboxuje nebo kopne do už visících kusů, což mu kromě schopnosti se ubránit přináší i odreagování. Zbraní moc k mání není, od dlouhých nožů až po dlouhé jakési oštěpy, kterými se visicí maso posouvá dál. Nůž, jímž zvířata usmrcuje, mu přišel jako malá zbraň, a tak si při každé příležitosti začal do masa sekat sekerou. Ano, ano, sekerou, ne ale tou klasickou, co mají u ruky od narození v Sedmém kraji, ale tou řeznickou, která dokáže rozseknout i silné kosti, ale jinak má stejné vlastnosti. I to ovšem neuměl hned, poprvé ani kus masa nedovedl rozseknout alespoň do poloviny. Postupně se ale v tomhle mimo směny vytrénoval na slušnou úroveň, která je ještě podporována silou, získanou právě posilováním pomocí přenášení naporcovaných částí, boxováním a kopáním. Nyní už maso přesekne úplně, když je potřeba. Nikdy s ní ale neházel, natož přímo vrhal. Raději si ji nechává při tréninku v ruce u sebe. Kdybyste jej viděli na nějaké krajské zabijačce, mohli byste mu klidně přidat do vínku i schopnost maskování, jak je zacákaný od krve.


Výše řečeno - je to kluk, který se vyznačuje hrubou sílou, a chladnokrevným zabíjením. Ale to je všechno. Umí sice uvařit, ale jen maso, nic jiného. Když se vezme v potaz, kolik toho míří do Kapitolu, tak vlastně neumí vařit vůbec. V tomhle je závislý na matce a stydí se za to. Pro záchranu ega, ale klidně řekne opak, když mu to pomůže. Bylinky nezná. Snad asi jen dvě, které se hodí k masu. Je samotářský typ. Všechno si rád udělá sám a nejlépe po svém. Potřebuje-li pomoc, řekne si o ní, ale jen velmi nerad. Připadá si pak nemožně, i když mu celý život všichni říkají, že si tak připadat nemusí. Správnej chlap si musí umět poradit. Je tak trochu tvrdohlavý. Ani tvoření pastí mu moc nejde. Důkazem budiž příhoda, kdy jednou zkusil past nalíčit. Jednu si vymyslel, leč nedomyslel a chytil se do ní sám. Kraj je samozřejmě, jako většina, limitován absencí vody. Většina vody je z externích zdrojů z přehrady Pátého a moře Čtvrtého kraje. Takže neumí plavat a rád by si to někdy vyzkoušel. Má představu, jaké se u toho dělají pohyby, ale jen je umí vysvětlit, předvést je neumí. Stejný problém má s ohněm. Nikdy mu nechytil, když se o něj pokoušel. Dosáhl maximálně dýmu, ale nikdy ne plamenu a tenhle neúspěch ho od dalších pokusů odradil a tak se rozdělávka ohně řadí k věcem, které bude muset někdy vypilovat, už jen právě kvůli tomu masu, jehož pečená forma je prostě něco, co ho k tomu donutí, se to naučit.


Když ho někdo uvidí, na první pohled by řekl, že tento neustále se usmívající mladík neumí ani do pěti počítat a že je každému pro legraci. Ale opravdu je to jen prvotní zdání. Klame vzhledem, chováním i tělem. Měl spokojené a klidné dětství, které bylo díky zaměření kraje, prolito litry krve. V kraji již od deseti let pracuje v totožném masokombinátu, co dřívější splátce kraje Steelford Hornlovell. Ten je ale již čtyři roky po smrti a jednu dobu Darryll na jeho místě, kromě jiného, zaskakoval. Začal napřed u mláďat, které velmi rád krmil a staral se o ně, pohledem dnešní doby by jeho proměna mohla přijít někomu jako zvrácená. Některým dával i jména a zpočátku i brečel, když nadešel čas nějakého z pojmenovaných zvířat. Pak už pojmenovávat přestal. Přesunul se k odrostlejším kusům dobytka, kde pokračoval v jejich ošetřování a chovu. Až po 15. narozeninách se dostal k pravé řeznické práci, nožům, krvi a jiným věcem. Jak bylo řečeno, vše činí s klidem. Na chybu není místo. Chyba značí buď zbytečné utrpení zvířete, a nebo vlastní velká zranění. Rodina je zajištěna na Desátý kraj asi nejlépe, jak může. Tradice farmaření je u Den Ilminorů již dlouhotrvající záležitostí a táta jednou Darryllovi farmu svěří. Rodina si, jako i jiní farmáři přivydělává prodejem vlastních produktů, přesněji toho, co se nehodí pro Kapitol. Moc toho ovšem nezbývá, a tak taková krabička "Ilminorova mletého" je nejen pomalu to nejvzácnější, ale také to nejlepší ke krajskému obědu. Darryll má stále ještě oba rodiče, a to se stává poslední dobou velkou vzácností. I přes maximální možnou životní úroveň, jež kraj a hlavně platy rodičů a jeho, umožňuje, mu leccos v životě zůstane zapovězeno. Jeho nynější práce, co zastává, mu ale činí problémy seznámit se. Muži na jiných postech v továrně problém nemají, ale on ano. Co provádí prvotní přípravu zvířat - jejich usmrcení a posléze vyvržení, je to pro opačné pohlaví nepřekonatelný problém. Není prvním a jistě ani posledním, kdo má v tomhle potíže. Možná je odrazuje fakt, že bere život a málokterá krajanka by chtěla "vraha", i když jde jen o jateční zvířata, pro které je smrt pouze osudem, jež jim byl dán.

Lister Exeter

10. october 2017 at 20:40 | Quinn

Player: Pietro

FC: Kate Beckinsale



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16 - sebevražda


Token: Květ bavlníku

[ listr ekhsetr ]


Kraj, kde se narodila a kde žije, ji nepředurčuje k životu nějakého krvelačného bojovníka. Spíše opačně. Práce na bavlněných plantážích, tahání svazků sklizené bavlny, případně kompletace oděvů nebo zakládání lemů není nic, čím by nějakého soupeře kdy mohla porazit. I když se zde pracuje většinu dne, chvíle na cvičení zbraní a na cvičení všeobecně se kdykoliv najde. A tak, jakmile přežila první Sklizeň, se pustila do tréninku. V podstatě si mohla vybrat buď ze srpu, kterým sklízí bavlnu a nebo nůž, s kterým se poté ze sklizené bavlny odřezává nepotřebné. Zvolila praktičtější nůž, konkrétně jejich vrhací druh. Ale jelikož v kraji nejsou k mání nože pro to vhodné, začala s normálními do kuchyně. Trénovala potajmu, ale matka ji vyhmátla ve stodole, když hledala čím nakrájet chleba. Jelikož je to úděl panemských dětí z každého kraje, nechala to být a naopak, kolikrát jí zařídila dřívější odchod z práce, aby se mohla zdokonalovat. Co je ovšem nejdůležitejší, její podpora Lister v tréninku nebyla jen ta tichá, ale matka se rozhodla podpořit ji i aktivně. Z nasbíraných odřezků látek z práce jí vycpala a ušila čtyři figuríny, do nichž se může Lister trefovat s noži. K nyní již výbornému vrhání nožů lze dodat i běh. Dokáže již vyvinout na holku velkou rychlost, ale se statnějšími kluky z kraje se ovšem pořád ještě měřit nemůže. Z holek běhá ale nejrychleji. V rámci síly se od ní velká síla moc neočekává, ale Lister se s každou volnou chvílí vydává z továrny na běh napříč celým krajem. Svalovinu se pokoušela kromě běhu nasbírat i pomocí obřích válců látky, které se musí dovalit ke stroji, který už jej do dalšího výrobního stroje v továrně zasadí, rozbalí a navede. Většinou to musí kutálet tři až čtyři silní chlapi. Když jsou jen tři, zapojí se ráda také. Žádné velké svalové hrboly na rukách nehledejte, ale určité linie svalů jsou již patrné, a to nejen na rukou. Většina holek v kraji, co sedí celý dny u šicích strojů ji postavu závidí. Celý trénink sem tam proloží několika sedy-lehy, ale na ty už většinou moc času a energie nezbývá. A když budete chtít od ní uvařit, něco ráda připraví. Jako takovou netypickou zbraň lze uvést i nehty, které jsou celkem dlouhé a střižené do špičky, takže vypadají jako drápy. Pomáhají jí totiž při zakládání lemů, lépe si tím přidrží látku při šití a nemusí mít obavu, že ji v šicím stroji skončí prsty.


Až na běh, vrhání nožů, silové činnosti v práci a vaření je slabostí pak už všechno ostatní.  Ale je třeba to vzít postupně, pro představu. Co se kuchařských dovedností týče, uvařit sice zvládne, ale bylinky při vaření nepoužívá, protože je nezná. V kraji jich moc neroste. Možná snad jen jeden druh a ten se stejně moc nepoužívá. Pozná jen druhy bavlníku, který se nejí a pampelišku. A hlavně nebyl nikdo, kdo by ji to naučil. V rodině vařil otec, po něm sice vařečku převzala matka, ale Lister nestačila dosud nic moc naučit, kvůli práci v továrně, která je často i 18 hodinová. Navíc, když v Osmém kraji je škola, kde by jí to naučili jen pro ty lépe situované, což oni nejsou. Umělecké  vlohy se v rodině také neobjevovaly, umění se ukrýt pomocí maskování také neovládá. Už to sice viděla, ale příčí se jí naplácat na sebe třeba bahno nebo nějakou barvu. Není sice fajnovka, ale zašpinit se zrovna dobrovolně nemusí. A koneckonců, bahno je houby maskování. Vzory a struktury, například kůry nezvládne. Ohledně pastí je to také hrozná bída. Za vše mluví fakt, že při líčení obyčejné pastičky na myši ji málem pastička cvakla přes prsty. Nikdy to nebylo potřeba, a tak se to neučila. Ačkoli sílu má, je také ovšem její částečnou slabinou a to i přesto, že je na děvče v jejím věku slušná, možná neřku-li snad až neobvyklá. Není tak velká, aby se dokázala porvat s nějakým obrovitým klukem. Na holku ale stačí s přehledem a kdyby mohla, asi by jí dosti pocuchala vzhled. Ale prát se nemusela. Plavecké techniky jsou jí k smůle kluků, kteří by ji mohli tak vidět v plavkách také cizí, protože jediná voda v kraji je přehrada a v té se koupat nedá, a ani ta voda nevypadá vábně díky blízkosti továren. Množství slabin sice vysoce překonává množství dovedností, ale to je úděl jejich kraje. Z nich krvelační profíci nikdy nebudou.  


Tato holka s poněkud obskurním jménem se narodila do Osmého kraje do rodiny otce - pracovníka na bavlněných plantážích a matky - šičky a baličky hotových výrobků. Má k metru jednaosmdesát, dlouhé hnědé vlasy a pohled nevinného člověka. Ale to je asi tak všechno. Peníze nejsou zrovna komoditou, jež by se v jejich rodině dala přehrabovat vidlemi. Patří spíše k té chudší krajské vrstvě. Ovšem do těch nejchudších mají ještě daleko. Dětství měla ale spokojené, kompletní rodinu, a dokonce začala i se školou. Jak se ukázalo, zachránilo ji to od úplné negramotnosti. Ona sama je do krajského pracovního procesu zapojena už od devíti let. Napřed pomáhala s nošením rozpracovaných výrobků, případně odvážela odřezky látky do spalovny na malém vozíku. Postupem času ale dostávala těžší práce. O otce přišla v 11 letech - nečekaně onemocněl a rychle zemřel. Vše se pro Lister změnilo. Se školou byl konec, jelikož stála najednou více, než si mohli dovolit. S matkou tedy žijí jen pro sebe. Od 15. roku bere i Lister konečně plat, ale do výše výdělků za doby otce je stále daleko. Zvláště, když po nástupu Smyrny k moci, se zvýšila práce, ale maličko snížily platy. Ženy v rodině mají sice do vínku danou vlastnost být krásné, a její matka již několik nápadníků odmítla, jelikož je po smrti manžela neochotná se znovu vázat. Sama Lister nějakou známost kupodivu nemá. Sice se jí jeden kluk v kraji líbil, ale když jej uviděla s jinou, rychle jí to přešlo. Dokáže se tedy rychle zamilovat, ale i rychle odmilovat. Krása jí ale pomáhá v jiných věcech - snadno navazuje kontakty s někým jiným, avšak začít si s někým povídat dokáže i sama. Zbytečně moc se neprojevuje, už musí být, aby se ozvala, když se jí něco nelíbí. Je vstřícná a přemýšlivá. Když má něco udělat, přemýšlí, jak to udělat co nejpraktičtěji a tedy nejúčinněji, aby té své síly musela využít co nejméně a ta zbyla jí na důležitější věci.    

Triston Kyle

3. october 2017 at 18:36 | Quinn

Player: Diddi

FC: Brandon Flynn



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 17 - zmražen: Tyrell Gilbert



[ tristen kájl ]


Triston je vysoký, charismatický hezounek, ale je toho v něm taky daleko víc. Už odmala navštěvuje výcvikové centrum. Prostřídal v něm snad každičkou zbraň a s každou se naučil, alespoň obstojně zacházet. Třeba když v aréně viděl nějakou socku, která podle něj zacházela jen o nepatrný kousíček líp s jistou zbraní, hned se pustil do tréninku s tou zbraní, aby byl lepší než nějaká chcíplá socka v aréně. Byl schopný s tou zbraní pracovat i několik dní v kuse, aby byl lepší. Ano, chce ve všem být nejlepší, proto taky tvrdě maká na tom, aby byl dobře připravený do arény. Bere to taky jako jeho povinnost, jelikož je přeci profesionál z Dvojky a to něco znamená. Ovšem nejvíce si oblíbil zbraň zvanou sai. Její pravý potenciál si uvědomil teprve, až s nima viděl v aréně Damiena Reida, který se pro něj stal vzorem. Začal s nima trénovat od rána do večera. Někdy vynechal školu, někdy je propašoval domů. Pak je dokonce dostal jako dárek k narozeninám, takže si je bral i do školy. Byl z nich vážně nadšený, protože sai má tolik možností! Bodnout, škrábnout, vykrýt útok-dokonce s ní někomu můžete vyrazit zuby! No není to skvělé? Plus jak předváděl Damien, se s ní dá dobře machrovat. A na machrování se dá sbalit spousta holek. Teda ne, že by s jeho vzhledem měl problém sbalit nějakou holku, to ani v nejmenším. Ovšem, když ho přepadne jeho agresivní nálada, tak sáhne po mačetě, aby s ní mohl všechno rozsekat a zničit. Je středem pozornosti, protože proč si to neužít? Také je dobrý vůdce. Nedělá mu problém se rozhodnout za všechny ostatní. Ani ty, co s ním nesouhlasí zmlátit. To si naopak docela dost užívá, a dokud neteče aspoň troška krve, tak nepřestává mlátit. Vážně se vyžívá v tom, když někoho může mučit a být surový. Dokonce se věnoval i anatomii, aby věděl, kde to fakt bude bolet, když tam někoho bouchne. To si uvědomili hlavně ti, co s ním nesouhlasili, teda kromě jeho kámošů, ty trápí jenom výjimečně. Chodí lovit i zvířátka do hor, jenom, aby je mohl rozkuchat, takže se krve a vnitřností neštítí. Taky se v horách dost dobře běhá, ale upřímně je lepší v rychlostním běhu, protože si myslí, že v aréně bude spíš muset rychle doběhnout nějakého ubožáka, co mu bude chtít utéct než utíkat před někým jiným nebo něčím jiným několik hodin.


Mezi jeho slabiny asi bude patřit, to jak lehce ho dokážete vytočit. Pokud se vám to povede, tak počítejte s tím, že z vás vymlátí duši. Rozhodně na to trénoval dost. A spolužáci nebo respektive ti, co s ním nesouhlasili, to moc dobře vědí. Další jeho slabinou je jeho arogance. Pohrdá sockama. Ať už z jeho vlastního kraje nebo z jiných krajů. No dobře těmi z jiných krajů pohrdá daleko víc. Hlavně, když to nejsou profesionální kraje. Nemá moc dobrý orientační smysl, ale tak to nevadí, zatím se mu nikdy nestalo, že by se nakonec nedostal tam, kam potřeboval. Sice šel třeba místo dvaceti minut hodinu, ale nakonec došel tam, kam měl. Nikdy se nesnažil rozpoznat, co je jedlé a co ne, ale možná by zvládl poznat, co měli doma, pokud by to tak ovšem vypadalo i v přírodě, což není tak úplně jisté, takže by to možná zkusil sníst, ale taky by to mohlo být něco úplně jiného a on by na to mohl taky pěkně umřít. Tak nějak ovšem nepočítá s tím, že by měl být v aréně o hladu, protože zatím vždy bylo alespoň něco k jídlu u Rohu. A kdyby ne tak snad nějaké ty sponzory si sehnat zvládne. Navíc něco ulovit by zvládnout mohl, když se mu dařilo chytit nějaké to zvířátko, aby ho mohl rozpitvat. Ale asi by ho nezvládl uvařit, kdyby neměl nějaký ten zapalovač a papír na podpal. Maskování nepřipadá v úvahu, jelikož je to dost srabácké a taky, proč by se měl schovávat? On bojovat umí a chce, aby to všichni ostatní viděli. Zabíjet malé děti spíš nechá nějaké ty socky než sebe. I kdyby ho to dítě vyprovokovalo, tak by ho zabil rychle, aby moc netrpělo. Myslí si, že je nejlepší a ve všem chce být nejlepší. Rozhoduje se dost unáhleně a nepřemýšlí nad tím, co se může stát. Udělá prostě to, co ho napadne. Rozhoduje i za celou skupinu aniž by se zeptal ostatních, protože proč by se jich měl ptát, když ví, co je nejlepší? Neumí si přiznat, že se mu někdy může stát, že by neměl pravdu nebo ten nejlepší nápad. To spíš se porve s tím druhým, co tvrdí opak, než aby to přiznal.


Sice nikdy nepoznal svoje rodiče, ale bylo zajištěno, aby mu už od malička nic nechybělo. Rodiče chcípli, ale nechali mu po sobě obrovskej balík peněz, takže si je teďka rozhazuje po kraji a vůbec se nebojí, že by mu někdy došli - nul na konci mají deset. Je vychováván svojí tetičkou Ann, která nikdy neměla děti, takže se ho s radostí ujala. Nikdy se o svoje rodiče nezajímal a ani se na nic ohledně nich neptal. Bylo mu ukradený, co dělali, kdo byli. Jediné, co o nich ví, je jak vypadali díky fotkám a jejich jména. Stephan a Selina Kyle. Tetička je z matčiny strany, takže mu chtěla často vyprávět o jeho matce, ale jeho to nezajímalo. Radši šel do výcvikového centra než, aby zbytečně poslouchal vyprávění o jeho mrtvé matce. To by mu přece nepomohlo, aby byl v něčem lepší a vůbec nic by mu to nepřineslo. S velkou oblibou vždy sledoval hry. Pokaždé se díky nim akorát víc utvrdil, že se jednoho dne do nich přihlásí. Pokaždé, když v nich viděl nějakou socku, které to celkem šlo s nějakou zbraní, tak hned zamířil do výcvikáče, aby s ní byl lepší než ona daná socka. Ve výcvikáči trávil hodně času. Ať už posiloval nebo trénoval se zbraněmi. Hodně se mu líbila aréna, ve které byl Damien Reid, kterému dost fandil. Podle něj měl vyhrát on, takže je naštvaný na Trojku a Sedmičku. No a vlastně dál nemá rád ostatní kraje. Většinou proto, že jsou v nich moc velký socky, ale pak taky kvůli rivalitě mezi profesionálními kraji. Dvojka je stejně daleko lepší než Jednička a to plánuje brzo dokázat. Ve škole si nikdy nedělal hlavu se známkama, jelikož půjde do arény a vyhraje. Tudíž nebude muset dělat nic, čemu by ho tam naučili. Navíc si přece na to když, tak může někoho koupit. Naopak si tam dost vybíral, s kým se bude bavit a s kým ne. Většinou se obklopoval lidmi, co s ním souhlasili a byli na jeho společenské úrovni. Ty, kteří s ním nesouhlasili většinou vždy dost surově zmlátil. Také nějaký ten svůj čas věnoval holkám. S několika z nich si docela užil, ale pak ho přestali bavit a šel zase za jinou sukní. Šlo mu to celkem snadno, kvůli tomu, jak umí být charismatický a jeho vzhledu.

Malachai Nielsen

1. october 2017 at 20:24 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Lucky Blue Smith



Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 18 - podříznutý krk: Triston Kyle


Token: Prsten z bílého zlata s jeho iniciály

[ melakáj nýlsen ]


Život v Prvním kraji je pro Malachaie dosti složitý, i když si kolikrát lidé myslí opak. Kvůli přísné rodičovské výchově musel dennodenně tvrdě trénovat. Samozřejmě, že to dělal i z vlastní vůle. Jenže, když ho otec představuje jako syna, který je naprosto k ničemu a ke všemu ještě zoufalec, trochu se to ego pošramotí. Pocit, který ho sžírá a nutí ho si myslet, že své schopnosti nedotahuje do konce a není to na správném úrovni profesionála, u něj vypěstovalo tendenci se utlačit za svojí limitovou hranicí. Stejně jako většina v kraji, i on začal svůj trénink v tom momentě, kdy mohl držet tréninkovou zbraň. Ovládat umí snad všechny základní zbraně, které jsou k dispozici v aréně, ať už jsou to sečné, bodné nebo střelné. Každou umí ovládat aspoň malinko. Nejvíce zdokonalenou eficienci má u meče, se kterým trénuje již od prvního dne, kdy dostal zbraň do ruky. Obratnost, rychlost a síla mu rozhodně nechybí. Dokázal by si poradit i s holýma rukama, ale jelikož není taková korba, raději se tohoto způsobu boje vyhýbá. Schopnosti mimo bojovou oblast mu samozřejmě také nejsou vůbec cizí. V mladičkém věku se věnoval atletickým sportům, kvůli kterým se stal excelentním skokanem, ať už do výšky nebo dálky. Běh na dlouhou trať je pro něj jak meditační procházka, občas chodí běhat, aby se zbavil špatných myšlenek. S tím přichází i dobrá výdrž. Exceluje ještě v plavání a lezení, ačkoliv by se tomu raději vyvaroval, protože se nerad pohybuje ve výškách a vodě, fóbie ale žádná, jen mu to není nejpříjemnější. Již bylo zmíněno, že jeho výchova byla nehorázně přísná, a důsledkem toho se vytvořila krvelačná bestie. I když nezabíjel, protože nemůže, tak se v kraji rád dostával do bitek a nevadí mu, když do krve trpí. Bolest pro něj není překážkou, dá se říci, že je to jedna z jeho zvrhlostí. Silné stránky jsou v rozhodování, neváhá a vše provádí rychle. Kdyby měl někoho zabít, prostě ho zabije a nemyslí na to, co mu to přinese za konsekvenci. Ke všemu je mu to jedno, protože je v tomhle ohledu bezcitný. Má strategické myšlení a dokáže přemýšlet rychle, je vcelku složité s ním udržet krok, protože bude lidi většinou honit, když jsou až moc zpomalení. Jeho nejlepším řešením ale bude, že vás prostě zabije, protože ho budete zdržovat. Přežívání v přírodě má také na háku, bodejť by né, když musí mít vše stoprocentní. Větší kořist dokáže ulovit s lukem, ty menší dá i s kapesním nožíkem. Bezvadně umí lidi odhadnout a poznat, co mají za lubem. Pro ostatní je zase těžší přečíst jeho. Už jen proto, že je tichý, tak se moc neprokazuje jeho reálná osoba. I tohle má za velký plus, že se zvládne nepozorovaně a v tichosti pohybovat. Bohužel je to dost vysoký klučina, takže i když bude velmi nenápadný, tak se může stát, že bude někde vyčnívat. Člověk by se ho jen tak z jeho charakteru nebál, skutečnost je ale taková, že si adoruje lidskou anatomii. Pokud se situace zvrtne a vy se mu opravdu znechutíte, nemá problém vás ještě před smrtí zmučit. Ví, kam zasadit rány pro rychlou a méně bolestnou smrt, nebo taky takové brutální řezy, že bude protivník umírat velmi pomalu a ukrutnou bolestí.


Celá jeho slabina již spočívá v tom, že potřebuje mít všechno v naprosté dokonalosti. Bylo zmíněno, že se v trénincích žene do extrému, tudíž dost zapomíná na to, kde je vlastně lidská hranice. Je to sice energický klučina, ale zase se umí vyčerpat hodně rychle, pokud to přežene. Neumí si určit limity a někdy jede jako mašina, i když je třeba už vyčerpaný. Sice si myslí, že umí ovládat všechny zbraně, ale na spoustu z nich se vykašlal. To ale proto, že je většinou neměl k dispozici, nezaujaly mu nebo na ně zapomněl. Do toho patří například řemdihy, kusarigama a vrhací nože. S lukem nebo kuší je slabší, již s tím v minulosti manipuloval, ale dlouho se s tím nezdržel. Cíle sice umí jakžtakž trefovat, ale ne tak, jak by on sám chtěl. Odmalička na něj byli rodiče dost tvrdí, hlavně otec, který mu lásku projevoval velmi zvláštním způsobem. Pokud se mu dařilo, tak ho nemusel po večeři zbít a občas ho i pochválil. Zanechalo to pořádné jizvy, ať už interně nebo externě. To zanechalo ty následky, proč je vlastně takový magor. Čas od času se trestá za svojí nedokonalost, pokud to zrovna nedělají jeho rodiče. Nemá problém si ublížit, je docela dost možné, že si spíš ublíží on než ostatní. On sám je svým největším nepřítelem. Nikdy nepoznal tu vstřícnou rodičovskou lásku, tudíž netuší, jak to v normálních rodinách chodí. Je to pro něho taková norma. Řadí se spíše k introvertům a moc se ve společnosti neukazuje. Ke všemu by si jejich přízeň nezískal. Má zvláštní humor, většinou černý, mluví sarkasticky nebo většinou uráží, což zrovna nejsou ty nejlepší vlastnosti k získávání přátel. To ovšem neplatí pro dospělé, ke kterým chová velký respekt. Jeho nejlepším přítelem je sestra, což je teda hodně marný. Zřídkakdy spolu promluví a řekněme, že jejich rozhovory nikdy nebyly tak hluboké, jak by se dalo očekávat od nejbližšího člověka. Je to velký problém, když se nemůžete někomu vypovídat. Jenže on to nikdy neměl zapotřebí, nebo spíše ho nikdy nenapadlo, že se vůbec něco takového dělá. Raději si své problémy nechává pro sebe, což není zrovna to nejlepší řešení. Častokrát se potýkal s nočními můrami, mívá spánkovou paralýzu a nikdy to není nic příjemného. Nejhorší je, že se z toho nikdy nemůže probrat. Na Freyu platí všechny pravidla sourozenecké lásky. I když by ji to nikdy neřekl do očí, má ji svým způsobem rád. Nemůže si dovolit ji ztratit. Je to vcelku o zvyku, vyrůstal s ní a je na ní tak zvyklý, že by se jeho láska mohla rovnat k závislosti. Nepotřebuje s ní být pořád a každý den, ale odloučeně s ní žít nemůže. O těchto pocitech sám netuší. Kdyby se stalo, že ji ztratí, sám nebude vědět odkud se vzala ta prázdnota. Sám neví, jak moc pro něj sestra znamená.


Posel nebo anděl, to prozrazuje právě jeho jméno. Bohužel, nemá to s tím nic společného. Pravděpodobně se to rodičům prostě líbilo a nebyl v tom žádný hlubší význam. Již odmalička se něčím lišil, ať už to bylo výchovou nebo jeho vizáží, která snad vynikne v celém Panemu. Jeho světlých blond vlasů si nelze nevšimnout. Nemluvě o tom, jak moc mrtvolně bledý ten klučina je. Jen tak se přehlédnout nedá a určitě na něj jen tak nezapomenete. Přece už takový vzhled nepatří do skupinky lidí, kteří mají známou tvář a vypadají jako každá čtvrtá osoba v kraji. Výchova byla již od útlého věku velice drsná, nezná jiný způsob výchovy a je tím tak ovlivněný, že by se stejně choval ke svým dětem. Dokonce se párkrát k mladším zachoval opravdu hnusně a vyžadoval po nich nemožný úkoly, když se jim snažil pomoct ve výcvikovém centru. Dopadlo to vcelku špatně, jelikož jednoho kluka skoro zapíchl katanou. Ke starším by si to vůbec nikdy nedovolil. Ve společnosti dospělých se chová korektně a snaživě, i když se zrovna dotyčná osoba k němu nechová úplně nejvlídněji. Má až nezdravý respekt vůči starším lidem, že se v jejich přítomnosti chová submisivně. Je to zajímavý kontrast, který může být pro mnohé matoucí. Může to působit jako přetvářka, ale rozhodně není. Sám se sebou zápasí, jelikož má dvě rozdílné povahy, kdy chce člověka totálně semlít a na druhou stranu se pak snaží pro jinou osobu udělat první poslední. Má narušenou empatii a většinou mu dělá dobře, když se někomu nedaří a trpí. Celkem vzato si v tom libuje, vyhledává násilí a lidské utrpení. Mimo jiné postrádá smířlivost, tudíž ho rozhodně neprovokujte, má sklon k pomstě a nikdy to není neškodný žertík. I kdybyste se pokoušeli o vtípek, nepochopí to. Hned bude vše brát jako útok. Je nepříčetný a dost nepochybně se stane, že půjde přes mrtvoly. Ve stejné míře je jeho nesmírná tvrdohlavost a hádat se s ním je naprosto hloupý tah, protože ve výsledku má stejně vždy pravdu on. Je velice hyperaktivní. Vždycky měl energie na rozdávání, proto není divu, že se odmalička věnoval různorodým aktivitám. Věnoval se hlavně sportům, a doteď si mimo výcvikové centrum zajde i na ragby. Musí být perfektní ve všem, protože to po něm rodiče požadují. Má naplánovaný celý život, ve kterém je zahrnuté vítězství v Hladových hrách. Je to jeho sen, i když mu to bylo jaksi naučené. Na rozdíl od sestry nechová k rodičům takovou důraznou nenávist. Nejsou to sice lidé, u kterých by si na pohřbu pobrečel, ale snaží se je pochopit. Někdy mu to ale dělají velice složité, ale s tím se už naučil žít, stejně jako se vším ostatním.

Katie Brewster

30. september 2017 at 21:50 | Maddie

Player: Renaiti

FC: Raffey Cassidy



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 14 - podříznutý krk: Triston Kyle


Token: Počítačová myš

[ ketý brůhstr ]


Kdokoli by o ní řekl, že je to knihomol, určitě by to nějakou pořádnou bichličkou schytal rovnou mezi očka. Tenhle malý andílek si totiž jen tak něco líbit nenechá. Pokud jí něco zní jako sebemenší urážka, i když to nebylo myšleno špatně, prostě tomu člověku jasně ukáže, že si nezačal s tím pravým stvořením. Už když se na ni člověk podívá a spatří její oči, ihned mu dojde, že má vždycky něco za lubem. Jen je těžké přijít na to, co. Jestli vás samou láskou obejme, a nebo máte očekávat, že na vás něco spadne. I přes to, že je to to křehčí pohlaví, tak si pro ránu nejde zrovna daleko. V její třídě snad nikdo není takový rváč jako ona. Rozhodně se boje tělo na tělo nezalekne, ba naopak, zbožňuje ten adrenalin, který jí proudí, když může někomu pěkně vrazit pěstí do obličeje. Jelikož v jejím kraji existuje nepřeberné množství knih úplně o všem, dokáže teoreticky zcela bez problému určit různý hmyz či rostliny a pozná také nepřeberné druhy zbraní nebo bojových umění. Mohlo by to pro ni být výhodou, neboť alespoň částečně ví, co dělat a i když se to v praxi vždycky trochu liší, je velmi pečlivá a pozorná, tudíž vždycky všechno dotáhne do konce, ať by ji to mělo stát cokoli. Navíc si myslí, že pokud zná teorii toho všeho, praxe už tvoří jen nějakých zbylých 25% a hlavní je, že se třeba neotráví nějakou jedovatou bobulí, to jaký je to přesný druh, už poznat nemusí. Řadí se mezi vůdcovský typ, který musí mít pod palcem všechno a všechny a jasně si jde za svým vysněným cílem. Dokáže to tedy dobře se slovy, jelikož musí mít takové své opičky, aby měla koho vést a byla spokojená. Pokud se jí něco nelíbí, dokáže to patřičně dát najevo a rozhodně se nebojí použít své dětské zbraně v podobě kňourání, pláče, vztekání, citového vydírání či neodolatelného kukuče, v tomto ohledu je vždy opravdu velmi přesvědčivá, neboť je zkrátka a dobře dobrá herečka. Nedělá jí vůbec žádný problém ubližovat ostatním stvořením. Ba naopak, oblíbila si pokusy na zvířatech. Dost zručná je také v ohledu chemie, kdy dokáže připravit různé výbušné věcičky, či jedy.


Neumí plavat. To je asi to nejhlavnější, protože neměla kde se to naučit a vlastně ani nikoho, kdo by jí s tím pomohl. Vody jako takové se neštítí, ale vana je v porovnání s širým mořem trochu jiné kafe. Těžko soudit, jestli je to dobře nebo ne, jelikož ji mnohdy napadají takové šílenosti, za které by si to mohla šeredně odskákat. Problém je ale zakopaný v tom, že si to neuvědomuje. Dokáže přinutit ke konfliktu i toho největšího dobráka, tudíž přesně ví, do jakého místa má slovně uhodit, aby to způsobilo to, po čem touží. Je to prostě provokatérka. Neustále se jí z pusy valí nějaká slova a umlčet ji proto není jednoduché. Prostě povídá to, co má zrovna na srdci a nad slovy nepřemýšlí, někdo jiný by řekl, že si prostě nevidí do pusy. Také by se to tak dalo pojmout. Nejspíše proto si nikdy jen tak nové přátele po prvních pár slovech nezíská, jelikož je až příliš upřímná a realistická. Luxus v podobě výcvikového centra jí bohužel nebyl dopřán, tudíž o zbraních a jejich zacházení ví jen teoreticky ze svých knih. Je sice dosti učenlivá, ale jelikož nemá možnost zbraně sehnat, ani by nějaké základy s nimi zkoušet nemohla. S její proříznutou pusinou je celkem křížek v tom ohledu, že se nebojí veřejně přiznat, které straně to vlastně fandí. Je to obrovská milovnice 13. kraje a celého návrhu o ukončení Hladových Her. Už v minulosti kvůli tomu měla nějaké problémy, ale je na to natolik hrdá, že by o Třináctém zvládla mluvit klidně před mírotvorcem. Každý by si řekl, že ta holka nemá vůbec žádný pud sebezáchovy... je to pravda. Ničeho se nebojí a proto má občas až příliš velké sebevědomí, s nímž si myslí, že je zcela nedotknutelná. Tak trochu si neuvědomuje, že tomu vůbec tak není. Prakticky vzato, nemá vůbec žádné city, pouze ty, které předstírá, ale ty nejsou pravé.


Dříve by tato mladá slečna byla označena jako pohrobek. Narodila se totiž až po tom, co její otec zemřel. Z počátku se hodně řešilo, že stejně nejspíše její matka potratí, ale nakonec se tak nestalo a Katie spatřila světlo světa. Nebylo pro ni tak těžké vyrůstat bez otce, protože měla vzor ve svojí matce. I tak ji však postupem času celkem trápilo, že všichni ostatní měli normální rodinu a ona nic podobného mít nemohla. Kompenzovala si to něčím jiným. Smála se ostatním za to, jak jsou hloupí. Ona měla totiž výhodu poměrně vysokého IQ. Dokázala svým vrstevníkům, ale i mladším či starším spolužákům, udělat ze života doslova peklo. Znemožňovat je před ostatními a trápit je, pro ni bylo něco jako uspokojení. Nikdo jí za to nikdy nepotrestal, jelikož učitelé se jménem Brewster nechtěli mít vůbec nic společného z jednoho prostého důvodu. Její otec byl totiž rebel. Spolupracoval s Třináctým a dodával jim podstatné informace, aby měli před Kapitolem vždy náskok. Jednou byl nedopatřením odhalen a zcela bez milosti na náměstí popraven. Katie všechny tyto informace - a mnohem podrobnější - našla v jeho deníku, který jí matka ve dvanácti letech dala, prý tak jak si to otec přál. Od té doby to začalo. Snažila se přijít na svět s něčím, co by mohlo rebelům pomoci. Zkoušela to na svých pokusných krysách, kdy jim do mozečků implantovala jakýsi čip, který je měl dělat mnohem silnějším a odolným vůči zraněním. První pokusy byly katastrofální, neboť ji nikdo takto náročné operace neučil, takže se z nich brzy stalo pitvání. Po mnoha mrtvých jedincích konečně přišel úspěch. Měla z toho obrovskou radost, jenže krysa během dvou dnů pošla, když jí rána na hlavě začala hnisat po nedokonalém zašití. Od té doby se stále po krůčcích zdokonaluje, dokonce k tomu přidala i pokusy o různé tabletky, ať už smrtící nebo hojivé. Většinou to všechno končilo stejně - smrtí, ale ona z toho má dobrý pocit a to je pro ni hlavní. Jejím snem je změnit celý svět a dostat se do vedení rebelů, aby všem ukázala, zač je toho loket.

Sebastian Santagostino

28. september 2017 at 0:11 | Larsyn

Player: Renaiti

FC: Sean O'Pry



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 - probodnuté srdce: L. Exeter


Token: Rudá kravata

[ sebastien santagostýno ]


Tenhle kluk má dvě zcela odlišné tváře. Jednu, kterou chce, aby o něm všichni věděli a druhou, o níž nikdo zdánlivě netuší - asi by na ni někdo dokázal přijít, kdyby nad tím trochu uvažoval. Je to prosté. Jeho výchova byla tvrdá, což se na něm jasně podepsalo. Ve společnosti se dokáže chovat podle všech pravidel a všichni si tak myslí, jaký je to slušňáček. Je to dobrý řečník a přesně ví, jaké slovo použít, aby si vás získal na svoji stranu, aniž byste poznali, že s vámi vlastně manipuluje. Navíc si je až příliš jistý tím, jak na něj reaguje ženské pohlaví a dokáže toho patřičně využít. Stejně tak rád nechává všechny při prvním dojmu, že se jedná pouze o hezkou tvářičku s minimálním IQ. Je to pro něj výhoda, neboť nikdo potom neví, čeho všeho je vlastně schopný. A co že se to vlastně skrývá pod tou slupkou dokonale upraveného hocha? No, dalo by se říct, že celkem zkušený mladý muž. Asi nejvíce mu to jde s otcovým vlastnoručně vyrobeným lukem a šípy. Přeci jen, zaměřit cíl a z dálky se trefit, pro něj není zase nic moc obtížného, neboť v tom má jistou praxi. S kuchyňským nožem si je také jistý, nicméně spíše v ohledu porcování masa nebo zařezávání nějakých dřívek, na lovení by určitě raději sáhnul po tom luku. Naučil se však také dávce trpělivosti a to při sestavování malých pastí na králíky, aby na ně zbytečně neplácal šípy. Pokud pršelo nebo nebylo hezky, otec ho doma učil boji tělo na tělo. To ho dost baví, dávat kopance a rány. Taky je zvyklý na posilování s vlastní vahou, tudíž se mu podařilo svalstvo celkem dost vypracovat. Díky svojí matce má v rukou jemnou motoriku, tudíž vázání různých uzlíků mu nedělá problém. Stejně jako zašívání něčeho roztrženého. Konec konců, to by byla hanba, kdyby nezvládal, když je to hlavní činností jejich kraje. Díky modelingu se také naučil chodit po mole, což mu umožnilo pracovat dobře se svojí rovnováhou a koordinovat své pohyby.


Jeho asi největší problém je zakotvený v tom, že je to bezpáteřní člověk. I když se to všechno snaží skrýt pod hezká slovíčka, ostatní většinou jen využívá k tomu, aby dosáhl toho, čeho chce. To, že je to morálně špatně si nějak neuvědomuje, neboť když z něj otec vymlátil city, tohle se vytratilo také. Sice se po většinu času tváří jako milý a chápavý člověk, ale není to tak úplně pravda. Navíc je poměrně dost sebevědomý, což může být na škodu, jelikož občas prostě nedokáže dobře odhadnout, na co mu síly stačí a na co ne. S tím celkem úzce souvisí i jeho přehnaná soutěživost. Pokud před něj někdo postaví nějakou výzvu, musí ji stůj co stůj splnit, ať už by ho to mělo stát cokoli. Asi takovým hlavním jeho nedostatkem je nemožnost trénování ve výcvikovém centru, kde je nepřeberné množství zbraní. Takhle je odkázaný pouze na to, co si s otcem vyrobil. Běžec je to dobrý, ale pokud jsou před ním nějaké překážky, které musí přeskočit, je to s ním asi těžší, většinou totiž nedokáže správně odhadnout to načasování, kdy by měl skočit. Rozhodně nezvládne plavat ve vodě, aniž by nohama nedosáhl na dno. Neměl žádnou možnost ani příležitost se to někde naučit, tudíž pokud by byl někde ve vodě, potřeboval by pod nohama pevný podklad, aby se odtamtud dokázal dostat pryč. Je celkem puntičkář, tudíž není s ničím spokojený, pokud to není úplně tip top. Rostlinstvo je pro něj španělská vesnice. Nerozezná od sebe pomalu ani smrtelně jedovatou a jedlou houbu, natož aby ještě poznal nějaké bylinky či květiny. Nikdy se mu nezdálo, že by tohle mohl potřebovat. Není přeci býložravec, aby se tím musel někdy živit, zkrátka mu to nepřijde důležité.


Narodil se jako vytoužený chlapec. Jeho otec si přál pouze syna, nechtěl nějakou slabou dívku. Přání se mu tedy splnilo a již od útlého věku začal Sebastiana vychovávat k obrazu svému. Něco jako dudlík pro něj neexistovalo, neboť otec to považoval za slabošské uklidňování. Když se malý hoch učil chodit, za každé zavrávorání či chybný krůček dostal pořádně na pamětnou. Jeho matka byla ale kus dobré duše, a proto si jej začala s sebou brát do práce. Tam se učil všem těm dovednostem, které může od návrhářky a švadleny získat. Poté co se vrátil domů, tak si jej táta převzal a trávil čas zase s ním. Měl to proto takhle hezky rozdělené. Dopoledne s matkou a odpoledne s otcem. Jeho rodiče totiž měli jiný pohled na výchovu a možná i to byl ten hlavní důvod, který je rozdělil. Zůstávali spolu jen kvůli malému Sebastianovi, jinak to u nich doma byla taková italská domácnost. Úplně všechno mělo peří a létalo vzduchem. Pan Santagostino si nikdy nic ze zákonů nedělal, a proto ve svém volném čase bral syna do lesa, který je na okraji kraje. Tam ho učil všem různým dovednostem, jež by se mu mohly někdy hodit, neboť nechtěl mít ze svého syna chcípáčka, který bude jako nějaký slaboch sedět a vyšívat křížkovým stehem, takový pohled by asi nestrpěl. Je zastáncem toho, že muž má být mužem a tuto myšlenku si od něj převzal i Sebastian, i když z počátku ne zrovna dobrovolně. A tak je tedy takový jaký je. Ve společnosti vždy dokonale uhlazený, zatímco v soukromí je z něj lovec, téměř na plný úvazek a dokáže se s lecčím ohánět. Už někdy od třinácti let se pohybuje na módních molech, kam se dostal hlavně díky konexím svojí matky. Předvádění oblečení se mu líbí a dost si to užívá, především tedy to, že je středem pozornosti a pohledy ostatních míří k němu. V tomto ohledu má takovou rozpolcenou osobnost, neboť na jednu stránku je strašná primadona, která si potrpí na čistotě a hezkých věcech, ale na druhou stranu se nebojí si ušpinit ruce či oblečení blátem nebo krví. I když je to celkem netypické na jeho kraj, táta nepochází původem z osmého. Nikdy se s ním moc nebavil, odkud to vlastně uprchl, ale někde se svoji dovednost a tvrdost ohledně trénování naučit musel a také se ji snažil předat právě jemu. Jeho sen však není vyhrát Hladové hry, ale získat si dobré místo v Kapitole a předvádět módní kousky zdejších návrhářů.

Charles Heath Meyer

14. september 2017 at 20:04 | Maddie

Player: Quinn

FC: Brendon Boyd Urie



Contact: ankakuba1701@gmai.com

Age: 18 - rozseknutá hlava: G. Cosgrove


Token: Zip od starých bot

[ čárls hýt majr ]


Narodit se do Desátého kraje možná není žádná výhra, když toho však dokážete patřičně využít, nemusí to být zas až tak špatné. Co vám tedy tento kraj může nabídnout? Samozřejmě výborný vztah se zvířaty. Heath měl na tohle navíc vždycky nějaký extra smysl. Zvířata ho prostě poslouchají a nikdo neví proč, ani on sám. Kromě vztahu k nim se je musíte naučit i zabíjet, což není tak příjemné, ale trošku vám to zkreslí představy o tom co je a není nechutné. Krev není žádný problém, je to jen další suroviny která mu už ani nesmrdí, protože je na ni tak moc zvyklý. Práce v desítce vám přinese i značnou sílu. Jakožto chovatel býků a krav se každodenně musíte stát krotitelem, protože ta zvířata prostě nemůžou být chvíli v klidu. Utáhnout takového dospělého býka není žádná sranda. Heathovi trvalo spoustu let, než ho k tomu vůbec pustili, teď je v tom ale už profesionál. Přenášení mnohokilových balíků potravy pro zvířata, či obrovských fláků masa za vás také nikdo neudělá a tak vám prostě nezbude nic jiného, než su tu sílu vypracovat. Když jste v desítce na takovém postavení, jako Heath, musíte umět všechno, nebo alespoň ode všeho trošku, abyste mohli být dobrý hospodář. Většině lidí by taková námaha a práce jistě vadila, on je ale v pohodě. Na práci je zvyklý a vlastně to dělá i rád. Spousta lidí by o něm řekla, že je to workoholik a možná mají i pravdu. Heath měl navíc tu obrovskou výhodu, že na to učení nebyl sám. Učil se od toho nejlepšího v okolí, od svého táty. Za všechno co umí vděčí právě jemu. Když žijete v desítce, musíte být připraveni každý den uběhnout, nebo spíše ujít, maraton. Buď jdete pěšky, nebo jedete na koni a protože strojit koně dá spoustu práce, spíše chodíte a běháte. Tím si Heath získal celkem dost dobrou výdrž. Chůze ho ale i tak stále baví mnohem méně než jízda na koni. To je jeho vášeň. Každý kdo ho zná ví, že koně jsou jeho láska a nikdy by na ně nedal dopustit. Tím, že jezdí pravidelně si vybudoval dobrou fyzičku. Bez té totiž pořádně jezdit nemůžete. Každý den tak cvičíte nohy, ruce, břicho a tak dále. Je to dřina, ale ten výhled a vítr ve vlasech za to stojí. Aby bylo jasno, je to chronický lhář. Což, v jeho podání, opravdu je výhoda. Lhát dokáže o čemkoliv a s jeho divokou představivostí si navíc dokáže vymyslet tisíce identit, které je pak schopen prodat. Jeho specialitou jsou konverzace v malých skupinách, ty zvládá bravurně. Když má mluvit před větší skupinou, nebo je ve stresu, není to žádná sláva, ale na tom může zapracovat. Už od mala vykazoval známky vysoké inteligence. Myslí lépe a rychleji než ostatní. Když je na statku nějaký problém, většinou musí improvizovat takže vymyslet nějaký plán mu nikdy nesmí trvat dlouho. Je dost tvrdohlavý. Když si něco usmyslí, opravdu si v tom věří a je schopen toho dosáhnout, ať už si ostatní myslí cokoliv. Další schopností, která mu byla darována desátým krajem je zacházení s noži všech velikostí. Poradí si jak s malinkou dýkou, tak s obrovskou kudlou. Kdyby se někdy dostal do arény, rozhodně by zvládl použít na lidi stejné techniky jako na maso zvířat. Celkové ví, kam tak asi bodnutí bolí nejvíce a dokázal by toho využít. Zvířeti už vyřezával orgány několikrát, tak proč by to nezvládl i na lidech? Navíc, pokud by mu opravdu šlo o život, tak si je jistý, že by člověka zabít dokázal. Má sice lidi docela rád, ale nikoho nemá radši než sebe. Možná je to šílenec, ale opravdu by byl schopý vzít někomu život jen aby mohl žít. Vždycky chce dokázat, že je nejlepší, aby na něj jeho otec mohl být hrdý.


Když už jsme zjistili, co všechno mu desátý kraj nabídl, musíme se samozřejmě kouknout i na to, co mu sebral. Je spousta věcí, co neumí, protože zkrátka neměl šanci se je naučit. Nezná žádné bojové techniky, neví jak se rvát jinak než pěstmi. Nějaké chvaty nepřichází v úvahu. Párkrát už se do rvačky dostal, ale nikdy to nebylo nic profesionálního, takže opravdu nemá velké zkušenosti. Stejně to má se zbraněmi, zná pouze jeho nože a zbytek je velký otazník. Troufá si říct, že by snad ani víc než tři zbraně nedokázal vyjmenovat, protože ho to nějak nezajímá. Je to paličák, co si zamane to udělá a většinou na to doplatí. Jediný člověk, jehož rady si kdy vzal k srdci byl jeho táta, jinak ho to moc nebere. Někdy dokáže být dost velká osina v zadku. I když se to nestává moc často, pořád to patří k jeho špatným vlastnostem, které stojí za zmíňku, protože když už takovou náladu má, fakt to stojí za to. Inteligencí byl obdarován, dobrá paměť mu však přána nebyla. Je hodně zapoměntilý. Názvy květin, stromů, keřů, plodů a tak dále nejsou jeho nejsilnější stránkou. Kdo si to má všechno pamatovat, že jo? Stejně tak má nulový smysl pro orientaci. Byl by se schopný ztratit i ve vlastním domě kdyby tam nežil tak dlouho. Nemá tušení jak rozeznat kde jsou světové strany, ani o to vlastně nějak nestojí. Nepotřebuje to - tedy ho to nezajímá. A to je další problém. Dříve býval zvídavý a rád se učil novým věcem, teď už na to zvysoka kašle. Dalo by se říct, že se snad i neznámých a nových věcí bojí. Má zajetou svojí rutinu a jakmile jeho den nejde podle plánu, vyhodí ho to z míry. Sice s každým dokáže vyjít, ale na nikom mu moc nezáleží, pokud to není jeho dobrý kamarád nebo rodina. Být s ním vážně není žádná kopa srandy. Moc nemluví a na všechny působí dost asociálně a možná takový i doopravdy je. Když už si ale někoho oblíbí, často je pak dost vlezlej. Ne, že by snad otravoval mluvením, to ne, spíš je všude kolem vás a to vám po chvíli začne vadit, jako každému normálnímu člověku. Taky má trošku problém s tím, že chce být vždycky vůdce. Je zvyklý pracovat sám a rozkazovat těm, co pracují pod ním. Jakmile je něco jinak, je nesvůj a snaží se získat místo toho vůdce. A získat si ho umí, o tom žádná. Končí to však tím, že ho pak spousta lidí nemá ráda a to tak moc super vážně není. Nikdy mu nejde o to, aby zapůsobil na cizí lidi. Chce být nad nimi. To je ale často v konfliktu s jeho totálně nulovou schopností jakéhokoliv působivého výstupu. Občas se mu to povede, ale z větší části je jeho okecávání věcí dost nudné. Kromě jeho výtečného lhaní moc psychologických schopností nepobral. Abychom to upřesnili, je to fakt střevo. Nikdy neví jak se lidí cítí pokud to není fakt hodně moc vidět. Mohli byste před ním mít slzy na krajíčku a on by na vás pořád tupě zíral a nevěděl o co jde. Ach, ten tupý výraz. Často se někam zadívá a prostě jenom přemýšlí. Není to moc velký realista, je spíš snílek. V momentech kdy prostě jen tupě zírá si říkáte, jestli je vůbec naživu a tady na zemi, protože to vypadá jako když je úplně někde jinde.


Když se do skupiny sourozenců plné dívek narodil Heath, byla to obrovská událost. Otec si vždycky přál syna a teď ho konečně po spoustě let měl. Nikdo mu nikdy neřekl jinak než Heath. Ano, je to jeho druhé jméno, ale on ho má prostě radši. Je mnohem kratší a podle něj hezčí. Jediný kdo mu kdy směl říkat Charles byl právě jeho otec, protože ho respektoval a nevadilo mu od něj žádné oslovení. Navíc ten způsob jakým to říkával byl lepší než jakýkoliv Heath na světě. Už od prvního dne jeho života se Heathovi dostávalo více pozornosti než ostatním v jeho rodině. Přece jenom, byl to první chlap mezi 3 sestrami a tatínek z něj chtěl mít pořádného, silného a slušného syna. Dědice jeho hospod&aa cute;řství. Nedá se říct, že by na tom jeho rodina byla nějak špatně, tedy alespoň na poměry desátého kraje. Patřili k takové té vyšší společenské vrstvě, měli celkem velký majetek, který obsahoval spoustu zvířat, vlastní hospodářství a všechno o čem většina chudých lidí v desítce jen sní. Do práce byl nahnán hned jak uměl stabilně chodit. Jeho tatík věřil, že mu to může jen a jen pomoct. Navíc, Heathovi to nevadilo. Už tehdy se práce nebál a rád se učil novým věcem. Čím starší byl, tím více práce zastával. Otec ho postupně učil úplně všechno co uměl a on to pak udělal ještě 2x lépe, protože viděl, jak by se ty způsoby daly vylepšit. Vždycky mu to pálilo a to na něm právě bylo tak vyjmečné. Dětství měl pěkné, nemohl si stěžovat. Vždy když přišel ze školy a dodělal svou práci, mohl jít ven a hrát si s kamarády. Tyhle vzpomínky patří k jedněm z nejlepších co zatím má. Také právě v dětství si vytvořil pevné pouto se zvířaty. Prostě věděl jak na ně. Byl to instinkt, nevěděl jak to dělá, ale i tak mu to prostě šlo. Někdy v pěti lety poprvé usedl na koňský hřbet a od té doby ho to nepustilo. Koně jsou spíše jeho koníček, než práce. Navíc mu to nahrazuje jakékoliv cvičení. Jízda na koni prakticky zahrnuje procvičování celého těla, takže ho i tahle zábava drží ve formě. Další velkou částí jeho života byla a stále jsou jeho sestry. Popravdě by je občas nejradši zabil. Dělají si z něj srandu, vytahují se že jsou starší a když byl malý, zneužívaly jeho pracovitosti. I tak tu ale pro něj vždycky byly, když třeba potřeboval pomoct nebo poradit a má je moc rád. To se ale ony nikdy nesmí dozvědět. Úplně by to zničilo jeho image a to by nepřežil. Když už mluvíme o image, od pohledu to namachrovanej týpek, kterýho nezajímá nikdo a nic. Pro všechny, včetně jeho rodiny, je takovou záhadou. Nikdo neví jakej vlastně je, především protože moc nemluví. Ukecaní lidé si ho často vybírají za kamaráda, protože rád poslouchá a většinou mu vůbec nevadí, když mluvit nemusí. Ba naopak je tak spokojený. Má čuch na falešné lidi a proto si do své komfortní zóny pustí jenom někoho, komu opravdu může věřit. Nebyl vždycky takový, býval veselejší a zábavnější. Co ho to tak změnilo? Byla v tom nemoc. Vážná nemoc která položila jeho otce na lůžko. Zatímco s mámou si nikdy moc nerozumněl, táta byl jeho mentor. Někdo, ke komu vždycky vzhlížel. Naučil ho všechno, co uměl a když onemocněl, Heatha to fakt hodně vzalo. Slíbil mu, že ho nezklame a tak celé dny trávil zastáváním práce, kterou jeho otec už dělat nemohl. Právě tehdy začal být mnohem více samostatný. Nechce od nikoho pomoct, chce si dokázat, že všechno zvládne sám. Že na něj jeho táta může být pyšnej. V tomhle je dost tvrdohlavý a opravdu si za tím půjde, ať to stojí cokoliv.

Yilaira Wenerron

5. august 2017 at 18:00 | Larsyn

Player: Nielle

FC: Dorothy Martin



Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18 - rozcupována na kousíčky


Token: Zlatý náramek

[ jilajra venerón ]


Každý, kto Yilairu pozná vie, že sa k nej radšej netreba približovať. Trpí záchvatmi agresie, ani vtedy, no ani mimo ne jej nerobí najmenší problém niekoho zabiť. Môže sa robiť, že vás chce pohladiť po hlave, že je kamarátka, no ona vám schytí hlavu do rúk a zlomí vám väz. V očiach sa jej neobjaví nič. Bez pochýb je to tvrdá profíčka, ktorá nemá s ničím problém. Krv jej nie je cudzia, smrť ostatných jej príde ako zábava a bolesť, ktorú vidí v ich očiach zbožňuje. Yilaira je maniak. Po jej vytrénovaných rodičoch. Neučili ju nič iné, len bojovať a prežívať. Aby sa toho naučila čo najviac a raz meno Wenerron preslávila. Pre istotu samozrejme má aj dve mladšie sestry. Šestnásťročnú a štrnásťročnú. A ani v nich nevidí svoju slabinu, u nich by sa možno zasekla a nevedela čo robiť, ale pre vlastné prežitie by urobila doslova čokoľvek. Naozaj, čokoľvek. Po psychickej stránke teda nemá veľa slabín. Akurát, keby bol niekto naozaj vynikajúci klamár. Lži väčšinou odhalí, ale veľké pevné pavučiny nie. So zbraňami jej to ide perfektne. Hlavne s mačetami, mečmi, sekerami. Jej ruky sú naozaj silné. Cvičila už odmala, a tak sa naučila ako využívať silu celého tela, ako výdrž, ako správne behať a dýchať. Proste všetko súvisiace s jej telom. To ju učili aj rodičia, ktorú sa často prizerali, keď cvičila. Mimo to, že je naozaj veľmi telesne i so zbraňami zdatná, toho vie oveľa viac. Nemá problém s ničím. V zlomku sekundy vás podreže a nevadí je byť od krvi, byť vrahyňou. Ani byť ponorená od hlavy po päty v bahne. Aby ale vyhrala, naučila sa veľmi veľa veci navyše. Perfektne vie plávať, šplhať po rôznych terénoch a prežiť v prírode. S rodičmi niekoľkokrát prešli cez hranice a veľa veciam sa učila aj v lese. Kde je sever, kde nájsť jedlo, aj keď sa na prvý pohľad zdá, že ho nemá ako nájsť. Pod kôrou. Má silný žalúdok a nevadí jej zjesť aj červa, chrobáka alebo nejaké iné zviera. Taktiež sa naučila stopovať väčšie zvieratá, zároveň pri tomto kryť nenápadne svoje stopy. Aby ju nik ani nič nemohlo zozadu prekvapiť. Má výborný zrak aj sluch, rozozná aj malé a nepatrné zmeny. Započuje aj jemné zvuky, ak má pokoj. Nepotrebuje takmer nič. Nemusí veľa jesť ani piť, i na kritické situácie bez takýchto vecí sa pripravovala. Nebolo to ľahké, ale zvládla to. Aj vyhladovaná bojoval s otcom. Aj smädná bežala, kým jej nedovolili prestať. Jej výcvik bol až nenormálne tvrdý, rodičia si zakladali na tom, že výhru majú v kapse, ak ju naučia, čo si zaumienia. Nádeje vkladali do dcéry a ona ich pohltila, teraz sú zmyslom jej života. Energia, ktorou chce vyhrať, ju ťahá vpred. V prírode sa naučila tiež ako založiť oheň, ako ho potom udupať a zaistiť, aby to vyzeralo, že tam žiadny nebol a tiež rozpoznávať jedovaté rastliny, s ďalšími si hlavu nelámala. Maskovanie jej ide, ale len také ľahšie. Ako už bolo spomínané, nevadí jej ušpiniť sa a ani nič iné urobiť so svojím telom, veď čo, hlavne je podľa nej práve prežiť, nezakladať si na vzhľade. A samozrejme, zabiť. Medzi len trošku užitočné patrí napodobňovanie zvieracích zvukov, ktoré skúšali s kamarátkou jedného dňa v lese.


To, čo by Yilaire nedovolilo vyhrať alebo by jej mohlo poriadne zavariť, sú hlavne jej drobné nedokonalosti. Nedokáže navariť nič. Síce jej žalúdok zvládne kadečo, ale ani to jej veľmi nepomáha. Myslí si, že keď čokoľvek opečie na ohni, hneď to môže zjesť. Nemá prehľad o zvieratách, všetky jej prídu rovnaké. Všetko jej treba zabiť. A ani si nemusí uvedomiť, čo by jesť nemala. Rozozná len jedovaté rastliny, ale inak sa v bylinkách, stromoch a kriakoch nevyzná. Aj to málo jej môže pomôcť, ale to ostatné jej môže zase uškodiť. Ďalšou slabinou je, že sa veľmi neučila využívať zbrane na diaľku, ak sa nepočítajú vrhacie dýky. Luky, praky a kuše, to nie je pre ňu. Je chladnokrvná, rýchla smrť by bola nuda, preto si dáva načas a i to jej môže spôsobiť problémy, ak by ju naraz obklopilo veľa ľudí. Je učená bojovať aj s troma, ale človek nikdy nevie. Yilaira sa rozumom neriadi takmer nikdy, proste robí, čo robí a následky za to ju nezaujímajú. Nemá nijakú veľkí stratégiu, také myslenie jej naozaj chýba. Hlúpa nie je, to nie, ale do budúcna sa zamyslieť nevie. Proste zabi a prežiješ. Mala by len pár plánov. Nájsť si jedného alebo dvoch spojencov a ide sa na vraždy, ale nevie, že je to ťažšie. Myslí si, že keď je profíčka, zvládne úplne všetko a bez všetkej úhony. Rodičia ju pobláznili natoľko, že výhru vidí pred očami a nemyslí si, že ju niečo zastaví. Až tak je zaslepená, že si nemusí uvedomiť klamstvo, dobrého herca neprekukne ani náhodou, ale sama vie hrať dobre, nie perfektne, ale ak treba, je na to pripravená. Sama matka ju učila ako si vyrobiť svoje len jedinou malou a krátkou hrou. Nedokáže sa s ľuďmi dohodnúť. Chce byť vždy za svoje, nemá rada, ak jej niekto kecá do jej vecí, do jej nápadov, do jej činov. Aj vtedy chytá záchvaty agresie. Väčšinou musí byť vždy na vedúcej pozícii a tak si rada presadzovať svoje. Myslí si, že je perfektná. Že je perfektná vodkyňa bez chýb. Má trošku vyššie sebavedomie a aj ego. Spriateliť sa s niekým pre ňu tiež nie je práve najľahšie. Je ochotná sa dohodnúť, ak ju to dovedie k víťazstvu. Nikdy by neklesla a nespriahla by sa s nikým iným, ako by boli profíci alebo niekto naozaj silný. Nestojí o bábovky, ktoré nič nedokážu a sú jej len bremenom. To by daného hneď zabila a neobťažovala by sa ho udržiavať pri živote. Veď prečo? K čomu by to bolo dobré? Hlavné je vyhrať a nemať na nohe železo v podobe slabého roľníka alebo tak nejako. Každý má svoje prednosti, ale ona chce všetko využiť na maximum. Chce, aby sa jej všetko vydarilo. Potrebuje, aby mala na svojej strane silu, výdrž a všetko. Inak by bola stratená. Áno, je tam strach, že nevyhrá, že zomrie. Sama a bez spojencov. Že nezapôsobí. Ale čo by mala iné robiť? A posledné, nikdy nevidela veľa technológie, takže jej tento pojem absolútne nič nehovorí.


Vzhľadovo je Yilaira dosť pekné dospelé dievča s dlhými čiernymi vlasmi, nažltlými zreničkami a plnými tmavo-červenými perami. Má ostré rysy tváre. Vysoká je okolo 180 centimetrov, atletickej a svalnatej postavy, ktorá toho zvládne dosť. Oblieka sa výrazne a pekne, má rada svoj luxus, aj keď väčšinu času trávi len vo výcvikovom centre. Zabávať sa sem-tam chodí, to áno, ale na tele jej to nie je vidieť, stravuje sa totiž zdravo a silne. Ak by sme sa zamerali na jej povahu, skladá sa zo 100% zla, zatrpknutosti, agresie, nenávisti či iných čŕt. Možno má niekoľko lepších stránok, no tie si necháva len pre určité osoby, s ktorými je celý život. Povahu profíčky bez ľútosti drží v sebe. Akurát vie prepnúť a správať sa normálne k svojej rodine alebo k tým malo priateľom, ktorých má. Veľa ich nie je, ale útržky dobrého správania si vie zachovať. Pri schopnostiach bolo spomenuté, že by vedela zabiť aj sestru. Možno ale len v amoku agresie. Pozná ľútosť, na by ju aj následne poznala. Emócie má, len niekde naozaj veľmi hlboko vnútri svojho tela. V jeho útrobách. Vie ich vyloviť, ale je zásadne sa spýtať, či to vôbec chce, nie, či to dokáže. Ak by sme ale išli na jej históriu, nehovorí sa o ničom inom, len o výhre v Hunger Games. Už v desiatich ju nalákali na to chodiť do výcvikového centra a učiť sa boju so zbraňami. Program bol jednoduchý. Raz výcvikové, potom behať, výcvik doma s otcom, potom niečo s mamou, opäť centrum a jedna hodina pokoja. Nemala to ľahké. A k tomu mala o dva a o štyri roky mladšie sestry. Mala ale šťastie. Ako prvorodenej sa jej poskytovalo najviac pozornosti. Hlavné s otcovej strany. Videli v nej budúcu víťazku. Chceli s nej budúcu víťazku. A tak čakali, kým nebude mať osemnásť. Chceli ju vytrénovať na maximum. Aby vyhrala. Aby svojej rodine zabezpečila všetko, čo by bolo treba. Peniaze, slávu a uznanie. Chcela aby ich rodina bola jedna z ospevovaných. Ukázať, že je najlepšia. Veď koľkokrát sa predvádzala... Až jej to prišlo osudné. Záchvat agresie ju prvýkrát chytil, keď mala štrnásť rokov a s jedným chlapcom sa pohádala vo výcvikovom. Aj napriek všetkému ho skoro zaškrtila, nebyť toho, že rodičia na ňu pri výcviku dohliadali, nech je tá najlepšia. Nech sa nefláka. Nech to zvládne. Má prvý pohľad je už vidieť, že je silná a zahrávať sa s ňou nie je práve najlepšie. Dokáže viac, ako by ste si na začiatku vášho stretnutia pomysleli. Možno by ste čakali rozmaznané decko z Jednotky, ale ona nebola rozmaznávaná. Áno, luxus, toho mali, verte. Neznamená to ale, že mala ľahký život. Aj s rodičmi jedného času chodili za hranice, aby sa naučila niečo aj v praxi a poriadne, nie len preberať ako vystopovať zver, ale to aj skúsiť. To isté s kamarátkou. Naučiť sa niečo nové. Niečo, k čomu možno niekto iný prístup nemá. Aby bola v absolútnej výhode. Musí si zaručiť víťazstvo. Nech to stojí, čo to stojí, ona sa na to pripravovala celý život.

Parker Bresten

3. august 2017 at 18:56 | Larsyn

Player: Katy

FC: Colin Ford



Contact: ksmehlikova@seznam.cz

Age: 16 - probodnutý skrz naskrz: G.C.


Token: Tužka ořezaná téměř až do konce

[ parkr bresten ]


Parkerovou největší předností je, že není vůbec takový, jaký se na první pohled zdá. Člověk, který by ho měl posoudit podle prvního dojmu, by ho pravděpodobně zařadil do kategorie neškodné děcko. Rozhodně trpí syndromem dětské tvářičky, vlastně mu celý život tipovali minimálně o dva roky méně, než mu bylo ve skutečnosti, což občas vedlo k velice vtipným situacím. Vlastně má takových historek nespočet a rád je vypráví při první příležitosti. Navíc není nějak vysoký ani výrazně osvalený. On však tuto slabinu dokázal proměnit v přednost. Nikdo by nečekal, že se umí solidně prát. Má staršího bratra, který ho naučil, jak někomu pořádně ubalit pěstí. Je o hlavu nižší a oproti svému sourozenci poněkud muší váha, ale přesto se naučil, jak přeprat i silnějšího soupeře. Další věc, kterou byste do něj neřekli, že je opravdu chytrý. Rád se totiž tváří, že je hloupější, než ve skutečnosti je. Tvrdí, že je pak život jednodušší. Svět je totiž plný hlupáků a ne vždycky se vyplatí plavat proti proudu. Je mistr strategie. V jeho hlavě se vždycky zrodí spousta plánů, jak vyváznout z nepříjemné situace. A většina z nich bývá uskutečnitelných. Vyzná se v elektronice. Už od malička miloval spojovat dráty, vytvářet jednoduché obvody a podobně. Časem se jeho schopnosti zvyšovali na tu úroveň, že dokáže vytvořit i jednoduchého robota. Jeho rodiče ho zásobují součástkami, takže si tuto schopnost má šanci nadále vylepšovat. Jeho bratr ho nenaučil jen bojovat. Byl jednu dobu posedlý Hrami a trénoval na ně jak jen mohl. A Parkera stáhl s sebou. Ne, že by se tomu věnoval tak jako jeho fascinovaný sourozenec, ale něco málo se přeci jen naučil. Každé ráno chodíval běhat, takže fyzičku má v pořádku. Pří lekcích plavání zjistil, že nesnáší vodu, minimálně tu z řeky v jejich kraji. Nic méně se díky tomu naučil se z ní co nejrychleji dostat. Rozdělat oheň taky umí a ví, že by si vodu z pochybných zdrojů mel při nejmenším převařit. Pak jsou tu zbraně, což většina lidí považuje za to nejdůležitější. On však mezi tuto skupinu nepatří. Ne, že by nic neuměl, ale spoléhá na trochu jinačí strategii, než že by měl všechny pozabíjet. Pokud by měl tu neskonalou smůlu a do her se dostal, což je opravdu to poslední, po čem touží. Nic méně když už nic, tak se dokáže ubránit nožem. Základní znalosti anatomie taky ovládá a tuší, kde má člověk slabá místa. Není si úplně jistý, jestli by člověka zabil, ale omráčit ho dokáže, už to párkrát dokázal. A na konec stojí za zmínku, že je velmi nadaný na kreslení. Ne, že by to nějak dokázal využít v aréně, ale je to jedna z věcí, která ho dokáže uklidnit a rozhodně stojí za zmínku.


Kde jen začít. Tenhle kluk má určitě spoustu slabin. Neschopnost někoho zabít je jedna z prvních. Vlastně nejde jen o lidi, zvířat se to týká taky. Možná i proto, že se mu dělá špatně z krve. Je jedno, čí ta krev je, stačí jen maličko a je mu na omdlení. Nebo hůř. Trpí totiž panickými záchvaty. Občas se objeví úplně náhodně, občas za to může jeden ze spouštěčů jako například krev, dlouhodobý pobyt v hlubší vodě nebo přílišný tlak. Jakmile na něj někdo křičí, že musí něco teď hned bezpodmínečně udělat, může to u něj spustit záchvat. Naučil se je trochu ovládat, ale vždycky mu to trvá příliš dlouho. Často při nich taky zvrací. Což není zrovna výhoda v aréně, jelikož zvracení vede k dehydrataci a nikdo nikdy neví, kolik vody zrovna v okolí bude. A jídlo pro něj taky bude trochu oříšek. Neví, co přesně může jíst v přírodě a už vůbec neumí vařit. A zpracování masa je vzhledem k jeho záchvatům taky nemožné. Takže se může jen modlit, aby mu bylo všechno naservírováno pod nos sponzory, u Rohu nebo prostě spojenci. To může být další problém. Sice se umí skvěle přetvařovat, ale neumí s lidmi moc vycházet. Neumí s nimi komunikovat a celkově se od nich raději drží stranou. Dokáže se přemoct, ale jen pokud je mu onen člověk opravdu sympatický. Což se zase tak moc často nestává. Na druhou stranu je dobrý v tom držet pusu a krok, takže pokud mu nějaký spojenec bude přidělen, nebude to pro něj problém. Ale najít si je sám nezvládne, tak to po něm nechtějte. Neumí se vyznat v přírodě. Každý strom mu připadá úplně stejný a nedokáže si dost dobře najít orientační body. Ve městě je to něco úplně jiného, tak se dokáže zorientovat rychle, ale jakmile někde není dost betonu a vysokých budov, prostě to nedokáže. Jak už bylo naznačeno dříve, v bylinkách se absolutně nevyzná. Není prostě jeden z těch zálesáckých typů lidí. Takže neumí vařit a vyléčit si zranění pro něj bude taky o něco obtížnější. Možná si to dokáže obvázat, pokud se může co nejvíc koukat pryč. Nebo bude muset spoléhat na někoho jiného, to je pravděpodobnější. Občas má problémy se svojí prořízlou pusou. Má velmi sarkastický styl humoru, což může spoustu lidí urazit. Bohužel si to většinou ani neuvědomuje, a to ho může dostat do dost nepříjemných situací. Je schopen udělat si srandu z profíka nebo někoho podobně potenciálně nebezpečného, což není zrovna rozumná věc, když se chcete prát.


Jako každý příběh, i tenhle začíná jeho narozením. Drobný, trochu nedoživený klučina s vlasy, které se pohybují na hranici blonďaté a hnědé, a modrýma očima. Tenhle popis by se dal použít dodnes. Oba jeho rodiče doufali v holčičku, protože už měli čtyřletého chlapečka jménem Peter. To, že se narodil Parker bylo trochu zklamáním, obzvlášť pro jeho otce, který vždy dával jasně na jeho, že staršího z bratrů Brestenových má podstatně raději. Naučil se s tím žít, protože právě kvůli tomuto faktu matka upřednostňovala zase jeho. Asi aby se vyrovnaly misky vah, ale způsobuje to v jejich rodině jen zvláštní napětí. Parker je v očích svého otce opravdovým zklamáním, protože není dost vysoký, svalnatý, dost rozhodný a zodpovědný, zkrátka není dostatečně chlap. Jeho matka se ho snaží zastávat, ale dělá to jen horší, protože si pak připadá, že všechno, co si jeho otec myslí je pravda, on potřebuje zastání od ženy a jen ho to před jeho otcem ponižuje. Svou matku má rád, jen si občas přeje, aby mlčela. Je to zvláštní a nevyrovnaná rodina. I přes tyto okolnosti má se svým bratrem překvapivě dobrý vztah. Člověk by řekl, že se taky rozdělí, ale je to více stmelilo. Když bylo Peterovi 15, nadchnul se pro myšlenku, že by mohl jít do Her. Začal trénovat ze všech sil a strhl k tomu i v tu dobu jen jedenáctiletého Parkera. Ale nestěžoval si, díky tomuto nadšení se naučil všechno, co dnes umí. Peterův zájem opadl těsně před jeho poslední sklizní, kdy se měl v plánu přihlásit. Našel si totiž přítelkyni, která mu vyloženě zakázala se do Her přihlásit. A on jí poslechl. Tohle Parker nedokázal pochopit. Nechápal, jak se člověk může vzdát všeho, co ho naplňovalo pro jednu osobu. Vlastně to nechápe dodnes a vůbec ho nezajímá celá ta záhada, které říkají láska, i když podle všech na to už má věk. V trénování pak podstatně polevil. Stále chodí běhat, ale spíš jen ze zvyku. Rozvíjí především svůj talent na práci s elektronikou. A kreslení, není nic, co by ho bavilo více. Dokáže strávit hodiny s náčrtníkem a tužkou v ruce. Kamarádů moc nemá, je to spíše uzavřený člověk. Raději věnuje čas svým koníčkům než okolí. A tímhle způsobem nějak žije ze dne na den. Nějak si nepřipouští, že by ho mohly ohrožovat Hry. Možná protože ještě nikdy nevybrali nikoho, koho by nějak osobně znal. Nějak mu nedochází, že to nebezpečí je více než reálné.

Naniva di Lagarret

28. july 2017 at 21:25 | Larsyn

Player: Nielle

FC: Imogen Poots



Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18 - probodnuté srdce: T. Kyle


Token: Drátek ve tvaru srdce

[ nanivah di lágaret ]


5. kraj, kraj energie. Naviva sa za osemnásť rokov svojho života naučila mnohým veciam. Jednou z najdôležitejších je práve jej zručnosť. Vďaka nej si dokáže šikovne pomôcť aj s maličkosťami, ktoré nájde na ulici alebo vo vreckách. A to hlavne preto, lebo pomáhala pri vyrábaní žiaroviek a rôznych ďalších nástrojov. Proste veľká zručnosť jej drobných rúčiek. Kvôli svojej práci sa musela naučiť byť aj veľmi rýchla a obratná, keďže sa niekedy stávalo, že žiarovky praskali, alebo veci padali. A nie len toto je jej silnou stránkou. Možno sa to na prvý pohľad nemusí zdať, ale svaly má. Nikdy predsa neviete, na čo sa vám môže sila hodiť. Preto často chodieva behávať a posilňovať, kde sa dá. Ale v Päťke je to niekedy obtiažne. Rodičia ju nútili do práce každým dňom, a tak sa musela naučiť menej spať. Vydrží teda na nohách oveľa dlhšie ako tí profíci, čo si môžu ležať v posteliach koľko sa im zachce. Teda, aspoň takto to z veľkej časti vníma Naniva. Vždy skôr porozmýšľa ako niečo urobí, aby sa vyhla problémom. Preto môže chvíľku trvať, kým vám odpovie, alebo kým si vyberie správnu možnosť. V časových tiesňach si ale vie udržať chladnú hlavu a jemne improvizovať. So zbraňami nevie narábať. Ak sa teda neráta nožík, ktorý majú v domácnosti. je to síce blbé, keďže je tipy a nič sa s ním robiť nedá, ale i tak by mohol poslúžiť na čiastočnú ochranu. Ale to vlastne čokoľvek v okolí, ak by zapojila svoju hlavu. Možno nie je taká múdra ako Trojkári, ale niečo v sebe má. V jej očiach nie je nič prekážkou, všetko am podľa nej riešenie, verí vede a technike, i keď prístup na skôr len k jednému z toho. Svoje vlastné telo berie ako pomocnú ruku, verí, že zvládne všetko, len stačí chcieť. Nikým sa nenecháva zaslepiť a ľahko vie odhaliť, keď niekto klame. Má vynikajúci sluch a na jedno oko vidí úplne perfektne, to druhé má poškodené a vôbec s ním nevidí, nebránilo to ale v tom, že sa jej všetko ostatné ešte viac zlepšilo. Tiež vie odhadnúť či je niečo v neporiadku. Naučila sa to hlavne pri práci so žiarovkami. Oko pre detail (doslovne), jej na sto percenta nechýba. Okrem týchto schopností ich už veľa nemá, akurát tak väčšie pľúca a výdrž. Výdrž v zmysle, že by jej nevadilo byť tri týždne bez sprchy, nespať dva dni ako už bolo zmienené, alebo aj ísť do vysokých nadmorských výšok.


Naviva má veľa slabín, avšak väčšinou sú to len také ledva všimnuteľné drobnosti. Najväčšou je jej ľavé oko, na ktoré je slepá kvôli nehode so žiarovkou. Síce sa jej zlepšil zrak na druhé oko a sluch, no slabinou to je i naďalej. Ďalej jej spoločenskosť. Ak máte rovnaký záujem, vedela by sa s vami rozprávať do nemoty. Ani by si neuvedomila, že by prešla hodina. Možno keby to bolo niekoľko hodín, ale skôr nie. Jej pozornosť máva niekedy takéto výpadky. Tiež veľmi nevie rozoznať rastliny, jedy a tak. Variť, o tom by sa dalo polemizovať, ale jej žalúdok býva náladový a teda jej môže prísť ľahko zle. Zle znáša nízke teploty, avšak vysoké jej problémy až tak nerobia. Trpí ľahkou klaustrofóbiou. U schopností bolo, že si vie udržať chladnú hlavu, avšak v tiesnych priestoroch to neplatí, vtedy zvykne panikáriť a improvizovať na plné obrátky len, aby sa dostala preč z toho tesného miesta. Ďalším je odpor k hmyzu a všetkému malému a živému. A čo má viac ako štyri nohy má chuť hneď zašliapnuť a pišťať pri tom. Aspoň niekedy. Ignorujúc fakt, že biele myšky a škorpióny zbožňuje. Každý je čudný niečím iným. Keby ale mala niekoho zabiť, snaží sa to urobiť čo najrýchlejšie a najmenej bolestivo. Urobila by to so zaváhaním a s výčitkami, ale pre vlastný život áno. Asi by bola niekoľko hodín po tom mimo, no naučila sa, čo je to život na Paneme. Samozrejme ale dúfa, že tá chvíľa nikdy nepríde. Boji sa budúcnosti, a bojí sa strachu. No najviac sa boji vlastnej smrti. Ale kto nie? Ten nepríjemný pocit, že už nikdy neuvidíte svoju rodinu sa vám zaryje až do kostí. Toho sa bojí. Chce prežiť! Chce prežiť, čo sa dá. Tiež má ľahký problém s výbušnosťou. Ani byste to na ňu nepovedali, čo? No ak ju niekto urazí, je ako utrhnutá z reťaze a za každú cenu si ide presadiť svoje a ubrániť svoju hrdosť. Nikto na ňu nebude siahať ani rukami, ani slovami a ani nijak inak. Je si sama sebe pánom a nikto ju nebude držať, viazať a spôsobovať fyzickú či psychickú bolesť. Nezabúda na svoje predsavzatia, ale trápi sa, ak ich poruší. Niekedy sa až veľmi zahĺba do svojich myšlienok a potom sa musí rýchlo rozpamätávať a zistiť, čo má robiť.


Už osemnásť rokov kráča po zemi dievča menom Naviva di Lagarret. Možno na prvý pohľad krehotinka, no tou naozaj nie je. Je rozhodná, inteligentná, spoločenská, múdra a často aj nápomocná. Nemá ale zábrany, ak jej niekto chce zničiť život, rodinu alebo priateľov. Má však brata, ktorý jej bol stálou oporou. Je od nej len o dva roky mladší, no rozumejú si asi ako nikto s nikým. Vedia za seba dokončovať vety, vedia jeden o druhom úplne všetko. Celá rodina žila šťastne, až kým sa Navive nestala nehoda so žiarovku. Praskla jej rovno pred ľavým okom a jeden sklenený čriepok jej prerezal zreničku. Oko vyzerá na prvý pohľad v poriadku, no ak sa prizriete lepšie, uvidíte na nej zárez. Bola to tá najhoršia časť jej života. Vrieskala, prosila a keď po prvýkrát otvorila oči a zistila, že je na jedno slepá, mala dlho depresie. Plakala do vankúša a od vtedy si rozmyslela, či bude všetko robiť po hlave alebo či bude najprv rozmýšľať. A rozhodla sa pre rozmýšľanie. Pracovala som svojimi rodičmi, učila sa čomu dalo. Po nociach nespávala a často aj s bratom chodievala behať a cvičiť kde sa v meste na budovách dalo. Alebo až po veterné vrtule na jedinej časti zelene v Päťke. Navzájom sa pripravovali na život. Hľadali si priateľov, prácu, skúšali sa dostať do lepších vrstiev a pomôcť tak svojej rodine a aj chudobnejším rodinám. A darilo sa im. Rozhodli sa trošku viac vytŕčať a tak chodili aj ku krajom Päťky. Skúšali sa spojiť kde sa dalo. Chceli pomôcť. Samej Nanive ledva pomohli, keď polovičate oslepla. Veď ako malá už vedela vymeniť žiarovku, podávať rôzne predmety pri práci alebo sa učiť nejaké teoretické vecičky, ktoré by jej mohli v budúcnosti dosť pomôcť. Všetko len pre svoju rodinu. A preto, aby mohla žiť. Bojí sa smrti. Chce žiť. Dlho a bezproblémovo. Preto sa už teraz snaží zaistiť si svoju budúcnosť. Chce zmeniť všetko. Ale jeden hlas osemnásťročného dievčaťa z Päťky asi nestačí na to, aby zvrhla tento krutý režim. Ale snívať o tom a pokúsiť sa aspoň o niečo predsa môže. Sníva, aby mohla žiť. Bez snov a túžob nie je nič. Bez rodiny a priateľov neexistuje nič.

Newsäi Mynersa Zarzexëz

27. july 2017 at 20:54 | Larsyn

Player: Nielle

FC: Valentina Zenere



Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18 - protržená mícha: B.C.


Token: Železný kroužek místo prstenu

[ névsj mýnerse zárzekséjz ]


Newsäi má rôzne schopnosti, povedať ale, ktoré sú tie najužitočnejšie je naozaj ťažké. Áno, na prvý pohľad len ďalšia pekná tvárička, ktorá toho asi veľa nezmôže, no zdanie klame. Áno, je to riadna mrcha. Snaží sa spoliehať na svoju krásu a tak si získať všetko, čo jej na um príde. Ukáže očká, našpúli pery a jemným hláskom povie, čo chce. Dá sa povedať, že sa jej už párkrát takto podarilo získať, čo chcela. Je to teda manipulátorka. Ale... má aj nejaké silnejšie stránky. Napríklad oplýva dosť veľkou silou. Celé dni už od mladého veku pomáhala rodičom s prenášaním ťažkých vecí. Učila sa mechanike a pri tomto teda silu potrebovala. Má ju teda hlavne v rukách. Tiež si dokonale rozumie zo všetkými kliešťami, kľúčmi a náčiniami, ktoré sa používajú pri mechanike. Ale ani to ešte nie je všetko. Keď niečo bolo treba, naučila sa perfektne kradnúť. Jej rodina pracovala veľa, ale mali toho málo. Newsäi si na seba často dávala tmavé oblečenie a po nociach vyrazila do ulíc. Tam ruka, tam noha, vždy sa jej podarilo niečo dostať do rúk a ukradnúť. Vždy sa niečo podarilo. Dokázala to. Vďaka tomu pomaly strácala i svedomie. Pomaly jej začalo byť všetko jedno. Načo sa snažiť byť čestný, keď aj tak všetci umrú? Nakoniec všetci. Dostane to každého. A práve preto nerozmýšľa. Všetko robí hneď. Je jej jedno čo urobí, len chce prežiť a udržať so sebou aj svoju rodinu. Snaží sa, aby všetko vyšlo. Sieť lži sa ale tak zväčšila, že sa s tým naučila žiť. Ale má ešte aj menej užitočné schopnosti. Vie krásne spievať a vynikajúco drží rovnováhu. Tiež ma silnejšie pľúca, keďže jej nerobí zle dýchať rovno z motora. Má to síce za následok občasný kašeľ, ale v Šestke sa to stáva, no nie?


Medzi Newsäine slabiny patrí hlavne jej hlava. Nerada niekoho počúva a tak sa radšej spolieha sama na seba. Tímový hráč to teda nie je. Ak teda niekoho nevyužíva, ako bolo spomenuté u schopností. Tiež máva niekedy bolesti hlavy. Síce ju niekedy len rozptýli, než by jej mala spôsobiť bolesť, býva tam. Schopnosť nájsť si priateľov je u nej na bode mrazu, ak teda neskúša využiť svoje schopnosti alebo krásu k dostaniu toho, čo chce. Ako jedináčik pozná len málo zábavy. Pomaly nevie, čo je to vtip, smiech, skutočné priateľstvo. Má len svoju rodinu. Za tú by položila svoj život. Jej matka a otec sú tie najbližšie osoby Newsäi. Nikdy by na nich nedala dopustiť. A to je jej najcitlivejšie miesto. Taktiež nemá dobré vystupovanie. Zostane tichá, ne zábavná. Alebo povie pravdu na rovinu. Veď čo, život je sviňa, tak prečo sa snažiť hľadať ružové okuliare? Na Paneme sa to nedá. A hlavne ak ste dieťa pod devätnásť rokov. Asertivita je u nej asi najsilnejšia charakterová črta, preto sa často dostáva do konfliktov. Snaží sa im ale ujsť. Keď už nemyslí, improvizuje. Či je to pozitívne alebo negatívne záleží od situácie. Nemôže sa ale povedať, že by bola hlúpa, len neplánuje dopredu. Veľa veci jej príde otravných, a tak sa otočí a odíde. Na nikoho koho nepozná neberie ohľad a nerešpektuje ho. Skúste ale kompliment a môže sa stať, že sa rozpustí.


Newsäi Mynersa Zarzexëz je meno dievčaťa, ktoré sa narodilo pred osemnástimi rokmi v Šiestom kraji Panemu. Už od mala sa učila mechanike, strojom a funkcii transportu. Nebolo to však všetko, čo robila. Veľa veci robila len poza chrbát svojich rodičov. Snažila sa, aby to nevedeli. Klamala, kradla, využívala. A prečo? Lebo mali málo peňazí. Nemali takmer nič. Ale mali jeden druhého. Pomáhali si, rodičia svoju dcéru učili čo vedeli a prežívali. Všetko sa zhoršilo, keď Newsäi spadla v pätnástich rokoch na hlavu polica s náradím. Od vtedy trpí bolesťami hlavy a býva nepríjemná. A za to sa vinili jej rodičia. Vtedy zistila, že smrť je všade. Keby predtým niečo nedala dole, mohla prísť o zrak, sluch, mohla zomrieť. Vtedy jej začalo byť všetko jedno. Každý raz zomrie a je jedno kedy a ako. Za svoje peniaze si kúpila najtmavšie oblečenie aké našla a po nociach utekala z domu. Kradla, bila sa, pracovala. Snažila sa zarobiť alebo získať čo sa dalo. Rodine s tým aspoň o trošku pomohla. Už mali viac peňazí. Mohli si dovoliť aj to, čo dovtedy nie. Ale nevedeli o svojej dcére pravdu. Že bola klamárka, manipulátorka a zlodejka. Ale mohla im to vôbec povedať? Čo by si o svojej dcére potom pomysleli. Klesla by v ich očiach. A tak aspoň držala svoju sieť lží pohromade. To jej šlo! A dokonca v posledných rokoch aj ťažká práca jej otca. Učila sa čomu mohla, aby bola pripravená na všetko. Dokonca raz ovalila jedného chlapa kliešťami. Len, aby sama seba ochránila. Stvrdla. Naučila sa, čo je to život. Už jej bolo všetko jedno. Urobí všetko, čo musí urobiť.

Gabby Francis

24. june 2017 at 14:57 | Maddie

Player: Renaiti

FC: Rooney Mara



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 17 - totální vyčerpání


Token: Jazyk dvojčat

[ gábi frencis ]


Gabby je klidná a plachá dívka. Ten umělecký směr rodiny se na ní dost poznamenal, nebo to alespoň podědila. Umí dost hezky kreslit a je celkově šikovná co se týče manuálních prací. Jemnou motoriku má velmi dobře rozvedenou, takže umí i něco trochu ušít, nešije si sice šaty, ale nějaké hračky zvládne. Kromě kreslení ráda modeluje z hlíny nebo vyrábí různé jiné menší věci. Vždycky na Vánoce toho nejvíc využije, aby nemusela shánět jiné dárky. Je zvyklá si vystačit s málem, i když od té doby, co se Archer vrátil, se ji a Leonie snaží neustále rozmazlovat. Nechává si to líbit, je s ním ráda, ale nějak uvnitř ví, že ty drahé věci nepotřebuje. Takže když jí Archer přiveze vyloženě nějakou cetku, tak to spíš prodá dál za vyloženě menší peníze. S tím, že je jejich rodina najednou bohatá, se toho u ní moc nezměnilo. Může mít víc věcí, ale spíš to využívá k tomu, aby si třeba koupila nějaké dražší barvy nebo nové knížky. Miluje knížky, nejradši si sedí někde na stromě v lese, kde je ticho a jenom zpívají ptáci, a čte si. Kdyby takhle měl vypadat její život, tak by byla nejšťastnější dívkou na světě. Byla by mimo lidi, občas by se viděla se svou rodinou, a mohla by žít ve svém nějakém vymyšleném světě. Má velmi rozvinutou představivost, už jako malí si všichni tři hráli na čaroděje a lesní muže. Leonie je teď mnohem radši v tom skutečném světě mezi lidmi a Archer je navíc ještě v Kapitolu. Ona jediná u toho nějak vydržela. Aby se dostala na svůj oblíbený strom, tak se musela naučit šplhat a lézt na něm. To jí nedělá problém ani teď, navíc umí dost rychle šplhat po tyči i po laně, dokáže se přitáhnout a vydržet viset dost dlouhý čas. Taky se umí zamotat do provazů nebo do kusů látek, aby vydržela zavěšená na stromě. A taky aby se u toho nezranila. Umí vázat uzly jako kdyby byla ze Čtvrtého kraje. Většinou to používá aby nespadla ze stromu, kdyby třeba náhodou usnula, ale taky už párkrát nastražila past na Archera, který potom skončil za kotník přivázaný ke stromu. Pořád s ním s Leonie pokračují v souboji, kdo toho druhého napálí víc. Většinou je to Leonie, kdo přijde s tím, že by měly zase vyrobit nějakou past, potom je to na Gabby, aby to vymyslela. Vždycky to ale přichází od Leonie. Gabby se dost dobře vyzná v přírodě, je tam mnohem častěji než doma. Také si musí vybírat, jestli bude zrovna u Archera nebo doma u táty, což moc nechce, nechce si mezi nimi vybírat, snaží to dělat nějak nastejno, ale stejně většinou skončí tím, že se celou noc potuluje po lesích. Dokáže vystopovat zvířata, umí klást pasti, dokáže se orientovat v přírodě i podle hvězd, rozeznává bylinky a základy přežití jí vůbec nejsou cizí, vždyť je kolikrát i sama praktikuje. Zvládne si najít vodu, rozdělat oheň a převařit ji, najít si bezpečné místo a přenocovat tam. Neštítí se žádné práce, i když je to těžké. Když prostě neunese třeba kopu dřeva na oheň, tak si pro něj dojde víckrát, i když je to mnohem náročnější. Má doopravdy velkou výdrž, občas nosí v batohu zásoby na několik dní, ale je s tím v pohodě. Jelikož ji i Leonie bratr poněkud nutil do nějakého pohybu a přípravu na arénu, kdyby se náhodou stalo, že bude jedna z nich vybraná, dostalo se jí i řádnějšího výcviku. Ze všech zbraní, co měla na výběr, se jí nejvíc zalíbil luk, naučila se z něj střílet, když jeden zničila, tak si vyrobila nový, to pro ni nebyl problém. Tudíž umí střílet z luku, je v tom dobrá a navíc se ještě víc cvičí, aby měla ještě přesnější mušku. Nosí si svůj luk do lesa, je to něco jako její nejlepší kamarád. Má samozřejmě pořád Leonie, ale se svým lukem nemusí často mluvit, aby jí rozuměl. Dokáže zabíjet zvířata a dokáže si je potom připravit k jídlu, i když je to odporná práce, tak se jí neštítí. Ničeho se neštítí, dělá vždy to, co je potřeba.


I když je Gabby z rodiny s vítězem a měla by asi všechno znát, měla by se učit bojovat a měla by mít zmáklou strategii, tak zrovna u ní nic takového nečekejte. Ani se nekoukala na televizi, když byl Archer v Hrách. Není moc na to, že by se chtěla připravovat do arény, má jenom ten luk. Leonie to umí skvěle s vrhací sekerou, ale Gabby je v tom trochu víc levá. Asi by s ní zvládla víc než s ostatními zbraněmi, ale není to ono, a taky si pořád říká, že Leonie má ráda hlavně tuhle zbraň, takže jí to ani nebere. Kromě luku a nože, který prostě umí držet, tedy nemá žádný speciální výcvik, co se týče boje. Ví, že není moc silná, vlastně z nich tří by vždycky asi prohrála nějakou bitku. Teď už se neperou, ale když byli mladší, tak to byl jeden boj za druhým. Jenže to ještě neměla problém jednu vrazit i Archerovi, teď už by to asi neudělala. Teď spíš, když už se má dotknout jiného člověka, což je většinou někdo z rodiny, tak ho obejme. Na moc cizích lidí ani nesahá, ne že by se jich nějak štítila, ale spíš má svůj osobní prostor a respektuje osobní prostor i ostatních. Proto se může zdát i odtažitá a spíš pohlcená do sebe, což je pravda, ale Gabby tím nemyslí nic zlého. Jenom se prostě moc nebaví s lidmi, moc to s nimi neumí. Nezačíná konverzace, ptá se málokdy, spíš se bojí, jestli není na obtíž, protože si nikdy není jistá, jestli ji ten druhý má doopravdy rád nebo to jenom hraje. Jejich rodina je bohatá, takže by se to třeba někomu vyplatilo, kdyby se s nimi kamarádil. Ale je vždycky ráda, když se s ní někdo začne bavit. Když ho k tomu nedonutí. Je sice radši sama, ale jeden člověk jí nevadí. Dva také dobré, ale když má být ve větší partě, je to horší. Neví, na koho se má soustředit, kdo má jakou roli, jak se má chovat, komu má odpovídat. Je z toho prostě zmatená. Každopádně se ale vždycky snaží být milá na kohokoli, nikdy by neřekla nějakou hnusnou větu nikomu, ani člověku, který by jí ubližoval. Ovšem kdyby se někdo něco začal s Leonie nebo Archerem, tak by se dost pravděpodobně překonala a vypustila by z úst i nějakou útočnou rozkazovací větu. Nechodí běhat, přijde jí to trochu zbytečný. Prostě se jenom toulá po lesích, nepotřebuje tam běhat. Umí sice plavat, ale není v tom moc dobrá ani rychlá. Ráda se drží mezi větvemi, tam je to pro ni nejlepší a cítí se tam nejvíc doma. Gabby by v přírodě nebyla ztracená a dokázala by si zajistit bezpečné místo i v aréně, určitě by tam nějakou chvíli přežila, hlavní problém u ní je v ní. S tím, že je nekonfliktní člověk a má všechny ráda a snaží se k nim chovat co nejlépe, tak je velmi lehké ji využít a zneužít. Sama to ani nepozná, její dvojče je to, co je vůdčí typ, ona je vždycky ta druhá, takže je většinou ráda, když vede někdo jiný, ať už Leonie nebo Archer nebo klidně nějaký úplně jiný člověk. Když se k ní někdo chová tak, že zná její jméno a občas se na ní usměje, tak je za to neskutečně ráda a ten člověk je jí hned bližší a hned je pro něj schopná udělat víc. Může to být celkem problém, protože většinou sama sebe staví na druhé místo nebo klidně ještě níž, protože rodina je u ní na prvním místě. I když to nedává moc najevo, protože neví jak. Teda ona to dává najevo jak může, ale existují i otevřenější lidé. Pokud je sama někde na stromech, tak je to v pohodě, sama se rozhoduje, co jak bude dělat, a hlavně si nedělá hlavu z toho, jestli tam někdo je a kouká na ni a jestli má mluvit nebo ne a takový ty věci, ze kterých může panikařit, protože prostě netuší, jak to má být a jak se cítí ten další člověk. Ale pokud je tam jenom jeden jakýkoli další člověk, ani ho nemusí znát, hned přebírá submisivní roli a nestěžuje si. Pořád je ale dobře využitelná v týmu, protože má dobré nápady a taky udělá všechno, co se jí řekne.


Malá Gabby je posledním a nejmladším dítkem v rodině ze Sedmého kraje. Má staršího bratra a taky starší sestru, sice jenom o sedm minut, ale stejně toho v dětství hodně využívala. Teď už z toho vyrostla, takže se svým dvojčetem je vlastně nastejno a nikoho moc nezajímá, kdo z nich se narodil dřív. Svou mámu vlastně nezná, jejich porod byl dost komplikovaný a málem byla jenom Leonie bez nějakého dvojčete. Ale doktorům se povedlo zachránit alespoň ji, ovšem s jejich matkou už takové štěstí neměli. Gabby se vlastně jmenuje po ní, celým jménem je Gabrielle, ale tak jí nikdo neřekne, ani se tak nepodepisuje. Každopádně jejich narození, což měla být šťastná událost, přineslo hlavně tuhle tragédii. Archer, její starší bratr, to bral celkem špatně, vlastně jako jednu z prvních věcí si pamatuje, jak se ji a sestru snažil schovat v lese, aby už nebyly doma. Naštěstí je našel táta a Archer si potom dlouho dával pozor, aby nic takového neudělal znovu, až mu nějak přirostly k srdci. Gabby byla vždycky, celý svůj život, s Leonie. Vždycky všechno dělaly spolu, dřív se dokonce stejně oblékaly, měly svou tajnou řeč. Většina toho byla kvůli Archerovi, který si celkem užíval, že je starší a vždycky měl víc síly. Jenže zase když se ony dvě spojily, tak neměl šanci. Většinou si dělali různé naschvály, často i nebezpečné a končící možnou smrtí, ale z toho si dělal vrásky jenom jejich táta. Doma to bylo pro Gabby úžasný, sice nebyli moc bohatí, ale pořád měli jeden druhého. U jejich táty bylo doopravdy vidět, že chce, aby se jeho holky měly dobře a aby z nich vyrostly správné slečny. Archer to měl asi těžší, jelikož byl kluk a jednou se třeba musel postarat o rodinu, ale pořád drželi pospolu. Všechno bylo úžasné, až do doby, kdy jí a Leonie bylo šest a Archerovi zrovna třináct. Vybrali ho do arény. Všechny je to dost vzalo. Ten první večer, když seděli u večeře poprvé bez něj, je jedna z jejích nejhorších vzpomínek. Každý z rodiny reagoval na tu ztrátu jinak, jejich otec to prostě vzal jako fakt, sice byl zdrcený, ale měl ještě dvě děti, o které se musel postarat. Ovšem mezi Leonie a Gabby to bylo horší. Hlavně u Gabby, i když jí bylo teprve šest, bylo jí to všechno moc dobře jasný, že její bratr má doopravdy malinkou šanci. Totálně se uzavřela do sebe, celý týden s nikým nepromluvila a nejedla. Když v domě někoho potkala, nedívala se mu do očí, přesunula si postel, aby nemusela být s Leonie v jednom pokoji. Byla celou dobu sama, nějak přišla na to, že když nebude tolik s lidmi, co má ráda, tak jí to potom nebude tolik bolet, když je ztratí. Odtrhla se od celého světa. Jenže Archer se vrátil domů, což tedy nikdo nečekal, ale byla poprvé konečně zase šťastná. Všechno mohlo být zase při starém, ale nějak nebylo. Archer byl sice doma, ale Gabby už si k němu nějak nedokázala najít cestu. Stejně jako k Leonie. Pořád jsou spolu a pořád se trefíte, když řeknete, že jsou dvojčata, ale ztráta a navrácení bratra je poznamenala obě. Gabby byla vždycky veselé dítě, musela si všechno zkusit radši i několikrát, rozesmávala celou rodinu. To bylo, když byla malá. Chtěla být jako Archer a Leonie, kteří si jsou hodně podobní. Teď už si nehraje na nikoho jiného, je hodně uzavřená do sebe, hodně introvertní. Pouští k sobě jenom svou rodinu, ale jenom s mírou. Nikomu se nesvěřuje úplně. S Archerem a Leonie je vždycky veselá, alespoň se usmívá a nějak se snaží, aby bylo všechno jako dřív, ale jinak moc nemluví. Nechce, aby ani jeden z nich poznal, jak moc by chtěla být jako oni a jak moc se za sebe stydí, že nedokáže tak skvělé věci jako oni. Proto si už říká jenom Gabby, aby se prostě alespoň nějak odlišila od té skvělé rodiny, kam se podle sebe moc nehodí. Moc si toho o sobě nemyslí, má srdce na dlani a pro své blízké by se klidně rozdala, ale pořád je to malá Francisová, je to na ní poznat.

Leonie Francis

24. june 2017 at 14:57 | Maddie

Player: Quinn

FC: Kate Mara



Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 16 - probodnuté srdce: G.C.


Token: Jazyk dvojčat

[ leoný frencis ]


Narodila se do Sedmého kraje a měla tak bezprostřední kontakt s přírodou všude, kam se podívala. Není tedy divu, že tak nějak ví, jak se v ní chovat. Má hodně dobrý orientační smysl, nic ji nezamotá natolik, aby se ztratila. Prostě to u ní neexistuje, zvlášť poslední dobou, jak chodí na procházky a túry, bylo to pro ni přímo nutností se tuhle schopnost naučit. Rozhodně to není jediná schopnost, kterou se díky svému pobytu v přírodě naučila. Samozřejmě si umí rozdělat oheň, bez toho by byla asi dost nahraná. Také je zvyklá, že často musí improvizovat a poradit si s nějakým problémem úplně z fleku. Je tedy dost vynalézavá, dokáže z patra vymyslet plán a během chvíle ho realizovat. Občas se stane, že si udělá nějakou menší ránu nebo odřeninu, v tomto případě si dokáže ránu ošetřit. Nějaká zlomenina, nebo velká rána už by jí problém dělat mohla, ale asi by to také po nějaké chvíli zvládla vyřešit. V žádném případě není zvyklá na nějaké pohodlí, Archer se sice jí a Gabby snaží rozmazlit, ale moc se mu to nevede. Jedna z věcí, co se při svých toulkách naučila, je plavání. Když prostě nemohla jinak přes vodu, musela se to naučit. Troufá si říct, že jí to docela jde. Není sice nějak extra dobrá jako profíci ze Čtyřky, ale prostě to obstojně zvládá. Lezení po skalách a stromech pro ni také není žádný problém. Umí lézt poměrně dost rychle, tréninku se jí v této oblasti rozhodně dostává, takže není divu. Nemá problém rozpoznat jedlé a jedovaté rostliny jenom od pohledu. Vždycky měla vynikající paměť, takže jí to nedělá žádný problém. Tím, že je neustále v pohybu, si získala skvělou kondičku. S výdrží je na tom fakt dobře, dokáže chodit celý den a nějak extra ji to neunaví. Stejně je na tom i s běháním, dokáže běhat rychle a dlouho bez žádné větší námahy. Zatímco Gabby je spíš mozek všech jejich plánů, Leonie je naopak srdce a síla. Když v něco věří, opravdu si za tím jde, ať už je na cestě jakákoliv překážka, s chutí ji překoná a nikdy si nestěžuje. Práce jí rozhodně není cizí. Tatík ji od mala vedl k tomu, aby byla pracovitá. Na svých túrách si často potřebuje obstarat jídlo, protože to, co si bere, zkrátka někdy nestačí. Lovení zvěře je tedy další schopností, která jí není vůbec cizí. Navíc se tak naučila neštítit se krve a zabíjení. Sice to jsou jen zvířata, ale i tak to je velké plus. Dříve lovila pouze pomocí pastí, teď už to ale dokáže i vrhací sekerou. Ta jí byla představena teprve nedávno. Archer chtěl, aby měly s Gabby alespoň nějaký trénink pro případ, že by je vybraly do Her, a tak se dostala k tréninku s touto zbraní. Má výbornou mušku, o tom žádná, trefí se opravdu ve většině případů. V jejích ranách je vidět odhodlanost a síla. Je to jedna z věcí, co ji fakt baví. Navíc se s tím může chlubit před kamarády, a to je vždycky velké plus. Moc ráda se předvádí. Je to vyloženě společenský typ, dokáže si získat téměř každého. Je také dost přesvědčivá, dokáže svým charismatickým přístupem dosáhnout všeho, čeho si jen zamane. Pokud jí jednou propadnete, už není cesty zpět. Je to takový ten typ člověka, kterému prostě nedokážete říct ne, a ona toho dokáže zatraceně dobře využít, když je potřeba. Nemá absolutně žádný problém vystupovat před lidmi, dokonce i dokáže udělat dobrou show. Vůbec jí nevadí spolupráce s ostatními, ale radši pracuje sama. Vždycky má pocit, že sama sobě musí něco dokazovat, protože chce být prostě dobrá sama o sobě a nebýt jenom součást stáda. Umí si ale včas uvědomit, kdy je spolupráce potřeba, a v tu chvíli se umí přizpůsobit, i když se vždycky tak nějak drží v popředí, aby mohla být tak trochu vůdce.


Její největší nevýhodou je to, jak smýšlí o životě. Opravdu věří v to, že když si něco bude hodně přát, tak se jí to splní a nedá si to vymluvit. Je totiž tvrdohlavá, a to pořádně. Pokud v něco věří, nic nezmění její názor, a když náhodou pravdu nemá a vy jí to dokážete, tak má pak nafouklou hubu a odmítá se se všemi bavit. I když by si to nikdy nepřipustila, psychicky na tom není zrovna dvakrát dobře. Po tom, co byl Archer v aréně, je taková psychicky nestabilní, sice v té situaci byla dost pozitivní, ale to byla jenom první vrstva. Má toho v sobě hrozně moc, vždycky je pozitivní, ale nikdy to tak úplně necítí stejně hlouběji v duši. Vevnitř se v ní něco zlomilo, ale snaží se to skrývat. Schovává se za tou maskou šťastné perfektní dívky, kterou by chtěla být. Obklopuje se lidmi, aby se nikdy necítila sama, protože samota jí dělá mnohem slabší. Nemá vůbec žádné vzdělání co se týče technologie. Absolutně by si s ničím takovým nevěděla rady a navíc by se to ještě odmítala naučit, pokud by to nebylo 100% nutné. Mimo jiné je na tom docela bídně se sebeobranou, jasný, nějak by se asi ubránila, ale sebralo by jí to úplně všechny síly, protože to prostě neumí, i když se to do ní její starší brácha snaží poslední léta hustit, kdyby náhodou byla vybrána do arény. Ona nevěří, že by se tam někdy ocitla, takže na ten trénink celkem dost kašle. Nějak tak ví, že by asi neměla, ale prostě se jí do toho vůbec nechce, a tak to dělá tak nějak z donucení a jenom hodně málo. Taktéž neumí zacházet s jinými zbraněmi než s normální a vrhací sekerou. Měla možnost, ale ráda se drží tradic, a co je více tradičního pro sedmý kraj než právě sekery? Nepobrala zrovna moc moudrosti, nikdy nepřemýšlí, koná, jak jí srdce káže a občas je to hodně na škodu, protože tak může rychle dělat různé chyby. Její vztah k lidem se také nedá považovat zrovna dvakrát za výhodu, pokud by se ocitla v ohrožení života. Má v podstatě ráda každého, nikomu se nesnaží ublížit, a proto vůbec není jisté, jestli by vůbec dokázala někoho zabít. Přece jenom, zabíjení nějakých zajíců v lese je něco úplně jiného než zabíjení lidských bytostí. Rodina Francisů je široko daleko známá svým uměleckým nadáním, Leonie ho ale opravdu moc nepobrala. Je to střevo, úplné nemehlo na všechnu titěrnou práci. Zatímco Gabby v těchto věcech úplně září, Leonie se v tom vždycky zamotá a ve valné většině případů to skončí úplnou katastrofou. Stejně to je i s vázáním uzlů. Nikdy v tom nebyla dobrá. Má hrozně nešikovné malé prsty, a proto se jí to nedaří. Ona je vlastně celá taková nemotorná. Někomu se to může zdát roztomilé, ale v praktickém životě? Noční můra! Žije až moc v realitě, nemá vůbec žádnou představivost. V dětství jí měla habaděj, poslední dobou to však hodně chátrá a ona si nic už vymyslet nedokáže. Neumí lhát, lhářka byla, je a bude vždy příšerná. Stejně tak to je s jejími hereckými schopnostmi. Je prostě nejradši sama sebou a být někým jiným nedokáže. Je docela hyperaktivní, nikdy nedokáže být klidná. Pořád něco musí dělat, poklepávat si nohou, mnout si ruce, prohrabávat si vlasy, cokoliv. Nedokáže si prostě jen tak říct, že nebude nic dělat. S tím se taky váže to, že neudrží dlouho pozornost. Dělá jí to vážně problémy. Stejně jako Gabby, i jí záleží na rodině víc než na cokoliv jiném. Speciálně právě na Gabby. Kdyby se jí něco stalo, nejspíš by se totálně psychicky zhroutila. Zároveň má vždy takový divný pocit, když její sestra není v nejbližším okolí.  Je to asi způsobeno takovým tím poutem, co mezi sebou dvojčata mívají, nedokáže bez ní pořádně žít.


Už je to pěkná řada let, co se Leonie narodila jako prostřední dítě do rodiny Francisů. Je sice prostřední, ale když bereme v potaz, že její mladší sestra je jen o sedm minut mladší, asi už na tom kdo je nejmladší a prostřední nesejde, protože to vyjde nastejno. Svojí mámu nikdy nepoznala, ne protože by snad od nich utekla nebo tak, skutečnost byla mnohem víc tragická. Matka totiž umřela, když rodila ji a její dvojče Gabby. Ony dvě to nějak nezaznamenaly, byly přece jenom novorozenci, takže to na ně nemělo takový dopad, za to jejich staršího bráchu, Archera, to hodně vzalo. Opravdu ji i Gabby vinil za smrt jejich matky, dokonce se jich i jednou snažil zbavit tím, že je odnesl do lesa a nechal je tam. Naštěstí je otec včas našel a jim se nic nestalo. Od té doby se žádný podobný incident nestal. Jako malá vůbec nevěděla, co to je soukromí. Strávila celé svoje dětství s Gabby, byly opravdu neodlučitelné. Byla to vždycky její nejlepší kamarádka, nikomu nevěřila tak moc jako jí. Často společně dělaly Archerovi různé naschvály a on jim to oplácel. Vždycky se při tom náramně bavily, i když ty vtípky byly mnohokrát dost nebezpečné. Měla úžasné dětství, táta se jí i Gabby opravdu mimořádně věnoval. Chtěl, aby byly co nejlépe vychované, a to se mu také povedlo. Sice na ně občas byl trošku přísnější, nebyl to ale žádný extrém. Ta výchova byla opravdu dobrá, ani ne moc přísná, ani ne moc uvolněná, zkrátka je taťka vychoval tak, aby byly co nejlepší a ještě k tomu to dělal dobrým způsobem. Když bylo jí a její sestře šest, nastalo to horší období jejich života. Nebo možná ne horší, ale rozhodně se toho hodně změnilo. Jejich bráchu Archera totiž vybrali do Her. Nebylo těžké si uvědomit, že třináctiletý kluk nejspíše v té aréně moc šancí nemá, ona to ale tak nebrala. Věřila od úplného začátku, že se vrátí, protože ona prostě taková byla vždycky. Byla vůči tomu velmi optimistická, na rozdíl od své sestry. To bylo poprvé, kdy se Leonie a Gabby v něčem lišily. Zatím co Gabby to úplně vzalo a svým způsobem i změnilo, Leonie na tom byla o poznání lépe. Samozřejmě, byla z toho taky celá špatná, rozhodně to nebylo nic příjemného, pořád ale věřila, že se jim Archer vrátí. A tohle přesvědčení, co si v hlavě vytvořila ji tak nějak drželo od těch myšlenek, že by jejich starší brácha mohl umřít. No a hele, on fakt neumřel! Archer ty Hry vyhrál a Leonie si od té doby tak nějak naivně myslí, že pokud bude něco fakt moc chtít a bude v to věřit, tak se jí to vyplní. Ano, tuhle představu si o životě udělala. Není to asi zrovna nejlepší, tohle si myslet, ale ona je hrozně tvrdohlavá a nenechá si to vymluvit. Nicméně, po tom, co se Archer vrátil, se mezi ní a Gabby vytvořila taková mezera. Sice spolu pořád tráví hodně času, ale obě dobře ví, že už to není to, co bývalo, protože se obě touhle událostí změnily. Leonie sice méně, ale také to na ní něco zanechalo. Jelikož teď měla více času pro sebe a nevěděla do čeho píchnout, často chodívala na dlouhé procházky, jen tak si vyčistit hlavu. Někdy ta procházka trvala třeba jenom pár minut, někdy se z toho stala túra na několik dní. Také si našla spoustu nových kamarádů. Nikdy si dřív nějak nezkoušela dělat kamarády, protože měla Gabby, teď, jak byly méně spolu, jí opravdu silné kamarádství chybělo, tak si ho prostě zařídila. Nebylo to vůbec těžké. Má v sobě něco, co prostě nutí lidi, aby ji měli rádi. Je charismatická, komunikativní a mezi lidmi jí je prostě dobře. Svým způsobem je povahou hodně podobná Archerovi, i když ona má ode všeho ještě trošku víc. I přes to, že jsou teď s Gabby tak hrozně odlišné, stále s ní tráví spoustu času a má ji radši než kdokoliv na světě. Je to pořád její dvojče, její sestřička, kterou má ráda nadevše. Udělala by pro ní cokoliv a to se nikdy nezmění.

Sasskia Waldau

18. june 2017 at 21:12 | Maddie

Player: Nina

FC: Bianca Santos



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 - rozsekané orgány: G.C.


Token: Náramek s pěti přívěsky

[ saskía valdó ]


Sasskia je zvyklá podávat v práci výkon vícera lidí. Pracovat tvrdě a dlouho, zůstat v tempu a pendlovat mezi vícero místy, také u toho nést těžký náklad - tohle všechno ji tak trochu zocelilo po fyzické stránce. Získala lepší výdrž a kondici, takže nemá problém dlouho běhat a i obratně fungovat v činnosti po delší dobu. Také to nošení těžkých věcí nebo dostávání se do těžce přístupných míst za pomoci lezení jí pomohlo nezůstat zcela slabou dívkou odkázanou na pomoc ostatních, získala svalovou hmotu. Navíc její velkou vášní se ve volném čase stal trénink kondice a fyzičky. Pravidelně dělá různá cvičení a snaží se překonávat hranice svého těla. Prostě chce být schopná použít sílu a obratnost v případě, že by to potřebovala. Dělala i různé překážkové běhy, nedělá jí problém dost vysoko a daleko skákat při tom, jak rychle běží. Umí se vyhýbat různým překážkám, které ji třeba i nečekaně vejdou do cesty, a to samé při boji - dokáže se adaptovat různým situacím a vypořádat se s nimi. Její tělo neklade žádný odpor, když se Sasskia snaží vyvinout nějakou větší rychlost - běží obratně, rychle a ani se moc neunaví. Ze všech svých sourozenců byla vždy v běhu nejrychlejší a dokázala běžet nejdéle. Má dobré reflexy a dobře jí to myslí, takže dokáže v mžiku oka překonat nebo vyřešit nějakou výzvu, je teda připravena na rány z různých stran. Jelikož měla pět starších bratrů, kteří jí předhazovali, že je nejmladší a holka, často se spolu prali, aby ji už nemohli déle nadávat do slabocha a viděli, že je schopná se o sebe postarat. S jedním bratrem pak i trénovala boj pravidelně, né jen užívání síly, ale i strategické myšlení, zasázení plně ovládaných ran a sebeobranu. Naučil ji techniku bojového umění, kterou si on osvojil od syna jednoho mírotvorce. Ukázal jí, jak použít slabiny protivníka proti němu a jak je vyhledat, zároveň jak skrýt svoje vlastní nedostatky a vyvážit je vlastní nápaditostí. Dlouho trénovala, takže ve výsledku se díky němu naučila bojovat tělo na tělo s kýmkoliv a použít u toho hrubou sílu z celého těla, které má celkem dost. Její bratři nebyli nějak dvakrát šetrní. Chtěli ji naučit, že svět s ní nebude zacházet v rukavičkách. Utržila teda i nějaké ty horší bolestivé rány. Naučila se dobře snášet bolest a celkově ji to psychicky zocelilo, dokáže fungovat i s většími zraněními a bolest si tolik nepřipouštět. Také se umí dobře ohánět nožem. Je to jediná zbraň volně dostupná v kraji, takže se s ní Sasskia učila pracovat tak, aby bylo možné se ubránit nebo někomu ublížit. Bratr ji naučil postoje, techniku, cit pro boj. Sasskia teď už bere nůž jakou svou součást a je s ním plně obratná a svižná, zvládá boj v různých situacích s různými simulovanými podmínkami, ve všech polohách se dokáže zapřít a strategicky mířit na člověka a zasadit velkou ránu, vypilovala to v dobře ovládanou dovednost, jelikož se opravdu snažili trénovat boj na arénu jako profíci. Ti dva probírali i strategii v aréně, jaký je princip přežití a výhry. Sasskie se naučila, kam má mířit, aby co nejvíc ublížila a jak hluboko může zajít. Bratr ji naučil ovládat svoje rány a způsobit s nožem paseku, i anatomii člověka a smrtelné body Sasskia zná. Osvojila si i základy ošetřování, umí zmírnit následky boje a naučila se, co má udělat se zraněními, aby dále nepáchala škody na zdraví. Ví i jak má rozlišit jejich vážnost, a tím pádem postup spolehlivého ošetření. Při své práci musí Sasskia často lézt do těžce přístupných výšek, takže to je další věc, která jí skvěle jde - vyšplhat se kamkoliv, je v tom hodně obratná. Za pomocí síly rukou a zpevněného těla se dokáže dostat do velkých výšek během krátkých časů a přitom vykonávat i jiné činnosti nebo u toho nést nějaké předměty. Dokáže se bezestrachu přechytávat a rychle se pohybovat, lezení je jí hodně vlastní a díky fyzické zdatnosti se dokáže dostat a udržet kdekoliv jakkoliv vysoko. Nedělá jí problém lézt po laně, po tyči, po stromech s kůrou téměř bez výstupů, po skalách, po lešeních, zkrátka po všem, co je stabilní a má dobrý povrch, a ona má oko na to, aby rychle v materiálu vyhledala, kam stoupnout nebo se zachytit, a stačí jí málo. Má i celkem odolnou psychiku. Kdyby si připouštěla všechno stresujícího, co se jí v životě stalo, zbláznila by se. Je to holka do nepohody. Dokáže být i dost fikaná. Fyzického ubližování se nebrání, i když se do něj obyčejně nehrne. Boj s nožem i tělo na tělo bere vše pouze mechanicky, rozumně. Necítí žádné osobní potěšení při boji, no i když ji trochu těší, že je schopná napáchat škodu. Není typ holky, co by se hned složil z pohledu na krev nebo z větší námahy. Nehrozí, že by zamrzla v případě nějakého ohrožení, je dost bdělá a realistka. Život s kluky vás naučí. V plavání taky není nejhorší, rozhodně není závodním plavcem, ale snaží se zůstat obratná i ve vodě a nevadí jí v ní delší dobu pobývat. Má v sobě celkem dost energie a je aktivní ve všem, co dělá, všechno se snaží plně vnímat a vydat ze sebe vše až do posledního, pořád samu sebe challenguje. Co se týče jejích znalostí přežití v přírodě, není úplný expert, ale 11. kraj je bohatý na přírodní prostředí, takže to pro Sasskii není nezvyk. Ví, jaké útočistě a kde si má najít, jak na přístřešek. Ví, jakým chybám by se měla vyvarovat, kdyby byla nucena žít venku ve volné přírodě a nemít nic víc než přírodní zdroje. Zapálení ohně je základem, který ovládá bez mávnutí ruky, a to, s čím by si nevěděla rady, by se pokusila nějak logicky vymyslet a poprala by se s tím. Je celkem i bohatá na rozum, což znamená, že strategické myšlení, nápaditost a přirozená inteligence a paměť jsou také její nebezpečnou zbraní.


I když 11. kraj celkem oplývá zelení, tak se Sasskia moc nevyzná v bylinkách. Mají všechny skoro stejnou barvu a postavení lístků u jednotlivých druhů fakt nikdy nezkoumala, takže by se nedalo říct, že by využila výhodu prostředí, ve kterém se narodila. Opravdu neví víc než naprosté základy. Tamto je tráva a tamto pampeliška, to je vše. Bylinky by pro ni nebyly ten pravý zdroj obživy, protože by se kvůli své neschopnosti je rozpoznat spíše přiotrávila, takže se jim vyhýbá. Neví tedy, jaká rostlina má jaké využití, výskyt nebo účinky, takže ani na tvorbu mastí by si netroufla, ještě by z toho náhodou udělala jedovatou směs. I když umí ošetřit nějaké rány, nepoužívá k tomu přírodní odvary z bylin nebo něco takového, takže to od ní nečekejte. Její hlava bohužel není herbář. Není moc dobrá ani v uzlování, je ráda, že si dokáže zavázat tkaničky. Dokáže i k něčemu připevnit lano, ale není to tak, že by měla v repertoáru několik různých druhů vázání a věděla by, který druh se hodí na jakou situaci nebo jak je silný. Její schopnosti uzlování a splétání lan teda nejsou vážně nic moc, je jen lajk. Nikdy jí nepřišlo důležité rozumět lanům. Mechanika pastí taky není věc, co by jí něco říkala. Neumí sestrojit žádnou past, i když už to kdysi zkoušela. Nikdy se do takové věci nepouštěla, a navíc neumí ani moc to uzlování, takže nemá předpoklady k tomu sestrojit něco funkčního díky lanům, co by reálně mohlo polapit kořist. Jiní lidé se kouknou na nějaké prostředí a řeknou si, že by se tam dala skvěle nastražit a zahalit past, ale to ona vůbec nemá v krvi a nemá s tím ani moc zkušeností. Nikdy se nespoléhala, že její lovecké schopnosti budou to, co zasytí její rodinu. I když mít tu dovednost by se jí určitě v hodně okamžicích hodilo. Co se týká maskování a míchání různých odstínů podle příkladu, opět by byla úplně vedle. Má sice celkem oči na materiály, ale nedokázala by je nějak umělecky napodobit díky zdrojům dostupným v přírodě, aby je použila jako maskování. Ona by maximálně byla schopná přetáhnout přes něco, co chce schovat, spadlou větev s listím, a to by byla její skrýš, žádné barvy nebo snaha splynout víc s prostředím. Nikdy nepřišla do styku s nějakými velkými technologickými udělátky, takže s takovými věcmi si taky nerozumí. Elektronika a elektronická zařízení jsou pro ni velká neznámá, neví, jak fungují nebo jak by je měla opravit, natož ještě sestrojit. Určitě za to může i to, že pochází z chudšího kraje, kde je technologii minimum a ke kterým ona i tak většinou nemá přístup. Co se týká profesionálních zbraní, s těmi taky moc nepřišla do styku, i když umí dobře bojovat s nožem. Neví tedy, jak by měly nějaké zbraně fungovat nebo jak by s nimi měla bojovat, ale kdyby jí to někdo vysvětlil, určitě by si to rychle osvojila, protože pro boj má cit a přece jen ta obratnost, kterou má, když bojuje s nožem, jí může být hodně nápomocná i u dalších zbraní. Ale nejlepší by pro ni bylo prostě promítnout svou sílu do nějakého normálního kusu předmětu, třeba jak bylo řečeno, do obyčejného nože nebo do kusu dřeva či železné tyče. Na to nemusíte být profík, abyste si osvojili způsob zranit s tím, stačí mít hrubou sílu.


Sasskia je nejmladší Waldau, narodila se totiž jako poslední a jako jediná holka ze šesti dětí. Mezi sourozenci panoval normální vztah, s některými si rozuměla více a s některými méně. Bratři si ji sice zvykli dobírat a provokovat, ale ona jim to s grácií vracela, a tak si nastolili pohodu a celkem i vzájemný respekt. Ukázala jim, že není typ člověka, kterého můžou jen tak provokovat a ona jim to nevrátí. Že není taková holka, které můžou šlapat po hlavě a ona se neohradí. Člověk by čekal, že ona bude rozmazlovanou princeznou mezi divokými chlapci, ale nebylo tomu tak. Ona měla hodně společného se svými bratry a brala si od nich příklad, takže ji kvůli tomu trochu scházela ta holčičí jemnost. Každopádně narodila se do rodiny, která vycházela velmi natěsno s penězi. Hlad se jim nevyhýbal a často jim docházely prostředky. Byli opravdu chudí i na poměry 11. kraje, a tak si každé z dětí zvyklo dlouho pracovat nebo si i brát oblázky, aby pomohlo rodině, protože se navzájem o sebe starali a měli silné rodinné pouto. Život to byl poměrně těžký, ale Sasskia si nemohla stěžovat, protože nic jiného vlastně neznala a zvykla si na nízký příjem. Jak postupně vyrůstala, začala se projevovat její temperamentní povaha a dobrodružný duch. Stala se sebevědomou, soběstačnou a schopnou holkou, která se dokáže postarat sama o sebe i o lidi, které má ráda. Někdo by řekl, že je trochu prudší a víc přímočará, co se týče toho, co povídá. Je upřímná a nezabývá se nějakým divadlem nebo dramatem okolo, i když umí lhát bez problémů, když chce. Je spíše extrovertka, i když to není tak, že by za každou cenu vyhledávala společnost a lpěla na ostatních lidech, jen dokáže obratně a zajímavě konverzovat a bavit se, protože necítí žádnou nervozitu, pokud má být s někým v kontaktu. Umí vycházet i s holkami, ale mezi kluky se cítí líp, soužití s nimi jí příjde jednodušší. Nikdy nedělá nic, u čeho by musela zapřít sebe nebo vlastní povahu, takže její poznámky jsou 100% ona. Je celkem inteligentní a praktická, takže svoje rozhodnutí tímto řídí. Nedokáže být permanentně zavřená doma, je dost aktivní a pořád je tak trochu divoká jako malé zvědavé dítě, ale není hyperaktivní. Ráda trénuje kondici i fyzičku, takže je to spíš sportovní typ než umělecký. Její oblíbený z bratrů, Mateo, ji vlastně přivedl k tomu vkládat svoji energii do aktivit a sportu a tréninku, protože on sám se snažil trénovat různé bojové dovednosti, aby se později mohl přihlásit do arény a vyhrát pro svou rodinu lepší budoucnost. Snažil se ze sebe dělat profíka a bojovníka, jak jen to bylo v 11. kraji možné, a jediný sourozenec, který ho bral vážně a nedíval se na něj jako na blázna, byla Sasskia. Rozuměla mu, a tak si ve svém volném čase zvykli trénovat spolu a vyzývat se k lepším výkonům. Díky tomu získala Sasskia ostré lokty a schopnost se poprat životem. Naučila se odbourat jakýkoliv stres a zbavit se různých malicherných strachů. Nedalo by se říct, že je namyšlená, ale takový ten plamínek vnitřní síly a jistoty v sobě vždy měla a vyzařuje z ní, že je schopná dosáhnout toho, co chce, protože neřeší, proč to nejde uskutečnit, ale hledá způsoby, jak by to naopak šlo. Bylo by hloupé ji podceňovat jakožto holku, protože ji jen tak něco nerozháže. Co se týče kontaktu s lidmi, jak už bylo řečeno, nesnaží se někomu vtírat do přízně, pokud si s danou osobou nerozumí nebo si myslí, že je blbec, prostě si nebude na nic hrát. Zároveň ale dokáže vycítit, kdy je vhodná situace na to být vstřícná a né jen podpichovat ostatní, takže je tolerantní. Není v její povaze záměrně někomu zákeřně ubližovat, má smysl pro spravedlnost, ale pokud není jiného východiska, rozhodně si nemyslete, že se bude zdráhat. Vůbec by se o ní nedalo říct, že si potrpí na city nebo že je nějak senzitivní, protože v tomto ohledu je trochu praktická a opatrná, i když má ráda svou rodinu, tak to není taková láska, která by hory přenášela, spíš je to oddanost. I když dokáže být zábavná, sdílná a společenská, není pro ni problém hned otočit a být vážná a přísná či nedostupná a ničivá. Co se týká událostí v jejím životě, za zmínku rozhodně stojí, že ji v šesti letech zemřeli oba rodiče při velkém požáru na poli, který se snažili zvrátit. Sasskia ví, že to byli dobří a silní lidé, ale nějak nad jejich ztrátou už neteskní, je to už dávno a minulost se nedá vrátit, skutečnost je nutno příjmout. Její bratři ji pomáhali přenést se i přes ztrátu rodičů, vlastně ji vychovali a neopustili. Naučili ji brát věci tak, jak je teď bere, a vtiskli do ní trochu té klučičí hrubosti a způsobů. Její bratr Mateo, který se chtěl v osmnácti letech přihlásit do arény a dlouhá léta na to trénoval, byl nakonec střelen Amorovým šípem a nedokázal to v den sklizně udělat, nechtěl totiž, aby se pro něj jeho holka případně trápila. Všichni sourozenci do teď žijí spolu v jednom domě a fungují jako rodina. Každý z nich jí něco dal a jen díky nim je taková, jaká je. To symbolizují i vlastnoručně vyrobené přívěsky na jejím náramku.

Robb Blackwood

17. june 2017 at 15:54 | Larsyn

Player: Renaiti

FC: Joseph Morgan



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 - stažená páteř z těla: G.C.


Token: Kovaný trojlístek

[ rob blekvůd ]


Dalo by se říct, že za ně vděčí svojí matce. Neboť kvůli tomu, co mu provedla, již od svých pěti let měl možnost pomáhat otci v kovárně. Nejdříve se naučil takové ty základní věci, jako je rozdělávání a udržování ohně nebo poznávání nástrojů, jež měl svému otci podávat, pokud je potřeboval. Jak čas plynul, více a více byl svému otci po ruce a pomáhal mu takřka se vším. V osmi letech měl již takovou sílu, aby sám udržel kovářské kladivo. Sice mu chvíli trvalo, než se s ním naučil tak dobře jako jeho otec, ale nyní už by nikdo neřekl, že mu do ruky nepatří. Dokáže s ním udeřit s takovou lehkostí, jako by nevážilo více než pírko. Za to mohou jeho svaly, které si vysloužil každodenní pilnou prací. Nepotřeboval k jejich získání ani nějaké posilování ve výcvikovém centru, stačilo mít jen vidinu onoho hotového výrobku, díky němuž nemusela být jeho rodina o hladu. Stal se z něj díky tomu, co dělá, takový velký puntičkář, dbající na každý detail. Když mu bylo jedenáct, daroval mu otec sadu kovaných vrhacích nožů, aby se s nimi naučil zacházet. Pokud měl tedy trochu volného času, učil se s nimi házet a mířit, aby zasáhl cíl. Natolik jej to bavilo strefovat se do stromu až jednou otce požádal, jestli by mu nepomohl s výrobou dýky. I s tou mu to šlo celkem obstojně. Přeci jen, sekat hlava nehlava, na tom nic není. Poté, co mu otec zemřel, jediné co po práci dělal bylo, že vztekle ničil dřevěná polena svým mečem. Nenávidí svět a patřičně mu to dává najevo.


S těmi málo zbraněmi, které se mu díky otci dostaly do rukou, byl samouk. Zachází s nimi tak, jak si myslí, že je to správně, nikdy jej nikdo neopravoval a nenaučil ho, jak je to správně. Co se týče jeho znalostí, tak ty také nejsou zrovna dobré. Neměl nikoho, kdo by mu říkal, jaké rostliny venku rostou a z kterých se dá udělat nějaký dobrý čaj, jež by pomohl od nemoci. Jediné co ví, že kolem nich všude roste něco zelené, co jim dává kyslík. Tím to ovšem tak nějak končí. Nepozná druhy rostlin, natož jestli se poté jedná o něco jedlého či jedovatého. Všemu rostlinstvu se proto raději obloukem vyhýbá. Jeho neschopnost vytrvalého běhu či plavání je nic oproti tomu, že se jedná o velmi loajálního člověka. Pokud si jej někdo získá, dokáže pro dotyčného udělat naprosto cokoli, jen aby ho udržel na živu. Jestliže se mu to nepovede, dává si to všechno za vinu, jako třeba u své rodiny, kde si myslí, že naprosto selhal. Navíc je tak trochu uzavřený neustále do sebe, že je těžké ho vůbec přimět mluvit, natož z něj poté nějaké kloudné informace dostat. Dalo by se říct, že tento člověk, který před vámi stojí je vlastně tak trochu flegmatik, do té míry, co se stane s ním. Pokud mu někdo ubližuje, nijak mu to nevadí. Ovšem pokud by se někdo snažil ublížit člověku, kterého má rád, nejspíše mu to jen tak neprojde.


Posledních pár let si přeje, aby se byl nikdy nenarodil. Už jeho příběh totiž nezačal zrovna šťastně. Narodil se totiž do toho nejchudšího kraje v Panemu. Ale to by se přeci jen dalo svým způsobem nějak přežít, kdyby měl kolem sebe milující rodinu. To se však nestalo. Jeho matka hystericky plakala, když se jí narodil, že si jej ani nechtěla vzít do náručí. Nejspíše věděla, že ani její třetí dítě na tomto světě nečeká nic dobrého. Vyrůstal tedy po boku svých dvou starších sester. Společně je spíše vychovával jejich otec, i když měl práce nad hlavu, než jejich matka. Ta se totiž jen neustále užírala a brečela. Robb z toho neměl rozum a snad jako každé dítě chtěl být se svojí maminkou. To však ještě netušil, co mu udělá. Jakmile viděla svého syna, jak se k ní blíží z rozevřenou náručí, jež čekala na objetí, hodila po něm první věc, kterou měla po ruce. Naštěstí pro něj to byla pouze váza. Sice mu jeden ze střepů zanechal nehezký šrám, ale nic, co by se nezahojilo. Od té doby jej už otec nikdy nenechával v domě samotného. Začal ho brát do jejich kovárny, kde mu jeho pětiletý synáček začal pomáhat. Nejdříve se jednalo pouze o takové jednoduché práce, ale čím více rostl, tím více si připadal užitečný. Otec mu časem začal svěřovat i kovářské náčiní a brzy se tak stal druhým kovářem jejich rodiny. Společně vyráběli různé věci na černý trh a přijímali zakázky od bohatších sousedů, kteří něco potřebovali, aby se nějak uživili. První věc, kterou sám kdy ukoval, byl trojlístek, který měl prodat na černém trhu a za utržený peníz si koupit jídlo. Místo toho byl celý týden o hladu a trojlístek si nechal, snad pro štěstí. Pokud měl chvíli čas nebo mu to otec dovolil, zkoušel jak se vůbec zachází se zbraněmi, které mu táta udělal. Vše se najednou zdálo být tak jak má. Jenže před třemi lety přišla rána. Jeho otec dostal infarkt a nebylo mu již pomoci. Všechny to zarmoutilo a Robba nejspíše ze všech nejvíce. Vybíjel to tak, že celý den mlátil do kovadliny a snažil se dodělat meč, který pro něj otec začal dělat. Když se však jednou vracel domů, spatřil celý jejich dům v plamenech. Jejich matka se z otcovy smrti zbláznila ještě více a dům podpálila. Snažil se odsud ještě svoje sestry zachránit, ale ani jedna už se neprobrala. Od té doby je jako tělo bez duše, jen mlčky neustále pracuje v kovárně. Vůbec nic jej už nezajímá. Cítí se na světě zcela opuštěný.

Elliot Emerson

30. may 2017 at 9:55 | Larsyn

Player: Renaiti

FC: Channing Tatum



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 - setnutá hlava: G. Cosgrove


Token: Náramek z el. kabelů

[ eliet emerhsn ]


Zdá se, že ty nejlepší vlastnosti svých rodičů zdědil právě on. Má poměrně vysoké IQ, které mu otec nechal mnohokrát za jeho život testovat. Nejen díky tomu ve své mysli dokáže uchovávat tolik informací, jež se někomu mohou zdát zcela zbytečné. Snaží se, aby se orientoval ve všech oborech a proto nad knížkami tráví většinu svého volného času. To je jasně vidět třeba v oblastech biologie, kdy má nastudovaný každý vzhled rostliny, její účel a název - u některé zná dokonce i latinské označení. Není tedy pochyb, že flóra a fauna by pro něj neměla být problémem. Postupem času, si díky včasnému zásahu svojí matky, získal i tu kondičku a nabral nějakou tu svalovou hmotu. Běh ho baví, ale ani přes to se z něj nestal nějaký sprinter na krátké úseky. Dokáže však vydržet běh na delší trať, ale takovým svým vlastním tempem. Zná různé bojové sporty, techniky a taktiky, o nichž si měl možnost přečíst v knihách. Ne jednou se snažil napodobit postoje z knihy, avšak nikdo jej u toho nekontroloval, tak kdo ví jestli je dělal správně. S tím, že na čas měl i toho trenéra, tak se jej občas ptal i na nějaké věci ohledně zbraní, ten však nebyl v tomto ohledu moc sdílný - jako by se snad bál, že by tato informace poté Elliot mohl nějak nezákonně použít. Pár věcí z něj ale přeci jen dostal a od té doby se snažil nějak víc sžít s matčiným nožem z kuchyně. Dalo by se říct, že jeden čas s ním skoro i spal. Neustále jej totiž nosil u sebe a v každou volnou chvíli si s ním nějak pohazoval v ruce. Později jej zkusil vrhat na provizorně vyrobený lepenkový terč. Po více než roce se nakonec odvážil až ke hře, kdy roztáhl prsty na stole a do volného prostoru mezi nimi zapichoval špičku nože. Nutno podotknout, že ihned po první zkoušce si špičku zabodl pěkně do ukazováčku, nicméně neúspěch ho hnal kupředu. Časem se to zlepšilo, ale samozřejmě se to neobešlo bez občasného pořezání. Kdyby měl trochu větší možnosti, jistě by uměl s více věcmi, jelikož je celkem učenlivý, díky tomu, kolik se mu toho do hlavy vejde.


S tím, kolik toho ví, občas mluví jako kniha a má sklony ke slovíčkaření. Dokáže v hovoru opravit úplnou banalitu, která na významu stejně nic nezmění, což není zrovna nejlepší způsob, jak si získat nové lidi. Stejně jako jeho zatvrzelá introverze. Po tom, jak se k němu v dětství chovali jeho spolužáci, je hodně uzavřený do sebe. Souvisí to také s jeho chorobnou touhou, aby jej měl každý rád. Nesnáší, když se na něj někdo zlobí nebo si o něm myslí něco špatného. Má potom strašně velké nutkání změnit cokoli, jen aby v očích onoho dotyčného byl bezchybný. Je to pro něj takový začarovaný kruh. Elliot je taktéž obrovský stresař. Pokud mu čas šlape na paty a on přestává stíhat, často se mu stává, že chytí záchvat paniky a špatně se mu z něj dostává, neboť nemůže téměř ani popadnout dech. Krizové situace, kde je na něj kladen velký tlak, proto snáší špatně a mnohdy udělá něco, co by normálně neudělal. Zná sice úsloví "přeskoč, přelez, ale nepodlez" jenže se jím moc neřídí. Když je před ním nějaká fyzická překážka, než aby riskoval pád, raději ji bezpečně podleze. Jedním z jeho velkých problémů je to, že se ve všem snaží najít nějaké logické zdůvodnění. Dokáže hodiny přemýšlet nad jednou věcí, jen aby věděl, proč to tak je, i když je již třeba hovor u něčeho úplně jiného.


Jakožto prvorozený syn v rodině Emersonových se také stal tím největším miláčkem. Jejich rodina na tom po finanční stránce nebyla nijak špatně, což se na něm také dosti podepsalo. Mohl mít totiž co si jen zlíbil a hojně toho využíval. Už jako malé dítě si poroučel, aby mu rodiče kupovali různé sladkosti a pochutiny obsahující snad tunu cukru. Samozřejmě to na něj nemělo dobrý dopad. V první třídě vážil mnohem více, než by měl. Nijak se tím však netrápil, byl totiž chytrý a myslel si, že to mu zajistí vše. S oblibou se vytahoval nad svým bratrem, protože byl vzteklý a nakonec přeci jen něco rozbil a jemu připadalo vtipné poslouchat, jak na něj matka křičí. Občas si z Liama dokonce udělal i polštář, aby nemusel při učení ležet na té nepohodlné zemi. Jenže jak tomu tak už bývá, mozek není všechno. Člověk by si řekl, že v tomto kraji je spousta inteligentních lidí a něco jako šikana se v těchto končinách nevyskytuje, ale ať už má dítě IQ jaké chce, vůči odlišnostem dokáže být velmi netolerantní. Od třinácti let proto slýchal neustálé narážky na to, jaký je tlusťoch. Mnohdy do něj jeho spolužáci píchali a při tom křičeli, že se je ten jeho tuk snaží sníst. Všechny tyto situace Elliota velmi zraňovaly. Vždycky mu záleželo na tom, co si o něm ostatní myslí a chtěl být viděn pouze v tom nejlepším světle. Díky tomuto všemu se postupně během času hodně uzavřel do sebe a jeho jediným společníkem byla slova vepsána na řádcích knih. Skoro už ani nevycházel ven, když nemusel. Raději různě experimentoval s počítači a mobily, než aby si povídal s ostatními. To ho udržovalo při smyslech a daleko od těch škaredých myšlenek, že je skutečně obézní. Samozřejmě matka viděla, co se děje. Přinutila proto svého milovaného chlapečka, aby si s ní o tom promluvil. V ten moment se mu otevřela všechna stavidla. Bylo to poprvé, co plakal. Stěžoval si na to, jak jsou lidi hnusní a nechce s nimi mít nic společného. Přitom se zmínil i o tom, že by se rád změnil. Následující den na dveře zaklepal jakýsi muž, který mu měl pomoci dostat se zpět do kondičky. Jednalo se o hodně dlouhou cestu se spoustou překážek. Mnohdy byl Elliot kousek od toho, aby to vzdal, ale jeho trenér jej přeci jen přinutil pokračovat. To právě díky němu je nyní takový jaký je. Nikdo by už neřekl, že tento mladý muž vážil téměř dvakrát tolik. Celkově se jeho postoj k jídlu a sportu hodně změnil. Od té doby už nesedí jen u knih a počítače, ale když je venku hezky jde si trochu zaběhat a pokud není, tak zůstane doma a posiluje. Už zkrátka nechce být znovu ten malý obézní chlapeček, takže se také snaží, aby se jím znovu nestal. V současné době je jeho velkou prioritou úspěšné dokončení školy a najití si práce, která ho bude naplňovat.

Finley Dalton

28. may 2017 at 23:29 | Maddie

Player: Maddie

FC: Ben Whishaw



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 17 - náraz autem


Token: Dioptrické brýle

[ finlij deltn ]


Finley tráví většinu svého času za počítačem. Nesedí tam jako něco, pořád se hýbe, to ano, ale na čerstvý vzduch se zrovna dvakrát nedostane. Alespoň ne na sluneční světlo. Každopádně se vyzná v technologiích, hlavně v počítačích, ale vlastně si zvládne postavit i malý dron a s tím se potom dokáže zabavit na dost dlouhou dobu. Taky s tátou jezdí do práce do různých elektráren, takže se vyzná i v něčem větším. Pracuje v zábavním centru na virtuální realitu, což zní dost proflákle, ale je to dost dřina. Musí umět všechno spravit, občas opravit chyby v kódu hry, ovládat všechny ty počítače a taky je zapnout a vypnout. A jeho šéf si už všimnul, že je Fin dost šikovný, což je, takže ten už je v práci častěji než doma, vzhledem k tomu, kolik klientů není schopno se postarat sami o sebe. To, co v práci už není potřeba, starší počítače, obrazovky, moc špinavá sluchátka, si může brát domů. Takže kdyby se náhodou nudil, tak doma si může zaprogramovat taky. Nejsou to jenom počítače a hry, čím se zabývá. V rodině meteorologů to ani moc nejde. Počasí není úplně jeho oblíbené odvětví vědy, i když ho potřebuje. Nejvíc ujíždí na vesmíru. Fin nepotřebuje moc spánku, stačí mu pět hodin, když se chce pořádně vyspat, prostě není unavený. Takže většinou v noci není v posteli, ale mapuje hvězdnou oblohu. Už od mala má na stromě na zahradě postavený domeček, tam se naučil poprvé lézt na stromy. Teď už chodí mimo město, kvůli světelnému znečištění, má svou malou pozorovatelnu. Je to spíš deska se zábradlím na stromě, který má málo větví, a ještě méně listů. Ale stloukl si to sám. Takže, má dalekohled, jenom jednoduchý Keplerův, celou noc si kreslí a zaznamenává si data do počítače. A přes den je potom v práci. Jenže tohle všechno a to, že pozná, jestli bude pršet, mu moc nepomůže, pokud se dostane do arény. A to se může stát. Ví to a stejně nijak netrénuje. Nechodí běhat ani neposiluje, protože vlastně nepotřebuje ukazovat holkám, jaký má svaly, protože se bez ní prostě nějak obejde. Netrápí ho to. I když by se zprvu zdálo, že není sportovně nadaný - což je pravda, hlavně míčové sporty ne - tak přeci jenom zvládne lézt po trafu, zvládne se přitáhnout. Prostě je to kluk, tak má nějakou tu sílu, i když je to hubeňour. Lezení mu nedělá problém, stejně jako rychlý běh, s tím je na tom dobře. Běhá fakt rychle, nějak to má v genech, a navíc se to musel naučit, když chtěl radši utéct před šikanou. Taky dokáže rychle vymyslet něco hnusného, co řekne ostatním, pokud ho štvou. Nemazlí se s tím, jenže pokud má být příjemný, tak je to trochu problém. Snaží se a přetváří se, myslí to s ostatními dobře, ale lépe mu je prostě samotnému.


Fin je sice hlavička, ale kdyby se dostal do arény, těžko říct, jestli by uspěl jenom s tím. Neumí bojovat, neumí zabíjet, nikdy se to neučil a Hry se mu dost příčí. Jasně, je to super způsob se předvést, ale to on zrovna moc nemusí. Radši by byl, kdyby se nemusel předvádět. Nikdy se na Hry nepřipravoval, už jenom to se mu příčí. Takže nechodí běhat, neumí plavat, v přírodě by nepřežil moc dlouho. Umí si postavit domeček na stromě a zvládnout tam noc, ale zatím měl u sebe vždycky termosku s horkým čajem a spacák. Najít vodu, ulovit zvíře, to by asi nezvládl. Tedy možná ano, učí se rychle a je vynalézavý. Hlavně si všechno zkoušel virtuálně. Nedá se to moc počítat jako trénink, netuší, jak se má chytit tětiva luku, i když lukem už zastřelil pár virtuálních panáčků. Nikdy nedržel v ruce něco opravdového, ale všechno si to zkoušel. Takže teoreticky by se mohl naučit používat zbraně, kde není potřeba taková síla a um, takže s lukem, pistolí, foukačkou by se mohl skamarádit. S vodou se potká jenom ve sprše, neumí plavat a ani na moc dlouho nezadrží dech. Moc dlouho nevydrží ani běhat. Na věci, které trvají dlouho a je u nich potřeba zapojovat tělo, tak ty mu moc nejdou. Běh na dálku, zadržení dechu na dlouhou dobu, prostě nic. Hlavně ani on sám si ve sportovních věcech nevěří natolik, aby si vlastně uvědomil, že to není nic těžkého. Každý jouda uběhne tři kiláky, ale všem netrénovaným jedincům se to zdá jako nekonečná délka. Někdo se do toho pustí, ale Fin, i kdyby chtěl, si nebude věřit, že něco takového uběhne. Sám o sobě si nemyslí nic pěkného, ale snaží se to schovávat za všechny možné výmluvy, že má astma nebo tak, i když žádnou nerdí nemoc nemá. Jenom si nevěří, že by zrovna ty tři kilometry uběhl a nechce, aby všichni viděli, jak je neschopný. Sám to nezvládne, ale když mu někdo rázným tónem dá jasně najevo, že žádnou takovou hru s ním nebude hrát, tak zvládne Fin všechno. Vzhledem k tomu, že to neumí s lidmi, tak nikdy neví, jestli si nedělají srandu, jak na tom u nich je, jestli ho mají vůbec rádi. Nikdy si není ničím jistý a sám moc nových možností nezkouší. Navíc se mu dost těžko jenom s někým mluví, pokud jde o nějaké nepříjemnější věci. Je v pohodě, když se má představit a tak, takové ty každodenní maličkosti. Když ví, o čem mluví, když může třeba někoho poučovat - často nemá koho - je v pohodě. Je celkem zábavný, i když trochu roztržitý a netroufne si s člověkem mluvit hned přímo a naplno. Jenže neumí jednat s naštvanými lidmi. Ani on sám, když je naštvaný, se neumí uklidnit. Nemá to komu říct nebo si svůj vztek na kom vybít, takže většinou je svou vlastní obětí. Ale pořád se snaží být na ostatní milý, když už se s nimi potká.


Fin je jeden z těch větších nerdů, co existují v Pětce. Tam není těžké se jedním stát, je potřeba umět něco s technologií. A on to má navíc i celkem v rodině. Narodil se do takové střední vyšší vrstvy ještě nesezdanému mladému párku, kde ani jeden z jeho rodičů neměl ani dokončenou školu. Vzali se potom, to ano, ale spíš kvůli němu a kvůli tomu, aby okolím nekolovaly nějaké pověsti o Finově otci. Spíš to byla chyba na jednu noc a z té se potom stala ještě větší chyba v podobě Finleyho a jeho rodiče z toho mají zpackaný celý život. Takže první lekce, kterou dostal od táty, bylo, že má používat ochranu. Jeho rodiče se sice moc nemusí, ale mají rádi svého synka a kvůli němu se dost snaží. Nebydlí sice spolu, ale o dům vedle ve stejné ulici. Přeci jenom ve stejném bytě by se asi brzo zabili. Když byla Finova máma v požehnaném stavu, tak ji sice vykopli z domova, ale už s malým Finem a s manželem se mohla vrátit zpátky. Tam bydlí i se svým synem dodnes. Finley byl vždycky spíš vychovávaný babičkou a dědou, protože jeho máma ještě stále nějak nedospěla, aby se mohla chovat jako jeho máma. Ale nějak si zvyknul a je takhle šťastný. Jeho máma, bývalá roztleskávačka, teď pracuje jako meteoroložka u svého táty. Jeho táta zase montuje ochrany na trafa a jezdí po celém kraji a občas i někam jinam, kde je zrovna potřeba něco namontovat. Někdy bere Finleyho s sebou, protože ten má značný talent na techniku a chtěl by někdy dělat něco podobného. Taky mu jeho táta, který rodičovství zvládá mnohem lépe než matka, sehnal brigádu u svého kamaráda, takže Finley pracuje u herny s virtuální realitou. Miluje techniku a vědu, taky se narodil do nerdí rodiny, tak v tom pokračuje. Už odmala sledoval rodiče, jak se dokážou hádat přes celou ulici. Takže celkem ví, jak se má hádat a jak může být na někoho nepříjemný. Zároveň ale nikdy nechtěl, aby se hádali, nikdy si neuměl vybrat, na čí straně bude, takže to pro něj bylo těžké. Ale naučil se toho od nich dost. Rád používá sarkasmus a rád uráží lidi, ale tím jenom maskuje to, že je sám nervózní a neumí se s nimi bavit. Je to pro něj těžké, nejradši je sám, neumí komunikovat s lidmi. Není to jako matematika, kde má všechno řád, rozumět lidem se prostě nedokáže naučit. Takže místo toho ujíždí na vesmíru, počasí, technologiích, hrách. Tam tomu rozumí. A nezahazuje tím svůj život, fakt se snaží pomáhat, když to jde. Je to hodnej kluk a nemá potřebu někomu ubližovat, jenom je pro něj snazší a bezpečnější držet od sebe lidi spíš dál než si je pouštět k tělu, takže se může zdát, že patří mezi ty zlé.

Blanche Foster

28. may 2017 at 20:35 | Maddie

Player: Quinn

FC: Camren Bicondova



Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 17 - probodnuté srdce: W. Malcolm



[ blánš fostr ]


Blanche vyniká především svojí inteligencí. Ne že by měla nejlepší známky ve škole a patřila mezi premianty třídy, to opravdu ne, je tím myšlena ta přirozená inteligence, kterou ve škole většinou těžko využijete. Má velmi logické myšlení, ve všem si dokáže najít souvislosti již po několika vteřinách a pozná, co by asi tak měla udělat v situacích, které třeba zatím nikdy nezažila. Samozřejmě, její odhady nejsou vždy přesné, ale ve většině případů si opravdu najde cestu, jak si pomoci z různých problémů či jak nějaký problém vyřešit. Také jí nechybí jistá technická zručnost. Nedělá jí problém zapojit různé přístroje nebo je předělat tak, aby fungovaly k její vůli. Její rodina nebyla a ani není zrovna dvakrát bohatá, takže si na práci musela zvykat již od velmi útlého věku. To se dá svým způsobem považovat za obrovskou výhodu. Nikdy jí nepřistihnete, že by fňukala kvůli tomu, že musí něco udělat. Je disciplinovaná a práce jí opravdu nevadí, ba dokonce ji to většinou i baví. Spolu s tátou pracovala na opravě spousty vozidel všech různých typů a spoustu toho odkoukala. Má atletickou postavu, a to jí dává spoustu výhod. Nejenže zvládne ledajaký cvik, ale také jí to poskytuje jistou pružnost, která se vždy hodí. Každodenní prací zahrnující spousty fyzicky zatěžujících úkolů si dokázala získat celkem pořádnou sílu. Elán a zápal do věci jí rozhodně nechybí. Do všeho jde na 100%, nikdy se nestane, že by něco nebrala vážně. Je totiž docela soutěživá a chtivá. Také má vrozený jistý optimismus, který ji nutí jít dál, i kdyby byla na totálním dnu svých sil. To zároveň znamená, že se nikdy nevzdává. Mimo jiné vyniká i svojí výškou. Je vyšší než většina jejích vrstevníků. Někdy je to na škodu, ale ve většině případů je to spíše výhoda. Zmínit lze třeba také její výbornou mušku. Má opravdu skvělý zrak a v kombinaci s její přesností by se z toho lehce mohla stát vražedná kombinace. Ruku v ruce s muškou jde i postřeh. Je opravdu bystrá a její někdy až udivující reflexy by jí mohly být opravdu k dobru. V případě nejhorší nouze by si byla schopna obstarat nějakou potravu, třeba i sestavěním nějaké pasti. Jak již bylo řečeno, je to technický typ a tyhle věci jí rozhodně nedělají problémy. A kdyby ne, rozhodně by nějakou chvíli dokázala bez jídla přežít, přece jen, už se to párkrát stalo, že toho pár dní nic nesnědla.


Svoje slabiny se snaží výrazně ignorovat, a to je právě její největší slabinou. Čas od času dokáže být velmi agresivní, nemá s ničím trpělivost. Kolikrát už převrátila stůl plný věcí jenom kvůli tomu, že jí někdo nebo něco, vyprovokovalo. Také nemá absolutně žádné zkušenosti se zbraněmi. Kde by se k tomu v šestce dostala, že? Také to není nějaká extra bojovnice, jistě, párkrát se v životě porvala, ve škole, ale nikdy ne nějak vážně. Další její slabinou je paměť. Je sice inteligentní, ale paměť má naprosto mizernou. To jí tedy zabraňuje v naučení se nějakých bylinek, rostlinek a bůh ví čeho dalšího. Byla by schopná sníst nějakou jedovatou kytku a ještě by si na tom pochutnala. Její věčný optimismus někdy může být také na škodu. Jsou zkrátka chvíle, kdy se takový pohled na věc nehodí a spíše to ještě zhorší. Také její lékařské znalosti nejsou zrovna dvakrát úžasné. Pomalu si neumí ani zavázat palec, natož ošetřit nějaké obrovské rány. Nezná život mimo město, nikdy jiné prostředí neviděla jinak než z obrázků. Zvířata jsou pro ni také velké neznámé a je dost možné, že by se jich i bála. Její důvěra k lidem? Naprosto nulová. Nevěří nikomu a ani nikdy nikomu věřit nebude. Zároveň se ani jí nedá věřit. Když je na ni vyvinut moc velký tlak, často panikaří, i když třeba ani nechce. Je to pro ni přirozená věc. Má opravdu vysoký práh bolesti, často se jí tedy velká rána může zdát pouze jako škrábnutí, a to by se jí mohlo stát osudným. Nikdy nebyla dobrou běžkyní. Běhání, to je pro ni jedno velké NE. Nesnáší ho, je pomalá a navíc nemá absolutně tušení, jak si rozvrhnout dech, takže ani dlouho nevydrží. Lézt dokáže tak maximálně po žebříku, stromy a skály nejsou zrovna věcmi, které by se v jejím okolí nacházely. Jediný kontakt s vodou, který kdy měla, byl ve vaně a v dešti. Plavat tedy neumí a v podstatě celá ta myšlenka vody, ve které nedosáhne na zem, ji dost děsí. Nemá v lásce lidi a její komunikační schopnosti jsou téměř na nule. Na všechno odpovídá neobsáhle a většinou takovou pasivní agresivitou, takže bavit se s ní není nějak příjemné.


Blanche Foster, bohatě znící jméno, ale pravdou je přesný opak. Nenarodila se do moc bohaté rodiny, patří do takové té střední, až nižší vrstvy šestého kraje. Maminka i tatínek pracovali v dílně, a jelikož Blanche byla jedináček a neměl ji kdo hlídat, často tam chodila s nimi. Když byla opravdu ještě malá, jenom se koukala, ve vyšším věku už musela pomáhat. A nikdo ji nešetřil. Hned, jak přišla ze školy, musela se sebrat a jít pomáhat. Musela splnit cokoliv, co jí bylo zadáno, jakkoliv to bylo fyzicky náročné. Ze začátku to brala jako tu nejhorší věc na světě, trápila se, kňourala, ale postupem času si vybudovala disciplínu a našla v té práci i nějaké potěšení a zábavu. Její inteligence jí zabraňovala v tom mít kamarády. Už jenom proto, že do všech přesně viděla. Věděla, kdo je falešný, kdo ji tahá za nos, to všechno si dokázala zjistit pouhým pozorováním jistého člověka. A chtěli byste se s někým takovým pak bavit, když jediné, co vidíte, je tato nálepka, kterou si na něj dáte? Odpověď zní ne, tedy alespoň pro Blanche. S nikým se tedy moc nebavila a v podstatě jí to nějak moc nechybělo. Měla samu sebe, a to jí přišlo dost. Nebyla nikdy oblíbená a kolem její osoby se vždycky vznášela jistá nejistota. Nikdo nevěděl, kdo pořádně je, a proto si o ní začali různé věci vymýšlet. Blanche to nikdy moc neřešila, ale musí přiznat, že některé z těch drbů byly opravdu vtipné. Když měla zrovna volno, často sedávala na lavičce v metru. Pozorovala lidi, jejich životy, jak se nikomu z nich nedá věřit. Neví, proč vždycky žila zrovna v téhle iluzi. Nejspíš ji asi nikdo nikdy neukázal, že se mu věřit dá. Vždycky trpěla nespavostí. V pozdních večerních hodinách se vytrácela z domu a jen tak chodila po prázdných ulicích, občas se také nějak proplížila na střehu nějakého domu a jen tak sledovala město, nebo se bavila přeskakováním z jedné budovy na druhou. Nebezpečí jí nikdy nebylo cizí. Byla to jediná zábavná věc, která se v jejím životě odehrávala, a to stále platí. V současné době je to již mladá slečna připravena žít jak dlouho to jen půjde a její optimistický přístup k životu ji nutí si myslet, že to bude opravdu dlouho.

Saffron Echelon

11. may 2017 at 23:45 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Effy Harvard



Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 16 - rozdrcená lebka


Token: Malinový gumový medvídek

[ sáf-fron ešelon ]


Saffron byla už odmala přesvědčena o tom, že Hladové hry zajisté vyhraje. Sebevědomí měla, má a bude mít, nikdy to před nikým neskrývala. Je pravděpodobné, že ji ve výcvikovém centru nenaleznete, takže již tento fakt může evokovat v lidech takový názor, že je jen arogantní dámička, co se umí prát jen slovy a snad byste ji přeprali jednou rukou. Špatně, vždycky si byla vědoma toho, že na takové záležitosti jako je aréna se musí připravovat, a bere trénink za vážnou a důležitou aktivitu k dosažení vítězství. Tréninkový plán si na rozdíl od ostatní profesionálů vytvořila jinak. Soustřeďovala se totiž na to, co jí přišlo do arény potřebné, tudíž jsou to zkušenosti s přežitím v přírodě - v tomto by se dalo říci, že exceluje. Klasika s rozdělováním ohně, lovení, nalezení zdroje vody a vše jiné, co do toho patří. Čím se může chlubit, tak to je její schopnost plavat a potápět se, je to v podstatě první věc, co se jako maličká naučila, společně s lezením na umělou stěnu. Na svůj trénink potřebuje vždycky klid a v takovém centru plném lidí jí to moc nejde, takže se zdržovala v parku Prvního kraje, kde si našla jedno skvělé místo, kam nikdo moc nechodí. Nikdy netrénovala s pravými zbraněmi, většinou měla po ruce jen větší klacek a nějaké to harampádí z domova. Zbraň už ve svém životě držela, takže ví, jak se jí dobře drží třeba ocelová tyč nebo obouruční meč, což jsou zrovna její nejoblíbenější výběry. Ovládat se je naučila způsobem, kterým se učí ve svém soukromí. Vyhovuje jí bojovat se zbraněmi v obou rukách, protože jí z nějakého nevysvětlitelného důvodu prostě vadí prázdná dlaň. Musí v ní něco mít, klidně snad už i ten štít nebo jinou kravinu, ale jinak by raději měla v každé ruce zbraň, proto jsou pro ní vyhovující takové katary nebo motýlí meče. Mimo tréninku se zbraněmi se věnuje i cvičení na zpevnění svalstva častým posilováním. Je závislá na tom, aby její postava vypadala dobře, takže to není ani taková činnost, co by se jí příčila, naopak spíše milovala. Celá ta věc s posilováním začala ve svých 15 letech, kdy šla nejdříve běhat, pak skvotovat, zvedat činky a po čase se to postupně nahromadilo. Samozřejmě nic nepřehání, protože přehnané muskulární tělo jí taktéž nepřijde vůbec přitažlivé. Naučila se pochodovat po laně, tím se naučila udržovat svojí rovnováhu, což se vyplatí v boji třeba na stromě nebo na něčem úzkém. Zkrátka nebude mít problém se vypořádat s protivníkem na nějakém dřevěném pochybném mostu. Ráda sebe udržuje v pozitivním prostředí, je velice tolerantní a rozčílit ji je takřka nemožné. Vždycky vás "zabije" svojí pozitivitou, čímž je dosti odlišná od jiných puberťáku v jejím kraji. Umí často obelhávat lidi svou roztomilostí a dětinskostí, že by ji někdo nemusel brát jako hrozbu, což se někdy může hodit a někdy to zas může být její konec pohádky.


Tahle slečna se dá nazvat jako hrozná hračička, jelikož je děsně jednoduché s ní zmanipulovat, jakmile si získáte její přízeň. Hrozně lehce někomu uvěří a v některých zoufalých časech je fakt naivní. Je hodná, protože nemá ráda, když ji někdo nesnáší. Neznamená to ale, že má každého ráda, právě je tomu naopak. Dost lidí ji nesedí, ale co neudělá pro oblíbenost. Nemůže vystát nenávist od jiných, protože je to citlivá duše. To je taky důvod, proč kolem sebe nese tu pozitivitu. Umí si zachovat chladnou hlavu, aby se kvůli maličkostem nerozčílila, ale tajně jí to vždy zlomí srdíčko. Hrozně rychle se zamilovává, ať už je to chlapec či dívka. Nemusí to být zrovna v romantickém vztahu, může to být i jen kamarádské, ale rychle si lidi oblíbí a ten druhý člověk ji nemusí mít ani rád, avšak se stejně kolem dotyčných motá. Z psychické stránky je na tom jinak dobře, i když o tom můžete občas pochybovat, protože se chová někdy jak kdyby měla ještě 8 let. Občas má špatné soustředění, nic tak hrozného, co by každý jiný člověk neměl, ale spíše zmatkuje, když se kolem ni ochomýtá moc lidí, je toho moc a neví, na co se dříve soustředit. Právě kvůli tomu bude mít problém s větší skupinou, která na ni bude útočit. Jenže to zas ona bere tak, že by nebyl snad někdo tak zbabělý, aby šel útočit na jednu holku, i když je profesionálka. Nikdy o tom ale nepřemýšlela, protože není zrovna ten největší mozek, tudíž to s ní bude vždy taková improvizace a vše si zařídí při pochodu. Kvůli tomu nejsou její plány zrovna racionální, ale jí to určitě neštve. Nikdy netrénovala se zbraněmi na dálku, nebude nikdy trpělivá s tím, že si bude muset hlídat šípy nebo si je vyrábět. Nikdo jí to neučil, a tak se nikdy nestane, že ji uvidíte v ruce s dálkovou zbraní. Možná v nejhorších případech bude mít harpunu, ale nebude to její dobrovolná volba. Ačkoliv má docela svaly, není to na takové úrovni, aby mohla do arény nawaltzovat s obrovitou zbraní s cílem drtit mozečky. To přenechá těm talentovanějším jedincům. Je hodně krátkozraká, ale jelikož odmítala nosit brýle a čočky má jen zřídka, tak je zvyklá vidět líp než by vůbec měla, i tak ale bude mít problém rozeznat obličeje už na 4 metry a pohybující kaňky si všimne jen při 100 metrech. Dost často nemyslí logicky a každý by s ní měl mít trochu trpělivosti, když řekne něco hloupého nebo je tvrdohlavá a jde si za svým. Velmi často má takové plány, které nemají hlavu a patu, není to moc dobrý stratég a radši se zdržuje takových situací, kde musí něco vymýšlet, opět přenechává iniciativu těm talentům. A i když to neví, pravděpodobně by měla problém s přírodou, kdyby se v ní zdržovala déle, byla by špinavá a všechno by bylo špinavé. Žila vždycky v luxusu, a tak je to přece jenom princeznička.


Jednoho pochmurného dne se narodila tato "Radost". Její matka zemřela po porodu a ona byla tou příčinou, proč milovaná jejího otce zemřela. Dost dlouho jí to otec dával za zlé, ale jako batole si toho nevšímala, jenom dny a noci probrečela, že se o ní otec nestaral nebo si hrála s kostkami a stavěla věž. Lásky bylo velmi málo a on k ní nakonec šoupl chůvu, která by ji mohla držet od jeho života dál a on se tak mohl starat o svojí práci. Otec je těžký workoholik a podle toho to i vypadá. Vždycky měla kolem sebe luxus a tatík jí dával vše, protože jiným způsobem s dcerou komunikovat neuměl. Je k ní velmi přísný, je to pořád její otec a přece jenom ji má rád, i když ji to nedává vůbec najevo, proto si Saffron vyvinula ten chtíč být oblíbená u svých vrstevníků. Postupem času, kdy roky ubíhaly a ona byla starší, začal v ní otec vidět svojí ženu a taky trochu sebe. Vztah se o něco málo zlepšil, jenže to už nespravilo ty předešlé roky ignorování. Izolovala se od něj a od zbytku světa. Moc kamarádek, kterým by si vylila srdíčko nemá, jenom tu svojí chůvu, na kterou taky kašle a raději se vytrací z domu. Je přece dospělá, a tak nepotřebuje dozor, ale někdy by ho doopravdy potřebovala. Už jen kvůli tomu, že je pomalejší. Školu hodně často zanedbávala a věnovala se zábavnějším činnostem, a vcelku si všimnete na její povaze, že je to ještě dítě a určitě by ji nikdo netipl na její věk, kdyby si s ní třeba jen dopisoval. Její zájmy jsou zvláštní, ale to už zjistí ten, kdo se s ní baví. Má slabost na roztomilé věci a sama by roztomilostí překypovala, takovej jednorožec je. Má ráda sladkosti nebo spíš jenom to želé, kdyby mohla jíst jenom želé po zbytek svého života, tak by ho jedla, ale snaží se kvůli svému vzhledu jíst zdravě a taky chce žít hrozně moc dlouho. Bojí se smrti, ale je velice zvláštní, že Hladových her ne. Je si tím vždycky tak jistá jako s ostatními věcmi. V tom ten egoismus z ní úplně srší, ale při vymýšlení logických a chytrých věcí, je raději zticha, protože ona sama ví, že tohle ji zrovna moc nejde. Pokud se budete zdržovat v její společnosti, pravděpodobně se budete mít dost dobře, protože na vás dokáže působit tak, že z vás udělá toho nejlepšího člověka na světě. Je vskutku tak optimistická a živá. Má ráda život a všechno vidí růžovými brýlemi. Ovšem to není jen samé sluníčko, flitry a cupcakes. Není možné být neustále tak pozitivní, takže vás ani nebude lézt na nervy tím, že při horších podmínkách bude pořád Miss Sunshine. Pokud člověka nenaštve svou celkovou povahou, tak vás asi brzo začnou vadit její zdrobnělinky a přezdívky, protože ty vymýšlí velmi moc ráda.

Milo Dempsey

12. march 2017 at 19:19 | Maddie

Player: Maddie

FC: Dylan Schmid



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 13 - sebevražda


Token: Škrtlá zápalka

[ majlo dempsi ]


Milo nemá velkou sílu, moc mu to nejde se zbraněmi, takže by si jeden pomyslel, že se do arény moc nehodí. To je pravda, na boj ho moc neužije, ale umí spoustu jiných věcí, které se hodí. V první řadě se vyzná v přírodě. Nejenom ve vodě, s tím se už počítá, ale i na suché zemi. Pozná v pohodě rostliny, zvířata, stromy, dokáže stopovat, dokáže klást pasti a dokáže v pohodě porcovat zvířata a dokáže dost slušně vařit na to, že je kluk a že je dost malý. Svůj volný čas tráví spíš v přírodě, než aby cvičil ve výcvikáči. Ani ve vodě tak často není. Samozřejmě umí plavat a taky chodí s tátou a bratrem rybařit, protože jinak by se neuživili, ale když nemusí, tak zase hned zmizí do lesa. Klidně zmizí i za hranice kraje, to dělá čím dál častěji, je mu dost jedno, jestli ho chytí. Samozřejmě se snaží, aby se to nestalo, ale to vzrušení, že může alespoň trochu porušovat absurdní pravidla v kraji ho vždycky láká víc než vidina pranýře. V lese se dokáže dost dobře sám zabavit, vlastně mu vyhovuje víc samota. Leze různě na stromy nebo šplhá po skalách. Nějak mu chybí ten cit pro nebezpečí, všechno mu přijde v pohodě a ničeho se nebojí. Což je vlastně výhoda, protože do všeho vždycky jde a nesedí někde v koutě. Tohle ho drží na nohou každý den, kdy dlouho nemůže usnout, protože ještě něco neprozkoumal. Samozřejmě se to ve větším nebezpečí, které on tak vůbec nevnímá, rychle změní na obrovskou nevýhodu. Milo tráví v lese čas hlavně tím, že mapuje celé okolí. To, že je zavřený jenom ve Čtyřce, je pro něj strašně dusící, potřeboval by větší prostor. Ani celou Čtyřku ještě neprošel a už mu to je málo. Proto chodí i za plot a chce zmapovat celý Panem, aby věděl, jak to vypadá jinde. Protože jenom těžko věří těm záběrům z televize. Je zvyklý na dlouhé pochody, dokáže si trasu rozvrhnout tak, aby nebyl unavený. Když ji nezná, tak mu nedělá problém se klidně celý den hýbat. Ovšem jenom chodit. Zkoušel i běhat, ale nevydrží rozhodně celý den. Dlouhé trasy jsou pro něj jako stvořené, zvládne vydržet dlouho, ale kdyby měl být nějak extra rychlý, tak se to rozhodně podepíše na vzdálenosti, kterou uběhne. Má malé šikovné prstíky, umí fakt hezky kreslit, a hlavně je Milo dost chytrý. Je dost zvídavý, všechno si musí vyzkoušet a musí mít o všem přehled.


Pro Mila je celkem problém nějaký boj. Sice ho jeho bratr vzal už do výcvikáče a snaží se ho něco naučit, ale moc si v tom pořád nevěří. Sice ví, že musí strašně posilovat a že musí nabrat svalovou hmotu a taky že musí umět zacházet se zbraněmi, ale nějak se mu do toho nechce. Stačí mu, že má sílu tak akorát na to, aby byl schopný šplhat po laně, víc nepotřebuje. Stejně ví, že kdyby měl s někým bojovat, tak nevyhraje silou, ale bude muset svého protivníka přechytračit. Na to je zase Milo chytrý dost, vlastně víc věří tomu, že by se z toho nějak dostal hlavou. Na boj na blízko je úplně levý, maximálně tak umí zacházet s kuchyňskými noži, protože s nimi vaří, ale to je tak celé. Žádné velké zbraně jako meč nebo tak. Potom na dálku už je to trochu lepší. Nehází sice nějak extra daleko, ale umí dost dobře mířit, takže si dost rozumí s kuší, protože tam je to vlastně hlavně o míření. Nepotřebuje na to ani moc velkou sílu. Luk už je trochu horší, ale když má správnou velkost, tak je taky v pohodě. Tyhle zbraně poprvé potkal ve výcvikáči a potom si je taky zvládl vyrobit v lese, protože je prostě šikula. Takže třeba tětivu by byl schopný dostat z luku dolů a použít ji jako škrtidlo, kdyby bylo potřeba. Nebojí se toho, že by měl někoho zabít, prostě by to tak bylo. Nebojí se ničeho, a to je celkem problém. Musí se nejdřív spálit, aby si pamatoval, že tohle je nebezpečné. Jelikož měl zatím celkem tragický život, tak se o něj dost lidí zajímá a všichni se starají, jestli je v pohodě nebo jestli se třeba na místě nerozbrečí. To úplně nenávidí, je sice malý a ví to o sobě, ví, že má naprd život a že je navíc ještě roztomilý, takže se o něj prostě stará dobře, ale nezvládá, když to dělá kdokoli jiný než jeho noví rodiče a bratr. Duševně není takové děcko jako vypadá. I když se opravdu snažil, tak moc nezvládá technologie. Umí zapnout televizi a kdyžtak tam vyměnit kabel nebo ho správně zapojit, ale není schopný si něco sám postavit. Ve Čtyřce není dostatek součástek a vlastně ani nikdo, kdo by to pořádně uměl a mohl ho to naučit. Jediné, že čeho má doopravdy strach, je oheň. Malý ohníček při táboráku je v pohodě, ale nepřibližuje se mu moc blízko, ale nevyvádí, když ho uvidí. Jenže kdyby mělo hořet, tak to nezvládne. Ve všech situacích dokáže používat hlavu a nezmatkovat, ale při požáru ne. Má na něj ty nejhorší vzpomínky, když mu zemřeli rodiče, takže když se dostane někam, kde je hodně ohně, ani to nemusí být nebezpečné, bojí se i obrázků na zdi, tak dostane panický záchvat a není schopný se z něj sám dostat, pokud je stále v té místnosti.


Milo Dempsey se narodil do úplně jiné rodiny a měl úplně jiné příjmení než teď. Narodil se do Čtvrtého kraje, to ano, byl úplně spokojený a všechno bylo super, dokud se nestala největší katastrofa v jeho životě, když u nich doma vypukl požár a oba jeho rodiče v něm zahynuli. On se dostal ven, protože ho tam otec odvedl, ale potom se vrátil ještě pro matku a ani jeden už se nestihl dostat ven včas. Malý Milo se na to mohl koukat, protože mu byly tři roky. Na chvíli bydlel u své tety, ale tam byl vždycky jenom nadpočetný. Ani on sám se tam necítil moc dobře, takže když mu teta řekla, že to asi jinak nepůjde, než aby šel mezi ostatní děti do děcáku, byl vlastně i trochu nadšený. Jenže i když je Čtyřka celkem bohatý kraj, tak na sirotky moc peněz z rozpočtu nezbylo, takže se tam taky neměl nějak dobře. Vlastně, kdyby si ho nevzala nějaká rodina, tak už je asi po smrti z podvyživení. To se tam stávalo často. Navíc Milo byl jeden z těch menších a i z těch slabších, takže často svůj denní příděl jídla vyměnil za bezpečí od rvaček. Nevypadalo to s ním dobře, dokud nepřišel milý starší pár, který hledal právě nějakého malého synka a Milo jim padl hned do očí. Takže takhle získal svou rodinu, příjmení a staršího bratra Blaina. A je tam s nimi spokojený. Je to už pár let, co má milující rodinu, takže už si na ně zvykl, ale začátky byly krušné. Milo je člověk, který je mnohem radši sám, i když ví, že je to dost nebezpečné a tak, ale mezi více lidmi se cítí nesvůj a dělá mu problém i trochu odpovídat a soustředit se. Ideální pro něj je mít třeba dva kámoše, se kterými může podnikat nebezpečné vycházky. Vyloženě se liší od Blaina, což je hlavně tím, že nemají ani jeden gen stejný, ale má ho strašně rád. Když v děcáku čekal na rodinu, tak to bylo dost těžké, takže když našel někoho, kdo ho má rád a stará se o něj, tak už dávno pochopil, jak je rodina na prvním místě. Chtěl by být jako oni, úplně ve všem. Chtěl by být silný a vtipný jako Blaine, laskavý jako jeho máma a ochranářský jako táta. Jenže tohle Milo moc není, i když se o to snaží a dokáže to před ostatními hrát. Hluboko uvnitř sebe ale Milo nenávidí všechno kromě své rodiny. Neměl by problém někomu ublížit a ví, že by si to užíval. Ten požár doma s ním tohle udělal. Drží tyhle myšlenky na uzdě, ale při větším stresu nikdo neví, jak se bude chovat.

Keegan Ainsworth

9. march 2017 at 6:03 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Robbie Kay



Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 16 - rozpáraný krk: B. Dempsey



[ kýgn ejnzsvorf ]


Býti obyvatelem Jedenáctého kraje má několik výhod. Našel si zálibu v pěstování, i když to je v kraji tak trochu rutina, takže by se tomu nijak jinak nevyhnul. On má to štěstí, že se mu to za ty roky neznechutilo, i když mu za zády třeba stojí mírotvorce a kontroluje, zda dělá svojí práci správně a nic si pro sebe nenakrade domů. Práce ho udržela ve stavu, že se nezabije. Kvůli tomu získal mnoho zkušeností, co se týče rostlinstva. Je zřejmě jasné, že pro něj bude hračka rozeznat, co se jí a co se opravdu nejí. Má znalosti i v léčivých rostlinkách a snad by z jedovatých bylin dokázal vytvořit odvar, který by způsobil splátcům nepříjemné bolesti, vyrážky nebo dokonce smrt. Taktéž ho práce v sadách a na polích natolik zaměstnala, že se udržuje stále fit. Sice byste to do něj na první pohled neřekli, protože je to vytáhlý hubeňour, ale jinak má klučina celkem svaly. Není to sice snové, ale je to alespoň něco. Velké pytle s ovocem přemisťoval z místa na místo dennodenně, tím pádem se z toho dá lehce odvodit, jak moc toho zvládá unést a jakou má výdrž. Jedenáctý kraj sice není nějaká velká divočina, které by se měl kdo bát, ale sem tam místy je to v kraji dost kruté. Takže nemá problém se sžít s nepříznivými podmínkami. Špína je pro něj nic, přírody se nebojí, mozolů má tolik, že má pomalu ze svých rukou a nohou takové brnění. Zranit se stále může, ale kdyby měl někoho udeřit pěstí nebo něco rozkopat, pravděpodobně by si s tím hravě popral. Boj tělo na tělo pro něj tedy nebude problémem. Dokáže se pohybovat po drsném povrchu klidně bosýma nohama, protože to vlastně i celý život dělal, protože neměl na to si koupit boty nebo si je každodenní prací vždycky zničil. Na stromy lezl už jako malý a snad by neměl problém i vylézt na menší strmý kopec. Pracoval s cepem, takže zvládne ovládat těžší zbraně, které by cepu mohly být blízké. S takovým řemdihem nebo kropáčem by mohl nahánět strach. Taktéž se naučil sestavovat pasti, vytváří je totiž před domem, kdyby někdo přišel náhodou krást. Sice pro zloděje nejsou jeho rodina denním terčem, ale jak toho mají málo, musí si své suroviny ještě víc hlídat. Umí velké pasti klidně na větší zvěř, když vezme v potaz, že lidi nejsou ve velikosti zajíce. V Keeganovi se skrývá velmi stinná stránka, která mu dodává takovou sílu, že nemá svědomí z toho, že udělal něco špatně a lidem třeba ubližuje. Empatie se v něm moc nenachází nebo spíše vůbec, takže je to takový zmetek. Na první pohled se zdá být přátelský a neškodný, ale jeho výrazy a způsob komunikace s ostatními mohou nahánět strach, z tohoto důvodu dokáže být i dobrým vůdcem. Je vychytrale mazaný a s tupým soupeřem by si dokázal poradit i tak, aby se jeho soupeř sám zabil. To však neznamená, že si jen tak luskne a ten dotyčný zemře, většinou to u něj vyžaduje velkou píli.


Stejně jako výhody má také své nevýhody. Bohužel neměl to štěstí se narodit do kraje tak zabezpečeného jako Druhý a První, takže se žádná bojová profesionalita v něm nenachází. Žádné hrátky na Hladové hry s kámoši, žádná stříbřitá zbraň nebo jen pokus o prak, prostě nic. V ruce držel jen jedinou věc, co se podobala zbrani, a to cep. V domácnosti ani neměl žádnou sadu kuchyňských nožů, ale spíše nějaké kovové náhražky, co byly dost tupé, ale dostačující k tomu, aby se něco nakrájelo. Žádné super bojové techniky tedy nezná a v boji určitě vůbec nezaujme. Podobně je na tom s plaváním, protože s jedinou vodní plochou, se kterou se setkal, je kaluž po dešti nebo snad voda ve studni. Nijak kraj víc nezkoumal, takže ani netuší, jestli se v kraji vyskytuje nějaké větší vodstvo. Určitě asi jo, ale od jeho domu a pracoviště je to nejspíš dost daleko, když to za svůj krátký život ještě nikde nezahlédl. Každopádně neměl čas se o to zajímat, takže plavání je něco, co nepokládá za důležité a jako jeho slabinu, protože na to prostě nikdy nemyslel. Má problém s lidmi, nedokáže je zaujmout, protože je nemá rád. Není to tak, že by byl společensky trapný nebo že by nevěděl, co by měl před lidmi říkat, ale on schválně všechny odradí a snaží se být ukrutně nesympatický. Kdyby se za něj chytal někdo trpělivý, tak přijde jednoduché ignorování. Je to ale jiné, pokud chce člověka využít ve svůj prospěch, to se klidně nechá pustit k tělu. Má citlivou kůži, takže se docela snadno popálí a to je jenom další nepříjemnost, ale nic, co by ho zastavilo, i když by bylo asi ošklivé, kdyby dostal rakovinu kůže, ale tak rychle ho to nezabije. Neumí lovit jen tak z ruky, nikdo ho to nenaučil a popravdě mu stačí jen ty pastičky. Je zbrklý, nemá moc velkou trpělivost a to může být občas velká překážka. Nemá rád, když jdou věci pomalu a snaží se to za každou cenu urychlit, i když to zrovna nejde. Nestará se tedy ani o to, aby za sebou zametal stopy nebo není zrovna moc nenápadný. Není hlasitý, ale nestará se o to, jestli ho člověk vidí nebo nevidí. Ani ta jeho výška mu v tom nepomáhá, protože je vcelku dost vysoký, takže dost vyčnívá. Neumí maskovat nikoho a už vůbec ne sebe. Ke všemu je k tomu potřeba precizní prácička a on na to moc není, jedinou preciznost využívá ve svém domácím pěstování kytiček. V přežití v přírodě trochu zaostává. Ano, většinu času strávil venku, ale nezná takovou tu světovou stranu, vyhledávání zdroje vody, rozdělávání ohně a další. Takové ty skautíkoviny, to jako vůbec nezná a zařazuje to do nedůležitých, v tom je nesmírně tvrdohlavý.


Keegan narozen jako jedináček, tudíž je svými rodiči milovaný a udělají pro něj cokoliv. Nah? On pro ně moc ne. Není to tak, že by byl nevděčný za to, co pro něj rodiče dělají a že mu dali život, ale tu empatii prostě nezná a citlivý zrovna moc není. Možná se asi ještě nedostal k tomu, aby se mohl o své rodiče strachovat. Už odmala znal ten chudý a přísný život, takže to pro něj je tak trochu norma. On ani není žádný průšvihář a jeho rodiče se vcelku měli od mírotvorců dobře, protože se drželi pravidel, i když z toho nebyli dvakrát moc nadšení. Problémy moc nevyhledávají a on se to naučil po nich, je to možná zmetek, ale jen tak schválně nenachází způsoby, jak si zavařit. Má se rád živý a někdo by řekl, že by Keegan udělal snad cokoliv, aby se udržel naživu. Je sobecký a staví svůj život před ostatními. Snadno jen tak nikomu nevěří a jede si za sebe, všechno si musí dělat sám a je v tom spolehlivý. Není spokojený s tím, jak se to má a že si žije hůře než ostatní kraje, ale není to typ rebela. Prostě to nechává tak, jak to je a nesnaží se o nic, co by mohlo ohrozit na jeho životě. Je to takové zbabělé myšlení, ale jeho to nezajímá, má jen jiné myšlení a lidi si o něm mohou myslet leccos, protože názory na něj od jiných jsou mu putna. I na Hladové hry má neutrální názor. Dívá se na to poslušně každý rok a neohrnuje nad tím nosem, ale že by se v tom vyžíval, to člověk také říct nemůže. Ke svému okolí se staví v podstatě dost flegmaticky. Přijde mu to normální, protože žádný jiný život nezná a taky proto, že je na takovým dně, protože se smolař narodil do nejvíce střeženého kraje. Byly však dny, kdy snil o jiném životě - bohatém a krásném. Někdy si přeje, aby se narodil do jiného kraje, jenže tomu neporučí a musí se smířit s tím, co má. A světe div se, Keegan sice nemá kamarády, ale zbožňuje zábavu, takže pokud se s ním někdo setká v dobré náladě na nějaké sešlosti, dokáže být zábavný a jen tak od sebe lidi neodrazovat. Avšak poté se zase dostane do své nálady a všechny zase odstrkuje. Má ale jednoho kámoše, který akceptuje jeho chování, takže není tak úplně outík, jak se zdá. I když si to nepřizná, je rád, že má někoho, na koho se může eventuálně obrátit. Co se týče dalších vztahů, je aroace, takže nic takového jako hlubší vztahy prostě nevyhledává a v takových věcech je momentálně dost ztracený.

Blaine Dempsey

4. march 2017 at 23:40 | Maddie

Player: Maddie

FC: Nico Mirallegro



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 17 - zlomený vaz



[ blejn dempsi ]


Blaine je celkem husťák, který bere jako svůj smysl života trénovat na Hry a potom je vyhrát nebo alespoň všem ukázat, že byl dobrej natolik, aby se dostal do finále. Ani mu vlastně nevadí, že by třeba měl umřít, ale nejhorší je vědomí, že by se mohl ukázat jako špatný, že by dostal malé hodnocení a že by potom v aréně mohl být neúspěšný. Takže dělá všechno proto, aby se to nestalo, takže díky tomu, že trénuje a že je z profíkáckého kraje a že jeho rolemodelové jsou všichni fakt hustí, tak toho celkem dost umí. Na prvním místě stojí jeho síla, na které si dost zakládá. Baví ho to, že má vidět svaly, nebojí se být jenom v plavkách, rád na sebe strhává pozornost a celkově žije vlastně jenom proto, aby pobavil ostatní. Na to přišel už jako malý, když ho nejvíc bavilo hrát ve škole divadlo. Dokáže zahrát, že nic nechápe, že v hlavě nic nemá, když to lidi pobaví, dokáže si i sám ublížit, když je to třeba. Prostě miluje, když se mu lidi smějou. To mu dokáže dodat neskutečnou energii, když je před publikem. Blaine je dost herecká osoba, všechno, i normální každodenní věci, dělá naplno a přehrává. Pokud jsou tam s ním lidi. Je jedno, jestli je to jeho máma nebo někdo, koho vůbec nezná, ale když jsou kolem něj lidi, je vždycky veselý a má toho na rozdávání. Potom, vzhledem k tomu, že je ze Čtyřky, umí plavat, umí se potápět, dokáže zadržet dech na dost slušnou dobu, umí lovit ryby a potom je zpracovat, takže se dají jíst. I když to doma není zrovna on, kdo obstarává vaření, tak nějaké základy zvládá. Když už byl dost starý, aby tedy začal cvičit na Hry, tak se toho dost chytl. Nechal hraní divadla ve škole a celkem zdrsněl, protože se rozhodl, že bude ostatní lidi bavit ve velkém, i kdyby u toho měl umřít. Jako nevadilo by mu to, ale umírat se mu nechce, takže poctivě cvičí. Musel udělat celkem velký kus cesty z malého chlapečka, který navíc vyrostl strašně pozdě, takže byl dlouhou dobu jeden z nejmenších a nejslabších lidí a stejně se snažil, aby nebyl nejhorší. Teď už je to lepší, vyrostl, má hojně svalové hmoty a umí se prát tělo na tělo, to hlavně. Ve výcvikáči si nejvíc oblíbil těžké zbraně na blízko, pořádný meč nebo kyj. V pohybu má s něčím takovým strašnou sílu a třeba když běží, tak mu potom i dělá problém se zastavit. Jak je ze Čtyřky, tak nejenom umí lovit ryby prutem a klást pasti i na suchozemská zvířata a potom je na ohni, který sám rozdělá, nějak připraví, ale umí to i s oštěpem a trojzubcem. Nebyla by to sice první volba, ale taky s tím leccos zvládne.


Nejhorší věc pro Blaina je, že jak celý svůj život před lidmi strašně přehrává, tak jeho osobní život stojí pěkně za prd. Když ví, že ho nikdo nevidí, tak je spíš smutný a zamlklý. Takhle prožívá většinou víkendy, protože vlastně nemá moc kamarádů, se kterými by mohl něco podnikat, i když by on sám chtěl. Prostě se nedokáže nikomu tak otevřít, aby s ním mohl být kámoš, takže je vlastně na všechno sám nebo má kolem sebe skupinku povrchních lidí, protože jinak je celkem oblíbený tím, že dokáže všechny rozesmát. Ale nedokáže to udělat sám se sebou, takže když má být sám, tak klidně celé dny leží v posteli a nemá vůli ani jíst. Sám se z těchto stavů nedokáže dostat nikdy, občas to zvládne jeho mladší bratr, ale nejlepší je, když musí prostě před lidmi ukazovat, že je úplně v pohodě. Proto možná chce do Her a chtěl by vyhrát, protože by to znamenalo, že by potom neměl žádné soukromí a už nikdy by se do těchto stavů nedostal. Nemá sám sebe za to rád, často i myslí na sebevraždu, ale ty dny nemá ani vůli něco takového udělat. Na jednu stranu je super, že má mladšího bratra, ale kdyby byl opravdu v boji na život a na smrt, tak nikomu malému neublíží, protože je zkrátka ochranitelský a v dětech vidí svého bratra. Co se schopností do arény týče, je na tom opravdu mizerně s během. Jako správný plavec nenávidí běhání, ať už je jakkoli krátké nebo dlouhé. Není ani tak pomalý na tu krátkou vzdálenost, ale prostě to není ono a Blaine sám nerad běhá. A když má běžet delší úsek než kam zvládne dohlédnout, tak to ne. Nemá potřebu utíkat od nebezpečí, protože s ním umí bojovat, takže to ani nikdy nepotřeboval. Vždycky spoléhá na to, že se dokáže z těžké situace vybojovat, takže prostě neutíká. Ani nikoho moc nehoní, ale to je spíš kvůli tomu, že prostě nemá rád běhání. Taky nic neumí se zbraněmi na dálku. Harpunu v ruce už několikrát držel, ale žádné citové pouto se mezi nimi neobjevilo, střelné zbraně zná vlastně jenom z obrázků. Neumí střílet z luku ani z kuše, neumí vrhat nože ani sekeru. Zkoušel to, ale připadá si potom jako někdo ze Sedmičky a to není ono, on je rád za svou Čtyřku. Má sice základy přežití v přírodě, jak si najít místo na spaní, jak najít vodu a základní pasti, ale absolutně nerozeznává bylinky a tak. Ani vodní moc nedává. Taky se drží spíš při zemi nebo ve vodě v hloubkách, tam mu to je jedno, ale má jinak celkem strach z výšek. Ani neumí dobře lézt po skalách nebo po stromech, protože se tam prostě bojí dostat. A to přežívání v přírodě má jenom teoreticky z kurzu, kdy nakonec strávil dvě noci venku, to bylo celé. Dokázal by se o sebe v tomhle ohledu postarat, ale nesměl by být sám.


Blaine je první dítě v rodině Dempseyových. Tedy není úplně první, protože měl prý ještě staršího bratra, ale ten zemřel při potápění. Blaine už se ho nedožil a jenom o něm slyšel. Narodil se tedy už starším rodičům, kteří se rozhodli, že chtějí další dítě, protože se jim stýskalo po tom prvním. Takže měli Blaina, který už nebyl takový nešika, a nic se mu nestalo a svoje dětství přežil bez nějaké trvanlivější úhony. Jenže ani malý roztomilý Blaine rodičům nestačil a chtěli ještě nějakého potomka. Jenže oba dva byli už dost staří a nějak se nedařilo. Každopádně Blaine má teď mladšího bratra, který sice není jeho vlastní, je adoptovaný, ale jako by byl. Vzhledem k většímu věkovému rozdílu je z Blaina hlavně takový starší sourozenec, který toho mladšího ochraňuje a nikdy by nedovolil, aby se mu něco stalo nebo aby mu někdo ublížil. Je jedno, že má Milo, jak se jeho mladší bratr jmenuje, nějaké jiné rodiče, kteří se o něj nestarají, nikdo mu to nebude připomínat. Jeho bratr je také jediný, kdo ho dokáže dostat z jeho horšího dne. Rodiče s tím ani nic nezvládnou, jenom Milo. Snaží se ho brát na moře a všechno ho tam naučit, jako kdyby Blaine všechno uměl a byl nejlepší profík na světě. Dělá to hlavně proto, že se celkem chystá jít do Her a ukázat celému světu, že je s ním sranda, ale cítí to nebezpečí, že u toho může umřít. Jeho rodiče už jsou sice starší, ale jistě by je mrzelo, kdyby přišli i o svého druhého syna. Takže připravuje Mila na to, že se o ně bude muset přinejhorším postarat sám. Blaine se teda stará tak nějak o celou rodinu, protože jeho máma už nepracuje a je doma, s tátou a bráchou jezdí na moře rybařit, ale je to hlavně na něm, protože má z nich právě nejvíc sil. Má je nadevšecko rád, ale stejně je schopný je opustit a jít do Her, protože to je vyloženě jeho sen. Ani ne tak to zabíjení, ale spíš to, že se může ukázat před celým Panemem. Jako malý chtěl být vždycky v televizi a nejvíc by ho bavilo být moderátor, tak chodil ve škole alespoň do divadelního kroužku. To už se teď změnilo, teď už to je jenom trénink, rybaření a deprese. To se tak nějak střídá. I když nemá žádné svoje nejbližší kamarády, protože k sobě nikoho jiného než Mila nepouští, tak on sám je dost oblíbený, protože vypadá vždycky jako nejšťastnější člověk na světě, což je jeho plán.

Claude Erica Ashure

20. february 2017 at 0:30 | Larsyn

Player: Nina

FC: Victoria Moroles



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 - rozplácnutá na kaši


Token: Červený pokerový žeton

[ klávd erika ašjurh ]


K jejím fyzickým zručnostem se na první místo musí dosadit vázání uzlů. Co to má společného z fyzickou silou? Nejspíš to, že tato holka s nimi dokáže udělat pěknou paseku. Zná různé druhy uzlů, ví, které se nejlépe kombinují a hlavně k čemu se nejlépe využívají. Obzvlášť si libuje v pastích, vážně. Ne jen v jejich vytváření, ale i v samotném promýšlení. Musíte se vžít do kůže kořisti, abyste ji zvládli nalákat, zabrnkat ji na smysly a pak je důležité, aby neselhala mechanika, kterou k polapení cíle chcete sestrojit. Takže ano, ráda klade pasti, je to její specialita a tuhle zálibu vypilovala k dokonalosti, takže by to mohla dělat pro druhé nebezpečným. Na druhé místo se usadila její hrubá síla, hrubá je ona až dost. Pokud se chtěla mít dobře, musela se rvát a kopat, a to celkem často, ne že by ji to vadilo. Né že by byla nějak zvlášť prohnaná a agresivní, ale nijak se fyzické potyčky nikdy neštítila. Takže má hrubé svaly a takové ty pouliční zkušenosti, po čase to z nudy posouvala na nový level, pak se zaměřovala na to, aby dávala méně ran, za to mnohem silnějších. Už to nebyly jen bezhlavé bitky, pro ni to už sem tam byl zkrátka souboj, sport. Svaly na celém těla zpevnila lezením po budovách, po stromech, po čem se dalo (vlastně ji nedělá problém jakýkoliv terén), takže její jistota při ručkování, zachytávaní se a rychlém přemísťování ve vzduchu, je oprávněná. Má kontrolu nad svým tělem, dokáže mít malé těžiště a přesto si být jistá, že nespadne, má velkou kontrolu nad svou rovnováhou. Tvrdá práce v kraji se ji nevyhnula, podepsala se na ni, i díky tomu je zručná a silnější. Dalo by se říct, že ve všech ohledech v situacích, do kterých se dostávala, měla ostré lokty. I když to nikdy neměla s kým porovnat, nedělá ji žádný problém vyznat se v černo černé tmě. Prostě se její zrak rychle uzpůsobí nebo to je jen její pocit, kdo ví, každopádně tma pro ni nikdy nebyla nějakou nevýhodou. Umí se sama o sebe postarat, takové banality jako zakládání ohně a návyky pro přežití ve volné přírodě taky má, někdy je musela denně využívat, takže z ní je tak trochu expert, jelikož byla bez domova, takže se o sebe v tomto ohledu nijak nebojí. Nemohla mít ale ve všech aktivitách zas zcela volnou ruku. Kraj, ve kterém žije je celkem hlídaný, takže proto je potřeba i rozvážnost, aby se nedostala do potíží. Rvačky, do kterých se pouštěla, ale většinou moc lidí nezajímaly, i přesto si musela dávat pozor, aby její prudké způsoby neměly nechtěné svědky. Proto se vyhýbala rušnějším částem kraje, kde by byla moc na očích. Nezanedbatelně si cení i toho, že umí relativně dobře plavat. Potápí se, dokáže závodit, voda ji nečiní žádný problém, i když taky není jejím oblíbeným živlem. Je to však dovednost, které by neuškodilo, kdyby ji ještě Claude rozvinula. Těm pijavicím ze Čtverky se ale nemá jak v tomto ohledu vyrovnat. Co se týče strategii, v tom není pozadu. Musela si svůj život plánovat v různých ohledech, nemohla být impulzivní, změny na ni dopadali každý den, a kdyby nebyla strategicky rozumná, asi by to sama moc dlouho nezvládla a teď už by hnila někde v koutě. Díkybohu za pud sebezáchovy. Kdyby měla svou schopnost strategicky smýšlet, trochu pozměnit a otočit ji jiným směrem, třeba aby obezřetně plánovala proti někomu, zřejmě by v tom nebyla žádná potíž. Je celkem vynalézavá, i když má málo k dispozici. Co se týče běhu, nepochybně má nějakou kondici pro dlouhý běh. Silné nohy na to, aby pádila opravdu rychle a tělesnou stavbu tomu uzpůsobenou. Jako svou zbraň by si, kdyby na to přišlo, asi vybrala bič. Sem tam nad tím přemýšlela, jelikož kartiček se jménem měla v osudí dost, a ona si prostě rozumí s lany, ať už při těch pastích, lezení nebo případně při zabíjení, to ale ještě neokusila, co se týká lidí. Přijde ji, že prostě s bičem by se dokázala sžít, byl by její delší končetina. Možná je to tím, že je to skoro jediná zbraň, kterou viděla v boji. Bič je totiž miláček každého mírotvorce, a sem tam dopadl na záda nějakého krajana, Claude to viděla. Teď si sem tam zkouší různé triky s obyčejným lanem, ale to jistě není to samé. Stačit ji musí její pěsti a to, že ji nevadí nepohoda, protože v jejím životě nejsou nějaké zářné vyhlídky.


Byla by absolutně neschopná s jakoukoliv střelnou zbraní v ruce. Zasahuje sice celkem dost přesně, pokud se snaží trefovat tím, co zná, ale kdyby měla stát s lukem, prakem nebo snad i s pistolí připravená k pozoru, asi by se spolu s tou zbraní hodila do křoví. Nejenže jsou ji takové zbraně nesympatické, ji možná i trochu žere, že si s nimi neporadí. Ona nedokáže prostě jen stát a střílet, na to je v ní příliš hrubosti, aby nenechala všechnu práci udělat jen nějakou zbraň s tětivou nebo s kulkami. Prostě by to mohl být někdy v budoucnu problém, protože vedle nevysvětlitelné neschopnosti je tady i na první pohled neopodstatněná averze. Větší problém, než tahle malá patálie s tímto druhem zbraní, je její problém s nízkými teplotami. Už se s nimi v životě potýkala ve chvílích, kdy fakt mrzlo a ona byla venku nalehko celou noc, ale to měla většinou jednoduše štěstí a podařilo se ji neumrznout, snažila se všemožně zahřát. Pravda je, že ji nízké teploty nedělají dobře, je na ně náchylná, ani tak ne na nemoci jako na to, že už pak není tak aktivní, zima ji zpomaluje. Na sluníčku se ji vždy líbilo víc, i kdyby mělo být dusno, s tím naopak problém nemá. Je velká možnost, že výrazná změna teploty směrem dolů by mohla být velkou komplikací. Její tělo na zimu přehnaně reaguje, je to její slabinou. Neporadí si ani s mastmi a bylinkami, nikdy jim moc nevěnovala pozornost, i když v Devátém kraji měla trochu víc příležitostí. Ji ale nikdy nelákalo zkoumat, jak se liší jedna titěrná bylina od druhé, na co je využít a jak se z nich najíst, ona si radši vybila kousek chleba, než aby měla mírumilovně polykat pampelišky. Pak je nutno říct, že její schopnost ošetřování samu sebe není nejlepší, vlastně by nedokázala ošetřit ani nikoho druhého. Stehy dělá jen v případech největší nutnosti. Jeden z důvodů, proč se naučila pořádně bít a vyhrávat bylo, aby se musela méně často ošetřovat, i když prvně musela. Moc toho ale neovládá, jen to nejprimárnější z nejprimárnějšího, prostě se ani nijak obzvlášť nevyzná v lidské anatomii, jen tak, aby věděla, kde má ublížit druhým. Možná v maskování by nemusela být nejlepší, soudí to čistě z toho, že to nikdy vlastně nezkoušela. Rovnat každý lístek, aby nebyla vidět, to není její styl a pravděpodobně nemá zas tak dobré oči, aby poznala přesnost odstínů barev, korálově bílou od perleťově bílé. I když má celkem dobrou paměť, sem tam má momentální výpadky. Jako by se ji zamlžilo před očima a nic, co dělala, zrovna dělá nebo chtěla dělat, si nepamatuje po určitou chvíli. Tak max. na půl minuty má tak nějak černo. Nestává se to moc často, pak se ji mysl zas nahodí a zase jede na plné obrátky, jako by se nic nestalo, ale sem tam jako by ji prostě něco vyrušilo. Snaží se v takových situacích improvizovat, aby třeba nezůstala zamrzlá uprostřed věty nebo pohybu, takže tohle taky už patří k jejímu životu. Né že by si nepamatovala důležitá rozhodnutí, spíš momentální okamžiky jako by je sem tam nezpracovala, nechce to nikomu říkat, ale kdo ví, jestli se to nebude zhoršovat a není to počáteční stádium nějaké vrozené nemoci.


V Devátém kraji nebylo málo takových jako je Claude. Nikdy nezažila blahobyt, neměla moc peněz, její rodina nikdy nebyla dlouhou dobu za vodou, děti braly oblázky jedna báseň. Starosti o peníze se zhoršovaly a už to ničilo i poměry v rodině. Nešlo o žádnou vroucnou náruč nebo spolehlivý klan, Claude neměla domov v duchovním slova smyslu. Otec nenáviděl skutečnost, kolik hladových krků se na něj spoléhá, tak začal být hodně nevraživý a s nikým nekomunikoval. Matka byla z věčných starostí už vyčerpaná, takže se raději přestala o vážné věci zajímat. Každé z dětí v rodině Ashure se staralo samo o sebe, ani spolu nemluvily, sotva se stýkaly, a když už byli spolu v jedné místnosti třeba jen dva členové, nevydrželo to dlouho, prostě byl každý naladěný na naprosto jinou notu, ale rodina se nikdy oficiálně nerozpustila. Ti, kteří mohli, se snažili sami sobě vybudovat pevné zázemí a odejít oficiálně co nejdřív. Štěstí měla hlavně Claudina starší sestra, která prostě svedla někoho relativně vysoce postaveného, otěhotněla a už byla vdaná i odstěhovaná. Pak tady byl jeden starší bratr, který bral všechnu práci co mohl, sebe divnější, jen aby nemusel brát příliš oblázků. Jakmile už nebyl v hledáčku Hladových her, přestal chodit domů úplně, nastřádal dost peněz na to, aby žil jako spořádaný občan sám, i když chudý jako kostelní myš. Pak tu byly teda dvojčata, Claude a Peter. Po tom, co odešli starší sourozenci, tito dva se více méně drželi spolu. Peter byl o něco mladší, a trochu hloupější, jelikož se při svých výpravách za jídlem nechal často unést, jako by byl nepřemožitelný, vždy sebevědomý. Jednou ho to zabilo a Claude to fakt bolelo, protože i když každý byl v rodině sám za sebe a nepočítali se sebou navzájem do budoucna, Peter byl prostě parťák. Ale už je to hrozně dávno, asi sedm let. Zaměříme se teď tedy na Claude. Už od mala se raději zdržovala venku, do jejich domu vešla, jen když byl zákaz vycházení nebo fakt nesnesitelná zima. Jelikož nikdo nedával peníze ji, ona ty svoje taky nemusela nikomu dávat, tak to v rodině fungovalo. Moc velkého vzdělání se ji nedostalo, jen toho, co bylo zdarma, ale taky není zanedbaná, základy má. Její prioritou vždy bylo, aby měla týdenně nějakou tu práci, i když nikdy neměla v dětství stálou. Pomáhala, kde mohla, chodila do pekáren, zpracovávala obilí, nosila těžké pytle, pachtila se ve špíně, práce jako práce. Taky se ji dotkl její život na ulici, dostala se do takové menší komunitky podobných neoficiálních sirotků, kteří přežívali jako ona, i když ani oni nebyli jako nějaká rodina navázáni na sebe. Claude se často rvala, ale nikdy vůči nikomu necítila nevraživost. Tak trochu trénovala a nakonec ji málokdy někdo porazil, už z toho byla rozumnější. Claude je taková prudší, toulavá, ale zase né nestála. Za svůj život neměla hodně kamarádů, ale když ji člověk rozumí, není problém s ní vycházet. I povahově je celkem rváč a nenechá si jen tak něco líbit, ale není přehnaně agresivní, umí si pomoct, je zodpovědná i rozumná, vždy se o sebe musela starat, aby měla co nejmenší ujmu, a tento cíl se zachovala do dnes. Je sem tam i vážná jako smrtka, protože ona se s problémy potýká, nevyhýbá se jim jako její matka, ale není ani agresivní a rozptýlená jako otec. Ráda lidi pokouší. Není to taková ta naoko drsňačka s tupou hlavou. Možná je sem tam vztahovačná, ale je s ní i legrace. Umí vás zabavit, rozptýlit, mluvit s vámi, ale není moc přeslazená, na takové srdceryvní věci a vztahy si moc nepotrpí. Není žádná drama queen, když se ji něco nelíbí, nedělá scény, prostě dá zdroji problému pěstí mezi oči, pokud si to může dovolit, a jde na to jednoduše a logicky. Je celkem sebejistá v tom, co dělá, ale ani se nijak silně neprosazuje. Není hloupá, ale spousta věcí se ji nedotýká tak, jak by měly. Dokáže být překvapivá, nápomocná (ale to jen zřídka), je zkrátka složitá povahově. Je hodně upřímná, na tom nevidí nic špatně. Momentálně je víc na ulici než v budovách, takže je jistým způsobem zdivočelá. Je celkem silná osobnost, umí si poradit. Ostatní jsou ji většinou celkem ukradení, ji nějaké manipulování nebo vytváření lidských vztahů prostě moc nezajímá, i když není zarputilá. Když někoho urazí, je to jejich chyba, i když se Claude umí omluvit, nedělá to často. Chtít s Claude udržovat vztah je jako Drtivá porážka - těžké, k vzteku, zdánlivě prohrané, ale nakonec jste rádi, protože je to i obohacující a ona umí s lidmi pohnout.

Futura Scarwave

10. february 2017 at 0:02 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Ming Xi



Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 18 - rozsápané tělo


Token: Onyx

[ futura skárvejf ]


Futura ví, ve kterém světě to žije, ale i tak se k tréninku do Hladových her nedostala. Avšak, najdou se u ní jiné kvality, které mohou být užitečné. Hry sledovala téměř neustále - protože se tomu jaksi nedá vyhnout, tudíž ví, jaký mají kraje systém boje a jak přemýšlí. U každého jedince je to jiný, ne každý kraj musí nutně praktikovat stejný styl, ale tak to už si dokáže určit po svém. Takhle si dost ošéfovala své schopnosti rozeznávat lidské chování a umí udeřit do jejich slabin, těch psychických samozřejmě. Ona obecně moc svalové hmoty nezískala a její síla je v porovnání s profíky naprosto nulová, ale zase se umí bránit. Najde si způsob, jak od takových jedinců utéct, jelikož ovládá základy sebeobrany. U ní je to spíše o útěku, nikdy by se do boje jen tak nevrhla a většinou by zdrhla, protože by ji každý rozpůlil napůl, jak je takový vyžle. Takže se dá říci, že v běhání je opravdový profík, rychle běhá a má velkou výdrž, která byla roky trénovaná. Nemá problém se dostat do malých prostorů a umí vyšplhat na cokoliv, je totiž tak lehoučká, že ji šplhání jde samo od sebe. Každopádně, inter alia, je ve škole skvělou studentkou a vždy ve svých výsledcích excelovala. Neměla by problém s ničím, co by každý průměrný obyvatel Trojky měl zvládat. To je pro ní zase úplně nejjednodušší, co může být. Kromě toho, zvládá složitější věci, jelikož pochází z rodiny vynálezců. Naučila se tak dost věcí od svých rodičů, což je kupříkladu sestavení robota nebo vytvoření funkční vysílačky od ultra nízkých frekvencích a výše. Zvládne do krátkého času sestrojit brýle na noční vidění v infračerveném spektru. A mnoho dalších, i tak ale od ní neočekávejte, že vám sestaví raketoplán, protože ten nikdy ani neviděla. Má smysl pro styl, takže mimo svých geekovských aktivit, se věnuje hlavně umění - je jedno, jestli je to design její pokoje, oblečení, kresby a tak, je v tom prostě skvělá. Je to perfekcionistka, takže i své vynálezy se snaží udělat hezký. Můžete se to počítat k její nápaditosti, je dost chytrá, ať je to už z učebnicového nebo humanitárního hlediska. Není to žádný neandrtálec, ale zase nezní jako naprostá intelektuálka. Říká si, že je něco mezi, ale to je spíše jenom skromná. Umí vařit, vlastně docela skvěle, tím pádem umí úžasně s kuchyňskými noži a párkrát si s nimi i nebezpečně pohazovala ve vzduchu, takže u toho může vypadat profi, i když teda moc není. Vyzná se v bylinkách, ale viděla je jen v učebnicích, takže by možná měla problém je rozeznat, pokud by v tom byla moc velká podoba, ale zas tak horké to není, takže by to nějak zvládla.


Její bojové schopnosti jsou příšerné, o zbraních ani nemluvě. Kdyby se s někým měla poprat, pravděpodobně by něco málo svedla, protože každý se umí tak trochu bránit, pokud není úplná lama. Co bude ale velkým problémem, tak bude její váha a velikost. Je malá, štíhlá a na váze moc nepřibrala, což je velkým problémem, kdyby se musela utkat s někým fakt silným, ale k těm se zase sebevražedně nežene - s rozumem je na tom ještě v pořádku. S žádnou zbraní by nesvedla pořádně bojovat, prostě by jen slepě rozdávala rány a doufala, že tím někoho třeba zabije. Ačkoliv je dost inteligentní, dokáže být občas dost naivní, lehce lidem důvěřuje a dokáže být na lidi dost hodná, i když si to vůbec nezaslouží. V tomhle světě je to možná nezasloužené, ale je to zároveň i dobrá vlastnost - v rámci možností. Neumí plavat. Teda, viděla lidi plavat a nějak tuší, co a jak, ale pro člověka, který nebyl nikdy v hlubokých vodách to bude dost složité, pravděpodobně by se jen plácala a možná by dokázala kousek uplavat, ale slavné to není. Je veganka a frutáriánka, pomalu ale jí spíše jenom ovoce než zeleninu, což není vždy úplně správné, když jsou bílkoviny dost nutné. Dokonce ani ořechy nedává, protože je vybíravá a nechutná jí to. V přírodě se moc nevyzná a problém s lovením bude veliký. Nikdy to nepotřebovala a nemá zapotřebí zabíjet nebohá zvířátka, kor když je stejně vůbec nesní a dny a noci by nad nimi probrečela. Taky není kde, v kraji je přírody málo a sama nic takového nevyhledávala, protože je raději vevnitř nebo u elektroniky. Je na takové věci závislá. Mluvě o tom, je velmi závislá na kofeinu, který má denně. Pokud nedostane aspoň jedno "cup of coffee", začne být nehorázně nervózní a někdy se kvůli tomu dost klepe a nemyslí jí to snadno. Také bývá dost unavená, ale příčinou toho je spíše snížená koncentrace hemoglobinu v krvi. Co se týče jejího celkového zdraví, má docela dost problémů, ale nikdy se to neřešilo, protože si připadá úplně normální a vždycky si najde výmluvu, která omluví všechny ty nepříjemnosti kolem ní. Potíže s žaludečními šťávami, že na to musí brát prášky, jiné sračičky a et cetera. Možná by k tomu všemu dostala i neschopenku od Hladových her, ale raději si nalhává, že je úplně zdravá.


Futura není ničím extra zajímavá, kromě toho, že má nadprůměrný inteligenční kvocient. Její rodiče jsou vynálezci a přišli s takovými věcmi, že to bylo Kapitolu na obdiv, tudíž si nežijí tak hrozně, ale přiřadit její rodinku k těm lepším také nemůžeme. Nikdy se o moc věcí nestarala. Její rodiče jsou přísní a chtějí, aby byla úspěšná a měla štěstí ve svém životě. Nikdy jí do tréninku Hladových her nenutili, vlastně nemají žádné výcvikové centrum jako mají profíci, ale vždycky se přece najde způsob, no ne? Tak ona k takovým stejně nepatří, má vlastní zájmy a vždycky se věnovala jinému smyslu života, nerada myslí na to, co se v životě děje. Snaží se být optimistická, i když o ni nemůžeme říct, že tím zrovna překypuje. Nemá ráda ten fakt, že musí přežívat a vždycky se něčeho bát, takže se to snaží ignorovat, i když to jde opravdu těžce. Nechce věřit na zlo a v jejím světě nic takového neexistuje, vždy si najde svoje odůvodnění, aby se nemusela bát nebo myslet na to, co za zlého se stane v dalších okamžicích. Z toho všeho vznikla její naivnost. Taktéž nedokáže být sama, proto hodně často vyhledává společnost. Je úplně jedno, co je to za člověka. Futura se dokáže bavit s každým o čemkoliv, je nesmírně přátelská a loajální, takže zrada je u ní velká vzácnost. Ráda poznává lidi a studuje jejich chování, je to něco, co jí naplňuje. Umí pomoct, když je člověk v úzkých a nedá dopustit na nikoho, kdo je její přítel. Hodně staví ostatní lidi před sebou, snaží se je ochraňovat a udělat pro ně vše, aby byli šťastní a v pořádku. Skutečně je obětavá a občas si stojí za názorem, že ona není ničemu moc prospěšná a dokáže být dost depresivní. Každopádně to ale znamená, že se smrti nebojí. Její mluva je spisovná a hodně intelektuální, snaží se chovat ke všem rovnocenně a nevyhledávat žádné spory, prostě to není v jejích žilách. Dokonce by se snad kamarádila s bláznivým profíkem, protože věří, že v každém je kousek toho dobra. Je to andílek, ale umí si prosadit slovo, pokud na ní někdo začne být zlý. Nenechá si to jen tak líbit, ale je pravda, že moc strach nenahání, i když může být dost překvapující, co vše svede. Nemá ráda, když jí někdo lže nebo před ní něco skrývá. Není to věc, se kterou se dokáže smířit, a proto kvůli tomu dokáže být dost nepříjemná a třeba s dotyčným už nikdy nepromluvit. Její život je takřka samý stereotyp, ale je s tím spokojená, protože vždycky může být hůř a ona je ráda za to, co má. Dokáže ji rozveselit jakákoliv maličkost a snaží se žít svůj život tak, jak chce a jak si ho plánuje, rozhodně ne jen přežívat.

Warner Malcolm

31. january 2017 at 14:35 | Larsyn

Player: Renaiti

FC: Luke Pasqualino



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 - podřezané žíly


Token: Náramek z koňské hřívy

[ vonhr malkom ]


Svoje okolí vnímá vždy stoprocentně, a proto ho život v Desátém kraji naučil mnoha dovednostem. Práce s noži všech různých druhů či s dýkami, mu rozhodně není cizí, ba naopak, jako by se s tím v ruce už narodil. Dovede s nimi velmi dobře pracovat, řez má vždy přesný a hluboký tak, jak je nutné. Bez mrknutí oka by vám s tím mohl ublížit, s takovou samozřejmostí jako je pro člověka dýchání. Smrt ho obklopuje už od dětství a nutno říct, že často je jejím strůjcem právě on. Je zvyklý na zabíjení zvířat, je to nutnost a tak to i bere. Lidé se od zvířat mnohdy moc neliší, někdy se dokonce chovají i hůř. Zná dobře anatomii všeho dobytka na farmě, lidské orgány nemohou být snad zase tak rozdílné, aby tyto poznatky mohl použít. Nejednou se dostal i do pěstní potyčky, takže ví, jak to chodí. Pokud jej někdo naštve - a že to není až tak těžké - pěsti se mu zatnou a mlátí hlava nehlava, dokud jej někdo neodtrhne, aby toho nechal. V rukou má velkou sílu, ne jen díky taháním všech těch pytlů s krmivem pro zvířata a nošení jim vody, ale i díky svým provizorním boxovacím pytlům. V řeznictví má v chladící místnosti vždy alespoň jedno celé prase a do toho si po každém dni pořádně zabuší, aby se trochu uklidnil. Při zacházení se zvířaty je také potřeba nějaká ta síla, a to nejen v rukou. Třeba při zkrocení rozrušeného koně, nesmí pustit otěže, i když se vzpouzí vší silou. Nutno je také použít nějaká chlácholivá slova. Při prodeji musí působit co nejmilejším dojmem, a i když mu to dává hodně zabrat, tímhle směrem se přetvařovat umí. Dělá to už odmalička, takže to nikdo ani nepozná, že to není upřímné. Mnohem radši je však milý na zvířata než lidi. Jízda na koni mu rozhodně není cizí, jako snad každému tady v jeho kraji. Nejen díky tomu si osvojil práci s bičem. Také je docela mrštný a jeho reflexy jej zatím nenechaly ve štychu, když nějaké zvíře nereagovalo dobře na situaci a třeba by mu i ublížilo. Je zvyklý si všechno obstarávat a dělat sám, nepotřebuje žádnou chůvu ani se na někoho spoléhat. Zašívat roztrhané oblečení a ošetřovat různé odřeniny a rány je zvyklý.


Všimnout si ho v davu lidí není zase tak nemožné. Se svojí výškou 189 centimetry docela vyčnívá nejen mezi svými vrstevníky, ale také v řadě ostatních obyvatel. Ve své práci potřebuje hodně trpělivosti, ovšem když sundá řeznickou zástěru, jako by s ní sundal i toto. Je to horká hlava. Když se mu něco nelíbí, umí to patřičně dát najevo a nepřemýšlí, co za následky to pro něj bude mít. I když se jedná o člověka, který je přirozeně společenská rasa, i v tomto se liší. Společnost lidí nevyhledává, když to není krajně nutné, třeba při Sklizni nebo v prodejně. Lidem vlastně ani nevěří. Všichni jsou podle něj podrazáci, co jdou jen za svým štěstím i přes mrtvoly. Občas je to ale pokrytec, protože se chová stejně, pokud vidí možnost úspěchu. Někoho využije, aniž by si to třeba sám vůbec uvědomoval. Je to uzavřená kniha, pokud nepotřebuje, nemluví. Pokud už promluví, často naštve hned prvního člověka, když se nesnaží být milý. Možná proto se občas dostává do rvaček a má pár nepřátel. S rostlinstvem je skutečně na štíru. Trávu od asfaltu sice pozná, ale víc od něj nikdo čekat nemůže. Neměl ho to kdo naučit, i když by mohl sám, takovou trpělivost by na toto neměl. Přirozeně by si z kraje měl odnést lásku ke všem zvířatům, ale ne. Nesnáší hmyz a všechny tyhle malé potvory. Mnohdy je ani pořádně nejde vidět a už od nich máte žihadlo. Pokaždé, když nějakého brouka vidí, chytá úplný záchvat a okamžitě ho rozdupe. Možná se jich i bojí. Střelné zbraně neuznává. Pokud je někdo natolik zbabělý, aby se mu postavil čelem, je to pro něj mrtvá osoba.


Narodil se do farmářské rodiny jako druhé dítě. Svoji matku nikdy nepoznal, protože zemřela krátce po jeho porodu. Stále krvácela a nešlo to zastavit. Nikde poblíž nebyl tak dobrý lékař, aby ji dokázal zachránit. Samozřejmě ho to teď trápí, že ji nemohl poznat, protože otec s bratrem o ní neustále mluví jako o té nejlaskavější osobě na celém světě. Možná kdyby neumřela, War by byl úplně jiný. Už odmala se lidí stranil, nijak si se svými vrstevníky nehrál. Staral se raději o zvířata a trávil čas s nimi. Mimo to, ho otec učil krájení masa, aby si na nůž ve svojí ruce pořádně zvykl. Ve svých pěti letech dostal černou klisnu Suzi, jak je tomu v jejich rodině zvykem. Našel tak konečně svoji první spřízněnou duši. Je to jeho láska. Chodíval s ní na výstavy, dokonce i v dnešní době stále chodí, kde oba prokazují obrovskou soutěživost. Jaký pán, taková klisna. Na ni nikdy bič nepoužil, ale na ostatní koně v jejich stádě ano. V jeho osmi letech ho otec naučil zabíjet. Začal s králíky v kotci a postupně se to zvyšovalo. Warnera to nijak nepoznamenalo, viděl to už od dětství, mnohdy se i sám chodil na otce koukat, jak to dělá. Když jeho bratr dosáhl dospělosti, otec mu nechal celou farmu. War byl z toho celkem špatný, protože tam také udělal spoustu práce. Proto mu otec v den dosažení jeho patnáctin věnoval řeznictví, aby se náhodou ještě nestala bratrovražda. Tak jak to má být, spolu náležitě začali spolupracovat, čímž vytvořili jejich vlastní rodinný podnik. Bratr s otcem se starali o zvířata na farmě a Warner si je od nich bral do řeznictví. Je to celkem dobrá harmonie. War tak na svá bedra dostal velkou zodpovědnost a naučil se ji nést. Díky tomuto všemu jeho každodennímu kolotoči nikdy neměl moc čas přemýšlet nad Hrami ani nějakou vzpourou proti Kapitolu. Tyto věci bere jako okrajové části svého života, které když nemusí, tak raději vypustí z hlavy, aby se zabýval něčím, pro jeho život důležitějším.

Chester Fyord

16. january 2017 at 18:41 | Larsyn

Player: Lukyner

FC: Jacob Tremblay



Contact: mokosik@seznam.cz

Age: 12 - probodnuté břicho: H.A.


Token: Kousek uhlíku

[ čestr fijord ]


Ačkoliv se může zdát jako malý bezbranný chlapeček, Chester už si toho spoustu zažil a už ví, jak nespravedlivý a těžký život je. Obzvlášť, pokud žijete ve Dvanáctém kraji. Už od útlého věku si musel zvyknout na těžkou a tvrdou práci. To ho naučilo vytrvalosti a on díky tomu zvládne pracovat stejně dlouho, jako dospělí. Je také zvyklý jen na opravdu malé porce jídla, dokáže si vystačit i s ubohým krajíčkem chleba na celý den. Ale on je vůbec rád i za to, jeho skromnost by mu ani nedovolila stěžovat si. Ačkoliv se silou nevyrovná větším a nebo starším dětem, on je silný uvnitř. Hodně toho vydrží, má silnou vůli. Pokud si něco umane, prostě to zvládne ať to stojí, co to stojí. Je zvyklý na těžko u a špinavou práci, dokonce i krev je u něj na každodenním pořádku a nenahání mu strach. Jeho rodiče jsou totiž doktoři a často si vodí zraněné obyvatele Dvanáctky i domů. Díky tomu se něco málo naučil o anatomii a o lehčích zraněních, ta vážná by nezvládl. Přesto umí dát první pomoc, umí rozeznat i některé léčivé byliny a dokonce dokáže zašít menší rány. Co se týče plodů a bobulí, často jsou to jediné, co za celý den sní a tak se v nich dobře vyzná. Rozumí si také s vodou, už jako malý s kamarády chodil k rybníku a učil se plavat. Umí dokonce i rybařit, takže občas přilepší své rodině i čerstvou malou rybkou k večeři. Co se týče fyzických dovedností, kromě celkem slušné výdrže je i díky své velikosti a malé váze lehký a mrštný. Naučil se lézt po stromech a z větví si dělá prolézačky, bere to jako hru. Co se týče zbraní, má celkem štěstí. Jeho dědeček si občas po nocích v hospodách přivydělával tím, že si zavázal oči a házel vrhacími noži. To také naučil svého malé vnoučka, který to sice spíše bere jako zábavu, ale ani si pořádně neuvědomuje, že by se mu to někdy mohlo hodit. Co se týče jiného arsenálu, už to taková sláva není. Jediné, co s čím by se dokázal ohánět je možná tak obyčejný nůž, pohrabáč a nebo běžné domovní nástroje . Umí se také dobře schovávat a maskovat. Nejprve toho využíval pouze ve hře na schovávanou, ale později se mu to hodilo i když se chtěl vyhnout příliš náročné práci. Také umí vázat uzly a splétat je do jednoduchých, ale pevných sítí.


Mezi jeho největší slabiny patří rozhodně malý arzenál zbraní, které umí ovládat. Příliš si nerozumí ani se střelnými zbraněmi, ani se zbraněmi moc na blízko. Proto mu pořádně vyhovují jen vrhací nože. Jeho menší vzrůst za slabinu nepovažuje, spíše naopak. Jeho negativem je spíše jeho nízký věk, takže ještě není tolik zkušený a pořádně neví, jak to ve světě mimo Dvanáctý kraj chodí. Také není ještě tolik fyzicky zdatný, takže by asi jen těžko přepral kluka třeba jen o tři roky staršího. Prát se vlastně ani pořádně neumí, nikdy neměl důvod se na někoho prostě jen tak vrhnout. A ačkoliv je lehký a výdrž docela má, běh mu z nějakého důvodu dělá problémy také. Nějakou dálku uběhne, ale potom se hodně zadýchává a bývá dost nápadný. Lov je u něj velkou neznámou. Maso jí, ale sám by nedokázal zabít nevinné zvíře jako srnku. I technologie, byť ne tolik náročné jsou pro něj něco, v čem se rozhodně nevyzná. Nedokázal by poznat nastraženou past a nebo silnou výbušninu, ať se to může zdát sebevíc zvláštní. On je malý a s podobnými věcmi prostě nemá zkušenosti. Také se děsí navazovat nové vztahy k novým lidem. Neví, co od nich čekat a jestli si spolu budou rozumět. V tomhle ohledu je také dost naivní, přeci jen je to ještě dítě. Neuvědomuje si to, že kamarádství s ním může někdo jenom hrát a v té nejvhodnější chvíli mu vrazí nůž do zad, doslova. Když se prostě s někým spřátelí, on to bere prostě na celý život. Jeho největší slabinou je ale strach. Přeci jen bude poprvé v životě úplně sám a bude se muset spolehnout jen a jen na sebe. Jeho velkým strašákem je také pocit samoty ve tmě. Bojí se tmy, nemá ji rád a rodiče ho musí vždy před spaním uklidňovat.


Narodit se do Dvanáctého kraje jako jedináček, už to je dost těžké. Své o tom ví i Chester, který se narodil jednoho prosincového dne do lékařské rodiny. Ačkoliv by se mohlo zdát, že v rodině se dvěma doktory peníze nechybí, opak je pravdou. Většinou si pacienty museli vodit až domů a většina z nich nebyla kvůli jejich zdravotnímu stavu schopná zaplatit. Proto musel Chester pomáhat tak, jak se dalo. Když byl menší, jenže o něco málo menší než teď, chodil alespoň s hrníčkem do lesa a trhal do něho borůvky, ostružiny a nebo lesní jahody. V zimě zase chodil tajně k zamrzlému jezeru na ryby, přičemž si sám musel vysekat otvor do ledu a vyrobit si prut. Během jarních a podzimních měsíců si našel práci v řeznictví, dokonce dostával trochu peněz a když odvedl opravdu dobrou práci, dostal také třeba uzenku a nebo nějaký kousek salámu. Díky této práci, a také zkušenostmi s pacienty svých rodičů se nebojí krve. Také už mu nevadí, když si během práce zašpiní ruce, to prostě k životu ve Dvanáctce patří. Co se týče školy, patří k těm průměrným studentům. Škola ho baví, ale prostě jsou pro něj i důležitější věci. Hladové hry nějak moc nesleduje, do teď ho obloukem míjely. I když dosáhl věku dvanácti let, a tak se jeho jméno už v celkovém slosování nachází, příliš nevěří tomu, že by měl být právě on ten nešťastník. K jeho oblíbeným zálibám patří hraní si s kamarády a trávení času v přírodě. Miluje především hraní si na schovávanou a taky si rád zlepšuje dovednosti ve vrhání nožů. Sám si není jistý, co by chtěl v budoucnu dělat a čemu by se chtěl věnovat, jeho rodiče ale tajně sní o dalším lékařovi. Protože ve Dvanáctém kraji není zdravotníků nikdy dost.

Nerva Keithsbone

7. january 2017 at 0:58 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Alysha Nett



Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 18 - uškrcena: Warner Malcolm


Token: Silikonové vycpávky

[ nerhva kýtsboun ]


Již od útlého věku pro ní bylo nutností navštěvovat výcvikové centrum a trénovat na Hladové hry. Rodiče to chtěli, prarodiče to chtěli a v podstatě všichni blízcí z ní chtěli vychovat nového vítěze. Jako malá si Hry nikdy nedávala za prioritu, vlastně až časem si na to zvykla. Nakonec to pro ní bylo denní rutinou, a chtíč k dosažení vítězství pro ní bylo každým dnem silnější a silnější. Na tréninku jí záleželo a praktikovala to téměř všude, ať už v centru, doma nebo venku. Pokud zrovna nepracovala, tak trénovala. S čím se může chlubit, budou její horolezecké schopnosti, které postupně vypilovala po letech strávené v horách, v dolech a vyhledáváním dobrodružství v Panemu nebo spíše jenom v Druhém kraji, protože o tom, že se někdy pokoušela opouštět kraj, nikdy nikomu nepověděla. Mezi takovéto schopnosti patří i její rychlý běh na dlouhé vzdálenosti v jakémkoliv terénu, opět se odkazuje na její vycházky po horách, kde cesta není žádné pohlazení a rovný asfalt. Kvůli těmto vycházkám poznala mnohé, takže jí rozhodně nevadí horší podmínky. Je dobrá lovkyně, ať už by se kořist snažila ulovit sama nebo by na to seskládala primitivnější past, které jsou pro ní trochu nuda, ale zvládá je. Vždy byla trochu zbrklá a všechno chtěla mít hned, proto je taky v několika věcech dobrá, že jen tak něčeho nenechá. Kromě takových talentů, to samozřejmě umí i s pěstním bojem anebo bojem se zbraní. Dokázala by snad bojovat i se cepínem, který dost využívá, když se vydává na tůru nebo lézt. Kdyby si mohla vybrat kteroukoliv zbraň, pravděpodobně by sáhla po kordu, rapíru nebo by si vybrala podlouhlejší deskovitou čepel jako je katana a mačeta. Kromě normálního tréninku se taktéž věnovala šermování jen tak pro zábavu. Někdo si může říct, že je to naprosto neschopný sport, kde dva lidé nekonečně šermují až jeden toho druhého zapíchne. Jenže ona se tím šermováním dost přiučila, např. od toho získala dobré reflexy a rychlé pohyby. Dokáže bojovat i s jednou rukou za zády a druhou se zbraní provádět své smrtelné výpady. Ve výcvikovém centru se samozřejmě zase věnovala jiným zbraním, aby v podstatě porozuměla všemu, s čím by se náhodou mohla setkat. Mimo sečných zbraní by si rozuměla i s nunchaky nebo boxerem, jelikož i v pěstním boji vždy zářila.


Nerva není ten typ, co by se úplně odmalička věnovala tvrdému tréninku. Pár let jí trvalo, než se do toho naplno dostala. Takže v něčem určitě polevuje, kdybychom si to měli srovnat s ostatními vrstevníky. Nedokáže bojovat s dálkovými zbraněmi jako je luk, kuše, foukačka a cokoliv tomu podobnému. Ke všemu se jí nikdy nelíbil ten fakt, že by si furt musela na to shánět šípy, proto taky nikdy nevyzkoušela vrhací nože nebo cokoliv jiného vrhací, protože by se neustále musela starat o to, kolik jí toho ještě zbývá nebo kam se to všechno podělo. Tohle jí tedy nikdy nelákalo a vždy věděla, že by jí to v aréně jenom zdržovalo, tudíž se k těmto zbraním vůbec nedostala. Taky by nezvládla nic s trojzubcem, a to jen proto, že ho prostě nezná. Jistě jako každá zbraň má nějakou ostrou stranu, tak samozřejmě by s tím něco jako profík svedla, ale uznejme, že to prostě efektivní nebude. Nikdy se nenaučila plavat, i když k tomu měla několik příležitostí. Má thalassofobii, což je panická hrůza z velkých vod - konkrétněji k otevřenému oceánu a taky k místům, kam nemůže dohlédnout. Nekonečné tmavé vody, hluboká jáma, nikdy totiž nevíte, co se tam dole skrývá. Nedokázala by si ani poradit, kdyby se setkala s žraloky nebo dokonce s neškodnou velrybou, prostě z toho má strach i veliký respekt. Raději tráví čas na souši a v horách, takže od vody bývá vždycky dost daleko. Nikdy nebyla fanynkou rostlin, jako, co to vůbec je? Kytky ji nezajímají, pokud do toho nepočítá kaktusy. Takhle si nechala na zahradu dát několik kaktusů, protože se vždycky o něco chtěla starat. Jenže cokoliv, co potřebuje větší údržbu nebo péči, tak to většinou do týdne zemřelo. Proto jí rodiče dali kaktus a s tím si odmala vystačila. Z toho vyplývá, že by se nedokázala ani postarat o spojence, ale v aréně je to jedno a každý by si měl vystačit sám, takže co? Další nekvalitou se uchovává v ní samotné, je to její horkokrevnost. Vlastně se dost často rozčiluje a potom jí to moc dobře nemyslí, je zbrklá a dělá kraviny. Nepřemýšlí o svých činech, a to je občas nebezpečné.


Nerva je jedináčkem v rodině Keithsbone, která je po několika dekádách věrná Kapitolu spolu s dalšími, co se podílí na jejich podniku. Nejsou nijak vlivní a bohatí, ale vystačí si s tím vším. Jejich rodina zkoumá trosky, divočinu, historii Panemu a vlastně cokoliv jiného, co po nich Kapitol chce. Proto ta záliba ve vycházkách mimo kraj a časté dobrodružství v dolech. Takhle jednou právě Nerva nalezla dávno ztracený Ořech ve Dvojce. Nikdo vůbec netuší, jak se něco takového mohlo ztratit. Mohou za to však vděčit 13. kraji, se kterými jsou teď Kapitol s Dvojkou v "tiché válce". Toto vojenské velení se prozatím udržuje v tajnosti mezi Druhým krajem a Kapitolem. Ona za to získala velmi tučnou odměnu pro celou rodinu a je spokojená, pořád neustále provádí skvělou práci. Kvůli tomu, co se děje v jejich rodině, ví mnoho o minulosti, ale je natolik věrná, že tohle nikdy nehodlá prozrazovat stejně jako všichni ostatní, kteří se na tom podílí. Vlastně kvůli tomu musela jít pod krevní přísahu, takže kdyby něco takového prozradila, byť jen málo - zemřou všichni, co jsou krevně spojení s ní. A celá rodina, to je docela dost, takže by se raději nechala i zmučit a zabít. Toho se nebojí, ona už je sama celkem drsná a statečná, zas to ale nemůžeme přehánět. Na pohled se sice kvůli tetováním může zdát jako naprosto bezcitná mrška, co by se nebála nic provést a rozdrtila by všem nepřátelům lebku, ale přece jenom se v ní najde ta citlivá část. Sama se ještě dost hledá. Citlivá je hlavně ke své bisexualitě. Ví, že tohle Panemský zákon nepodporuje, a proto se k tomu chová jako k nemoci. Jenom proto, že z větší části ji přitahují slečny, tudíž by se z ní mohlo ke konci vyklubat plnohodnotná lesbička. Neví, co s tím má dělat a nikomu to nikdy nepověděla. Snaží se to skrývat svým "až příliš" dívčím chováním a častým střídáním partnerů z mužských řad. Cítí se lépe a má pocit, že se to tímto způsobem zlepší, když jenom bude předstírat, že je ve společenské normě Panemu nebo bychom mohli spíše říci Kapitolu. Kvůli tomu se naučila tolerovat dost lidí, i když jí bezmezně omezují a štvou. Dokonce nechová žádnou velkou zášť k jiným krajům a bere všechny rovnocenně, i když si nikdy neodpustí pár vtípků k chudým krajům nebo k takovým, kteří neměli nikdy tu možnost trénovat a jsou v jejích očích tak trochu slaboši.

Zephyrus Printemps

3. january 2017 at 1:34 | Larsyn

Player: Fenhrier

FC: Matthew Gray Gubler



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 16 - prostřelený krk: S. Echelon


Token: List od Cosa Nostra v italštině

[ zefyrus phrantomb ]


Zase preto, lebo má rád prácu okolo vinice neznamená, že je nejaký slaboch, alebo čo. Sakra, je to rodák Prvého kraju, ťažko trénovaný profesionál o výške dvoch metrov a sile troch koní. Otĺkať sa s niekým vie prakticky odjakživa. Brániť svoju česť a hlavne drzý slovník Primaveri za pomoci svojich mocných rúk dokázal už od ranného detstva. Začalo to tým, že ve škole šmaril spolužiaka do brucha za to, že si dovolil nesúhlasiť s ich šikanou. Čo to už len má znamenať? Keďže povaha jeho a jeho dvojičky sa nezmenila, túto zručnosť musel naďalej v hojnom množstve používať, aby nedostali kopanec do ich dokonalých malinkých noštekov. Zephyrusovi netrvalo až tak dlho, kým sa naučil uštedriť perfektný úder hoden ma jstra pouličných bitiek. Možno je za to zodpovedná aj jeho ostrá navervovanosť, čo sa teda týka jeho prílišnej sebamotivácie do fyzických konfliktov. Stačilo pár odporcov jeho dokonalosti a on sa na nich po hoci len pár pokusoch dokázal naučiť, kam presne človeka kopnúť, aby skuvíňal od bolesti ako choré zdochýnajúce šteňa. Trafiť niekomu krk, keď to nečaká, rozbiť nos, zlomiť rebro, či udrieť ranu pod pás mu nerobí sebemenší problém. Jeho špinavá povaha zamorila jeho svedomie rýchlo a bez akýchkoľvek prekážok. Bola to ako rádioaktivita, uniknutá z poškodenej jadrovej elektrárne, čo bez toho, aby uberala zo svojej intenzity a sily, sa šírila do okolia jeho psychiky a kompletne ju premenila na emocionálnu pustatinu prahne po násilí na prevažne slabších jedincov. Utekať pred niekým síce nikdy nebol jeho štýl, ale dokáže i to. Nenaučil sa to v tréningovom centre, pretože tam kladú dôraz hlavne teda na silovú časť prípravy na Hry, ale doma, pri práci vo vinici s naučil rýchlo uháňať medzi množstvom stromov. Teda naučil, jemu to dosť išlo samé od seba, dá sa povedať. Už ako krpec Zephyrus nosil svojmu otcovi niektoré veci, čo si zabudol doma. A keďže mnohokrát bol už veľmi vzdialený od chalupy, musel sa fakt poponáhľať, aby stihol aj doručiť potrebný materiál a aj stihnúť vyučovanie v škole. V polohe poslíčka sa síce nerád, no stále nachádza. Je prvý, kto musí utekať do obchodu, ak jeho mamka zabudne nakúpiť potrebné potraviny na nedeľný obed. Je možnosťou číslo jedna, keď sa niekto musí obetovať a rýchlo doniesť nejaké víno z pivnice pre vzácnu návštevu. Je to celkom voprus, ale čo narobí. Takto sa teda stáva majster behu na krátke a stredné vzdialenosti. Nevedno, na čo mu to bude v aréne, keďže profíci väčšinou pred nikým neutekajú. Skôr sú tí, pred kým by mali utekať druhí. A niekým takým Zephyrus bez väčších pochýb je. Nesúhlasiť s jeho myšlienkami sa rovná pre odporcu trestu smrti, a to poriadne bolestnému. Z arzenálu širokej škály zbraní, čo sa naučil vo výcvikovom centre ovládať, sa mu najviac pozdávajú strelné zbrane. Zastreliť niekoho na diaľku je tak nehorázne bitchy, až mu to príde vtipné. Jeho skill s lukom je viac než obdivuhodný, s kušou možno ešte viac než to. Zamieriť dokáže veľmi rýchlo, za nízkej viditeľnosti a dokonca i za horších poveternostných podmienok. Pevné ruky, čo sa netrasú sa žiadnych podmienok a vedia veľmi dobre koordinovane poslúchať jeho rozkazy, sú najmä pri tejto disciplíne veľmi žiaduce, a tak je veľmi šťastný, že je práve on ich majiteľom. Okrem tejto zbrane celkom dobre korešponduje s hocičím, čo je zamerané na presnosť. Možno nejaké tie oštepy, fúkačka s jedovatými šípkami - veď to poznáte. Keď bude veľmi zle, dokáže niekoho zakolať aj dýkou, nožom. V tréningovom centre sa naučil nielen mlátiť sa, vykryť silné útoky, strieľať s milimetrovou presnosťou, no čosi pochytil aj z prežitia v prírode. Bavilo ho to najmä preto, lebo vždy mal nejaké to nadanie na biológiu a chémiu. Mal ku tomu samozrejme vrodené citové väzby, pretože keď váš otec vyrába drahé vína, destiluje alkohol, ste proste odkázaný na to, aby vás to zaujímalo. Rastliny po mene síce nepozná, ale vie ich zaradiť do dvoch zoznamov: jedovaté a jedlé. V krajnom prípade si určite bude vedieť nájsť aj potravu v podobe červíkov či niečoho, čo by ostatní možno nedali ani len do úst. Je to tak trochu maniak na tieto adrenalínové veci, takže nebude to pre neho až taký veľký problém, ako by sa mohlo na rozmaznaného fagana z Jednotky zdať. Je veľmi mentálne nezávislí od spoločnosti iných ľudí. Je totižto len veľmi málo ľudí, čo si zaslúžia jeho ctenú pozornosť a nemá chuť im streliť facku, alebo ich mentálne ničiť. Zephyrus je inak dosť vytrvalý jedinec, mimo teda vzťahov s ľuďmi. Jedna z jeho najväčších síl ,podľa jeho slov, je prepojenosť so svojou sestrou. Nevedno, či je to nejaké veľké plus do hier, ale fakt s ňou dokáže na nejakej inej mimotelovej úrovni komunikovať. Vie vycítiť ako sa cíti, či nemá s niečím problém, alebo i to, či je hladná a smädná. Je to naozaj niečo veľmi jedinečné, čo podľa toho, čo teda počul z nejakých televíznych relácií, alebo z toho, čo čítal v časopisoch, sa občas medzi dvojčatami môže diať. Okrem iného, sa po vzore ich vzťahu dokáže dobre dostávať do myslí druhých ľudí, a tak predpovedať ich emócie, ktoré môže neskôr zneužívať. Je to veľmi dobrý empatik a psychológ.


Povedzme si, že charizma z neho úplne tak nejako nevalí. Alebo ak aj áno, tak ju z nejakých príčin veľmi dobre potláča. Kamarátov si získava veľmi ťažko, pretože jeho kritériá sú často príliš vysoké na to, aby nimi niekto prešiel. Dialo sa to tak aj v škole, kde mal len pár veľmi dobrých kamarátov, niekoľko takých priemerne obľúbených spolužiakov a ostatný zvyšok teda dosť hate-oval a pravidelne šikanoval. Možno by som mohol zmieniť i tento fakt. Je o ňom rozšírené, že si rád dokazuje svoju moc nad inými tak, že ich ponižuje. Nie vždy je to len psychické, vo veľkej väčšine prípadov to prechádza i do telesného ubližovania, či vyhrážania fyzickou likvidáciou, ktorej je Zephyrus schopný. Niekto v aréne by sa mu možno za to rád pomstil, alebo si nebude vedieť nájsť spojenca, ťažko povedať. Vôbec nevie zakladať ohne. Dá sa povedať, že ohňa sa v istom štádiu dokonca i bojí, hlavne teda keď ho nemá pod kontrolou a nevie ho v prípade potreby urýchlene zahasiť. Keby má v aréne umrznúť k smrti, alebo si zapáliť oheň, pravdepodobne umrie. pokúšať sa síce môže, no nikdy sa na to nesústredil, zrejme mu to spolu s hľadaním zdroja pitnej vody prišlo moc low-end, pre socka kraje, však viete. Skôr než nejakú vodu nájde, bude očakávať od sponzorov, že mu niečo pošlú, pretože je možno trochu viac namyslený, než ostatní. Teda ak sa to dá nazvať namyslenosť - ide skôr o prehnané spoliehanie sa na svoje vlastnosti, v tomto prípade krása, pôvod z nóbl kraja. S tým, že pochádza z jednotky súvisí aj to, že je dosť navyknutý na dostatok všetkého, čo kedy potreboval. No povedzte, kto je už len v jednotke chudobný? Nemusí mu nikto práve prinášať pečené holuby pred ústa, ale tak pokiaľ nemá zdroj potravy na dosah, je nervózny. Rovnako to funguje aj s vodou, či hocičím iným, o čom sa domnieva, že to v tej chvíli potrebuje. Je trucovitý, čo sa týka rád okolia a máva celkom nervové výbuchy, keď dlhšie obdobie nejedáva. Dá sa to zhrnúť asi tak, že je to vlastne celkom obyčajný chlap, čo v transkripcií znamená, že je to len veľké nevyspelé dieťa, čo tak trochu aj keď s tým nesúhlasí, potrebuje pozornosť a starostlivosť niekoho iného. Ešte aj v lone matky sa jeho dvojčaťu Primavere vodilo lepšie. Zatiaľčo je ona tá dokonalá, perfektná ľudská bytosť, tento chlapec mal toľkú smolu a narodil sa s výrazne oslabeným sluchom. Tento zmysel mu pravdepodobne nebol súdený, lebo pri hre so svojou sestrou si raz dokonca poranil ľavý ušný bubienok, odvtedy počuje len na pravé ucho, a aj to len do istej miery. Jeho sluch je postihnutý tak na 40-50%. Vie čo-to odčítať z pier, pretože sa bojí, že raz ohluchne úplne. Každý v jeho prítomnosti musí hovoriť trochu nahlas, ak sa s ním chce porozprávať v hlučnejšom prostredí. Našťastie, na rozdiel od iných nahluchlých, nerobí hlasné zvuky, ktoré by si sám neuvedomoval. Pláva-NIE! Vie sa udržať na vodnej hladine, ale tomu z velikánskej časti vďačí svojej nadmernej výške, než svojmu skillu v plávaní. Aj keby teda nemá pôdu pod nohami, možno sa nejakými epileptickými manévrami udrží na hladine, prepláva pár metrov, no rozhodne to nebude žiaden rýchlostný rekord. Preferuje skôr beh, alebo keď tak chôdzu, ako spôsob presunu medzi dvoma miestami. Aj keď mal milión možností to zmeniť, nechcelo sa mu. Na bazén v tréningovom centre sa takmer vždy úplne vykašlal, pretože voda bola moc studená a celé to tam nebolo zrovna moc "comfy". Chlad predsa nie je príjemný nikomu, všakže? Pri Zephyrovi to platí trojnásobne tak, hlavne po tom, čo si ešte aj v lete dáva dlhé rukávy, pretože čo keby vietor?


Je tak trochu malou záhadou, že výsledok krátkeho manželstva pána a pani Printemps boli práve dvojičky. Často si vravievali, že dve sú vždy lepšie ako iba jedno, a že pán Printemps je proste tak šikovný vo všetkom, čo robí, že aj toto sa mu podarilo na prvýkrát. Niekomu to môže prísť vyslovene ako niečo proti prírode, nadiktovať si, koľko potomkov sa vám narodí, no sú to len trápne reči od ľudí, čo závidia to šťastie, ktoré bolo tejto rodine dopriate. Možno je za tým šťastím skrytá silná arogancia, čo si už niekoľko generácií v ich rodine vštepujú tým, že posielajú svoje deti do výcvikového centra, aby sa premenili na profesionálnych vyvolených (neznamená to, že sa aj do Hier dostali, zväčša mali veľkú smolu a niekto ich pri dobrovoľničení predbehol). Viete, iste to poznáte aj z reálneho života. Tým najnafúkanejším sa skrátka vždy bude dariť najlepšie. A výnimkou nie sú ani dvojičky Primavera a Zephyrus, výstavný klenot rodu Printempsovcov, ktorý na svoje dve "malé" poklady nedá nikdy dopustiť. Ich malí anjelici pritom vôbec nad hlavami nemajú takú jasnú svätožiaru, akoby rodičia chceli, alebo možno aj pod silnou vsugeráciou mohli vidieť. Ale poďme poporiadku. Tieto dvojčatá sú odjakživa veľmi silno prepojené svojimi mysľami. Nevedeli si to nikdy vysvetliť, ale často dokážu odhadnúť náladu, cítenie toho druhého bez toho, aby sa na seba čo i len pozreli, či zdieľali tú istú miestnosť. Je to niečo, čo od veľmi skorého detstva vedeli využívať vo svoj prospech. Od nevinných podvádzaní pri kartovej hre, až po už vtedy rozvinuté základy nejakej tej spoločenskej šikany. Vedeli sa vždy dokonale zhodnúť. Dokonca aj keď ich za nejaký ten prečin "vyšetrovali" každého zvlášť, mali toľké šťastie, akoby to teda niekto mohol nazvať, že sa dokázali presne trafiť a dokonale zapadnúť do vymyslenej výpovede toho druhého. Roky plynuli a oni rástli bok po boku spolu a len do horšieho. Síce doma sa dokázali premôcť a byť poslušní, všetok ten útlak osobnosti si museli niekde vybíjať. Tréningové centrum ich naučilo do života veľa vecí. Jednou z nich bola pýcha, čo teda rozhodne spolu s celou ich perfektnou rodinkou neúnavne neskrývajú. Ani sa len nesnažia pôsobiť priateľsky na ostatných. Keďže ich rodičia sú vinári celkom na úrovni, s vlastným domácim podnikom, za fľašku rizlingu sa im vždy prepieklo takmer všetko. Takže všetko, čo kedy robili, dokonca i stále robia, zostáva bez väčšieho povšimnutia zo strany okolia. Kradnutie sladkostí, hračiek prerástlo do väčších konfliktov, vyhrážanie sa, bitky. Spolu s rastúcou silou prichádzalo i rastúce sebavedomie a pocit nepremožiteľnosti. Ako pätnásťročný dokázali zarábať peniaze takým spôsobom, že si vyhľadávali pár outsiderov, od ktorých brali výpalné výmenou za fyzickú ochranu. Nikdy nikomu z nich ale reálne nepomohli. Bol to len spôsob, ako niekoho fakt zúfalého s bohatou rodinou ošklbať o menší obnos peňazí. Lenže malé čiastky drobných mincí sa zrátali a oni mohli na sklonku šestnásteho roku života začať s niečím celkom novým, na vyššom mieste v rebríčku spoločenskej neakceptovateľnosti. V Prvom kraji je život celkom easy, to všetci dobre vieme. Ľudia sa narozdiel od takej Desiatky či Dvanástky skôr vedia zabaviť, a tak zohnať drogy nie je sebemenší problém. Zephyrus sa vôbec nenahneval, keď jeho ctená sestrička rozbila dobre našetrený bank za trochu heroínu. Dá sa povedať, že sám prišiel s nápadom ho trochu rozriediť a poponúkať pár psychicky slabším jedincom, ktorý si dopredu vyhliadli v škole, akadémií, zo susedstva... Prvú dávku rozpredali na domácej párty, čo poriadali s "vybranými" osobami pri príležitosti zberu hrozna v ich viniciach. Alkohol a drogy - to je najlepší spôsob ako z niekoho učiniť notorika. Okolo polnoci boli dvojčatá jediné triezve osoby v dome, pomaly povynášali tie socky zo svojej chalupy. Zephyrus sa doteraz chechce na tom, ako sa ani neobťažoval ich prebúdzať. Len ich zobral pod pazuchu a zaviedol na verandu, pred dvere, na čo následne zazvonil na domový zvonček a stratil sa v tme. Takže to by sme mali skupinu "hrdinov", ako si to sami pomenovali. Následne ešte vytvorili mnoho ďalších, po každej droge pomenovali jednu grupu závislákov. Sieť sa výrazne rozrástla, poslední v reťazci sú zatiaľ ľudia závislí na ópiu, v kuloároch nazývaní "Makovice". Napriek tomu, aký mocný chemický arzenál skrývajú doma pod posteľami, okrem alkoholu, v podobe vína a cigariet nič z toho nikdy neužili. Nemusia skúšať nič, na čom by im potom mohol zostať akýkoľvek druh závislosti. Sú až moc psychicky silní na také hlúposti. Skôr strategicky a múdro uvažujú a sťažujú život druhým, pretože to je to, čo je pre nich skutočná zábava. Jednou zvláštnosťou je, že Zephyrus nikdy netrénoval so svojou sestrou. Trénovali síce paralelne, každý v ten istý čas, no nikdy na tom istom mieste v tréningovom centre. Možno si ju nechce asociovať ku ničomu, čo by mohlo súvisieť s Hrami. I keď cíti, že rodičia by z oboch mali radi víťazov, vždy bola ako tá krehkejšia braná práve Primavera, čo ho možno trochu zaráža. No teda, nie priamo to samotné pomenovanie, ale spôsob, akým sa ju snažili ochrániť pred ranami osudu bol niekedy vskutku prehnaný. Nedá sa však povedať, že by jeho radi nemali či ho nejako separovali zo svojej rodičovskej lásky. Len skrátka keď prichádza na ich favorita, tak je to práve jeho dvojička, ktorá je preferovaná. Paradoxne bola vždy práve ona tá, čo bola do morku kostí skazená a zaťahovala dokonca i Zephyrusa do zlých rozhodnutí. On sa im neštítil, ale povahu nemá rozhodne tak zlú. Keby boli rozdelení, je len málo pravdepodobné, že by z neho vznikla taká istá negatívna osobnosť, akou je teraz. Má veľkú fyzickú silu, no reálne ho kdesi moc moc hlboko v duši ju nebaví používať. Rád síce vidí ostatných trpieť, ale v rukách iných, nech sa s tým nemusí paprať on. Skôr, než nejaké bitky, sám od seba rád vyhľadáva prácu vo viniciach.

Darren Brightwell

27. december 2016 at 17:15 | Maddie

Player: Nightmare

FC: Graham Phillips



Contact: aschmied55@gmail.com

Age: 15 - protrhlá plíce: E. Leone


Token: Papírová loďka

[ daren brájtvel ]


Mnoho lidí si myslí, že pokud se narodíte do bohaté rodiny, tak jste na celý život šťastní a máte vše, co potřebujete. Ano, Darren možná má vše, co potřebuje, ale šťastný rozhodně není. Vyrůstal totiž ve stínu své naprosto dokonalé sestřičky Aurory a on byl vedle ní vždy ten špatný a zakřiknutý. Nikdy neměl nějaké skvělé komunikační schopnosti a mnoho přátel se v jeho okolí nepohybovalo… Dobrá, popravdě neměl žádné a ani se je nesnažil vyhledávat, protože nevěří, že existuje někdo, s kým by si rozuměl. Celkově je dost velký pesimista a nevěří, že se někdy jeho život změní, a když už, tak určitě k horšímu. Dále se také naučil nevěřit nikomu, ale zase není tak paranoidní, aby si myslel, že ho chtějí všichni zabít. Je spíše opatrný, aby člověk, se kterým hovoří, neudělal něco neočekávaného, a proto často zvažuje všechny možnosti, které by se mohly stát. Proto dokáže jednoduše předvídat, co se stane, nebo co kdokoliv udělá. Nevěří ani Kapitolu a lidem v něm a očekává, že jej každou chvíli vyberou do Her. Nebyla by zábava, poslat tam dítě majitele elektrárny? Často cvičí a snaží si udržet aspoň nějakou fyzičku. Občas se proběhne nebo udělá pár kliků, jenže mezi dívkami mu to z nějakého nevysvětlitelného důvodu moc nepomůže, protože to s nimi prostě neumí a občas je za to sám na sebe naštvaný. Co se týče zbraní, není to nějaký odborník, ale když mu bylo třináct, vyloudil ze svého otce sadu vrhacích nožů a smutné je, že to byl jeho poslední dárek k narozeninám, který od něj dostal a dostal tak najevo, že se na něj otec absolutně vykašlal. Se svými noži cvičil dost často, protože čím dál víc počítá s tím, že se do Her přihlásí dobrovolně. Co jiného by měl dělat? Být do smrti to "druhé dítě"? Radši umře někde v aréně, než aby byl po celý život zakřiknutý. Pravdou zůstává, že stále nedosahuje profíckých schopností, ale dokáže celkem dobře mířit. Jedinou další zbraní, kterou by čistě teoreticky mohl bojovat, je obyčejný nůž a samozřejmě, kdyby jeho protivník měl něco jako meč, tak by byl v koncích. Darren se rozhodně neštítí krve a nebál by se někoho zabít, protože Hladové hry mu ukázaly, co je život v Panemu a hlavní heslo Hunger Games je: Nezabiješ, nevyhraješ, a proto se tím řídí. Má také nějaké základní znalosti o anatomii, ale nejsou nějak moc podrobné, aby znal latinský název každé kosti. Co se týče přežívání v přírodě, opět to není úplně dokonalé. I když možná by zvládl rozdělat oheň, nebo postavit opravdu jednoduchý přístřešek a s trochou fantazie by nastražil i nějakou jednoduchou past. Rozhodně by stálo za zmínku, že tento klučina není vůbec blbej. Ve škole měl vždy dobré známky a dával pozor, ale stejně to nestačilo proto, aby ho papá měl rád. On sám si myslí, že by se mnohem víc hodil na nástupce svého otce, ale ten si to zřejmě myslí trochu jinak, navíc by byl dost špatný v pokusech si udržet respekt a autoritu. Ze sledování Her má také nastudované různé taktiky splátců všeho druhu, pamatováka on má. Takovou menší perličkou je, že umí skládat origami, dělá to hlavně, aby si vyčistil myšlenky.


Často je dost nemotorný a převrhne kdejakou sklenici, kolem které byť jen projde. Většinu času trávil o samotě, proto neumí moc dobře spolupracovat s ostatními lidmi, což by mohl být veliký problém v případě spojenectví. Vždycky to byl sólový hráč, avšak postrádá sebevědomí. Kvůli svému pesimismu vidí všechno černě, a to i svoji budoucnost, což ho sice připravuje o většinu sebevědomí, ale na druhou stranu se snaží být na všechno připraven, ať už psychicky, tak i fyzicky. Jeho problémem je, že je hodně tvrdohlavý a když si něco umane, nikdo ho nepřesvědčí k opaku… Většinou ani není nikdo, kdo by se ho přesvědčovat pokoušel, ale on si na samotu už zvykl a zatím si žádné imaginární kamarády nevytváří, zdá se tedy, že je prozatím v pořádku a není blázen. Většinou se snaží skrývat své emoce, ale je to mizerný herec, nikdy se nepotřeboval před někým přetvářet a ani lhát, takže pro jistotu bývá dost pravdomluvný, aby nevyšla najevo jeho lež a bylo to ještě horší. Trpí lehkou nyktofobií, což se strach ze tmy, není v úplně pokročilém stádiu a projevuje se jen, když nemůže opravdu dlouho usnout, najednou pak začíná slyšet různé zvuky, které nic neznamenají, ale jemu nahánějí strach. Ačkoliv se dost snaží cvičit, není nijak extra silný, prostě se narodil spíš jako myslitel, než jako rváč a v boji tělo na tělo by pravděpodobně prohrál. Moc žádné fyzické handicapy naštěstí nemá, pouze by stály za zmínku jeho výjimečné bolesti hlavy, když je vystaven přílišnému horku. Kromě svých vrhacích nožů neumí používat žádnou jinou pořádnou zbraň, takže žádné oštěpy, harpuny, meče, mačety, luky a kuše pro něj nejsou. Nevyzná se moc v bylinách, protože krajina v Pátém kraji je totálně zdevastovaná a ve školách se všechna výuka motá kolem energetických zdrojů a vlastností elektřiny, učivo je tedy mnohem více zaměřeno na fyziku, než biologii.


Snad nejbohatší rodina v Pátém kraji - rodina Brightwell se těšila nového přírůstku, ovšem pan Hugo Brightwell si přál druhou dceru, neboť jak se zdálo podle jeho prvorozené dcery, tak dívky bývají hodnější a možná mají lepší vůdčí schopnosti, které on potřeboval pro své nástupce ve vedení továrny. Zklamáním bylo, když jeho žena porodila syna, a už začal klíčit jeho nezájem o něj. Z počátku se o něj víceméně staral, dokonce ho naučil chodit a mluvit, ovšem zhruba když mu bylo pět let, přestal se o něj zajímat úplně a Darren se na světě ocitl sám. Po zbytek celého svého života byl nucen poslouchat, jak je jeho sestřička Aurora dokonalá a jak bude úžasným dědicem elektrárny. To jej naučilo ji nenávidět a závidět jí její oblíbenost u rodičů. Už v té době neměl žádné kamarády a ostatní děti si ho nevšímaly, protože prostě si nechtěly znepřátelit Auroru, která byla takovou dětskou "celebritou". Často se společně prali, přičemž jeho sestra skoro vždycky vyhrála. Naučil se vystačit si sám a na ostatní kašlat. Nejvíce času tráví u turbín, kde je aspoň nějaká příroda a kde je klid na přemýšlení. Se svými noži trénuje u sebe v pokoji, kam stejně nikdo nechodí, takže nikomu nevadí zničená zeď naproti jeho posteli, do které byly nesčetněkrát zabodnuty a opět vyjmuty jeho nožíky. Jeho pokoj je celkově v dost dezolátním stavu a jediný kus nábytku, který je bedlivě střežen, je knihovna, kam se mu podařilo nastřádat pár svazků. Převážně je ukradl rodičům, ale ty něco tak nudného jako knihy nezajímá, když mají tak drahou televizi, na kterou se Darren dívá, jen když běží Hunger Games. Nikdy nemívá nějakého určitého favorita, spíše studuje taktiky splátců, ale nelze popřít, že by nějaké ty oblíbence neměl. V zásadě jde o, jak jim on říká, překvapivé splátce. Jsou to ti, kteří na začátku vypadají úplně neškodně a poté prostě vyhrají. Jeho současný vztah se sestrou už není tak hrozný, jako býval dříve. Ano, stále se moc nemusí, ale už se neperou a většinou si jdou z cesty. On se sice snaží se s ní nějak opět spřátelit, ale bojí se, že když se o to pokusí, tak se mu sestra vysměje nebo něco podobného. Přijde mu ale hezké, že stále se snaží mu dávat dárky k narozeninám, když už na něj papá kašle, a on jí to, dá se říci, oplácí. U ní je jednoduché dát jí dárek, stačí nějaká obyčejná rtěnka, nebo lak na nehty, který pořídí se svým kapesným, kvůli kterému se za něj výjimečně postavila matka. Ano, s matkou měl vždycky lepší vztah než s otcem. Ona ho totiž stále bere za svého syna, kterého porodila, a tak se čas od času snaží zastat nějaké ty mateřské povinnosti. V těchto momentech bývá pro uzavřeného Darrena celkem nesnesitelné, když se ho ptá na školu, kamarády nebo dokonce na děvčata. Zkrátka nemá to lehké a ani nevěří v to, že se to zlepší.

Aurora Brightwell

27. december 2016 at 17:13 | Maddie

Player: Maddie

FC: Skyler Samuels



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 18 - protrhlá plíce: E. Leone


Token: Origami jeřáb od bratra

[ aurora brájtvel ]


Tahle princezna se sice může na první pohled zdát jako neškodná mladá dívka, ale je to jenom první dojem. Aurora je sice princezna, ale všechno jenom v dobrém. Její hlavní plus je v komunikaci s lidmi, kde nemá problém a nebojí se svoje schopnosti použít k tomu, aby dostala, co chce. Neustále si posouvá mez toho, co je ještě únosné a co už ne. Z toho vyplývá, že se nebojí nových věcí. Vlastně je celkově dobrodružná a ráda něco podniká, nevydržela by jenom sedět na zadku a čekat, až se něco stane. Dokáže se vydat do nebezpečí a dokáže i vést ostatní za sebou, takže má vždycky houf kamarádek a kamarádů a s nimi zažívá největší dobrodružství. Jako dědička elektrárny musí zvládat všechny věci jako finanční matematiku, statistiku nebo pravděpodobnost, což jí ale nedělá problém, na to je chytrá dost. Chytrá a cílevědomá, celkem vražedná kombinace, ale ona to používá jenom k věcem, o kterých si myslí, že jsou dobré. Vyzná se v energiích, v elektřině a i celkově nějak v technologii, tam je hlavně doma. Nikdy si nebrala oblázky a taky nikdy nemyslela, že by šla do Her, což zatím funguje, ale každé ráno chodí běhat a posiluje, což spíš dělá kvůli sobě, aby se udržovala fit a měla hezkou postavu. Má geny spíš na sprinty, ale chodí běhat alespoň pět kilometrů, aby si na to zvykla a vydržela. Zpočátku to byla cesta peklem, ale teď už se zlepšuje. Je schopná celou dobu běžet bez zastavení, jenom je to dost pomalé. Posiluje potom hlavně břicho a ruce, s tím už problém nemá. Spíš se jí líbí to, že vypadá a cítí se dobře, než že má pevný břicho. Občas chodí plavat, což umí, ale ne tak rychle a ne s takovou výdrží, ale udrží se nad hladinou, nebo na kolečkové brusle, které má dost ráda. Tam jezdí rychle a umí toho dost. Kdyby šla do Her, určitě by tam nebyla jako nějaký kekel, ale něco by vydržela. Hlavně, protože je tak důležitá osoba, jak si její papá myslí, chodila i na kurzy sebeobrany, aby nebyla tak zranitelná, takže se i umí celkem dobře bránit, třeba by něco zvládla s pepřákem a potom i s nožem. Dobře ví, kde jsou choulostivá místa a jak se dostat třeba ze škrcení. Tenhle kurz nebyl nic jako výcvikové centrum, takže se umí především bránit, ne útočit a zabíjet, to by si snad ani nepřála. Ještě aby toho neměla málo, tak chodí s kamarádkami jednou týdně na kickbox, což je spíš kvůli tomu, že spolu rády tráví čas a baví je to, než aby se nějak zlepšovaly v boji.


Toho, co Aurora neumí, je celá hromada, i když se to snaží co nejvíc maskovat, aby vypadala vždy dokonale. Neumí moc bojovat, zabíjet, neumí se zbraněmi, jedinou, co viděla, je nůž nebo větší nůž, ale ty jenom v kuchyni a na ty také nikdy nesáhla. Střelné zbraně a zbraně na dálku vůbec. Nějak by se to naučila, ale není s nimi zvyklá a ještě nikdy neubližovala člověku, aby byl potom mrtvý. Jasně, když byli mladší, tak se s bráchou prali, ona většinou vyhrávala, jednou ho dokonce rozbrečela, to na sebe potom byla napůl hrdá a napůl se strašně styděla a strašně se mu omlouvala. Když to byla říct rodičům, rozbrečela se také. Jenom tu sebeobranu zvládá a taky je schopná někoho praštit nebo kopnout dost silně, ale to je celé. Hry bere jako součást života, ale to není důvod, aby se na ně připravovala celé dny. Je na světě spíš od myšlení, třeba by se jednou mohla propracovat až do Kapitolu a tam bydlet. Vzhledem k tomu, že je z kraje, který je spíš přes techniku, příroda jde mimo ni. Je v ní ráda a ráda běhá v lese, ale nebyla by schopná se v ní orientovat a případně přežít. Ani kytky nerozeznává, neví, co je jedovaté a co by jí zase mohlo pomoci. Stejně je na tom se zvířaty, až na to, že mají doma kočku, takže vlastně ví, kde je nejlepší je podrbat a nějak zvládne vyčíst trochu výraz a chování, ale to je pořád kočka domácí, která kašle na to, co se po ní chce, a dělá si, co sama chce. Je to kočka. Neumí žádné takové věci na přežití, neumí si najít vodu a převařit ji, i když teoreticky by na to mohla přijít, neumí stopovat ani klást pasti. Také s vařením má problém, o to se doma stará maminka, a Aurora je spíš na ty záležitosti s otcem. Pomáhá jí jenom s cukrovím jednou ročně, a to ho hlavně zdobí. Ještě nikdy nic nevařila, a kdyby na to přišlo, nebyla by si schopná rozdělat snad ani oheň, pokud by neměla líh a výboj nebo optickou čočku. Potom má strach, skoro až fobii, z výšek, nikdo by ji nikdy nedostal na žádnou rozhlednu. Ani stůl nemůže mít u okna, kde by viděla dolů, dělá se jí z toho neskutečně špatně. A potom je tady hlavní problém, což je její bratr Darren. Má ho ráda a chtěla by mu to říct a ukázat, ale vlastně se ho snad i bojí, protože nikdy neví, co si on myslí a jak bude reagovat. Neumí s ním mluvit, vlastně ani neví, jaké má koníčky a co ho baví. Celý rok má hrůzu z toho, co mu má koupit k narozeninám. Když byli mladší, nejdřív ho nenáviděla, potom si na něj zvykla a přišla na to, že je ta starší, takže se o něj bude starat a bude dávat pozor, aby se mu nic nestalo. Jenže tam byl ten problém, protože Darren nic takového nechtěl. Takže teď je to prostě její bratr, o kterém vlastně moc lidí neví, protože ona o něm ani nemluví, když nemá co říct. Spíš toho vždycky zpackal víc, než co udělal správně, což je pro ni zkouška ohněm. Normálně lidem, co něco zkazí, už novou šanci nedá, ale tohle je její bratr a nemůže ho prostě vyškrtnout ze svého života, takže to s ním musí zkoušet znovu a znovu. Vůbec ho nezná, ale už má zkušenosti a čeká, že všechno pokazí nebo že to nezvládne, takže má potřebu mu ve všem pomáhat, aby ho ochránila před ním samým.


Aurora, miláček Pátého kraje, je přesně taková dívka, za kterou by byl každý rodič rád. Je milá, stará se o svou rodinu, má hodně kamarádů a vždy si ráda udělá nové, zkrátka drží rodinné jméno v jistém stylu. Dokáže být oblíbená a také vždy myslí i na druhé, což by někdo u rodiny Brightwellů nemusel čekat. Její papá je majitel prosperující elektrárny, jejich rodina je až nechutně bohatá, jelikož se oženil s velmi bohatou dámou. To jsou její rodiče a Aurora přišla jako první do rodiny. Byla vychovávána ve stylu princezny, ale není rozmazlená, jenom snad díky své rodině i tomu, jaká je, jí vždy všechno vyjde, lidé ji mají rádi a vždy dokáže pomoci a přitom si udržet svoje místo hodně vysoce postaveného člověka. Jako dědička rodinné firmy už k tomu byla od mala připravovaná, chodila s tatínkem do práce, důvěrně se seznamovala s prací každého zaměstnance a byla tam s nimi. Všechno v jejím životě bylo a je perfektní, až na jednu jedinou maličkost, což je její mladší bratr Darren. Narodil se, když jí byly tři roky, a to malá princezna, která byla zvyklá, že má všechno jenom pro sebe, nenesla dobře. Nejprve strašně zlobila a z té dokonalé malé holčičky se stalo monstrum, které bylo schopno křičet i několik hodin, protože žádného bratříčka nechtěla. Tak jí tatínek začal radši brát do práce a hlavně tím se všechno zlepšilo. Zase se vrátila do svého normálu a pomalu se začínala učit, jak mít ráda Darrena. Zvykla si na něj, zvykla si, že se teď o hodně věcí s ním dělí, ale to je tak všechno z toho, jaký mají mezi sebou vztah. Ti dva by se nemohli lišit víc. Ona je blondýnka, on má tmavé vlasy, ona je oblíbená se spoustou kamarádů, jeho ještě nikdy nikým neviděla. Dokud to neřekne, nikdo by je na sourozence netipoval. Ne že by se za něj úplně styděla, ale je to lepší, že si nejsou tak moc podobní. Aurora v něm trochu vidí dost neschopného člověka. I jeho zkoušel papá zasvětit do tajů své obchodní politiky, ale při představě, že by Darren vedl podnik, rozhodoval by o osudech hromady lidí, toho radši hned nechal. Hlavně Aurora se na to hodí skvěle. Má vždy svoje nápady, dokáže se rychle rozhodnout, umí pracovat s lidmi a před všemi se snaží být vždycky dokonalá, aby nikoho nezklamala. Má toho sice hodně, ale dost jí to baví. Jenže Darren je pravý opak, je to takový samotářský podivín. Také je to jediný člověk, ke kterému se Aurora neumí dostat. Ne že by se nesnažila, žere jí to srdce. Ale neví, o čem si s ním povídat a jak ho třeba přimět, aby se taky uměl bavit, takže ho bere jako prostě mladšího bráchu, na kterého se vždycky usmívá. Aurora je dost chytrá a ví, co chce, jde si za tím a občas ani nekouká na ztráty, protože ví, že výsledek je mnohonásobně nahradí. Je to dobrý vůdčí typ, ale problém je, že se umí rychle naštvat a dokáže říct i něco, co by nechtěla. Také je dost naivní, všem věří, že chtějí také to nejlepší, což je dost problém, nedokáže odhadnout člověka hned napoprvé, ale to se kompenzuje tím, že se skamarádí skoro s každým. Ovšem nevěří na druhé šance, ani na svoje a ani u dalších lidí, takže všechno musí fungovat hned napoprvé.

Kassandra Lindenfrey

21. december 2016 at 11:42 | Maddie

Player: Pietro

FC: Liv Tyler



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 - podřezaný krk: W. Malcolm


Token: Svazek vláken z rybářské sítě

[ kasandra lindnfrej ]


Tato, nutno podotknout, velmi pěkná profesionálka Čtvrtého kraje je mezi tímto druhem splátců jakési zjevení. Sice jí chybí arogance a povýšenost nad jinými, nebo alespoň nad většinou lidí, ale nepříjemná být umí a má i velkou radost ze zabíjení a z krve. Zatím ovšem pouze v rámci ryb a jiné mořské havěti, kterou dokáže zpracovat a připravit na jakýkoliv způsob. Přímo se baví rybami, které vyloví a nechá je cukat na suchu, dokud nepojdou. Ale pokud bude ta možnost, ráda by vyzkoušela, jak to vypadá, když místo ryby bude člověk a místo sucha jej nechá ledabyle vykrvácet. Nejlépe člověk z krajů 10-12. To je pro ní ta největší lůza, která je prý na utrpení zvyklá, a tak je to jedno. Kass má ráda určitou úroveň a na tu prostě tyhle kraje nedosahují. Ostatním krajům dopřeje rychlý konec. Veřejně to ale nepoví, pokud to nebude nutné. Přece si nebude kazit image krásné mladé slečny, po níž letí krajští kluci. Její rodný kraj jí vtiskl náramnou schopnost plavání několika styly. Pravidelně trénuje se zbraní i bez, a nejenže je to vidět na její postavě, ale i na tichosti a lehkosti, s níž se pohybuje. Ne náhodou se v kraji říká, že by se dokázala pohybovat tiše i v podpatcích na dlaždičkách. Jak bylo řečeno výše, oplývá i schopnosti vaření, ale pouze pokrmů z mořských plodů. Dlouho si vybírala svou nejlepší zbraň. A když už se odlišuje v typickém charakteru pro profesionála, rozhodla se odlišit i v tomhle směru. Její volba padla na katanu, která není ve Čtvrtém kraji úplně obvyklá. Nemůže si vynachválit její přednosti - rychlost, tichost, účinnost. Má ji tedy ráda i z toho důvodu, že má stejné vlastnosti, co ona. Katana je i součástí její nejznámější fotky v kraji, ale o tom až později…


Zdálo by se, že slabostí bude v jejím případě poskromnu, ale ano, i ona je má a až na výjimky se je nebojí přiznat. Za prvné je to to zmíněné vaření. Z čistě zelených zdrojů neuvaří ani kaši. Ono je to dané i tím, že o bylinách nemá ani tucha. Ale zato zná každou mořskou potvoru široko daleko, jako každý Čtyřkař. Slabosti má ovšem i v oblasti zbraní. Jakýkoli jiný druh zbraně, vyjma sečných nezná. Ani nechce, jelikož jsou, vyjma střelných, dle ní neúčinné. Takhle jen sekne a je to. Tím se dostáváme k tomu, že pokud něco trvá déle, než má, nebo to není dle jejího gusta, tak je nervózní a nepříjemná. Tudíž pokud by měla někdy spojence, neváhala by ho zabít, kdyby neplnil, co by chtěla ona sama, nebo by se odmítal v něčem řídit podle ní. Což by pro ostatní mohl být důvod se jí vyhýbat. Problémem je ale i plavání. Sice dokáže plavat několika styly, a vodu má ráda, ale pouze na vzdálenost zhruba do půl kilometru. Déle nikdy neplavala, nebyl k tomu důvod. Pokud by musela plavat delší trasu, raději se na to vykašle. Je to možná na Čtyřkařku ostuda, ale v práci to nepotřebuje. Také by si ráda osvolila lezení a šplh.


Čtyřka je sice, s nadsázkou řečeno, nejchudší profikraj, ale nouzí Kass rozhodně netrpí. Rodiče pracují ve firmě na zpracování darů moře a nejlepší ryby míří z firmy rovnou do Kapitolu. To ostatní končí v kraji. Od 15. roku pracuje ve firmě také. S matkou rozváží do krajských restaurací rybí filety, které nejsou určeny pro Kapitol. Výdělky jsou slušné a tak s kariérou pro Hry začala ihned, jak se jí to všechno kolem Her začalo týkat. I díky rodičům, od nichž má plnou podporu skoro ve všem, co dělá, pokud nejde zrovna o neoblečené fotky… První katanu dostala už v 12 letech od dědy a měla plastovou čepel a další už s normální ocelovou si pořídila sama o pár let poté za prodané ryby. Ale v centru trénuje s tou, která je tam k mání. Proč si ničit svou vlastní, že ano? Je vzdělaná a inteligentní, o kráse nemluvě. Školu absolvovala s excelentním prospěchem, ne však s nejlepším. Naplno funguje jen v případě potřeby, a to škola pro ní tedy nebyla. Prý by se naučila i sama z knížek. Ne všechny její vrstevnice ji zbožňují, ale ona si z toho nic nedělá. Jejich závist přikládá tomu, že o ně se mužská část kraje tolik nezajímá a je to musí děsně štvát. Arogancí vskutku opravdu netrpí - pro její cíl vyhrát Hry by byla, jak sama říká, "zbytečnou překážkou na cestě k titulu" a že "ta jí přátele, nutné k výhře a které bude třeba obětovat nepřinese, o sponzorech nemluvě". To ovšem ti troubové v chudých krajích neví… V posledních letech je kraj na veliké vítězné vlně, poslední dva vítězové byli její krajané, a to jí ještě více nabudilo. Ráda by se k nim přidala. Jakmile dovršila 16. rok, nechala se vyfotit, ne úplně oblečená, jen se silně ovázanou rybářskou sítí na určitých partiích, s mokrými vlasy a připravená rozmáchnout se katanou. Fotka měla zůstat tajností, ale dostala se na světlo a Kass měla doma co vysvětlovat. Přece takhle mladá holka se nebude takhle fotit. Foto se rozšířilo natolik, že Kass přineslo solidní popularitu zejména u pánského obyvatelstva kraje. Znovu tuto věc udělat nehodlá. Leda pak s korunkou pro vítězku Her. To se prý pak vyfotí i bez sítě…

Mauritz Korrs

18. december 2016 at 22:58 | Maddie

Player: Fenhrier

FC: Finn Wittrock



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 16 - utonutí


Token: Nahryznuté mýdlo

[ moris kors ]


Pokojne vás rozstrihá nožnicami a ušije si z vašej kože rukavice do chladného počasia. Nikdy nemal problém s ničím, čo je spojené s krvou, či ubližovaním niečoho živého. Občas pomáha otcovi stiahnuť z kože zajacov, čo chovajú na mäso za ich domom. Nie je to síce žiadna psychopacia, je to len niečo, čo ho pravdepodobne odlišuje od svojich vrstovníkov. Často sa totižto stretáva s tým, že jeho spolužiaci sa ani len nedokážu pozerať na súboji v hrách. Pche, pre Mauritza žiaden problém. Má teda celkom pevný žalúdok. Okrem toho je má aj celkom tuhý korienok. Keď sa zažerie do roboty v továrni, pokojne nebude spať niekoľko desiatok hodín, bude žiť na pohári vody denne, či šiť v noci, kedy sa v továrni nekúri a je tam poriadna zima. Je natoľko zvyknutý, že nič z týchto a mnoho iných faktorov ho nedokáže ovplyvniť, pokiaľ sa teda bude Mauritz snažiť ich prekonať. Pri toľkom strihaní látok, špendlíkovaní konceptov oblečenia má prakticky prsty z ocele, pretože sa na nich vytvorila hrubá pokožka odolná voči mnohým veciam. Taktiež mu to posunulo prach bolesti ešte ďalej. Na bežné buchnutie sa o roh stola, alebo zakopnutie o nábytok, či porezanie sa, popálenie - nič z tohoto ho netrápi, odkedy začal aktívne pracovať v miestnom textilnom priemysle. Zbrane moc neovláda, ale s nožom - vec najviac podobná nožu, či dýke - by sa dokázal ubrániť. V boji telo na telo by mohol taktiež použiť aj svoju šikovnosť a obratnosť. Znalosť ľudského tela natrénované na figurínach a na poslednom projekte "uniformy pre mierotvorcov" je tiež jedna z vecí, ktoré by sa mohli Moritzovi zísť. Viete, vždy je dobré vedieť, kde koho udrieť tak, aby ho to bolelo. Vie zakladať oheň temer z ničoho, pretože vždy bol tak trochu pyroman. Má dobrú vytrvalosť v behu a je celkom zdatný aj v oblastí maskovania. Je to celkom logické, veď ceruzku skoro nepúšťa z ruky.


Nie je to žiaden trénovaný bojovník ninja, či profesionálny warrior z prvých krajov. Je to len obyčajné talentované chalanisko z Ôsmeho kraja, čo rado šije a navrhuje oblečenie. Okay, tie nožnice - nôž - dýka - možno nejaká tá menšia kopia, fajn, to by mohol zvládnuť, no viac sa bude musieť naučiť v tréningovom centre pre splátcov. Na pomery ostatných deciek je asi trochu väčší provokatér a drzáň. Nemá problém pohádať sa s hocikým a je mu jedno, koľko má dotyčný vek, či akého je pohlavia. Keď ku príde ku hádke, ide do tuhého. Možno by mu to dokázalo ublížiť, keby sa rozhodne doskakovať do svojich spojencov, alebo uraziť pri nejakej príležitosti zdatnejšieho splátca, čo by sa potom mohol rozhodnúť revanšovať. Pyrománia sa taktiež celkom nemusí vyplatiť. Zakladať nezmyselné požiare je celkom nebezpečné, hlavne v istých miestach, ktoré sa zvyknú v aréne nachádzať. Nikto, dokonca ani samotný tvorcovia, by sa isto nepotešil, keby podpáli roh hojnosti so všetkým jeho jmnením. Má tendencie ovládať a manipulovať slabších jedincov, i keď na silnejších by si to nikdy nedovolil. Keďže v Ôsmičke nie je nič ako arborétum, nie je tam ani moc zelene, sú tam len bavlnené polia - nepozná moc bylín. Vie rozoznať mrkvu od šalátu, ale huby? Ani zaťať. Podobne je na tom s bylinami a stromami. Keď sme pri tých stromoch, tak to je tiež celkom problém. Nikdy na ne nevedel loziť, ani keď bol dieťa ho ku tomu nikto donútiť nevedel. Možno to je problém v jeho strachu z výšok. Nejde o nič závažné, nestráca nad sebou kontrolu, keď je na vyššie položenom mieste. No nie je si taký istý a možno pri dlhšom pobyte na takom pľaci by cítil nervozitu a úzkosť. Nikdy nebol v žiadnom bazéne, plávať by asi celkom nezvládol, teda keby sa to rýchlo vo vycvikáči nenaučí. Nah, je to s ním celkom márne.


Mauritz je veľmi bystrý chlapec, ktorý sa pred šestnástimi rokmi narodil do Ôsmeho kraja, pomerne rozsiahlej rodine. Celá jeho família sa odjakživa venovala všetkému, čo sa spájalo s módou. Buď pracovali v miestnej továrni na výrobu látky, šili šaty, testovali obleky pre mierotvorcov, alebo navrhovali oblečenie pre miestnych ľudí. Napríklad jeho mamku často navštevovali chudobnejšie nevesty túžiace po žiariacich bielych svadobných šatách, ktoré by nestáli celý majland, alebo občas i samotný starosta Ôsmeho kraju, ktorý potrebuje zašiť roztrhané nohavice, či vyhotoviť nové sako na mieru za pár drobných. Majú to šťastie, že dokážu čo-to povybavovať a preto Mauritz nikdy netrpel núdzou. Keď bolo nejaké horšie obdobie a povedzme, že kraj mal nedostatok múky, jeho mama šila oblečenie a ako odmenu si vypýtala práve túto surovinu od ľudí, ktorí jej mali dostatok. Žijú si celkom high-end život, na miestne biedne chudobné pomery. Mohli si dovoliť dokonca aj pekný tehlový domček neďaleko centra a budovy súdu. Jeho takto si síce musel brať extrémne veľa nočných zmien v miestnej textilnej výrobe, kde maká už aj tak dosť dlho ako technik strojov. Väčšinu času sa o domácnosť stará jeho staršia sestra, ktorej to možno nejde až tak skvelo, ale Mauritz ako chalan v teenage veku sa nemá na čo sťažovať. Je rád, že takéto domáce hlúposti nemusí robiť sám, nakoľko už i tak nemá moc času. Vždy bol nesmierne inteligentný a má celkom skill v navrhovaní špeciálneho oblečenia. So šitím sa stretával už od mala, sám sa naučil navrhovať už vo dvanástich a samotné zošívania kusov látky do väčšieho komplexnejšieho celku podľa vystrihnutých templates od desiatich. Niet divu teda, že ako mimoriadne talentovaný sa už v šestnástich zamestnal. Nie teda na plný úväzok, pretože pracuje len štyri dni v týždni, ale aj to je celkom slušné. Momentálne pomáha pri projektoch nových uniforiem pre ozbrojené Capitolské jednotky. Dá sa povedať, že je to tak trochu hardcore top-secret vec, takže sa s tým nikde nezdôveruje, nepovedal to ani vlastným rodičom.

Zivva Jennett Devion

17. december 2016 at 22:51 | Maddie

Player: Nina

FC: Sarah Hyland



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 - rozmáčklé srdce: B. Cosgrove


Token: Stříbrný klíč s rytinou: "Od srdce Z. J. D."

[ zifva džinet devjón ]


Za schopnosti, co má a co by se ji mohly v boji hodit, vděčí hlavně Manymu. Byl to její kámoš už od nepaměti, snil o tom, že jednou bude spravedlivým mírotvorcem a bude mít možnost se podívat do jiných krajů, byl dost fanatik a chtěl se vytrénovat, a aby měli spolu stejné téma, Zivva chtěla taky. Takže se často prali spolu, učil ji jak využít svou sílu v bitkách a jak se do nich nepouštět bezhlavě, ale rychle a účinně, svižně. Učil ji, kam zasadit účinné rány a jak kontrolovat svoji sílu, taky ji ji pomáhal získat, takže často třeba běhali po kraji a museli u toho nést kýble s uhlím nebo kamením, prostě se vším, aby si zlepšili kondičku a sílu v rukou. Trénoval ji, aby celá zpevnila a nebyla jen povislá kůže, prostě aby měla sílu, jakou jen holka může mít proti chlapům. Zivva byla vždy chytrá a vynalézavá, takže jak šel čas, postupně útoky Manyho dokázala i použít proti němu samotnému. S ním ji to bavilo a ani si neuvědomila, že je to dost násilí ze strany obou. Je vynalézavá takže dokáže sebe vrtnout kamkoliv, aby měla tak lepší výhodu, kterou si sama najde, nebo umí využít různé věci ke svému prospěchu. Dost rychle ji to myslí takže i předvídá, co protivník udělá a samo ji to v hlavě zpracuje tak, aby útok dokázala dobře vykrýt a i zasáhnout. Také se snažila pomáhat s prací Manymu takže i když holky moc do dolů nepatřily, ona tam stejně v minulosti jako výpomoc chodila a naschvál si navalila na sebe větší zátěž, protože pro ni to prostě bylo jen hraní s Manym a chtěla pomoct. Teď skrývá víc síly, než na co vypadá. Je mrštná, protože je malá, a dokáže se hýbat rychle a nepředvídatelně, zároveň účinně. Její největší předností je, že se rychle učí a rychle napodobuje, takže kopírovala Manyho, a díky tomu se naučila různé techniky, on totiž toužil po tom být korba. Čemukoliv dokáže věnovat pozornost, a tím pádem se vědomosti na ni rychle lepí. V čem je nejlepší, tak to je lezení, se sílou v rukou její malé tělíčko vyšvihne kamkoliv a nepotřebuje mít ani moc prostoru a úchytů, také svoje tělo kamkoliv nacpe, protože je ohebná a má asi jen kolem 157 cm. Všimla si taky, že jen nějaká bolest ji nezastaví a vnímá ji až po nějaké době, než zrovna v daném okamžiku, takže rozhodně je to holka do nepohody, protože se s tím prostě srovná a chce to předýchat. Pokud by ji vzbudil někdo během noci (což se moc nestává, protože spí tvrdě) dokázala by hned reagovat a fungovat a nebýt unavená, i když právě vstala, je pohotová. Dokáže využít vše, co má, a že je teda kreativní. Uzlování ji taky vždycky šlo, má na to prostě prsty, za to se Many vždy vztekal, protože ona byla prostě vždy precizní a snažila se, aby vše, co dělá, mělo účinek. Zivva umí založit oheň z mála a také ho udržovat, tohle je základní povinnost každého v tomto kraji. Je v ní dost energie a je zvyklá na hrubější zacházení, žádná vata, také se nebojí hruběji zacházet. Má dost dobrou kondici, protože její malé tělo toho moc nepotřebuje a taky to trénovala. Naučila se vyvíjet sílu z celého těla. Také by o ni nikdo nemohl říct, že je puťka, protože Many asi před dvěma lety skončil tak, že po vloupání do základny mírotvorců v jejich kraji, aby získal nějaké zbraně, byl zabit na náměstí a ona se na to musela dívat. Má sice city, ale pokud chce, vytěsní to a nesmí ji složit vše, musí být na sebe hrdá i ona. Plavat umí průměrně, prostě umí a ráda, ale rozhodně ne nějak rychle nebo speciálně úžasně. Snese toho hodně i fyzicky, i psychicky, prostě tomu tak je, ale možná ji ještě život nepřezkoušel dostatečně, možná na lekci teprve čeká. Kdyby si musela vybrat s jakou zbraní, která je na mezníku provizorností a profesionální vražednosti, by se zkoušela ohánět, hned by volila kladivo. Těch totiž po Dvanáctém kraji leží tolik! I těch velkých ke kovadlinám, ale takové kladivo, co by bylo stejně velké jako ona, to by si nezvolila, to by bylo až moc nevýhodné. Avšak, taky není řeč o nějakém kladívku na zatloukání hřebíků, prostě bojové kladivo, které je samo o sobě těžší zbraň, by dokázala ovládat, kdyby k tomu vyvíjela patřičnou sílu. Zcela ideální by ale bylo, kdyby to kladivo vážilo přesně akorát - aby zasadilo ránu jako těžký kámen, ale aby se ním Zivva mohla dobře ohánět a být celkem pohyblivá s takovou zbraní v ruce. O takovéhle zbrani se ji nejednou snilo, a kdo ví, možná si jednou nechá vyrobit přesně na míru. Zatím ale zkouší trénovat s těmi, co má doma, a ty jsou buď extrémně těžké nebo extrémně zbytečné v boji. To, že má sebevědomí uvažovat o takovéhle zbrani, poukazuje na její tělesnou stavbu a taky na to, jak ji trénink vlastně baví.


Její slabinou jsou rozhodně bylinky. Pamatováka sice celkem má, ale jí přijde jeden plevel prostě stejný jak druhý, nedokáže je moc rozeznat, tak se jim radši vyhýbá a moc je nevyužívá, i když se mnohokrát snažila prostě, tak není dokonalá a neznalost bylinek jí to vyhazuje před oči. Také se nikdy nedozvěděla moc o energii a elektronice, vždyť to její kraj pomalu nemá absolutně vůbec, tak proč by se snažila i to málo rozpitvávat, aby přišla na princip, jak to funguje? To, že nezná takové vymoženosti a chytrácké věci, ji moc srdce netrhá, na to je tu třetí a pátý kraj. Nedokáže si moc představit, že by zabíjela zvířata, pokud na ni nezaútočila první. Nevadí ji se rvát nebo tak, ale každé zvíře si zaslouží šanci na život, pokud není zbytí, takže by to chtělo velkou dávku sebezapření, aby prostě Zivva jen tak šla a nějaké zvíře chtěla ulovit a zlikvidovat, i když se neštítí různých druhů násilí při boji. Jelikož má Zivva celkem krátké nohy, tak i když v nich má sílu, nedokáže moc dobře přeskakovat nebo skákat na velké vzdálenosti, do výšky možná, ale kdyby měla přejít přes řeku a musela by skákat z jednoho kamene na druhý přes vzdálenost metr, nedala by to, prostě by ani nedoskočila, nemluvě o tom že i kdyby zázrakem ano, tak by prostě asi uklouzla. Takže kde může, místo skákání si pomáhá rukama nebo zbytkem těla, že se nějak zapře, protože do dálky ji to fakt nejde. Vlastně stojí za zmínku to, že má nějaký problém s rovnováhou, ale i když spadne, snaží se to využít ve svůj prospěch nebo se nějak zachytit. Nepadá zas úplně často a při lezení jí to absolutně nedělá problém, ale prostě když nějakým způsobem začne klopýtat, velmi nepravděpodobně to i ustojí, i když se ji daří měnit své těžiště, tak rovnováha ji prostě chybí a sem tam je gravitace zkrátka proti ní. Pravda je, že Zivva není nějak obzvlášť rychlá, prostě uběhne i vzdálenosti ale našla by řadu rychlejších, což ji občas vytočí a tak se snaží cupitat, ale asi na to není fyzicky uzpůsobená. Na rozdíl od zbytku v kraji, ona o ošetřování a míchání léků a tak moc neví. Umí sice šít a dezinfikovat, i obvazovat umí každý blbec, ale nikdy se nesnažila dívat se lékařům pod ruce, aby se naučila přemýšlet o nějakých postupech u zranění nebo aby se dozvěděla o míchání léků a mastí, taky za to asi může to, že to má něco společné s její nemesis, s bylinkami. Takže proto, že je z dvanáctého kraje, od ní nečekejte že bude mít talent zdravotníka, protože neví o nic víc, než vy, jen kde se nachází jaké orgány a takové ty primitivní znalosti, ale snad se nějak vynajde, hodně lidí by dalo všechno za to, aby se mohli učit být lékaři, a ona tím prostě mrhá, hrůza no, ale zas umí jiné věci a snaží se pomáhat jinak. Asi by se neuměla úplně vypořádat ze zimou, jelikož na sobě nemá silnou tukovou vrstvu, co by ji zahřála, trochu se opravdu zimy děsí, ale né že by ji vadila, sníh a tak má ráda, ale jelikož je zima symbol chudoby a ona chudá ani moc nebyla tak neví, jak by ji její tělo zvládlo. Jelikož ji stačí málo spánku, tak v noci celkem tvrdě za krátkou dobu spí a nevzbudí ji nic, pokud to není fyzická bolest nebo příšerně hlasitá siréna. Což je dost nebezpečné, ale zvykla si na to. Zas se prostě za kratší čas naspí víc a má víc energie než ostatní za stejný časový úsek spánku.


Tahle běžná holka měla při narození štěstí v neštěstí. Narodila se do 12. kraje, nechudobnějšího z nejubožejších částí Panemu, avšak narodila se do nejvyšší vrstvy, která se jen v kraji mohla nacházet, ale která se ani zdaleka nemůže rovnat vyšší vrstvě v profi krajích. Narodila se totiž do rodiny starosty 12. kraje, takže mohlo být mnohem hůř. Už odmala byla učena naložit s málem, co má, co nejlépe, a nedat na sobě znát své nedostatky. Také se pohybovala v kolektivech více, než kdokoli z jejich vrstevníků a vždy se uměla nést. Vyzařuje z ní originální a zainteresovaná energie, ví, co chtějí lidé slyšet a zároveň nemusí zapřít sebe ani svoji povahu, protože prostě rozum a výřečnost dostala do vínku. Dokáže koketovat a lehce s někým jednat tak, jak by se mu to líbilo, aby ji chtěl mít poblíž (A taky tak, aby se to líbilo ji a trochu s ním manipulovala). Na druhou stranu ji nelze upřít, že je upřímná skoro za každé okolnosti, ale ví, kdy držet jazyk za zuby, protože se prostě nehodí mít poznámky. Chápe autority, ale třeba na své vrstevníky si lecco dovolí. Je cynická, hodně věcí ji běžně celkem otravuje, ale přesto je tak nějak správná, protože i když frflá, vždy se snaží odvést svou práci na nejlepší. Sarkasmus a ironie ji nejsou cizí a často je používá. Tahle holka má srdce trochu složitější, i když ho nedává na dlaň úplně hned, protože nerada přiznává své problémy. Nelibuje si vysloveně ve velkých davech, ale nepoznali byste to na ni, nervozita ani jiné nedostatky z ní nečiší, už v tom prostě umí chodit. Práce ji nevadí, ani si zašpinit ruce, ale ještě to po ní nikdo moc nechtěl, jen ona sama. Někdy ji někteří lidé vytáčejí už prostě jen proto, že to z nich vyzařuje, má na to nos, ale snaží se alespoň při prvním kontaktu být neutrální, protože ze zkušenosti ví, že odsoudit někoho hned jen na základě instinktu není vždy nejlepší. Co říká, myslí vždy vážně, na co pak slova jsou, ona si uvědomuje jejich váhu. Nikdy se necítila jako něco víc, protože prakticky nic víc než někdo jiný v kraji ani není, její jméno je v losování stejně jako jména všech ostatních dětí. Je soucitná, ale její řeči můžou být občas kruté. Má specifický smysl pro humor, umí si zanadávat, ale nedělá to proto, že by ji to nahrazovalo její slovník, jen se tomu nebrání, když ji něco naštve, svoje emoce a názory dává najevo a že je má tedy barvité. Nafrněná je jen trochu, ani né tak na sebe jako spíš na to, za čím si stojí a co ji lahodí. Nebyla vychovávaná jako princeznička, i když tak spousta lidem přijde, ale i ona měla své povinnosti a je prostě cílevědomá. Je trochu feministka. Nemá absolutně žádné sourozence, vlastně už ona byla nehoda. Její otec je dost starý a její matka už zemřela, nebo ne, to ona neví. Každopádně, měla místo ni babičku z matčiny strany, ale ani ta o své dceři moc nemluvila. Její babička ji vlastně vychovala, aby byla dáma a dobrá holka, ale i tak byla Zivva sem tam trošku rebelík a měla prostě svou hlavu. Její babička mluví maďarsky, taktéž taková zajímavost na Zivvě je, že mluví dvěma jazyky a jedním z nich je právě Maďarština. S otcem si rozumí v pohodě, ale rozhodně to není její vzor nebo tak nějak, ale ani proti němu nemá zášť, podle ni nic průlomového nedokázal, ale ani nepokazil. Jak už bylo zmíněno, jejího nejlepšího kamaráda, kterého její rodina neměla moc v lásce protože ji bil (ale i ona jeho), ji zabili před očima, takže to ji dost psychicky zocelilo, i když záře v očích ji zůstala stejná. Chová proto nějakou tu zášť v srdci, ale ve světe je nenávisti už dost na to, aby ji ventilovala ještě ona, a ona jako jedinec si nepřijde důležitá, i když má sebe samu ráda. Dost ji Many chybí, to je pravda, není den, kdy by na něj nemyslela nebo na to, co ji dal. Cvičením si ho občas připomíná, aby nezrezivěla a aby pořád udržovala svaly a kondici, prostě ji umřel někdo důležitý, a takových lidí má v životě málo.

Herod Amphiprion

17. december 2016 at 21:10 | Maddie

Player: Fenhrier

FC: Andy Walters



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 18 - proříznutý krk: Presley Worden


Token: Kolotočová vstupenka

[ herd amfiprijn ]


Nie je to len obyčajný priemerný chlapec zo Štvrtého kraja. Herod je chlapec s neuveriteľne veľkým intelektom. Vždy si myslel, že so svojou mysľou a so svojimi znalosťami matematiky by bol omnoho užitočnejší v Trojke, alebo prinajhoršom v Piatom kraji. U nich doma, vo Štvorke, často pomáha miestnym rybárom s účtovníctvom, ktoré posielajú ako dôkaz prosperity priamo do samotného Capitolu. Stojí ho to veľmi veľa sebadôvery. Keby niečo urobí zle, položky nebudú sedieť, alebo vyjde niečo, čo by vedenie Panemu nepotešilo, mohol by ľahko vyfasovať krutý trest. Je skôr introvert, čo je po mnohých stránkach veľké plus. Nemusí sa totižto spoliehať na iných, nemusí sa nikomu zdôverovať. Nič také ku životu nepotrebuje, i keď samotná ľudská spoločnosť mu nevadí. V mnohých hektických situáciách dokáže používať triezvy rozum a zdravý nadhľad nad vecou. V aréne, počas najrozličnejších hektických situáciách, sa bude eventuálne lepšie vedieť odosobniť od problému a vyriešiť ich tak s chladnou hlavou. Rozhodne nie je ten, čo robí unáhlené rozhodnutia bez premýšľania. Keďže je vyznávač rovnováhy medzi telom a mysľou, nemôže jednoducho rozvíjať len tú psychickú stránku, zatiaľ čo by jeho telesná chradla. V miestnom výcvikovom centre trénoval mnohé športy. Nie všetko robil len ako prípravu pred hrami o život. Niektoré proste robil preto, aby zveľadil svoje telo. Napríklad isté veľmi dlhé obdobie, tiahnuce sa až do prítomnosti, holduje jóge. Do minulého roku dokonca precvičoval i karate. Nešlo mu to najhoršie, medzi spolužiakmi v triede bojového umenia vynikal ako jeden z najšikovnejších. Vyhral niekoľko rokov súťaž o najlepšieho karate mládežníckeho bojovníka vo Štvrtom kraji. Nevie zaobchádzať s mnohými zbraňami. Jeho škála je pomerne malá, ale dobre ovládaná. Najviac má zmajstrovanú bojovú kotvu. Je to pomerne neznámy nástroj, ktorý vyzerá ako zmenšenina reálnej veľkej kotvy. Okrem iného je uviazaná na reťazi, takže ju Herod môže buď po niekom hodiť, alebo s ňou niekoho tresnúť po hlave, hrotom na konci prebodnúť... Je to zbraň mnohých možností. Ako každý poriadny Štvorkár, aj on vie dobre zaobchádzať s trojzubcom. Okrem tréningov sa s ním stretal aj na love rýb, spolu s kopijou. V podstate nadpriemerne ešte ovláda sekeru a meč. Je to niečo, s čím si dokáže pomerne dobre poradiť. Herod sa vie jemne orientovať aj v znalostiach prežití prírody. Hľadanie vody mu ide prakticky od ruky. Horšie by bolo, keby to ako Štvorkár neovládal, to by bola hanba. Lov rýb detto. Znalosť bylín je už o čosi horšia. Neznamená to, že by ich ale nepoznal. Avšak lepšie sa orientuje v tých subtropických, alebo morských riasach. Oheň vie založiť prakticky pomocou hocičoho a prístrešok zmajstruje i z tých najabsurdnejších materiálov. To, že je zdatný plavec, snáď netreba ani spomínať.


Jediné jeho negatívum, ktoré je vzhľadom na jeho rodisko dosť nepochopiteľné, je jeho schopnosť, alebo skôr neschopnosť zadržať dych. Vie vydržať tak nanajvýš dvadsať sekúnd, než sa začne panicky mykať, a než sa u neho prejaví silná túžba po opätovnom nádychu. Čo sa týka nejakých mentálnych blokov, aj tie tvoria jeho súčasť. Jeden obrovský mentálny Herodov problém je neschopnosť sa vyzliecť pred niekým iným, vlastne celková intolerancia voči nahote. Neznáša, keď sa musí vyzliecť len do spodnej bielizne. Ono to ani nemusí byť zrovna nejaké veľké mínus, ale čo keby v aréne dostane kostým, ktorý nemá vrchný diel? Asi by na tom bol dosť biedne po psychickej stránke. Odhliadnuc od takýchto psychických problémov, poďme sa sústrediť na tie závažnejšie - a to sú telesné. Keď bol Herod menší, prepichol si pri rybačke trojzubcom chodidlo. Odvtedy má vlastne amputovanú celú polovicu z neho. Hoci má protézu, bez nej stráca rovnováhu, alebo si ju udržuje len veľmi ťažko. Aréna bez nej by bola pre neho dosť náročná. S týmto súvisí aj fakt, že beh pre neho vlastne nie je úplne fyzicky nemožný, ale je dosť náročný. Ak môže, tak sa mu za každú cenu veľkým oblúkom vyhýba a radšej preferuje rýchlejšiu chôdzu, alebo rezké kráčanie. Pri jednom z mnohých tréningov karate vo výcvikovom centre Štvrtého kraju si vykĺbil pravé rameno, a síce i keď s ním nemá väčšie problémy, povráva sa, že každý človek, ktorý niečo takéto vo svojom živote podstúpil, je na zranenie rovnakého charakteru náchylnejší aj o niekoľko desiatok percent. Herod nemá dobre vytrénovaný prah bolesti. Do istej hladiny sa síce dokáže premôcť a ovládnuť svoje ubolené emócie, no niekedy, keď je toho priveľa, nerobí mu problém sa rozplakať. Veľa vecí zvykne riešiť medikamentmi, na ktoré je za obdobie posledného polroka dosť naviazaný, ba až latentne závislý. Jeho nepriatelia medzi zbraňami sú strelné zbrane. Možno ešte harpuna - tá by ušla, ale niečo ako luk, kuša. Neznáša to, nevie s tým manipulovať, sú na neho vždy buď prisilné, alebo prislabé. Mierenie tiež nie je niečo, na čo by bol zrovna hrdý. Presne sa trafiť do diaľky je jeho najväčšia nočná mora. Nedokáže uloviť zver. Teda mimo morské potvory vie chytiť a zabiť akurát tak muchu. Teplotné rozdiely ovzdušia zvláda dobre, no pri nižších teplotách má skôr tendenciu byť menej aktívny a viac unavený, než v tropickejších poveternostných podmienkach. Najhoršie je však na tom Herod z orientácií v teréne. Vymotať sa z neznámych miest, bez oporných bodov je pre neho takmer nemožné.


Bol zrodený ako jediné dokonalé výstavné dieťa perfektnej rodinky v Štvrtom kraji. A to vskutku aj bol. Teda celá jeho rodina bola bez srandy ako z katalógu dokonalých rodinných vzťahov. Otec sa vždy staral o peňažnú stránku tým, že pracoval na mory, čo teda nie je pre Štvrtý kraj nič neobvyklé. Matka tiež pracovala, ale nie tak moc, skôr vždy udržiavala domácnosť v plynulom chode tak, aby jej dvom chlapom doma nič nechýbalo. Ale späť na začiatok. Herod bol plánované dieťa rodiny Amphiprion. Dokonca ešte aj jeho dátum narodenia bol vyrátaný tak, aby sa prekrýval so sviatkom svätého Valentína, čím mu chceli rodičia ukázať, aký dar ich lásky pre nich samotných je. Od jeho ranného detstva dostával vždy všetko t o, čo mu videla rodina na očiach. Problémom väčšinou ale bolo, že bol hrozne nenáročný. Prakticky sa dokázal hrať s lastúrami a mušľami i celé hodiny v piesku na pláži bez toho, aby sa čo i len pohol z miesta. Niekedy bol dokonca viac ako rastlina, než ako reálne ľudské dieťa. Do tých troch rokoch života fungoval tak, že kde ho jeho mamka položila, tam zostal bez akéhokoľvek vymýšľania. Už vtedy prejavoval to, ako moc vyspelý na svoj vek, medzi svojimi vrstovníkmi je. V škole toto nadanie samozrejme pokračovalo. Bol najlepší žiak triedy. Občas dokonca po nociach aj ľutoval, že sa nenarodil do nejakého kraju viac zameraného na intelekt a prácu s rozumom. Nie, teda, že by bol na lovenie rýb nešikovný, aj to mu šlo, i keď ho to zase až tak nenapĺňalo. Raz sa dokonca chcel rybárčenia vzdať úplne. Bolo to v deň, kedy sa vydal na more s otcom. Bol ešte mladý a neskúsený. Z tejto kombinácie ešte nikdy nevzišlo nič dobré... A tak tomu bolo aj v Herodovom prípade. Už keď sa zaháňal na rybu, podarilo sa mu trafiť namiesto nej svoje vlastnú nohu. Skončilo to amputáciou polovice jeho chodidla. Keďže už vtedy bol zapísaný do miestnej tréningovej akadémie, musel si nechať vyrobiť protézu na mieru. Bráni mu síce pri vykonávaní niektorých činností, ako beh... Dlhší čas si na ňu zvykal, no teraz je s ňou už dokonale zžitý. V tomto čase sa Herod pripravuje na Hunger Games pravidelným intenzívnym tréningom vo výcvikovom centre. Už dlhšie totiž uvažuje nad tým, že by sa prihlásil do hier dobrovoľne a zmenil si tak život. Predsa len... Pokiaľ chcete pomáhať Panemu svojimi inteligenčnými zdatnosťami, lov rýb vás trochu brzdí v rozlete.

Enrique-Ariel de Lastarri

17. december 2016 at 14:03 | Maddie

Player: Pietro

FC: Diego Luna



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 - propíchnutý krk: H.A.


Token: Náramek od přítelkyně

[ enrik-ariel d lastari ]


Celá jeho osobnost se vším všudy by se dala shrnout od několika písmen: N - "Nedokonalý profesionál." Tak odpověděl, když se ho jednou jeden z kolegů v práci zeptal, jak by sám sebe zhodnotil jako případného splátce. Z jeho kraje totiž občas pochází právě tzv. "nedokonalí profíci", což vlastně znamená, že sice hodně dovedou, ale trénovat to moc nemohou. Do téhle škatule "nedokonalého profesionála" spadá náramně. S - Síla. Tu má na blížící se 18. narozeniny neuvěřitelnou. Od 15 let pracuje na pile jako tzv. podavač - s dalším, již dospělým mužem vezme kmen stromu a navede jej do pilovacího stroje. Stroj dodělá zbytek. S rostoucím věkem se zvětšují i klády. Od sedmnácti už normálně pracuje se standardní velikostí stromu. Vyjma toho občas táhne s jedním dalším chlapem i vagóny s pilinami a nenechte se zmást, takové množství pilin je celkem už těžké. Strhat se nenechá, když už nemůže, nebojí se to přiznat a požádat o pomoc. S - Sekera. Jako každý Sedmičkař ji umí ovládat. Nedržel ji sice v ruce od narození, ale naučil se s ní hotové divy. Pokoušel se s ní i něco vyřezat, ale díla nestála za moc a tak se na to radši vykašlal. Jinak ji dosud používal jen pracovně, ale moc dobře ví, že se dá využít i jako zbraň a že dovede velmi ublížit či zabít. Sám říká, že čím ostřejší, tím lepší a tím i menší námaha. Nejraději využívá tzv. kalač - to je sekera s dlouhým toporem. Má jej v práci a dokonce i podepsaný, aby mu jej někdo nevzal. Zvládne pracovat i s pilou, ale jen s ruční. Jeho premiéra s motorovou ho málem stála prsty levé ruky. A tak se jí vyhýbá. O - Oheň. Umí jej ještě rozdělat. No, umí, dovede to, ale žádný festival to není. Byla by celkem ostuda neumět rozdělat oheň, zvlášť když dřevo, jako základní palivo, je jeho denní chleba. P - Příroda. Jelikož chodí s ostatními chlapy do lesů kácet, zná ji. Květenu i zvířenu. Jeden z jeho kolegů mu u některých druhů i řekl, že jsou jedlé či léčivé. Je dobré to vědět, ve dnech, kdy jsou celé dny v lesích se k normálnímu jídlu nedostanou a okolní vegetace a zvířena je jediný zdroj obživy. Je to zřídka, ale přece. Naposledy v době, kdy ještě prezidentka Virtue nařídila zvýšení výrobní kvóty.


P - Plavání. Spousta mužů ze Sedmého kraje dovede plavat, kvůli občasnému plavení kmenů po řece. On v podstatě ne. Pouze z donucení kraul a ještě pomalu. Jakmile se pracuje u řeky, nechává se raději přeřazovat na sušší místa. Voda je normálně noční můra. V podstatě jen na umývání a pití je ochoten ji snést, jinak ani náhodou. V - Vaření. Ani to neumí - to zkusil jednou a málem vyhořeli. K plotně se raději nepřibližuje a nechá raději matku, aby uvařila. Ovšem u vybraných jídel pozorně sleduje postup, co kdyby náhodou. Kdyby mu ale někdo dal nyní pár zelených věcí a řekl mu, ať uvaří jedlé jídlo, tak spíše po vás ty zelené věci hodí. B - Běh. Další věc, co je třeba zlepšit, je běh. Krátké vzdálenosti uběhne díky práci, když utíká před padajícími stromy, ale na dlouhou vzdálenost je mizerný. Horší než mizerný. V podstatě na dlouhou vzdálenost ani neběhá. N - Nedůvěra. Ačkoli není arogantní, je nedůvěřivý a to ke všem lidem mimo Sedmý kraj. Dovede se s nimi bavit, nemá z nich obavy, ale než s nimi uzavře jakoukoli dohodu, musí zjistit, zda to pro něj má výhody.


D - Druhý stupeň. Tak by dala charakterizovat životní úroveň Enriqua-Ariela del Rosenterry y Negraa Carvalha de Lastarriho, jak zní celé jeho občanské jméno, které kromě úřadů nikde jinde nepoužívá. Špatně se nemá, rodina nežije v úplném luxusu, který je v Sedmém možný. Jejich úroveň je na pomyslné úrovni hned pod těmi nejbohatšími a nejvlivnějšími v kraji. J - Javier. Jeho otec. Nebýt jej, asi by ani nepracoval. Javier nechtěl, aby vymodlený synek zlenivěl a nevážil si peněz a dohodil mu kšeft na pile. Výdělky mu nechává a Enrique si dosud důvěry cení a utrácí jen, kdy je potřeba. Pilu, kde pracuje, otec dříve z poloviny vlastnil, ale už ho přestalo bavit řešit ty věci s tím spojené a svou polovinu zmenšil na pouhých 5 procent. H - Holky. Těch si užíval v hojné míře, ale rychle ho "holkaření" přestalo bavit a je umírněný. Ovšem byly doby, kdy tomu tak nebylo - jeho bývalka Maria jej podváděla, a on jejího amanta zlískal větví. Chtěl ji vztáhnout i na ní, ale rozmyslel si to. Jen k ní prohodil něco o tom, že si ho nevážila a že si on přestává tím pádem vážit i jí. Ž - Žárlivost. Z toho vyplývá, že je žárlivý a neváhá kohokoli ošklivě zranit, případně i zabít, kdyby to bylo nutné. Případní konkurenti, kteří mu "dělali" do přítelkyň dostávali celkem naloženo. Na jednoho již vytáhl i sekeru, ale pouze jej jen zatím postrašil. Je to klidný mladý skoro muž, ale není radno jej rozčílit. Bez varování po soupeři skočí a pokud není ozbrojený, začne jej zasypávat ranami a kopanci. Poslední kluk, asi patnáctiletý skončil s fialovými modřinami, dvěma nalomenými žebry a zlomenou nohou. P - Patricie. Nynější přítelkyně, poznal ji při práci, když si tam přišla pro vozík pilin na topení domů. Nedá na ní dopustit, moc ji má rád a nechal se slyšet, že případní nenechaví zájemci si mohou začít hledat rakve. Je to prý ta pravá na celý život a chce si ji vzít. I když ona není zrovna bohatou partií, má od rodičů požehnání. Ale musí napřed přežít Sklizně - šest jich přežil, zbývá už jen jedna. A - Alistair Yossement. Nějaká holka. Dokud nezačala dělat u nich, neznal ji. Nemá ani v plánu ji nějak poznávat. Pro něj je to jen kolegyně a tím to i končí. Navíc ji de facto ani nemusí. Důvod je popsán níže. P - Pracovitost. Tu dokládá fakt, že minulý rok vyhlásil majitel pily jakousi soutěž o to, kdo z pracovníků bude mít nejvyšší normy. Když měsíc, ve kterém se soutěžilo, skončil, pod ním v žebříčku byli tři dospělí muži. Majitel pily je poté vyhodil, protože někoho, kdo vyvine menší míru práce, než v podstatě ještě kluk, byť silný, je zbytečné zaměstnávat. Jemu jich bylo líto, ale jen chvilku. Spíše ho žralo, že nad ním skončila nějaká Alistair Yossement. Jen o jediný kubík dřeva. Měl sto chutí ji zaseknout sekeru do zad a ji nacpat do té pily, místo kmene. P - Patriot. Je velkým patriotem. Jako důkaz stačí zmínit, že na rameni se mu skví krajský znak Sedmého kraje - strom a dvě zkřížené sekery i s nápisem "District 7". Dobrovolně se ovšem hlásit do Her nechce. Počet lístků se snaží držet na co nejmenším minimu, i když v kraji je to celkem nemožné.

Presley Worden

11. december 2016 at 12:47 | Maddie

Player: Maddie

FC: Natalie Westling



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 15 - pád z výšky


Token: Vylisovaná sedmikráska

[ presli vurdn ]


I když Presley žije ve světě, kde je možné, že umře v dost mladém věku, moc si to nepřipouští, že by se mohla dostat do Her, takže ani nijak speciálně netrénuje. Má totiž svůj sen, že vyroste, zvládne neumřít ve škole a otevře si květinářství a potom když bude mít hodně peněz, tak se odstěhuje do jiného kraje, někam dál od Kapitolu, kde není tolik techniky, ale jenom příroda. Když už se narodila do špatného kraje, tak alespoň ve svých představách má nějaký lepší život. Takže i když je z Šestky, tak toho celkem dost ví o kytkách. Doma, v části zahrady, kam rodiče nesmí, má svůj malý záhonek, což je hlavní důvod, proč se domů pořád vrací. Její rodiče to samozřejmě ví a upřímně, jsou rádi, že ona má něco ráda, takže jí třeba seženou různé vzácné kytky, takže Presley se dost vyzná. Ví, které části jsou jedovaté a i jak se o kytky starat. Jenže žije v tý šestce a tady nikdo takhle přírodně zaměřený není. Něco o transportu taky ví, ale jenom to, co potřebuje ze školy, jinak se nezajímá. Ve škole je na tom taky dost špatně, ale to je kvůli tomu, že se nebude snažit kvůli nějakým učitelům. Jinak toho v hlavě má dost a dokáže si poradit, protože je většinou nezaujatá, tak zvládá i náročnější situace. Musí si umět poradit na ulici, sehnat si místo na spaní a nějak se tam udržet naživu. Samozřejmě jenom nepřežívá, našla si práci, aby nemusela být pořád doma. Pomáhá při bezpečnostních testech různých nových dopravních prostředků, takže umí řídit, celkem slušně, a taky umí bourat, to hlavně. Moc lidí o tuhle pomocnou práci nemá zájem, protože ta neustálá přítomnost smrti není příjemná. Ale Presley je to jedno a celkem jí baví, když může něco zničit. Podílí se i na opravách. Umí celkem dobré kaskadérské kousky, je schopná vyskočit za jízdy z auta, někam vylézt nebo rychle zareagovat. Je celkem silná, protože to k práci s těžkým materiálem patří. Bojovat by byla schopná třeba s nějakou delší tyčí, ale je schopná někomu vrazit do nosu, jak už párkrát udělala. Ale musí být naštvaná a to se moc často nestává, protože to moc neukazuje. Těžko u Presley říct, jestli ji to baví nebo jak se vůbec cítí, většinu času zůstává dost profesionálně mimo své emoce, až na ten čas, kdy je na své zahrádce, kde se může i usmívat.


Vzhledem k tomu, že Presley nijak netrénuje a ani se moc nestará o svůj zdravotní stav nebo jak je silná, tak na nějakou arénu moc připravená není. Ne že by si na to zakazovala myslet, ale je jí to dost jedno. Neumí bojovat s profesionálními zbraněmi, ale na druhou stranu se nebojí si to vyzkoušet, kdyby musela. Umí se sice prát a několikrát už to taky udělala, ale nikdy nedošlo na nic jiného než na pěsti a přinejhorším nějaké tyče. Nikdy nebojovala na dálku a asi by nebyla schopná někomu takhle ublížit. Moc ničeho se nebojí, asi jenom toho, že by jí někdo sebral její zahrádku nebo její sen, ke všemu ostatnímu se chová prostě neutrálně. Lidi jsou jí jedno, její kamarádi jsou jí jedno, názory ostatních taky, jenom má trochu víc radši lidi, co mají rádi kytky. Je celkem rychlá, ale neumí moc běhat, vůbec, ani rychle, ani daleko. Taky neumí plavat a s vařením je na tom trochu líp, ale nedá se říct, že by byla vyloženě kuchař. Dokáže si obstarat jídlo a když má člověk hlad, tak mu je jedno, jak to chutná. Nemá moc zmáklou přírodu. Rozumí jenom kytkám, co si může sama vypěstovat, ale celou přírodu už ne. Nezná moc zvířata, možná tak berušky, které má dost ráda, ale jiná zvířata moc ne. V životě nebyla v lese, nějaké stromy zná, ale to je třeba jedna jabloň na zahradě, kterou mají. Také pole nezná, louky, všechny ty krásné věci, které si představuje, že jsou v jiných krajích. Pohybuje se sice tiše díky tomu, že je dost drobná, ale celkem dost neopatrně. Jak se o nic nestará, tak si může spousty věcí nevšimnout a i kdyby si jich všimla, tak se může stát, že nechce vypadat, že se o něco stará, takže si může sama ublížit. Celkem už si zvykla na to, jaká je, a takhle jí to vyhovuje, nic by neměnila. Není moc společenská, neumí to s lidmi, neumí si povídat. Když je na ulici, tak je ale zvyklá na to, že funguje v nějaké skupince, a dokáže obstarat to, co je právě potřeba. A dokáže i jiným lidem věřit, ale nemusí být ve skupince nějakých cíťů, prostě přežívají na ulici, nejsou tam od toho, aby si povídali o citech. A takhle je s tím Presley v pohodě. Jenže potom si taky neumí s nikým dobře povídat a od všech je odtažitá. Je i celkem ráda ve skupince lidí, ale ona není ta, co by mluvila. No a jak to neumí s lidmi, tak má problém i o něco požádat, připadá jí to strašné, kdyby něco nezvládla sama.


Presley je tvrdá holka. Netráví moc času domu, spíš je na ulici v Šestce, přespává u různých lidí a stará se hlavně o sebe. Má sice oba dva rodiče, kteří ji milují a starají se o ní, když je doma, ale to se moc často nestává. Nemá to tam ráda. Její rodiče oba dva pracují pro pohřební ústav v šestce, takže si žijí celkem dobře. Jsou to milí a přívětiví lidé, u kterých by nikdo nečekal takovou práci. Takže ani Presley nemá moc k šestce jakožto kraji transportu moc vztah, maximálně zná nějaké způsoby úmrtí z práce s vozidly. Na svých rodičích jí ani tak moc nevadí ta práce, s tím fakt nemá problém, ale spíš to, jak jsou oba dva optimističtí a jak to vůbec neberou vážně. Proto si našla partu kamarádů, se kterými by ji rodiče nechtěli vidět, a s těmi je. Přespává u nich doma, pokud tam mají nějakou lepší situaci, nebo si najdou nějakou opuštěnou budovu. Samozřejmě, že úplně oficiálně neodešla z domova, pořád musí chodit do školy a tak, ale najdete ji kdekoli jinde než doma. Chtěla by dost rebelovat, ani tak moc ne proti režimu kvůli tomu, že bere základní lidské svobody, ale spíš aby kvůli něčemu rebelovala. Takže si dost dovoluje na starší a váženější lidi, takže z toho má dost problémů. Ale jí to tak vyhovuje. Dělá to především kvůli tomu, že doma ji nechtěli brát jako takovou, jakou se ona teď vidí, takže si získává pozornost všude jinde nevybraným chováním. U Presley je jedno, jestli je holka nebo kluk, k okolnímu životu a společnosti je dost flegmatická, najdete ji jenom v kalhotech, protože šaty a sukně jsou největší zlo. Není to ale žádná mrcha, neřídí se sice pravidly, ale nic levýho nikomu nedělá, protože tu potřebu prostě nemá. Na všechno se tváří znuděně a nezaujatě a nic se jí nelíbí, alespoň to tak vypadá a ona se tak snaží vypadat, aby vypadala prostě co nejhustěji mezi ostatními. Drží si tak od sebe všechny, ani její kamarádi neznají úplně nejhlubší povahu Presley. Vlastně má ráda dost věcí, úplně nejvíc ze všeho miluje kytky. Když byla ještě malá a předtím, než se to všechno zvrtlo s rodiči, tak jim ještě pomáhala připravovat pohřby a starat se o květiny bylo vždycky to, co chtěla dělat. Jenže když si uvědomila, že se narodila do špatného kraje, tak se přestala starat. Umí se nadchnout pro věci a pro lidi, jenom se to moc často nestává, protože moc nikdo neví, jak se k ní dostat.

Halcyone Cosgrove

7. december 2016 at 18:42 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Taylor Marie Hill



Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 15 - sebevražda


Token: Pudrový parfém o vel. 2 cm v chokeru

[ halsien kóstgrouv ]


Halcyone je víc mozek než svaly. Avšak je z Druhého kraje a něco o boji zná, takže zas tak marná nebude, právě naopak. Stále je v boji lepší než jiné neprofesionální kraje, takže značit jí jako profíka je oprávněné. Na rozdíl od bratra se od bojů drží dál a dává za důležité se naučit spíše něco o přežití, například právě lov je u ní naprosto excelentní. Kromě toho ještě výborně vaří a vyzná se v bylinkách. Je výborný stratég a její představivost sahá velice daleko, někde v ní se totiž ukrývá umělecká duše, proto jí věčně uvidíte zavřenou v pokoji kreslit si na plátně nežli v tréninkovém centru. Čas od času tam samozřejmě chodí, ne vždy se někdo z kraje přihlásí a ona ví, že může přijít chvilka, kdy jí vylosují do her, ale jinak by si tuhle cestu dobrovolně nevybrala. Taky hrozně pěkně zpívá, to takhle několikrát uspávala svojí mladší sestřičku, když byla ještě menší. Teď už raději tráví čas s Gunnerem, pokud si s ní zrovna nechce Bee povídat. Na to ona je taky talent, taková vrba. Ano, sice je velmi tichá, ale dokáže se rozmluvit, pokud chce. Co se týče zbraní, tak nejlépe to umí s vrhacími noži. Je to praktické, může to využívat na dálku a i na blízko, pokud už tomu tak bude. Kdyby měla možnost si vybrat, tak by zvolila dálkový boj, jelikož je Halcy takové vyžle a nejspíš by nepřeprala silnějšího kluka. Holku, to ano, ale boje s Gunnerem vždycky prohrávala, takže se to dá odtušit již z toho. Finálně se může kamarádit s každou sečnou zbraní, boj ovládá vždycky velmi precizně. Nezakládá si na tom, aby postavu co nejvíc znetvořila, spíše spoléhá na rychlé zabíjení. Po ránech vždycky běhá, donutila se do této činnosti dobrovolně a ona sama ví, že musí. Ke všemu je to prospěšné, má kvůli tomu lepší kondici, rychlost a výdrž. Kromě toho se ještě naučila plavat a lézt po horách, těch je totiž v Druhém kraji až až. A aby nebyla takové ťuntě, tak si občas dopřává chvilku u boxovacího pytle nebo hodinkou Pilates nikdy taktéž nepohrdne, tudíž je velmi ohebná.


Nejvíce nekvalit má zejména u boje. Sice je stále profík, má lepší držení těla a všechno možné. Také se dokáže poprat s dalším vycvičeným profíkem, ale i tak to zdaleka nemá na to, aby byla na výsluní. V pěstním boji zaostává, vždycky jí dával zabrat starší bráška, ale na to si nějak zvykla. Nerada se motá s těžkými zbraněmi. Není až tak chabá, aby neuzvedla sekeru nebo něco těžšího, jenom je vůbec líná s tím trénovat a něco takového tahat a ještě s tím máchat ve vzduchu. Tyto zbraně tedy nepatří mezi oblíbené. Stejně tak si neporadí ani s lukem, protože jí dává už jenom zabrat vystřelit, natož aby střelila do správného terče. Vypadá vcelku dost nevinně, takže si to každý může vyložit jak chce. Ona o tom ví své, ale několikrát už jí dost naštvalo, že k ní byli kluci opatrnější, protože si mysleli, že když jí ublíží, tak se sesype. Navenek tak prostě vypadá a jak je k tomu tichá, tak to na nevinnosti ještě přidává. Též je starostlivá ke své rodině a hlavně k nejmladší Bumpey, takže se o ní bojí, i když ví, jak moc silná na svůj věk je. Je k rodině velmi citově nakloněná a pravděpodobně by jí to dost zasáhlo, kdyby se jim něco stalo. Jakožto obyvatel Druhého kraje se nikdy nenaučila ovládat technologii a nikdy nezažila pořádnou bídu a hlad. Sama neví, jak by si poradila několik dní v divočině. V horách sice tráví poměrně dost času, ale nikdy neokusila ten správný adrenalin, co aréna dává. Určitě by se začala cítit nesvá, kdyby v přírodě byla moc dlouho a nedařilo by se jí něco ulovit.


Prostřední dítě z řad Cosgrovových. Vysoká, hubená, velice tichá a mile vypadající dívka, už i to její jméno něco prozrazuje. Rodiče totiž mají zálibu pojmenovávat si děti podle povahy. Gunner je střela a z Bumpey jde občas strach, ti jsou spíš podobní otci. Ona s matkou jsou vcelku klidné. Všechno řeší s klidem, ale vždy to má efekt a dokáže ztropit dost škod, kdyby chtěla. Je to prostě takové to tiché zlo. Už když se narodila, byla velice klidná a pomalu ani nebrečela, mysleli si, že je s ní něco špatně, ale nakonec se z ní vyklubala tahle zdravá dívka. Gunner a Bumpey po porodu zase hrozně řádili, takže jsou jejich jména úplně na místě. Jelikož si každý myslí, že je křehká, tak se k ní většina chová hrozně opatrně. Nedalo by se úplně říct, že by jí to vadilo, občas jí to vyhovuje, protože za ní někteří udělají třeba namáhavou práci a tak. Taktéž někdy využívá svojí neprůhlednou manipulaci k tomu, aby je k něčemu donutila a oni o tom pak ani nevěděli, protože to udělali jen z toho důvodu, že z ní vyzařuje pozitivní aura. Vcelku je oblíbená, ale sama někdy uvažuje o tom, jestli to není kvůli Gunnerovi. Jelikož holky si s ní vždycky chtějí povídat a kamarádit, ale vidí tam u nich tu záminku se dostat blíž k bráchovi. Jí je to jedno, ona si lidi celkem vybírá, když má z čeho, ale raději vždycky tráví čas o samotě nebo když už, tak ve společnosti kluků, kteří jsou mnohem zábavnější než holky. Většinou to jsou právě Gunnerovi kámoši, do kterých většinou měla crush a pak se kvůli nim rozbrečela do polštáře, protože oni necítili to samé. V tomhle má vždycky smůlu, ani neví proč tomu tak je. Gun jí oznámil, že jí všichni mají pořád za tu milou a vypadá, že by se po rozchodu sesypala, ale ona tomu pořád nevěří a myslí si, že si z ní dělá srandu, protože je taková jaká je. Na profesionála a děcko z Druhého kraje má poněkud mírnou povahu. Dokáže být ostrá, to ano, ale má velkou trpělivost a proto jí většinou nic nevyvede z rovnováhy. Takže se dá říci, že se její ostrá povaha moc neprokazuje. Halcyone ostatní dobře poslouchá a zná tajemství hodně lidí v kraji, nikomu to ale neprozrazuje, protože pak by jí mohli umlčet a třeba už by nic nezjistila. Tak proč si to kazit. Některé informace jí dost pomáhají k tomu, aby někoho ponížila na tajnačku. Výsledkem celé Halcyone je to, že vše nekalé provozuje vlastně v tichosti, nikdo o tom neví a navenek si nechává štítek nevinnosti.

Bumpey Cosgrove

7. december 2016 at 16:11 | Maddie

Player: Maddie

FC: Kristina Pimenova



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 12 - proměněná v cranka


Token: Halcyonina podprsenka

[ bampi kóstgrouv ]


I když Bumpey ještě ani nemá chodit do výcvikáče, stejně tam chodí, a když jí někdo řekne, že je třeba ještě moc mladá na to, tak mu jenom řekne nějaké sprosté slovo. Dostal ji tam samozřejmě její bratr, ona nejdřív hodně chtěla, ale bez něj by si v tom asi nebyla tak jistá. Takže nejdřív ho jenom sledovala a potom se k němu i přidala. Na blízko je teda dost dobrá. Má výhodu v tom, že je dost malá, i na svůj věk vypadá ještě o dva roky mladší, ale taky už od mala dělá gymnastiku, takže je dost ohebná a mrštná a hlavně má dost dobrý reflexy, je dost rychlá. Takže z blízka je fakt nebezpečná, protože dokáže nejen dobře bodat a sekat, ale taky to dokáže udělat dost rychle, aby si jí třeba jenom tak někdo nevšiml. Taky se umí dobře schovávat, protože je malá, a umí chodit dost tiše. Její bratr je dost šílený, když někoho morduje, teda on ještě nikdy nikoho nezabil, ale na figurínách to ukazoval dost, ona taková není, spíš jí jde o eleganci a tu rychlost. Nemusí všechno zničit. Taky je narozdíl od svého bratra mnohem klidnější. Takže taky není úplně k zahození na boj z dálky, je na tom dost dobře s mířením. Hlavně si nejvíc zamilovala pistoli, to je prostě tak elegantní zbraň, kde se nemusí starat o nic jiného než o míření. Luk ani kuši nemá tak ráda, ona teda celkově má radši boj z blízka, i když je to hlavně pro ni mnohem nebezpečnější, ale adrenalin k tomu patří, ale kdyby si měla vybrat, tak je to určitě pistole. Je dost dobrá v získávání toho, co chce. Jednak si umí hrát na malou roztomilou holčičku, která se umí rozbrečet na počkání, a kdyby ani tohle neprošlo, tak se zmíní doma a je to. Víc nic řešit nepotřebuje. Pokud to doopravdy nehraje, tak moc nebrečí, možná když byla ještě malá a její sourozenci ji šikanovali, ale teď už jim to oplácí, takže si taky nenechá jenom tak něco líbit. Ale je dost silná na to, aby měla seřazený hodnoty, a ví, že na prvním místě je úspěch, potom až emoce. Dokáže je dost dobře oddělit od svých činů. Jak je rychlá, tak i rychle běhá, ale to zase nevydrží moc dlouho. Ale je to fakt rychlý. Když byla ještě menší, tak od svých sourozenců prostě občas utekla, místo toho, aby se jim postavila. Teď už se jim postaví, což teda většinou prohraje, ale sama si toho cení a hlavně si myslí, že Gunner chce, aby byla přesně takováhle.


Vzhledem k tomu, že je holka a že jí je jenom dvanáct, tak fakt není moc silná. Je teda silnější než jiný dvanáctiletý holky, protože trénuje, aby měla nějaký svaly, ale v tomhle věku už to lepší nebude. Je to vlastně výhoda, protože si dost lidí myslí, že když je takhle malá, tak nemůže nic unést, takže je to její skrytá zbraň. Gunner ji sice často tahá ráno z postele, aby s ním šla běhat nebo třeba plavat, ale tohle je její nejneoblíbenější část dne. Vždycky se nechá přesvědčit, protože vlastně chce, aby na ni byl Gunner hrdý, ale to daleký běhání jí moc nejde. Fakt se snaží, ale špatně dýchá a nevydrží běhat dlouho. To ale potom může svému bráchovi posloužit na běh s břemenem, ale ten jí většinou nechá tam, kde se zastaví, ať se dostane domů sama. Co se týče plavání, je tam zase problém s dechem, dlouho pod hladinou nevydrží, ani nevydrží dlouho plavat, rychle se unaví, ale zase rychle plave. Všechno dělá rychle. Tak je tu ten problém, že bez zbraní je na tom s bojem vyloženě špatně, prostě nemá sílu přeprat cvičeného dospělého člověka. Zná různý finty, jak lidi dostat na záda a umí sebeobranu, ale třeba svého bratra by v životě nepřeprala. A co se týče zbraní, taky si většinou vybírá jenom nějaký lehký na nošení, třeba velký meč držela jenom jednou a s natrženým svalem už toho víc nezvládla. Vždycky se soustředila na boj, přežití v přírodě a technologie jí nic neříká. Jako umí si třeba obstarat vodu, umí ji najít a teoreticky by asi zvládla rozdělat oheň, ale všechno je to jenom teorie. Nikdy to nezkoušela a nikdy snad ani nechtěla, jenom se o tom nějak dozvěděla. Má dost ráda své dva starší sourozence, takže vlastně oni jsou jediní dva, na který nezkouší svoje tríčky s manipulováním lidí, který jí jinak dost jsou, ale taky by nikdy nechtěla, aby se jim něco stalo. Podle ní jsou oba dva dost dobří a kdyby jim někdo ublížil, nezasáhlo by ji to jenom jako člověka, ale taky by to podrylo její ideu, že její bratr a sestra jsou nepřekonatelní a že když je jim na blízku, tak se nemusí ničeho bát.


Bumpey je nejmladší ze tří sourozenců z dost bohaté a významné rodiny v kraji, což taky dost poukazuje na to, že její život je úplně bez starostí, protože se prostě nemá čeho bát. A ona se taky ničeho nebojí. Možná když byla mladší, tak to dost schytávala od dvou starších sourozenců, Gunnera a Halcyone, ale teď už si to nenechá líbit. Jako určitě by je nezvládla přeprat ani nic takovýho, ale protože je nejmladší, tak pořád může dost manipulovat s rodičema a s okolím. Hlavně vypadá jako princezna, to mají v rodině, že vypadají hezky, ale ona je vlastně pořád ještě dítě, takže jí všichni všechno věří a ona na tom může těžit. Teda ne všichni, její sourozeci na tohle moc nehrajou, protože když byli malí, tak byli úplně stejní jako ona, takže přesně ví, co dělá. Jenže to Bumpey nestačí. Má je fakt ráda, i když to občas není vidět, hlavně je strašně obdivuje. Chtěla by být přesně jako oni dva, jenom možná ještě trochu lepší. I její rodiče jsou dost známí, oba dva pracují na Hrách, její máma je dokonce tvoří, a táta je pořád super, protože co jí nechce naučit Gunner, může jít za tátou. Takže alespoň takhle známá by chtěla být taky, ale klidně ještě víc. Ví, že jednou bude ze všech nejlepší, tak se podle toho chová. Nezahazuje se jen tak s někým. Má už vyšlapanou cestu od své rodiny, jenom chce být prostě ještě lepší než oni. Ráda dělá hodně věcí a ve všech chce být nejlepší. Úplně nenávidí, když je někdo lepší než ona. No a její bratr a sestra se dost starají o to, aby to tak měla. Je jasné, že alespoň někdo z jejich rodiny to dotáhne fakt vysoko, protože prostě tak moc si to Bumpey přeje. Gunner byl vlastně ten, kdo jí přivedl na myšlenku na Hladové Hry, občas s ním dokonce trénuje. Vlastně taky ví, jak moc miluje Lewise Holbourna, přijde jí to vtipný, vždyť už vypadají skoro stejně, ale jenom to bráchovi předsunuje. Stejně jako on vzhlíží k němu, ona by chtěla dost být jako Gunner. Proto je pro ni trénink s ním tak důležitý. S Halcyone je to víc o tom, že jsou obě dvě holky, takže si můžou víc povídat jako kamarádky, a hlavně Halcy tak netlačí Bumpey, aby byla dobrá, spíš tam pro ni vždycky je. Gunnera má na to, aby byla dobrá v zabíjení a aby se o sebe uměla postarat, Halcyone zase na to, aby pořád byla člověk. Bumpey si často vezme, co chce, vlastně je to jenom další spratek z Dvojky, ale právě proto ví, že si to může dovolit. A je jí dost jedno, že je ještě dost malá, protože kdyby ona měla nějaký větší problém, tak má dva starší sourozence, kterých by se všichni měli bát, a navíc dva rodiče, kteří každému můžou udělat ze života peklo. Je dost podobná svým sourozencům, ale jak už s nimi byla vychovávána a jak si zvykla, že oni se chovají, že všechno umí a všechno zvládnou, tak to bere jako samozřejmost, takže jí chybí pud sebezáchovy a potom se umí teda naštvat.

Laverne Lace

1. december 2016 at 22:53 | Larsyn

Player: Tryaki

FC: Katiusha Feofanova

Occupation: Stylist → District 12

Contact: T.Tryaki@seznam.cz

Age: 23

Status: - operace odstranění žeber

[ lavern lejs ]


Laverne je jedním z mnohých znuděných obyvatel Capitolu, které již přestala bavit afektovanost a sentimentalita okolo. To ale neznamená, že by se její zájmy jakkoliv lišily od hromadné většiny - právě naopak. Podobně jako každý v Capitolu sobecky touží po svém vlastním místě na výsluní, dokonale ignorujíc vše, co by se děje za zdmi zářivého hlavního města. Toto drobné děvče považuje za zábavu pouze dvě věci: skrytý svět machinací a intrik Capitolské vlády, s jehož hlubokými kořeny se často shledávala již v dětství, když pozorovala práci svého otce - a stále se měnící svět módy. Oba tyto nestálé, proměnné světy jí poskytují vzrušení, které jí jinak v každodenním životě chybí. Většinu věcí sleduje s odměřenou chladností a nedá se říci, že by ji příliš vyváděly z míry každoroční splátci přicházející o své životy v aréně. Hladové hry vidí spíše jako příležitost. Příležitost, která je konečně po letech na dosah její ruky.

Laverne je nejmladší ze tří dcer Midia Lace, nechvalně proslulého vlastníka jedné z největších Capitolských sázkových kanceláří, který se dokonale přiživuje na prestiži a popularitě samotných Hladových Her. Jelikož se však jeho zájmy často liší od těch tvůrců her, patří rodina navzdory svému bohatství k nepříliš oblíbeným členům Capitolu. Proto jakmile se Laverne od svého otce naučila všechno potřebné, odpojila se od rodiny a začala budovat svou vlastní kariéru. Nejprve se vyučila jako parukářka, než byla na doporučení svého postaršího vlivného mistra přijata na návrhářskou akademii, načež se stala asistentkou jednoho ze stylistů Hladových Her. Jak zvláštní náhoda, že se brzy stylistovi samotnému přitížilo a mladá asistentka jej musela nečekaně zastoupit, získávajíc nejen jeho pozici, ale také titul, a příležitost se zviditelnit na nejpopulárnějším dění vůbec.

Steelford Hornlovell

5. november 2016 at 2:54 | Larsyn

Player: Pietro

FC: Daniel Brühl



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 - totální vyčerpání, vykrvácení


Token: Ušní známka skotu se znakem kraje

[ stýlford hornlovl ]


Desátý kraj naučil Forda, jak mu v masokombinátu říkají, mnoha dovednostem. Právě práce v masně jej naučila ovládat řeznickou sekeru či dlouhé řeznické nože, a aby si nepřivodil nějaké zranění, umí s nimi poměrně solidní kousky, ale jako své primární zbraně je ale označit nemůže. K jejich ovládání ovšem je zapotřebí velké síly, protože při bourání masa je třeba rozsekávat i velmi silné kosti. Je tedy vyznavač hrubé síly, žádnou eleganci u něj nehledejte. Co ovšem může označit jako svou primární zbraň, je oštěp, s něčím tomu podobným totiž probodával kusy ze stáda určené na porážku podobným způsobem, jakým se v jiných krajích zabíjí šípy zvířata, aby se zbytečně neponičilo jejich maso k prodeji, například do krku. Majitel masny mu poté jeden vyřazený daroval, on jej doma ještě trochu vylepšil, když původní hrot nabrousil a na druhý konec dal další špičatý hrot. A pokud nadělal oštěp s jednou špičkou velkou škodu, oboustranný k jeho radosti nadělal dvakrát větší škody, ale jakmile zjistil, že druhá špička jej vždy trochu poraní, raději ji sundal a učil se zacházet se dvěma oštěpy. Napřed zvlášť a pak společně. Máchání se dvěma oštěpy muselo v jeho případě vypadat poněkud komicky, ale jak si poté v masně na tajnačku na jedoucích již vyvržených prasatech ověřil, na pohyblivém cíli se vždy alespoň jeden zapíchl. A ne málo.Desítka mu dává výhodu i ve znalostech anatomie. Sice jen zvířecí, ale některá zvířata mají těla stavěná podobně jako lidé a tak mu nečiní problém vymyslet způsob, jak co nejvíce uškodit. Krev je součástí jeho života tak moc, že už mu přijde jako voda. Krev mu na rozdíl od vody ovšem nevadí. Jednou ji i vypil, ale to byla srandička jeho kolegů, když mu ji vyměnili právě za vodu. Zabití mu problémy nedělá, mezi zvířetem a člověkem v tomhle není podle něj rozdíl. Čeho si na sobě cení nejvíce, je rychlost. Je výtečný běžec - rodičům bylo líto, že Panem nikdy nepořádal olympiádu, určitě by ho přihlásili.


Svět masa, krve a kostí ho nikdy nenutil plavat a ani on sám se nikdy nesnažil tento sport vyhledávat. Vodu používá jen k mytí, pití a při práci, jinak je pro něj španělskou vesnicí a pokud je to možné, vyhýbá se jí. I když pracuje s masem, nedokáže vařit. Vaření je doménou jediného zbylého rodiče, matky. Sem tam ji pomůže, ale jinak k vaření nepřičichne. Ale zařekl se, že pokud bude mít někdy tu možnost, rád se to naučí. On sám to považuje za slabost, ale dle svých slov se s tím už nic dělat nedá. Tou slabostí má na mysli vztah k jiným lidem. Nevadí mu s nimi konverzovat nebo něco jiného, ale on je díky svému zaměstnání vidí v koutku duše jen jako kus masa, který skončí na hácích. Ale to jim nikdy neřekne. Ačkoli je inteligentní, na Desítku velmi lehce nadprůměrně, je jedním z těch, kteří svou inteligenci nepoužívají naplno - u věcí nepřemýšlí a dělá je prostě tak, jak ho to napadne, i když mohou existovat podstatně jednodušší metody. Vše kromě své práce dělá prostě složitěji. Nebyl ještě v situaci, kdy by naplno myslet musel.


Narozen v Desátém kraji na farmě rodiny Hornlovellových, matky Lindsey a otce Steelforda, po němž byl pojmenován. Otec pracoval, jako později on sám též v masně, matka také, ovšem ale v části, kde se maso již balilo na další cestu do Kapitolu. Nouzí ohledně jídla tedy netrpěli, ale při pohledu na to množství, co odvážely vlaky do Kapitolu, si chudě připadat prostě museli. Otec jednou odešel do práce, ale domů se již nevrátil. Nikdy se nedozvěděl, co se otci stalo a ani to vědět nechce. To bylo Fordovi 13, a tudíž musel začít chodit pro oblázky. Netrpělivě vyhlížel proto 15. narozeniny, aby hned mohl jít do masny požádat o práci a nemusel brát oblázky, napřed pomáhal s nakládáním a odvážením poražených kusů do masny, uhynulých do kafilerie, aby se dostal tam, kde je nyní, na bourací linku, kde maso porcuje a posílá jej matce a dalším ženám do balírny. Práce je sice placená, ale ne pravidelně, a sem tam přece jen musí pro oblázky zajít. Jejich rostoucí počet se mu nelíbí, ale nemá na výběr a je mu jasné, že pro nadcházející ročník je velkým favoritem pro výběr a reprezentaci Desátého kraje. Her se nebojí, ale i tak se uklidňuje tím, že počet oblázků nehraje roli a že se může vybrat i někdo s jedním či dvěma. Jeho vzorem je, byť to ješitně nepřizná, poslední (a jediná) vítězka jeho domoviny, Claudia Riqueti. Rád by dokázal to, co ona.

Hayden Gillroar

1. november 2016 at 18:36 | Larsyn

Player: Nina

FC: Nela Pocisková



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 - totální vyčerpání, vykrvácení


Token: Náramek z vlastních vlasů

[ hejdn gilhró ]


Její největší předností je určitě výdrž. Ať už psychická či fyzická. I když se nedaří, pořád si jde za tím, o čem si myslí, že ji bude prospěšné a k užitku, ať to stojí nervů kolik chce. Pokud je už hodně unavená a nemá moc velkou šanci na úspěch, vždy se ji ještě podaří vypátrat v sobě další dávku energie, která by ji měla postačit na to, aby všechny kolem přesvědčila, že doslova bojuje do posledního dechu, je to hrozná tvrdohlavost. Když něco chce, je jí jedno, koho smete pryč nebo kdo se dívá, ona si za tím jde. Nedalo by se říct, že je sobecká, jen má v sobě základní pud, nazvěme to pud přežití. Její otec byl psychopat. Líbila se mu myšlenka, že by po jeho smrti zanechal na světě zocelené vynalézavé potomky, ale na rozdíl od ostatních rodičů to přeháněl. Liboval si v lovu, a přestože se mu narodili dvě dcery místo synů, už od malička je brával někam hluboko do přírody a nutil je se učit takové věci jako stahování zvířat z kůže, jejich zužitkování a také jejich lovení, které bylo prvním krokem. Možná by to mohlo Hayden někdy pomoct a zní to celkem obyčejně, vzhledem k tomu, že jsou z kraje na podobné věci zaměřeného, ale v tu chvíli na to hleděli jako na děsivou věc. Každopádně na rozdíl od její starší sestry v tom po čase našla zálibu, a taková ta občasná výprava do "divočiny" jen s nožem a s vlastní hlavou, byla pro ní zábavná. Takže si to shrneme. Je neoblomná a psychopat. Umí se dost dobře a rychle ohánět nožem nebo přesně zamířit na cíl kuší. Umí se sama o sebe postarat, založit si oheň, do okolí rozmístit spolehlivé a funkční pasti, má i emocionální blok, takže ji nevadí si ušpinit zevnějšek nebo i duši. Lezení po stromech ji taky není cizí, orientování se v přírodě podle určitých bodů - to má už všechno zažité a vyvinuté na výbornou. Je to takový malý lesní tvor lomeno lovec. Jelikož byl její otec mimo, výchova byla tvrdá, nebyl to tyran, ale potrpěl si na tělesné tresty, hlavně na sportovní úkoly, takže fyzičku i kondici má Hayden taky. Pod vodou by byla schopná vydržet opravdu dlouho, občas ji její otec topil, ať už v rámci tréninku nebo za trest, a ona už ani nějak nehysterčila a brala to s chladnou hlavou. Taky toho hodně unese, více tašek a nákladu, to se pojí nejen k tréninku ale taky hlavně k její práci v kraji. Umí si taky poradit a rozumět se zvířaty, když je zrovna nezabíjí. Troufla by si postavit se proti nějakému nabubřelému profíkovi z těch bohatých krajů, protože po tolika letech měla ve svém kraji tréninkové centrum taky, jen se tím tak oficiálně nechlubí. Jen tak každá bolístka ji nezastaví, to by ta výchova jejího fotříka musela být fakt neúčelná, a to po tolika letech opravdu není možné. Pokud má někdo předpoklad poradit si s problémem a s nedostatkem nebo si sehnat vše, co není dostupné, tak je to Hayden.


I když i to občas trénovala, nikdy nemusela před něčím utíkat. Taky protože v její povaze je postavit se všemu čelem, ale hlavně proto, že ji nikdy něco nebo někdo nenaháněl po lese s nožem v ruce (ani její otec, možná škoda). Každopádně výdrž má, ale rozhodně se nepřetěžovala, co se týče rychlostních běhů, to opravdu zanedbala, v tomto by si nemohla být moc jistá. I když by se to učila do krve, i tak nemá předpoklady k tomu být dobrá plavkyně. Maximálně tak dobrá, aby se neutopila a aby tím ještě něco možná získala, ale že by byla obzvlášť obratná nebo by si ve vodě lebedila jako rybka, to opravdu nehrozí. Je pravda, že není tak přirozeně chytrá, jak by se mohlo zdát nebo jak by bylo fajn, ale má toho hodně naučeného, a systémy zaběhnuté, tak se od nich dá i něco odvodit nebo si zkrátka poradit, třeba i silou - ona zkrátka není myslitel. Nemá ráda slabochy, v tomto ohledu to má po otci. A i když ví, že pochází ze slabšího a chudšího kraje. Ona sama by byla schopná ponižovat třeba nějakého Trojkaře nebo Pětkaře, i když si žijí podstatně líp, a to protože ona si o sobě myslí, že je zářným příkladem odvahy a všichni ostatní nemají vše potřebné k úspěchu - tím si dokáže nadělat hodně nepřátel. I když se nebrání lidskému kontaktu nebo vztahům, vždy si o sobě prostě jen myslí, že kdyby na to přišlo, dokázala by vše udělat sama a nechala by ostatní za hlavou, ale není to intrikářka, opět se jedná jen o ten "pud přežití" a o to, že je to někdy i slabina. Určitě stojí za zmínku to, že i když se umí přetvařovat, tak to ani nepraktikuje proto, aby ji měli lidé rádi, je bolestivě upřímná a leckdy mluví o věcech, které ani posluchač vědět raději nechce - upřednostňuje jednoduchost než si lámat hlavu s řečmi, slova ještě nikdy válku nevyhrála, no ne? Takže ani často dojem na někoho neudělá.


Narodila se do rodiny, která patřila v Desátém kraji do prostřední vrstvy. Nebyli nikdy v relativním dostatku, ale na druhou stranu tady bylo i hodně horších případů a oni se o sebe vždy uměli postarat. Jak už bylo zmíněno, rodinka se skládala především z otce blázna, dcery Hailee a o dva roky mladší Hayden. Matka umřela před patnácti lety při třetím porodu, který byl komplikovaný, jelikož se to neplánované těhotenství objevilo v nevhodnou dobu těžkého nedostatku. Matka byla slabá a syn u porodu umřel taky. Tragédie, ale se vším se dá popasovat. Navíc, skutečně se trápila asi jen Hailee, protože Hayden byla mladší, a tak na ni víc doléhala výchova otce, který měl emoční kapacitu o obsahu kávové lžičky - či že se s tím vyrovnávala jako on, protože už byl jediný žijící vzor. Hayden má svou sestru ráda, protože je člověk, ale rozhodně ji považuje za slabší článek rodiny, to by se nebála přiznat. Ale i někdo takový je v domácnosti potřeba, někdo jemný s teplou náručí, takže víc maminkovský, a to je právě Hailee - navzájem by si určitě nechtěli ty role vyměnit. I když toho její sestra ví o přežití od otce taky hodně, přece jen k tomu nikdy nebyla nakloněna, neměla ten soutěživý vztah, takže nechtěla schopnosti dobrovolně rozvíjet, brzy zakrněly. Jejich tátovi ale jako úspěch stačila Hayden, takže Hailee nechal relativně být s tím, že i tak hloupá a bez naděje nikdy neumře. Hayden je osoba, co by nikdy nepřiznala strach, možná proto, že ho ještě nikdy ani doopravdy nepocítila nebo teda už dlouho ne. Je upřímná a věci vidí tak jak jsou, takže je realistka. Nesnaží se všem na okolo rozradostnit den, ale zase se ho nesnaží zničit, prostě ji za to ti lidé nestojí. Její rodina pracovala vždy v zaměření na krávy a býky, takže je jim podobná, v tvrdohlavosti těm býkům, ne krávám. Není zvyklá si stěžovat, ale sem tam si taky zanadává, protože může. Většinou se neptá, proč jsou věci tak jak jsou, protože předpokládá, že to nějaký dobrý důvod mít musí a většinou předpokládá správně. Umí se i bavit a není zamindrákovaná nebo zalezlá na trénink, který v jejím věku už často dělá spíš sama, než s otcem. Takže to není její životní prioritou, ale je to předností. Co se týče přátel, nějací se určitě najdou, i když ne žádné BFF, za které by dala ruku do ohně. Prostě jen někdo, s kým si rozumí a kdo nemá právo ji soudit, protože sám není v mysli dokonalý nebo nejhodnější. Pravděpodobně se ke svým dětem jednou bude chovat tak, jak její otec k ní, pokud se toho dožije. V tomto kraji žijí všichni s láskou ke zvířatům nebo si na to alespoň hrají, když si nepřiznají, že v Panemu nemají na výběr, takže by se Hayden mohla dočkat i nějakého toho odsouzení, že se po nocích netulí ke koňům, ale ve volném čase střílí to, co už není potřeba. Ale nemůžeme být každý stejný. Vždycky navíc bere jen tolik životů, kolik sama potřebuje, nikoho neživí a nepotřebuje zbytečně moc. Navíc se nekoupe v krvi nebo tak něco. A hlavně to musí být nenápadné, aby nepřišli všichni kolem na to, že jsou divná rodinka.

Alistair Yossement

6. october 2016 at 22:25 | Larsyn

Player: Nina

FC: Camilla Belle



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 - prostřelený krk: Z. Printemps


Token: Obroučka z kůry Dubu

[ alistah jósment ]


Díky členitosti kraje a díky jeho přírodě, se dokáže stejně automaticky pohybovat mezi korunami stromů jako jiní dokáží plavat. Díky síle v rukou, kterou získala při nošení velkých várek dřeva jí nedělá problém rychle a jistě přecházet ze stromu na strom, možnost uklouznutí a riziko pádu ji vrásky nedělají, proto není ostýchavá a nezdráhá se. Už od brzkého věku se učila fungovat se sekerou, manipuluje s ní s lehkostí a cvik se nezapře, a tak tomu je i u Alistair. Její zásah je většinou přesný. S vyšším věkem musela od občasné výpomoci otci přejít do skutečné práce, takže tedy začala chodit s matkou do papírny. Ženy jsou tam věčně na nohách a práci dělají v rychlém tempu, je teda potřeba umět se soustředit na postup daného úkolu, abyste jej provedli bezchybně a kvalitně, a to ona umí. Možná není tak inteligentní jako všichni ti ze Třetího kraje díky jeho uzpůsobení, ale selský rozum a pracovitost jí nechybí, a tato kombinace leckdy vyloudí dobrý účinný nápad, který je kvalitně proveditelný. Alistair patří mezi lidi, kteří moc nedbají na rizika ze skutků plynoucích. Spadne ji něco na okraj stroje přesně téměř vedle zašlých ostrých štětin? Není hloupá, ale je si jistá, takže pro to sáhne a podá si to zpět bez úhony rychle, a tak aby dosáhla svého. Mezi její dovednosti patří i plavání, nemá sice prostor pro trénování, ale díky zabírání a stavbě těla je v plavání dost dobrá, když vezmeme v potaz, že Sedmý kraj má říček a jezírek jen minimálně. Nedělají ji problém kopce nebo stoupání do těžko přístupného terénu, umí se zachytit. Naučila se rozpoznat přírodu, ve které se nachází, dokáže se orientovat podle různých vjemů a zná různé možné využití jednotlivých materiálů nacházejících se v přírodě, z ničeho dokáže vyrobit něco dost nápomocného, v tomto je nápaditá. Bylinky a houby taky neušly jejímu oku, i když nejde říct, že si může být při jejich určování stoprocentně jistá. Když jí zbývá trochu času a velké množství energie, prostě jen tak bije holí do stromů, udržuje si tím rychlost a svižnost, taky sílu a je to podobné jako pracovat se sekyrou. Taky se tím dá strom zbavit kůry, a ta se může použít třeba na různé masti či odvary, se kterými taky mimochodem sem tam něco zkouší. Má hbité prsty. Zbraň si nikdy nebyla nucena vybrat, nejspíš by všechny meče a luky poslala do háje a bouchala by lidi po hlavě klackem. Co se týče běhu, výdrž určitě nemá takovou jako by si přála, ale rychlost dokáže vyvinout dostatečnou na to, aby se rychle dostala z nějakého průseru. Oheň si rozdělat umí různými způsoby, tenhle úplný základ se učí i tříleté dítě. Je učenlivá a nestraní se společnosti lidí, se skupinami dokáže spolupracovat, ale není naivní a ví, že spolehnout se může nejvíc jen na sebe, je soběstačná a dokázala by vyžít i kdyby byla zcela sama, vše se může jednoho dne otočit a štěstí ji nebude hrát do karet.


Jak už bylo řečeno, vytrvalostní běh by pro ni opravdu byl doslova a do písmene běh na dlouhou trať, jelikož nedokáže běžet dlouho. Rychlost ji není cizí a ani dlouho držet tempo v práci, ale rozhodně by na útěk nesázela, spíš někam vyleze, schová se, uplave anebo prostě a jednoduše nebude nic řešit a postaví se tomu čelem. Je až zvláštní, že ve vodě s větší zátěží vydrží plavat déle, než dokáže běhat po zemi, ale jako holce ze Sedmičky je ji i tak nejlíp mezi stromy, bezkonkurenčně. Nezná žádné speciální uzly, je ráda, že dokáže smotat něco, co drží, možná se to někdy naučí, kdo ví. Bojí se velikých zvířat, a tím velkých je myšleno větších než ona, berušky, ptáci nebo psy ji neděsí, má ráda přírodu a fauna je její součástí, ale třeba ty muty co vídává v záznamech z Hladových her se ji fakt protiví, to potkat naživo, asi dostane šok a rychle bude packovat zpět odkud přišla, to je něco čemu by se nepostavila čelem, a to samu sebe bere za poměrně odvážnou. A právě odvaha ji občas může dostat do trablů, když si troufne na víc než by se mohlo zdát, že zvládne, ale kupodivu mívá na podobný situace opravdu děsivé štěstí, asi se nemyslícím jednoduchým lidem prostě daří. Jelikož vysloveně žije v lese ve společnosti s přírodou, často využívá oheň k topení, ale nekontrolovaný požár by byl pro všechny v jejím kraji zkázou, ba dokonce pro všechny v celém Panemu, oheň je tedy dobrý sluha ale špatný pán, není zvyklá na teplo a kde je velké teplo, musí být i jeho velký zdroj, přinejhorším oheň, to by bylo zatraceně na nic. Víc je zvyklá být na místech, kde prší, fouká vítr a je tam mírné počasí, do tropů se nikdy nepodívala a asi by je moc dobře nezvládala, obzvlášť s absencí vody ale i bez toho by to bylo zásadně problémové, v takovém něčem by byl problém se pohybovat a vymýšlet postupy na přežití, ale snad si nenechá teplem zavařit mozek a něco vymyslí, neví jak by byla schopná v teplu působit, nikdy mu nebyla nějak extra vystavena, jen je jasné, že by byla chvíli přinejmenším zmatená. Co se týče schopností ošetřování, taktéž s tím nepřišla moc do styku. Jasně, krev za svůj život už hodně viděla, ví, že by se něčeho takového nebála, ale zásadami první pomocí její znalosti ve velkém zachraňování končí, šít by možná něco zvládla lajcky, ale jinak všem těm postupům a tepnám a tak… všem těm stuff nerozumí, napravování zlomenin či vykloubených části těla radši tuplem nechte na někoho zkušenějšího. Holt, takovéto výchovy se jí nedostalo, spíš rozvíjeli její fyzické schopnosti a schopnosti fungovat než něco takovéhoto. Neučili ji chyby napravovat, učili ji rovnou je ani nedělat.


Narodila se na podzim kolem listopadu, ale není si jistá, kdy přesně. No, každopádně se narodila do zcela obyčejné, žádnou tragédií nepostižené rodiny v kraji disponujícím dřevorubectvím. Vzhledem k tomu, že v okolních rodinách nebylo moc dětí žádným překvapení, trošku divně si Yossementovi mohli připadat, když všechnu práci naložili na jediné dítě, na od pohledu něžnou holku. Sice vždy Derek a Celia snili o silném synovi pomáhajícím své rodině, dostalo se jim jen dcery, která tuto povinnost bez problémů zastávala. Nebyli na tom nikdy obzvlášť zle, ale hlad se jím taky nevyhýbal, stejně tak jako občasné problémové období spojené s chudobou a zimou. Ani Alistaiřiny rodiče nebyli výjimkou a i oni měli práci v odvětví zpracovávání dřeva, matka se věnovala výrobě papíru a otec zase kácení všech těch stromů a jejich opětovnému vysázení. Alistair byla nominovaná do práce už od brzkého věku, rodiče ji nikdy nepředhazovali, že musí být silná jako by byla kluk, ale ona se toho tak nějak držela sama a měla to tak v hlavě nastavené. Časem pomáhala otci nejen s výsadbou stromů, nakládáním a odvozem dřeva, ale také se starala o nástroje jako sekery a pily, aby je udržovala. I s těmi si občas lecco zkoušela, když zrovna nebyli pod přísným dohledem mírotvorců. Po její první sklizni, která ji naštěstí nebyla osudná, ji čekalo přeřazení, byla dána do práce po boku její matky, jelikož je holka. I po tom ale často chodívala pracovat s pilou a sekerou, protože ji to chybí a jde ji to. Každopádně, Alistair je poměrně živý člověk. Jedná se o to, že nemá ve zvyku si věčně stěžovat a chodit všude jako hromádka ustrašeného neštěstí. Pokud něco chce, jde si za tím. Žije svůj život jak nejlíp může, dalo by se říct, že i tak jak chce, jelikož není přehnaně ambiciózní, ale co s ní bude ji taky není jedno. Není vysloveně ukecaná milovnice společnosti, ale ani není tichou myškou a dokáže se prosadit. Ještě tak nějak nenašla, jak se říká, takový ten její smysl život. Někdo se snaží šplhat v kariéře, většina občanů profi kraje si přeje vyhrát Hry, a ona ve svém věku ještě absolutně netuší, co by ji mělo čekat. Zatím je ve věku, kdy pořádně neví, co chce, ale tak nějak cítí, že ji něco chybí. Možná na to v blízké budoucnosti přijde. S rodinou má dobré vztahy, naštěstí jsou tam všichni zdraví a otec i v pokročilém věku zvládá svou práci dobře, a proto nosí domů i patřičnou částku peněz. V poslední době jim toho moc nechybělo, takže se to dá nazvat klidovým obdobím. Nedávno se Alistair dozvěděla, že nějakou náhodou se ji rodiče po tolika letech rozhodli pořídit sourozence, možná nějakého do zálohy, jelikož ona co nevidět bude muset živit svou vlastní nově sestavenou rodinu a vylétne z hnízda. Možná to tentokrát i bude kluk. Co se týká vzdělání, nějaké základní se ji dostalo, ale astrofyzik nebo doktor z ní asi nebude, mnohem líp ji jde manuální práce. Pár přátel má, s některými se pouze baví, jiným zase hodně věří a je na ně zvyklá, jsou to takové různé stupně přátelství a ona má v každém stupni pár zástupců, proč ne. Nenašla si v Sedmičce nějakého rivala nebo tak, všichni jsou tu taková velká skupinka, dlouhodobý sjezd chatařů, nikdo nestojí za zmínku. Alistair je dost sebevědomá, není vysloveně namyšlená, ale nekrčí se v koutě a samu sebe má ráda. Vtípkům se nevyhýbá, zábavě také ne, rozum má a ví, kde jsou hranice, tak na co na ně upozorňovat. Také není zvyklá někoho soudit nebo odsuzovat, v lidech nedělá moc velké rozdíly. Nevyvolává konflikty, ale umí je vyřešit, rozohní se jen ve vzácných případech, a to stojí za to. Není provokatérka, ale nenechá si lecco líbit. Nemá ráda povrchní a uječené lidi, ale nedá se říct, že by s nimi často přicházela do styku. Je ji jedno, co si kdo říká o ní, ona mindrákama kvůli své osobě netrpí a ani nechce. Dalo by se říct, že Alistair je jako každé druhé děvče v Sedmém kraji - obyčejná. A nebo ne? Kdo ví. Holka je to i poměrně tvrdohlavá, ale žádnou rebelkou se nedá nazvat. Nestydí se předvádět, ale má ráda své soukromí. Nedělá ji problém poslouchat rady a přiučit se, a stejně tak ji nedělá problém rozhodovat a poroučet si, aby rozvrhla všechnu práci nebo si dupnout pokud ví, že jiný postup u práce by sedl lépe a byl by výhodnější. Na to, jak vše vykonává rychle a hbitě, není nějak hyperaktivní nebo uspěchaná, prostě jen ví, jak se svým časem naložit a má dobrou paměť na všechny svoje povinnosti. Vyzařuje z ní vnitřní energie. Co se týče toho, co říká, tak je to na rovinu to, co si myslí, je upřímná a někdy možná až prudce, ale není to tak, že by ji vymizel soucit.

Lars Tyrwhitt

10. august 2016 at 4:42 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Hayden Christensen



Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 18 - propíchnuté plíce: C.Regnard


Token: Kapesníček s jeho iniciály

[ lars tihriht ]


Už od doby, co poprvé vkročil do výcvikového centra si velice oblíbil meče. Už jen proto, že si jako menší hrál na rytíře s kamarády, a to mu zůstalo do starších let. Do dvojice by určitě volil ještě další zbraň, a to by bylo něco menšího. Nějaká dýka nebo ten nůž by se určitě hodil. S mečem je to trochu složité, kdyby došlo k boji na úplnou blízkost. Má úchylnou zálibu ve skalpelech a mučení malých zvířátek. V tomhle je Lars hrozná zrůda, proto mu nikdy rodiče nedovolili psa, i když na svojí smrt slíbil, že by mu neublížil. Ostatní zvířátka mu jsou nějak jedno, takže nějakému tomu zvířeti vyškubat kůži nemá problém. Má stejný přístup s lidmi, který nemá rád, a to jich nemá rád celkem dost. Jenže kdyby někomu takhle ubližoval, asi by ho zabili nebo někam zavřeli. To on si to uvědomuje, že to asi není úplně normální lidské chování. Možná to má z toho, že moc sledoval Hladové hry. Hrozně se mu totiž líbil Dr. Spencer v hrách, kde vyhrála Desirée Mason, a je pro něj hrozný sen se takovým splátcem stát a dělat takový kraviny, co dělali oni dva. Proto možná ty skalpely a hraní si na zvířecího doktůrka. Jeho způsob od nich je elegantnější. Nestává se, že by se přitom pocákal krví nebo se tomu děsně smál a tak. Jeho práce je čistá a tichá, ale přesto dost morbidní. Když se oběti cukají, dělá jim to ještě schválně nepříjemnější. Umí za sebou zamést stopu, ať už je to kdekoliv. Zvládne se postarat o základní lidské potřeby, najít zdroj vody, najít jídlo i ho ulovit, ale ulovenou kořist by z jistého osobního důvodu nejedl. Najít nebo postavit přístřešek pro něj není žádný problém, a i jak udělat oheň bez zápalek nebo zapalovače je pro něj hračka. To vše se naučil s trenérem ve výcvikáči, protože tam většinou moc lidí nebylo. To on je velmi rád, když je někde sám a je tam více klidu. Kdyby se dostal do nejhorší situace a musel by použít luk na utíkající bytost, tak by luk použil. Sice nerad, ale nemá rád, když mu oběti někam utíkají. A on se kvůli nim nehodlá dřít.


Lars se hrozně nerad dře, takže běh nepřipadá v úvahu. Umí sice běhat a možná by tryskově uběhl někam kousek na krátkou vzdálenost, ale výdrže moc nemá, protože je závislý na cigaretách, což ke zdraví moc nepřispívá. Také se musí zmínit, že bez nich moc dlouho úplně nevydrží. Není to den a ani dva, ale ten třetí by už mohl být problém. Jak se moc nenamáhá, vyškrtl by ze seznamu všechny těžší zbraně, nepočítaje menší sekery. Také než by někam lezl za splátcem, tak ten strom raději bude kácet, nežli si ušpinit a rozdrbat ruce. Sice ano, nemá problém se ušpinit, ale jednoduchost je jeho. Kromě způsobů zabíjení, v tom je velice pracný. Je to částečný fruterián, nikomu to sice neohlašuje a je to teda tajný, ale kdokoliv ho zná a sleduje ho, tak ví, že tak trochu je. Stravuje se občas jen ovocem, někdy ořechy a jiné plody, ale ovoce je pro něj to nejlepší. Patří to mezi jeho největší slabinu už jen proto, že žádná rostlina, ze které pochází plod, nesmí být zraněná. Může to být trochu složitý. Kdyby o tom nevěděl, tak to asi sní, ale je už takový, že to musí prozkoumat, aby si byl jist. Masem se stravuje jen zřídkakdy. Taky je kvůli tomu dost oslabený, ale ne natolik, aby ho zabránil se postavit většímu silákovi. Neumí plavat a vody se přímo bojí. Hlavním důvodem je to, že když někam nevidí, není mu to příjemný. Tuhle stránku skrývá a nikomu neříká, protože se za ní stydí a myslí si, že je to velká zbabělost, ale bohužel už to tak je. Bojí se žraloků a potvor ve vodě, hlavně těch žraloků. Proto by tam nikdy nevlezl a pravděpodobně by se asi zbláznil, kdyby ho tam někdo strčil nebo tam spadl. Nemá ani rád stísněné prostory, pokud je pro něj neznámý. Nemá klaustrofobii, ale kdyby byl zavřený v malém boxu, kde by byla tma a nic neviděl, tak by pravděpodobně zpanikařil.


Tyrwhittovi jsou příbuzní od Forsythových. Peníze kolují v jejich rodině, takže byl už odmalička v dobrých rukách, ale i to mělo nějaké následky. Je o trošičku chudší od sestřenic Mimi a Glaedr, ale i tak ho to dost štve. Je v takovém vysokém stádiu affluenzy, že se kvůli tomu dostává do velkých depresí a vlastně jim vše závidí, když to nemá. Sice má všechno, ale touží vždy po něčem větším a pomalu už to nejde, možná kdyby se narodil v Kapitolu, jenže to se nestalo. Nemůže ani přetrpět urážky a stejně jako Mimi schvaluje jen komplimenty. Peníze jsou pro něj prioritou. V tomhle opravdu jednoduchý není, a je to velký kontrast od jeho mučivých a bojových schopností. Dokáže se lehce naštvat kvůli absurdním kravinám, vyvede ho z míry cokoliv, a proto potřebuje častý klid od všech lidí. A pak někdy nastává ta situace, kdy chce, aby o něm všichni věděli a tak dále, ale to mu většinou nedělá dobře. To je jedno z hlavních faktorů, proč se chce přihlásit dobrovolně do Hladových her. Když se mu něco nezdaří, je na sebe krutý a není na něj zrovna moc dobrý pohled. Dá se říct, že je to až smutný, ale tato stránka se zatím nikdy neprojevila na veřejnosti. Je s Forsythovými holkami dost rival, ale zároveň se nějakým podivným způsobem mají rádi. Jenže ta soutěživost tam vždy byla a bude. Kvůli nim se dokázal k holkám chovat velice hezky a gentlemansky. Tyhle mravy mu byly natlučeny do hlavy už odmalička, takže to ani žádnou záhadou není. Objevuje se často v obleku slušně oblečený, vždy má u sebe látkový kapesníček, kde je snobsky přišitý jeho iniciál. Jeho mluva je taky od většina kluků odlišná. Nikdy byste to do něj napoprvé neřekli, ale nikdy ze sebe nedostane žádné sprosté slovo, nikoliv rasistickou věc, i když má dost silný odpor k chudým krajům a jiným společenským třídám. Každý si může domyslet asi proč je tak nemá rád, je to jistě zřejmé z několika jasných důvodů.

Mimi Forsythe

10. august 2016 at 2:22 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Scarlett Johansson



Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 17 - vykrvácení


Token: Nirvana prsten

[ mimi forsajft ]


Stejně jako každá správná dvojkařka, ani Mimi nezaostává ve svých bojových schopnostech. Od jejího dvojčete se trochu v některých věcech liší, např. z Hladových her nikdy nebyla tolik paf. Jenom se jí líbilo ten highlight z vítězství, a proto měla jasný důvod, proč by se jednou chtěla přihlásit do Her a vyhrát je. Moc se ale nikdy k tréninku neměla, jenže se dokázala vynutit k tomu, aby něco se sebou udělala, když to pro ní bylo důležité. Je zodpovědná vůči svým potřebám. Už ve svých deseti dostala svojí první speciální sadu zbraní, které byly z 1. kraje nazdobeny drahokamy, v tom si je od jiných holek z 2. kraje odlišná, je více princezničkovská. Taky proč ne, když si něco takového mohli dovolit. V sadě byly vrhací nože s diamantovými ostří, katana a motýlí meče. Od té doby trénovala jen s těmito zbrani. Její pohyby v boji se zbraní jsou vždy ladné a dělá to s takovou ladností, že to vypadá spíše jako nějaké umění a dokonale, než krutý boj. Umí dost dobře odhadovat lidi jen už z jediného pohledu. Ano, našel se tu někdo, u koho se mýlila, ale většinou dotyčného dobře odhadla. Nemá ani problém odhadnout jaký bude v boji a umí celkem předvídat na co se chystá, ale nikdy to není natolik dokonalý, takže si i tak dává pozor a není tím zaslepená. S plaváním už nějaké zkušenosti má, ale že by to byl nějaký plavec, tak asi ne. V čem je ale velmi dobrá je běh a dlouhé tůry, má proto dost velkou výdrž a nic jí jen tak neunaví. Věnuje se také flying yoga, takže dokáže být dost pružná a dostat se do dost neuvěřitelných pozicích, které jí docela dobře pomáhají k uhýbání útoků nebo k dostání se k místům, kam se má problém dostat většina lidí.


V sečných zbraních je sice dostatečně dobrá, ale to by se nedalo říct o pěstním boji, ve kterém je dost levá. Ono by jí to mohlo i jít, kdyby se jí chtělo, ale jasný důvod, proč se k tomu nemá je, že by to totiž mohlo zničit její vizáž. A zrovna to, je její největší slabinou. Sice se nezblázní z každé modřiny nebo škrábance co má na těle, nejhorší to vždy je s obličejem. Na tom si dává dost záležet, aby byla dobře vypadající. Už šílí i z toho, když se jí na obličeji udělá malý pupínek. Na to aspoň naštěstí existuje make-up, ale ne všechno se dá skrýt. Nesnáší špínu. Nemyslí se tím třeba hlína a normální příroda, i když bláto zrovna v lásce moc nemá. Nemůže vystát, když je na stole prach nebo cokoliv. Ovoce a zeleninu si musí několikrát umýt, aby si byla jistá, že je to určitě čistý, tak trošičku trpí OCD, ale není to až v takovém vysokém stádiu. Bojí se smrti, ale i přesto chce hrát Hladové hry, protože si dost věří na to, že to dokáže vyhrát. Má strach o Glaedr, i když to nedává najevo. Podle ní je G. hrozný sebevrah, proto by zešílela, kdyby se jí něco stalo. Sice jí moc nezná, netráví spolu čas a nic spolu nedělají a snad nemají ani nic společného, ale je to její krev. Neumí rozeznat jedovaté nebo léčivé bylinky, je jí to totiž jedno a nikdy to nepotřebovala, nějak spoléhá i na to, že to nebude v budoucnu nikdy potřebovat. Kdyby došlo k tomu, že by si musela ošetřit rány, udělat něco se zlomeninou a podobné nepříjemnosti, tak by taky zrovna nevěděla, jak se s tím poprat. Pravděpodobně by se obvázala a žila s tím, dokud by nechcípla na bolest nebo na otravu krve. Taky dost spoléhá na to, že jí všichni budou mít rádi a i to může být slabinou, když se bude spoléhat na sponzorské dary. Jídlo a zdroj vody si sama též nenajde. Sice si umí ulovit zvěř, protože to je samé jako lovit splátce, takže v tom problém není. Jenže se vždy bude spoléhat na dalšího člověka, tím pádem nemůže být zcela sama.


Na Mimi je jasně vidět, že je dost nechutně zazobaná a bez peněz to jinak vydržet neumí. Její rodina je hodně manipulativní, dokonce mají ty prostředky a kontakty k tomu, aby své nepřátelé zničili. Vše řešila vždy přes peníze, a takto si často získávala i pozornost a kamarády, což kamarádi moc nejsou. není jakási bezvadná kámojda. Už odmalička si přivlastnila všechno a žila si v luxusu, asi si sebrala i část luxusu z Glaedr, a proto je dvojnásobně rozmazlený fracek, kterým Glaedr moc není. Nedokáže bez peněz přežít, ta affluenza jim prostě v rodině koluje, ale až tak děsivé to s ní není. Ačkoliv je rozmazlená, tak se to v jejím chování moc neukazuje. Většinou je fakt zlatá a na spoustu lidí je milá, navenek se to tak v aspoň zdá. Kdyby snad neměla všechen ten luxus, možná by si ty přátelé lehce získala jako teď, záleží na tom, jestli by ta její podezřelá "mírumilovnost" někomu lezla na nervy nebo ne. Ano, jsou tu dny, kdy dokáže být pěkná osina v zadku, a to většinou, když je s něčím nespokojená nebo má své ženské dny. Ale to bývá tak nějak normální. S každým se snaží být kamarád, i když se jí třeba nelíbí. Má takovou potřebu, aby jí každý měl rád, a proto se k lidem chová takovým způsobem, jakým chce, aby se oni k ní chovali. Nedokáže přetrpět, když jí někdo nenávidí. Hlavně se to počítá u kluků, u kterých chce být populární. Jestli to tak je, to se neví. Ona se nikdy neptá na špatné hodnocení o její osobnosti, radši si poslechne všechny lichotky. Taky se nerada svěřuje se svým osobním životem ostatním. Ano, ukazuje své jmění a sebe jako dokonalou osobu, jenže své pravé citlivé já před každým schovává. Chová se jinak, než by měla. Možná je to tím, že samu sebe nemá ráda, a proto musí předstírat, že je někdo jiný. Jenže to už nikdo nezjistí, ani sebe už neodhadne. Ztratila se ve svém usměvavém alter egu, že už to je pro ní přirozené. Sice všechny dokáže odhadnout, ale sama je v sobě ztracená. Neznamená to, že je její pravé já pryč. Někde tam ještě je a může se kdykoliv odhalit, a když se odhalí, není to moc pěkné. Jednoduše se dá říct, že není vůbec dobrou osobou, jak se zprvu zdá, ale to jaká opravdu už leží ve hvězdách.

Lanette Clegg

30. may 2016 at 1:49 | Diddi

Player: Renaiti

FC: Anna Kendrick



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 - sebevražda


Token: Pírko racka chechtavého

[ lánet kleg ]


Že je Lan křehká a sličná dívenka? Pěkná tvářička možná, ale bez fyzické síly rozhodně není. Toto podcenění by vás mohlo stát i život. Možná se zdá, že by nebyla schopna ublížit ani mouše, ale to je pouhé zdání. Řídí se totiž motem, jež ji provází celý život: "Slabý jedinec, je mrtvý jedinec. Smrt je pro něj vysvobození". Výpomocí na lodi, kde musela přetahovat různé bedny plné ryb, utahovat provazy nebo pomáhat vytahovat rybářské sítě z vody, si člověk taky nějaké ty svaly hezky procvičí. Ona prostě není ten typ holky, která by se zalekla těžké práce, protože by si mohla zlomit třeba nehet. Bolest ani práce jí nijak zvlášť nevadí, a pokud se nejedná třeba o silnou ránu s následkem zlomení žeber, její bolestný výkřik jen tak neuslyšíte. Naučila se pracovat poměrně dobře s harpunou, jelikož jí nechybí trpělivost, aby dokázala dobře zamířit a také určitá síla k tomu, aby ji zpětný ráz nevymrštil kdo ví kam. Jelikož je tvorem učenlivým, schopnost plavání si získala celkem snadno. Stačilo, aby se párkrát nalokala slané vody a už to vícekrát zažít nechtěla. Výšky ani lezení jí nedělají problém a i když jí někdy samozřejmě nožka uklouzne, není zase taková hruška, která by sletěla rovnou na zem. Rukama se tam udrží, než nohou nenajde stabilnější bod. Na trénink nikdy neměla nijak zvláštní podmínky, a proto ne jednou skončila s odřeninami. Vždy obdivovala splátce v aréně a mnohdy zkoušela jejich kousky napodobovat. Většinou se její figurínou stal strom u jejich domu a jejím nástrojem nůž. Naučila se díky tomu docela slušně vrhat nožem. I když je svá spíše ve vodě a na lodi, samozřejmě stále ještě umí žít na zemi a když má chvíli času, jde si jen tak zaběhat, aby si získala nějakou tu výdrž.


Její hlavní slabinou je v první řadě samota. Pokud je příliš dlouho bez společnosti, začíná hodně přemýšlet a to pro ni má vždy fatální následky. Často se jí totiž myšlenky rozutečou zpět k jejímu, ne příliš šťastnému, dětství. Respektive k tomu, jak na ni vždy matka křičela a i přes její ledové srdce má co dělat, aby zahnala tu odpornou tekutinu deroucí se jí do očí, které se jinak říká slzy. Svoje rodiče má totiž nadevše ráda, jen jim to říká takovým prazvláštním způsobem, protože v tomto nikdy nebyla příliš komunikativní typ. Svoje problémy si hezky řeší ve svojí hlavince a nikoho v jejím okolí tím nezatěžuje. Nejen proto, že má pouze pár přátel, se kterými se baví, ale také díky jejímu chorobnému strachu z toho, že by někdo jejích slabin mohl využít. Proč by se měla svěřovat o tom, že sice pozná strom od keře, ale pokud kvete, tak nerozezná o jaký druh stromu se jedná? Pro ni je to nepodstatná informace, která nemusí nikoho jiného zkrátka zajímat. Co však jde celkem snadno odhalit, aniž by se s tím někomu svěřovala, je její zbrklost. Nepřemýšlí nad tím, co by mohly její činy způsobit, prostě udělá, co jí zrovna napadne a následky bude muset řešit až poté. S tím také souvisí její neskutečná tvrdohlavost. Pokud jí někdo něco zakáže, tak natruc udělá přesně to, co jí bylo zakázáno, i když vzdáleně moc dobře tuší, že to není dobré. Je zkrátka až příliš tvrdohlavá na to, aby se někomu jen tak podrobila.


Ten večer zněl hrom za hromem a 4. kraj bičovaly blesky, když dům prořízl ostrý pláč malého dítěte a během pár sekund i dospělé ženy. Na svět totiž přišla jedna zcela zdravá holčička - Lanette - a druhá holčička, podvyživená a bez známek života. To proto matka plakala. Lan si samozřejmě tento večer nepamatuje, ale i přes to, jí byl v dětství často předhazován. Její rodiče totiž neměli pevné nervy na takové šídlo a zlobidlo, jako byla ona. Hrávala si totiž po svém - kuchala panenkám očka, aby si mohla cvrnkat s kuličkami, rozřezávala přehozy a deky, protože si chtěla s kamarádkami hrát na princezny, snažila se napodobovat splátce z Her a tupila tak kuchyňské nože o stromy nebo třeba chodívala k moři, kde lezla všude možně, jen aby mohla mořským ptákům ukradnout jejich vajíčka a vychovat si vlastní ochočené ptáky. To se jí ale nikdy nepovedlo. Spíše chodila domů s různými pírky, co našla na pláži a také mnohdy s roztrhanými šatičkami. Nedá se říct, že by těch lumpáren nenadělala hodně. Za každým takovýmto činem vždy ale přišel dlouhý křik matky, zakončen pravidelně slovy: "Vzalas život svojí sestře, to ti nestačí?" To dokáže malé dítě pěkně zranit. Ale ani v pubertě se zcela neuklidnila. Její povaha jí zkrátka neustále nutí k nějakým šílenostem. I přes to, si však během toho konečně našla k rodičům cestu. I oni pochopili, že jiná už nebude. V přestrojení se ne jednou dostala na palubu tátovi lodi, aby mohla vyzkoušet nebo se naučit nové schopnosti. Měla vždy štěstí, že po ní nikdo nechtěl její licenci. Po svém otci zdědila nejen hnědé vlasy, ale převážně lásku k moři, zkrátka na té modré šumící planině jí něco neskutečně moc přitahuje. Sice splátce v aréně obdivovala, a obdivuje je dodnes, ovšem nikdy nesnila o tom, dostat se do Her. Ovšem v posledních pár let se její ambice značně přeorganizovaly a ona má poslední možnost zvednout ruku.
 
 

Advertisement

OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]

obrázek

ALES - Fatansy RPG

ikon1 https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92