District 13

Laurel Wesley Rodgers

5. november 2017 at 16:40 | Quinn

Player: Quinn

FC: Carly Chaikin

Occupation: Weapon specialist

Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 24


[ lórel vesli rodžhrs ]


Laurel prostě zkrátka není člověkem, co by si bral nějaké servítky. Bez problémů je schopná vám říct, co si o vás myslí, ať už je to pozitivní nebo negativní. Je dost drzá a doslova se v tom vyžívá. Ráda provokuje, ráda si do někoho rýpne, ráda se s někým zhádá nebo serve. Celkově je dost konfliktní, protože ji to prostě baví. Sympatie k téhle dívce moc lidí tedy necítí, i přestože má obrovské charisma a potenciál na to, aby byla milována všemi. Ona si vybrala tu druhou cestu, být nenáviděná a strašně se jí to líbí. Většina lidí se celý život snaží vetřít do přízně ostatních, ona dělá přesně opak. Dokáže se chovat slušně k lidem, co si oblíbí, nebo někomu, kdo jí může poskytnout nějakou výhodu, popřípadě je na váženém místě. To potom ano, dokáže být perfektní ukázka slušného vychování, na kohokoliv jí nesympatického ale štěká a je protivná. A že takových lidí je rozhodně víc, než těch, ke kterým je slušná. Na někoho, kdo žije v Třínáctce si dost věří. Není namyšlená, jenom jí prostě nechybí sebevědomí. Je schopná se za sebe postavit, ať už slovně, nebo fyzicky. Nestydí se za svoje názory a už vůbec jí nedělá problém vás přesvědčit, proč zrovna ona má pravdu. Miluje, když má pravdu a většinou ji mít musí. Je s tím dost otravná, pokud nesdílíte její názor, je schopná vám celé dny vysvětlovat, proč byste ji měli pochopit a přetvořit svůj názor na ten její. Není to o tom, že by milá být nedokázala, nedělá jí to problém, ale ona prostě nechce. Líbí se jí pozice, na které ve společnosti stojí a nehodlá na ni nic měnit. Pokud ji zastihnete při jednom z jejích lepších dnů, možná si odnesete jenom pár sarkastických poznámek a lehkých urážek, ty horší dny se pobyt s ní prakticky nedá vydržet. Snaží se svou práci alespoň trošku oddělit od svého života, i když zrovna v Třináctce tohle není moc možné. Ke svým kolegům se snaží chovat alespoň trochu přijatelně, aby s nimi neměla moc pošramocené vztahy. Pracuje jako specialista na zbraně a jelikož její spolupracovníci jsou v tom stejní profíci jako ona, rozhodně by si je nechtěla znepřátelit. Svou práci miluje a opravdu v ní je excelentní. Troufla by si říct, že je jedna z nejlepších v oboru, klidně i nahlas a před lidmi, protože si je tím opravdu jistá. Lauri se ráda chválí, úplně ve všem. Většinou hovoří jenom o sobě, což je dalším důvodem, proč ji moc lidí zrovna nemusí. Je opravdu hodně chytrá, ve všech směrech, ačkoli její projev tak většinou nepůsobí. Má to v hlavě dost srovnaný, což se jí hodí třeba i při výměně argumentů. Vždycky ví přesně co odpovědět, nepotřebuje téměř žádný čas na rozmyšlení, prostě v tom umí chodit. Řečníkem je tedy výborným. Je velká škoda, že svá slova nevyužívá k dobru, kdyby se tak stalo, dokázala by si zařídit kde co a možná by měla na společnost i dost úctyhodný vliv. To ona nezvládne a ani o to vlastně moc nestojí. Radši kolem sebe šíří jed a štve kohokoliv na potkání, což není zrovna nejlepší. Je to mrcha už od pohledu, její tvář a pohrdavý výraz na ni by vás rozhodně měli upozornit na to, že nemá cenu se s ní bavit. Přijde jí, že všechny holky v Třináctce vypadají skoro stejně a ona také není nějak zvláštní. To ji docela štve, ale asi s tím nemůže nic udělat. Má tmavě hnědé vlasy, dlouhé asi po ramena. Většinou je ale nosí v culíku nebo drdolu, nesnáší, když jí překáží. Na její tváři je zajímavý leda tak prapodivný tvar její čelistí, který jí na kráse moc nepřidává, ale rozhodně ji alespoň trochu odlišuje od ostatních. Není tlustá, ani to není úplná vyžle. Občas chodí trénovat, nejenom protože musí, ale i protože ji to baví, takže postavu má asi celkem slušnou. Rozhodně se nemůže rovnat těm lidem z Třináctky, co trénují každý den několik hodin, to ne, ale opravdu na tom není nějak bídně.

Laurel, prostředním jménem Wesley, byla narozena v Kapitolu. Její rodiče s Kapitolem spolupracovali už hodně dlouho, samozřejmě bez jejího vědomí. Byla přece jenom dítě, nebylo potřeba ji tím zatěžovat. A nebo by to tak bylo lepší? Podle Laurel určitě ano, nečekalo by ji pak totiž takové trauma. Bylo jí asi dvanáct, její rodiče už celkem dlouho věděli, že po nich Kapitol jde a věděli, že pokud něco neudělají, stane se něco nejen jim, ale i jejich dceři, která v tom je úplně nevinně. Stále ale chtěli dokončit svou práci, kterou v Kapitolu měli, takže ho nechtěli opustit. Když se situace opravdu začala vyhrocovat, zorganizovali převoz do Třináctky alespoň pro malou Lauri. Neměla z toho rozum, nevěděla co se děje, kde je, kdo jsou lidé kolem ni. Své rodiče od té chvíle už nikdy neviděla. Bylo jí řečeno, že byla do Třináctého kraje převezena kvůli bezpečnosti, ale ona sama tomu nevěřila. Její mozek si nějak vžil, že ji prostě rodiče odkopli a ona teď byla sama ve světě, který se jí ani trošku nelíbil. Možná to tak bylo dobře, protože ona by se do života Kapitolu stejně nehodila, ale stále ji to dost mrzí. Právě ztráta rodičů a myšlení si, že ji nesnášeli, v ni probudilo tu nenávist k lidem. Ono věci se mají takhle, ne že by ty lidi přímo nesnášela, ale nemá ráda, když se k nim musí chovat slušně. Nikdy v tom neexcelovala a nikdy v tom excelovat nebude. Byla prostě narozena k tomu, aby ji lidé neměli rádi. Ve Třináctce normálně chodila do školy a bavilo ji to. Vždycky se ráda učila, každá nová věc je pro ni fascinující a dozví se o ní ráda. Už od první chvíle kdy se ocitla v Třináctce, ji nejvíce zaujaly všechny ty zbraně, co se tu nacházely. Měla o to obrovský zájem a brzy zjistila, že by to asi v budoucnu mohla být její práce. Připravovala se na to opravdu dlouho, učila se spoustu let, aby věděla k čemu co slouží a co na co použít. Uměla si sehnat kontakty, takže se učila od těch nejlepších z nejlepších a dnes je ve svém oboru nenahraditelná a velmi vážená. Co se týče jejího osobního života, je to jeden velký propadák. Přátel v Třináctce moc nemá, pár se jich tedy určitě najde, ale není to žádná sláva. Je zde sama, nikdy o nikoho nějak moc nejevila zájem a ta samota jí úplně vyhovuje. Věří totiž, že si sama vystačí a nikoho jiného k životu nepotřebuje. Na Kapitol nevzpomíná ráda, hlavně kvůli rodičům. Nejlepší by bylo, kdyby jí někdo něco píchnul a ona by mohla navždycky zapomenout těch dvanáct let strávených tam, aby ji to tak moc netáhlo dolů. Občas bývá dost emocionálně nestabilní, ale o tom nikdo neví. Nikdo o tom vědět nesmí, musí si přeci držet tu drsnou personu, kterou si vypěstovala. Existuje opravdu málo lidí, co ji viděli v jejích slabších chvilkách a ti o tom pod výhružkou nesmí mluvit. Celkově ji život v Třináctce moc nebaví, ale má ten kraj ráda. Je to její domov, ti lidé si ji vzali, když byla sama a toho si váží. Chtělo by to ale trošku víc akce a trošku míň pravidel, to je její názor, za kterým ona si bude stát za každou cenu. Byla by připravena ze tenhle kraj bojovat a klidně za něj i zemřít. Jestli si u ni můžete být něčím jistí, je to věrnost právě Třináctému kraji. Nikdy by je nezradila, nikdy by nepomáhala Kapitolu. Občas přemýšlí, zda jsou její rodiče ještě naživu. Je jí to jedno, kdyby je viděla, asi by jim flusla do obličeje za to, že ji poslali samotnou pryč, ale i tak hluboko v duši cítí, že to udělali z lásky a proto by jim nejspíš byla schopna odpustit. Ano, někde hluboko uvnitř má tu svou citlivou stránku a čas od času vám ji možná ukáže. Moc si ale nezvykejte, protože tahle stránka u ni nikdy nebude převládat a vždycky bude spíš ta nenáviděná, než ta otevřená a přátelská duše.


× o doplnění si napiš na e-mail

Ashildr Lancaster

23. september 2017 at 22:04 | Drake

Player: Drake

FC: Alissa Violet

Occupation: Combat spy, Strategist

Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 18


[ ašildr lenkestr ]


První dojmy z její pravé osoby budou pravděpodobně negativní. Už jen proto, že z ní srší sarkasmus a neustálý negativismus. Pokud si vás zrovna nedobírá, tak je zase totálně zticha a moc toho nenamluví. Je to jakási forma její obranné masky. Povahovou stránku má velmi náročnou, jde z ní těžko vyčíst. Celkově je tichá, nemá zapotřebí se k někomu hlásit a vyvěšovat transparent, že je v místnosti a musí si jí každý všímat. Raději se lidí straní, sama se s někým dobrovolně neseznamuje, takže první krok je spíše na jiných. Samozřejmě se to nestává pokaždé, čas od času se i odhodlá někoho oslovit, pokud ji ten člověk fascinuje už vzhledem. Ash je ale osoba, kterou je dobré si držet v blízkosti. Nejen kvůli tomu, že kdybyste byli proti ní, tak by vám nakopala konečník, ale je to důvěryhodná osoba, které může svěřit i vlastní život. Je běžným jevem, že byste si s ní neměli zahrávat a určitě ji neštvát. Promluví si s vámi o čemkoliv, vyslechne vás a ráda s něčím pomůže. Pokud patříte mezi oblíbenci, obětuje se za vás, jestli nejste totální nula, ale takové lidi stejně nemá v oblibě. Člověk by občas řekl, že má některé radši než sebe, což je pravda. Avšak, neberte si zase, že pro ně udělá víc než pro sebe. Dost si zakládá na svém komfortu, takže nedává přednost někomu jinému, pokud sama nemá tu ideální pohodlnost. Jinak je ale ochotná zajistit přátelům vše, co je potřeba a to jde i přes mrtvoly. Moc se s ničím nepáře a rázně si svojí cestičku vyšlape. Je zapálená do nebezpečných věcí, ráda si zahrává s ohněm. Je to nejspíš tím, že nikdy neměla příležitost si vyzkoušet Hladové hry na vlastní pěst, takže ji to svým způsobem chybí, že tu šanci propásla. Jindy má i svou druhou tvář nebo spíše několik tváří najednou, protože to je v podstatě celý její život. Vždy musela být někým jiným a stále to pokračuje. Už jen proto, že se na některých místech vyskytuje dlouho a musí si získávat důvěru cílových lidí, což má za vinu její současná práce. Zajímá jí lidská psychologie, proto se ji věnovala tolik, že zvládá lidi rychle odhadnout jen z pouhého pohybu, pozdravu, stisku ruky a úplných titěrností. Zvládá si zajistit i to, aby byla člověka sympatická. Občas se ve svých povahách ztrácí, že sama neví, která je vlastně ona. Je to s ní někdy chaotické, ale dá se na to zvyknout. Rozhodně není falešná, i když se to vcelku protiřečí, ale to vše platí pro ty, které ji opravdu znají a nejsou to jen bezvýznamné osoby. Suďte si ji jak chcete, má ráda hezké lidi. Ráda se o sebe stará, což je vidět na jejím šatníku a jak se upravuje. To má za vliv Kapitol, ve kterém tráví poměrně dost času kvůli své pozici špióna. Pořád se ale nedá přiřadit ke slečnám, které se o sebe starají denodenně jako to v Kapitolu bývá. Je šik po tom svém a je vidět, že je to stále ta dívka ze Čtvrtého kraje. U ní není tak velká spotřeba make-upu, vlastně to ani nevyužívá a raději nechává zářit tu přirozenou krásu, se kterým je spokojená a nic by neměnila. Jiní by ale měli jiný názor, protože přece ne každý má stejný vkus, že? V každém se ale něco najde. Ráda se obléká do pohodlných věcí, klidně ji uvidíte i v teplákách a mikině, ale někdy si ráda vyrazí i v tom hezkém, ale při svém volném času raději zvolí ten komfort - externě je určitě jednodušší než interně. Nemusí ze sebe dělat někoho, kdo je něco víc a ani nepotřebuje zaujmout. Je šťastná s tím, že zaujme právě jen sebe a ostatní jsou ji jedno. Nechová se, nevypadá a ani se neobléká pro někoho jiného. Občas ale změny musí nuceně podstoupit, jinak by ji mohl poznat někoho, koho v minulosti znala pod svým jiným jménem, a to by nemuselo dopadnout dobře.

Ashildr Lancaster, nebo ještě jinak známá pod jménem Urchin Croft, byla narozena ve Čtvrtém kraji, který je stále jejím domovem. Nikdy se do Třináctého kraje doopravdy nepřestěhovala. Se svou rodinou byla odjakživa spojená s rebelským krajem, takže i ona o tom něco málo věděla. Nikdy však neopustili svůj rodný kraj, i když rodiče dělali špinavou práci pro rebely, což jim mohlo stát život. Důvod, proč zůstali v kraji je prostý - žili si na vysoké úrovni, vztah s místními mírotvorci měli výborný, což rebelům velice vyhovovalo, takže získávali informace prostřednictvím její rodiny. Tím ji ale jako malou nikdy nezatěžovali. Žila si život jako každé dítě v kraji a nemusela řešit problémy dospělých. Když ale dosáhla dvanácti let, byli rodiče nervózní, co se s Urchin po dalších letech stane a zda bude vylosovaná. Chtěli se z kraje dostat, aby udrželi jedinou dceru naživu, jenže to přece jenom Třináctému kraji nezajímalo. Urchin to nijak obzvlášť nevadilo, protože ráda trénovala na Hladové hry. Dokonce se dokázala bavit na celé té show, které každoročně sledovala a měla ten sen, že se jednou stane vítězkou. Při jedné takové, v začátcích své puberty prohlásila, že se přihlásí do Hladových her, což rodiče vyvedlo z míry. Sice věděli, že je jejich dcera trénovaná, ale nevěřili ji natolik, že by něco takového mohla kdy vyhrát. Zešíleli a dělali všechno proto, aby dostali dceru pryč z kraje. Bohužel, stalo se neštěstí a přišel ten hrůzný osudný den, kdy se její rodiče dostali do průšvihu a byli za to popraveni. Urchin toho byla svědkem a na Kapitol náhle změnila názor. Poté byla daná do pěstounské péče a pokračovala ve svém životě utápěná ve smutku, že za to vše mohla ona. Uzavřela se do sebe a soustřeďovala se jen na každodenní trénink do Her. Avšak už v tom nenacházela takovou zálibu jako dříve, jenom měla zapotřebí ze sebe dostat tu zlost a nenávist. Učila se hlavně bojovému umění, ať už to bylo se zbraní nebo beze zbraní. Můžete ji vidět nejčastěji s tonfou nebo s dlouhou tyčí. Ostré zbraně si moc nevybírá, ale když už na to dojde, tak sáhne po mačetě nebo něčemu podobnému. Zkrátka je jí to dost jedno, moc vybíravá ve zbraních není, hlavně, že to řeže. Taktéž je strategická a dokáže vymyslet plán i při velikém chaosu, rozhodně talent. Je to něco, co ji nesmírně baví - vymýšlet plány a nahlédnout do mysli svého protivníka. Plavání, lovení a rozpoznání terénu je u ní něco tak přirozeného, že to dělá bez jakýkoliv zádrhelů. Během svého žití v kraji pátrala po Třináctce, kteří se ji v podstatě ozvali sami a od té doby přešla na jinou stranu. Změnila si i jméno, pod kterým je v současnu známá. Stala se bojovým špiónem a stratégem. Již tedy ve svých šestnácti let začala pendlovat mezi svým krajem, kempem rebelů a tam, kde ji bylo potřeba. V podzemí Třináctky se moc nezdržovala, protože tam byly jistá pravidla, která ona úplně nectila, tudíž tam nebyla i tak žádaná. Když konečně ukončila poslední sklizeň, opustila pěstounskou rodinu, kterou neměla vždy v lásce. Nikdy si nebrala oblázky, proto měla nízké šance, že se do arény dostane. V plánu ale bylo, že se Urchin do 132. ročníku dobrovolně přihlásí, aby se mohl provést útok na Kapitol. Nechtěla tam, protože to pro ni byla sebevražda a úplně nevěřila rebelům na to, že to zvládnou a z té arény ji dostanou. Nakonec to bylo vcelku úspěšný, jestli se tomu dá vůbec říkat úspěch. Kapitolu to zničili, ale z arény dostali jen jednoho kluka, což ji jako úspěch moc nepřipadá. Každopádně je jí to jedno. Pomalu nejde poznat, zda to rebelování myslí vážně. Ve většině případech to vypadá, že jen ráda ničí, protože už nemá co ztratit. Jenže Ashildr životu dává ještě šanci a nalézá v ní krásu, proto ji nehodlá nějak v blízké době opustit. Když už by musela, tak při boji, který předá Panemu alespoň důležitou zprávu. Dá se říci, že je prospěšná a věrná. Ví se, že Kapitolu úplně nefandí a v tom je ta jistota, že špión Lancaster určitě nezradí. Nejčastěji je využívaná právě jako bojový špión, což znamená, že na mise chodí vždy jako první a kontroluje různá území, zda nejsou někde pasti a tak. Je sice vysoká šance, že umře jako první, ale na to se upsala a je si toho vědoma. Jejím nutným vybavením jsou samozřejmě granáty a útočná puška. Musela se naučit ovládat se střelnou zbraní, což je podle ní strašně super schopnost. Ke všemu se přitom cítí hrozně husťácky a miluje zvuk té střelby. Někdy i bývá na misích, kdy je za dlouhodobějšího špióna, jelikož se umí snadno infiltrovat do cizího území a dokáže leccos uhrát. Pomáhá prakticky se vším, o co ji požádají a ona to zvládá. Nemá problém s tím, že se může dostat do nebezpečí. Z nějakého důvodu ji to naplňuje a zbožňuje hru se životem, když už tedy nemůže do Hladových her. Je neustále v pohybu, takže se nezdržuje na jednom místě dlouho. To je také důvod, proč nemá přátelé, ale v utužování vztazích ona přeborník moc stejně není.


× o doplnění si napiš na e-mail

Kal Depper

31. may 2017 at 23:39 | Maddie


FC: Stephen Lang

Occupation: President

Contact: rpg-onhg@seznam.cz

Age: 57


[ kal depr ]


Muž činu. To je Kal. Neexistuje žádný nápad, který by nebyl schopný uskutečnit. Není to ledajaký prezident, co by seděl za stolem, kouřil by si doutníček, případně by chlastal jako tur a nadával i před malými dětmi. Kal je typ člověka, co ví, co se sluší a patří a chovají se podle toho. Zároveň ale nepotřebuje nějaký speciální pohnutek, aby se naštval. Rád dělá věci, které všechny překvapují, a má rád nebezpečí. Má rád lidi podobné sobě a těmi se hlavně obklopuje, tudíž v jeho hlavním týmu všech poradců, kterých zase tak moc není, spíš ochranka a lidi, kterým doopravdy věří, jsou jenom malí Kalové. Má rád extrémní lidi, kteří se ničeho nebojí. On sám je takový. Když byl ještě mladší, tak neřešil, jaké co bude mít následky a co se stane z jeho chování. To se naštěstí s přibývajícím věkem změnilo, jinak by asi přivedl Třináctý kraj do krize pět dní po svém nástupu. Jakmile se dostal do čela, zjistil, že vést celý kraj není žádná brnkačka. Vždycky si trochu bláhově myslel, že nebude dělat nic jiného, než koukat, jak to všechno funguje. Jenže politický převrat není hračka, tak se do toho musel obout. První týden ho naučil tolik věcí a přidal mu dalších pět let na vzhledu. Kal je naštěstí pořád fešák, takže mu to nijak neublížilo. I když byl vždycky fešák a mohl si vybírat, co chtěl, tak vlastně nikdy nechtěl. Nikdy ho nezajímaly holky, vlastně ani kluci ne. Nějak mu to přijde prostě mimo. Neměl čas na takové radovánky, vlastně všechno, co Kal dělá, má nějaký smysl, takže něco tak křehkého jako jsou vztahy pro něj prostě není. Nevidí v tom logiku. Přirozeně je velmi dobrý stratég, dokáže předpovědět, jak se bude nepřítel chovat a co je potřeba podniknout za kroky. Neponechává nic náhodě, proto je obklopen těmi nejlepšími lidmi, které si sám vybral, protože ví, že právě oni ho nezklamou. Na všechny vojenské konflikty se připravuje velmi precizně, zdá svého nepřítele, dokonce si zjistí věci jako rodné příjmení jeho matky, aby měl pokryté všechno. Kal nedělá chyby. Když už nějakou udělá, tak je to tedy pořádná chyba, většinou přijde o život hodně lidí a potom ještě několik, protože je zabije on sám kvůli tomu, že ho na to neupozornili. Takže je vlastně férový k ostatním, i když jim stále ukazuje, že on je ten, co je ve Třináctce hlavní. Nechce se vzdát svého místa, i když moc dobře ví, že nebude žít věčně. Ale do té doby chce něco dokázat, a pokud si Kal řekne, že něco udělá, tak se tak stane. Taky ví, že kdyby se objevil někdo lepší než on, tak mu to místo bude muset nechat. Pro dobro Třináctky a všeho, co mu kdy bylo svaté. Jenže to zároveň nechce udělat, takže se pekelně snaží, aby se nikdo takový neobjevil. Nemá problém překonávat překážky, sám je schopný obětovat velké množství věcí, aby dostal to, co chce. Vlastně u něj nikdo nikdy neví. Jednu chvíli můžete být v jeho týmu a najednou vás sám zastřelí, jenom aby ostatním ukázal, co se stane, když vy sami uděláte chybu. Nebo když jste prostě nadpočetní. Vyrůstal v takovém prostředí a postrádá úctu k životu. Proto se obklopuje hlavně takovými lidmi, kteří si z toho nebudou nic dělat a budou mu stále důvěřovat, stejně jako on může důvěřovat jim, přes všechno, co se stane. Protože při práci s Kalem teče krev.

Malý Kal, když byl ještě roztomilý klouček, byl vždy usměvavý. Přinášel radost do těžkého a zabudovaného systému Třináctého kraje. Narodil se takovým normálním obyvatelům Třináctky, nebyli ničím významní, spíš naopak. Ono se sice říká, že jsou na tom všichni stejně a nikdo tam není lepší, ale to by teď nebyl prezidentem. Jeho matka utekla ze Čtvrtého kraje, obávala se vybrání do Her. Jako jediná z rodiny zvládla cestu a Třináctka se jí odměnila prací vychovatelky ve školce. Později potkala i lásku svého života, Kalova otce, mechanika. Jenže tahle idylka moc nevydržela, vzhledem k náročným pravidlům. Takže Kal spíše vyrůstal sám, stejně jako většina dětí narozených už v kraji, znal spíš učitelky a vedoucí prací než svoje rodiče. Ale nestěžoval si, také ale neznal nic jiného. Stejně ale věděl, kdo je jeho matka, a věděl, že přišla ze Čtyřky. Nějaké speciální geny asi ani nemá, ale už od mala si připadal, že musí všechny poučovat o Hrách, protože o nich od mámy ví nejvíc. Byl pěkně otravné dítě. Tím se stal celkem neoblíbeným už když byl ve škole. Na druhou stranu mu nikdy nedělalo problém někomu jednu vrazit, aby byl zticha. Tím se stal navíc ještě víc neoblíbeným, ale vlastně mu to bylo jedno. Často z potyček odcházel jako poražený, byl ještě takové tele. Jenže by to nebyl Kal, kdyby se nenaštval ještě víc a něco s sebou udělal. Rovnou, už jako dítě, se přihlásil mezi vojáky, protože se mu prostě zdálo, že mají nejlepší trénink. Rozhodně se mohl stát čímkoli jiným, chytrý byl k tomu dost, ale pro něj byly v té době důležitější svaly než hlava. Takže se rozloučil se svými spolužáky, které stejně neměl rád, a šel trénovat rovnou pěkně do terénu. Moc lidí, kteří by se nechali dobrovolně přidat k vraždícím jednotkám, nebylo. Jenže on s tím byl v pohodě. Takový surový boj, kde šlo o to, aby porazili Kapitol, ho bavil. Kdyby vyhráli, znamenalo by to, že se systém Třináctky rozšíří po celém Panemu. Nejdřív mu to přišlo jako skvělá myšlenka, myšlenka, za kterou by byl schopen položit život. Ale přeci jenom, časem si čím dál víc všímal trhlin v systému, které se vedení nemělo zalepit. Žádný důraz na individualitu, většina lidí se dokonce znala jenom podle čísel. Ne že by byl Kal zrovna takový lidumil, že by mu vadilo, že ho neznají pod jeho jménem. Ale kolektivizace všeho, co kdo udělal, vadila nejen jemu. Jeho rodiče si díky tomu například přilepšili, ale Kal pomalu začínal zastávat názor, že si to spíš nezasloužili. Že toho nedělali dostatek, jako třeba on, když nasazoval svůj život při obraně Třináctky. Uvnitř Třináctky to začínalo vřít. Všechno se drželo pod pokličkou, protože zrada byla trestána okamžitou smrtí. Kal se svými vůdčími schopnostmi se sám postavil do čela vzpoury, i když věděl, že ho to může stát život. I když to stálo život jeho rodiče. To ho nezastavilo. V noci, kdy padla obrana řídícího místa ve Třináctce, byl nějak celým lidem dosazen na místo prezidenta. Tak se dostal k moci a začal budovat svůj nový kraj. Zastánci předchozího systému už neměli v tomhle místo. Příděly jídla a zásob jsou rozdělovány podle zásluh, každý může mít víc. Ale ne zase o moc víc. Když má teď na krku celý kraj a jde mu o to, aby Třináctka konečně vyhrála nějakou válku, zjistil, že ne všechno bude fungovat tak růžově, jako si to kdysi vysnil. Je z něj sice prezident, ale je to jenom pojmenování, ve skutečnosti má veškerou moc on sám. Ani nesestavil žádnou vládu, někomu je to jasné, měl by si říkat diktátor. Ovšem jedno je jasné hned na první pohled: udělá cokoli pro to, aby získal to, co chce. A momentálně chce nejvíc porazit Kapitol.


× o doplnění si napiš na e-mail

Troye Plath

24. february 2017 at 12:42 | Maddie

Player: Maddie

FC: Ruby Rose


Contact: pondmaddie@email.cz

Age: 21


[ troij plaf ]


Na Troye je celkem poznat, že se nenarodila ve Třináctce. Chybí jí zažitý ten denní řád. To ona nikdy neměla. Její rodiče byli s výchovou dost tvrdí, vzhledem k tomu, že oba dva jsou vojáci. A hlavně výchova jejich dcery byla dost rozličná, protože ani v tom se nemohli shodnout. Takže její výchova bylo spíš to, že se její rodiče hádali, čí dítě to je víc, a ona si vlastně mohla dělat, co chce. Už od malička měla celkem volnou ruku v tom, jak se bude chovat. Ale taky už od malička, jedna z věcí, co její rodiče zvládli, věděla, že musí nenávidět Kapitol, že musí být vždy ve střehu, že v Kapitolu nesmí nikomu věřit a že jenom s Třináctkou můžou osvobodit celý Panem. To všechno jí bylo vtloukáno do hlavy i násilím. Celkem i sama poznala, že v Kapitolu můžou být pitomí lidé, ale nejsou to všichni. A se Třináctkou dlouho nevěděla, protože s tím nijak nebyla ve styku. Ale jakmile se sem dostala, sama pochopila, že to je skoro to samé jako nadvláda Kapitolu. Takže teď sice žije ve Třináctce, ale moc se tak nechová. Dělá problémy a taky si dělá, co chce. To je celá Troye, neuznává moc autorit, vždycky má na všechno svůj názor a moc ničeho se nebojí. Vyrostla z ní drsná holka, která už svým vzhledem vypadá, že ráda vyhledává problémy a taky je potom dokáže řešit. Je na ní dost dobrý spoleh, proto je taky hlavně odstřelovač. Má sice výcvik na normálního agenta, ale to ji tak nebaví. Teda má výcvik ještě plus to, že vlastně od narození byla sama tajný agent a musela se s tím naučit žít. Je dost dobrá, co se týče pohybu. Rodiče věděli, že jednou takhle i ona skončí, tak nečekali, až se něco stane, aby ji připravili na svět, ve kterém bude žít. Takže už od malička umí střílet z pistole a kdyžtak si ji umí i sestavit, to všechno se musela naučit, kromě toho, že měla pořád kapitolskou školu. To bylo ale rodičům dost jedno, jak jí to tam jde, protože to byl stejně Kapitol. A nečekali, že by se nějakou důležitou informaci dozvěděli od školačky. Takže ve škole se ani moc nesnažila, chyběla jí k tomu motivace, na rozdíl od toho druhého života, kde rodiče chtěli, aby byla co nejlepší. Protože spojením takhle dobrých agentů musí vzniknout ještě něco lepšího. Nároky tedy nebyly malé, ale Troye se dost snažila. I teď se snaží odvádět co nejlepší práci, i když to tak ani nemusí vypadat. Může se zdát, že všechno kazí, protože když jí někdo řekne ne, s o to větší námahou zakázanou věc udělá. Možná je tedy dobře, že spíš kryje svůj tým zpovzdálí, protože takhle alespoň neohrožuje akci. Absolutně nenávidí, když ji někdo říká, co má dělat. Když nemá žádnou svou svobodu. S tím narážela už doma a i teď ve Třináctce. Prostě s sebou nenechá zametat, protože její život má mnohem větší cenu, než aby ho bezmyšlenkovitě zahodila kvůli nějakým chlapíkům, kteří nejdou do akce a jenom dávají pokyny. Nemá ráda uplakánky a lidi, co se něčeho bojí a musí to hned všem říkat. Umí být dost nepříjemná, většinu času se taková zdá, jelikož používá hodně vtipů a sarkazmu, ale většinou to tak ani nemyslí. Je celkem pohodová a většinu času je v klídku, ale i ve svém spánku by byla schopná trefit člověka do mozku. Byla k tomu naučená a toho se nikdy nezbaví. To, že spí s pistolí pod polštářem, je celkem jasné. Troye vlastně ani neví, co dělá ve Třináctce, protože ta diktatura jí přijde strašná a takhle si svobodu nepředstavuje, ale taky jí přijde, že jedině takhle může něco změnit. A jestli něco chce, tak je to změna, aby na tom nikdo nebyl hůř. To jediné, co se jí na Třináctce líbí, je, že tady nejsou taková stupidní pravidla, jako že nesmí mít ráda osoby stejného pohlaví. To ona ráda má. Ona je vlastně i hlavně kluk, neříká si jinak, je ráda, že je holka, ale víc se chová jako kluk. Jenom se tím moc nezabývá, protože na tyhle věci bude čas po válce.

Troye se narodila v Kapitolu. Bylo to super, byla to jenom ona a její rodiče, nic jim nechybělo. Až na to, že oba dva její rodiče nebyli praví kapitolané a už oni pracovali pro Třináctý kraj, získávali informace a tak. Jejich krytí byl manželský pár, bezdětný, s dobrou prací u mírotvorců u obou. No jenže tohle krytí se jim trochu převalilo přes hlavu, když se narodila Troye. Jako rozhodně to pomohlo jako součást jejich krytí, ale její rodiče o tom nikdy nemluvili. Nikdy to nebyli opravdoví manželé, jenom byli schopní spolu pracovat. Takže ani malá Troye nikdy nepoznala, co je to mít opravdovou rodinu. Její rodiče se ani nebyli schopni dohodnout na jméně, protože její otec chtěl mít syna, když už, takže i ona se jmenuje jako kluk. Už od malička měla jasno v tom, že musí nenávidět Kapitol a že je tam všechno špatně. A nesměla se ptát proč nebo jak je to lepší. Její rodiče byli dost radikální. To ale samozřejmě nesměla říkat nikde, vždycky byla vedena k tomu, aby před ostatními vypadala normálně. Tahle malá holka jim to nemohla celé pokazit. Navíc, když do Třináctky žádnou zprávu o komplikaci v podobě dítěte nepodali. Chodila proto normálně do školy, ale v podstatě už od školního věku uměla taky používat zbraně a uměla se bránit. Protože její rodiče měli jasno, že z ní jednou vyroste občan Třináctého kraje a že na to musí být dostatečně připravená. Ve škole byla vždycky spíš hustá, protože si mohla hrát s nožem a tak, většina dětí se jí bála. Což vedlo k otázkám, na které si rodina Plathových nemohla dovolit odpovědět. Přišlo stěhování do jiné části města, kvůli tomu, že si Troye nerozuměla se spolužáky. A potom ještě jedno. A potom vychodil základní vzdělání, takže nikam jinam ji rodiče neposlali. Spíš se učila doma nebo chodila s nimi na akce. Oblbnout Kapitol bylo celkem v pohodě, horší to bylo se Třináctkou. Tam stále nikdo nevěděl, že Troye existuje a mělo to tak snad i zůstat. Stěhovali se kvůli podezřívavosti sousedů a změnám identity, ne kvůli ní. Oba dva rodiče, dost cílevědomí, měli plány, aby byla Troye vždy v bezpečí. Když už nemilovali jeden druhého, byli schopni mít rádi alespoň svoje dítě. Už od mala se vždycky postavila za toho slabšího, protože byla naučená, že to tak má být. Což se jí i stalo osudným, když se dost zviditelnila rvačkou na ulici. Po něčem takovém se musela celá rodina přestěhovat, jenže odpověď ze Třináctky zněla: "Posíláme někoho jiného, vraťte se domů." Bylo to celkem nadělení, když se místo dvou lidí objevili tři. Ale všechno se zvládlo, Troye dál nastoupila k tréninku k vojenským službám, jak si přáli oba její rodiče - snad jediná věc, na které se byli schopni shodnout. Ti už teď nemusí pracovat spolu, takže se vidí jenom občas. Troye od té doby také vyrostla, a protože, i když měla celkem přísnou výchovu, nebyly to jenom pravidla Třináctky, tak má celkem problém si na ně zvyknout. Měla s tím problém už v Kapitolu, má s tím problém i tady. Dělá si, co chce, nerespektuje nadřízené, ale vždycky bojuje za to, co je podle ní správné.


× o doplnění si napiš na e-mail

Liam Emerson

30. december 2016 at 20:15 | Drake

Player: Renaiti

FC: Dylan Sprayberry

Occupation: Former tribute

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 17


[ lýem emerhsn ]


Jak se od něj očekává, je přirozeně chytrý a vynalézavý. Mnohdy dokáže přijít na takové věci, které by normálního smrtelníka ani ve snu snad nenapadly. Ovšem to, že není tak inteligentní jako jeho rodiče je zapříčiněno tím, že nemá trpělivost si jen tak k něčemu sednout a číst o tom do zblbnutí. To ho skutečně nebaví. Možná proto zná vždy jen praktické začátky, jelikož k podrobnostem se nikdy nedostane. Jak zapojit obvod, vyřadit z provozu jedním kliknutím počítač a podobné věci, aby mezi vrstevníky nevypadal jako naprostý nevzdělanec. Spíše si vždycky zakládal na tom, co člověk skutečně umí a ne co pouze teoreticky ví, ale v praxi mu jsou ty poznatky zcela na nic. Nikdy neměl problém se jen tak s někým pustit do řeči, na to je extrovertní až to občas bolí. Jeho obrovskou předností je, že dokáže být naprosto báječným týmovým hráčem. Že byste to do něj neřekli? No, zdání často klame. V jeho případě se na tom podepsaly tři roky lakrosu. Rodiče ho tam přihlásili v naději, že by si tam mohl vybít svoji agresi a zabavit se. Nejen to se jim splnilo, dokonce k tomu získal i určité bonusy. Ty spočívaly například v tom, že se naučil dobře běhat, aby si udržoval jistou kondičku a při hře nevypustil duši nebo v tom lepším případě nezkolaboval. Mezi základní um v lakrosu patří jistě ovládání hole. Tu si dokáže přehazovat z jedné ruky do druhé, klidně i za zády a různě s ní otáčet. Takže je docela možné, že pokud by to bylo potřeba, dokázal by bojovat s něčím, co je lakrosové holi celkem podobné. Taktéž se časem naučil dobře mířit, aby míček dostal tam, kam potřebuje, ať už do spoluhráčovy kapsy na holi nebo rovnou do branky. Díky tomuto kontaktnímu sportu docela ví, kde jsou slabiny nebo stačí jen trochu zabrat, aby už ležel ten druhý na lopatkách - tedy především u kluků ví. Možná nezná přesná pojmenování daných míst, ale v praxi názvy stejně nepoužije.


Jedním a pravděpodobně i největším jeho problémem je fakt, že moc dobře neumí ovládat svůj vztek. To, že je mladší než jeho bratr mu k tomu také moc nepřidalo, když mu Elliot v dětství - mnohdy i nyní, když už by měli mít oba rozum - dělal samé naschvály. Stačí díky tomu skutečně jen málo, aby zcela vyletěl do nepříčetnosti a pustil se do vás vším, co má po ruce. V ten moment vůbec necítí žádnou bolest ať ho mlátíte čímkoli. Jeho mozek je prostě totálně zatemněný a jediné na co se soustředí je vybití toho všeho vzteku. Až když se dostane do klidnějšího režimu tak začne vnímat okolí a třeba i to, že má nějaké zranění. Jasně se od toho odvíjí i zbrklost, jež mu rozhodně není cizí. I když není žádným hlupákem, nad tím, co dělá prostě moc v daném okamžiku nepřemýšlí a jde do všeho doslova po hlavě, následky řeší až poté. Nač se jimi zdržovat dříve, no ne? V takovém tom svém "agresivním módu" kolikrát udělá nebo řekne něco, co by za normálních okolností nikdy nechtěl. I to je jasným důkazem, že nad ničím skutečně nepřemýšlí. Také dělá hodně velký problém jeho občasná namyšlenost, kdy si myslí, že celý vesmír se točí pouze kolem něj. Není to tak časté jako jeho vztek, ale občas se tak také dokáže chovat. Tím, že u nich v kraji není nic co by se podobal o přírodě, ale jen pouhá betonová pláň, tak absolutně nic netuší o bylinkách ani jiných rostlinstvech. Mohl by si to sice přečíst, ale jak už bylo z míněno, na to zrovna dvakrát není a navíc by to nikde v okolí ani nenašel, tak by mu to bylo k ničemu. Stejně tak ani netuší jak se dá přežít v přírodě. Je zvyklý na obchody a vše, co potřebuje tak si může koupit, to že by si k snědku musel něco ulovit je pro něj trochu future budoucnost, které se snad nikdy nebude muset dožít.


Narodil se jako nejmladší dítě do rodiny Emersonových. Nikdy se neměli zrovna špatně, za což mohli vděčit hlavně jejich rodičům, kteří byli oba velmi chytří a vynalézaví. Oba se tak podíleli na vymýšlení či zdokonalování elektroniky, jež se v Kapitolu hodně prodávala a zajišťovala jim tak hezký plat. Liam nebyl nikdy tím synem, kterého by si tak vzdělaní rodiče ve Třetím kraji mohli přát. Žil a stále žije ve stínu svého o dva roky staršího bratra, jež je dle všech měřítek pro tento kraj naprosto dokonalý. Liam takový není. Už když mu jako malému dali do rukou stavebnici, aby rozvíjel své myšlení, letěly jednotlivé kousky přímo proti stěně, když se mu nedařilo je poskládat pěkně k sobě. Ve škole to poté nebylo o moc lepší. Když ostatní děti věděly odpověď hned a on nad tím musel ještě přemýšlet, strašně jej to frustrovalo a mnohdy třískl prostě s učebnicí a už se dál nesnažil. Jenže ani doma neměl pořádný klid. Jeho všemi milovaný bráška si z něj neustále tropil legraci a dělal mu naschvály. Mnohdy si na něj lehnul a nedovolil mu se ani pohnout, zatímco četl nějakou knížku. A jelikož byl jeho bráška jako malý docela prostorově výrazný, nezbylo mu nic jiného než křičet a vztekle do něj bušit, i když to s ním ani nehlo. Nejhorší pro něj asi bylo to, když mu v jedné hře zabil jeho oblíbenou postavu - a to přitom Elliot hrál poprvé. To to nevydržel, vzal celou klávesnici a mlátil s ní tak dlouho do stolu, dokud z ní nevylétaly všechny klávesy. Vztek prostě neovládal. V jeho dvanácti letech to dokonce přerostlo do takové míry, že po jednom z učitelů hodil knížkou, když ho spolužák vyprovokoval tím, že ho nazval hlupákem. Ihned za to byl bezpodmínečně vyloučen. Musel se učit doma, což bylo pro něj snad ještě větší mučení. Rodiče konečně pořádně viděli, jak je jejich synáček povedený. V žádném případě není hloupý, jen se mu prostě učit nechce, nemá na to dostatečnou trpělivost. Dokázali z něj vypáčit naprosté základy, které zná každé malé dítě ve Třetím kraji. Ovšem nějaké odbornosti a podrobnosti, o tom si mohli jen nechat zdát. Byli z něj naprosto zničení. Zatímco otec tomu unikal tak, že si bral přesčasy v práci, jeho matka to vzala trochu zodpovědněji. Nejdříve šla vše urovnat do školy, kde ho po hodně dlouhém přemlouvání a několika konzultacích se samotným Liamem nakonec vzali zpět, pod podmínkou, že se nic podobného nebude opakovat. Samozřejmě jeho matka na to slavnostně přísahala, takže se Liam teď snaží sekat dobrotu, aby se mohl učit. Jaká to ironie. Když uplynuly tři měsíce od znovupřijetí na školu a matka viděla, že se její syn snaží, přihlásila jej do takového malého týmu, kde byli lakrosoví nadšenci. Dostala na ně tip od jedné její známé, která jí to doporučila jako dobrý způsob vybití přebytečné energie. Skutečně se podařilo. Liama to velmi chytlo a začal tam s nadšením chodit. Ze strachu, aby mu to nebylo zatrhnuto se dokonce přinutil i dvě hodiny denně učit - což je nic oproti tomu, kolik času nad učením tráví Elliot. Za tu dobu si na Hladové hry vzpomene vždy jen v den Sklizně a průběhu arény, jinak nikdy netoužil po tom se do Her dostat.


× o doplnění si napiš na e-mail

Dollie Singer

28. october 2016 at 2:14 | Drake

Player: Renaiti

FC: -


Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 10


[ daohli singrh ]


Dollie, někdy zkráceně prostě jen Doll, vypadá vskutku téměř jako porcelánová panenka. Světlounká plet, štíhlá postava, dlouhé černé řasy, modrá očka a vlásky bílé jako je sníh. Její táta jí vždy říkal, že je jeho malou panenkou. Možná odsud pramení celé její jméno, kdo ví? Je drobounké postavy, tak jak to k dívce jejího věku patří. Nepovažuje to proto za žádné mínus, ví že časem vyroste a nyní svůj malý vzrůst dokáže využít ve svůj prospěch, jak jen potřebuje. Je velmi cílevědomá s čímž jde ruku v ruce někdy až přílišná tvrdohlavost. Pokud není něco po jejím, dokáže se i vztekat, ano, tomuto zdánlivému andílku to jde až příliš dobře, až by se jeden divil. Ale pokud jí někdo něčím zrovna nerozčílí, dokáže být příjemná a možná se někdy i usměje. Přes to všechno je to velmi citlivá osůbka. I jen zvýšený hlas jí dokáže dokonale uzemnit. Nesnáší, když se na ní někdo zlobí, obzvláště její táta. Minulost na ní samozřejmě nechala svoje, především v podobě nočních můr, kde jí neustále straší, jak do domu vtrhli muži v uniformách a chladnokrevně podřízli její mámě hrdlo. Ale i přes to si snaží zachovávat pozitivní mysl a nedávat tuto svoji slabinu v minulosti najevo. Snaží se být natolik praštěná a bezstarostná, aby to na ní nikdo nepoznal.

Narodila se... vlastně ani neví, jak se narodila. Nepamatuje si to, tak jako většina lidí. Ale již od útlého věku vnímala tu jistou odtažitost její mámy vůči ní, na to prostě nelze zapomenout. Nechápala, co udělala špatně, když se k ní nechovala jako ostatní matky k jejím kamarádům. Nevěděla jestli je to tím, že jí všechny ty matky od jejích kamarádů říkali, jak velmi podobná je jakési návrhářce. Ale trápilo jí to, v tomto ohledu byla vždy velmi citlivá. Až když s nimi táta trávil doma více času, pomalu se to začalo měnit nebo jí to tak alespoň připadalo. K narozeninám od nich totiž dostala hnědého králíka, kterého si pojmenovala Chlupáč, což je samozřejmě velmi originální. Měla to zvíře strašně ráda, dělala s ním úplně všechno, dokonce se s ním i koupala, i když králík z toho nebyl kdo ví jak nadšený. Jednou však její maminku popadl neskutečný záchvat vzteku, když se zeptala, proč má bílé vlasy a ne hnědé. Jednu ránu talířem schytal tatínek, když se postavil před ni a tu další její Chlupáč, který se jí vysmekl z náruče a chtěl si jen tak pobíhat. Strašně moc ji to sebralo. Její pláč nebyl k zastavení. Nemohla překousnout to, že jí ho vezmou a zakopou někde na zahradě. Tatínek jí ho proto nechal vycpat, aby jej mohla mít pořád u sebe. Od té doby se svým tátou trávila hodně času v jeho pracovně, když vyřizoval nějaké věci. Proplétala se mu mezi nohama i se svým vycpaným hnědým zajícem, jako by snad pořád byl živý. Jen výjimečně od té doby zůstávala s matkou osamotě. Ten den však musela. Pamatuje si to jako by to bylo teď. Slyšela divoké bušení na dveře, matka jí řekla, že si teď budou hrát na schovávanou a ona bude pykat a že jí musí slíbit, že nevyleze. Jako nejvhodnější schovka jí v ten moment přišla právě pohovka. Zalezla si pod ni a v ten moment tam vtrhli. Horda ozbrojenců. Křičeli na matku a ta na ně zpět. Poté jí prostě podřízli hrdlo. Ten pohled má před svýma očima vždycky, když jde spát. To, co se dělo potom už nějak nevnímala. Prostě jen plakala a tiskla k sobě Chlupáče. Pak už se ocitla tady ve Třináctém. Kde jí trvalo se docela dlouho vzpamatovat ze smrti matky, ale nakonec se jí to alespoň trochu povedlo. Začala navštěvovat zdejší školu, kde ji zařadili do určité třídy, aby z ní vychovali budoucí stopařku.


× Devon Singer - Je to poslední osoba, která jí na tomhle zavšiveném světě zbyla. Miluje jej z celého svého srdce. Nikdy o něj nechce přijít. V tomto ohledu je k němu až příliš ochranitelská. Vděčí mu za své vcelku hezké dětství, dokud se to všechno nepokazilo. Vždycky stál po jejím boku a staral se o ni. I když to nedává nejspíše moc najevo svým chováním, má ho prostě strašně ráda. Možná i proto jej tolik zlobí.

Devon Singer

28. october 2016 at 1:57 | Drake

Player: Renaiti

FC: Chester Bennington


Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 36


[ devn singrh ]


První, čeho si na něm všimnete není ani zdaleka jeho chování, nýbrž jeho vzhled, který jasně napovídá, že se ve Třináctém nenarodil a prakticky tam nepobývá ani moc dlouho. Jeho výška nad 178 cm není zase až takovým problémem, spíše se jedná o to, co se sebou udělal. Krátko střižené vlasy má proto, že v Kapitolu dříve nosíval pestrobarevné paruky a od té doby mu kratší vlasy přijdou mnohem pohodlnější. S výstředností nikdy neměl žádný problém. Tomu jsou jasným důkazem mimo jiné i černé tunely v jeho uších. Nesmíme opomenout ani to, co přiláká oko kolemjdoucího nejdříve. Na jeho tetování. Prakticky je sám na sebe naštvaný, že se nestihl potetovat od hlavy až k patě a má na těle ještě hodně, jak s oblibou říká "normální" kůže. Celá jeho záda jsou pokryta jakýmisi obrazci, které sice kdokoli rozezná, ale nepochopí jejich význam, pokud o něm nic neví. Další tetování u něj můžeme najít na ramenou, zápěstí, nohou, hrudi, pravém malíčku a pro něj asi nejvíce významné na levém prsteníčku, kde se nachází zvěčněný prstýnek s jeho milovanou ženou. V jeho případě dokáže vzhled ihned odradit nebo naopak zcela jedince ohromit, aniž by otevřel ústa. Ale to, že jej ihned zavrhnete, nemusí být zrovna dobré rozhodnutí, neboť on není zase tak moc špatný. Má své dny, kdy by nejraději poslal do horoucích pekel i toho největšího dobráka, ale kdo takové dny nemá, no ne? Jinak se dokáže bavit téměř s každým, jaký tón však zvolí, to mnohdy do poslední vteřinky neví ani on sám. Tak jako tak se jedná o týmového hráče a pokud dostane něco za úkol, všechny jeho osobní spory jdou do pozadí, aby práci odvedl na sto procent.

I když by to možná nikdo podle toho všechno jeho tetování na těle netipoval, měl vcelku v pohodě dětství. Občas nějaké roztržky s rodiči, ale to k dospívání prostě patří. Jinak s nimi měl velmi dobrý vztah. Dokonce jej podporovali i v jeho úpěnlivé cestě ke tvůrcovskému křeslu. Mnohem zajímavější je však již jeho život po dvacítce. Měl svoji vysněnou práci a nic mu nechybělo, ani pozornost žen. Jak se říká, v mládí láska jenom kvete. Tak tomu bylo i u něj. Seznámil se s jakousi brunetkou, kterou od jejich prvního setkání nemohl pustit z hlavy. Nejspíše byl až natolik dotěrný, že mu chudák žena přeci jen nakonec podlehla. Že byste do něj nyní takovou romantickou duši netipovali? Máte pravdu. Něco jej poté změnilo. Bylo mu něco okolo 23, když jí požádal o ruku a nabídl jí společné bydlení. Byl to život jako v pohádce, tedy skoro. Hodně času trávil v práci a když už měl volno, neopomínal ani večírky s přáteli. Na jedné takové oslavě měl již slušně upito a ráno se probudil v cela neznámé posteli. Samozřejmě toho litovali a proto se rozhodli oba dva o té noci mlčet. Tedy do té doby, než se jim u dveří po nějakých devíti měsících objevil uzlíček přikrývek s novorozenětem. Jeho žena to nemohla dlouho překousnout. Během toho, co šla jeho práce stranou a on se snažil trávit více času s manželkou a svojí malou dcerou, jej kontaktoval jakýsi muž, přítel otce. Až poté, co vše pro něj dělal zjistil, odkud tento cizinec je. Myslel si, že Třináctý už neexistuje, ale mýlil se. Dlouho mu spolupráce vycházela nebo si to alespoň myslel. Jednou se vrátil zpět domů a našel svoji ženu s podříznutým hrdlem. Šestiletá Dollie se naštěstí stačila schovat pod pohovku. On věděl, kdo to udělal. A chtěl se pomstít, ale jeho kontakt jej přiměl k tomu, aby si počkal. Pomohl jim oběma se dostat ještě ten den pryč z Kapitolu, a tak se ocitl tady. Připraven kdykoli pomstít smrt své milované manželky.


× Dollie Singer - Jeho malá porcelánová panenka. Tahle holčička byla nedopatřením, ale nikdy by ji nenazval chybou. Přes to všechno je rád, že ji má. Teď už je jeho nedílnou součástí a za její hezký život se bude prát jako lev, kterého má ve svém znamení zvěrokruhu. I když život s ní není zrovna nejjednodušší, neměnil by. Sice její matku vlastně ani pořádně neznal, ale je si více než jistý, že je to celá ona.

Piper Alexandra Evstahois

14. march 2016 at 18:43 | Michelle

Player: Nina

FC: Vanessa Marano

Occupation: Outreach nurse

Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 27


[ pajpr aleksandra evstahóz ]


Na první pohled by vám mohla Piper přijít jako usměvavá rozumná dívka a nebojácná osobnost zároveň. No, a tak tomu i je. Ale rozebereme si to trochu do hloubky. Piper se řadí mezi lidi, kteří vědí kam směřují. Dokáže si vytyčit i menší cíle a se vší vážností jít, až než je dosáhne. Sice u toho není úplně bezohledná, a proto se snaží hledat nejlepší cesty k dosažení aby nikomu neuškodila. Dokáže přemýšlet vážně, i když by ji někdo nazval až moc pomalou či bojácnou, to ale ona v žádném případě není. Nemá totiž co ztratit, může pouze získat - teda alespoň tak to ona vidí. To, že se na všechno snaží dívat rozumě ji umožňuje sledovat věci z různých směrů různými pohledy. Ráda se vždy přiučí, ale dokáže velmi lehce rozeznat i tu tenkou bariéru mezi výtkou, co ji posune dál a má konstrukci a mezi urážkou a zkritizováním její práce. Ví co dělá, nikdy by se nepouštěla do ničeho, čím by si nebyla jistá a nikdy by neprohlásila za hotovou práci to, s čím by nebyla stoprocentně spokojená. Vidí sice humanitní hodnoty, ale co se týká její osoby je zanedbává a nevadí ji sledovat spíš vyšší princip. Není vysloveně intrikán, ale kdyby chtěla, dokáže vás pořádně zpracovat a svůj chladný úsudek použít proti vám. Během konfliktů ji není cizí se usmívat. Ať už čiré absurdnosti nebo prostě proto, aby svým přístupem vytočila. Dokázala by vás přátelsky podpichovat, i když ví odsaď pocaď, ale taky ve zlém provokovat. Nedělá ji problém rozdávat široké a upřímné úsměvy, ale vždy ví kdy být zcela vážná. Lze si s ní normálně bez křečí popovídat, ale nepatří mezi ty, co by plácali páté přes deváté. Pokud s ni chcete mluvit, připravte se na to, že i když půjde o nezávazný rozhovor, volit slova a komunikovat s lidmi tak, aby jim vždy vštípila porozumění jejím slovům a zpracovávat věty a podávat je tak, aby byly zcela jasné je její přirozeností, ani to nekoriguje. Dokáže být nestranná stejně tak, jako dokáže byt obětavá pro všechny co má ráda. 13. kraj bere jako skupinu lidí, co se o sebe mají za úkol navzájem postarat a držet se při životě - bere to tak. Můžete ji štvát, vytáčet nebo urážet, ona vidí a zná její smysl v celé situaci. To, že vás bere jako někoho s nekonstruktivními řečmi poznáte, když vám neodpovídá nebo se dokonce začne usmívat. Nic víc, jen ticho a občas i samolibý úsměv. To dokazuje jen to, že ji nestojíte za slovo nebo zbytečné prosazování svého názoru. Na co prosazovat svoje slova tam, kde to jde jedním uchem tam a druhým ven, že ano? A ona to pozná. Má hodně dobrou paměť, ale spoustu si toho dokáže správně domyslet. Samozřejmě jako každá žena jejího věku se ráda baví, ať je to jakákoliv forma jednoduché zábavy. Není třeba alkoholu nebo oblečků a výmyslů Kapitolu, stačí ji dobrá společnost a svou zábavnou část osobnosti před vámi otevře jako drahou tištěnou knihu. Stačí ji málo, aby se cítila v pohodě. Nemá problém se začlenit nebo se naučit mluvit s každým podle toho, jak je potřeba s ním jednat. Občas ale sama uzná, kdy není třeba jejich slov a mlčí a naslouchá - vstřebává informace. Snaží se se všemi vycházet a zároveň si nepouštět nikoho až tak moc k tělu, takže pokud to vypadá na něco hlubšího a vážnějšího než je zvyklá, dokáže být podrážděná a na osobu, které se to týká je i nepříjemná. Obořená. Nedalo by se říct, že se něčeho takového jako vztahu bojí, ale považuje to za komplikované, tak se vás svým hnusným chováním snaží odradit, ať ji nepletete hlavu. Samozřejmě nic takového si nevypěstuje přes noc - nebo alespoň náklonnost si ze dne na den neuvědomí. To se musí tak nějak vyvíjet, a pokud to zajde daleko a ona si to uvědomí pozdě, vevnitř v hlavě jančí. Nemá ráda, pokud se nedokáže chovat tak jako obvykle, normálně a pro ni přirozeně. Snaží se být užitečná, prosadit se a něco dokázat - je cílevědomá tak ji sakra nepleťte hlavu! Vždyť bude zmatená jako prase před porážkou! Je to jedna z mála situací, u které dokáže opravdu ztrácet hlavu a nervy (bacha na pravý hák) a dost ji to irituje, že nedokáže tak jasně a v klidu uvažovat jako normálně. Prostě by bylo vhod kdyby pochopila, že občas bláznit a ztratit se není úplně vždy špatné, i když v její práci medičky to radši ponechme na rozumné úrovni, aby to nic a nikoho nemuselo ohrozit. Opravdu je obvykle co dělat, abyste tuhle 167 centimetrovou osůbku rozzlobili, ale občas to její náklonnost k vám a následovná zmatenost v její hlavě udělá sama - buďte v klidu, většinou to všechno přejde, o to se snaží sama chováním postarat. Není zvyklá si na cokoliv stěžovat. Když se ji něco vysloveně nelíbí, prostě to sama změní nebo to nechá tak a sžije se s tím. Co se jejího vzhledu týče, zkráceně by to bylo řečeno - prosté. Tmavě hnědé až černé vlnité husté vlasy má vetšinou stažené ve vysokém culíku a pokud ne, je to jen ojediněle a jen na chvíli. Má dobře tvarované malinko hustější obočí trůnící nad jejími hodně tmavými výraznými oči, kterými vás dokáže uvrhnout do hlubin. Pokud chce, nemusíte mít ani páru o tom jak se cítí, sama to totiž občas zanedbává a nebere za důležité. Tvař kompletuje větší dobře řezaný nos a pod nim rty s výrazným spodním rtem. Pokud se nad něčím zamyslí, ani vám to nemusí nějak slovně oznámit, naznačí vám to její spodní ret který mimovolně víc vystrčí během jejich mozkových pochodů. Ten vrchní má oproti spodními rtu tenčí. Jak už bylo zmíněno, má průměrnou, lehce zanedbatelnou výšku a k ní i přiměřenou váhu. Větší lež by byla, kdyby jste o ní řekli, že je podvyživená, než kdybyste řekli, že má nějaký to kilo navíc. Možná je udivující, kde ho ve Třináctém stihla nabrat, ale ona to zřejmě bude otázka genů a metabolismu, a samozřejmě taky věc vkusu. Její tvář je oválná a neřadí se k těm ostře řezaným. Na rukou i nohou se ji mohou trocha rýsovat svaly, ale není to skoro nic co by stálo za zmínku oproti ostatním trénovaným. Sílu má, ale na vzhledu to ani tak není vidět. Dokáže být milá, když chce a opravdu není nepříjemná. když k tomu nemá důvod. Nedá ani na drby a pomluvy, a pokud s vámi osobně nemá nějaké negativní zkušenosti nebo naopak pozitivní, chová se k vám jako k sobě rovnému, poměrně neutrálně, kdybyste se nakonec vybarvili tak či onak, pro první pohled nešetří milými úsměvy. Až na občasné výjimky to není člověk, který by se snažil někoho štvát, vždy to odliší od srandy. Piper je vždy taková, jaká by v danou chvíli dle jejího měla být. Prostě složité.

Piper se v Třináctém kraji narodila velmi mladé ženě, která utekla z Dvanáctého kraje během svého těhotenství. Bylo zázrakem, že se ji podařilo do Třináctého kraje přes všechny nástrahy dostat, ale bohužel o pár dnů ve Třináctce, krátce po Pipeřinem narození na důsledky vyčerpání a zranění, které při cestě utržila, zemřela. Nebylo známo, kdo byl Pipeřiným otcem, předpokládalo se, že umřel během cesty do Třináctky, když chránil svou ženu a nenarozené dítě, avšak to je jen jedna z mnoha domněnek. Jedna z dalších je, že je Pipeřiným pravým otcem někdo vysoce postavený, kdo se o své nemanželské dítě odmítl postarat ba co víc, nenáviděl ho. To vše jsou ale pouze historky, které nemají nikoho, kdo by je mohl vyvrátit nebo potvrdit. Pravda se možná nevyskytuje nikde anebo je někde uprostřed. Každopádně Piper to měla během narození i poté těžké. Nejenom, že se narodila s netlukoucím srdcem, které se medikům naštěstí podařilo rozhýbat na rozdíl od srdce její matky později, ale jelikož na světě měla rodiče jen pár minut, uvažovalo se ve Třináctce, že nechají Piper na pospas jejímu osudu. Přece jen, Třináctý kraj sám bojoval o své zachování, nemohl si dovolit slabé články v podobě kojenců sirotků. Všechno tady mělo svůj řád, a i když lidé z Třináctky pomohli její matce, opravdu se zdálo, že Piper podobné štěstí mít nebude. Nebylo divu, že si Třináctý kraj procházel krušnými časy, když se předpokládalo, že je celý vyhlazen. Bylo málo těch, co o jeho existenci vědělo a ještě méně těch, co se rozhodli riskovat život a připojit se do Třináctého kraje s úmyslem pomoct odboji. Nebylo jasné, jestli bude Piper na obtíž nebo ne - už vůbec se neuvažovalo nad tím, že by byla prospěšná. Nakonec se ale nad ni slitoval jeden bezdětný pár, z něhož muž pracoval na vývoji nového arzenálu pro Třináctku a žena bylo obyčejným obyvatelem s příslušnou prací. Sice nedávali Piper nějaký neobvyklý obsah lásky nebo mezi sebou neměli výjimečně vřelí rodičovský vztah, i tak to ale bylo víc než si Piper mohla přát. Její jméno Alexandra ji dala její matka, než se stihla odebrat na druhou stranu, ale příjmení a své používané křestní jméno - Piper, ji věnovali náhradní rodiče. Starali se o ni, vždy se na ně mohla spolehnout a vychovali ji tak, aby se ve světě neztratila a aby ji tenhle svět jako slabého jedince nepohltil. Zařadila se do systému Třináctého kraje a našla si v něm své místo. Má své rodiče ráda i oni mají rádi ji, ale je to lehce rozlišitelné od lásky ve skutečné rodině, ale ani jednomu z Evatahoisů to nepřekáží, tady není čas přát si zbytečně víc. Piper vyrůstala v Třináctém kraji a nespekulovala nad tím odkud pochází - vyrůstala s řádem, takže nebylo těžké se mu nějak přizpůsobovat. Často ji její otec zasvěcoval do detailů příprav zbraní a jiného vybavení, pro vojáky a špiony co v hlavě dřímali úmysl vystoupat napovrch a se snem zničit Kapitol a celé Hladové hry. Především ale také s úmyslem zachovat svůj kraj. Bylo ji dovoleno vidět víc, než jako obyčejnému obyvateli nebo snad dokonce cizinci. S otcem si velmi rozuměla, jelikož dle něj v sobě měla Piper sílu a odhodlání prospěšnou pro jejich kraj. Viděl, jak se o bojovnost Třináctky Piper už jako dítě zajímá a vše zkoumá těma svýma pozornýma očima toužícími zapamatovat si i sebemenší detail a vidět spojitosti dobré k využití. Rozumí i otcovu oboru a často se s nim bavila o nových návrzích a nápadech. Po čase kdy žila v Třináctce se začala projevovat její oddanost k Třináctému kraji, což posilnilo i to, že celý život byla vychovávána s čistým štítem - věděla jak se v třináctce vzala i jak to bylo s její pravou rodinou. O to víc si vážila občanů silného kraje. Snažila se být nápomocná a pracovitá ve všem, co by mohlo kraj přesunout ze stavu stagnace k prosperování. Dopracovala se na terénního medika s jistě nezanedbatelnými dovednostmi. I když ji práce jejího otce přišla zajímavá, o mediky byla nouze a Piper si věřila natolik, aby tomu svůj život zasvětila. Vždy měla na paměti, že její biologická matka pro ni musela chtít něco víc, jinak by přece neriskovala a mohla dceru nechat si shnít v aréně. Třináctý kraj nemá proč litovat, že její matku a ji přijal a uvítal do svých řad.


× o doplnění si napiš na e-mail

Katherine-Anna Eristoffborough

16. december 2015 at 19:41 | Michelle

Player: Pietro

FC: Katherine Legge


Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 36


[ ketrin-ana eristofboroah ]


Kate-Anna je štíhlá třicátnice s dlouhými černými vlasy. Rodiče na ni byli pyšní, co do krásy dostala do vínku více než hodně. A aby toho nebylo málo, i inteligence má velmi mnoho. Její IQ se počítá asi na 145. Mluví plynule třemi jazyky, více prý není potřeba. Potrpěla si na exkluzivní oblečení a doplňky, ale tohle z ní pobyt v 13. kraji úplně vymazal. Chování měla vždy příkladné, ani ne tak, že by sama chtěla, ale musela. Byla k tomu odmalička vedena. Za každý miniaturní nedostatek dostala políček. Smrt rodičů proto do jisté míry i uvítala. Měla je ráda, o to nejde, ale ještě ve dvaceti být peskována za úplně kraviny není úplně to pravé. S jejich smrtí v ní vlastně umřela i ta poslední špetka té nabubřelosti a nadutosti, kterou kdysi tak oplývala a která se začala rozpadat už vlastně po tom extempore s tím mlácením a stala se tak "normální" tuctovou mladou holkou, která umí řídit letadla. Díky diktátu rodičů nikdy nepoznala toho pravého, ale doufá, že ve 13. kraji jej najde a ještě s ním v kraji založí rodinu. Má nejvyšší čas. Povahu má dobrou, ovšem ne naivní. Není konfliktní, ale je tvrdohlavá, a to se nejlépe vidí při pilotáži, do toho jí nesmí nikdo kecat, jinak pro výstrahu otevře i v několika desítkách kilometrů nouzové východy. I proto je vždy dobré si při letu s ní připnout pásy. Dříve měla předsudky vůči chudým a nemajetným, ale nyní, když už nemá okovy diktátu vyšší společnosti, nemá ani ty.

Kate-Anna měla v Kapitolu vše, co si mohla přát. Opravdu. Díky svým předkům a posléze rodičům, kteří do Panemu kdysi přijeli odněkud z druhé strany planety (přesné místo zůstane ovšem navždy záhadou, veškeré záznamy týkající se jich sama rodina zničila, jako by ta doba nikdy neexistovala) se mohla těšit vždy pozornosti těch nejvlivnějších. Rodiče ji, právě pro udržení svého postavení občas hnali do různých svazků s vlivnými muži, kteří moc krásy nepobrali, ale měli nadité peněženky a tučná konta. Jeden z těch vlivných mužů, a s nimiž měla (musela mít) nějaký vztah, ji často bil. Ona měla veliké nutkání to dát vědět někomu povolanému, ale bylo ji taktně naznačeno, vzhledem k vlivu toho muže, že kdyby promluvila, mělo by to pro celou její rodinu nedozírné následky. A tak to raději držela pod pokličkou. Vztah s tím mužem byl posléze v nejvyšší diskrétnosti ukončen. Ovšem tyto zážitky bublaly pod tou pokličkou hodně dlouho a jednou přece jen vše vypověděla své máti. Omylem to slyšela jedna pokojská a vše nahlásila tehdejším úřadům. Po Panemu vypukl obří skandál a okamžitě celá rodina Eristoffboroughů byla na nejvyšší příčce seznamu nežádoucích. Všichni se tedy sebrali a pokoušeli se hledat místo jinde. Už tehdy ovšem měla média masový vliv a v žádném kraji se dlouho nezdržela. Nakonec celá rodina nalezla útočiště v Třináctém kraji, do kterého se dostala náhodou, když je zbědované našel na cestě z Dvanáctého jeden voják na průzkumech. Katherine-Anne bylo tehdy čerstvě 18. Voják je odvedl do podzemního krytu, kde se najedli, napili a nově oblékli. Vysoké postavení, tučná konta a další podobné věci byly ovšem fuč. Zpočátku to nelibě nesla, ale na rozdíl od rodičů si rychle zvykla na uniformu a tetované rozvrhy. V Kapitolu se vše, shodou náhod, jakmile uprchli, vše uklidnilo. Pár měsíců po jejích 22. narozeninách oba rodiče zemřeli na neznámou nemoc, která tehdy zahubila několik desítek obyvatel Třináctky. Když si měla pak zvolit, jakou funkci bude v kraji zastávat, šokovala asi veškeré obyvatelstvo kraje, když si zvolila dráhu pilota vznášedla. Její praprapra…děd, byl dle rodokmene pilot stíhačky za nějaké války. Asi bojoval za ty "hodné". Chtěla proto zkusit, jestli v ní i po cca. třech stoletích geny něco z toho nezanechaly. Kupodivu zanechaly a výcvikem prošla sice několikrát pomaleji, ale prošla. I když je jedinou ženou mezi piloty, mezi svými mužskými kolegy má již plně své místo a ti ji respektují. A díky prožité minulosti sní o tom, že na Kapitol snese její vznášedlo jadernou pumu. A proč by ne. Když se k ní její dřívější domovina obrátila zády.


× o doplnění si napiš na e-mail

Jordan Bealer

7. november 2015 at 18:48 | Michelle

Player: Kath

FC: Ryan Kelley


Contact: d.kimli34@gmail.com

Age: 29


[ džordan býler ]


Tmavohnedé vlasy, bledé oči a dobre vypracované svaly - aj takto by sa dal jednoducho opísať jeho vzhľad. Nie vždy bol však ten svalnáč ako dnes. Ako malý pripomínal vyžlu, postavu si vypracoval až v neskoršom veku, keď začal premýšľať nad budúcnosťou. Na prvý pohľad sympaťák, no niektorí ľudia si o ňom myslia svoje. Niekedy milý a príjemný chalan, inokedy zasa časovaná bomba. Často to závisí len od toho, akú má v ten deň náladu. Jeho dobrou povahou je to, že je to obetavý a nesebecký človek. Pomôže aj keď nemusí. A v Trinástke je predsa pomoc občas dobrá. Nikdy by nenechal zomrieť priateľa, aj keby to v boji znamenalo istú prehru. Ako malý nebol príliš priateľský človek , skôr to bolo malé plaché dieťa, ktoré pred každým utieklo. Postupne sa však naučil veriť ľuďom a vypracoval sa na špičkového špióna v teréne. Je to typ človeka, ktorý v kuse cvičí a nesmierne mu záleží na jeho fyzičke. Je stredne vysokej postavy, no nerobí mu problém skryť sa. Vlastne je v tom celkom dobrý, najmä čo sa týka splývaním s okolím. Vie sa dobre pretvarovať a presvedčiť ľudí o rôznych veciach, aj keď je to úplná hlúposť. On ľuďom verí, no by mu občas nemali, pretože ich môže kedykoľvek prekabátiť.

Jordan sa narodil do obyčajnej rodiny v Trinástom kraji. Mama učiteľka, otec výrobca zbraní. Aj vďaka nemu nadobudol dosť skúseností ohľadne zbraní a už odmalička ho nesmierne zaujímali. Mal tiež staršiu sestru, ktorá mu ako malému rozprávala príbehy o dievčati, Katniss Everdeenovej, ktorá sa vraj postavila proti Kapitolu a na niekoľko rokov dopriala krajine život bez Hier a krutovlády. On tomu však príliš neveril, vždy to bral len ako rozprávku či nejakú hlúpu povesť. On na tieto veci totiž neveril nikdy. Odmalička bol veľký realista, ktorému robilo problém prežiť každý jeden deň, kedy musel byť zavretý pod zemou. Ako malý nemal žiadnych priateľov, preto trávil väčšinu voľného času s otcom. Jediný sen, ktorý si doprial bolo to, že sa raz stane vojakom alebo špiónom, ktorý bude chodiť do terénu a bojovať proti Kapitolu. Dlhé roky v sebe choval veľkú nenávisť proti tomuto mestu, pretože kvôli nemu nikdy nemal možnosť žiť obyčajný bezstarostný život. Keď mal desať, utrpel veľký šok. Jedno ráno sa zobudil a zistil že jeho sestra je preč. Najprv to nebral tak vážne, no keď sa nevrátila domov dlhé dni, aj rodičia si o ňu začali robiť veľké starosti. A o pár dní na to mu rodičia s plačom oznámili smutnú správu, že ju našli mŕtvu, vonku v lese. Jordan nevedel kto presne to spravil, no chcel sa pomstiť, aj keď len nepriamo. Nevedel prečo, ale ako prvý mu napadol Kapitol. Až vtedy začal čoraz častejšie cvičiť, neskôr už pravidelne chodil do tréningového centra a behával kde sa len dalo. Chcel dokázať, že má nato stať sa špiónom. Najviac sa však bál tých testov, ktoré mali určiť, či sa na tú prácu dostatočne hodí. Nevedel, či je dostatočne silný. Keď sa však dozvedel že ho prijali, div nezačal skákať až po plafón. A keď prvý raz uvidel aj niečo iné, ako len ruiny 13. kraja, pochopil že sa mu splnil sen a on teraz môže pomáhať ľuďom a bojovať proti Kapitolu.


× o doplnění si napiš na e-mail

Yoshua Masashi

6. november 2015 at 23:29 | Michelle

Player: Timka

FC: Shun Oguri


Contact: NarutoFanTimka11@seznam.cz

Age: 32


[ johšua masaši ]


Yoshuova výška je vcelku průměrná. Díky tomu, že je prostorově nevýrazný se mu lépe daří se schovat na místech, kde by bylo schování obtížné. Co postrádá na výšce, dohání rychlostí a sílou rukou. Pokud jde o chování ke spolupracovníkům, snaží se být na všechny milý a pokud ho někdo požádá, tak i pomůže. Moc toho nenamluví, na otázky odpovídá, dokonce se i sem tam na něco zeptá, ale klapačka mu nikdy nejede o překot. Zahlcování zbytečnými informacemi může uškodit.Takže je to člověk, který nemarní čas zbytečnostmi. Pokud byste se rozhodli udělat si malou exkurzi do jeho pokoje, zjistíte, že je velmi pořádný a nemá v něm žádné hloupé cinkrlátka, o které by bez tak jen zakopl. Pokud by se měl během mise rozhodnout, zda mise uspěje ale ohrozí život kolegy, rozhodne se pro možnost neúspěchu za cenu přežití. Proto dává raději přednost misím, kde se získávají informace než bojuje, ale ono to sem tam přijde taky. Naproti tomu se nebojí bojovat proti Kapitolu se vším co má, pokud by neohrozil životy dětí nebo civilistů. Prostě ohleduplná duše na všechny, co nejsou Kapitol.

Yoshua je původem ze Třetího kraje, ze kterého utekl, když mu bylo patnáct. Odtud také pochází jeho dovednosti hacknout systémy a dostat z nich nepozorovaně důležité informace, či nastavit na kamerách smyčku pro nepozorovaný příchod i odchod, což mu značně usnadňuje mnohé mise. Také schopnost rychlého a velmi často správného logického úsudku se u něj dost možno také vyvinula právě ve Trojce. Díky jeho ne moc nápadné výšce se dokáže lépe schovávat. Jestli se přeci jen dostane do situace, ze které se musí probojovat, nerad dělá hluk, takže střelné zbraně nepodporuje, pokud hluk nevadí, ale i v tom případě dává přednost postu snipera před hromotlukem, který střílí na všechny strany - náboje nerostou na stromech. Většinou použije pár karate chvatů, které mu jdou velmi dobře a všechno vyřeší prakticky v tichosti. Na levé ruce, která je zároveň jeho hlavní ruka, nýbrž je levák, si nechal po přiřazení do skupiny vytetovat číslo tři, což odkazuje na tři dny toulání se po Panemu, než zabloudil do Třináctky. Ve Třináctce se hned začal uplatňovat pomocí jeho plížících schopností a schopností s počítačem.


× o doplnění si napiš na e-mail

Max Gregory

30. march 2015 at 19:04 | Drake

Player: Jarci

FC: Nick Bateman


Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 36


[ meks gregory ]


Max je veľmi milý a priateľský človek, no verejnosti sa stráni. Vlastne taká je aj jeho práca, čiže mu to len pomáha byť takým dobrým akým v skutočnosti je. Aspoň to si mysli o sebe on, no čo je skutočne pravda, to je pre neho záhadou. Tí, čo ho videli pri práci si to nechali pre seba, a on nie je taká vtierka, aby musel vedieť všetko od A do Z a potom mohol šíriť klebety ďalej. Proste je to pohodový chlapec, ktorého to už od útleho veku ťahalo smerom k armáde. Ako malé dieťa videl svoje budúce ja ako úspešného vojaka, ktorý ma za sebou množstvo misií, za ktoré získal rôzne ocenenia, a budil pred ľuďmi rešpekt. Ako Max rástol, začalo sa to vypĺňať. No potom prišiel zlom. Musel ísť na nejaké skúšky, ktoré mali preveriť všetky jeho stránky, čiže napríklad schopnosti boja ,kondičku, no patrili sem aj psychické skúšky. Všetci si mysleli, že Max ich spraví bez najmenšieho zaváhania, no nakoniec sa tak nestalo. Na skúške si počínal výborne, až kým neprišlo na spoluprácu. Veliteľ vo vysielačke mu niečo prikázal, no Max sa do toho cvičenia tak zažral, že veliteľa proste ignoroval, a robil si čo chcel. Výsledkom bolo to, že Maxova improvizovaná jednotka bola zabitá a misia bola neúspešná. Pre Maxa to bola veľká rana. Celé dni na sebe pracoval, každý deň cvičil a behal, aby si udržal kondičku. Vďaka cvičeniu si vylepšil postavu, a na bruchu a na rukách sa mu začali objavovať svaly. Vyzeral ako presný ideál správneho vojaka. No pohorel a cesty nebolo späť. No našťastie to nedopadlo až tak tragicky. Veliteľom armády neuniklo, že jeho schopnosti nie sú na zahodenie, a napriek tomu, že sa mu do prvej línie nepodarilo dostať, títo páni mu predsa len našli prácu, prácu špióna, ktorá sa neskôr ako sa ukázalo pre neho ako stvorená. Spočiatku sa obával toho, čo ho čaká na takých misiách. No jeho húževnatosť a zároveň schopnosť jasne premýšľať aj pod tlakom mu pomohli svoju úlohu zvládnuť na 100 %.

Max sa narodil do priemerne bohatej rodiny na pomery Trinásteho kraja. No bohatstvo nebolo všetko. Jeho otec bol vojak takže ho doma vídal len málo kedy. Síce keď bol doma tak robil všetko čo mohol, no jeho deťom by viac pomohlo, keby ostal s nimi doma. Max sa narodil spolu so svojim bratom uprostred leta. Síce boli dvojičky, no Jacob (jeho brat) sa na Maxa vôbec nepodobal. Boli od seba úplne odlišný, a nie len výzorom ale aj povahou. Pokiaľ čo Max sa snažil na sebe tvrdo makať a byť čo najlepší v tom, o čo sa snažil, Jacob bol presný opak. Všetko mal takpovediac na háku, bolo mu to jedno, a všetko museli za neho vybavovať ostatný, nebol schopný ničoho. Raz pri jednej hádke s otcom otcovi praskli nervy a skončilo to tým, že vyhodil Jacoba z domu a vrátiť sa mohol len pod podmienkou, že sa zmení, a to drasticky. No Jacob sa na otca aj na celú rodinu zvysoka vysral, a začal sa pohybovať s tou najväčšou zberbou, aká v trinástke bola. Ľudia ho vídavali opitého, smrdel akoby sa týždeň neumýval a klial tak, že keď ho videli mamičky s deťmi, radšej rýchlo zmenili smer svojej cesty. Matka sa na to pozerala len so žiaľom v očiach, no manžel jej nedovolil zakročiť. Jacoba nakoniec zabili, keď sa pohádal s jedným tunajším veliteľom, a ten na neho poslal dvoch nájomných vrahov, ktorý jeho život chladnokrvne ukončili. Keď sa to dozvedela matka, tá to už nevydržala a vo veku, keď mal Max 18 rokov spáchala samovraždu. Tieto dve veľké rany zmenili Maxovu povahu od základov. Naučil sa svoje emócie skrývať, a k nikomu sa nepripútať, aby ho emócie k tej osobe nedostali na kolená.


× o doplnění si napiš na e-mail
 
 

Advertisement
QUOTES [ Co kdy kdo řekl v aréně. Pokud víš o dobrém citátu, doplň ho sem. ]


OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]


loading ALES - Fatansy RPG

ikon1