Victors

Tyrell Gilbert

5. october 2017 at 21:54 | Quinn

Player: Quinn

FC: Ezra Miller

Mentor: Wynter Emerson Caelum

Victory year: 134th Annual Hunger Games


Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 18



Interview | House | ID Card

[ tajrel/tyrel gilbrt ]




[ before the Hunger Games ] Trojka, kraj technologií. Perfektní zázemí pro geniální mysl, kterou byl Tyrell obdařen. Opravdu je chytrý a všichni v jeho okolí to poznají už při krátkém rozhovoru s ním. Není zde myšleno, že je chytrý učebnicově, tedy že se učí a učí a tím se stává chytrým, to ne. To je pro něj čistě jen zábava, čte a drtí se pouze pro zábavu. On je chytrý tím výhodnějším způsobem, tím, kterého může v životě využít. Má opravdu neuvěřitelný smysl pro detail. Všimne si úplně všeho, co se v jeho okolí mihne. Může to být sebemenší, tiché, cokoliv, prostě neexistuje, aby si toho nevšiml. S tím se samozřejmě pojí i výborný zrak a sluch. Za ta léta svého života se naučil perfektně naslouchat, i v tomto ohledu mu tedy nic neujde. Je to velmi dobrý řečník, dle situace zvládne usoudit, jaká slova je vhodné použít a časem si je opravdu schopný získat si každého. Není to jeden z těch podivínů z Trojky, co nesnesou lidský kontakt a nejradši si pořád hrají se svými elektronickými udělátky doma ve sklepě svých rodičů. To vážně ne, má rád pozornost lidí a ještě radši se před lidmi předvádí. Vlídné publikum je pro charismatického komedianta, jako je on doslova vším. Dokáže udělat dobrou show, dokáže pobavit. To je všechno moc fajn, ale pořád to není tou největší výhodou. Hlavní je, že dokáže s lidmi manipulovat. Pouhými slovy a řečí těla zvládne lidi přinutit, aby udělali cokoliv, co po nich chce. Jedinec, na kterého tyhle svoje tríčky zkouší, by musel mít opravdu silnou vůli, aby mu odolal. Nebojí se lidem zahrát na nervy, vytáhnout jakoukoliv špínu, pro své pohodlí by byl schopen udělat cokoliv. Lidská mysl ho fascinuje a strávil jejím studiem nemálo hodin. Nelze ale říct, že by svá elektronická udělátka také rád neměl. Není to nic zvláštního, že zvládne sestrojit kde co. Vždyť je přece z Třetího kraje, byla by to ostuda, kdyby tyhle věci nezvládal levou zadní už odmala. Praxe i teorie o technických vymoženostech všeho druhu má plnou hlavu a dokázal by toho sakra moc dobře využít. Vlastně přesně to většinou pro své pobavení dělá. Třeba když potřebuje na někoho vyhrabat nějakou špínu, prostě si vyrobí štěnici a vymyslí způsob, jak ji na dotyčného připnout, aniž by si ničeho nevšiml. Nenápadnost mu nechybí, takže se mu to většinou daří. Vyrábí si i další věci, to by ale bylo na dlouhé povídání. Není vůbec líný, ba naopak, snaží se být co nejvíce aktivní. Nemůže jenom pořád sedět v nějaké kanceláři nebo laborce. Musí to střídat, jinak by se asi zbláznil. Proto chodí rád na dlouhé procházky. Chození mu vůbec nevadí, čistí si na těch procházkách hlavu a připravuje ji tak na další nápady, tedy je to pro něj vlastně výhodné. Odmala se nazývá buď ninjou, nebo špiónem. Bylo by mega super, kdyby něčím takovým jednou mohl být. Nechtěl ale zůstat jenom u slov, takže taky začal svůj amatérský výcvik. Vypracoval si celkem v pohodě fyzičku, rozhodně nepatří k slabším klukům v jeho věku. Taky se sám od sebe po večerech učil různé chvaty, útoky a kryty, aby nebyl v boji úplná lemra. Vždyť to by pak vůbec nebyl ninja. Většinou se učil podle starých knížek, které našel v knihovně nebo si prostě sehnal někoho, kdo by mu to všechno ukázal. Jo, i v Trojce žijou rváčové, jenom jsou to většinou ti bezmozkové, kterým nebylo geneticky předurčené být slavní vědátoři. Z velké části jsou nesnesitelní a otravní, ale musí uznat, že jsou to dobří učitelé. Umí se díky nim bít celkem dost solidně, nebylo by lehké ho přeprat a hlavně, přechytračit. Přes své zdroje si zvládl sehnat i docela pěkný meč, s kterým se snaží ohánět. Není to samozřejmě perfektní, nemá k dispozici tréninkové centrum a hlavně je to jenom samouk, ale určitě by si s ním v případě nouze zvládl poradit a možná i dost dobře útočit. Má do toho boje takovou dravost, že by to snad zvládl i jenom silou vůle. Další ninja schopností je obratnost. Má přirozeně atletickou figuru, a když ji ještě trošku popostrčil každodenním cvičením, není to s ním vůbec marné. Přemety, kotouly, různé skoky do výšek, to všechno zvládá bez jediného problému. Je to městské dítě, tedy moc prostoru k pohybu zrovna nemá. I tak si ho ale zvládl obstarat, protože je vynalézavý. Když nemůže cvičit doma, leze třeba po střechách vysokých budov, skáče z jedné na druhou a má z toho velkou srandu. Je to dobrodrůžo a to on prostě může.



[ before the Hunger Games ] Tyrell, ačkoliv je dobrý řečník, si neumí nacházet přátele. Lidé z něj a jeho slov mají spíš respekt, než aby měli zájem o přátelství. Je to tedy docela vlk samotář, to by si ale nikdy nepřiznal. Myslí si, že je oblíbený a všichni ho mají rádi, to ale z velké části není pravda a jenom si to nalhává. On je totiž super bavič a interpret, ale jakmile přijde na osobnější rozhovor, je z něj poleno. Nerad mluví o sobě, protože pořádně neví, kým je. Pořád se hledá a občas má fakt celkem existenční krize a hroutí se z toho. Navíc, co je pointou mluvení pouze mezi čtyřma očima, když mu to nepřináší žádnou větší pozornost? Nene, tohle on moc nezvládá. Pozornost potřebuje téměř nonstop, takže je občas schopný sebrat ostatním všechny zásluhy a prohlásit se strůjcem všeho, co bylo součástí týmové práce. Není to tedy zrovna člověk, s kterým byste chtěli skončit ve dvojici nebo skupině. Naprosto nerespektuje soukromí ostatních, což je občas dost problém. Když prostě něco potřebuje, je schopen vás i sledovat, aby dosáhl svého. On se totiž nikdy nepídí po odpovědích otázkami, ale vydíráním. To není zrovna dvakrát výhodné. Má vcelku dost vysoké ego. Na někoho, kdo je z Trojky si dost věří a umí být i pěkně namyšlený, když na to přijde. Proč by taky nebyl? Je chytrý a super. To si tedy alespoň o sobě myslí. Kdokoliv tvrdí něco jiného, nemá pravdu. Všechny tyhle problémy tak nějak pocházejí z toho, že na něj vždycky byl vyvíjen neskutečný tlak, ať už ze strany učitelů nebo ze strany rodiny. To vám tu psychiku docela pošramotí. Pořádně neví, co sám od sebe chce, protože je neustále uvězněn mezi tím, co po něm chtějí rodiče a tím, co chce on sám. Je to typický měšťák. Ví teda samozřejmě, jak vypadají stromy, keře a tráva, ale to je tak všechno. Ostatní přírodu zná jenom z obrázků a popisu v knížkách. Není to typ člověka, kterého by všechno tohle lákalo, je se svým městským životem spokojený, a život kdekoliv jinde by se mu asi i štítil. S městem přichází také nulová schopnost v nějaké přírodě přežít. Oheň bez zapalovače rozdělat nedokáže, stan by stopro nezvládl postavit, a že by si našel potravu? To už vůbec ne. Technické věci, to je jeho, ale stavění věcí bez drátků a elektřiny mu nic neříká. Neměl potřebu se to učit, vždyť k čemu by to potřeboval? Není si vůbec jistý, jestli by v případě nouze zvládl někoho zabít. Nikdy nezabil nic jiného, než třeba hmyz, nebo hlodavce a i to se mu zdálo dost nechutný. Možná by to zvládl, kdyby to byla jeho jediná možnost přežít, ale sám od sebe nikdy. I když se naučil jakž takž bojovat, nemá rád konflikty, tedy tuto svou schopnost moc v praxi nevyužívá a není zvyklý bojovat s někým živým na druhé straně. On je jenom pozorovatel a vyvolávač hádek, nikdy se jich neúčastní. Navíc, ty jeho bojové skilly taky nebudou dvakrát super, i když si rád namlouvá, že je v tom hrozně super a mohl by být tajnej agent klidně. Kromě meče nikdy v ruce nedržel jinou zbraň, kromě teda nějakých kuchyňských nožů. Nemá moc rád, když se mu hrabe někdo v soukromí. Má na sobě takovou masku, roli, určenou pro širokou veřejnost. Musel by vám opravdu hodně věřit, abyste zjistili jaký doopravdy je. A to je další problém, neumí lidem věřit. Neustále je podezřívá z toho, že jsou nepřejícní a jenom se mu snaží sebrat veškerou slávu. Přijde mu v pořádku hrabat se v soukromých věcech ostatních, ale jakmile by se někdo pokusil o něco takové u něj, je to samozřejmě největší zločin proti lidstvu. Také neumí plavat. Neměl se to kde naučit, tedy to šlo úplně mimo něj. Stejně jako třeba lezení po skalách. Po provaze a po budovách mu lézt nevadí, na nějakém nepředvídatelném povrchu by to ale bylo tisíckrát horší. Navíc je z těch výšek trochu podělanej, to si ale nepřipouští. Neznámé věci ho také poměrně děsí. Žije s tím, že viděl a zná všechno a nic ho nemůže překvapit. Když už se teda nějaká taková překvapivá věc objevím, dost ho to vyplaší. To se ale nestává moc často.



[ before the Hunger Games ] Tyrell je takový ten typický teenager, co pořádně neví, co by měl dělat se životem. Neví jaká je jeho budoucnost a vlastně svou budoucnost ani pořádně znát nechce. Moc se bojí, že v ní uvidí víc své rodiče než sebe. Prostě žije v přítomnosti a tu většinou tráví poflakováním se venku a machrováním před ostatníma. Vždycky to byl machýrek. Všechno umím, všechno znám a klidně vám to předvedu. Narodil se pro to, aby se prostě předváděl. To je jeho místo ve společnosti. O peníze se jeho rodina nikdy moc starat nemusela, měli jich dost. Jeho rodiče nebyli nějak extra známí, ale i tak byl jejich plat více než slušný. Jsou to oba nadaní vývojáři a hádejte, po kom přesně tohle chtějí taky? Kdo hádal Tyrella, hádal správně. Jejich vztah je typická ukázka toho, jak rodiče nutí své vlastní ambice na jejich dítě a to nebožátko z toho potom nemá žádný rozum. Bez pochyby měl genetické předpoklady k tomu, aby byl takový malý génius. Dokonce se jím i stal, ale upřímně to bylo celkem nucené. Škola pro něj byla nuda, nebavilo ho to. Nebyl jako většina dětí ve třídě, které byly naprosto spokojené s tím, že celý den sedí na zadku a jenom si vypráví nějakou teorii. Pro něj tohle nikdy nebylo. Byl aktivní dítě, hrával venku sporty s kamarády, běhal, cvičil a spíše se hlásil k té skupině lidí z Trojky, které ta technologie moc nebrala. Časem, teprve před několika lety, ho to ale chytlo a začal se o to zajímat víc. Vždyť když sestrojí něco super, bude mít najednou zase větší pozornost, ne? To se mu zamlouvalo, a tak začal tvořit. Netrvalo mu dlouho než přišel na to, jak všechny ty věci fungují. Většinu z toho se učili ve škole, a když už se objevil nějaký zádrhel, prostě na to přišel sám, nebo si to dohledal. Celkem ho to i baví a rozhodně to dělá rád. Radši má ale pořád pohyb. Nedalo mu to a začal se o to také dost zajímat. Zčuchnul se s jednou partou sígrů z ulice, kteří ho naučili se pořádně prát. Také si odtamtud odnesl pěkných pár modřin, jizev a někdy i zlomenin, ale stálo to za to. Konečně po dlouhé době cítil, že ho něco baví. Tyhle jeho srandičky ale byly brzy zamítnuté jeho otcem, který z něj chtěl mít úspěšného vědce a ne žádného pouličního rváče. I přes jeho nesouhlas si Tyrell trénoval sám. Byl schopen pro radost rodičů udělat cokoliv, ale tohohle se opravdu nechtěl vzdát. Za ta léta, co ve Třetím kraji žije, si vybudoval slušnou pověst. Většina lidí jeho věku z něj má respekt, a to se mu líbí. Jsou jeho vděčným publikem, bez kterého by nemohl přežít. Rád vypráví historky z jeho života, občas vymyšlené, ale většinou pravdivé. To, co se totiž děje za zavřenými dveřmi nikoho nezajímá. Lidi jdou po zajímavostech, drbech, čemkoliv, co v sobě má nějakou pikantnost. To mu došlo velmi brzo, a tak se rozhodl toho využívat. Proč by se nestal takovým malým neškodným tajným agentem, že? Vyhrabává na lidi veškerou špínu, většinou aby tak pomohl sobě, ale dokáže být štědrý, a poskytnout informace i ostatním. Kde kdo by ho nazval sviňákem, což by dost možná bylo trefné označení. Vážně je to velkej sviňák. Baví ho dělat tyhle věci, protože ho baví, co to dělá s lidskou myslí ostatních. Nachází v tom chaosu a šoku jakési pobavení. Nedokáže ten pocit pořádně popsat. Jednoduše je to pro něj zábava, dost špatná, ale to si on neuvědomuje. Někteří se ho bojí, někteří ho uctívají, chytřejší si před ním dávají dost velkýho majzla. Je to prostě takovej ten kluk, ke kterému si všichni chodí pro informace, někdy i pro rady. Líbí se mu tahle pozice, ale i tak je to pořád jenom role. Tohle všechno, co předvádí navenek, není skutečné. Byl by rád, kdyby bylo, ale prostě to nejde. Když je sám, bez společnosti lidí, stává se kompletně jiným člověkem. Nikdo neví, co přesně se mu honí hlavou, protože i přes jeho obrovskou roli ve společnosti nemluví o svém soukromí téměř vůbec. Neexistuje, aby o něm někdo věděl příliš. Je to tajemný podivín, o kterém panuje spousta historek, ale věřte mi, ani jedna z nich není pravdivá. To by on nedovolil. Nesmí si nechat lézt do soukromí, protože to by byla ta největší chyba, kterou kdy udělal. Sám vidí, co pravda s lidmi dělá v přímém přenosu. Zažít to na vlastní kůži opravdu netouží.



× o doplnění si napiš na e-mail

Marva Grainer

30. december 2016 at 1:50 | Maddie

Player: Maddie

FC: Senait Gidey

Mentor: Samuel Collins

Victory year: 132nd Annual Hunger Games

Hobby: Práce v nemocnici

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 18


Token: Přesýpací hodiny


[ marva grejnr ]



[ before the Hunger Games ] Pro Marvu je celý život ve Dvanáctce dost těžký, pořád se bojí toho, že ji můžou vylosovat do Her a že nestačí utéct před tím, než ji posadí do vlaku. Nebo toho, že jí najednou zabijí otce. Už v tom vyrůstala, bojí se, že se někomu něco může stát. Došlo to i tak daleko, že se s panikou probouzí a musí se sama umět uklidnit. Což už zvládá. Poprvé se jí to stalo, když nevěděla, co se stalo s mamkou, a od té doby už se něco se svou hlavou naučila. Takže se naučila ovládat svoje strachy a celkem i emoce a je klidná, když potřebuje. Normálně prostě nejančí. Ale taky to může přijít z minuty na minutu a najednou to je. Což je vlastně mínus, ale umí s tím celkem pracovat, i když se toho neumí zbavit, takže alespoň něco. Umí dost dobře vařit, mají to v rodině a i se tím baví, že vaří pro ostatní, občas si tím tak přivydělává. Vaří i doma, občas dokonce i peče, když mají z čeho, všechno je to poživatelné. Někdy si dokonce vymýšlí i svoje recepty a ještě nikdy nikoho neotrávila. Má velký sen, chtěla by se stát doktorkou. Chodí do školy, chodí na kurzy, umí první pomoc, umí ušetřovat, zvládla i pitvu a asistuje i u operací. Neštítí se krve a je s tím v pohodě, jestli má někomu strčit ruku do břicha, aby mu třeba zachránila život. No ale taky ví, jak ji tam má strčit, aby mu ho vzala, anatomii člověka má samozřejmě zvládnutou, ale nechtěla by to proti někomu použít. Celkem se vyzná v bylinkách, v zelenině a v tom, co může uvařit a z čeho je nejlepší udělat léky a tak. Vyzná se v lékařském náčiní a s tím by mohla ublížit, stejně jako zná nůž. Navíc dost dobře hází, má dobrou mušku, občas používá prak k sundání třeba nějakého ovoce ze stromu, pokud se jí tam nechce lézt. Také lézt na stromy a na skály umí, slyší i vidí dobře, má dobrou rovnováhu. Je menší postavy a je lehká, takže se dostane všude a nemá problém se někam vyhoupnout. Také se dokáže všude schovat, všude se vejde a je navíc i dost ohebná, takže se tam prostě vecpe. Marva je dost vytrvalá, jednak v tom, že občas chodí s otcem na nějakou delší túru, hodně toho vydrží ujít bez přestávky, stejně to má s dlouhým během, což je pro ni jenom rychlejší chůze, nemá problém nést náklad, a taky je vytrvalá s lidmi, je celkem trpělivá a hodná. Je dobrá kamarádka a umí poslouchat lidi, moc nemluví o sobě, protože v kraji stejně většina lidí ví, co se stalo s její rodinou, a nemá potřebu to všem připomínat, ale vždycky si udělá čas, aby poslouchala problémy ostatních a nějak jim je pomohla řešit. Zase na druhou stranu, když jí někdo něco udělá, tak si to potom pamatuje dlouho a toho člověka už k sobě nikdy nepustí.



[ before the Hunger Games ] Marva je holka s velkou mravní silou, ale téměř žádnou fyzickou silou. Jako holka nemá předpoklady být nějaká extra silná, ale její žitovní styl tomu moc nepomáhá, aby byla nějak silná. Teda ve stabilce dokáže dělat zázraky, jako otočit stokilového muže na záda nebo na břicho, ale spíš používá rozum a fyziku než hrubou sílu. Ze zbraní se důvěrně zná s nožem, skalpelem, zaškrcovadlem, i když tím by nikomu narychlo asi neublížila, a možná tak s pánví, ale to je tak všechno. Na Hry se zase tak často nekouká, aby alespoň odtud viděla, jak se třeba drží nějaká zbraň nebo jak se alespoň používá. Asi by na to přišla, ale ne hned že by v aréně vzala kuši. Spíš by si s ní ublížila sama. Navíc se jí všechny zbraně, zabíjení a násilí dost hnusí. Se zvířaty to ještě zvládne, ale zabíjet lidi jenom pro zábavu je barbarské. Nijak si nemyslí, že by se dostala do Her, protože kdyby to přišlo, mají s otcem plán, že všechno nechají a utečou, takže ani nijak netrénuje na arénu. Nechodí běhat, neumí plavat, neumí bojovat a ani se bránit. Na druhou stranu ví, že cesta do Třináctky nebude procházka, takže alespoň na to se připravuje. Nikdy si neopatřovala jídlo jinak, než že ho byla koupit nebo vyměnit na trhu, takže neumí lovit, stopovat nebo klást pasti. Vlastně se zvířaty se moc do styku nedostane, jenom ze školy občas z obrázků něco pozná, jinak se může potkat v kraji s nějakými ptáky, veverkou a občas s nějakým psem. Ale psy má vyloženě ráda. Co se týče techniky, je na tom dost špatně. V podstatě ani neví, co to je. Její otec, který jakožto projektakt musí počítat se všemi věcmi, které chce zahrnout do stavby, jí občas řekne nějaké moudro, ale Marvs si tě těžko dává dohromady s informacemi, které už zná. I když se ve škole celkem dobře učí, matematika ani geometrie jí prostě nejdou, tohle od svého táty nezdědila. Spíš ta tvrdohlavost, kterou mají v rodině, to je mnohem větší problém. Teď už se moc často doma nehádají, naučili se tiše rozumět tomu, co ten druhý chce a oba dva, jak Marvs, tak její otec, se pro toho druhého snaží získat jenom to nejlepší, ale Marvs se poměrně rychle a snadno naštve a potom si tedy stojí za svým. I kdyby jí to mělo ublížit. Snaží se být tak moc férová ke všem a všechno vyřešit tak, aby se nikdo nenaštval a všichni vyšli jako vítězové, že občas zapomene, jaké je to pro ni samotnou.



[ before the Hunger Games ] Marva se narodila do rodiny ve Dvanáctém kraji, kde si raději nedovolili více než jedno dítě, takže nemá žádné sourozence. Rodiče si nepřáli ani jedno dítě, ne kvůli penězům, Marvin otec je projektant dolů a její matka, když ještě byla schopná, pracovala jako doktorka, takže rodina nikdy neměla tu největší nouzi, ale také na druhou stranu nikdy zkrátka nebyli za vodou. Její rodiče byli otevření s tím, co si myslí o Kapitolu, nic pěkného to nebylo, a nikdy by si nepřáli, aby se jejich dítě dostalo do Her, tudíž žádné mít nechtěli. Ale nějak se stalo, že se Marva narodila, a to už nešlo vrátit. S malou Marvou se rodina stáhla do ústraní, aby se jejich milovanému dítěti nic nestalo, a takhle to šlo až do její první sklizně. Nebyla sice vybraná, ale její matka neunesla ten psychický nátlak, že by její malé sluníčko mohlo být vybrané, a nevratně propadla do šílenství. Nepoznává svou dceru, svého manžela, ani nikoho jiného. Jenom doma tiše sedí, občas něco zamumlá a přežívá. Aby na všechno nebyla jenom Marva a její otec, přestěhovali se mimo město ještě s babičkou. Začátky byly špatné, ale pomalu se z toho dostali, a teď už jsou schopní fungovat. Její otec začal zase pracovat. Ona chodí do školy a po škole občas pomáhá vařit pro horníky nebo chudší, za což už nic nedostává, ale cítí povinnost pomáhat těm, co jsou na tom hůř než ona. Všichni tři přežívají a snaží se dělat, co se dá, aby si Marvs nikdy nemusela brát oblázky a tím ještě nějak pomoci systému. Marvs má se svým otcem skvělý vztah, ten ji miluje nade vše, a je to jeho dcera přesně taková, jaká je, takže mu nevadí, že se Marvs líbí holky a podporuje ji, co se dá. Ani ona by nic neměnila, teda často si přeje mít máminu mysl zpátky, protože všechny ty holčičí věci řeší s babičkou, která je její hlavní podporou. Dřív pracovala jako kuchařka, ale teď už je starší, tak svá moudra do receptů přenechává své vnučce. S otcem občas tajně plánují, že by mohli zmizet z kraje a najít Třináctku a tam být pryč od Kapitolu a toho všeho, ale jsou to jenom plané myšlenky, protože tady nemůžou nechat mamku úplně samotnou, pokud by teda nešlo o nějaký poplach. Ta potřebuje neustálý dohled, o který se střídá Marvs a babička, otec pracuje od rána až do noci. Marva je zvyklá se starat spíš o druhé než o sebe, stará se o svého otce a o svou babičku, aby měli co jíst, a taky chce, aby všichni kolem ní byli šťastní, a hlavně se láskyplně s trpělivostí stará o svou matku, spíš jenom o to, co z ní zbylo. Proto má sen, že se bude dobře učit a stane se z ní doktorka, stejně jako byla její matka. Chce pomáhat a odebrat utrpení ze světa. Často staví ostatní před sebe, ale zase si umí dupnout, když už tedy ví, co chce. Je ráda s lidmi, i ostatními než doma, ale většinou je tichá a snaží se být trochu nenápadnější před těmi, které nezná. Je hodně pracovitá a žádné práce se neštítí, vlastně se všeho ochotně ujme, pokud to neporušuje její mravní přesvědčení.



× o doplnění si napiš na e-mail

Gunner Cosgrove

7. december 2016 at 15:48 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Neels Visser

Mentor: Lewis Holbourn

Victory year: 133rd Annual Hunger Games


Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 17



Interview | House | ID Card

[ ganr kóstgrouv ]



[ before the Hunger Games ] Výcvik do Hladových her pro něj byl odjakživa nejdůležitější kapitolou v jeho životě, proto není divu, že jeho schopnosti jsou na dost grandiózní úrovni. Miluje boj zblízka, ať už je to pěstní boj, či boj se zbraní. Do každé situace by ale volil raději zbraň, jelikož je to vždy jistota. Ačkoliv se chová jako narcistickej king, tak si nevěří natolik, aby zabil někoho jen svýma rukama. V tréninku se především věnoval obyčejným sečným zbraním jako je například mačeta, katana, tesák, široký meč či jeho oblíbená Smrt, se kterou velmi rád usekává figurínám hlavy. Smrt, tak je pojmenovaný jeho oblíbený hákový meč, který dostal ve svých dvanácti od otce. Od té doby si ho bral každý den na výcvik. V tréninkovém centru z něj nejsou moc nadšení, protože jim tam ty figurínu dost ničí, ale je vždy tak laskavý, že jim ty figuríny s radostí opraví, zalepí, zašije atp... Některé figuríny se bohužel napravit už nedají, jelikož je zmasakrovává natolik, že z nich zbudou jenom vatové kousíčky. Je to jinak rozený mistr v zašívání, zalepování a opravování částí těla, ale nečekejte, že po jeho "profesionálním" zákroku budete ještě žít. Pravděpodobně z někoho udělá jen neschopného ležícího Frankensteina. Leda tak zašívání hlubokých ran je u něj ještě bezpečné, jenže milý Gunner není moc ohleduplný, takže bolest určitě čekejte. Pokud by vám měl pomoct se zraněním, uměl by si s tím hravě poradit, jeho metody jsou však vždy bolestivé ale zase rychlé. Většinou vše vyřeší tím, že ránu propálí, aby se uzavřela. Jemu city nic moc neříkají. Nerad se k někomu váže a už vůbec nevyjadřuje nikomu city, v tom je možná jeho silná mentální stránka, kdy se nebude starat o to, zda spojence nakonec zabije nebo ne. Avšak na druhou stranu je na city dost hráč, s každým se umí po svým "kamarádit", ale vlastně to tak vůbec není. Přetvařovat se umí totiž dost slušně. Kondičku si udržuje ve formě každý den ranním běháním, plaváním nebo posilováním. Výdrž má tak akorát, není to nejlepší ani nejhorší. Gunner se těmto aktivitám věnoval roky a dal si záležet na tom, že bude umět vše podstatné, proto se nezapomnělo ani na střelné zbraně. Umí to také skvěle s lukem i s pistolí, protože jaký obyvatel Druhého kraje by si alespoň jednou nezkusil vystřelit z glocku, kdyby měl příležitost. Je známý jako pyromaniak, tedy pozor, abyste se v jeho okolí nespálili ručičky. Ani vaše duše nemusí být úplně v bezpečí, když dojde na jeho manipulativní stránku, jelikož on sám nevyjadřuje jiným city, tak si rád vyhledá zábavu v utrpení těch ostatních.



[ before the Hunger Games ] On by snad na své slabiny ani nemyslel. Dělá ze sebe frajera, že zvládne všechno a že se ničeho nebojí, jenže ono se něco určitě najde. To však ukrývá hluboko v sobě a nikdo ho nezná natolik, aby znal jeho slabiny, ani dokonce on sám o svých slabinách neví, jelikož se udržuje ve své dokonalé fantazii. Žádnou vadu s bojem byste u něj pravděpodobně nenalezli, kromě trojzubce, kopí nebo něco tomu podobnému. Je na takové zbraně naprosto levý, protože to nemá ostrou hranu, tudíž by s tím uměl leda tak bodat, ale pro jeho styl boje by to bylo příliš neefektivní a k ničemu. K jeho psychickému mučení byste se dostali jedině tak, kdyby to bylo něco s rodinou. Jeho srdíčko si totiž může získat jen někdo z rodiny, takže kdyby se jim něco stalo, pravděpodobně by to sním trhlo a zešílel by. Doopravdy ho ale nic nezastraší, alespoň to umí skvěle uhrát. Rozený performer. Nemá rád uzavřené prostory, chvíli v nich vydrží, ale po cca půl hodině se začne potit a chytat závratě - je to lehčí stádium klaustrofobie. Izolace je jeho největší nepřítelem, občas chytne záchvat, když se moc soustředí na svět a uvědomí si, že jsou jediní ve vesmíru, on totiž na jiný život ve vesmíru nevěří. Panika, úzkost, to vše se odehrává v soukromí. Nemyslí na přežití v přírodě a jiná nebezpečí v něm, on už si nějak při těch trénincích domyslel, že se bude spoléhat na sponzory, proto se nikdy nenaučil rozdělat oheň, rozeznat bylinky, udělat pastičky a pohybovat se v neznámém teritoriu a vystopovat něco. Samozřejmě není blbý, aby si nevšiml stop od bot v hlíně, ale určitě by se mohl stát, že by přehlédl celkem okatou věc. Má taky podivnou slabost pro králíčky, a proto by je nikdy nejedl a nezabíjel, to by teda raději hlady pošel, než aby ublížil králíčkům. Asi proto, že je Bumpey takový králíček a má ten pocit, že je má taky ráda. Tak už pro dobro své sestry nechce, aby ho viděla jíst králíka. Na levé ucho špatně slyší, vlastně skoro nic neslyší, takže to ho taky dostává do špatné pozice, ale za ty roky už se s tím naučil žít, jenže to pořád není perfektní. Občas se stává, že špatně uhodne útoky protivníka nebo si nevšimne, že za ním někdo nalevo je, když všechno přehluší třeba řinčení zbraní.



[ before the Hunger Games ] Narodil se jako první do významné rodiny Cosgrove. Není jedináčkem, jeho život s ním sdílí ještě dvě mladší sestřičky. O rodině by se mohlo povídat dny. V Druhém kraji by je po Masonových měl každý znát. Důvodem je hlavně to, že jejich rodina má silné vazby s Kapitolem. Oba tam pracují na vysokých pozicích, otec Manfred je hlavním trenérem pro Hladové hry a matka Severine je dokonce tváří Kapitolu, jelikož se po Devlin stala hlavní Tvůrkyní. Je to všechno pocta a hrozně sladké, mohou si v podstatě lusknout prsty a něco se jim hned vyvede. Jenže Gunner s tím nesouhlasí, protože ho to dostává do špatné pozice. Všichni ho sice mohou mít rádi, ale on by raději nestál o takovou pozornost. Má dojem, že si všichni myslí, jak to bude mít všechno snadné, ale to není pravda. I na něj smlouva o velezradě platí, takže se vlastně ničemu nevyhnul, ale někdo o tom může smýšlet špatně. Rodiče se o ně starali vždy stejně - lásky bylo plno a nastejno, proto nikdy neměl potřebu proti nim rebelovat a vztah si s nimi udržoval v dobrém duchu, i když zrovna není to největší zlatíčko rodiny a občas tam nějaké ty problémy jsou, ale méně než by se mohlo očekávat. Chování se během těch let někam ztratilo, ale můžeme za to vinit jeho ADHD a možná i tu pubertu. Je velmi aktivní, což se prokázalo při jeho každodenních aktivitách ve výcvikovém centru. Kvůli tomu zůstal snesitelný okolím. Jakmile ale přijde den, kdy nemá co dělat a nudí se, rázem přijde pohroma, ale to se naštěstí tak často nestává. Puberta se u něj prokazuje tím, že běhá většinou za slečnami. Vůbec ne tak, jak myslíte. Většinou jim dělá jen problémy, každý by si snad řekl, že ten kluk je asi gay, protože k žádné se ještě nikdy neměl. Ke všemu se o sebe hrozně moc stará a nedá na své vlasy, které musí mít vždy perfektní. Bohužel pro kluky špatná zpráva, on je určitě na holky, jenom to dává najevo trochu jinak. Možná to okoukal podle médií od svého favorita Lewise Holbourna, protože on k němu vzhlíží, ale nikdo by o tom neměl vědět. Jen kromě Bumpey, která si kvůli tomu z něj dělá trochu srandu. Kéž by ale byl jeho syn, že? Často se i pokoušel vypadat jako on, dokonce je s ním přirozeně dost podobný, a tak to pro něj nebylo složité. On totiž ani není blonďák, jenom se obarvil a jeho přírodní barva je tmavě hnědá. Taky si o sobě myslí, že je ten největší fešák, ale to nahlas neříká. Vztah se svými sourozenci má kladný, i když se to často nezdá. Jenže on je přece ten nejstarší, takže každodenní šikana malých sester je u něj každodenní rutinou. Nejvíc to schytává nejmladší Bumpey, jelikož i tu šikanuje jeho o dva roky mladší sestra Halcyone. Jinak by pro ně udělal cokoliv, aby je ochránil, i když si to nepřizná a nikdo by si netipl, že by to fakt udělal. Navenek působí vážně jako sobecký parchant, protože taky doopravdy je. Myslí většinou jen na sebe, někdy i povolí svojí lidskou část a udělá dost pro svojí krev nebo pro někoho, kdo se mu udržel v srdci.



× Manfred Cosgrove - doplň...

× Severine Cosgrove - doplň...

Esequiel Leone

6. november 2016 at 0:36 | Maddie


FC: Matúš Okajček

Mentor: Ezra Donnovan

Victory year: 131st Annual Hunger Games



Age: 20


Token: Model autíčka nacpaný tabákem

Interview | House | ID Card

[ izekil leon ]



[ before the Hunger Games ] Od Esequiela sa vždy očakávalo, že toho zvládne veľa. Pravda ale môže byť hocijaká, ľudia zo šestky o ňom rozprávajú rôzne. Čo považuje za svoju výhodu číslo jeden? Vlastnosť rýchlo sa čokoľvek naučiť. Pravdaže musí mať na to pevnú vôľu a musí sa mu chcieť, inak to nemá žiaden zmysel. Otrasné detstvo na ňom predsa len zanechalo niečo dobré - väčšinou je odolný voči prostrediu a dokázal by prežiť aj dlhšie bez jedlo v zhoršených podmienkach. Miluje autá a všetko s nimi spojené, už odmalička ho otec oboznamoval z ich vnútrom. Preto dnes už sedemnásťročný Es dokáže bez problémov vymeniť všetky druhy pneumatík pneumatiky, opraviť a naštartovať akékoľvek auto aj za pomoci káblov. Práve kvôli tomu ho pozná veľa ľudí, svojim známym veľakrát spraví nejakú láskavosť aj zadarmo. Je možno až prehnane ochotný a spoľahlivý, čo sa týka maličkostí. Vždy dodrží čo sľúbi. "Tvrdohlavý ako osol" aj týmito slovami sa do neho občas oborí otec. No v niekoľkých prípadoch tá jeho tvrdohlavosť nemusí byť na škodu. Ešte nikto ho nikdy nedonútil zmeniť jeho názor, on si trvá na svojom aj keď to občas nemusí byť pravda a môže mu to uškodiť. Čo sa týka zbraní typu luk, meč, sekera a podobne, tie ho nikdy nezaujímali. Ani vlastne nevie, kde by také niečo zohnal. Potrpí si skôr na boj holými rukami, či jednoduchým boxerom, s ktorým vie celkom obratne zaobchádzať. Keď sa naozaj snad ví, vždy sa ním trafí tam kam chce. Podarilo sa mu ho zohnať od jedného z priateľov výmenou za opravu motora v jeho schátralom aute. Poprípade by možno vedel zaobchádzať aj s menším nožíkom, no na ten by sa rozhodne toľko nespoliehal. Dalo by sa povedať, že je celkom rýchli, no len určitú dobu, potom sa mu začne ťažšie dýchať. Nosenie ťažkých pneumatík preňho predsa len nebolo na škodu. Pod zväčša obyčajnými šedými či károvanými košeľami, ktoré na seba navlečie každé ráno, sa skrýva zdatne vypracované pevné svalstvo. Podľa všetkého aj jeho pravý otec, niekdajší mierotvorca bol zdatný muž. Esequiel ho nikdy netúžil spoznať, za svojho otca berie Marcusa, bez ktorého by dnes už možno nežil, za čo mu je vďačný. Dokáže byť vďačný každému kto mu nejakým spôsobom pomôže, tak ako druhí odmenia za láskavosť neho, tak aj on ich. Ďalšia vec, čo robí rad je rozprávanie. Niekto by sa možno čudoval, koľko ten chlapec dokáže narozprávať. To však platí len pre ľudí, s ktorými má naozaj chuť sa rozprávať. V opačnom prípade môže pôsobiť aj ako kôpka nešťastia, ktorá prehovorí tak pol slova. Určite sa od neho nemôžu očakávať srdcervúce prejavy smútku, urážky a napádanie ostatných ľudí mu nijak nedokážu ublížiť. Pokiaľ ho už niečo trápi, väčšinou sa nikomu nezdôveruje a snaží sa pôsobiť vyrovnane, čo mu ide.



[ before the Hunger Games ] Jeho najväčšou slabinou sú rozhodne spomienky na detstvo, ktoré by sa rozhodne nedalo nazvať šťastným. Tie najhoršie sa mu vracajú v podobe snov, ktoré ho z času na čas prenasledujú. Máva rôzne sny, napríklad ako ho niekto topí a on sa nemôže ani pohnúť. Usúdil z toho, že sa ho jeho matka snažila aj utopiť, no zjavne neúspešne. Odtiaľ pochádza aj jeho strach z vody, dokonca aj napustená vaňa mu je proti srsti. Jeho jediné šťastie je, že nežije v štvrtom kraji. Urážky druhých mu síce nedokážu ublížiť, no výnimkou je jeho matka, ktorá ho dokáže zraziť k zemi čo i len jediným slovom. Vždy závidel ostatným, ktorí mali normálne starostlivé mamy, ktoré ich mali rady, len on schytal ženskú závislú na drogách so zničenou psychikou. Čo na ňom tiež zanechalo stopu z detstva je benzín. Aj napriek tomu že sa s ním stretá dennodenne, neexistuje nič, čo by mu zapáchalo viacej ako benzín. Niet sa čomu diviť, veď ho mal ako malý v žalúdku. Nevie zaobchádzať so žiadnou väčšou zbraňou, no dá sa povedať že luk neznáša. Ako trinásťročný si ho spolu s bratom vyrobili doma a chodili z neho strieľať za mesto. Spočiatku mu to celkom išlo, bol presný a viackrát sa mu podarilo trafiť presne do stredu terča, no jedného dňa sa podomácky vyrobená tetiva utrhla a šľahla Esequielovi do pravého oka. Na tom by nebolo nič také strašné, oko sa zahojilo, no od tej doby sa mu zdá, akoby naňho videl o čosi horšie ako na ľavé. Od toho dňa sa o luky viac nezaujímal. Problém mu robí výdrž a beh na dlhšiu diaľku, čo majú na svedomí práve jeho obľúbené cigarety, ktorým podľahol krátko po pätnástich narodeninách. Po určitej dobu behu sa mu ťažšie dýcha, bodaj by nie keď kedysi vyfajčil polku krabičky za jeden deň. Jeho prefajčené pľúca sa už nijako nedajú zachrániť. Určite sa od neho nedá čakať, že je niečo ako skúsený bylinkár. Absolútne sa nevyzná v ničom čo rastie zo zeme či na strome. Maximálne pár druhov jedlých húb, ktoré sa učili v škole, no to je len minimum. Tiež nikdy nemal možnosť loviť divú zver či zakladať pasce. Predsa len nečaká, že po rušnom meste plnom áut uvidí poskakovať jeleňa. Tvrdohlavosť mu tiež občas poriadne zavariacu, tiež najmä keď nechce prijať pravdu od druhých a stojí si za svojím, čo mu môže priniesť kopu problémov. Občas dokáže byť na ostatných dosť hnusný, a to najmä v záchvate hnevu, kedy sa nedokáže ovládať a má pocit, že by najradšej vraždil.



[ before the Hunger Games ] O Esequielovi sa vždy hovorilo ako o nehode, niečom čo prišlo na svet nedopatrením. Už v dobe, keď ani nebol na svete to u nich doma poriadne vrelo. Jeho otec Marcus bol odjakživa pracovitý a čestný človek, ktorý pracoval ako vedúci výroby autodielov. Len vďaka nemu sa jeho rodina v Šiestom kraji nemala až tak zle. Nikdy nemali núdzu o jedlo či čokoľvek iné, mohli si dokonca dovoliť aj menšie auto. Problém bol skôr zo strany jeho ženy Isabel, Isequielovej matky, do ktorej sa zaľúbil ešte počas školy. Pochádzala z rodiny drogového dílera, možno aj kvôli tomu časom podľahla heroínu. Nikdy sa to nesnažila nijako skrývať, skôr sa správala, akoby bola hrdá na to, že je závislá. Jej manžel pravdaže robil, čo sa dalo, aby jej z toho pomohol von, no za každým neúspecha rovne. Jednu dobu to na prvý pohľad vyzeralo, že s tým sekla, a práve vtedy sa narodil starší syn Enrique. Po jeho narodení sa Isabel náhle zrútila a prisahala, že ďalšie dieťa už na svet nikdy neprivedie. Za jej stav začala obviňovať manžela a dieťa, preto sa ich vzťahy zo dňa na deň začali zhoršovať. Hádky a doťahovanie sa stalo ich každodennou rutinou. O rok neskôr sa narodil Esequiel, odmalička dobre stavaný chlapec so sivými očami a gaštanovými vlasmi. Už na prvý pohľad nemal s Marcusovým výzorom nič spoločné. Vtedy sa po Šiestom kraji rozprávalo o žene, ktorá po nociach spávala s mierotvorcami za peniaze. Všetci dobre vedeli, že je reč o slečne Leone. A presne týmto jediným nedopatrením ho matka previedla na svet. Najhoršie zo všetkého bol fakt, že nikdy nemala možnosť zistiť, kto je vlastne Esequielovým pravým otcom, keď nie jej muž. Ani to vedieť nechcela. Spočiatku svojho druhorodeného syna nenávidela natoľko, že vymýšľala rôzne spôsoby, ako sa ho zbaviť tak, aby to vyzeralo ako nehoda. To sa na ňom odrazilo v neskoršom veku v podobe nočných mor. Ako trojmesačného mu do fľašky s mliekom primiešala benzín, ktorým ho mala otráviť. Keby jej muž nespozoroval, že niečo nie je v poriadku, aj by sa jej to podarilo. Takto sa ale Esequiel ocitol v nemocnici, kde sa im ho s veľkým šťastím podarilo zachrániť. Od tej chvíle ho Marcus začal brať ako vlastného syna, aj keď voči nemu spočiatku cítil mierny odpor. Nedokázal sa totiž ešte stále zmieriť s tým, že ho jeho žena podviedla s chlapom, ktorý nos í deň čo deň na hlave niečo podobné včeliemu úľu. Začal oboch chlapcov vychovávať spoločne, aj keď to nebolo práve najľahšie. Obaja si totiž vyžadovali maximálnu pozornosť ešte skôr ako sa naučili chodiť. Nikdy na nich nebol príliš tvrdý, na fyzické tresty nedal dopustiť. Občas pôsobil pomerne dosť prísne, no vždy len do takej miery, ako si okolnosti vyžadovali. Pokúšal sa ich čo najmenej nechávať samých s matkou, aj keď kvôli práci spočiatku jeho plány zlyhali. Esequiel si prežil časť detstva v spoločnosti cigaretového zápachu a svojej spitej matky s heroínom v krvi. Preto ich Marcus ako o niečo väčších pravidelne vodieval so sebou do práce. Trávili tam skoro všetok čas po príchode zo školy. Esequiela vždy priam nadchýna l pohľad na toľko áut. Postupne si zamiloval ich vybavenie, mechaniku a vzhľad. Vedel, že chce ísť v šľapajach svojho otca. Vždy sa javil ako spoľahlivý a sebavedomí chlapec, ktorý má celý život pred sebou. Ľudia si ho obľúbili vďaka jeho spoločenskej povahe. O priateľov nikdy nemal núdzu a dievčatá takisto. S bratom si už odmalička boli veľmi blízki, zaujímali ich rovnaké veci, v puberte sa túlali po vonku v spoločnej partii. V pätnástich sa jeho osobnosť začala meniť. Jeho plány do budúcna sa pomaly rozplývali a on sa nechal zlákať cigaretami a nočným životom. Začal vyhľadávať zábavu po zaprášených uliciach mesta, často si požičiaval otcove auto a robil si nim nočné výlety po meste spolu s priateľmi. Raz sa nechal nahovoriť na nafarbenie vlasov, čo dokazuje väčšia časť jeho tyrkysových prameňov, ktoré z roka na rok miznú. Pravdaže toto všetko za otcovým chrbtom, pred ním sa tváril ako najzodpovednejší chalan v Šiestom kraji. To sa mu jednu noc takmer stalo osudným, keď sa mu na okraji mesta auto vyšmyklo z cesty a vrazilo do najbližšieho stromu. Našťastie z neho stihli povyskakovať než ho pohltili plamene. Bál sa priznať otcovi čo spravil, vedel že by mu to len tak ľahko neprešlo a tak zvalil vinu na svoju matku, voči ktorej choval odmalička akúsi nenávisť, podobne ako aj ona k nemu. Neustále ho obviňovala za to ako jej zničil život, obzvlášť on, a že je len hlúpou nehodou, ktorá sa nikdy nemala stať. Veľmi dobre vedel, vďaka čomu prišiel na svet, aj to že ho matka nikdy nechcela. Pravdaže otec jeho klamstvu uveril a odniesla si to Isabel. Jediný, kto poznal pravdu bol Enrique, ktorý mu to vyčítal, no svojho brata mal natoľko rád, že nič neprezradil. Po tejto nehode sa Es rozhodol obmedziť túlanie sa po tmavom meste a začal sa viac zaujímať o seba a nadobúdanie zručností. Od šestnástich sa začal zaujímať o prácu automechanika, ktorej sa doteraz venuje. V spoločnosti áut sa vždy cítil ako doma. Hry pravidelne sleduje každý rok, no ani z ďaleka nie je ich fanúšikom. Nikdy sa o ne príliš nezaujíma s nadšením. Pripúšťa možnosť, že by sa ocitol v aréne aj on, no nie je ten typ človeka, ktorý by sa na to pripravoval celý svoj život. Aj napriek viacerým nedostatkom Šiesteho kraja je s ním spokojný, a aj napriek ťažkej situácií v rodine by ju nikdy sám od seba nebol schopný opustiť.



× o doplnění si napiš na e-mail

Rowan Grier Willdone-Mallder

11. may 2016 at 0:28 | Larsyn

Player: Nina

FC: Brooke Shields


Victory year: 89th Annual Hunger Games

Hobby: Poker a modelářství

Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 63


Token: Narámek z pneumatiky


[ rouvn grierh willdan-móldr ]




[ before the Hunger Games ] Grier má dobrého pamatováka. Když se ji něco nařídí, dokáže to splnit i když to zprvu vypadá nemožně. Vždy vymyslí nějaký způsob jak docílit toho, co má v plánu. Je učenlivá a rychle chápe. Co uvidí jednou, je schopná si ještě dlouho dopodrobna pamatovat, a i když v Šestém kraji není moc bylinek, stačí ji jednou jednu vidět a slyšet její název, a na svou paměť by vždy vsadila. Kdyby si měla zvolit zbraň, kterou ona jako neprofesionálně vychovaný obyvatel Panemu dokáže ovládat, asi by si zvolila něco, co připomíná nožík na provázku, a tomu je asi nejvíc podobná zbraň jménem Jouhyou. Jako malá si s něčím podobným hrála a představovala si, že je jedna z těch vítězů Hladových her. Vždy to ale byla jen hra, což se ukázalo obzvlášť když noc před svou první sklizní nemohla strachem spát. Je hodně rychlá a dokáže běžet, až se ji od nohou práší. Umí si rozložit dech, aby vydržela co nejdéle běžet. Má sílu v rukou, opravdu nemá problém cokoliv uzvednout, unést nebo se někde dlouho udržet. Sílu stopro má i inteligentní je, jen to asi neumí dát dohromady. Ráda lidi mate, a to se ji taky daří. Sama je hodně flexibilní a kvůli roztržitosti se může zdát, že je pořád někde jinde a pohybuje se z místa na místo, z toho ostatní občas dokáže bolet hlava. Házet umí na velkou dálku a se skvělou přesností, často si dávala cíle na sestřelení hodem. Dalo by se to svést jen na štěstěnu, protože téměř vůbec nemíří, tak soustředěná by nevydržela, ale má na to zkrátka odhad a dokáže dát velkou perdu. Je hodně mrštná a tělo je přizpůsobeno rychlému pohybu. Občas se snaží moc nepřemýšlet, ale když jde o to myslet logicky, když si to napětí z klidu něčím vykompenzuje, každá její myšlenka je proveditelná a krok od kroku promyšlená.

[ the days after ] Zdálo by se, jako by se její hyperaktivita v aréně ztratila, jako by ji všechnu už vypotřebovala. Po tom, co se ji podařilo vyhrát, se krapet zklidnila. Roztržitost ji ale zůstala, ba se do jejího každodenního života více vkrádala. Začala být více usedlá, nesnažila se tolik ostatní mást, byla ráda, pokud sama nebyla zmatená. Unavilo ji hrát si na dívku, kterou byla než odešla, takže do popředí spíš vyšla její osobnost manipulátorky a intrikářky. Když se rozhodla si s něčím lámat hlavu, bylo to jen pro její prospěch. Co se týče síly v rukou, pokud si před arénou myslela, že je spolehlivá, po tréninku který ji aréna uštědřila, by na ně už tuplem nedala dopustit. V jediném výcvikovém centru byla na rozdíl od profíků teprve před arénou, tam si osvojila i nějaké ty dovednosti maskování, základy pro přežití a nejčastější chyby, kterých se nesmí dopustit. Aréna ji toho jistě spoustu dala, když pomineme, že ji i spoustu vzala. V aréně také zjistila, že se spousty věcí neštítí, ať už je to zabíjení nebo žití ve špíně a hladu. Naštěstí ale v haldu nikdy díky penězům z výhry nezůstane. Nejvíc se teď soustředí na to, aby byla pro každého naoko ta spolehlivá, vytváří si víc falešných tváří a vytahuje je podle toho, kdy se jí to hodí. Inspiraci dostala od některých lidí v aréně, třeba když se proti ni postavili vlastní spojenci. Odvykla si na někoho se spoléhat, bere to tak, že pokud něco neudělá sama, nemá to. Už tolik nevěří. Uvědomila si, že s milým úsměvem daleko nedojde, a jak mile dostala uplatnění jako vítěz, bylo přirozené, že chtěla víc. Hned po zotavení ze zranění a psychické újmy se pokusila co nejvíce ukazovat, ale pozici oblíbeného miláčka Kapitolu zase převzal následující vítěz, měla si hold uvědomit, že je to pozice nestálá jak aprílové počasí. Přestala tolik chodit ven do přírody, být aktivní a běhat nebo jen tak lézt po stromech, prostě si po aréně přišla vyspělejší a tyhle činnosti ji přišli dětské. Po nějakém čase by v souboji proti ni někdo těžko uvěřil, že ona mohla vyhrát něco takového jako drsné Hladové hry. Schopností ji spíše teda ubylo než přibylo, protože i ty co nastrádala všechny zanedbala. Z aktivity se spíš posunula k lepší mentalitě, pořád by jí to dokázalo pálit a vidět všechny možné směry, dokáže vždy něco kloudného vymyslet, holt to ale nevidí důvod moc využívat, jen při intrikování. Nemá nic zajímavé ve svém životě, takže se ráda zajímá o cizí a posunuje lidmi jak se jí zlíbí, jak se ji zdaří. Bere to tak, že ve svém životě něco dokázala, to by neměl nikdo zpochybnit, jinak by se pěkně vytočila, psychicky náchylná je po aréně dost.


[ before the Hunger Games ] Určitě by nebyla schopná jakéhokoliv boje tělo na tělo. Né že by na to neměla sílu, ale pod tlakem nemyslí a snaží se bezhlavě cokoliv zasáhnout. Logické uvažování posune do pozadí a člověk by řekl, že začne panikařit. Zkoušela to jen jednou, a to když ji zmítal hněv, protože bratr usekl hlavu její oblíbené hadrové panence. Sice mu dokázala přivodit škrábance a celkem i zranění, ale to bylo jen tím, že se Raul nebráni. To ji na tom štvalo ještě víc a z toho důvodu se ještě víc dostávala do nepříčetnosti. Nikdy se nepodívala k vodě. Všechna jezera, u kterých kdy byla nebyla hluboká a na jejich dno dosáhla. Zkoušela sice párkrát plavat, ale to se v Šestém kraji a v jeho vodstvu ani nedalo, což nás přivádí k tomu, že by byla schopná se utopit i v lžičce vody. Jakmile je ve vodě, jde jako kámen ke dnu. Asi na to zkrátka nemá vlohy. Nemá čas se piplat s maličkostmi, takže nějaké ty uzly nebere do rukou. Dokázala by do nich zamotat i samu sebe, je moc roztržitá než aby se na chvíli zastavila a s klidem rozplétala nebo splétala nějaká lana. To samé s různými pastmi, nedokázala by je na rychlo zkonstruovat, ve spěchu má nevýhodu, protože ji opouští uvažování. Nemůže ani spěchat a ani se ji nedaří moc uklidnit a soustředit, nejvíc se ji daří pokud jde zlatou střední cestou.

[ the days after ] Většinu slabin se naučila zmírnit, vykompenzovat něčím jiným nebo je skrývat, aby ji nikdo nemohl zpochybňovat. Boj tělo na tělo by možná zvládla pouze, kdyby se dostala do deliria a opravdu by běsnila. Adrenalin by ji nějakou tu sílu poskytl, ale jelikož sama sebe a cvičení zanedbává tím, že se na to úplně vybodla, bylo by to tak jediné, co by ji v boji tělo na tělo mohlo pomoct. Dokonce i kvůli naštvanosti byla pořád roztržitá, sílu by nedokázala skloubit se strategickým drásáním a smýšlením, buď jedno nebo druhé. Místo toho, aby se většiny svých strachů v aréně zbavila, jelikož myslí, že si tam přešla už opravdu vším, co by ji mohlo za život potkat, potvrdilo se spíš to jak neschopná je v plavání. Teď má z hluboké vody a větších vodních nádrží hrůzu, je jen dobře, že obyčejná sprcha ji nevadí. Občas vypadala paranoidní, ale pravdou je, že pokud by se nějak nepohnula a vypadala navenek klidně, jen by ji to drtilo mozek, přinejmenším by těkala pohledem ze strany na stranu. Tím, že se tato její vlastnost roztržitosti umocnila, přestala se tolik soustředit na svou paměť, přestala zcela jasně vnímat okolí, a tak se ji těžce držela pozornost a už nebyla paměť její nejsilnější zbraní. Po tom, co se trochu zklidnila všechny výhody z akčnosti utekly, pořád by se sice dokázala naštvat, dostat do určitého stavu neklidu a nepříčetnosti, ale obyčejně už spíš připomíná staršího člověka.


[ before the Hunger Games ] Grieřin život v Šestém kraji nikdy nebyl ničím výjimečný. Žádná tragédie, o které by si drbny stařeny štěbetaly po celém Šestém kraji jako by hrály tichou poštu, se nikdy Willdonovic rodině nestala. Žila s matkou, otcem a nevlastním bratrem v jednom z dobře zařízených domků a k životu jim moc nechybělo. Pravdou je, že rodinné statusy v jejich rodině byly mírně komplikované, holt její matka byla vskutku zmatená ženská a podle jejich vlastních slov ,,Zmítaná láskou". Grieřin starší bratr Raul měl jiného otce, než Grier. Jejich matka Daphne ale žila s úplně jiným mužem, než jaký ji kdy poskytl DNA pro její děti. Daphne otěhotněla v poměrně normálním věku a na poslední chvíli si vzala Curta, který nebyl Raulův otec. Po dvou letech do rodiny přivedla na svět i samotnou Grier, jenže její otec zase nebyl nikde k nalezení. Curt jim nebyl, ale přijal ji, stejně jako jejího bratra předtím za své dítě. O svou ženu, kterou i přes všechny její zálety miloval, se poctivě staral o svou rodinu, ačkoliv nebyla téměř jeho, bral se zodpovědností. V jejich životě nebylo nic komplikovanější, než rodinné spoje, ale jelikož z toho nikdo z nich nedělal velké drama, jejich život se dá považovat za pohodový. Samozřejmě jen pokud vynecháme ten fakt, že jejich matka Daphne neměla své rodiče už dlouhou dobu a byla vždycky tak trochu ulicí zkažena, a Curtova matka výběrem nevěsty jejího syna nebyla nadšená, tak ano - byla to šťastná famílie. Daphne nějakým způsobem určitě svého manžela milovala, to snad jo, ale i kdyby ne, nebyla tak sobecká aby sebou na ulici stáhla i děti, na které si zadělala, a jelikož se po kraji vědělo, že Curt má pro ni oči, zdálo se, že využila situaci a nechala se s pokrčením ramen nacpat do svatebních šatů. Pravda se věděla jen v okruhu rodiny, ostatním sousedům do toho nic nebylo a ani to nebylo tak zajímavé, aby to rozhlašovali. I když Curtova matka si mnohokrát chtěla pustit pusu na špacír, aby její snaše podupala image, na žádost svého syna a z lásky k němu nikdy o ničem necekla. Čas běžel za normálního žití a každým dnem bylo vidět, jak se Grier liší od své matky a Curtova výchova na ni měla větší vliv. To Raul byl ten, co v pubertě odmítl poslouchat Curta, protože nebyl jeho pravým otcem a létal po kraji jak se mu zachtělo, jako jeho matka za mlada. Tohle jeho období ale netrvalo dlouho, protože od nevlastního otce pochytil alespoň tu obětavost vlastní povahy pro objekt jejich zájmu - či že nějakou dívku. Zklidnil se, aby mohl být dobrým kandidátem pro přítele Claudie, holky o tři roky mladší a taktéž nepatřící zrovna do chudých poměrů. Daphne se během let zklidnila a posunula se na vyšší úroveň, aby vypadala jako manželka hodná muže z vyšších vrstev, na staré kolena už tolik nebláznila, nějaký ten rozum se na ni nalepil. I když si Grier z matkou rozuměla a měla jistou formu pochopení pro její krušné mladistvé skutky, svého nevlastního otce měla ráda víc. V době dospívání se snažila na ni mít vliv i bohatá babička, ale po čase, když si uvědomila Grieřin nezájem a to, že stihla pochytit ty rozepře mezi babičkou a mezi její matkou, vzdala svou snahu být v jejich očích nejpoctivější babičkou. Grier nezná jejího pravého otce ani otce svého bratra, ale vrásky ji to nikdy nedělalo. Grier není nějak obzvlášť tichá, vlastně je ráda v dobré společnosti, ale nikdy by nikomu neřekla nebo neudělala něco, co by mu mohlo ublížit. Má za to, že si nemůže vše dovolit, takže svým způsobem ctí všechna pravidla ať už etikety nebo Panemské. Pro lidi, co má ráda by dala ruku do ohně. Je to celkem silná osobnost, ale usmívá se jako sluníčko, přece jen nemá ráda konflikty.

[ the days after ] Grieřina poslední sklizeň, po které už měla mít vcelku pokoj se krapet zvrtla a uvaděčka držela papírek s Claudiiným jménem. Grier neměla moc co ztratit, zatím co její bratr by ztratil životní lásku, kdyby se mu Claudie nevrátila. Grier se tedy přihlásila dobrovolně místo ní. Na návrat do Šestého kraje se nevázala, ale přesto za nedlouho putovala vlakem zase zpět domů. Na rozdíl od Hladových her, které měla možnost sledovat v televizi, ty její uběhly poměrně rychle. Přece jen si to nestihla uvědomit, nebylo to takové jako z pohledu na obrazovku. I když jistotu, že si tím vším opravdu prošla ji dodávaly občasné bolesti a nezahojená zranění, i když se ji Kapitol opravdu snažil dát do kupy. Její rodina v Šestém kraji ale během její nepřítomnosti opravdu obdržela pár změn. Ke vší smůle se Grieřina babička jejího návratu nedožila, jak se říká: klepla ji pepka. Když se ale situace trochu uklidnila a Grieřin příjezd nebyl neustále tolik probíranou novinkou, dozvěděla se Grier i o plánované svatbě, jelikož Claudie a Raul se do toho rozhodli konečně praštit po tom, co Claudie díky Grier smrti utekla jen tak tak. To ale není zdaleka jediná změna, která Grier doma čekala. Krátce po zabydlení ve vesnici vítězů měla Grier čest seznámit se s novým manželem své matky. Slyšela o tom, že se její rodiče rozhodli rozvést nebo minimálně nežít spolu, protože matka měla za to, že už nepotřebuje Curtovu oporu a zlomila mu srdce. Grier tak měla nového nevlastního tátu, ale co je víc šokující, Raul měl tak svého otce pravého. Po tom, co Grier odešla do Her se Daphne nějak podařilo otce svého prvního dítěte kontaktovat, a jelikož si s ním přijde jako mladá holka co vyvádí všechny možné šílenosti, rozhodla se na staré kolena upustit od kodexu a užít si. Grier ví, že její nevlastní otec kterého měla ráda a brala ho jako vlastního pořád žije, víc se ale s ní nebo její rodinou nezkontaktoval. Zřejmě je pořád někde v kraji a léčí zlomené srdce. Grier se pak od rodiny úplně distancovala. Matka, nebo lépe řečeno to co se s ní stalo, nebyla k vydržení, a tak Grier svou rodinu nemínila potkávat. Jediný, na koho nezanevřela a kdo nezanevřel na ni byl Raul. Po čase se ale zjistilo, že Grier dívku, které zachránila život a kterou si její bratr vzal, nemohla vystát. Projevovala ji moc vděku, byla na ni hodná a věčně usměvavá jako sluníčko, což by určitě nebyla, kdyby si prošla arénou. Neustále ona byla tím světlem, kterým kdysi jako hodná dcera bývala Grier, a tak od svého chování Grier upustila. Otočila se téměř o 180 stupňů. Její skrytý temperament a osobnost vybublaly na povrch. Grier není konfliktní nebo vysloveně nedělá věci naschvál. Rozhodně si ale nenechá kálet na hlavu, je schopná se rozohnit a hodně na vás křičet. Ví, jakou má úroveň a snaží se ji držet, povýšenost ale přímo nesnáší a je schopná vám pěkně od srdce drze zanadávat. Je víc temperamentní než by bylo milo, tím se myslí, že je pro všechnu srandu a všude je jí plno. Do pojmu sranda ale nezahrnuje jen tak něco, v tom je ten háček. Ráda se baví a nenechá si zkazit náladu jen tak někým. City sice má, to ano, ale nikomu do nich nic není. Má své zásady a smysl pro povinnost. Nesnažte se ji naštvat, dokáže se dlouho a živě hádat, nestojí ji to tolik energie kolik by jste mysleli. Není to vysloveně taková badass jako její matka, spíš je rozumná, ale svoje ego kvůli kterému někdy jako zlá může vypadat, určitě má, je to ta střední cesta výchovy její matky a nevlastního otce, takový kompromis. Moc se nestará o to, co se s kým stane, prostě bere příležitosti a okamžiky tak jak jsou a nehraje si na něco, co po aréně a událostech po ní už není. Ty, které si ale pustí blíž si pečlivě vybírá. Dokonce se ji po tom všem a s jejím chováním podařilo zamilovat. Našel se někdo, komu její charakter vyhovoval a viděl v ní to, za co byla ráda. Vlastně chystala vlastní svatbu a dítě bylo na cestě. Zdálo se, že ji hry nebudou pronásledovat na vždy, ale samozřejmě život není dokonalý. Její snoubenec umřel při testování dopravního vlaku, který se vychýlil z kurzu a nereagoval na ovládání. Grier si připadala jakoby na ni všechno padalo. Žal a stres po ztrátě milované osoby pak přihodil, že Grier potratila. K tomu všemu se umocnili její deprese a záchvaty vzteku, které doprovázely noční můru z arény, které ji byly pořád na blízku i přesto, že se vůči aréně cítila otupělá. Ztratila tak všechno, co si těžce vydobyla a rozhodla se na to vše vykašlat. Má dojem, že za to může Kapitol a že možná on nechtěl, aby se vítězka vdala a vedla šťastný život. Ať je to jak chce, Grier se může sice usmívat a bavit, ale ve skrytu duše je pořád naštvaná na celý svět, a ona to ví. Až ten vztek vybublá na povrch, nepřejte si být blízko ní. Je to totiž silný hráč a rozhodně né něčí šachová figurka. Nemíní být pořád ta zraněná, už je ji zkrátka vše jedno. Depresím se dokáže vyvarovat díky lékům, ale ty záchvaty vzteku občas zcela nezvládá. Začala si říkat příjmením, které by nesla kdyby se stihla vdát a žít šťastně až do smrti.


× o doplnění si napiš na e-mail

Charles Regnard

5. april 2016 at 21:36 | Michelle

Player: Viol

FC: Matthew Daddario

Mentor: Nibswan E. Finefeather

Victory year: 5th Pentagames

Hobby: Bojové sporty, tatér

Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 21


Token: Tetování na krku - písmeno F


[ čárls regnard ]



[ before the Hunger Games ] Odjakživa mu síla nechyběla. Od jeho otce měl příležitost se naučit rybařit, to mu pomáhalo vždy přemýšlet o tom, jakou zbraň si zvolí za svou vyvolenou princeznu. Trojzubec je dobrým kandidátem, ale ani kopí by nezahodil, to mu určitě vyhovuje taky. Hlavně díky jeho významně ostrému konci. Bitky mu ovšem taky nevadí, jak bylo uvedeno, síla mu nechybí, takže naopak mu bitky vlastně prospívají. Rány umí dávat pořádně silné, asi by to nebylo příjemné, dostat od něj jednu do čelistí, to by tomu dotyčnému nejspíš už nikdy ani nenarostly zpátky zuby. Jelikož si vždy stojí za svým názorem, nebojí se veřejně projevovat své názory, své pocity. Když je naštvaný, řekne to. Když ho něco mrzí, i slza mu ukápne. Citlivka ovšem ale není. Není to zrovna nějaká síla, projevovat názory, ale aspoň nenaletí každému pitomcovi, který dokáže být přesvědčivější, než se může na první pohled zdát. Lidem věřit nedokáže, a když už ano, musí v tom být výrazné pouto, bývá to málokdy. Názorový člověk je právě tento mladík. Co se týče kondičky, ani u té by nemusel pokulhávat. Občas si okolo kraje chodí zaběhat, ale hlavně si jde spíš zaplavat. To je pochopitelné, jeho kraj má přístup k moři, tak proč toho nějak nevyužít? Jelikož má vypracované tělo a není jako nějaká peciválka, jde mu to plavání nebo běhání o to víc obstojně. Až zas tak moc se nezadýchává, nepotřebuje moc pauzu, prostě jede vkuse, bez přestávek. To je velmi důležité, když se bude chtít vyhnout nějakému boji, aspoň bude menší šance na rychlejší útěk. Je toho hodně, v čem je dobrý, ale není dokonalý, zdaleka ne.



[ before the Hunger Games ] Jeho snad nejhorší nebo nekontrolovaná chyba je, že když začne mít někoho v oblibě, a ne možná jenom to, neumí se od něj odtrhnout. Samozřejmě, nedrží se na něm jako pijavice, ale zkrátka ho má svým způsobem rád. A snaží se především toho určitého člověka, ať se děje co se děje, samo sebou chránit. S tímto má hodně zkušeností z kraje a mnohokrát se mu to nevyplatilo, ale nějak to spíš přehlíží, než aby s tím něco začal dělat. Ani takový drsný kluk, jak vzhledově tak i psychickou povahou, nedokáže být bezcitný. Uvnitř mírumilovný člověk, navenek drsňák. Možná v tomhle dělá chybu. Dělá ze sebe se svým vědomím někoho, kým není. Ale v téhle době, v které on je, to je vlastně jedno, protože přetvařování se vítězí. Radši velký namakaný borec, než přecitlivělá slečinka, kterou sice není doslova, ale mírumilovný v srdci je. Možná by se našla ještě malá řada slabin, ale takových spíš nepodstatných. Např. že když je pod tlakem, nedokáže se pořádně soustředit. A to je vlastně velký problém, v tom případě i velká slabina. Protože kdyby došlo k boji, musel by být v klidu, aby se mohl soustředit. No, ale v boji to jde přece velmi těžko, být v klidu. Občas si kvůli tomuto rád sedne do tureckého sedu a nechává všechny myšlenky stranou, aby se naučil být v případném klidu. O to samé se pokouší i při boji, vymazat myšlenky, klid, soustředěnost, vyrovnání se se svou slabinou.



[ before the Hunger Games ] Vzhledem je to pohledný, svalnatý a odvážný kluk. Ano, je toho celkem dost najednou, ale je to pravda. Na svůj vzhled ovšem nijak neupozorňuje, nemá důvod. Vzhled je asi ta poslední věc, na kterou myslí. Záleží mu hlavně na tom, aby z něj byl výborný bojovník, a hlavně to nejhlavnější na čem mu záleží, je jeho nejmilovanější rodina. Převratná část jeho života se stala, když si nechal vytetovat na krk znak písmene F. Není to jen tak pro krásu, táhne to sebou velkou převratnou událost, kterou Charles už celkem dávno zažil. Charles měl kdysi mladší sestru, jmenovala se Faith. Byla pro něj nebe na zemi, dokázala ho vždy podržet, vždy ho dokázala povzbudit. Faith byla ale už od malička lehce postižená, nikdo se nedozvěděl jaké postižení měla, ale nemohla chodit. Kvůli ní si nechal Charles vytetovat F na krku. Bylo to velmi bolestivé, ale pro ni to udělal velmi rád, vždyť ho dokázala podržet při jakékoliv situaci. Asi za necelý rok Faith skonala. Když se to Charles dozvěděl, kupodivu se ihned nezbláznil, ale změny zažil obrovské. Začal se víc věnovat centru, začal víc trávit čas venku na vzduchu a byl mlčenlivý, což mu trochu vydrželo až do teď. Tetování písmene F zachovává s velkou opatrností, je to jeho symbol štěstí, jediná malá vzpomínka na sestru. Vlastně jeho amulet menší naděje. Její jméno si bude pamatovat až do posledních chvil, a kdyby mu to někdo chtěl vytknout, moc dlouho by naživu nepřežil.



× Carla Bukowski - Nikdy by si nepomyslel, že někdo původem z Kapitolu může být tak chápající a sympatický, jako je ona. Vnímá ji jako obrovskou výjimku mezi tisíci lidmi. Hlavně kvůli faktu, že mu dle jeho názoru rozumí. Je dokonce možná jeho jediným důvodem, proč se těší dojíždět do Kapitolu. Jednoduše, pokud je tu někdo, za kým by přišel s problémem se vypovídat, byla by to ona.

Jeffrey Horn

26. november 2015 at 22:40 | Michelle


FC: Max von der Groeben

Mentor: Ezra Donnovan

Victory year: 128th Annual Hunger Games

Hobby: Zpěv, cestování


Age: 22


Token: Přívěsek ve tvaru pneumatiky


[ džehfry horn ]



[ before the Hunger Games ] Kto vlastne Jeffrey je? Aký je? Čo máme od neho očakávať? Túto otázku si zrejme kladie množstvo ľudí zo Šiesteho kraja, ktorý Jeffreyho poznajú len tak z videnia. Nie je to práve zhovorčivý typ, a keby ste ho chceli charakterizovať len tak zbežne asi by ste si povedali, že je to nejaký sfajčený týpek, keďže sa stále vyškiera ako mesiačik na hnoji. No pravda je iná. Jeff toho zažil vo svojom živote veľa zlého, no nie je jeden z tých, čo potrebuje svoje problémy vyhadzovať na oči všetkým v jeho okolí a tak sa radšej len usmieva, a problémami zaťažuje len svoje srdiečko. No teraz preč od problémov. Aký teda Jeff je? Je to obyčajný chlapec zo Šiesteho kraja, a keďže je Šiesty kraj krajom dopravy, tak ho samozrejme zaujímajú dopravné prostriedky, najmä autá, do tých je úplný blázon. Doma si sám vyrobil pár modelov, ako malé dieťa sa s nimi hrával neustále, a hoci teraz má už šestnásť, stále sa nechá autíčkami zlákať a prebudí v sebe to malé dieťa. Okrem áut ho strašne baví hudba, a hlavne spev. Dokonca je v školskom speváckom zbore, a učiteľ spevu ho považuje za jedného z najlepších. Ak by sa náhodou nejakým zázrakom dostal do Kapitolu, ktovie kam by to so svojím talentom dotiahol? Veď tu v Šiestom kraji vyhral dokonca za svoj spev pár trofejí, ktoré teraz majú svoje čestné miesto v jeho izbe. Jediné, čo mu na tom prekáža, že ho neustále nútia, aby vystupoval v obleku alebo niečom podobnom, keďže vraj to je slávnostné oblečenie, a on obleky nenávidí. Pripadá si v nich ako tučniak, ktorého videl v učebnici biológie. A tá kravata, len mu to tam zavadzia, a ak ide ešte niekam na obed, tak musí dávať pozor, aby tá hlúposť neskončila v tanieri s jeho obedom. No okrem týchto činností ho celkom baví športovanie. Behanie je jeho silná vášeň, každé ráno, ak mu to jeho zdravotný stav a počasie dovoľuje, vyjde von pred dom, dá si krátku rozcvičku a ide si niekde na hodinku zabehať. Je to už jeho každodenný rituál, a keďže sa pri tom cíti dobre, nevidí v tom žiadny problém. Zbrane. To je niečo, čo Jeffreyho nikdy veľmi nezaujímalo. Pokiaľ išlo o luky alebo podobné zbrane, tak si ešte zaslúžili jeho pozornosť, keďže sledoval, ako to tí ľudia robia, že s nimi tak dobre narábajú. Pre jeho logicky nadanú myseľ to bola výzva pozorovať niekoho, kto to vedel a snažiť sa od neho učiť. No strelné zbrane, ktoré videl v tých hlúpych Kapitolských filmoch alebo sa aj pár krát ocitli v aréne ho nikdy neuchvátili. Nevidel na nich nič prevratné, nič zaujímavé, akoby to bolo pod jeho úroveň zaujímať sa o ne. A hlavne všetky automatické zbrane sú podľa neho na jedno kopyto. A preto aj medzi zbrane, s ktorými to vie patrí luk, aj keď tam si stále nemôže zvyknúť na to, že to nesmie so silou preháňať, keďže sa mu pár krát podarilo tú tetivu svojou silou oslabiť, veď pri amatérsky vyrobenom luku nemožno očakávať akési prevratné schopnosti a ani kvalitu, a potom mohol celý luk zahodiť. Okrem luku sa ešte dopracoval k nožom, s ktorými ho to nesmierne baví, a potom tu ešte oštep a akýsi provizorný meč alebo ako možno nazvať tú zvláštnu vec, s ktorou trénoval boj z blízka.



[ before the Hunger Games ] Výška približne 180 centimetrov a 75 kilogramov z neho robí klasického chlapca, ani ne vysokého ani nízkeho, ani nie tučného ani veľmi chudého. Proste zapadne do davu. Čo teda môže byť jeho slabinou? Jednoznačne medzi ne možno s časti zaradiť aj jeho húževnatosť, keďže chce byť všade, všetko vedieť a niekedy by šiel aj cez mŕtvoly. A niekedy ľudia nemajú zo všetkého to jeho nadšenie a tak si len o ňom pomyslia, že je nejaký idiot a pokračujú ďalej. No pri tej húževnatosti mu prekáža jeho výbušnosť. Nie je práve najpokojnejší typ a niekedy ho dokáže vyprovokovať aj úplná somarina, aj keď samozrejme to sa zase odvíja od toho, akú má v daný deň náladu, no aj tak nikto nechce byť pri ňom, keď sa tak stane. Tie nadávky sa z neho sypú jedna radosť. A je teda pravda, že týmto si veľa obdivovateľov určite nenašiel. Ďalšou nevýhodou je tá jeho hlúpa minulosť. Oco mal zlé obdobie, a mama už nebola medzi živými, a tak si to odniesla psychika mladého Jeffa. Už nebol taký veselý, nemal ani toľko sebavedomia a len sa strachoval, čo sa stane doma ďalší deň. Či sa otec opäť opije a bude si chcieť vybiť svoj hnev na ňom. Na tele má stále jazvy, ktoré mu to pripomínajú, nech sa snaží zabudnúť ako najviac vie. Postupne si okolo seba vybudoval akúsi ochrannú bariéru, voči ostatným sa snaží správať normálne, akoby sa nič nestalo a skutočnosťou sa zaoberá len vo svojej mysli. Jeff dokáže chodiť po tichu ako myška, hoci sa o to nesnaží ;. Proste nerobí okolo seba rachot ani šuchot ako ostatný. No je to výhoda alebo nevýhoda? Na jednej strane ak by sa takto v aréne dokázal niekomu vyhnúť bolo by to výhodou, no ak ste s niekým v spoločnosti a ten si vás ani nevšimne, je to skôr deprimujúce ako výhoda. Okrem tohto sem patria ešte spomínané automatické zbrane, pušky a podobné hlúposti. No Jeff je toho názoru, keby to bolo nevyhnutné, dokázal by sa aj s takouto výzvou popasovať, aj keď by to určite chcelo dávku odvahy. Predsa len, nie je to len tak strieľať z ozajstnej zbrane. S hračkou je to oveľa ľahšie a nemusia sa snášať následky činov, ktoré boli vykonané.



[ before the Hunger Games ] Jeffrey, alebo Jeff (prezývka alebo celé meno, jemu je úplne jedno ako ho budete oslovovať, pokiaľ to nebude nejaká hlúposť), mal v celku šťastné detstvo, ktoré prekypovalo šťastím a láskou. Podarilo sa mu narodiť do rodiny asi dvoch najšťastnejších ľudí, otca Boba a matky Janny, ktorým sa po mnohých pokusoch konečne podarilo mať svoje vlastné dieťatko, a s veľkou láskou sa o neho starali. Obaja ho vychovávali, čo to sa pri nich aj priučil. Otec ho naučil niečo okolo áut, matka zase niečo o kuchyni, keďže ako ona povedala, keď dospeje, už tam nebude ona, čo by mu navarila a ak nebude chcieť zomrieť hladom, bude sa s tým musieť popasovať. Chúďa matka, ani nevedela, že Jeff ešte nebude ani na prahu dospelosti, keď sa splní jej predpoveď a ona už nebude pri ňom. Mal len dvanásť rokov, keď jeho mama zomrela na rakovinu. Pre Jeffa ale aj pre jeho otca to bola obrovská rana. Jeff mal okolo seba aspoň nejakých priateľov, a hoci nechcel prijať ich pomoc boli tam a pomohli mu postupne nejako sa povzniesť nad túto skutočnosť, no otec nikoho takého nemal. Začal piť, a potom keď prišiel večer taký opitý domov a jediný kto bol doma bol Jeff, vybil si na ňom zlosť. Modriny po celom tele neboli ničím výnimočným, no Jeff si len vymýšľal niečo ako že spadol zo schodov alebo niečo podobné. Veď keby sa niekto dozvedel, ako to je, otca by zavreli niekam do basy alebo rovno popravili na námestí a on by putoval do decáku, a to bolo miesto, ktorému sa vyhýbal oblúkom. Bohužiaľ stalo sa aj to, že otec našiel akýsi železný kutáč, nahrial ho v ohni a priložil Jeffovi na kožu. Vďaka takýmto počinom mu ostali tie nepekné jazvy. A určite by sa našlo aj niečo iné. A keď to už vyzeralo, že už nič nepomôže a Jeff bol na pokraji zrútenia, niečo sa stalo. Akýsi zlom. Otec sa začal vracať do normálu. Jeff stále neprišiel na to, čo sa stalo. Že by boli jeho modlitby k bohu vyslišené, a ten zasiahol? Ktovie. No faktom je, že otec sa zúčastnil liečenia, a už je to viac ako rok, čo nemal v sebe ani štipku alkoholu. Ich vzťah sa pomaly napráva. No ide to vážne pomaly, keďže tie rany zostanú v jeho duši naveky, no ide to. Veď sú predsa rodina. Už len čas ukáže, či sa im podarí tieto rany zahojiť, alebo nie.



× Ezra Donnovan - doplň...

Rosie Alisee Wayne

8. july 2015 at 18:00 | Michelle


FC: Zoey Deutch

Mentor: Claudia Riqueti

Victory year: 127th Annual Hunger Games

Hobby: Běhání, opravování věcí


Age: 22


Token: Prsten ze starého drátu


[ rouzí alisý vejn ]



[ before the Hunger Games ] Ako malá bola Rosie veľmi dobrá v basketbale. Venovala sa mu až do svojich jedenástich rokov, kedy jej zistili chorobu, kôli ktorej s ním musela prestať. Možno by sa niekto čudoval, že dievča ktoré strávilo dosť dlhú dobu v nemocnici niečo vie. Ona je však veľmi dobrá v boji zblízka. Najviac jej to ide s katanou a s mečmi alebo nožmi podobné nej. Vie narábať s čakrami a vrhacími nožmi, no nie vždy trafí svoj cieľ. Keď ako chorá preležala celé dni v posteli, čítala knihy. Najprv len také, aké zvyčajne dievčatá v jej veku čítali, neskôr prešla na knihy zaoberajúce sa technikov, vedou a výskumom. Večer dlho do noci sedela nad kopou kníh a snažila si z nich zapamätať čo najviac. Rosie sa už odmalička javila ako chytrá hlavička, tak ako by sa to dalo povedať o väčšine z Tretieho kraja. Ako trinásťročná už vedela opraviť rádio alebo jednoduchšie veci. Keď sa jej zdravie zlepšilo, otec jej sľúbil, že ju naučí narábať so sekerou. Najprv ju učil len ju držať, neskôr prešli na sekanie dreva a keď mala Rosie štrnásť, konečne si mohla vyskúšať aj boj s ňou. Aj napriek svojej chorobe sa snažila dať do tréningu všetko. Najprv začala chodiť len na krátke prechádzky niekde do prírody, neskôr začala pravidelne behávať, aj keď jej to doktori neodporúčali. No tiež nie na dlhé trate, aby sa nezadýchala. Tiež vie loziť po stromoch, naučila sa to ešte keď bola malá. Ako o malej o nej viacerí hovorili, že je ako zo železa. Keď odniekiaľ padla, nikdy ju nič nebolelo a ona si na nič nesťažovala. Rosie má jednu dobrú výhodu. Keď sa na ňu ostatní pozrú, vidia slabé a bojazlivé dievča. Zdanie však klame, Rosie bola už odmalička silné dievča. Ani za svet sa nechcela vzdať svojho sna, že raz pôjde do Hier a vyhrá ich. Je húževnatá, nikdy sa nevzdáva a vždy musí dosiahnuť svoj cieľ. Vôbec sa nezdá byť výbušná, na ostatných ľudí sa snaží byť čo najmilšia a priateľská. Vždy je pokojná a v dobrej nálade. Verí len ľudom, ktorých dobre pozná, alebo ktorých si poriadne "preklepla". Vie na oko odhadnúť, či to na ňu ostatný len hrajú, alebo či sa im dá veriť. Na to že má pätnásť, niektorým ľudom pripadá omnoho staršia. To, že prekonala ťažkú chorobu a takmer zomrela v nej vyvolali ešte väčšiu potrebu čo najviac si užiť život.

[ the days after ] Veľa nových vecí sa naučila hlavne vo výcvikovom centre v Kapitole. Vďaka tomu je dnes oveľa zručnejšia vo vrhaní nožov, čo jej nikdy nešlo úplne najlepšie. Tiež sa naučila narábať s kopijou ktorú nikdy pred tým nedržala v ruke. Nielen tam sa niečo naučila, mala na to príležitosť aj v aréne, kde na vlastnej koži zistila ako prežiť v prírode a ako využiť veci v nej. Ona tam toho veľa nemala, keďže jej aréna bola len jedna veľká snehová guľa. Odvtedy má oveľa rýchlejšie zmysli a všetko si najprv dobre premyslí, než niečo spraví. Už jej pár ľudí povedalo že na nich pôsobí inak, to možno aj preto, že Rosie po víťazstve vzrástlo sebavedomie a snaží sa všetko brať len z tej lepšej stránky. Nebojí sa niekomu poriadne vynadať a povedať čo si o ňom myslí. Jedno z toho najlepšieho čo sa jej mohlo stať je to, že jej dávna choroba sa akoby prepadla pod zem a už sa nevrátila. Aj preto môže Rosie častejšie behávať a cvičiť. Behanie sa po čase stalo dokonca jej koníčkom. Chodí behávať skoro každé ráno do mesta, lesa, roste všade kde sa len dá.


[ before the Hunger Games ] Určite najväčšou slabinou pre Rosie sú jej nevlastní rodičia. Keby sa im niečo stalo, nikdy by sa s tým nezmierila. Nikdy nemala možnosť spoznať pravých rodičov, ani po tom nejako veľmi netúži. Medzi jej svetlé stránky nepatrí trpezlivosť. Nedokáže obsedieť pár minút na jednom mieste bez toho, aby začala niečo robiť. Je aj veľmi tvrdohlavá povaha, často si nedá povedať a poradiť, vždy si presadzuje svoj názor. Nemôže utekať na dlhú diaľku. Síce vie bežať rýchlo, no po chvíli sa zadýcha a často sa stane, že sa nemôže poriadne nadýchnuť. Vtedy musí mať pri sebe inhalátor, jej verného priateľa, bez ktorého by asi neprežila. Rosie má panický strach z veľkého hmyzu a slizkých plazov. Je ten typ človeka, ktorý keď zbadá čo i len malého pavúka, začne pišťať a jačať ako zmyslov zbavený. Nikdy by si ani žiadneho chrobáka alebo červa nedala do úst, to by asi radšej umrela od hladu. Nemá rada veľké výšky, stromy a nižšie skaly jej problém nerobia, no keby mala stáť na kraji 50 metrovej priepasti, chytila by ju panika. Veľký problém by jej robili luky, nikdy nemala možnosť vyskúšať si strieľanie z neho, vlastne žiadny ani nikdy nedržala v rukách. Ďalšia jej nevýhoda je to, že by nedokázala zabiť nejaké malé dieťa, alebo protivníka, ktorý sa zdá byť slabý, vystrašený a ešte k tomu bez zbrane, ako mala možnosť niektorých takých vidieť v predchádzajúcich ročníkoch. Ona proste nie je ten chladnokrvný zabijak ktorý by masakroval každého, kto mu príde pod ruky. Pravdaže kôli výhre je jasné, že musí zabíjať, len tým nie je úplne nadšená.

[ the days after ] Sú ľudia, ktorí majú po Hrách z niečoho strach, ktorého sa nemôžu zbaviť do konca života. A Rosie je jednou z nich. Pre výhru musela vziať niekoľko životov a sama si priznala že si zabíjanie užívala. No teraz jej to je úprimne ľúto, pretože zistila že sa z nej stal chladnokrvný zabijak, čo by si ona o sebe nikdy pred tým nepomyslela. Často sa v noci budí s hlasitými výkrikmi a celá vyplašená, no vždy ju príde upokojiť jeden z rodičov. Má desivé sny buď o mŕtvych telách splátcov ktorý sa jej chcú pomstiť, alebo o ľadových mŕtvolách ktoré ju prenasledujú cez celý les. Po tom ako sa vrátila domov má občas nečakané výkyvy nálad. Niekedy je to stále to isté milé a usmievavé dievča ako predtým, no niekedy zasa celý deň nevyjde z izby a nechce s nikým hovoriť, alebo proste na niekoho len tak vybuchne. Jej slabiny sa vlastne nejakom veľmi nezmenili, ani ich moc nepribudlo, no ani nezmizli.


[ before the Hunger Games ] Rosie sa narodila žene, ktorá nikdy nechcela dieťa. S manželom sa teda rozhodli, že ju dajú na adopciu. Ešte ako malá strávila dva roky v detskom domove, čo si ani vďaka svojmu veku nepamätá. Jedného dňa sa zapáčila mladému páru, ktorý si ju vzal domov. Rosie mali nadovšetko radi, starali sa o ňu ako len mohli, to aj z toho dôvodu, že oni nikdy nemohli mať deti. Skrátka, brali ju ako vlastnú. Rosie si žila pokojný a šťastný život, až do jej jedenástich rokov. Ten deň sa začal ako každý druhý. Rosie išla po škole na tréning basketbalu, no uprostred hry zrazu dostala niečo podobné astmatickému záchvatu a nemohla dýchať. Našťastie onedlho pre ňu prišla záchranka. Vzali ju do nemocnice, kde ju stabilizovali. Jej rodičia tomu nechápali, nedokázali si vysvetliť, čo sa jej stalo. Na ďalší deň ich čakala smutná správa. Doktor im potvrdil, že Rosie zostávajú maximálne dva roky života. Jej mama sa skoro zrútila, ako keby jej zabodli klinec do srdca. Rosie strávila nasledujúcich pár týždňov v nemocnici, no neskôr ju pustili domov. Ona sama vedela o svojej chorobe, no nerobila si z toho veľkú hlavu. Snažila si čo najviac užívať život, ako sa to len dá. Jej rodičia by pre ňu spravili všetko na svete, len aby bola šťastná. Keď mala dvanásť rokov, otec ju začal učiť bojovať. Rosie postupne začali čoraz viac zaujímať vedecké knihy a knihy o technických vynálezoch. Už ako trinásťročná dokázala opraviť lampu alebo starý televízor. Na Rosie najprv vôbec nebolo vidieť, že je chorá, až do jedného dňa, kedy zasa dostala záchvat a skoro sa udusila. Lekári jej odporúčali brať lieky a byť v kľude. Rosie preto musela prestať s tréningom a čoraz viac sa venovala knihám. Jej choroba ju pripravila o veľa vecí. O basketbal aj o dovtedy skvelý život. Jej zdravotný stav sa postupne čoraz viac zhoršoval, Rosie bola každý deň čoraz viac vyčerpanejšia. Pokožka jej zbledla a objavili sa jej tmavé kruhy pod očami, až by niekomu mohla pripomínať upíra. Celé dni preležala na nemocničnej izbe, pripojená na hadičkách a každý deň do nej pchali nespočetné množstvo liekov. Vďaka tomu nemala možnosť nájsť si veľa priateľov, jej domovom sa stala nemocnica. Jej rodičia sa nemohli pozerať na to, ako ich dcéra trpí. Jednu noc sa Rosie zastavilo srdce. Tú noc sa jej život pokúšalo zachrániť niekoľko doktorov. Už to vyzeralo, že Rosie to neprežije, keď vtom jej organizmus začal zdravo pracovať. Doktori si nevedeli vysvetliť ten zázrak. Po niekoľkých týždňoch sa Rosie zdravie zlepšilo natoľko, že mohla ísť zasa domov. Doktori jej to síce neodporúčali, no ona zasa začala trénovať. Začala sa učiť narábať s katanou, s tou jej to ide asi najlepšie. Neskôr vyskúšala sekeru, s ktorou jej to trvalo trocha dlhšie, najprv sa ju totiž musela naučiť správne držať, aby sa s ňou sama neporanila. Obaja rodičia sú na ňu hrdí, podporujú ju vo všetkom čo robí. Až keď mala štrnásť, prezradili jej že je z detského domova a že sa jej praví rodičia vzdali. Rosie to nejako príliš nezasiahlo, začala ich mať rada o to viacej, je im vďačná za to, že si ju vzali. Veď bez nich by možno ešte stále trčala v decáku. Ešte sa občas stane, že Rosie dostane menší astmatický záchvat, no na to má inhalátor. Čoraz viac začala chodiť von, dlhé prechádzky na čerstvom vzduchu jej len prospievajú. Znova sa začala stretávať s novými aj starými priateľmi. Je priateľská povaha, keď ju niekto poriadne nevytočí, nemá dôvod vybuchnúť ako časovaná bomba. Až na jej pätnáste narodeniny začala uvažovať, že sa raz sama prihlási do Hier. Rodičom to povedať nechce, nechce ich tým zraniť, no ona sama verí v to, že by mala šancu vyhrať.

[ the days after ] Po Hrách sa toho v Rosiinom živote veľa zmenilo. Vďaka víťazstvu si so sebou domov odniesla slávu a bohatstvo na zvyšok svojho života. Cíti sa ako znovuzrodená, kapitolskí doktori naozaj vedia robiť zázraky, pretože bez nich by domov prišla s niekoľkými jazvami na tele. Niektorí čo ju v Treťom kraji poznajú, vravia, že sa z nej po príchode stal iný človek. Či chcela alebo nie, aréna ju rozhodne nejako zmenila. Je to stále ten istý milý usmievavý človek ako vždy, no predsa len má občas chvíľky kedy s chce byť sama a s nikým ani neprehovorí. Doma ju však po príchode čakalo veľa prekvapení, tým najväčším bol pre ňu malý braček Tom, ktorého si rodičia adoptovali. Rosie to dojalo až k slzám, pretože si spomenula na svojho spojenca ktorého videla umierať. Ďalšie prekvapenie bol pre ňu nový dom. Ešte pred mesiacom by si ani len nepomyslela, že by mohla žiť v takom luxuse. Do domu si okamžite nasťahovala rodičov, ktorí sú na ňu nesmierne hrdí. Pamätáte si ešte na jej chorobu kôli ktorej skoro prišla o život? Po tej dnes už nezostalo nič. Niekedy premýšľa, či to bolo tou arénou, alebo ju doktori v Kapitole nejako zázračne vyliečili. Nech je to už akokoľvek, Rosie sa vďaka tomu mohla pokojne odhodiť svoj inhalátor do koša. Svoje bohatstvo si hneď začala naplno užívať. Ako prvé si zaobstarala šľachtenú mačku Nelly, ktorá jej často robí spoločnosť. Začala častejšie behávať a posilovať, keďže s dýchaním už problém nemá. Za pomoci rodičov si v meste otvorila vlastnú malú firmu na opravovanie vecí. Možno by sa niekto čudoval, koľko toho mladé 15-ročné dievča dokáže. Veľmi sa teší z výhody chodiť do Kapitolu a aj ju často využíva. Hlavne sa nevie dočkať na jej prvý rok kedy bude môcť robiť mentora niekomu z jej kraja.


× o doplnění si napiš na e-mail

Nibswan E. Finefeather

24. june 2015 at 14:37 | Michelle

Player: Fenhrier

FC: Natalie Portman

Mentor: Theodor Finnigan

Victory year: 129th Annual Hunger Games

Hobby: Balet

Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 23


Token: Spona do vlasů s rubínem

Interview | House | ID Card

[ nibsven fajnfedr ]



[ before the Hunger Games ] Nibswan skrátka nebudí žiaden špecifický prvý dojem. Vždy ukáže človeku tú z jej mnoho tvárí, ktorá jej v danej situácií najviac vyhovuje. Dosť so svojimi emóciami kalkuluje pred tým, než ich dáva najavo. Preto je možné, že ju zbadáte tváriacu sa ako milé nevinné dievča, poranenú labuť, ale nie je jej cudzia ani krvilačná bezcitná harpya, ktorú teda neradno nahnevať. A práve táto tvár u nej prevláda, i keď sa ju snaží starostlivo skryť pred zrakmi ľudí. Je chladná, bez emócií, bez ľútosti. Nemá problém zabiť svojho najlepšieho kamaráta len pre to, aby mala z toho nejakú výhodu. Ale čím by ho tak zabila, s čím jej to najlepšie ide? Zo všetkých zbraní má najradšej chladné bodné a sečné zbrane. Prídu jej také osobnejšie. Predsa len keď niekoho zakole dýkou môže sledovať, ako mu z očí vyprcháva život, ako prosí o milosť, ako tancuje v smrteľných kŕčoch... Hmmm, ako to len ona miluje, ten boj telo-na-telo, je v ňom naozaj dobrá. Pokiaľ by však v rohu hojnosti absentovali títo jej "miláčikovia" dokáže si ľahko poradiť aj s harpúnou, či oštepom - je jej jedno čím zabije, hlavná vec je, že zabije, a to je hlavné. Skrátka je to chodiaci inteligentný psychopatický vrah, ktorý keď ukojí svoju potrebu prelievať krv upokojí sa. Ale čo ďalej? Stačí len toto na Hladové hry, na ktoré sa tak dlho pripravovala? Samozrejme, že nie. Za celé tie roky života v štvrtom kraji sa naučila rôzne metódy získavania vody. Dokonca i zo slanej morskej vody dokáže vyrobiť tekutinu čistú ako ľalia pripravenú na okamžitý konzum. To, že ovláda morských živočíchov, pozná ich anatómiu a vie, čo je jedlé a čo nie - to tu asi ani netreba spomínať, je predsa zo štvorky, tam to pozná každý. Jeden z jej najväčších plusov je to, že je dosť samostatná. Na prežitie nepotrebuje nijakého riťolezca, čo by jej pomáhal. Okrem toho, že by si ho asi nepripustila ku telu, má dosť náročné podmienky na výber priateľov a len málokto pod pomyselné "sito požiadavok" prejde. Keby u nej došlo ku najhoršiemu, vie z prírodných látok namiešať "make-up", ktorý použije na vytvorenie falošných hnisavých rán, či modrín. Využitie tejto zručnosti je jednoduché. Pokiaľ by naozaj nevládala loviť obete sama, skryla by sa na nejaké príjemné miesto blízko zdroju vody a nechala sa odhaliť okoloidúcim splátcom. Keď by ju už našli, chvíľu by váhali čo s ňou urobiť, keď vyzerá tak neškodne a potom... BUM! TRESK! V momente zaváhania Nibswan zaútočí na svoju vyhliadnutu obeť bez takmer akejkoľvek fyzickej námahy. Je to proste mrcha.



[ before the Hunger Games ] Je to skrátka nádherná labuť, ale veľmi si na tom zakladá. Nedokáže sa dívať na nič, čo môže jej vzhľadu uškodiť. Ak sa poškrabe, hneď sa začne o seba starať, aby na sebe nemala nič, čo by ju robilo škaredou. Jej vzhľad a jej výzor kladie na prvé miesto vo svojom živote. Teda na druhé, hneď po vraždení. Aj to vlastne môže byť jej chyba. Silou mocou chce prelievať krv, čo sa jej nemusí teda moc vyplatiť, hlavne nie v aréne. Mimo vody si nedokáže nájsť potravu, pretože sa to nikdy nikde nenaučila. Tieto kurzy v akadémií v štvrtom kraji úplne odflákla, pretože sa moc sústredila na zbrane. Pokiaľ bude nútená pracovať s technikou ako je elektrika alebo niečo podobné, s najväčšou pravdepodobnosťou doslova pohorí. Je antitalent na všetko, čo sa "strká do zástrčky" a svetielkuje. Nikdy sa nenaučila prehrávať, vždy musí byť všade prvá, i keď sa tvári, že o to nestojí. Nedá jej spať pokiaľ nevyradí všetkých svojich nepriateľov, ktorý by ju ohrozovali v dosiahnutí jej vysneného cieľa. Nibswan niekedy skôr činí než premýšľa, je totižto dosť prchká a náladová. Z bylín nepozná ani jednu jedinú, pokiaľ to nezačne v tréningovom centre cvičiť, je dosť možné, že nebude vedieť rozoznať lipu od púpavy, čo jej teda akože rozhodne nepridáva na možnosti uspieť v hrách.



[ before the Hunger Games ] Je to rozmaznané decko dvoch obyčajných rodičov predávajúcich na rybom trhu v centre Štvrtého kraja. Nikdy nepohla ani prstom a všetko si nechala doniesť na zlatej tácke priamo až pred jej dokonalý nos, o ktorom tak veľmi rada rozpráva. Pokiaľ chce Nibswan jahody tu a teraz, je jedno že je december, a že všade mrzne. Ona ich proste mať bude, aj keby mala zabiť vlastnú akváriovú rybičku Ellu. Vždy taká nebývala. Dosť ju poznačila nehoda na rybárskej lodi, ktorú zažila. Jedného dňa šla loviť s otcom, keď tu zrazu na lodi vypukol požiar. Vtedy sa len o vlások vyhla vybuchujúcej nádrži s benzínom, keď stihla v poslednej chvíli vyskočiť z paluby. Hoci jej ostala na tele len malá drobná popálenina, jej otec prišiel o ruku a o výzor dobre vyzerajúceho sexy rybára. Od vtedy si dosť začala zakladať na svojom zovňajšku. Často sa češe, upravuje si make-up, cvičí, dokonca začala tancovať balet, aby mala krajšie krivky. Nemá priateľov, lebo ich nechce. Nepotrebuje nikoho, kto by jej s niečím pomáhal. Je ten druh samotára, ktorého sa ľudia neboja a neštítia, práve naopak. Veľa jej rovesníkov sa snažilo dostať do jej priazne. Jednému sa to i podarilo. Bol to chlapec, ktorý ju miloval. Vo chvíli keď si ho pustila ku telu a dozvedela sa túto pre ňu zdrvujúcu informáciu, vylákala ho v noci na pláž, kde ho utopila. Nechcela sa zamilovať, nechcela sa cítiť ohrozená emóciami, ktoré v sebe tak prísne uschováva. Momentálne trénuje pred hrami tak prísne, že dokonca niekedy ani vôbec nespáva. Snaží sa vychytať všetky svoje chyby, aby bola v aréne nezraniteľná a aby to dokázala vyhrať. Buď to, alebo jej život nemá cenu.



× o doplnění si napiš na e-mail

Ezra Donnovan

22. february 2015 at 19:37 | Larsyn

Player: Renaiti

FC: George Ezra

Mentor: Andy Foy

Victory year: 5th Quarter Quell

Hobby: Kytara, vývojářství v dopravě

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 25


Token: Klíčenka s miniaturní pneumatikou


[ ezrah donovn ]



[ before the Hunger Games ] Mezi jeho schopnosti patří v první řadě hra na kytaru. Ne, že by někoho kytarou mohl umlátit k smrti nebo tak, ale hudba ho ve volném čase baví, a tak se jí rád věnuje. Ale co se týče bojových schopností a schopnosti přežít, není na tom tak jako splátci z profesionálních krajů. Otec mu občas ukáže nějaké triky v boji na tělo nebo jak rozdělat oheň, ale není to trenér, který by k učení těchto věcí byl školený, spíše mu předává takové svoje zkušenosti z mládí. Když se Ezrovi chce, občas se jde jen tak proběhnout kolem domu a přitom se nechává unášet hlukem dopravy. Nejvíce ze všeho, ale bude spoléhat na své dobré a logické myšlení, které se jako jediná jeho schopnost snad bude dát nějak v aréně využít...

[ the days after ] Z výcvikového centra a následně i z arény si toho odnesl opravdu hodně. Dalo by se říct, že sám sebe od té doby považuje za zcela jiného člověka a rozhodně se tak snaží působit i na ostatní, vždyť taky toho docela dost prožil, na svůj věk. Trenérům z centra prakticky vděčí za všechny jeho dosavadní schopnosti, které může nyní jen dostávat do vyššího levelu. Asi nejdůležitějším zlomem pro něj bylo před arénou to, když mu vysvětlili jak to tam doopravdy chodí, že nejde o žádné výměny názorů, ale nemilosrdný boj o holý život. Hlavu z toho měl chudák jako škopek, ale po úvodním masakru pochopil, co měli na mysli. Nikdo se k němu nechtěl chovat slušně. Každý šel za vítězství, svým přežitím a pokud nechtěl, aby jeho obličej skončil na nebi, musel udělat i něco, co by nikdy před tím neudělal. Někoho zabít. Také však konečně došel díky tomu k uvědomění, že fyzická síla a zacházení se zbraněmi je zkrátka potřeba. Více se proto seznámil s lukem a sekerou, při jejichž používání si je již docela jistý. Stejně tak se začal i více zajímat o různé jiné zbraně a bojová umění. Vše zatím bere jen tak teoreticky, aby měl alespoň potuchy o tom, co v nabídce vlastně všechno je. Dokonce se naučil i plavat a začalo jej to bavit. Poznal, že bez lidí, kterým by mohl důvěřovat to v životě prostě nejde. Začal proto posilovat svoje sociální chování a kdykoli mu byla nabídnuta příležitost někam vyrazit neváhal. Značně se mu díky tomu zlepšilo i sebevědomí, už to není jen takový ten uťáplý chlapeček ze Šestého. A i když by to možná někdo neřekl, je pro každou neplechu. No a zbytek svého volného času věnuje buď běhu, tréninku se zbraněmi nebo studováním různé literatury, ať už o anatomii, nějakém bojovém sportu nebo zbrani...


[ before the Hunger Games ] Mezi jeho největší slabinu patří určitě fobie z výšek. Nenávidí výšky, vždy se bojí, že ho někdo shodí nebo že prostě klopýtne a dole budou ze země seškrabovat jen to co z něj zbude. Nikdy také nedržel v ruce střelnou zbraň, vlastně jakoukoliv zbraň, pokud by mu je někdo dal do rukou, nevěděl by jak s nimi má zacházet a nejspíše by je držel jako husopaska proutek. Mezi jeho slabiny by se určitě také řadila silná introverze, díky, které nejspíše nebude mít při výběru do arény, moc valné naděje na najití jakýchkoliv spojenců. A přeci jen, přežít v aréně bez spojenců, může být dosti obtížné. V neposlední řadě by se určitě našel problém i se samotným zabitím jakékoliv lidské duše, tu odvahu by na to prostě nenašel, protože se již odmala snaží řídit heslem: "Co se nelíbí tobě, nedělej ani nikomu druhému."

[ the days after ] Nových zkušeností a dovedností si z arény i doby po ní odnesl opravdu požehnaně, jeho slabé stránky však nemohou zůstat pozadu. Mnoho z nich sice z velké části již odboural, jako je například neznalost zbraní, introverze nebo problém se zabitím. Ale něco je v něm již natolik zakořeněno, že by to z něj nevytáhlo ani stádo volů. Strach z výšek, ten mu samozřejmě zůstal. Stále když je někde vysoko nad zemí, má pocit jako by padal. Ani vlastně neví, jak by mohl tuto fobii překonat a upřímně řečeno, ani o její překonání nijak nestojí, když nemusí, nechce na nic spojené s výškami ani myslet. Nějaké slabiny se mu odbouraly, nějaké stále zůstávají a samozřejmě mu nějaké i přibyly. Bez toho by to ani nešlo, když si prošel arénou, no ne? Neskutečně se bojí veškeré hmyzí populace. Ať se jedná třeba o nejkrásnějšího motýla na světě, je to stále odporný hmyz, na tom se nic nemění a po tom, co všechno viděl, že dokáží...nechce mít s těmito stvořeními už nic společného. Taktéž si u něj písek neudělal zrovna dobrou reputaci. Po všech těch písečných bouřích v aréně a písečném obličeji k němu chová jistý odstup. Pokud nemusí, nevyhledává jej. Možná je jediný, možná ne, ale začaly jej bezprostředně po návratu domů provázet noční můry, kde jej pronásledují nejen tváře splátců, ale i jeho mrtvých svěřenců, kterým nedokázal pomoci. Není noc, kdy by se neprobudil s prudce bušícím srdcem. Po roce od jeho návratu domů se k jeho slabinám přidala jedna zásadní...jeho malá sestřička. Nedá na ni dopustit, nepřežil by, kdyby se jí něco stalo...


[ before the Hunger Games ] Narodil se do průměrně zaopatřené rodiny v 6. kraji. Jeho matka pracuje jako vývojářka v lodní dopravě a otec jako konstruktér automobilových motorů. Jeho rodiče ho nevedli k víře v boha, snad proto, že by se báli, že by mu to mohlo ublížit, pokud by musel jít do arény. Nikdy se k němu nechovali jako k mazánkovi, nikdy ho nerozmazlovali. Vždy se k němu chovali tvrdě a trochu s odstupem, aby si k nim nevytvořil příliš blízký vztah. Občas chodil do práce za matkou nebo otcem, chtěli v něm probudit zápal k dopravě, přeci jen se jim to povedlo. Pokud to bude Ezrovi dovoleno, chtěl by se stát vývojářem v lodní dopravě a pracovat tak po boku své matky, ale kdo ví, jestli se mu to vůbec někdy poštěstí...

[ the days after ] To, že se z Her dokázal vrátit jako vítěz bylo více méně zapříčiněno štěstím, ať už sebe větším. Získal druhou šanci žít, začít žít pořádně a rozhodně to nehodlal jen tak promarnit. Čekalo ho turné, různé večírky a i když se v té době ještě stále necítil ve společnosti jako ryba ve vodě, báječné Kapitolské jídlo ho přimělo k tomu se do společnosti postupem času čím dál více zapojit. Téměř po roce od jeho návratu, se jeho rodina rozrostla o nového člena, nebo respektive členku. Ezra se stal novopečeným starším bratrem. Rozhodl se proto vynechat svůj první rok mentoringu. Kvůli ní a také kvůli sobě, úplně se ještě necítil na to, aby někomu mohl pomoci k vítězství. Následující rok už mu však nezbývalo nic jiného. Byl velmi zklamaný přístupem dívky, která téměř nevylézala ze svého pokoje. Naopak Llewellyn mu přišel velmi snaživý. Přál si aby vyhrál. Nikdy nezapomene na jejich otevření šampaňského. Teď už si ho otevírá jen on sám nad svíčkou a s myšlenkou, kam se ten dobrý chlap jenom poděl. Stále má vyčítavý pocit, že v jeho případě prostě selhal. Také v té době začal chodit jako výpomocná síla k vývojářům, aby přišel na jiné myšlenky. Následující rok se mu však již poštěstilo mnohem více. Měl oba velmi snaživé svěřence. Do finále se dostali oba. Což jej potěšilo a z Jeffreyho vítězství byl velmi nadšený. Po návratu se vše vrátilo do starých kolejí - trénování, běh, hlídání malé květinky a výpomoc ve vývojářství. Po smrti prezidentky Virtue měl opět možnost projet se vlakem napříč Panemem, kdy se měl společně s ostatními seznámit s novou prezidentkou. Při prozatím posledních hrách již nebyl v pozici mentora, ale rozhodně si nenechal ani ujít navštívení Kapitolu. Když může svojí malé sestřičce něco koupit, nikdy tuto příležitost nezahodí. S vylosovanou Taranee se znal již z dřívějška, kdy doslova spadla z nebe přímo na jeho záda. Byla to snad první dívka, kterou poznal a jež brala Hry vážně. Její smrt ho přinutila zavřít se na několik dní do pokoje a nevydávat vůbec žádné známky o své existenci. Teď už je to zase všechno ve starých kolejích. Má svoji malou sestřičku a to ona je ten důvod proč se snaží být neustále pozitivní...


× Archer Francis Jr. - S tímhle báječným stvořením se měl tu čest potkat právě na Turné vítězů, kdy se jako benjamínek mezi vítězi neznal vůbec s nikým. Samosebou tváře vítězů znal, ty musí znát snad každý, ale s nikým se nesetkal osobně. Sám byl překvapen tím, jak horečně se s ním Archer začal bavit. Během turné tak zažil nádherných několik dní s báječnou společností. Je opravdu vděčný za to, že může znát někoho takového jako je on. Přeci jen, jeho smysl pro humor mu je velmi blízký a v jeho přítomnosti se nikdy nenudí...

× Jeffrey Horn - Jeho první úspěšný pokus. Tedy pouze obrazně řečeno. Jeffrey byl jeho první svěřenec, který neskončil pod drnem. Byl za to upřímně rád, protože za tu dobu, co se s ním mohl seznámit, si jej až příliš oblíbil. Právem je na tohoto človíčka pyšný, protože to co v aréně předvedl je obdivuhodné. Má s ním mnoho společného, možná to je ten důvod, proč si už na začátku umanul, že v žádném případě nebude jen nečinně pozorovat jak tam v té aréně pomalu umírá...

Claudia Riqueti

1. february 2015 at 20:17 | Michelle

Player: Quinn

FC: Billie Piper

Mentor: Bentley Grayson

Victory year: 124th Annual Hunger Games

Hobby: Trénování mladých koní, běh

Contact: ankakuba1701@gmail.com

Age: 28


Token: Malá stříbrná figurka koně


[ klódia ríket-t ]



[ before the Hunger Games ] Claudiinou největší schopností je zajisté komunikace a starost o zvířata. Víte, ona nikdy neměla moc kamarádů a zvířata ji to tak nějak kompenzovala. Ty němé tváře nikdy neřeknou nic zlého a ve většině případů jsou vlídné a vždy poslouchají. To se jí hodně líbí. Poskytují jí takovou oporu, kterou v její děsném životě určitě potřebuje. Má sice zvířata ráda, ale nedělá jí žádný problém je zabít. Už si na to tak nějak zvykla, takže jí to prostě nevadí. Zastřelit, porazit, vykuchat - to jsou slova, která jí jsou velmi známá. Všechny tyhle věci zvládá naprosto bravurně. Ještě aby ne, vždyť je to holka z Desítky. U nich se prostě nesluší, aby lidé takové věci neuměli. Trénována je v tomhle oboru už od velmi nízkého věku. Práce je hodně a lidí málo, neměla jinou možnost. Rozhodně si tedy nemyslete, že je to nějaká fajnovka. Vidět krev je pro ni denní rutinou a rozhodně se vám z toho nesloží. Špína a další nechutné věci jí také vůbec nejsou proti srsti. K životu v desítce bezpochyby patří výborné zacházení s noži, kudlami, dýkami, řeznickými sekerami a vším ostatním, s čím se zvířecí maso porcuje, nebo se samotná zvířata zabíjí. Aby bylo jasno, má naprosto dokonale zmáknutou anatomii, tedy si buďte sakra jistí, že kdyby chtěla, tak vás zvládne zabít jediným bodnutím. Ví, kam rány bolí a ví, které rány jsou fatální a smrtelné. Je trošku blázen v tom, že se vůbec nebaví s lidmi. Všichni jí jsou tak nějak jedno a vůbec by jí asi nevadilo někoho v případě nouze zabít. Možná by jí to teda proti srsti bylo, ale asi by si z toho nedělala moc velkou hlavu. Jsou to jenom pitomí lidé, co ti pro ni kdy udělali? Co jistě také stojí za zmínku a může jí být velkou výhodou je to, že se s ní nikdo nikdy nemazlil. Má kopu starších bratrů, kteří se vůbec nebojí s ní prát, jako by byla nějakej nezdařenej cápek. V jejich rodině to nefunguje tak, že se prostě jenom tak přátelsky pošťuchují. Když už přijde na bitku, je to zatraceně hnusný. Jsou schopni se servat do krve a to Claudi určitě naučilo nějaké té slušné sebeobraně. Holky by se prát neměly, ale jí je to nějak jedno. Ona stejně nebyla nikdy jako ostatní nány z desítky, co věří, že život je o pletení věnečků a zpívání dementních lidových písniček u ohně. Tohle by ona fakt nikdy nedokázala. Její rodiče na ni byli vždycky tvrdí, je dost vycepovaná. Život v Desítce a vcelku velká síla k sobě bezpochyby jdou. Nikdo za vás velkého býka neudrží a už vůbec vám nikdo nebude pod nos strkat velké fláky masa, které musíte naporcovat. To všechno si musíte zařídit sami, a když to děláte každý den, celkem to tu fyzičku posílí. Není to člověk, co by se po první urážce naštval a začal do vás být, ba naopak je velmi klidná a dokáže udržet čistou hlavu i v těch nejvíce vyhrocených situacích. Vůbec ji nevadí, když ji někdo opravuje. Učí se tak - tedy jí to přijde dobré. Ráda se učí novým věcem. Různé léčivé rostliny pro ni nejsou žádným problémem. Má dobrou paměť a nedělá jí problém si tyhle věci zapamatovat. Claudi, ačkoliv moc nemá proč, si neuvěřitelně věří. Věří nejen v sebe, ale i ve své nápady. Ty občas bývají dost na hlavu, ale ona je kupodivu vždy nějak přežije a dotáhne do konce. Nevzdává se bez boje, nikdy.

[ the days after ] Claudi se toho po Hrách spoustu přiučila a konečně mohla začít dělat zábavnější věci, než se jenom hrabat ve vnitřnostech zvířat. Své deprese, které ráda strojí za její typické "jsem v pohodě", řeší většinou běháním. Ano, její životní situace ji donutila začít běhat a teď je to jednou z jejích nejoblíbenějších činností. Stejně jako chození na dlouhé procházky. Musí si nějak čistit hlavu a tohle je perfektní způsob. Celkově začala žít mnohem víc zdravě. Kromě pravidelného běhu každý den i cvičí. Po Hrách se jí dostávaly spousty jídla, a kdyby nezakročila, stala by se z ní obrovská koule. Po aréně se všechny její smysly zvedly na maximum a už v tom módu zůstaly. Slyší všechno, vidí všechno, celkově je více všímavá. Dokonce si odtamtud odnesla i jistou dávku zdravé paranoi, takže je teď pořád ostražitá, což vůbec není na škodu. Co se u ní hodně zlepšilo, je komunikace. Už jí nevadí mluvit před lidmi a osobní rozhovory zvládá bravurně. Dokonce se z ní stala celkem v pohodě, vtipná holka. Po dlouhé době má v životě poprvé kamarády, což se jí zdá neuvěřitelně super. Mít tolik kamarádů mezi vítězi, jako má ona, se vždycky hodí. I když ji občas zasáhnou obrovské deprese, pořád z ní číší optimismus a neskutečná chuť do života, kterou před Hrami postrádala. Jelikož vyhrála, přesně tak, jak předpověděla, zvedlo se její sebevědomí až někam hooodně vysoko do nebes. V Kapitolu si zařídila kurzy jógy a sebeobrany - to čistě jenom pro její zábavu. Moc tam nechodí, ale sem tam se tam objeví a ráda si zacvičí. Je teď o dost rychlejší a silnější. Určitě by byla ve svých útocích více sebevědomá. Už ví, jaké to je zabít člověka a přesně jak čekala, nic moc to s ní neudělalo. Je si 100% jistá, že by někoho dokázala zabít znovu. Většina lidí bývá po aréně dost ustrašená, ale Claudi ne. S Claudi to nic moc neudělalo, spíš se naopak otrkala a jede lépe, než kdy před tím. Začala se plně věnovat jízdě na koni, což jí velmi posílilo nohy a ruce. Momentálně se věnuje mladým koním, takže si vypěstovala vcelku slušnou trpělivost, kterou dříve na nic neměla. On trénink takového temperamentního mladého hřebce opravdu není nic snadného a často na to doplatí i jejím zdravím. Těmi stovkami pádů, co zažila, si zvykla na bolest a nevadí jí tak moc, jako před tím. Vlastně už ji skoro vůbec nevnímá. No co, tak si zlomila ruku, to se přeci spraví samo. Nemá cenu to řešit. Je mladá a plná energie. Momentálně sice její psychika dost kolísá mezi "Jsem nejlepší a vy všichni ostatní na mě nemáte" náladou a "Chci se zabít" náladou, ale celkově je na tom dost lépe.


[ before the Hunger Games ] Claudi nejde spousta věcí, i když by si to samozřejmě kvůli jejímu obrovskému egu a sebevědomí nikdy nepřiznala. Tak třeba hned slabina s tímhle související - neumí prohrávat. Prohra je pro ni jako rána do srdce, kterou jen tak nerozchodí. Pokud náhodou nemá v něčem pravdu, naštve se. Nejenom na vás, ale i sama na sebe. Kvůli přísnému režimu jejich rodičů je na sebe hodně přísná i ona sama a to není vždycky nejlepší. Běhání je pro ni jedno velké ne. Nemá to ráda, neumí si rozložit dech, takže se po běhu rychle unaví. Lezení u ní také nezastává zrovna vysokou příčku v oblíbenosti. Bojí se totiž naprosto panicky výšek. Dělá se jí při tom špatně, má závratě a mohla by si tím dost ublížit. Nemá respekt ke svému život, neumí si ho prostě vážit. Možná je i trošku narušená, protože by jí vůbec nevadilo jít do Her, dokonce o tom i silně přemýšlí. Však proč by to nezkusila, vždyť by to určitě vyhrála! Nesnáší bolest, ať už psychickou, nebo fyzickou. Všechno hrozně moc prožívá, speciálně při té mentální bolesti. Stačilo by malé popostrčení a nejspíš by spadla do obrovských depresí. Není to, protože by byl její život nějak hrozně špatný, ale prostě jí genetika nedala dostatek hormonů, které způsobují radost. Nikdo tohle ale v Desítce neřeší, protože na to nemají doktory. Zvíře sice zabije, ale není jí to nějak příjemné, i když už je na to zvyklá. Zvířata pro ni byla vždycky víc, než lidé. Je sice fajn, že umí zacházet s noži a dalšími zbraněmi tomu podobné, ale opravdovou, profesionální zbraň nikdy neviděla a nikdy v ruce nedržela. Nejspíše by ani víc než dvě zbraně tohohle druhu ani nedokázala vyjmenovat. Její komunikační schopnosti se nacházejí hluboko pod bodem mrazu. Lidi prostě nejsou pro ni, nezvládá s nimi komunikovat, není charismatická a na většinu lidí může působit až chladně. Většina lidí v desítce je přesně její opak, včetně její rodiny. Proto si s nikým moc nerozumí a většinou nezvládá navazovat dlouhá přátelství. Před publikem by se nejspíš cítila nesvá a moc by toho nenapovídala. Plány, mapy a takové věci, to je pro ni jedno velké neznámé. Často je dezorientovaná, byla by schopná ztratit se i v blízkém okolí vlastního domu. Pustit ji někam samotnou tedy není dvakrát dobrý nápad, je také možné, že by se už vůbec nemusela vrátit. Je dosti tvrdohlavá a nenechá si od nikoho poroučet. Nedej bože, aby se střetla se stejně vůdčím typem, jako je ona sama. To by skončilo katastrofou.

[ the days after ] Naší holčičce se dost pošramotila psychika. Nechce si to přiznat, ale trpí depresí. Není to kvůli Hrám, to vůbec ne, jenom se toho po nich stalo tolik, že by to asi sebralo každého normálního člověka. Neznamená to ale, že je pořád smutná. Má svoje epizody, někdy zvládne být několik měsíců v pohodě, někdy ji to prostě udeří tak, že není schopná nic se sebou dělat. Odmítá s tím jít k psychologovi, protože tomu sama nehodlá věřit. Má teď více psychických problémů, ale ty ostatní tak nějak ignoruje a prostě se snaží žít, jak nejlépe to jde. Po Hrách jí konečně došlo, jaká sobecká mrcha to je a že by pro svoje dobro klidně byla schopná někoho zabít. To pro tu psychiku taky není zrovna nejlepší. Nesnáší se za to, ale prostě je to teď ona. Je to svině a vůbec se za to nestydí. Občas bývá dost namyšlená, ale to se nestává moc často a hlavně se to nestává v Kapitolu, kde teď má kámoše. Stává se jí to doma, že je prostě hnusná na obyvatele desítky, protože ji občas nedochází, že ona je obyvatelem toho kraje taky. Celkově tak nějak ztratila veškeré kvality tohoto kraje, kromě těch, které získala při práci, samozřejmě. Ačkoliv si snaží hrát na mega hrdinku, ve skutečnosti už by do arény jít nechtěla, ale ví, že bude muset, což ji neskutečně děsí. Vůbec neví, jak to zvládne, je dost možné, že se radši zabije sama, než aby celou arénu prošla znova. Tady můžete vidět, že její bojovnost taky trochu polevila. Už by se za svůj život tak nervala, i když se kvalita jejího života tak 1000x zlepšila. Její kůže sice vypadá, že je naprosto zdravá, ale ve skutečnosti jí kyselina z arény dost poleptala její hlavní složky a nikdy nebude tak odolná, jako byla před tím. Tedy ji všechno bolí ještě mnohonásobně víc, než normálního člověka. Stejně tak by možná mohla být náchylnější k zlomeninám, protože už jí kosti srůstaly tolikrát, že nikdy nemůžou být tak pevné, jako dřív.


[ before the Hunger Games ] Obrovská blondýna, kterou byste přehlédli asi jenom těžko. Ona nám Claudi totiž vyrostla trošku víc, než by bylo potřeba. Měří trochu pod metr devadesát a pro většinu lidí je to totální žirafa. Narodila se do početné řeznické rodiny Riqueti, která vždycky byla trošku jiná, než ostatní. Zlatíčko Claudinka je nejmladší dítě rodiny a také jediná dívka. Bratrů má hodně a popravdě se jí občas pletou, protože vypadají jeden jako druhý. Všichni to jsou blonďáci, stejně vysocí jako Claudi, tyhle dvě vlastnosti se v jejich rodině nejspíše dědí. Vzhledem k tomu, že byla nejmladší, schytala to nejvíc. Všichni si ji dobírali, vždycky sice jenom ze srandy, ale v téhle rodina sranda = bitky, hlasité křičení a občas i hádky. Není divu, že z Claudi vyrostl takový asociál. Vždyť ona si chudák myslí, že tohle všechno je úplně normální. To ale vůbec nevadí, protože bez tohohle všeho by nebyla taková, jaká je. Silná ženská se sebevědomím na rozdávání. Žít v jejich rodině je sranda, a to není myšleno ironicky. Vážně, má všechny své příbuzné ráda nadevše, i když jsou to všichni, včetně jí samotné, takoví nevychovaní burani. Nestydí se za to, Desítka je takových lidí plná, takže v podstatě zapadají. Mimo rodinu se Claudi s nikým nikdy moc nebavila, raději trávila čas se zvířaty, nebo knihami. Byla to pro ni velká rána, když musela zabít své první zvíře a pořád se jí to nějak moc nelíbí, ale už to bere jako svoji povinnost a snaží se to moc neprožívat. Ve škole byla vždycky neoblíbená, protože byla jiná. Ji nikdy nebavilo hrát si s ostatníma holkama, protože jí přišly jako pitomé blbky, co toho moc neumí. Ne každá rodina se totiž k dětem chová tak, jako ta Claudi. Claudi musela zastávat těžkou práci už od mala, zatím co ostatní dívky třeba jenom škubaly peří, nebo dělaly něco méně náročného. Možná jim to trochu záviděla, a proto si v hlavě zafixovala, že to jsou blbky. Už nějakou tu dobu jí v hlavě leží, že by se přihlásila do Hladových Her. Vlastně ji to dost láká, chce být slavná, chce vyhrát a chce sama sobě dokázat, že je nejlepší. V kraji, kde vyhrávala kde co, nikdy o nic nešlo. Tohle je ale risk, nebezpečí, po kterém ona touží. Chtěla by se zbavit toho trapného života, který do teď vede a konečně všem ukázat, kdo je Claudia Riqueti. Nikomu u tomhle přání nikdy neřekla, lidé by ji měli za blázna. Ona možná blázen trochu je, ale momentálně netouží po ničem jiném, než po té jediné výhře, která by konečně zahnala všechno špatné a přinesla do jejího života úžasnost.

[ the days after ] Novopečená vítězka Claudia Riqueti se ocitla v Kapitolu a všechno bylo na krátkou chvíli super. Všichni ji obdivovali, měli ji rádi, dávala rozhovory a byla opravdu šťastná. To všechno ale skončilo, když přijela domů. Teprve tam pocítila pravé následky Hladových Her. Všichni z rodiny se snažili ze všech sil, aby na nich nebylo vidět, že se Claudi bojí a nechtějí s ní mít nic společného. Bylo to ale až moc očividné a vedlo to k desítkám hádek, které nakonec skončili Claudiiným úplným odloučením od rodiny. Máma se jí nemůže podívat do očí, tátovi se hnusí a bráchové jí nepoznávají. Takový život je pro ni teď přichystaný v Desátém kraji. Tráví tam opravdu málo času, nechce tam být. Všechno jí tam až moc připomíná to, co provedla a to, čím doopravdy je. Člověk by si řekl, že zabila jen dva lidi, takže je to v poho, ale ono není. I ti dva byli dost, aby rozvrátili celý její život. To, že ona sama zabíjela, ji nějak netrápí, musela to udělat, aby přežila. To, co ji trápí, je situace, kterou to způsobilo. Tyhle hádky a spory v jejich rodině trvají už několik let a nevypadá to, že se někdy zlepší. Snažila si nalhávat, že je všechno v pohodě, ale není. Potom se zapletla do pár špatných věcí a všechno začalo jít od desíti k pěti. Ani neví, jak se to stalo, bylo to hrozně rychlé. Teď je z ní taková lidská troska, zničená depresí, ale snaží se z toho vyhrabat. Snaží se, aby pro ni každý den byl lepší. Většinu svého času tráví v Kapitolu, kde zabíjíí čas s dalšími vítězi, nebo jenom poflakováním se po městě. Díky bohu za to, jinak by fakt její život nestál za nic. Snaží se socializovat a dělat si nové přátele, i když jí to občas dost nejde. Dává do toho všechno, protože ví, že přátele jednou bude potřebovat a bez nich by nebyla ničím. Většinu svého volného času tráví s Archerem, kterého potkala na turné vítězů a od té doby jsou kámoši na život a na smrt. Všechny důležité životní události, které se staly po Hrách, nějak obsahují Archera, takže má v jejím životě dost velké místo. Má i další kamarády, s nikým jiným si ale není tak blízká. Pokud je nucena být v Desítce, trénuje mladé koně. Baví ji to, konečně může ježdění považovat za svou práci a to do jejího života také vnáší světlo. Trénink takového koně zabere spoustu času a hlavně, spoustu práce, tedy ji to udržuje od jiných myšlenek, což je jen a jen dobře. Také se snaží být co nejvíce aktivní, cvičit, běhat, aby si udržela kondici. Nesmí polevit, jinak by to dopadlo špatně. Když si to tak nějak shrneme, její život teď není úplně takový, jaký si ho po Hrách přála mít, ale nestěžuje si. Jen by si občas přála, aby věci byly lehčí, to je ale asi normální.


× Archer Francis Jr. - Archera zná už od doby, co to byl ještě malej cápek. Malej pro ni pořád je, protože je skoro o hlavu vyšší než on, ale rozhodně to není cápek (i když o tom by se občas dalo diskutovat). Ale teď vážně, tenhle kluk pro ni znamená hrozně moc. Už ho ani nebere jako kámoše, spíš jako člena rodiny. Taky toho o ní popravdě ví víc, než celá její rodina dohromady. Prošli si spolu jak těmi dobrými, tak dost ošklivými časy. Vždycky ve všem jedou spolu, tím si můžete být jistí. Hodně lidí si o nich myslí, že jsou pár, ale to je, popravdě, nikdy nenapadlo. Jejich vztah je čistě platonický a tak to i zůstane. I když ji někdy neskutečně štve (třeba když jí nevědomky barví vlasy na modro), tak ho má pořád neskutečně ráda a život bez něj si pomalu nedokáže představit.

× Wynter Emerson Caelum - Emerson je její kamarádka, tedy, alespoň si to myslí. Docela ji překvapilo, když se s ní poprvé začala bavit. Nikdy by ji nenapadlo, že se bude kamarádit s někým z Prvního kraje. Myslela si, že lidi tam jsou blázni a rozmazlení frackové a možná je to pravda, ale Wynter jí taková nepřijde. Neví úplně, jestli se tomu jejich vtahu dá říkat přátelství, možná jsou to jenom známé, nebo ani to ne, ale Claudi si ráda namlouvá, že v ní má kamarádku. Vlastně ji má dost ráda, je jí sympatická a rozhodně by s ní do budoucna chtěla trávit více času.

Brayden Humphrey

10. december 2014 at 20:47 | Larsyn


FC: Matt Bomer

Mentor: Lewis Holbourn

Victory year: 123rd Annual Hunger Games

Hobby: Posilování, spisovatelské činnosti


Age: 28


Token: Kožený náramek


[ brejdn hamfry ]



[ before the Hunger Games ] Z celého seznamu zbraní, si rozumí asi nejvíce se srpem, se kterým se ve své práci setkává skoro každý den. Důvěrně se však zná i s noži a hlavně také s dýkou, kterou dostal už jako malý, a s níž se snaží trénovat, na zaprášené půdě jejich domu. Jako terč mu často slouží různé pytle, plné slámy nebo jiných zákeřných výplní, místo kterých si často představuje tváře těch ošklivých profíků. Je také často v pohybu, sezení rozhodně není nic pro něj. Hodně běhá a je jedno, jestli zrovna pospíchá nebo prostě chce. Nevyhýbá se však ani lezení po stromech, ovšem nelze vytknout ani další prapodivné stavení, po kterých se nějak lézt dá. Má poměrně dost velkou sílu v rukách, jelikož často tahá těžké věci doma, ale také i v práci. Uzvedne různé napěchované pytle s moukou, umí odtáhnout těžší nábytek, a to všechno lze pozorovat i na jeho vypracované postavě. Ačkoliv neumí sestrojovat žádné pasti, s provazy přeci jen něco umí - snad na kterémkoliv provaze umí udělat nerozvázatelné a silné uzle, které jdou rozvázat jen a pouze přeseknutím. Ovšem dokázal by udělat i rozvázatelný uzel.

[ the days after ] Po vítězství v aréně na sobě začal víc dřít. Proto všechen svůj stres a bolest z arény vybíjí v posilovně a zlepšuje tak svou fyzickou kondici a zvyšuje svůj potenciál ve zvedání těžkých předmětů. Už tolik nepotřebuje ohánět se svým srpem, a i když dovednosti s ním příliš netrénuje, pořád by ho zvládl ovládat. Dýku má pořád rád, je rychlejší a flexibilnější a sem tam si s ní zatrénuje. I běhání je dovedností, která mu není cizí a věnuje se jí doposud, i když ne v takové míře. Prostě se občas proběhne v přírodě na kraji Panemu a snaží se přemýšlet o pěkných věcech, což není zrovna nic jednoduchého. Činnosti jako šplhání a lezení už příliš nevyhledává. Ne že by na to neměl sílu, ale už prostě není tak hbitý a mrštný. Aréna ho také naučila rozdělávat oheň, ale více než o dovednosti je to spíše o štěstí a trpělivosti. Sestrojovat a pokládat pasti ani teď neumí, ale on ani neměl potřebu a chuť se to učit. Po vítězství mu dokonce řekli, že se bez toho už teď obejde a zdá se, že nelhali. Jídlo má teď po ruce pokaždé, kdy si jen umane. Kvůli zlepšení síly v rukou už není tak zdatný na ruční vyrábění a tvoření. Uzly se stačil naučit a nic složitějšího ani nepotřeboval a teď už nemá snahu se nic nového v tomto oboru učil. Co se ale rozhodl učit a věnovat se tomu jsou bojové sporty. V souboji tělo na tělo v aréně příliš nevyčníval a to ho štvalo. Teď se mu to aspoň může hodit během konfliktů a když si někdo bude moc dovolovat, prostě s ním švihne o zem a půjde dál. Ve volném čase si zkouší ovládat ruční zbraně, ale už to není příliš srp a nebo dýka, sází spíš na těžší nástroje jako sekera nebo meč.


[ before the Hunger Games ] Byť mu jeho kraj, a také rodina, dává dost šancí, jak se, alespoň částečně, připravit na Hry, přesto nemá přístup do žádného výcvikového centra, a tak lze očekávat, že z něj žádné zabijácké eso nebude. Neví pořádně, jaké to je, se postavit člověku, kam jej zasáhnout, a jak mu ublížit, co nejhůře. Ve škole už sice něco o anatomii slyšel, ovšem ani žádný kdovíjaký lékař z něj jistě také nebude - v přírodě by vlastně nenašel ani žádnou schopnou bylinku. Bez sirek neumí rozdělat ohýnek. Ne, že by nedokázal postavit vatru, ale vzít si dřívka a rozdělat s nimi oheň, to od něj tak nějak čekat nelze. V přírodě by jistě také nepřežil se svou neznalostí lovu. Nikdy nic pořádného nechytil, leda kromě rýmy. Nedokáže si navíc představit, že by v aréně jen tak mohl někoho odkrouhnout, ta představa se mu poněkud příčí. Stejně tak si nedokáže představit, že by někdo mohl usilovat o jeho krk. Navíc je tu ještě jedna věc - jako typická Devítka neumí plavat.

[ the days after ] Jelikož nikde neměl šanci se to naučit, k jeho největším slabinám stále patří neznalost plavání. Také nabral víc svalové hmoty a proto už není tak rychlý a mrštný, ale nějaká drastická změna to není. Bylinkářství opět nepatří k jeho oblíbeným a silným stránkám, i teď by sázel na štěstí a buď by se daná rostlinka jíst dala, nebo by jí zkusil ochutnat jen jednou a naposled. Co se týče psychických vlastností, změnil se. Aréna ho poznamenala a jak je asi jasné, k horšímu. Už příliš nevěří lidem a je pro něj těžké seznamovat se s novými lidmi. Po hrůzách z Her získal respekt k lidem a je jedno, jestli je to vyzáblá dívčina a nebo vypracovaný hromotluk. Lidé jsou zrádní a i na pohled milá a hodná dívenka může vrazit nůž do zad. Nedá se říct, že by na lidi úplně zanevřel, ale důkladněji si teď prověřuje, s kým má tu čest. Když ho to popadne, občas propadá depresím. Jindy jsou slabé a vytratí se za pár minut, jindy zase vydrží pěkně dlouho. Od svého vítězství se začal bát krve ve větším množství, v aréně jí bylo plno a proto mu připomíná tamní hrůzy. Nechce se už o svém ročníku her bavit, přeje si aby to všechno znovu vyšumělo a on si mohl v klidu užívat normální, běžný život.


[ before the Hunger Games ] Narodil se do rodiny farmáře, jako druhý syn. Kromě staršího bratra má ještě jednoho, o pět let mladšího bratra. Jeho rodina se nikdy neměla úplně nejhůř, ale taky se nikdy neměla úplně nejlépe. Nikdy nebyli kdovíjak bohatá rodina, ovšem alespoň měli vždy co do pusy. Denny, ani jeho bráchové, nebyli nijak rozmazlení, a vždy spíše vše dělali pro rodinu, a všem byli věnováno dostatek pozornosti. Denny navíc, společně s bratry, už od mala často pracoval. Nejprve jen pomáhal v domácnosti s "chlapskými" pracemi, a jakmile byl starší, začal pomáhat staršímu bratrovi a otcovi s jejich farmou, zatímco jeho roli převzal mladší bratříček. Hrozba Hladových her se nad nimi snášela každým rokem, když byla sklizeň, ale jejich jména nepadala ani v jeden den. Roky plynuly, starší bratr oslavil svých devatenáct let, ovšem toho roku do osudí přibylo i jméno mladšího bratra. Denny Hladové hry nenávidí, nenávidí Kapitol a všechny jeho oběti. Kdyby byl vybrán, jistě by se snažil vyhrát pro svou rodinu, pro to, aby se měli dobře, ovšem představa, že by měl někoho jen tak zabít, se mu celkem příčí. Jeho jméno je však stále na seznamu, a tak bude trvat ještě několik let, než se přestane obávat sám o sebe.

[ the days after ] Po výhře se Braydenův život změnil úplně naruby. Už si nemusel dělat starosti, zda-li se mu na následující týden podaří zajistit rodinu a sehnat něco dobrého k snědku. To samé se dá říci i o práci, dalo by se říct že zajištěný je dost a nemusí hnout ani brvou. Spolu se svou rodinou se rozhodli farmu prodat a přestěhovali se do jedné z vilek určené pro vítěze. Výhrou v aréně si dokázal splnit své předsevzetí a vrátit se domů ke své rodině. Nenávist vůči Kapitolu se v něm prohloubila ještě víc, všechny ty hrůzy které prožil na vlastní kůži se na něm poznamenali. Svou nenávist ale nemůže projevit nahlas, kvůli odporu by byl pravděpodobně popraven. Proto se snaží na veřejnosti vystupovat jen nenápadně a pokud to jde (jakože moc ne, když vyhrajete hladové hry), straní se spíš někde na okraji společnosti a větší společnosti. Už jako kluk z obyčejného kraje byl skromný a skromnost mu zůstala. Má rád své soukromí a sláva, kterou mu výhra v soutěži přinesla není nic pro něj. Nemá rád fotografy a veškeré pisálky, kteří ničí jeho soukromí život a píší o něm jen samé fámy a lži. Svůj volný čas tráví nejraději v posilovně, kde si rád dává pořádně do těla. Další jeho oblíbenou zálibou je psaní, své pocity a myšlenky rád sepisuje do knih. Ovšem nejedná se o profesionální tvorbu, prostě se jen potřebuje vypsat, když nerad sdílí své myšlenky a pocity společnosti. Od své výhry si začal více užívat života. Příležitostně se rád napije (především dobré whiskey) a nebo si dá slavnostní doutník, přesto z něj nelze dělat opilce a nebo vášnivého kuřáka. Co se týče mentorování, rozhodl se jít svým svěřencům dobrým příkladem a na nadcházející hry jim maximálně pomoci.


× o doplnění si napiš na e-mail

Archer Francis Jr.

9. november 2014 at 15:12 | Quinn


Player: Diddi

FC: Ty Simpkins → Keenan Tracey

Mentor: Callista Allen

Victory year: 122nd Annual Hunger Games

Hobby: Kreslení, Parkour

Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 25


Token: Ježeček z borové šišky


[ arhčr frencis .džej ár. ]



[ before the Hunger Games ] Díky jeho malému vzrůstu mu nedělá sebemenší potíže být nenápadný, avšak jeho povaha je k tomuto docela dost opačná. Je rád středem pozornosti, to ale neznamená, že neumí být zticha. Je to veliký šprýmař, rád vyrábí různě složité pastičky, díky kterým dělá docela velkou neplechu svému okolí, hlavně jeho sestrám Leonie a Gabby. Nejednou se kvůli jeho kanadám dostává do problémů - svým způsobem je to umělec, jako jeho matka. Umí se celkem slušně přetvařovat. Má díky tomu celkem dobré reflexy a taky je díky tomu dost vynalézavý. Jelikož pochází ze Sedmičky, tak by bylo celkem divné, kdyby se neuměl ohánět sekerou. Umí se s ní pořádně rozmáchnout, ale jeho výška bojkotuje jeho sílu. Sekeru držel prvně v pěti letech, kdy s ní štípal dříví na zimu. Postupem času se však rozhodl, že s ní zkusí trénovat, aby byl případně připraven, kdyby ho vybrali do arény. Teda ne, že by si věřil, že má nějakou šanci, kdyby ho vybrali v tak brzkém věku, ale aspoň by se mohl trošku zkusit bránit. když berete jako posilování vykládání a nakládání nasekaného dříví, tak v tom případě i posiluje. Zvládne poznat několik jedlých rostlin, ale jen opravdu několik. Další vlastností, které se naučil díky kraji, je lezení po stromech. Toto ho dokonce i baví, protože přece přeskakovat z větve na větev je sranda ne? Také rád běhá. Nevadí mu dlouhé tratě ani ty krátké.

[ the days after ] Splašily se v něm hormony a najednou nám vyrostl. Díky bohu. Byl z té své výšky tak zoufalý, že se učil na chůdách! Říct, že v tom byl hodně mizerný, ani zdaleka nevystihuje, jak příšerný na nich byl. Sekeru neodložil. Začal s ní trénovat a umí se s ní pořádně rozmáchnout, teď ještě víc. Má na to i větší sílu. Začal posilovat, aby taky ne, když měl za spojence profíky, vedle kterých vypadal jako naprostý podvyživený vyžle a ustřelený kecky zároveň. Chudáček. Z arény si teda odnesl dost mizerný názor na svou postavu, ale teď s ní už je docela spokojený. Začal se věnovat parkouru. Hrozně ho to baví, jelikož je takovej hyperaktivní a skákat po všemožných stavbách je děsně super. Jeho začátky byly trošku bolestivý, ale to mu nevadilo, zažil už horší bolest. Teď už je v tom relativně dobrý a pořád se zlepšuje a zkouší nové triky. Další věcí, se kterou začal, je kreslení. Prostě vezme tužku, papír a kreslí. Je to něco co má po mamince a uklidňuje ho to. V kraji už není středem pozornosti kvůli svým kanadským vtípkům. Ty si nechává pro své milované sestřičky nebo do Kapitolu. Není to tím, že by ho nebavily. Problém bude spíše v tom, že jich vyvedl už tolik a neví, jaké další by měl tvořit nebo si nedokáže vybrat ten nejlepší. Tím pádem zaměřil svou energii na parkour, kreslení a nějaké to posilování. Pořád dokáže rozeznat nějaké jedlé rostliny. Dokonce se naučil plavat, teda ne, že by měl zrovna moc na výběr... Bylo to něco jako "Buď plav, nebo se utop", když ho ta ďábelská bytost strčila dolů z paluby a smála se tomu, jak se hezky "roztomile" topí - teda tak to vidí on. Samozřejmě si to vyzkoušel ještě párkrát poté. Asi se z něj přece jenom stal bojovník.


[ before the Hunger Games ] Kdybyste se ho zeptali, co je jeho největší slabinou ihned by vám odpověděl, že tím je jeho výška. A proč? Protože kvůli ní nemá takovou sílu jako ostatní kluci jeho věku. Tím pádem jestli proti němu bude v aréně stát někdo starší vyšší a silnější bude si muset vystačit se svou rychlostí a mrštností. Kvůli těm jeho vtípkům je oblíbený a nesnášený zároveň. Také kvůli nim létá v samém průšvihu, ale na jednu stranu je za to rád protože tím přidělává i práci jeho otci. Neumí plavat a asi by ani nechtěl. Přece jenom tam plave kdejaká bestie. Nepozná všechny jedlé rostliny stoprocentně, takže by se mu mohlo stát, že se jednoho krásného dne nějakou tou kytičkou otráví. Co se týče jeho orientace, tak pokud tu cestu nezná nebo si nedává pozor kudy jde a není tam něco neobvyklého, tak se zvládne ztratit. Další jeho velkou slabinou jsou jeho milované sestřičky. Kdyby jim někdo někdy chtěl něco udělat, tak by ten dotyčný rozhodně nevyvázl bez újmy - jak už psychické nebo fyzické. Udělal by pro ně cokoliv. O tom ať nikdo nepochybuje. Kromě té zmíněné sekery neumí zacházet s žádnou jinou zbraní. Ani neměl možnost se k nim nějak dostat, ale tak pokud se mu u Rohu povede sebrat sekeru, tak by mu to nevadilo. Zajisté je alespoň viděl v jiných arénách.

[ the days after ] No jelikož vyrostl, tak už svůj vzrůst jako slabinu nebere. Rozhodně sem patří chůze na chůdách. Vážně je u něj slovo mizerný slabý. Málem si u toho desetkrát zlomil obě nohy. Problémům se snaží vyhýbat, ačkoliv se mu začíná líbit ta nezákonná aktivita, kterou někdy podnikne ještě s někým jiným. Ten pocit se mu líbí, ale sám by do toho asi nejspíš nešel, ale možná se to časem změní. Ve výcvikáči se držel pouze sekery, takže se nenaučil zacházet s něčím novým. Žádné nové senzační zbraně si nevyzkoušel. Nerozpozná žádné nové jedlé rostliny, jenom ty, které už znal a to ne všechny stoprocentně, takže tu pořád zůstává riziko otravy. Pořád nemá v lásce sprint. Není v tom zrovna nejrychlejší. Mívá ošklivé noční můry, ve kterých před sebou vidí tu příšernou hydru, které nemůže utéct, ať běží, jak jen může - to je to nejmenší zlo - v další zase znovu a znovu sleduje, jak se jeho spojenci Sylver a Greer, kteří pro něj byli jako rodina, zabíjejí a ať dělá, co dělá, nedokáže jim v tom zabránit. Takže se kolikrát probudí s prázdným výrazem nebo se slzami a v duchu pořád křičí jejich jména a prosí je, aby toho nechali. A nedávno mu přibyla další, ve které vidí, jak umírají jeho první svěřenci v aréně a on s tím nemůže nic udělat. Ten pocit bezmoci je na těch nočních můrách to nejhorší. V hodně těžkých chvílích se mu vybaví slova "buď bojovník" to ho přiměje se vzchopit a zároveň ho to i dost raní.


[ before the Hunger Games ] Narodil se do chudé rodiny jako prvorozený syn. Má dvě mladší sestry, které jsou dvojčata. Takže vždycky, když vyvede nějakou kanadu jim, tak od nich to schytá jednou tak hůř. Vždycky by pro ně udělal první poslední ať to stojí co to stojí. Jeho maminka byla něco jako umělkyně v jejich kraji. Bohužel zemřela při porodu Gabby a Leonie. Leonie je ta starší, sice jenom o sedm minut, ale je starší než Gabby. Obě jsou jejich matce hodně podobné, ale Gabby o malinko víc, ačkoliv to nikdy neřekl ani jedné z nich. Možná je to tím, že Gabby zdědila po ní to nádherné kreslení. Leonie je zase trošku víc podobná jemu, i když i on umí docela pěkně kreslit. Ačkoliv má vzpomínek na mamku málo, je za ně opravdu rád a nejvíc si cenní té, kde mu vyrobila jeho talismánek ve tvaru ježečka, kterého mu vyrobila, když byl ještě malý. Co se týče jeho otce, tak ten se raději stará o jeho sestry než o něj. Asi je to tím, že ony nejsou tak problémové, ale to je jedno. On je radši, že se stará o ně, protože jsou to jediné na čem mu záleží. Pokud se stane, že se o něj jeho otec zajímá, což se moc často nestává, tak je na něj vždy jen naštvaný a přísný. A nezapomíná mu říkat, jakým je pro něj zklamáním. Když se mu jeho pastičky vymknou z rukou, tak to není zrovna moc příjemný, ale zatím to nikomu neublížilo - no možná jenom trošku psychicky. Většinou se díky nim dostane do středu pozornosti a o to mu také jde. Miluje, když se může předvádět, ale někdy to fakt přepískne až je to životu nebezpečné. V kraji je většinou oblíbený, nebo si to alespoň on myslí.

[ the days after ] Hned jak vystoupil z vlaku, se na něj sesypaly jeho sestřičky se slzami v očích. Byly tak šťastný, že je zpátky. První měsíce si užíval, že je znovu vidí, ale pak mu začali připadat neuvěřitelně otravný. Pořád za ním všude chodily, takže měl klid jedině, když byly ve škole, ale to ho pro změnu chodil otravovat otec. Toho se zbavil, když se s ním dohodl, že mu dá dostatek peněz na jídlo a další věci. Takže se jejich vztah nijak nezměnil, ačkoliv se k němu doneslo, že plakal, když ho vybrali. V kraji si připadal, jakoby byl pořád zavřený v aréně. Později to už nevydržel, takže sedl na vlak a vyrazil do Kapitolu. Po několika dnech se mu po nich, ale začalo stýskat, takže se vrátil zpátky a nezapomněl ani na nějaké pěkné dárečky pro ty dvě zlatíčka, která vyšla ze cviku a chytí se do každého žertíku. A takhle se to u něj pořád střídá. Kapitol, kraj, Kapitol, kraj. Samozřejmě nezapomínal pěkně rozmazlovat dvojčátka. Večírky! Ty si okamžitě oblíbil. Líbí se mu ta atmosféra, ta pozornost, co mu je věnovaná a - co si budeme nalhávat? - ty stoly se sladkostmi. Sladkosti, další věc, na kterou si rychle zvyknul. Díky tomu, že vyhrál tak mladý, si mohl užívat bezstarostného života, ale on se těšil, až konečně bude moct pomoc svým svěřencům. Věřil, že jim dokáže pomoct. Když tedy ten den konečně přišel, tak pomalu skákal nadšením, které ho přešlo hned po sklizni. Jeho svěřenci se chtěli hned zabít, ale nakonec to mezi nimi vyřešil, ačkoliv ne na dost dlouhou dobu, jak se potom ukázalo. Jeho první svěřenci a hned s nimi měl takový starosti. Bylo to s nimi jako na horské dráze a i přes to si je oblíbil. A znáte to, přijde první láska, první polibek a první zlomené srdce, tohle bohužel není tak docela jeho případ. Kdyby ho nechala, tak by se s tím mohl smířit, nebo kdyby ji přestal milovat, ale ona umřela a nechala ho zlomeného, zdrceného a hlavně prázdného. Vidět ji umírat pro něj bylo hrozný. Myslel si, že bez ní svět ztratil smysl, ale už ví, že je plno dalších důvodů, proč žít. Je to přece náš malý bojovník a navíc ho dvojčata provokovala těma svýma žertíčkama.


× Claudia Riqueti - To je takovej miláček v podobě vysoký blonďatý žirafy - teda jestli se někdo nerozhodne, že by jí slušel na hlavě pěkně inkoust - která se na něj stejně nemůže zlobit, ať už od něj schytá jakýkoliv žertík. A že už jich od něj schytala docela dost. Je pro něj jako starší sestra. Prošli spolu už párkrát těžkým obdobím. Někomu kdo je nezná, by se dokonce mohlo i zdát, že spolu chodí, ale nikdy mezi nimi nebylo nic víc než sourozenecké pouto. Udělal by pro ní cokoliv, kdekoli a v jakoukoli hodinu. I kdyby mu volala ve tři ráno, což většinou dělá on jí, tak by jí to zvedl. Je to prostě Claudi.

× Desirée Mason - Ďábelská bytost, kterou má rád, i když ho chtěla (z jeho úhlu pohledu) utopit. Někdy je na ní trošku drzý, ale to mu moc neprochází. Teda když je na ní naštvaný, tak je drzej hodně a je mu i jedno, když mu dá nějakou tu ránu. Je to v jeho životě největší autorita jakou kdy měl, teda co si pořádně pamatuje. Dokonce jí i dost poslouchá, ale ona o tom samozřejmě nesmí vědět. Má jí z nějakého neznámého důvodu rád, ačkoliv by jí to nikdy neřekl, jelikož by se mu nejspíš za to vysmála.

× Ezra Donnovan - Seznámili se ve vlaku na Turné vítězů a jelikož tam nebylo nic moc dělat, tak se tam Archer spřáhl právě s Ezrou, kterého tam donutil hrát na kytaru. Moc se s ním nezná, ale přijde mu, že je fajn a je s ním sranda. Teda alespoň když může dav fanynek přesměrovat ze sebe na něj. Sice se moc neznají, ale Archer by ho označil jako kámoše, jelikož byl zatím pro vše, co spolu vymysleli. A to, že se moc neznají, taky ovlivňuje to, že jsou každý z jiného kraje.

Ezekiel Arthur Pott

17. september 2014 at 20:31 | Larsyn


FC: Ian McKellen


Victory year: 92nd Annual Hunger Games

Hobby: Návrhář, experimenty s jedy a chemikáliemi


Age: 60


Token: Stříbrná psí známka s hlavou reprodrozda


[ ezekiel artur phot ]



[ before the Hunger Games ] Ezekiel se odmala pohyboval kolem chemikálií používaných pro barvení a čištění látek, proto se je naučil bezchybně rozeznávat a začal je studovat. Naučil se, které látky jsou prudké jedy, které omamné a nebo které jen příšerně smrdí. Kromě tohoto patřila mezi jeho oblíbené činnosti lukostřelba, z luku se naučil střílet úplně sám, dokonce si luk a šípy vyrobil. Brzy ráno a k večeru chodil tajně do lesů lovit, aby vůbec doma měli co jíst. Krom lovu v lese sbíral i různé lesní plody, bylinky a houby, takže poměrně snadno rozezná rulík zlomocný od borůvky a tis červený od brusinek. Ví, které bylinky jsou léčivé, a které naopak prudce jedovaté, lehce si poradí s většinou zranění. Při lovu a pobytu na zakázaném území se také musel umět dobře skrývat před mírotvorci, tudíž ani v maskování není špatný. Se zbraněmi se moc nesetkal, jedině tak s nožem na krájení masa a svým lukem. Ale velmi si oblíbil foukačku s jedovými šipkami, snadno přenosná a ještě k tomu nenápadná zbraň dlouhého dosahu, která téměř jistě usmrtí protivníka. Pokud tedy nemine cíl.

[ the days after ] Hladové hry si na něm vybraly svou daň. Má zrychlené reakce, jako by neustále očekával, že na něj něco nebo někdo zaútočí i přesto, že už od doby, kdy byl v aréně, uplynulo spoustu let. Je moudrý a rozvážný, dlouho nad něčím přemýšlí, než to teprve udělá, aby si byl jist, že se nic nepokazí. Řídí se totiž heslem "Dvakrát měř, jednou řež." Stále u sebe nosí svou oblíbenou foukačku, avšak vyměnil jí za pevnější, kovovou a naučil se vyrábět si pevnější šipky s delším dostřelem. Objevil několik nových chemických sloučenin, o kterých ví jen on sám a hodlá se o ně podělit maximálně tak se svými svěřenci, splátci, kteří mu byli přiděleni. Vytvořil spoustu různých čichacích solí s různými účinky, smradlavé bomby, nervový toxin do šipek a také uspávací sérum, po kterém se dotyčný již neprobudí.


[ before the Hunger Games ] Není to moc dobrý běžec a také neumí plavat, tudíž ve vodě nemá žádnou šanci na záchranu sebe samotného, natož pak ostatních. Ve spaní někdy chrápe. Není to sice žádný zvuk motorové pily, ale bystřejší splátce by ho mohl odhalit a zabít. Nesnese pohled na krev, jakmile nějakou spatří, odvrací zrak a zvedá se mu žaludek. Jakmile však přejde panika, umí krvácení zastavit a ránu ošetřit. Je to klaustrofobik, nesnáší stísněné prostory, jakmile se do nějakého takového dostane, snaží se ihned dostat odtamtud pryč.

[ the days after ] V aréně se jeho kondice poněkud zlepšila, ale s rostoucím věkem už ztrácí svou výdrž. Oblíbil si turistiku, za den je schopný nachodit klidně i pět až deset kilometrů a ještě toho nasbírat nějaké houby, ale kdyby měl běžet, asi by to už nezvládl. Leda možná kdyby mu opravdu šlo o život. Má pomalý start a po sto metrech už mívá problémy udržet tempo. Delší trasu jak 500 metrů nezvládne uběhnout vůbec, spíše ujít rychlou chůzí nebo v mírném poklusu, ale dává přednost procházkám s holí v ruce, kterou má spíše jako módní doplněk, ale v kopci se mu přeci jen hodí. Plavat stále neumí, nad hladinou se neudrží, avšak celkem obstojně se potápí... tedy spíše topí. Jestli by měl zemřít utopením, tak ať je to alespoň se stylem. Na čtení potřebuje brýle a jeho pohled do dálky také není zrovna jestřábí, pomalu se u něj objevuje krátkozrakost, Ezekiel uvažuje, že by si nechal oči spravit v Kapitolu, ale zatím se k tomu neměl. Krev stále nemusí, ale už to na něj nemá takový vliv jako dříve, Hry ho zocelily. Klaustrofobikem zůstal i nadále.


[ before the Hunger Games ] Narodil se do rodiny oděvních návrhářů. Jak nečekané u Osmého kraje, že? Jak už jsem zmínila, odmalička vynikal v rozeznávání chemikálií a jedů a hodlal to využít, kdyby ho vybrali jako splátce. Ba dokonce byl připravený ty Hry vyhrát. Ezekiel je poměrně urostlý (183 cm) muž. No i přesto Pod huňatým klenutým obočím se nachází pár ocelově modrých očí, které neustále zkoumají okolí. Mezi nimi tkví celkem široký nos a pod ním úzké rty. Často se usmívá a i v očích mu je vidět šibalská jiskra malého kluka. Jako správný obyvatel Osmého kraje se samozřejmě umí obléknout, rád nosí slušivé obleky a košile, avšak nepohrdne ani pletenými svetry ze stoprocentní bavlny nebo klobouky. Klobouky má totiž moc rád, má jich doma celou sbírku a kdykoliv je možnost, nějaký si na sebe vezme. Má trochu poleptané ruce od chemikálií, ale nic závažného to není, jen pár jizev.

[ the days after ] Po Hrách chvíli zůstal v Kapitolu, kde si užíval blaha, krásných žen a bohatství, ale brzy ho to přešlo a po dvou letech se vrátil zpátky do Osmého kraje, kde pokračoval ve svých experimentech a vynalézání. Když ho bylo potřeba, tak mentoroval. Také chodil častěji do lesa, kde trénoval lov, lukostřelbu a podobně. Chodil a stále chodí běhat, aby zlepšil svou fyzičku. Když má čas, navštěvuje Kapitol, ale už ho tak neláká jako dříve, dalo by se i říct, že ho omrzel. Ženy ho už nechtějí i přesto, že vyhrál Hry, raději sáhnou po mladších vítězích. I ostatní Kapitolské věci ho poněkud nudí. Vlastně do Kapitolu jezdí jen v době Her, aby pomohl splátcům ze svého kraje, a inspirovat se Kapitolskou módou pro své vlastní modely pro Osmý kraj.


× o doplnění si napiš na e-mail

Wynter Emerson Caelum

25. august 2014 at 16:36 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Marina Laswick

Mentor: Christian Jack Rutherford

Victory year: 126th Annual Hunger Games

Hobby: Graffiti, organizátorka večírků

Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 25


Token: Kožený náramek


[ vintr emerhsn sejlam ]



[ before the Hunger Games ] Schopnost bojovat má na úrovni pravé profesionálky. Ačkoliv se nikdy tolik nevyskytovala ve výcvikáči, našla si jiné způsoby jak trénovat. Sice centrum navštěvovala už od mladičkého věku, takže se naučila i něco jiného než jen bojovat, jelikož tam mají pro děti lehčí výcvik, který se plně nesoustředí na přísný boj. Má úplný základ na Hladové hry, ve kterým by měl excelovat každý, kdo si říká profík. Tudíž jak bojovat a jak být nejlepší skoro ve všech kategoriích co se dá, aby dosáhla svého vítězství. Celkem jí jako malou bavily rostlinky, takže neměla problém si vzít knihu a pilně si v ní listovat. Přece jenom je to k něčemu užitečné, rozpozná tak mnoho jedlých, jedovatých a léčivých bylinek. Pokud by se s nimi setkala, určitě by tyto byliny hned poznala, ale kdyby po ní někdo chtěl názvy, tak ty vám s nejvyšší pravděpodobností neřekne, protože nikdy neměla paměť na odborné názvy, jinak s těmi jednoduššími samozřejmě mít problém nebude. Nejvíce se vyřádila na boji zblízka, měla tak možnost si vybíjet zlost, kterou v sobě neustále držela. Ráda se dostávala do potyček s jinými lidmi, ale naštěstí se nikdy nedostala do takové pozice, kdy by se musela ocitnout v nemocnici. Nebojuje jen pěstmi, kdyby si musela vybrat, tak by to byla mačeta, sekera, katana nebo nějaký kratší meč a vlastně jakákoliv jiná věc, co má ostrou čepel - většinou ale vždy volí boj tělo na tělo, protože to je to pravé měření síly. Moc si nevyžaduje pomoc od ostrých předmětů, pokud není nouze. Bohužel, mimo výcvikové centrum žádnou svojí zbraň nevlastnila, takže nemohla trénovat jinde a ani si zbraně nemohla vyzkoušet na živé duši. Ona ale stejně není ten typ, co by jen tak bezdůvodně zabíjela - její oběti si to musí buď zasloužit, nebo by zabíjela o pozici v Hladových hrách. Avšak může nastat chvíle, kdy se rozčílí a člověka bezhlavě zmasakruje. Dost se ale baví na tom, že může někoho dostat do vážných situací a sama dost intrikuje se svým životem, takže zkouší adrenalinové činnosti, což taky proto ty potyčky s jinými, ale ty jsou málo účinné. Wynter neměla často co dělat, takže v centru byla neustále. Není teda divu, že jí to přestalo postupem času bavit a pak se po svých šestnácti letech rozhodla, že už dost. Našla si pro změnu jiné záliby, to bylo třeba sprejování - podle ní umění. Také freeruning je pro ní dobrá odreagovačka, kvůli tomu se zvládá rychle dostat přes překážky nebo třeba vylézt šupem na nižší ploché zdi. Prostě zvládne téměř všechny překážky, které jsou lidsky přemožitelné. Takhle několikrát utekla před mírotvorci, když se jí snažili chytit při činu a dosud nikdo stále neví, kdo to po kraji sprejuje. Nevadí jí horší životní podmínky, protože je takové dítě ulice. Není to žádný bezďák, to by si v Prvním kraji nedovolili - žije v dětském domově, jelikož je sirotkem. Ovšem, jí se tam nikdy nelíbilo, takže většinu času trávila v tom výcvikovém centru a později po ulicích. Velmi ráda kradla bohatým rodinám věci, který si buď nechala pro sebe, anebo je prodávala, pokud měla štěstí - nicméně to nikdy moc neriskovala. Je trošku kleptomanka, takže občas si prostě něco přivlastní, pak když si uvědomí, že to nepotřebuje, tak to buď prodá a v ojedinělých případech to tiše vrátí zpět jako by se nic nestalo. Krade i staré věci, mezi nimi i nefunkční elektronika, jednou takhle zvládla opravit rádio, aby znovu fungoval. Sice by sama nic elektronického neseskládala, ale co se týče oprav, to by zvládla. Má docela porozumění v návodech, mapách a vše tomu podobnému. Je to vcelku chytrá hlavička, pokud se jí chce - jen je škoda, že to moc nedává najevo.

[ the days after ] Hladové hry už skončily, ale ona se i tak nadále věnuje tréninku pro své vlastní potěšení. Všechno nedokonalé se snaží zlepšit, i když v aréně moc problémů neměla a vlastně nenalezla nic, co by jí poznamenalo. Ve výcvikovém centru ji již nenajdete, přece jenom je vítěz a mohla si tak dovolit mít vlastní místnost, kde by trénovala. Ve své vile má svoje fitness centrum, kde má nástroje všeho druhu - od běžícího pásu až po veslařský trenažér. Nechybí jí ani její oblíbené zbraně, se kterými také občas trénuje. Pokud je v kraji, tak aspoň třikrát týdně cvičí na trenažérech, aby byla krásně fit - od Kapitolských profíků má předepsaný jídelníček na zdravou výživu. Snaží se o sebe pečovat, jak jen to jde. Ráda běhá a dělá si výšlapy do hor. Předtím to byla dost městská dívka, teď už nepohrdne přírodou, takže se snaží být co nejvíce na čistém vzduchu. Kromě toho si občas dá pár minutek u boxovacího pytle či se učí ovládat sečné zbraně ještě lépe, takhle si zlepšila dovednost s mačetou, se kterou je teď kamarádka. Tyto aktivity jí udržují v klidu a kompenzuje si na nich vztek, protože nikdo nechce, aby se stalo něco nemilého. Není tedy už tak horkokrevná jako předtím, takže si rvačky jen tak nevyhledává a zkouší to vyřešit po dobrém, pokud to nejde, je připravená zakročit silou. Jak získala slávu a s ním i všechen ten luxus, už se pomalu nedostane do ulic, takže celkem polevila s freerunningem, i když to se nedá úplně tak zapomenout, jenom možná bude o trošku horší. Stále se ale tato aktivita může považovat za jednu z jejích lepších schopností. Čte a jistě se tato slečna v mnoha věcech vyzná, prostě se ráda vzdělává, taková bývala už předtím. Obyvatelé z Jedničky to nedávají moc za důležité, takže je dosti možné, že takové lidi si vedle ní mohou připadat jako tupci, ale její inteligence nesahá ani po kotníky třeba chytrého obyvatele z Třetího kraje. Jednou toužila po větší výzvě a sáhla v Kapitolu na knihu o technice, jenže toto i pro ní bylo dost a nepochopila z toho žádné slovo. Bude se tedy muset smířit s tím, že bude opravovat jen rádia. Sprejování je pro ní pořád velikou zálibou, ale svoje umělecké schopnosti dala i na papír a do organizace akcí, což to všechno, jí nesmírně baví. Cítí se kvůli tomu dobře a jak jí to zaměstnává, tak ani nemá čas na to, být depresivní. Její duše je o dost klidnější a silnější, nic jí jen tak neskolí a rozhodně se nenechá ubližovat od jiných, už není tak sebevražedná jako předtím. Našla si i čas na to, aby si vzala lekce plavání a potápění, takže teď už je z ní pořádná mořská víla a zjistila, že je to celkem švanda.


[ before the Hunger Games ] V dobách, kdy ještě chodila do výcvikového centra se soustřeďovala hlavně jen na boj zblízka se zbraní i beze zbraní, nikdy však nevěnovala čas dálkovým zbraním. Když se řekne nikdy, tak fakt nikdy, nevzala si to ani do ruky. Takový luk nebo kuše, to pomalu ani neví, na co to je. Pravděpodobně tyto zbraně už viděla, ale pro ní je boj zdálky hrozně neosobní, a proto se k tomu nikdy nehlásila a nikdy se k nim hlásit nebude, připadá jí to dost nezáživné. Ke všemu by pro ní bylo extrémně otravné, kdyby si neustále musela shánět šípy a vyrábět si je, prostě ztráta času, a v aréně už tuplem. K dalším neoblíbeným věcem patří těžší zbraně. Sekeru, tu třeba ještě zvládne a dokonce s ní dokáže efektivně bojovat, horší je to však s těmi opravdu těžkými zbraněmi, které se využívá snad už jen k tomu, aby oběť úplně rozdrtily na padrť, třeba takové řemdihy nebo palcáty. Překáží jí jejich hmotnost a co ještě víc, tak velikost a že většinu zbraní musí držet v obou rukách. Také se s nimi často unavila, protože Wynter není žádná dvoumetrová osoba napěchovaná mohutným svalstvem. Není to sice žádné kvítko, ale těmto zbraním dává palec dolů! Plavání je pro ní cizí - v tréninkovém centru bazén nevyhledávala, kanály na koupaní nejsou úplně "super delicious" a v podstatě si dávala víc za důležité umět bojovat. Nikdy moc neuvažovala o tom, že by se mohla přiučit něčemu jinému než jen bojovat. Ano, bylinky umí dost slušně, ale když půjde o techniku a něco pro přemýšlivé hlavičky, tak to ne. Sice zvládne něco opravit, ale to se nerovná schopnostem obyvatele Třetí či Pátého kraje. Všechno většinou řeší pěstmi než hlavou. Někdy se z ní stává úplný magor. Jak se jistě ví, ráda intrikuje se sebou a dokonce i se životem jiných jedinců, je to taková její tajná úchylka. Sama by si nikdy na svůj život nesáhla, ale možná by dovolila jinému člověku jí zneškodnit, pokud by byla ve velmi špatné situaci a měla by deprese. I když se zdá, že je to velmi silná osoba a je snad z ocelu, tak má občas ty výkyvy a nemá se zrovna nejlépe. No, stává se. Mnoha lidem nedůvěřuje, což by se dalo spíše považovat za silnou stránku, ale občas to není úplně k užitku. Z tohoto důvodu totiž nemá nikoho, o koho by se mohla opřít a život bez přátel je docela těžké vystát. Navenek vypadá, že jí je to jedno, ale někde hodně hluboko ní, jí to asi vadí. Není moc skvělá ve vytváření si dlouhodobého přátelství, vlastně není dobrá ani v těch krátkodobých vztazích, prostě není taková obvyklá dívka v Prvním kraji, spíše takový outsider. Někdy je až nechtěně upřímná, takže všem hned na stůl vyloží karty a poví, co si o nich myslí a nikdy to nedopadá dobře, kor když si někdo takový má tímto způsobem najít přátelé. Také kvůli tomu moc dobře lhát neumí, umí se sice přetvařovat, ale vydrží to jenom chvíli a vše pak vyjde napovrch. Ona se ale stejně moc nestará o to, jestli takové řeči a názory někomu zamrzí, prostě jsou jí city ostatních dost jedno. Alespoň tak se jeví navenek a umí to teda dost dobře uhrát. Další slabinou jsou děti, není sice milovnicí dětí, ale určitě nedokáže dítě zabít. Ani kdyby to bylo k něčemu dobré, muselo by jí to stát pěknou námahu a dlouhého přesvědčování. Ovšem, kdyby na ní dítě zaútočilo a bylo by na ní ošklivé, tak si to nenechá líbit a určitě by těmto prckům uštědřila jednu velkou ránu do nosu a byla by na ně pěkně ostrá.

[ the days after ] Ani po Hrách nenalezla zálibu v dálkových zbraních, stojí si za názorem, že je to slabošská zbraň. Stejně tak nezměnila názor na těžké zbraně, zkusila sice palcát, ale nezaujalo jí to. Není ten typ člověka, co má tu nutnost člověka úplně zmasakrovat. Vždycky se řídila tím, že ten člověk musí udělat něco zlého, aby si zasloužil takovým nechutným způsobem zemřít. Také zjistila, že s trojzubcem a kopím asi nebudou úplně kamarádi, ten styl boje jí nesedne. Sice si je nevyzkoušela, ale je naprosto jasné, že jí to nepůjde, protože v tom má úplně jiný systém. Snažila se o to, aby měla výjimečné schopnosti i v technice, jenže marně. Takovým blábolům neporozumí ani ona. Možná kdyby jí to někdo vysvětlil, jenže na to ona nemá trpělivost, je to pro ní až moc složité a hlavě zamotané. Je stále stejně upřímná jako předtím, nic jí nezabraní k tomu, aby byla ticho. Má sice jako vítěz dost velkou imunitu, ale někdy by přece jenom měla být raději zticha. Stále nemůže zabíjet děti, je to prostě symbol nevinnosti. Vždycky ohrnovala nos nad těmi, kteří byli něco méně než ona - chudý kraje, ubulánky a podobná individua. Jenže už pochopila, že tímhle se prala i ona mezi svými vrstevníky ve svém kraji. Takže si slíbila, že není ten šikanátor a nebude ubližovat někomu, kdo si to nezaslouží. Jako jestli přijde urážka na ní, tak to samozřejmě nemá problém ihned udeřit pěstmi. Dokonce umí lépe vyjádřit své emoce, za které se tiše stydí. Možná jen proto, že je to pro ní dost slabošské, ale na druhou stranu je to zase lidské. Pouští si k sobě víc lidi, což znamená, že je bude mít i ráda a nebude je jen snášet. Je to od jejího minulého Já dost odlišné, a tímto je emočně zranitelnější. Dává víc najevo svoje city. Její vztah se životem se změnil, takže se bojí dne, kdy přijde její smrt, buď bude zabitá někým, nebo pojde přirozenou smrtí. Být zabitá je na nic a stáří jí taktéž dost děsí. Senilita bude pravděpodobně vopruz. Každý dnem se učí a něco nového nachází, takže se třeba zjistí nějaká její slabina. Prozatím to vypadá, že toho moc po aréně nemá. Nic strašného tam totiž nezažila a je mezi těmi šťastlivci, co neměli tak hrůznou arénu.


[ before the Hunger Games ] Představuje se vám 172 centimetrová blonďatá Wynter Caelum, chladná je podobně jako sama Zima. Svoje rodiče nezná a zemřeli nějakou nehodou, nevrtala se v tom, takže o nich neví vůbec nic. Takto vlastně nikdy nezískala tu rodičovskou lásku, a proto je z ní taková osoba, kterou se stala pod svým velením. Není moc společenská a přívětivá k lidem, protože většinu prostě jednoduše nesnáší. Všichni v Prvním kraji se jí jeví jako rozmazlení frackové a ty přímo nesnáší, ohromně je nenávidí. V dětství si z ní dost utahovali jen kvůli tomu, že nemá takové jmění jako oni. Vnitřně jí to dost ničilo, ale navenek se jevila jako silná a sebevědomá dívka, což na ní můžete obdivovat. V soukromí je dost citlivá, nedává to nikomu najevo, protože by pak mohla ztratit tu svojí Ocelovou image. Taktéž nemá úplně v oblibě, když jí někdo volá jménem Wynter, vůbec se jí to jméno nelíbí, a tak si nechá říkat Cae. Úsměv, nebo jen náznak toho, je u ní velice vzácné, a když už se stane, tak to většinou není ani upřímný. Smyslu pro humor za tu dobu moc nepobrala, jelikož si takovéto vtípky nemohla s nikým vyměňovat, když je to taková samotářka, že? A i když se to může zdát velice smutné, Wyn se prostě nerada směje a většinou má ten svůj "resting bitch face", což se jí úplně krásně hraje do její chladné role. Sice to jméno nemusí mít ráda, ale má ho vcelku právem. Samozřejmě to není žádná mrtvola, takže nemůže neustále nosit svojí kamennou tvář, překvapivě umí i jiné grimasy, ale zase nic přátelského od ní nečekejte - mračit se a probodávat lidi zabijáckým pohledem, to jí jde po rozdávání pohlavků moc dobře. Udržuje si odstup od lidí, jenže to ani není složité, když o tu její společnost nejeví zájem moc lidí. Pokud se s někým kdy bavila, tak toho člověka zvládá snášet - trochu asociál. Avšak má někdy dny, kdy se dokáže s člověkem bavit a udržovat se s ním v kvalitní konverzaci, pokud ten někdo vydrží její občasné kousavé poznámky. Má dost prořízlej jazyk. A filtr? Ten se někam ztratil. V kraji ji jiné holky moc nepovažují za normální, když k tomu přidáme její styl oblékání, tak by se každá princeznička v bohaté rodince zeblila. Jí na tom nepřijde nic hrozného. Ano, není to ten nejnovější trend, ale zase si nemyslí, že by se oblékala nějak děsivě nebo jako bezďák. Prostě normální oblečení, občas ušmudlané a někde roztrhané, ale ona nemá nikoho, kdo by se o ní staral a kupoval jí věci. Stejně nikdy neměla zapotřebí být jednou z těch namyšlených dívek, i když se to celkem protiřečí, protože ona je taková "arogantní" slečinka, sice ne v takové míře jako ty princezny, ale umí někdy být dost povýšená. Určitě tomu tak bude, pokud se setká s chudšími kraji a nebo s vybulenejma splátcema z jiných krajů. Nad těmi se povyšovat bude. Názory jiných jí většinou nezajímají, ale pokud ji někdo pomluví, tak to už nevystojí a vůbec všechny lži nesnáší, ona sama vůbec nelže a tato nenávist k pomluvám si vypěstovala kvůli těm pipinám z luxusního kraje, co o ní povídají špatné a také dost nepravé věci. Nikdy si to nenechala líbit, protože se vždy pomstila tím, že je buď naprosto znemožnila, nebo je zmlátila. Po těch letech v sirotčinci nějak přežívala a o sebe se starala sama. Nedá se říct, že z ní je naprosto úžasný člověk, ale mluvě o přežití, je to ukázkové. Životem tak nějak proplouvala a vždy bylo štěstí na její straně.

[ the days after ] Kdyby se mělo mluvit o totální změně, Wynter je toho brilantním příkladem. Moc sice nevyrostla - jen takové 2 cenťáky, takže měří už 174. Po aréně se změnila spíše v chování, začala si života více vážit a už tak moc se svým životem neintrikuje. Touha po adrenalinu v ní nadále zůstává, takže je pro každou špatnost. Jako vítěz získala krásnou vilu a nechala si u toho udělat takovou malou džungli, ve kterém se nachází její mazlíček Ex - je to krajta tygrovitá. Moc se o něj nestará, spíše ho nechává úplně volně v džungli. Je tam spíše jen kvůli tomu, aby odehnal nevítané hosty. Luxus a na všechno kolem si rychle zvykla, dokonce se kolem ní začalo točit víc lidí, protože už se netváří tak, že by chtěla každého zabít. Ke všemu k tomu nemá žádný důvod, pokud jí ten důvod nedají. Většinou se nestará o to, co si o ní lidé myslí. Je svá a je se sebou spokojená, nehodlá se měnit jen kvůli tomu, aby ji měl někdo rád. Arogance se stále nezbavila, akorát je zmírněná. Už by si jen tak nešla dovolovat na slabší, ale pořád je toho názoru, že je zřejmě lepší než někdo jiný. Na veřejnosti se jeví velice sebevědomě a někdy si hraje na někoho jiného, bude to hlavně tím Kapitolem, který si na ní už udělal nějaký štítek, takže občas jenom předstírá, aby lidi pobavila. Stejně má pocit, že nikomu nezajímá, jaká doopravdy je. Jen málokterým se dokáže úplně svěřit, ale pokud s ní strávíte víc času a budete s ní komunikovat, lze ji přečíst z veškeré té upřímnosti. Nadále zůstává faktem, že nemá ráda dost lidí. Snaží se ale každému vyjít vstříc, i když to zrovna úplně nejde. Občas má na lidi ten svůj drzý názor, který nutně musí říct nahlas. Umí i držet jazyk za zuby, jen to musí sama chtít. Přátelé si stále vyhledává těžko, ale dokáže se bavit s každým o čemkoliv. Je to docela pokrok, když vezmeme v potaz, že předtím se od společnosti dost izolovala. Jenže čas v Kapitolu udělá divy. Je nepředvídatelná, dokáže jednou udělat to a podruhé zas něco úplně jiného. Nebojí se ničeho a zkusí cokoliv, ale taky se to nesmí přehánět, protože červi byste jí nedonutili jíst, jinak se zvládá vypořádat s každou novotou, změnou a prakticky čímkoliv. Ona úplně žije tím, že nalézá nové věci, které nikdy neokusila. Jakmile se dostanete do její společnosti a bude vás mít ráda, připravte se, že to bude hodně akční, spontánní a bude se snažit o to, aby vás za žádnou cenu nenudila. Ti, kteří se nedostanou do seznamu oblíbenosti, už takové štěstí nemají - je na ně automaticky chladná, nepříjemná a dokáže jim dost zavařit. Po čase jí celkem začala štvát kleptomanie, a tak se dala na její léčbu, k tomu jí pomohl Kapitol. Zjistilo se, že příčinou toho byla její sociální segregace a občasné poruchy sebeovládání a nálady. Kvůli rozdílnostem od ostatních holek v kraji, se cítila odtržená, protože všechny měly peníze a rodinu. Ona nic z toho neměla a ještě byla skoro takovej psanec a nikdo se s ní nebavil - neměla kamarády. Po výhře se její popularita zvýšila jako nikdy předtím, nedala se tím zhltat a znala své limity. Nepustila si k sobě žádné lidi, kteří jí předtím odsuzovali, na takové zvysoka kašle. Prořízlá je stále stejně a upřímná je velmi ráda, ke všemu se slastně vyžívá v tom někoho neoblíbeného ponižovat a dělat mu trable se životem, ale nikoho nechce dohnat k šílenství nebo tak, spíše je takhle vlastním způsobem trollí. A i když nikdy nebyla úplně fanouškem Hladových her, Kapitolu dluží veliké díky za služby. Ke všemu je to super město, a vše v něm je naprosto luxusní, ale pořád si musí zvykat na jeho obyvatelé, kteří jsou trochu jinde než ona, tudíž si s nimi úplně nerozumí a jenom to předstírá. I přes její nesouhlas k Hladovým hrám, si dokázala najít zálibu investováním peněz do splátců. Má pocit, že může takto něco ovládat. Ono to ale není vůbec pravda, jenže tu fantazii jí nikdo nemůže sebrat. Je dost neutrální, nikdy vám úplně neřekne, který kraj má nejradši. Možná by každý tipoval ten její, ale zrovna ten svůj v oblibě moc nemá. Je ale pořád ten profesionál, takže neohrne nosem nad žádným lepším profíkem, který jí bude v aréně bavit. Ačkoliv se musí podotknout, že je teď dost vybíravá. Jen tak se s někým nezahazuje, většinou si u ní najde místo někdo, kdo není tolik namyšlený. Nejvíce je nakloněná k těm lepším krajům, nejvíce ty profesionální, ale nepohrdne ani Desátým krajem, který si dost oblíbila kvůli jejich vítězům, steakům a samotnému kraji, který se jí jeví jako velmi krásný. Další zajímavostí u ní je to, že si začala říkat Emerson, protože jí křestní jméno nevyhovovalo. Zvládla si to nechat změnit ve svých dokladech, takže je oficiálně i pod jménem Emerson. Jenže Wynter si musela ponechat, už z toho důvodu, že se tak narodila, takhle vyhrála a všichni jí pod tímto jménem znají. Ke všemu už jí to jméno až tolik nežere.


× Andrea Lazerpillar - Kdo by nechtěl mít na své straně mírotvorce, že? Sice to od ní může znít trochu nehezky, ale její první záměr byl takový, že chtěla větší imunitu a co je lepšího než se zkusit spřátelit s jedním z nich. Musí se ale přiznat, že k této osobě chová jakousi "lásku" jako k matce, ale to je jen proto, že je to jediná osoba, která je starší a není mozkem ten typický Kapitolan.

× Porsha - Tato avoxka se jí nějakým způsobem dokázala ukotvit v srdci. Zčásti se s ní začala bavit jen kvůli tomu, že jí je takových lidí líto. Taky je vlídnější k lidem, kteří se jí jeví jako "slabší" a ke všemu nesouhlasí s otroctvím. Také moc nemluví, takže má pocit, že jen tak něco o ní neprozradí a je to taková její vrba - možná jediná. Občas se může zdát, že je na ni až příliš hodná, ale to jen proto, aby jí rozveselila den. Má za to, že avoxové moc dobré dny nemívají a nejspíš to bude i pravda.

× Claudia Riqueti - Je to osoba, kterou by nazvala přítelkyní. Sice v tom nejsou žádné silné přátelské vazby, ale je to jediná dívka, se kterou se baví tak nějak normálně. V hledání kamarádek je velmi vybíravá, a za jiných okolnostech by určitě nepřišla za nějakou sockou z Desátého kraje, ale tento kraj na ní změnil názor v tu chvíli, kdy vkročila na jejich území. Ke všemu k ní chová jakousi romantickou náklonnost, i když to je možná jen její experimentální období.

Samuel Collins

19. august 2014 at 20:59 | Larsyn

Player: Fenhrier

FC: Tyler Posey

Mentor: Andy Nufa

Victory year: 4th Pentagames

Hobby: Pěstování bonsají, sbírání mušlí

Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 31


Token: Kožený náramek


[ sejmuel kólins ]



[ before the Hunger Games ] Samuel je chlapec peknej športovej postavy s veľkou silou. Pomáha v baniach, kde často ťahá ťažké vozíky preplnené čerstvo vyťaženým dreveným uhlím. Dokáže toho uniesť naozaj veľmi veľa. Svoju silu vie dobre používať, dokonca sa vie aj biť. Keď sa z času na čas dostane do bitky medzi vrstovníkmi, je veľká pravdepodobnosť, že to Samuel vyhrá. Všetky tie skúseností z pouličných potýčiek by veľmi rád zužitkoval pri tréningu, no keďže žije v kraji bez výcvikového centra, má chlapec hold smolu. Má znalosti byliniek. Sám niekoľko druhov pestuje a dokáže ich veľmi dobre rozoznávať. Na Samuela sa nalepilo čo-to aj z prvej pomoci, zakladania ohňa a dokonca ešte zo starých detských čias ovláda aj šplhanie po stromoch. To sa naučil v lese, ktorý obkolesuje Dvanásty kraj, a ktorý je zároveň aj zakázaným miestom. Nie je síce žiaden veľký obchodník, ale z občasných návštev čierneho trhu sa naučil aj zjednávať a vyjednávať. Pozná pár psychologických trikov a vie dostať ľudí tam, kam chce, aby sa dostali.

[ the days after ] V týchto dňoch sa aktívne venuje už len zlomku toho, čomu sa venoval pred hrami. Keďže sa nemusí báť o svoj život, má viac-menej pokojný život. Nepotrebuje vlastne žiadne vedomosti ku tomu, aby mohol žiť mierumilovný pokojný život. No on i tak z akéhosi zvyku, na sprioritňovanie telesnej stránky jeho tela, ešte vždy cvičí. Každý deň si odbehne tak minimálne štyri kilometre. Znamená to, že má veľmi dobrú telesnú kondíciu a vytrvalosť. Na to, aby si udržal silu, si doma v garáži zariadil malú telocvičňu. Každý deň v nej trénuje na boxovacom vreci a na lavičke s činkami. Nie je to nič fancy, no na udržanie a prípadné naberanie svalovej hmoty je to celkom slušné. Pestovanie byliniek sa premenilo na pestovanie exotickejších druhov rastlín a bonsajov. Ale tak vedomosti z rastlín stále má a dokonca si ich pravidelným študovaním materiálov v knihách ešte vylepšuje. Okrem rastlín ho začali fascinovať aj morské živočíchy, čoho dôkazom je aj jeho rozsiahla zbierka mušlí.


[ before the Hunger Games ] Prvá a obrovská nevýhoda Samuela je, že nevie narábať s absolútne žiadnymi zbraňami. Keby už niekoho mal zabiť, tak ho pravdepodobne dobodá nožom. Okrem neho nedržal žiadnu inú zbraň vo svojich rukách. Mnohé z nich ani nepozná. Mohol by ich poznať, keby sa díval na Hunger Games, no to on odmieta, z osobného presvedčenia. Nenávidí Hunger Games, nesleduje ich, nezaujímajú ho. Za svoju tvrdohlavosť si dokonca raz aj vyslúžil trest, kedy odmietal pozerať túto krvilačnú reality show v škole. Nie je to človek, ktorý by bol zrovna tichý. Bez toho, aby povedal svoj názor nahlas sa jednoducho nezaobíde. Rád sa chodí schovať do lesa pred svetom, byť sám. Akokoľvek by tam chcel nájsť nejakú potravu - nevie to, nikto ho to nikdy nenaučil. Takže les si skôr spája s oddychom, než ako so zdrojom potravy, alebo iných potrieb. V prstoch nemá takú jemnú motoriku, aby sa mohol venovať nejakým ručným prácam, alebo niečo, čo treba robiť úplne presne. Svoje ruky používa najčastejšie z tej silovej stránky, než z tej presnej.

[ the days after ] Po hrách to má vo svojom mentálnom živote trochu zložité. Celkom sa mu zmenila jeho povaha, ale to môže byť aj tým, že už viac nie je teenager a jeho mentalita dosiahla vnútornú stabilitu. Síce v spoločnosti pôsobí šťastný a vyrovnaný, pri dlhých obdobiach samoty upadá do depresií, ktoré ho celkom ochromujú. Snaží sa ich riešiť najmä madikametmi, na drogy a alkohol sa vonkoncom necíti. Odkedy si zažil "ľudské telo" z takej blízkej vzdialenosti, má celkom problém so spánkom. Často sa mu sníva o tom, že sa nachádza vo vlastnom tele, alebo že je niekto iný v ňom a ničí ho. Pri pohľade na surové mäso mu občas príde nevoľno a dovádza ho to k zvracaniu. Jeho nenávisť ku hrám sa síce vytratila, ale ešte vždy mu je ľúto premárnených ľudských životov mladých ľudí, čo tam zahynú. Každý rok finančne pomáha ľuďom z ich kraja, ktorých deti umreli práve v aréne. Celkovo teraz keď dospel, má väčší sklon ku sociálnemu mysleniu a ku pomoci druhým.


[ before the Hunger Games ] Sedemnásť rokov dozadu sa Samuel narodil do Dvanásteho kraja do chudobnej malej rodiny. Na okraji Dvanástky majú on a jeho rodičia malú chatku. Nie je to bohviečo. Pravidelne im tam zateká, a tak niet divu, že ich bývanie je viac plesnivé, než pohodlné. Našťastie majú pri dome malú roľu, pretože inak by zrejme nemali čo jesť. Čo si nevypestujú, alebo nevymenia na čiernom trhu, to prakticky nemajú. Samuelov otec pracuje v baniach, kde inde by sa aj mohol zamestnať niekto v Dvanástke? Už od pätnástich rokov tam chodí s ním vypomáhať. Niekedy len aby uľahčil otcovi robotu, ale niekedy, keď majú zvýšené uholné kvóty, drie tam normálne za peniaze. Jeho matka je niečo asi ako liečiteľka. Ošetruje ľudí, ktorý si nemôžu dovoliť profesionálnu medicínsku starostlivosť v nemocnici na námestí Dvanásteho kraju. Veľa sa od nej naučil. Celkom ho to baví jej pomáhať pri tejto práci. Samuela napĺňa, keď môže pomáhať niekomu, komu by nikto iný nepomohol. Napriek všetkej jeho snahe pri vedení domácnosti, nemajú dosť peňazí na jedlo, a tak, aby nepomreli, musí Samuel chodiť do miestnej budovy súdu pre oblázky. Nikdy ho ku tomu neprinútili rodičia, vždy to robil bez ich vedomia a prišiel domov ako na hotovú vec už priamo s obilím a olejom. V deň, kedy tak urobil prvý krát, mu jeho otec ako symbol vďačnosti podaroval svoj kožený náramok, ktorý sa v ich rodine dedí celé generácie. Svoju averziu voči hrám verejne netají. Hunger games sa pre neho stali niečo ako strašiak na poli jeho života. Má z nich strach, desia ho. Štíti sa myšlienky, že by musel ísť do arény bojovať. Jediná vec, ktorú neznáša viac ako hry sú profesionáli a nespravodlivosť nerovnosti hier medzi krajmi.

[ the days after ] Samuel si žije už niekoľko rokov žije veľmi pekný život víťaza 4th Pentagames. Síce život stále nie je to, čo to byť mohlo, nemôže si sťažovať. Oproti tomu, čo zažíval predtým, je to neporovnateľne markantný rozdiel. Z financií, ktoré dostával z Panemu samozrejme dal dokopy seba a aj svojich rodičov. No toto zdanlivé šťastie netrvalo dlho. Raz, počas Samuelovho mentorovania v Capitole, jeho rodičia vo svojom novom dome nechali zapálenú olejovú lampu, ktorú prevrhla mačka a spôsobila požiar. Samozrejme nikto neprežil, pretože v tom čase všetci spali. Ostal teda na všetko takpovediac sám. Nedá sa povedať, že by nedostával nejakú tú mentálnu podporu z vonkajška, od spolukrajanov, to nie, ale tak predsa len to nie je také, aké by to byť mohlo. Čo sa týka jeho vily vo štvrti víťazov. Dobrovoľne sa jej vzdal, ubytoval tam sociálne slabších príbuzných, ktorých samozrejme dotuje. Aby on sám nebýval na ulici, nechal si postaviť malý tehlový domček niekde medzi ostatne priemerne zarábajúcich ľudí Dvanásteho kraju.


× o doplnění si napiš na e-mail

Toriana Mikaelson

13. august 2014 at 19:38 | Michelle

Player: Nielle

FC: Kylie Jenner

Mentor: Richard Mason

Victory year: 121st Annual Hunger Games


Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 31


Token: Diamantový prsten


[ tohriana mikaelson ]



[ before the Hunger Games ] Toriana je veľmi sebavedomé dievča. Možno až moc. Je to taký namyslený profík. Ale okrem večného obdivovania samej seba v zrkadle dokáže aj veľa vecí, ktoré by sa jej hodili v aréne. Napríklad vie veľmi rýchlo behať. Každé ráno si ide zabehať po kraji. Nielen, že si tým udržiava dobrú figúru, ale tiež má veľa veľkú výdrž. V kraji majú výcvikové centrum, do ktorého samozrejme tiež chodí. Vďaka rôznym stanovištiam sa naučila dobre šplhať a rúčkovať a týmto cvičením získala naozaj veľkú silu v rukách. Učila sa v centre, ako sa robia rôzne pastičky, ale skôr zo zvedavosti. Nikdy si to neodskúšala. Nemá na to tiež žiadny dôvod, pretože doma je jedla vždy plná chladnička. Aj keď často vidí len seba, tak dokáže aj pomáhať a byť lojálna. Nie je to síce niekto, kto by daroval niečo do charity alebo plakal, keď vidí mŕtveho vtáka, ale dokáže byť dobrou kamarátkou. Ale len k ľuďom, ktorým naozaj verí a to nie je len tak ľahké získať jej dôveru. V centre si skúsila snáď každú zbraň, aby zistila, ktorá je pre ňu najlepšia. Najviac jej to ide s nožmi, dýkami a mečmi. Tieto zbrane má rada, pretože ich môže pekne držať pri sebe a proste keby sa niečo dialo, tak ich má vždy v ruke.

[ the days after ] V Kapitole sa ešte zdokonalila v robení pastičiek a rôznych prírodných zručností. V podstate vo výcvikovom centre Kapitolu len zdokonaľovala svoje zručnosti. V aréne to mala celkom ľahké je profíčka a tak mala spojencov, ktorí zabíjali za ňu. Aréna ju posilnila hlavne psychicky. Áno je to tak, niekoľko dní bez vody a s minimom jedla dokáže posilniť ľudí so silnou mysľou. Našťastie si ukoristila nádrž s vodou takže všetky detičky čo sa k nej chceli dostať odlákala alebo sa jej báli natoľko, že zomreli samé. Zabíjala až na konci a to s pomocou Royal, ktorá jej taktiež uľahčila cestu k víťazstvu. Dokonca sa pokúšala spriateliť s koňom ale nevyšlo to, ale aj tak si zaumienila, že ak vyhrá chce koňa. Kone sú cute. Našla si novú zbraň kyj, s ktorou nikdy nebojovala pokiaľ neprišla do arény, ale našťastie sa jej podarilo rýchlo s ňou naučiť, takže aj napriek tomu, že na konci arény omdlela sa stala víťazkou.


[ before the Hunger Games ] Je namyslená. Veľa si o sebe myslí, takže niekedy preceňuje svoje schopnosti. Rada dáva najavo ľuďom, že si o nich myslí, že sú niečo menej ako ona. Preto sa len tak ľahko nespriatelí, pretože ľudí nepozná, tak ako by mala a ani by ich nenechala, aby poznali oni ju. Síce si o sebe myslí aká je to bohyňa, ale je to len normálna ľudská bytosť sa slabinami. Nemá žiadny orientačný zmysel. Pošlite ju samotnú do lesa a do pár minút sa stratí. Jediné miesto, kde sa vyzná dokonale ich obchoďák. Tiež nepozná žiadne rastlinky. Nikdy sa o nič také nezaujímala. Pretože k čomu by jej to bolo? Nemusí sa starať o jedlo, pretože oni jedlá majú dosť, a keď je chorá, tak zájde za doktorom a nevyhľadáva nejakú bylinku. Ako jej staršia sestra i ona má menší strach z vody. Nie je dobrá plavkyňa, tak sa snaží čo najviac vyhýbať vode. Nemá ani rada potápanie. Neznáša ten pocit, keď jej dochádza vzduch. Čoho sa bojí najviac je, že zomrie utopením. A tiež má strach z rýb. Nielen, že jej prídu dosť desivé, ale má k nim aj nechutenstvo. Prídu jej nechutné a smradľavé, preto nemá rada rieky a rybárčenie. A v rybníku by nenamočila ani palec.

[ the days after ] Ani ona nie je bohyňa a po skončení Hier začala mať nočné mory. Je síce profesionálka, ale aj ona má svedomie a postupne sa jej v snoch začali zjavovať tváre ľudí, ktorých zabila, alebo ktorých videla zomierať. Často sa budí s krikom na celý dom, ale v živote by to nikomu nepovedala, na to je príliš pyšná. Jej strachy zostali stále rovnaké, ani teraz nevlezie do vody a stále neznáša ryby. Pridali sa k nim aj strach z toho, že nebude mať čo piť, lebo predsa na konci Hier odpadla z nedostatku vody. A počkať... ešte piesok, neznáša ho. Tiež sa jej snívajú nočné mory ohľadne všetkých jej strachov. Raz sa jej snívalo, že sa ocitla v jazere plnom rýb a utopila sa vo vodnom víre. Po aréne ho má plné zuby a aj tak sa dostane všade aj tam kde nemá. Po Hrách podľahla plastickým operáciám. Aj keď len dvom a to, že si dala zväčšiť pery a zadok. Aj keď veľa ľudí si myslí, že má viac plastík.


[ before the Hunger Games ] Narodila sa v Druhom kraji do bohatej rodiny, takže nikdy nezažila, čo je to hlad. Žije s matkou a svojím otcom v rodinnom dome. Skôr s nimi žila aj jej staršia sestra Avalon. Boli si spolu veľmi blízke, hovorili si všetko a vzájomne si pomáhali. Boli to také najlepšie kamarátky. Pred ňou si nemusela na nič hrať. Keď Toriane bolo 14, vyžrebovali ju do 116. Her. Verila, že to dokáže a veľmi jej fandila. Bohužiaľ jej posledný boj neprežila. Toriana sa vždy na plno venovala centru, ale po smrti Avalon sa do toho ešte viac ponorila. Avalon nebola dcéra jej otca. Jej matka bola kedysi chudobná a otec Avalon ju opustil. Potom sa zoznámila s Torianiným otcom a ten ich obe vzal k sebe. Lenže v Avalon videl vždy cudzie dieťa, a tak ju stále podceňoval, za to Toriana bola jeho malé dievčatko, ktoré doprial len to najlepšie. Takže na rozdiel od svojej sebakritickej sestry je ona moc namyslená. Možno preto je teraz taká namyslená a rozmaznaná. Je jednoducho zvyknutá, že dostane, čo chce a je číslo jedna.

[ the days after ] Po Hrách sa zmenilo, len to, že mala ešte lepší dom ako doteraz. Úplne obrovský. A samozrejme mala aj dostatočne veľa peňazí na to aby si mohla nakúpiť nové oblečenie od najlepších návrhárov, lebo po plastikách jej nesedeli žiadne nohavice. Vďaka úžasným kapitolským lekárom sa domov vrátila celkom zdravá a bez jedinej jazvičky. Niekoľko mesiacov, žila doma v druhom kraji a vídala sa s rodinou. No potom sa rozhodla odísť do Kapitolu. V Kapitole si začala naplno užívať výhody víťaza a chodila bez výnimky na všetky párty a večierky. Kúpila si ďalší byt a začala si privyrábať ako modelka. Lebo ju už trošičku nudilo chodiť len po večierkoch. No nezanevrela ani na staré zvyky a raz za čas si odbehne do telocvične zacvičiť alebo zatrénovať to výcvikového centra. Od vtedy ako vyhrala už niekoľko krát mentorovala no nikdy ju to nejako extra nebavilo stále dúfa, že ďalší rok bude lepší.


× o doplnění si napiš na e-mail

Lacey Bennet

10. august 2014 at 16:05 | Larsyn

Player: Nielle

FC: Nicole Kidman

Mentor: Nikdo

Victory year: 85th Annual Hunger Games

Hobby: Charita, večírky, zahradničení

Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 66


Token: Stříbrný prstýnek s kamínkem uprostřed


[ lejsy benet ]



[ before the Hunger Games ] Na prvý, druhý a ani tretí pohľad toho nie je veľa. Ako snáď každý z jej kraja aj ona sa vyzná v rôznych druhoch rastlín, hlavne v tých ktoré sú jedlé ako obilie. Chudé ruky sú silné akurát na to, aby zdvihli ako tak udvihli snop sena či obilia, keď nadíde zber, nohy dokážu utekať rýchlejšie, než ktokoľvek koho pozná, i keď nie je taká silná. Vtedy trávila ona a jej rovesníci celé dni na slnku, kedy si ich telo zvyklo na lúče a pokožka rýchlo zhnedla, no zriedka kedy sa spálila. Oči zvyknuté na ostré svetlo slnka prestali bolieť a už viac nebolo potrebné ich prižmurovať. Odjakživa dlhé a chudé prsty ako stvorené na hru na klavíry sa miesto toho venovali viazaniu uzlov, keď potrebovali pospájať stonky obilia, spraviť slučku či uzol, ktorý sa nezošmykne ani pri natriasaní sa na poľnej ceste. Zo zbraní by sa dalo povedať, že ovláda jedine kosák a nôž. Hoci nie je z tých, ktorým príde pri pohľade na krv zle, radšej sa jej vyvaruje. Napriek tomu sa naučila ako ošetriť reznú ranu, neraz sa totiž stalo, že sa ona alebo niekto z jej priateľov porezal ostrou čepeľou. Vtedy bolo treba ranu dôsledne vyčistiť a obviazať, aby sa predišlo infekcii, ktorá sa na prašných cestách ľahko prenášala. Naučila sa, ktoré rastliny sú vhodné na podobné úkony a ako to previesť čo najrýchlejšie a pritom stále efektívne.

[ the days after ] Za tie roky sa pár vecí zmenilo. Prestala byť nerozvážna, veci si starostlivo no rýchlo premýšľala a plánovala, rátala s každou možnosťou, ktorá by mohla zmeniť či inak poznačiť jej život, proste sa u nej zmysel pre stratégiu vyvinul na vysokú úroveň. Dávala si pozor na svoju postavu i kondičku - nikto nemá rád staré pritlsté udychčané ženy. Každé ráno si chodí zabehať a niekedy používa i posilňovacie stroje. Prvé roky mentorstva sa snažila pomáhať svojim zverencom. Sama sa preto naučila zopár vecí. V Kapitole cvičila streľbu z kuše do páperových vankúšov, v kraji hádzanie nožov. Tieto dve zbrane sú jej najmilšie a i naďalej si ich niekedy vezme do rúk a precvičí sa, aby zostala aj v takejto forme. Tomuto umeniu priúčala tých, ktorí sa chceli vedieť brániť. Podaktorí naivní sa dokonca poprihlasovali do Hier. Ona si vďaka tomu dokázala uchovať svoju energiu a bystrosť z mladosti, ktorá sa stala bohatšia o skúsenosti. Pozorovala každé kroky v hrách, detaily, drobné chybky, aby mohla v budúcnosti mať lepšie oko pre detail. Naozaj jej to pomohlo. Niekedy dokonca dokáže povedať čo sa stane pár minút pred tým, než k tomu dôjde.


[ before the Hunger Games ] Neovláda žiadne zbrane, ktoré by padli do ruky. Oháňať sa s mečom v nej vzbudzuje odpor, ešte horšie je na tom sekera. K luku sa nikdy nedostala a rybárske siete či harpúny... žije na poli, nie pri vode. Oštep či rôzne exotické zbrane jej prídu nízke a úbohé na to, aby im venovala pozornosť. Pohŕda nimi rovnako ako vedou. Technické vecičky a hračky ju nikdy nezaujímali, smiala sa nad nimi, pretože to bola pre ňu neznáma krajina. Nevie plávať, liezť po stromoch, nie je silná ako muži. V súboji zočí voči kedy majú k dispozícii iba ruky by si asi neviedla dobre. V jej kraji, kde je skoro stále teplo a slnko, nie je zvyknutá na chlad. Rýchlejšie sa podchladí a je jej zima už len keď zafúka studenší vietor. Dlhé vlasy, na ktoré je skryto hrdá, sa priam núkajú ako zbraň pre toho, kto jej chce ublížiť. Ona sama nerada vidí, ako si ľudia ubližujú. Pokiaľ sa to netýka jej, snaží sa už len slovnej prestrelke vyhnúť a pomôcť tým, ktorých sa dotkla. V živote mala dosť jedla, aby neumrela a nebola nútená pytliačiť i keď raz za čas bolo na nej vidieť podvýživu. Nevie teda ako chytať zver, klásť pasce a ak by sa jej aj pošťastilo to, ako dané zviera pripraviť či vypitvať, by vo svojej mysli len márne hľadala.

[ the days after ] Napriek jej snahe za tie roky sa toho veľa nezmenilo. Väčšina zbraní je jej stále cudzia, sú tam výnimky, ale učiť sa nové a nové rozhodne nebolo to pravé orechové, po čom by túžila. V jej veku sa už rozhodne nebude driapať na stromy, ešte by len spadla a na staré kolená sa zničila - i keď sa dá povedať, že na svoj vek absolútne nevyzerá a kondičku má bohatú, pričom jej ani energia nechýba. Ale i tak, pri takýchto cinnostiach... Ešte by si ničila šaty. K tomu aby si kľakala do prachu a snažila sa založiť oheň nikdy nedošlo, a ani nedôjde, na toto je ľavá a kľudne si to prizná. Hoci sa naučila v Kapitole trochu plávať časom to trošku zabudla, a tak ostala táto schopnosť pri bode mrazu - neutopí sa, ale ľahko ju stiahnu pod vodu. Nie je už taká rýchla ani silná ako kedysi a aj jej výdrž je obmedzená čím viac starne. Často sa nad tým paprčí, a hnevá sa, že to nijako neovplyvní.


[ before the Hunger Games ] Nenávidí deti. Nenávidí chudobu. Špinu. Prach. Nedostatok. Nenávidí svoj kraj. Jediné, čo ju na ňom očaruje, je obilie, ktoré jej pripomína zlato. Bohatsvo. Blahobyt. Naokolo ľudia ochotný ju zbožňovať. A práve preto sa na každého usmieva a budí dojem ako láskavá žena. V skutočnosti jej činy a myšlienky sú pravý opak, hneď, ako sa dostane mimo tvárí svojich spoluobčanov. Už som všetko rozdala, som unavená, ach znova tá migréna! Slová, ktoré sú jej kľúčom od väzenia. K tomu blažený, trochu ľútostivý úsmev, ktorý nik neprekukne. Je to rozhodne herečka. Hrá sa ako mačka s myšou. Naťahuje sa - s Kapitolom. Známa ako výborná hostiteľka, jeden večierok v Kapitole za druhým. Dlhy čoraz väčšie a stále nik kto by ich bol schopný zaplatiť. Koniec koncov, to Kapitol ju zobral o to najcennejšie, čo kedy v živote mala. Nech teda platí. A ona sa naďalej teší obľube svojich "poddaných" a snaží sa celé tie roky pretlačiť medzi Kapitolskú smotánku. Avšak jej láskavé počínanie, charita a večierky tvoria v skutočnosti časť dobre premysleného plánu. Pokiaľ sa jeden zviditeľní to, aby ho len tak odstránili si Kapitol nemôže dovoliť. A to je jej cieľ. Avšak jej kraj nie je hlavné mesto. Centrum diania. Je to centrum prachu, ktorý sadá na všetko naokolo, slnka ktoré praží na zlaté polia až by z toho je daného rozboleli oči. Niet divu, že ona, víťazka, ktorá toho musela veľa prežiť celé tie roky trpí migrénou hlavy. Aspoň to si myslí väčšina ľudí.

[ the days after ] Ako mladé dievča lietala po poliach s hlavou v oblakoch. Smiala sa, zabávala, život bol jedna veľká hra. Nebolo na nej nič zvláštne, útla postavička s bystrými očami. Ktorá práve začala spoznávať život, ktorý napriek pravidlám v ich kraji jej pripadal nádherný. Milá, dobrá, starostlivá. Jemná. Jej život pred Hrami bol odlišný natoľko, že ju jej blížny po návrate nespoznali. Nemala blížnych. Jej matka umrela počas toho, ako ona zápasila o život a jej otec na ňu zanevrel. A jedinú spriaznenú dušu, ktorú kedy mala, stratila v aréne. Rok po jej vylosovaní, kedy ju práve on držal nad vodou, aby neprepadla svojim nočným morám. A ona ako jeho mentor zlyhala. Ona mu nedokázala pomôcť. Vtedy sa jej osobnosť nadobro stratila. Zostala len chladná, vypočítavá žena, ktorá odmietla nechať čokoľvek na náhodu. Jej silnou stránkou, ktorá jej zachránila v aréne život, je jej vzhľad. Svetlovlasé, útle dievča, ktoré má šťastie, že prežilo prvé dni v aréne. Ľahký cieľ. Skrývala sa. Živorila. Nebola zvyknutá na veľa jedla, preto jej to nerobilo až taký problém. Korienky rastlín a trávy sa stali jej hlavnou potravou. Raz keď jej žalúdok skrúcalo od hladu, ukradla poranenému splátcovi jedlo. Bol to nerozvážny krok, no ona zúfalo potrebovala dodať síl. Nakoniec vyviazla a teraz po rokoch má na ruke už len bledú jazvu. Nakoniec presvedčila splátcu z 5. kraja, aby sa spojili proti okrem nich poslednému preživšiemu. Väčšinu boja nechala na pohľad zbabelo naňho. A potom, keď boli obaja zoslabnutý, zabila ich protivníka a sledovala ako jej spojenec dokonáva. Má rada život. Nechcela sa ho vzdať. S päť do kraja sa dostala otrasená, ale z časti poučená. Jediné, pri čom teraz nachádza pokoj, sú kvetiny. Sady s ovocím. Záhrada. Naučila sa o rastlinách snáď všetko, čo mohla, nielen ich využitie, ale aj kde sa nachádzajú, doviezla si z Kapitolu exotické kvetiny, ktoré jej prinášajú radosť... a pripomínajú jej, aký krásny mohol byť kedysi život.


× o doplnění si napiš na e-mail

Gwendolyn Kayla Echolls

13. july 2014 at 23:02 | Larsyn


FC: Stephanie Szostak

Mentor: Rhys Malphite

Victory year: 93rd Annual Hunger Games

Hobby: Psaní, vaření, zahradničení


Age: 59


Token: Okousaná tužka z dětství


[ gvendolyn kájlah echols ]



[ before the Hunger Games ] Ako prvé by sme mali zmieniť Gweninu úžasnú pamäť. Pamätá si takmer všetky informácie, ktoré ste jej povedali, pretože občas si z dlhej chvíle len tak opakovala tie najnepodstatnejšie veci ako je vzor jej výšivky na perine alebo aj recepty sa učila naspamäť, čo sa jej rozhodne vyplatilo, pretože stačí, aby si to párkrát zopakovala a dokáže vám to povedať aj keď ste to pekných pár dní nespomínali. Je charizmatická a má zdravú sebadôveru, čo sa odráža na tom, že si verí. Taktiež jej to celkom slušne páli, a tak by v momente vymyslela stratégiu na nejakú akciu, pretože dokáže zohľadniť všetky možnosti. Z takých praktickejších veciach vyniká najmä vo varení, doma zväčša varí, pretože je vlastne živiteľkou rodiny, pretože jej babička to nezvláda a ani sa jej nečuduje. S týmto sa spája aj jej schopnosť rozpoznávať bylinky, síce to by dokázala aj bez varenia. Patrí to predsa k jej obvodu. Keďže je vzrastovo pomenšia a ľahšia, dovolí si šplhať aj na tie najtenšie konáre, takže šplh by u nej prešiel, pretože sa radšej skryje na strome akoby mala bojovať so stokilovým profíkom. S jej vzrastom sa viaže aj mrštnosť a rýchlosť, takže taký ten úprk by u nej šiel. Zdá sa jej to ako lepšia možnosť, predsa len takí profíci dbajú väčšmi na zručnosť so zbraňami ako na jej prednosti. Ak by sa náhodou nachádzala niekde, kde by neboli stromy, dokázala by sa zamaskovať aj po mocou štiav z rôznych zdrojov alebo len snehom či pieskom by si zasypala úkryt, pretože je kreatívna, možno by vymyslela aj iné možnosti, predsa len je toľko kombinácií!

[ the days after ] Stále má dobrú pamäť, ak nie lepšiu, pretože v aréne to hojne využívala ako na určenie cesty, ale aj rozpoznávanie ostatných vyvolených. Bola takou mysľou ich spojenectva, každý mal nejakú úlohu, ku príkladu ona ich navigovala a mohutné dievča z desiatky obratne lovilo, takže to bolo prosperujúce spojenectvo, ktoré zostalo zo strany vyvolených takmer nepoškodené dokonca. Okrem toho vie omnoho lepšie variť, pretože nikomu nedovolí, aby sa o ňu akýmkoľvek spôsobom staral, aj keď v Kapitole si pochutnáva aj na ich lahôdkach, ale prosto si vždy musí navariť sama a keďže po aréne nejakým spôsobom zmlsnila, tak si radšej vyvára ako si spraví ovsenú kašu, možno zmlsnela kvôli tomu, že v aréne neboli zas až také dobré jedlá. S týmto sa viaže aj jej využívanie šplhu. Hojne ho využíva, keď zbiera broskyne na jej záhrade, ktorú má spolu s jej domom. Ale na strom sa skryje aj keď potrebuje byť sama a nerušená, pretože miluje to ticho, aj keď je občas desivé, pretože ticho pred búrkou nie je nikdy dobré. Vlastnosť, ktorú objavila v aréne je neskutočná vynaliezavosť. Dokázala sa vynaliezť z každej situácie a to niekoľkými spôsobmi! Jej rýchlosť jej v aréne nespočetne krát zachránila život, takže túto výhodu sa snaží nejakým spôsobom trénovať, takže priateľské závody z jedného konca poľa na druhý jej cudzie nie sú. Už keď videla šikovnosť profíkov so zbraňami, docvakol o jej, že sa musí s niečím urýchlene naučiť, pretože ako každý sa túžila vrátiť domov. Vedela, že do ruky by sa jej prirodzene hodilo niečo ľahšie a menšie. Zapáčila sa jej dýka, ktorá bola výhodná v tom smere, že sa dalo výborne skryť. A bolo pravdepodobné, že bude aj v aréne, pretože v každej bola. Vyskúšala si aj meč, ktorý je ďalšou takou zbraňou, s ktorou sa dá poľahky naučiť, ale bola na ňu príliš hutná, lepšie si porozumela s mačetkou.


[ before the Hunger Games ] Nikdy nemala nijaký veľký prístup ku zbraniam, takže po nej nečakajte nejaké veľké kúsky s mečom, maximálne by si prepichla nejakú končatinu alebo prinajlepšom sa zabila, takže od toho sa radšej drží ďalej. Dokonca nemá rada ani keď žnú obilie, nemá rada, keď to má robiť, pretože pri tom vydáva nepríjemné zvuky. Okopávanie je ešte fajn. Medzi ďalšie nevýhody patrí aj to, že vždy musí všetko okomentovať. Takže skrývanie by po tejto stránke veľmi nešlo, leda žeby si ústa prelepila páskou, ktorú by zobrala nevedno kde. Na úkor jej mrštnosti nie je veľmi silná a celkovo po tejto stránke nie je fyzicky zdatná, asi kvôli malému vzrastu, ale to zasa od nej nikto ani nijako neočakáva. Ako dokáže odniesť ľahší náklad na nejakú primeranú vzdialenosť, ale asi by nedokázala dlhšiu dobu udržať akýkoľvek náklad, pretože patrí medzi krehkejšie osôbky. Ako väčšina vyvolených, z výnimkou tých zo štvorky, nevie plávať. Nikdy nemala príležitosť to skúsiť, a tak než by vám to tej vody skočila, museli by ste ju riadne presviedčať, že tá voda má meter dvadsať a nie päť. Možno by sa na vode udržala, to nikto nevie, pretože ako sa už spomenulo, nikdy nemala príležitosť si to vyskúšať. Fakt, že sa dokonale orientuje v prírode jej by bol na nič, pretože ako náhle nemá pri sebe niečo prírodné, je stratená. Takže by sa vo väčšom meste bez stromov poľahky stratila, pretože o na tie ozrutné oceľové staveniská neznáša! Príde jej to také atypické a divné, pretože ona je z domova zvyknutá skorej na chalúpky. Okrem toho je dyslektička, čo ona vlastne ani nevie, pretože nikdy kvôli tomu nebola u lekára, ktorý v tejto dobe ani neexistuje, tak ako? Prosto jej tie písmenká v šlabikáre vždy poskakovali a keď to povedala učiteľkám, mali ju za hlúpu, čo ona rozhodne nie je.

[ the days after ] Ako slabosti by sme mohli brať veci, ktorých sa bojí či jej nejdú. Nijako extra nezosilnela, a to ani fyzicky a dokonca ani psychicky, to skorej zoslabla, aj keď sa naučila umeniu pretvárky, nikto by nemusel uhádnuť, že jej úsmev je len maska a v skutočnosti má chuť spraviť niečo iné. Vlastne jej všetky slabiny ostali, síce jednu vynulovala tým, že sa naučila zaobchádzať s menšími sečnými zbraňami, ale taký luk jej nikdy nesedel do ruky a celkovo nemá dobrú mušku, aj keď sa snaží s ju vylepšiť. Takmer každý si niečo z arény odnesie, niekto novú ruky, ale každý si odnesie zlé sny a niekoľko nových strachov. Tak za prvé sa bojí tmy a musí vždy spať pri svetli alebo aspoň pri svieci, aj keď riskuje, že podpáľ i dom, bojí sa, že ju niekto v noci napadne a tak už tak veľmi nikomu neverí. Nemá veľmi v láske ani vodu, preto bola pri turné víťazov v štvorke taká nervózna, veď pach vody tam bol cítiť na míle ďaleko a to človek, čo sa skoro utopil rozhodne necíti rád, pretože mala pocit, že sa tá voda na ňu vyleje a tentoraz to nemusí prežiť. A najlepšie nakoniec, totálne sa štíti všetkých tých kapitolských "zvieratiek" alebo mutantov, hovorte tomu ako chcete, Gwen naháňajú strach tak či tak, ale najhorší sú podľa nej tí, ktorí vyzerajú najnevinnejšie ako vybuchujúci zajačikovia v 107. hrách. Normálne kvôli tomu nemôže v Kapitole chodiť ani do ZOO, teda niežeby jej to chýbalo. Po aréne zvykne mávať také nálady, že musí vyvárať a vypekať, a dokiaľ nenavarí dosť jedla pre dvadsiatich ľudí nie je spokojná alebo zasa máva nálady, kedy sa jej nechce urobiť ani mäkké f. Takže je pomerne náladová a dosť šialená, ale na to, aby skĺzla k alkoholu a nedajbože k drogám, nemá, taká šialená nie je.


[ before the Hunger Games ] Ako sa už vyššie spomenulo, je malej postavy, čo jej poskytuje určité výhody, ale aj nevýhody. Človek by si ju poľahky mohol spliesť s chlapcom, pretože má krátke vlasy, ktoré jej dodávajú takýto chlapčenský výzor, ale jej to je jedno, pretože sa správa dosť dievčensky. Veľké hnedé kukadlá sú orámované dosť dlhými riasami, ktoré sú prírodne čierne. Ženské krivky neminuli ani ju, ale podľa nej má hrozne dlhé nohy, čo nie je ani taká pravda. Gwen sa okamžite nadchne pre novú vec, ale najprv si musí rozmyslieť či sa to vôbec oplatí. Patrí medzi tých priateľskejších a stačí jej málo na to, aby niekomu verila. Dalo by sa povedať, že je celkom šialená, ale zväčša v tom dobrom slova zmysle. Ale zasa ak by šla do Hier, pravdepodobne by sa neštítila krvi, pretože ani v jedenástke sa zrovna každý deň neumývajú, pretože na toľko obyvateľov by to bolo toľko vody! Síce sa pri upratovaní a preraďovaní potravín celkom upokojuje. Síce ju niekto dokáže vyhecovať, ale je trpezlivá a zostáva pokojná, takže pravdepodobnosť, že ju uvidíte nahnevanú je malá. Narodila sa daždivého dňa a za veľkého kriku mladučkej žene z jedenásteho obvodu, pri pôrode jej asistovala matka, ktorá už v tom čase bola hrdou babičkou. Radosť preveliká, pretože už mala staršieho brata a snom jej matky bolo vychovať zdravého chlapčeka a dievčatko. No o pár hodín u nich odbíjali aj smútočné zvony, pretože jej matka to neprežila a keďže ich rodičia žili v tom čase oddelene, o chvíľku ju babka spolu so starším bratom vychystala a odviedla ich k otcovi, ktorý proti tomu ostro protestoval, ale napokon sa s ňou dohodol, že ich bude finančne podporovať, ale nebude s nimi v priamom kontakte, pretože to mal s mierotvorcami pomerne nahnuté a nechcel, aby potrestali aj deti, pretože niečo podobné spravili aj jeho známemu. Vyrastala teda pomerne chudobne, pretože babka im nevedela zabezpečiť dostatok jedla a tak si museli brať kamienky, ale keďže je dosť rodín, ktoré sú na tom o poznanie chudobnejšie, myslí si, že pravdepodobnosť, že ju vylosujú je malá.

[ the days after ] Keď ju vylosovali do arény, každý si myslel, že je po nej. Veď v jedenástke nie sú žiadne stroje na zabíjanie a zväčša ich vyvolení zomrú medzi prvými. Ale ona po zaznení svojho mena hrdo vykráčala na pódium a snažila sa zakryť to, že nie je zrovna šťastná, veď posledný rok, tak snáď mohla byť šťastena na jej strane, nie? Ale! Čo sa nestalo a Gwen sa šťastne vrátila z arény, zlomená, ale živá. Bola šťastná, že znova uvidí rodinu, ale keďže to bola ona, kto sa staral o babku a jej brat o tom nevedel nič, zomrela na hlad a dehydratáciu, na čo sa jej brat obesil, pretože si myslel, že aj Gwen zomrie a nezniesol pomyslenie, že by zostal sám. Ale Gwen sa vrátila a je sama ona. Po aréne si nechala predĺžiť vlasy, ani nevie prečo, ale je to pre ňu lepší pocit. Zmenila sa, a to dosť. Už to nie je to priateľské dievča, čo sa pre všetko nadchlo. Zmĺkla, väčšinu času je ticho, prehovorí len, keď má tú potrebu alebo sa nevenuje niečomu inému, poprípade, že niekomu nerozumela. Dokáže sa na nich usmievať, ale nie úprimne. Nemá dôvod sa s nikým baviť a ani tie večierky nie sú jej šálkom kávy, ale keď musí, tak musí. Stala sa samotárkou.


× o doplnění si napiš na e-mail

Mason Chronus

11. july 2014 at 19:13 | Larsyn

Player: Pietro

FC: Hugh Jackman


Victory year: 81st Annual Hunger Games


Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 69




[ mejsn chrounus ]



[ before the Hunger Games ] Mason měl vždy jednu velikost přednost - sílu. Každý den posiloval, aby měl svaly. Není tedy radno si s ním začít nějakou roznýšku, jistě by vám poničil vzhled nejen na tváři. Zvládne ovládat v podstatě jakoukoli zbraň, ale ne s každou je to prvotřídní výkon. U většiny jde opravdu jen o čisté základy. Avšak nejlépe to umí se zbraněmi na dálku. S lukem, kuší, pistolí, vrhacími noži a sekerami je k nezastavení! Je dost v tomto ohledu tvořivý, říká se, že zbraň zvládne udělat v podstatě z čehokoliv, co najde po ruce, například i z gumičky do vlasů a jehly. Ačkoli to ve své domovině, kterou je První kraj, moc nepotřebuje, dovede velice mistrovsky klást pasti, do kterých se drtivá většina obětí chytne. Je přátelský typ, ovšem nečiní mu sebemenší potíže novým přátelům bodnout nůž do zad, pokud to je potřeba. Má též základy vaření a rozdělávání ohně. Všeobecně by se dalo říct, že je opravdu všestranným případným splátcem. Sám to neřekne, ale je sebestředný, sebevědomý a hlavně tvrdohlavý, takže si prostě stojí za svým, ať jde o cokoliv. Vyjít s ním tedy proto není snadné. Díky každodennímu posilování též vydrží dlouho běhat a snese i déletrvající námahu. Jakožto profesionál pobral i trochu arogance a antipatie k jiným, a tak mu v případě potřeby nečiní problémy zabít dítě nebo holku.

[ the days after ] Není toho mnoho, co mu druhé Hry po jejich znovuzrození daly a co si mohl z nich odnést. Přidat si jistě může jednu dovednost navíc - a to lezení a šplh, což by se mohlo hodit. Aréna mu trochu pozměnila i vzhled. Namísto své ruky získal úplně totožnou, ale čistě robotizovanou a to je teprve něco. Takhle má jistotu, že tu po něm něco zbude. Po Hrách získal i novou přezdívku. Zní "Jednotka" nebo též "Jednička" a symbolizuje jeho kraj, jež tak úspěšně reprezentoval. Hry mu také pomohly zdokonalit své pasti, které se naučil efektivně krýt a maskovat. Osvojil si též práci se zbraní, do níž by neřekl, že se dá jako zbraň využít - srp na sekání trávy. Lehká a ostrá věcička, jako by k němu patřila snad od narození, a když přišel na to, se se dá házet a kosit protivníky i tímto stylem, nemohl se ho nabažit. Ovšem zbraně na dálku se mu neodcizily a stále s nimi dovede divy. Hry byly prospěšné i pro jeho zdraví, konkrétně pro jeho játra. Ta doba v aréně zabrala jako "detox" a jakmile ročník skončil a on vyhrál, najednou mu láhev nic neříkala. A tak přestal nasávat jako duha.


[ before the Hunger Games ] Jeho slabinou je jeho vzhled. Mnohé holky asi tehdy byly jiného názoru, ale Mason měl o sobě nevalné mínění. A tak jím navázaná přátelství byla spíše dílem jednání a chování, než-li přírodní krásou. Nerozumí si ani s vodou. Vůbec se o tento živel nikdy nezajímal, natož aby se ho naučil krotit v podobě plavání. Zkoušel to, ale neúspěšně a tak se na to vybodl. Co by pro něj v aréně mohl být obří problém, je jeho ego a sebevědomí. Může tak přecenit své schopnosti a to je jistá cesta pod zem. Kdo ví, co ho čeká, ale je pravděpodobnost je celkem vysoká. Ačkoliv dovede ovládat v podstatě jakoukoli zbraň, jsou i druhy zbraní, které mu k srdci nepřirostly a kterým se vyhýbá, jako čert kříži. Jde hlavně o zbraně na blízkou vzdálenost. Jako jsou meče, mačety nebo nože, ať je to vrhací nebo kuchyňský. Navykl si ovšem i na pití a tak už v hodně mladém věku začal popíjet. Sice jen pivo, ale občas i cucnul i něčeho ostřejšího!

[ the days after ] Každá nová zkušenost s sebou nese kromě pozitiv i negativa. A nejinak tomu je i u Masona. Ačkoliv Hry vyhrál, první dny poté byly hotovým peklem. Zejména noci, které díky nočním můrám o velikých krvelačných sněžných medvědech probděl. A že jich nebylo málo. Můry časem sice vymizely, ale kdyby někde v lesích medvěda opět potkal, asi by nebyl ihned připraven k boji nebo k útěku. Což by se mohlo ovšem stát rozhodným faktorem. Ani po Hrách nepřestal trénovat, a tak se snažil udržovat si postavu i fyzickou kondici. Ale pak objevil institut manželství a to šla linie do kopru a pár kilo mu přibylo i díky skvělé kuchyni jeho ženy. Pak se na to ještě pár kilo nabalilo, když přišlo dítě a celé dny jeho výchovy a sezení u televize. Věk se ale ošálit nedá, ale to, co v mládí uměl, se postupně vytrácí. Znalosti zbraní, i výdrž při běhu. Pokud byl dříve schopen uběhnout i pár kilometrů v kuse, nyní je to jen v desítkách metrů a pak si musí orazit a vydýchat se. Nechce si ale přiznat, že prostě stárne.


[ before the Hunger Games ] Narozen v Prvním kraji a nošen v purpuru. Ale zdání klame, nejbohatší zázemí rozhodně neměl. Otec měl celkem solidně placené místo vrchního mírotvorce ve Druhém kraji a matka byla největší zvíře Prvního kraje - jeho domova. Jedináčkem rozhodně nebyl o přízeň rodičů se musel dělit ještě s jedním bratrem a dvěma sestrami. O Hladové Hry se nikdy moc nezajímal a užíval si se sourozenci dětských let. Ne ovšem dlouho. V jeho osmi letech se manželství rodičů rozpadlo a otec se odstěhoval do Druhého kraje a vzal s sebou i Masonova bratra a jednu ze sester. Nějakou dobu po jejich odjezdu byl smutný, ale smutek postupně přešel a začal si na život bez nich zvykat. Čas letěl a Masonovi bylo 16 let. Přežil již čtyři Sklizně, aby si s ním při té páté zahráli osud a náhoda zajímavou hru. Při jejich Sklizni byla jako holka vylosována jeho zbylá sestřička Dorothy. Neváhal tedy a dobrovolně se zahlásil také. Měl k ní určitý vztah - v podstatě mu byla jakousi druhou matkou, když ta dospělá byla v práci. To největší překvapení zažil až poté, co se dozvěděl o svých soupeřích v aréně. Ve Druhém kraji, největším pomyslném konkurentovi Prvního, se totiž do Her přihlásili, ti, jež ho nuceně opustili - bratr Max a druhá sestřička Diana, která se přihlásila první a Max hned po ní. A tak se 81. ročník stal "rodinným podnikem", čtyři sourozenci - profesionálové v jednom ročníku, to tu ještě nebylo a bylo z toho také velké haló.

[ the days after ] Celý ten ročník nakonec se svému údivu přežil, a jak bylo řečeno i s přezdívkou "Jednička", kterou získal od diváků svým jednáním se svými oběťmi. Jakmile je odchytil do pasti, či je zabil srpem, nabodl je na nejbližší strom, svlékl je do naha a poté svou krví na ně namaloval velké číslo "1". Někteří měli tu "výsadu", že jim odpustil nabodnutí a číslo na ně namaloval ještě zaživa, To, že pak dotyčné oběti zemřely mrazem už ho nějak netrápilo. Jediným, kterým se dostalo řádného pohřbu byli jeho sourozenci Max, Diana a Dorothy, kteří tolika štěstí neměli. Jejich smrt ovšem obstaral též osud, když celý rodinný klan svedl do finálového boje. Dorothy ovšem měla Masona natolik ráda, že své sourozence obětovala. Finálový duel Dorothy ovšem nepřežila, obětovala se pro Masona také, když se dobrovolně nechala roztrhat zmutovanými medvědy, kteří mezitím utrhli Masonovi ruku a dali tak závdavek jeho pozdějším nočním můrám. Mason tedy vyhrál a s novou přezdívku a 13 ukončenými životy na kontě se vrátil domů. Tak velký počet je dílem jeho sourozenců, kteří mu je nechávali. Ostatními obyvateli by vítán jako snad nikdo, kromě jeho rodičů, kteří byli jeho stylem hraní velmi otráveni a znechuceni. V podstatě se ho zřekli a Mason tak obýval dům ve Vesnici vítězů sám. Když mu samota začala lézt na mozek, našel si přítelkyni, mírotvorkyni, která měla stejnou sílu jako on a do níž se zamiloval, když se v jejich kraji ukázala na průzkumech. Po čase si ji vzal a narodil se jim syn. Mason "ztatínkovatěl", a naplno si užíval všech požitků, co mu život vítěze a manžela nabízel.


× o doplnění si napiš na e-mail

Adrienne Emilia Reyes

4. july 2014 at 20:07 | Larsyn

Player: Nielle

FC: Christine Lakin


Victory year: 90th Annual Hunger Games

Hobby: Spisovatelka sci-fi románů

Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 60


Token: Duhová rovnátka


[ edrien emília réjes ]



[ before the Hunger Games ] Adrienne je pomerne nadaná bežkyňa, ktorá dokáže vyvinúť na kratšie vzdialenosti naozaj vysokú rýchlosť, ale naopak tiež zvláda bežať aj oveľa dlhšie trate, hoci za dlhší čas. S výdržou nemá problém, je vrtká a mrštná, a ak jednoducho nemá inú možnosť, dokáže pomerne rýchlo zmiznúť. Vo voľnom čase pred arénou hľadala spôsob, ako sa zneviditeľniť. Celý život čítala príbehy o neviditeľných ľuďoch, predstavovala si, čo všetko by sa s takou schopnosťou dalo robiť, a tak začala hľadať spôsoby, ako splynúť so svojím okolím. Vďaka tomu sa naučila pohybovať sa s ladnosťou ducha, a tiež sa naučila výborne maskovať. Aj keby ste jej napríklad poslali do miest, kde je len obyčajné planina, napriek tomu by bola schopná tam na seba naplácať čokoľvek, aby sa stala napríklad zoschlým pňom. So zbraňami nevie veľmi narábať. Avšak asi ako každá Päťka, skrátka využije všetko, čo je po ruke, a čo je možné po niekom vrhnúť. Tiež vie pomerne pekne spievať, využíva škálu rôznych zvukov, ktoré je schopná napodobniť. Súčasť jej tréningu "splynúť s okolím".

[ the days after ] Ťažko by ste hľadali nejaké rozdiely v tej jej zaujatosti na neviditeľnosť. Stále je v tom preborník a na požiadanie by zo seba pokojne urobila kôl v plote. Aj v behu je stále skvelá. Jej nový život jej však priniesol dve deti, o ktoré sa musela starať, a tak sa musela naučiť oveľa väčšiu usilovnosť a výdrž. Naučilo ju to ako sa postaviť k rôznym životným situáciám, naučilo ju to, ako sa starať o druhých, ako ich liečiť - skoro so všetkým, čo je po ruke - a ako byť nápomocná. Tiež nabrala aj oveľa viac sily, aby mohla svoje dve detičky zdvihnúť a tráviť s nimi čas, robiť s nimi rôzne aktivity. Zdokonalila sa vo varení, takže už málokedy hrozilo, že by svojím kuchtícím umom niekomu spôsobila otravu. Aréna jej však priniesla tiež pár vedomostí so zbraňami. Vo výcvikovom centre sa naučila bojom zblízka, či už len päsťami či s rôznymi nožmi, a hlavne aj s mečmi. Preto práve v boji na blízko zvyčajne excelovala, čo sa rozhodne nedalo povedať o boji na diaľku. Doma si ešte raz za čas nožom vrhne, ale nerobí to tak často, aby sa dalo povedať, že je v tom majsterkou. Jemne si tak vylepšila svoje schopnosti, ale že by ich nejako pílila, to zase nie.


[ before the Hunger Games ] Bojí sa tmy, bojí sa krvi, bojí sa bolesti, bojí sa baktérií,... Boja sa pomerne dosť vecí, preto je vôbec záhadou, ako sa jej v aréne bude viesť. Vďaka svojim maskovacím schopnostiam by najradšej väčšinu času strávila zahrabaná niekde v lístí alebo zahryznutá do stromu ako suchá vetva. Veľa skúseností s bojom nepobrala, maximálne tak z televízie alebo z knižiek, ale inak je niečím takým úplne nepoznamenaná. Ak by dostala do ruky zbraň, určite by jej trvalo dlhší čas, než by si na ňu zvykla. Tiež si nerozumie s modernými technológiami, tie bežne používané by jej určite nerobili problém, - kraj je predsa len zameraný na niečo zručné - avšak posadiť ju k nejakej prepracovanej zbrani či nejakému vyspelému počítači, asi by na to hľadela s otvorenými ústami a netušila, čo s tým. Ďalej tiež takmer vôbec nevie plávať. Zvláda sa udržať na hladine, ale keby sa snažila k niekomu zaplávať, bolo by to pre ňu ťažké. Pod vodou by však nejakú chvíľu dych zadržala, má o niečo väčšie pľúca, akoby ste jej na prvý pohľad tipli.

[ the days after ] Po aréne začala byť o niečo viac upätejšia k čistote, pretože strávila niekoľko dní pokrytá krvou a kto vie čím. Bol to pre ňu už od prvej chvíle problém, hoci občas jednoducho bolo treba na seba napatlať niečo, aby skutočne splynula s okolím, ako bolo vždy jej najväčším cieľom. Pobyt v tme pre ňu náhle bol zložitejší, pretože začala mať pocit, že ju v noci stále niekto sleduje, nepriateľské oči jej protivníkov - začala pociťovať oveľa väčší strach. Ak jej teda tma (alebo len slabé svetlo lampičky), zavrie oči a snaží sa zaspať hneď ako je to možné. A vlastne má stále dojem, že ju prenasledujú duchovia jej nepriateľov, ďalších splátcov. Preto v noci spáva pri rozsvietené lampičke a sem tam znenazdajky začne mrmlať čosi pod nos a celá sa križovať, akoby sa snažila chrániť pred nejakými démonmi. Aj po aréne z nej stále nie je ktovieaká bojovníčka, hoci sa síce naučila bojovať s novými zbraňami. A stále nie je vôbec dobrá v boji na diaľku, čo je hnevá, ale nejako s tým nevie nič urobiť.


[ before the Hunger Games ] Narodila sa do bohatej rodiny, v ktorej nebolo o jedlo núdze. Preto nebolo treba, aby si musela kupovať oblázky. Keďže v kraji bolo veľa chudobných detí, nepredpokladalo sa, že by vôbec niekedy mala byť vybraná do arény, a tak sa jej rodičia snažili od takých vecí držať ďalej. Žiadne rady, žiadny Kapitol, žiadne hry. Prežila si pomerne pekný život, obklopená kamarátmi, avšak Hry na nej mali tragický dopad vtedy, keď bol odvedený jeden jej kamarát, ktorý sa už nevrátil. Ničilo ju to, celý život pred tým bola chránená a náhle jej len tak zomrel jej takmer najlepší kamarát. Jej myseľ však stále nepripúšťala, že by mala byť ďalšia, ktorá do arény pôjde. Jej život sa aj naďalej točil okolo starších vecí, starých filmov, ktoré tak milovala. Nepripúšťala si krvavú smrť v aréne, stále sa snažila žiť vo svojom nepoškvrnenom a krásnom svete, kde násilie a smrť neboli. Aká naivná to ale bola. Neuvedomovala si, aký je život v skutočnosti.

[ the days after ] Stalo sa nečakané. Bola vybraná a... Vrátila sa. Nikto to nečakal, nečakala to jej rodina, nečakala to ani ona sama. Jej rodičia ju už dávno brali za mŕtvu, celý život verili, že ona, ich milovaná dcéra, do arény nepôjde. Keď sa vrátila domov, všetko sa od základov zmenilo. Adrienne teraz mala vlastný dom a mala aj svoju milovanú slobodu. Aj keď ľahko pološialená (však taká bola aj ako odišla), žila si ďalej svoj život víťazky, cestovala do Kapitolu, zoznamovala sa s ľuďmi, a aj keď si všetci mysleli, že vyhrala len obyčajným omylom, napriek tomu na svojej strane mala dosť priateľov a známych . Nakoniec si zohnala aj muža. Ten síce arénu nikdy nepoznal, ale pre Adrienne sa náhle stal stredom vesmíru, hneď vedľa starých filmov a triku neviditeľnosti. Čoskoro porodila dve deti, o ktorých, rovnako ako jej rodičia, dúfala, že sa do arény nikdy nedostanú. Nenechala im kúpiť totiž ani jediný kamienok a odmietala, aby museli umrieť v aréne. Keď to išlo, snažila sa ich učiť trikom a zručnostiam, ktoré sama v aréne použila, avšak sama moc o svojich skúsenostiach hovoriť nechcela. Nanešťastie sa jej mladšie dieťa - dcéra Philippa dostala do arény a neprežila to. Adrienne si myslela, že je na dne. Udržali ju ale jej starší syn a manžel.


× o doplnění si napiš na e-mail

Meg Whitney

17. june 2014 at 20:55 | Larsyn


FC: Ashley Judd


Victory year: 87th Annual Hunger Games

Hobby: Fyzika, posilování


Age: 64




[ mek vitny ]



[ before the Hunger Games ] Jak už to většinou bývá u lidí z 3. kraje, Meg velice dobře ovládá matematiku, fyziku i chemii. Většinou v jejich kraji vynikají kluci, ale ona má prostě přirozený talent. Baví ji sestrojovat nebo upravovat přístroje. Zapojování drátků, spotřebičů, zdrojů a rezistorů. Když ji někdo zná jen trochu, řekl by, že ji fyzika atd. ani nebaví, protože mimo školu se jí skoro nevěnuje a všichni ji vidí venku, jak s ostatníma šplhá na stromy, posiluje, vrhá nože nebo různě pobíhá. Skutečnost je ale taková, že má techniku ráda a moc ji to baví, jen je pohybový typ člověka, který nevydrží jen sedět. Má sílu v rukách, neudrží sice tolik jako nějaký chlap, ale dokáže se dobře přitáhnout a nějakou dobu se tam udržet. To jí pomáhá i v lezení po stromech, je vcelku drobná a lehká. Umí hrozně rychle běhat, takže se všem za chvíli ztratí. Má dobrou mušku, strefí se celkem přesně.

[ the days after ] Jakmile se vrátila z Kapitolu, pokračovala ve studiu techniky ve škole. Nebyla ta největší šprtka na škole, ale vše chápala a měla dobré známky. Vystudovala vysokou školu a začala se věnovat práci ve vědě a výzkumu. Rodiče začali být trochu šťastnější, že se věnuje tomu, čemu chtěli. Pracuje, ale jen dopoledne, protože déle by sedět a zkoumat nevydržela. Na zahradě má spoustu stromů a lan, na kterých trénuje, to co ji vždy bavilo. Lezí po stromech, vrhá nože nebo běhá. Získala ještě lepší mušku a teď se perfektně trefí snad do všeho.


[ before the Hunger Games ] Není žádný profík, neumí to se žádnou zbraní, kromě vrhání nožů, kterému se amatérsky věnuje. Na blízko by nezmohla vůbec nic, je malá, tak by se mohla maximálně nějak vyhnout, ale je ji lehké udržet, takže by si moc nepomohla. Když by se nějaký profík objevil, zkusila by utéct. Pokud by byli někde, kde by se mohla vytratit, tak by se jí to povedlo. Ale kdyby to byla nějaká pláň nemá moc šancí, protože se za chvíli udýchá a potom by ji určitě dohonili. Když by ten profík měl luk nebo nůž a uměl dobře mířit, tak by to nebylo už vůbec dobré. Nesnáší vodu, prostě se jí bojí. Snaží se od ní držet co nejdál a nikdy by do vody dobrovolně neskočila. Z toho taky vychází to, že se nikdy nenaučila plavat. Kdybyste ji hodili do vody, tak by začala hned ječet, což by nebylo moc radno, protože by vás prozradila. Nemuselo by se jí vyplatit ani to, že nevydrží dlouho nic nedělat nebo být sama. Kdyby ztratila spojence, prostě by si šla hledat nového, ale co kdyby ji ten zrovna vřele nepřivítal?

[ the days after ] Každé ráno si dává několik koleček kolem vesnice vítězů, aby se zlepšila v delších bězích, to se jí, ale zatím moc nedaří. Za chvíli se stejně zadýchá a musí zpomalit. Začala si čas stopovat a občas se jí podaří zaběhnout kolečka rychleji. S žádnou zbraní se neskamarádila, takže je věrná svým nožům. Od Her už ale nehodí po ničem živém, má z toho deprese. To, když někoho zapíchnete nožem, se vám již z paměti nevytratí. Mívá noční můry, o tom, jak ji někdo zabíjí nebo jak ona po někom hází nůž. Od arény se začala bát tmy. Pořád jí přijde, že by se mohl někdo přiblížit a zabit ji. Spává proto se zapnutým světýlkem a nedaleko má sestru, která ji chrání.


[ before the Hunger Games ] Whitneyovi patří spíše k bohatším rodinám v 3. kraji, takže nikdy nějak netrpěla hladem a nemusela moc pracovat. Rodiče po ní požadovali dobré výsledky a vždy si přáli, aby se více věnovala technice a aby jen nelétala po venku. Meg je malá bruneta po své matce, ale typické oči zdědila po tátovi. Od obou zdědila talent na techniku, co ale nikdo neví, kde se vzalo, je její neposednost, akčnost nebo ukecanost. V jednom kuse něco mele a nerada je sama. Jedinou výjimkou se opravování přístrojů, u kterého vydrží, alespoň chvíli potichu. Má o čtyři roky mladší sestru, kterou zaučuje svému životnímu stylu, pořád běhat venku a nesedět jen u fyziky. To se ale nelíbí jejím rodičům, kteří by je radši měli doma. Holt taková je a rodiče budou pořád nadávat, ale nic si nepomůžou.

[ the days after ] Jakmile dojela domů, čekal tam na ni nový dům. Nevydržela by tam sama, takže si tam nastěhovala svou sestřičku. Po čase se diví, že to s ní ta 13-ti letá holka vydržela. Po návratu z arény měla hrozné noční můry a nemohla spát sama. Vždy si k ní lehla a celou noc ji objímala. Občas začala ze snu řvát a probudila ji. Ona ji ale utišila a znovu usnula. Ve dne byla ale s Meg vcelku sranda. Učila sestru vše, co uměla, pomáhala jí i s technikou, i když s tou většinou neměla problém. Nejhorší, co se Meg tehdy mohlo stát, by bylo to, že by její sestra musela do Her. To by prostě nezvládla, byla to její opora, její vše. Naštěstí se tak nestalo a oni mohli dále šťastně žít. Její rodiče na ni byli pyšní, i když to nebyla jejich vysněná dcera. Úplně si ji neoblíbili, ale často se u nich stavovala. Většinu volného času trénovala, ale hlavně byla s lidmi, protože to k ní vždy patřilo a patřit bude.


× o doplnění si napiš na e-mail

Bentley Grayson

15. june 2014 at 23:15 | Larsyn

Player: Maddie

FC: Robert Downey Jr.


Victory year: 82nd Annual Hunger Games

Hobby: Chovatel koní

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 66




[ bently grejsn ]



[ before the Hunger Games ] Jeho hlavní předností je obrovské charisma, které dokáže bez problémů uplatnit a skloubit se svým intelektem. Do školy chodil moc rád, takže umí skvěle číst, psát i počítat. Pro jeho kraj je nutná velká síla, kterou si vyvinul především pomáhám otci s velkou zvěří. Díky svému částečnému povolání, které měl už od dvanácti let, se naučil obrovské přesnosti, co se ran na blízko týče. Musel zasáhnout jednou přesnou ranou, aby se maso neznehodnotilo kyselinou, kterou zvíře vypouští do svých svalů při úleku a nebo šoku. Přesně tohle ví, zná spoustu jejich nemocí a spolehlivě dokáže ošetřit zranění jak zvířat, lidí poraněných od zvířat i lidí. Už od malička je měl na očích, takže poznal jejich filozofii a převážně ví, jak se budou chovat a jak je lovit. Naučil se tedy s lukem, nožem, ale i s jateční pistolí. Z toho vyplývá, že svůj úlovek dokáže připravit i ke konzumaci. Stáhnout, očistit, uvařit a ochutit těmi nejlepšími kořeními, které na zvíře pasují. Pozná i různé volně žijící rostliny, které chodí běžně trhat na kraj lesa a pak je s matkou suší na jejich verandě. Nemá strach z krve ani bolesti, protože to je u nich rutinou. Pouhým okem dokáže poznat slabé kusy ze stáda, spoléhá na sebe i v ohledu spojenců, že si vybere dobře. Zároveň dokáže skoncovat život milovaného i nemilovaného, když vidí, že trpí. Nikomu nepřeje nějakou dlouhou smrt.

[ the days after ] Naučil se v aréně a po celý pobyt v Kapitolu spoustu věcí. Intriky, lhaní a různé podvody se naučil v krajních mezích používat vážně hodně. Jeho mysl u dokáže vymyslet různé spletité systémy a tak různě. Dokonce se naučil zacházet i s mačetou a bojovat s ní proti člověku, ne jen zvířeti. Jelikož byl ve svých hrách patnáctiletý, moc se bojů nezúčastňoval a spíše lovil a vařil pro svojí skupinku, která mu odměnou za to dávala ochranu až do finále. Nyní pro něj strašně moc znamená slovo důvěra a čest, v aréně si sám na vlastní kůži otestoval, jak je důvěra důležitá. Hlavně mezi spojenci. S postupujícím věkem si při každé návštěvě Kapitolu zdokonaloval svoje schopnosti se zbraněmi i sílu. Ponořil se do toho tolik, že si menší posilovnu zařídil i doma. Nic víc se učit nechtěl. Měl rád svůj starý život před hrami, ale ty ho tak moc psychicky ovlivnily, že svůj starý život už nikdy zpět mít nebude. Ale zdokonalováním svých schopností se od něj nechce ještě vzdálit. Každopádně si svoje dovednosti utužuje na statku stále.


[ before the Hunger Games ] Neumí plavat. U nich v kraji a poblíž jejich statku není nikde žádná dostatečně velká plocha na to, aby se tam mohl naučit plavat. Takže mohl žít je v doufání, že ho nevylosují a když ano, tak ne do nějaké vodní arény. Další je u něj výdrž. Nikdy nepotřeboval jít nebo utíkat na velké vzdálenosti. Když si potřeboval někam zajet, nebylo nic jednoduššího než si vzít koně. Občas mu to sice dělalo trochu problém hřebce ukočírovat, ale především to bylo tím, že jeho rovnováha na tom nebyla zrovna nejlépe. A stejně tak je to s rychlostí, není stavěný na to, aby jeho vyvíjelo vysokou rychlost, nepotřebuje to. Dalo by se také říct, že je hluchý. On normálně slyší, ale tak často se propadne do svých úvah a nebo čumění do blba, že nevnímá nic okolo sebe. Samozřejmě, jak je nad slunce jasné, nedokáže ovládat nějaké zbraně. S lukem umí vážně dobře, ale to je asi tak jediné, co se dá na člověka využít. Nůž ovládá vůči zvířatům perfektně. Ale nepředpokládá, že by na člověka platilo to stejné, co na zvíře. Protože prase spolehlivě dokáže ukolébat falešným pocitem bezpečí a pak ho podřízne. Protivníci asi tak důvěřiví nebudou. Navíc jejich budoucí oběd se ani nebrání. Když by mu někdo takhle naservíroval i splátce, problém by mu to nedělalo.

[ the days after ] Od svého ročníku Her se bojí živelných katastrof. Má panickou hrůzu z požárů, vadí mu větší ohně a nikdy by nemohl mít doma krb. Dostal se až do takového stádia, že ani sám sirku zapálit nemůže, jak moc má strach, že všechny podpálí. Podobný strach má i z vody, vyhýbá se i loužím a všem lesklým plochám. Když má v Kapitolu přejít po nějaké naleštěné podlaze, vždycky mu naskočí husí kůže a musí zatnout zuby, aby přešel. Nesnáší hlasité rány a děsí se bouřek, blesky mu jdou opravdu proti chuti a rozhodně si v nich nelibuje. Postupně se však se svým strachem, až fóbií, začíná vyrovnávat a všechny tyhle pochody se lehce zmírňují. Až dodnes se nemůže zbavit toho pocitu, že ho pořád někdo pozoruje a pronásleduje, nedokáže jen tak v klidu sedět a sledovat televizi, aniž by se nerozhlédl a podíval se okolo sebe, jestli se na něj náhodou nežene nějaký šílenec. Z toho vyplývá, že lidem, co nezná, moc nedůvěřuje. Všechny tyhle vlastnosti se snaží zakrýt pod roušku přetvářky a lži, zkrátka se snaží vypadat jako vyrovnaný a vtipný muž, kterého Hry vůbec nepoznamenaly.


[ before the Hunger Games ] Naprosto obyčejný kluk s naprosto obyčejným životem pro kluka z desátého kraje. Se svojí rodinou žil na skromném statku, kde se každý den dělo to samé. Šel do školy, kde byl polovinu dne a pak šel zase domů, kde se učil v praxi to, co se učili v teorii ve škole. Postupně rozvíjel své schopnosti a poslušně plnil příkazy rodičů, učitelů i mírotvorců, ze kterých měl vážně respekt. Snažil se nedělat si žádné problémy a chovat se jako ukázněné děcko. Myslel si totiž, že tak sníží svojí šanci se dostat do Her. Co se týče jeho rodiny a Hladových her, mají k nim všichni dost odměřený přístup. Vůbec je nemají rádi a nejradši by je ani nesledovali. Veřejně se však nijak nepokouší podkopávat autoritu ani nijak hanit celou tuhle situaci a velký okruh okolo ní. Kamarády také měl. Byly to samé srandičky, dělali si navzájem naschvály. Ben přece jen do té party v některých chvílích nezapadal. Nikdy nechtěl škodit někomu cizímu. Byl vychován s takovou morálkou, že by si to nikdy nedovolil. Žádné vandalství ani nic podobného od jeho prozatím čestné a mladé duše nečekejte.

[ the days after ] Jeho život se moc nezměnil, až na to, že je teď vítězem a byl nucen se přestěhovat do nového domu. Samozřejmě, návštěvy Kapitolu mu moc nevadí, aspoň se zase uvidí s přáteli, které si za tu dobu stihl udělat. Není to však jeden z těch vítězů, co se pořád utápí v lihu. Ba naopak, snaží se žít zdravě. Občas si sice zapálí doutník a nebo si dá malého frťana, ale to mu na zdraví neuškodí. Nenechal se unést svou slávou, kterou po vítězství získal. S rodinou si nechali statek a celá rodina tam stále chodí pracovat. Spí tam i častěji než ve vesnici vítězů a tráví večery a celé dny tak, jako předtím. Nerozmachují se okolo penězi. Spíš se snaží pomáhat chudším rodinám v kraji a každému vychází vstříc. Celý Desátý kraj je jeho rodina a nikdo z nich ho nezavrhuje. Stejně tak jako on se naučil žít s věčnou nálepkou vítěze.


× o doplnění si napiš na e-mail

Callista Allen

15. june 2014 at 18:04 | Larsyn


FC: Emily Deschanel


Victory year: 86th Annual Hunger Games



Age: 65




[ kahlista álen ]






[ before the Hunger Games ] Neumí moc plavat, ostatně se to neměla kde a kdy naučit a navíc to nepotřebovala, tak k čemu by jí to bylo. Přibližně ve svých deseti letech si pádem ze stromu si vážně zranila rameno a klíční kost, do dnes je to její poměrně rozsáhlá slabina. Řídí se heslem "Jak vy ke mně, já k vám", takže dokáže být hodně nemilosrdná, ale zároveň může projevit spoustu soucitu. I když to vlastně neví, protože se jí to nikdy nestalo, má alergii na sršání bodnutí, které by pro ni bylo jednoznačně smrtelné, ale otéká jí třeba i bodnutí od obyčejné včely, vosy nebo komára. Bojí se pavouků a hadů, tahle zvířata jí přijdou strašně odpudivá a nechutná. Velkou překážku do života jí taky postavila alergie na lepek, ale ta se objevila až v pubertě, ale maso pro ni bylo poměrně lépe dostupné než chleba a jiné obiloviny, protože v kraji sedmém jich není zrovna halda. Absolutně neumí s něčím jako je meč, oštěp nebo trojzubec, protože nikdy nic podobného typu nedržela v ruce, snad vyjma nože a to se nedá moc počítat za platný pokus.

[ the days after ] Od jejího pobytu v aréně kopice slabin přibyla. Hlavně kvůli nočním můrám a zjevech, které ji do konce života poznamenaly. Spí zásadně při rozsvícené lampě, protože se bojí, že by se zase probudila v aréně, obklopená hlídkujícími profíky. Kdyby nemusela, už by asi nikdy nic nechtěla lovit, protože už nechce nikoho bezdůvodně připravovat o život, to už snad nikdy v životě. A když, tak ne v nejbližší době. Bojí se tmy a pod postelí má nůž, takový nevyléčitelný tik. Jinak taky nemá ráda výtah, ti kdo přežili arénu, ji asi chápou a hrůzu jí nahánějí i doktoři, protože moc vypadají jako přípravný tým.


[ before the Hunger Games ] Tato dívčina má ve svých šestnácti průměrnou výšku, ale podprůměrnou váhu, protože ve svých osmi letech přišla o matku a částečně o otce, ten je odkázán na cizí pomoc, protože po nehodě v lese přišel o pravou nohu. Je velice sebevědomá, cílevědomá a bůh ví, co ještě všechno, hlavně doufá ve výhru v Hladových hrách, odkud by mohla své rodině přinést dost peněz, aby už nikdy nemuseli hladovět a v největší bídě jíst dokonce i zvířecí kosti. To by mohla potom pomoci i dalším lidem v podobné, nebo ještě horší tísni. Odjakživa neměla moc ráda Kapitol, protože jí připadal moc nafoukaný na to, jak se kraje měly, ale nikdy jí nějak buď nedocházelo, nebo si to nepřipouštěla, že po sedmičce je ještě kopice daleko chudších krajů.

[ the days after ] Po Hrách se ale vesměs všechny její priority a dřívější kvality její osobnosti změnily. Stala se méně mluvnější a jakoby zlomenou. Ještě víc tomu napomohlo, že za nevyjasněných okolností vymřela její rodina, takže na spoustu dní přestala úplně vycházet ze svého domu ve vesnici vítězů, kde stejně bydlela široko daleko sama. Dokonce přišel nápad upít se k smrti, ale to jí bohužel nevyšlo a po pár týdnech léčení byla nucena alespoň jednou za den vyjít ven. Připadala si jako snědená, sežvýkaná a nakonec vyplivnutá celým Kapitolem a tím vším a stejně nakonec skončila zase v sedmém kraji pod občasným hledáčkem médií, když ji jednou za rok vytáhnou jako mentorku. Pak se ale na pár let stala nejenom nezpůsobilou, ale na místě instruktora splátců ji nahradila mladší vítězka, ale když ta zemřela, Callista bude opět nucena vylézt ze svého luxusního baráku a začít něco dělat, aby každý rok neumírala sedmička po hrstech.


× o doplnění si napiš na e-mail

Rhys Malphite

14. june 2014 at 22:17 | Quinn

Player: Larsyn

FC: Denzel Washington


Victory year: 83rd Annual Hunger Games

Hobby: Kuchař

Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 67


Token: Křížek na krk


[ rys malfájt ]



[ before the Hunger Games ] V Jedenáctém kraji je všechno přísně hlídané, tudíž nemohl jen tak před mírotvorci trénovat, a žádné výcvikové centrum jako profesionální kraje tam také nemají. Stejně nikdy moc o Hladových hrách nepřemýšlel a tak vypustil všechny ty tréninky na to z hlavy. Přes den musel pracovat, pomáhat rodině a kraji, aby přežili. Není to žádný lenoch a svou práci vždy dělal na sto procent. Kvůli své práci dokáže unést velkou zátěž - pytel plných jablek nebo klidně větší balvan. Za ty léta si tímto dost nahnal sílu v rukách a velikou výdrž. Když pro sebe získal nějaký čas, tak si ve volném čase rád zašel do divočiny, kde hodiny sám a byl spokojený. Jako skautík se naučil mnoho užitečných věcí, které by se právě daly využít v té aréně. Něco o tom, jak se vyznat v přírodě, najít jídlo i zdroj vody, to je pro něj všechno jednoduché a nemá s tím problém. Je rád v přírodě a klidně mu nevadí spát pod šerákem, několikrát v noci vyšel z domu jen s dekami, aby mohl usnout pod hvězdami. Rozhodně mu žádná špína nevadí, protože se s ní setkává každý den při práci. Pomáhal i v domácnosti matce, takže se postupem času naučil vařit a to celkem dobře. Sice toho neměli moc a většinou bylo všechno jednoduché uvařit, ale i tak se dá s jídlem dělat zázraky. Jeho největší specialitou je ovocný koláč, vždy, když měli dobrý rok, tak si dvakrát do roka udělali tuto dobrůtku. Dával si vždy záležet, aby ho upekl co nejchutněji a později si to vymistroval na maximum. V pozdějším věku, se vydal s otcem do lesa, kde se naučil klást primitivnější pasti a lovit zvěř. Rozdělat oheň pomocí dřívek taktéž umí, naučil se to všechno od svého otce, který později zesnul, když je při činu chytili mírotvorci. Od té doby Rhys nikdy nevkročil za plot.

[ the days after ] Když se dostal do arény, bylo to pro něj naprosto otřesné. Všichni mu byli sice dobrými a silnými protivníky, ale ani on nebyl zrovna tak neschopný, jak by si někteří mysleli. Ve výcvikovém centru se pokoušel ohánět s mečem, se kterým si poradil v aréně a díky tomu se dostal až na čestné první místo v Hladových hrách. Hlavně měl to štěstí se dostat mezi silnější jedince, kteří mu k tomu vítězství vlastně pomohli, ale ve finále už si musel poradit sám. Do finále se dostal se svým spojencem a byli dva na jednoho silnějšího a krutého profíka. Ten bohužel jeho spojence usmrtil docela rychle a pak už to byl jen on a ten profík. Byl to pro něj náročný boj a vyvázl z toho jen tak tak, kdyby to rychle neukončili, možná by ještě skonal vyčerpaností. Dlouho po vítězství se nemohl soustředit na nic jiného než na to, že ho někdo přepadne ve dne i v noci, začal tak trénovat a posilovat. V podstatě mu z toho trochu hráblo a nevěnoval se snad ničemu jinému. Začal se chovat jako profesionál před arénou. Pořád je zaseknutý v aréně, je to pro něj nekončící můra a občas z něj jde strach, jelikož je plný nenávisti a nemá problém zmlátit někoho, kdo mu je proti srsti. Později se z těch všech paranoií dostal, ale zůstalo v něm něco zlého, několikrát už smýšlel o nějaké pomstě, i když si za celou tu věc může sám, když se do arény přihlásil dobrovolně. Jakmile přišel Kapitol s nápadem udělat další Hry, do kterých by šli vítězové, už to nijak zle nebral. Prostě se s tím smířil a zdokonalil si další schopnosti. Do těch patří plavání a jelikož nikdy neměl problém s velkou zátěží, zkusil těžší zbraně a zalíbil se mu palcát a dvoubřitá sekera. Naučil se první pomoc a jak si poradit s vážnějším zraněním. Je tedy připravený na cokoliv, a pokud bude muset bojovat s vítězi, bude se snažit pomoci tomu nejlepšímu člověku.


[ before the Hunger Games ] U takového obyvatele z chudšího kraje je zřejmé, že nikdy neměl přístup k vražedným zbraním. Proto Rhys neumí vůbec s žádnou zbraní. Sice držel v ruce kosu nebo nůž, ale nikdy je nevyužíval jako zbraň. Žádné bojové umění se ve svých dětských let nenaučil, neměl jak a nikdo se k tomu nehlásil. Všechno kolem boje znal jen z Hladových her, na které se musel nuceně dívat jako zbytek národa, takže z toho nijak vysledoval pár bojových taktik, ale nikdy to naživo nezkusil. I když je to trochu trapné, tak Rhys nezná moc rostliny. Hodně času strávil v přírodě, ale nikdy žádné kytky netrhal a v podstatě ho ani moc nezajímaly. Netuší tedy, jak vypadají jedovaté byliny nebo zase ty, které by mohly být k užitku. Má fobii z výšek, proto nerad leze někam do výšin. Dělají se mu závratě, a proto se nikdy nenaučil lézt tak dobře. Výšku stromu by pravděpodobně zvládl, ale raději se vyhýbá všemu, z čeho by mohl spadnout. Je velice starostlivý a nedokázal by snad ublížit ani mouše. I když to bychom trochu přeháněli. Pro přežití by tento člověk udělal všechno, ale má problém zabíjet. Nedělá se mu sice blbě z pohledu na krev, ale taky jí nutně nevyhledává. Někdy se dokonce stará více o ostatní než o sebe a bude se snažit vás nezklamat. Je to hodná duše a nemá problém se pro vás obětovat, pokud to bude k dobru. Takové chování je ale v aréně nepřípustné, pokud máte v plánu vyhrát, že?

[ the days after ] Totálně po aréně zešílel, jelikož si pořád myslel, že je v aréně a doteď má občasné halucinace a paranoiu, ale není to už tak hrozné jako předtím, protože dokáže rozeznat realitu od lži. Kromě mentorování měl čas i na něco jiného, naučil se bojovat se zbraní, ale bohužel se nikdy nenaučil s střelnými zbraněmi, protože pro to nikdy neměl cit. Jeho kondice se každým rokem horší. Musíme brát v potaz jeho věk, takže už není tak čilý jako předtím. Má problém s běháním a je pomalejší. Občas už skoro nepopadá dech a je to s ním opravdu špatný. V aréně se zjistilo, že má astma, takže ani to mu moc nepomáhá k výdrži. Jak je pomalejší, má i špatné reflexy a hůře slyší i vidí. To už je vše poškození ze stáří, je to normální věc a nemůže s tím nic udělat. Taktéž se ve svém životě stal alkoholikem, a proto není zrovna nejzdravější. Už se ale nesnaží o to, aby byl dobrý a vyhrál ty Hladové hry s vítězi, spíše má v plánu jen někomu pomoci a to vše. Vždyť už mu snad tolik let nezbývá a smířil se s faktem, že jednoho dne zemře. Proč ne zrovna tam, kde to všechno začalo, že? Všechny jeho schopnosti jsou horší, i když se naučil dost dobře ovládat těžší zbraně, pořád to není žádný zázrak.


[ before the Hunger Games ] Rhys byl vždycky ten šťastný malý človíček, který nadevše miloval svět, když ho z toho snění zrovna nevzbudily nějaké Hladové a šílené hry, které mu vždycky dost zničily náladu. Rodiči byl milován a on svojí lásku oplácel ve stejné míře, byli v podstatě šťastní, i když neměli žádné peníze a nebo byli pár dní bez jídla, tak se přes to přemohli a byli rádi, že jsou spolu. Kvůli tomu, že neměli dny co jíst, si bral oblázky, aby se postaral o sebe a svojí rodinu. Rodiče z toho nikdy nebyli nadšení, protože se o něj báli. Jenže Rhyse po těch letech stále nevybrali do Her, a tak se zdálo být všechno v pořádku až do jednoho dne, kdy je mírotvorci chytili za plotem a jeho otce ihned potrestali. Odvedli si ho a už se domů nevrátil, proto je pravděpodobně mrtvý nebo mu dali osud ještě horší, než si zasloužil. Po jeho smrti jakoby štěstí uteklo. Matka onemocněla a nešlo ji vyléčit. Zaprvé to neměli čím zaplatit, a i kdyby si našel jinou skulinku, místní lékaři na to neměli žádné léky. Následně mu nato po roce zemřela. Jelikož se ještě nemohl starat sám o sebe a nebyl plnoletý, byl předán do péče nevlastní sestře jeho mámy, kterou moc neobdivoval a ona jeho taky moc ne. Peníze se v její rodině také netiskly a měla svoje děti, se kterými měla starostí až až. Její manžel byl ožrala, a proto na to byla úplně sama. On se jí snažil pomáhat ve všem, ale nakonec pro ní byl stejně jen zátěž, takže se nemůžeme divit, že z toho nebyl nijak nadšený. Z tohoto důvodu byl odhodlaný se při další sklizni přihlásit do Hladových her s účelem zemřít, či vyhrát, už mu bylo všechno jedno.

[ the days after ] Přihlásit se dobrovolně do Her byl omyl a to zjistil, když vystoupil z Capitol Expressu, kde na něj u nádraží civěli ti zmalovaní lidé. Když se dostal do výcvikového centra, bál se ještě víc, ale stejně se rozhodl, že nebude poseroutka a jen tak lehce se nevzdá. Přežil Kapitol a nakonec se vše dokonale zdařilo. Našel si ty nejlepší spojence, kteří nebyli zrádcovští profíci a dotáhl to až k vítězství, což vůbec nečekal. Byl z toho opravdu vykulený a zároveň naprosto vyčerpaný. V Kapitolu ho ale zase dali dohromady, jenže nedali dohromady jeho psychiku, která byla naprosto roztroušená a zmatená. Blouznil z té aréně a i při rozhovorech se mu udělalo nehorázně špatně a chtěl zdejchnout pryč. Bohužel nemohl, a tak to musel nakonec vydržet až do konce. Po tom se v zákulisí zhroutil a tam začal chytat záchvaty. Od té chvíle nebyl moc oblíbeným vítězem, protože z něj měli všichni blázna, ale Kapitolané ho dost litovali, a tak se postarali o to, aby se z toho dostal. Několik let navštěvoval psychologa v Kapitolu, který mu dost pomohl a nakonec ho z té jeho paranoii dostal. Začal se věnovat víc splátcům z kraje a pomáhal jim, i když to většinou bylo k ničemu. Jeho svěřenci byli vždycky slabší a nebylo jim moc pomoci, když toho moc neuměli. I tak se ale snažil pro ně udělat první poslední, pokud nebyl zrovna znechucen chováním některých. Nemá totiž rád povýšené lidi, ale to naštěstí v jeho kraji tolik nehrozí. Měl období, kdy chtěl naplánovat pomstu za Hladové hry, jenže k tomu se nějak nedostal a postupem času z toho plánu sešlo. Zažil toho už hodně a život neměl nakonec až tak hrozný, i když si některé dny musel vytrpět s alkoholem, protože mu to jinak nešlo.


× o doplnění si napiš na e-mail

Shelia Holbourn

14. june 2014 at 18:21 | Larsyn


FC: Claire Danes

Mentor: Richard Mason

Victory year: 84th Annual Hunger Games

Hobby: Pekařka v místní pekárně


Age: 66


Token: Perleťová sponka


[ šílah haulboorn ]



[ before the Hunger Games ] Dvojka, dvojka, dvoječka. Krásný to kraj, jenž připravil Sheliu na Hry, jak jen uměl. Alespoň ona tomu věří. Naučila se zacházet s velmi širokým sortimentem zbraní, které se v tréninkovém centru nacházely. Dokáže zaútočit z blízka i z dálky. Nejvíce má ráda mačety, sekery a další zbraně, jež mají ostří a zaberou vlekou plochu. Trochu taky meče a katany, jenže to jí přijde jako zbytečná práce, že to moc neřeže. Ráda hází věcmi, takže granátky, vrhací sekery a nože, oštěpy a takové věcičky. Taky se naučila klást pasti, vázat různé uzly a něco o stopování. Orientace jí jde také velmi dobře, to víte, ženská musí vědět, kde najít toho blbečka, kterého tak dlouho miluje, že mu jde hodit sekeru do ksichtu. Má hodně ráda přírodu, dokáže tedy najít pár rostlinek, kterými by se mohla živit.

[ the days after ] Nikdo by nevěřil, jak se dokázala naučit plavat. Sice šlo prvně jenom o takové plácáníčko, voda jí však zachránila život. Stejně jako rychlý běh, nyní má velmi dobrou kondičku, zaběhne krátké i dlouhé tratě. Naučila se lézt do výšin stromů a nejrůznějších budov. Nemá problém ani na kluzkém povrchu či tenkém podloží, však ani tak moc neváží, aby se jí tam něco stalo. Ze zbraní se naučila i s lukem a po té nepříjemnosti s jednou spojenkyní i s jejím kopím, celkem užitečným. Rozezná mnohem více rostlinek než před tím, dokonce i ty jedovaté. Okoukala něco málo o přípravě jídla a ošetřování některých zranění, nicméně to nemá zažité. Jako matka se naučila trpělivosti a výbornému vaření, tedy, snad to doma chutná. Naučila se i plížit, přes pláže či štěrkovou plochu, vždy s minimem hluku. Ráda maluje a snad by zvládla namatlat i něco na sebe, pokud by překousla to, že nebude zářit čistotou.


[ before the Hunger Games ] Její největší slabinou je její důvěřivost. Věří totiž bezmezně naprosto všemu a i ten sebehorší herec by ji dokázal strhnout a ona by mu uvěřila naprosto vše. Lehce se nechá zmást ostatními. Ještě více ji však matou její vlastní pocity. Dokáže se zamilovat během vteřiny a být zamilovaná po další roky, i když tu osobu už zřejmě nikdy neuvidí, tak kdykoliv by o něm padla zmínka, zešílela by zřejmě štěstím. Naopak, když zjistí, že jí někdo lhal, stačí pár hezkých slůvek a zase je všechno v pořádku. Zároveň nedokáže být tou vůdčí osobností, protože po pár náznacích nedůvěry by se zřejmě na místě složila. Taky by se všechno snažila vyřešit domluvou než bojem, ona je totiž ta cíťa, tak to jinak ani nedává. Je hodně nerozhodná a tak občas stojí pouze na místě, jako kdyby zamrzla v pohybu, takže byste ji lehce přerafičili, pokud byste ji takto zastihli. Nikdy se nenaučila plavat a má až přehnaný smysl pro čistotu, kdy jí sebemenší špína přivozuje problémy pobývat v dané oblasti. Nikdy ji nenapadlo, že něco jako plavání by se také mohlo hodit, tak se od toho raději drží dál.

[ the days after ] Hry jí přinesly opravdu mnoho do života. Její slabiny však spíše prohloubily, než že by je spravily. Z citlivé holky se stala žena, která nedůvěřuje naprosto ničemu a cokoliv, co by bylo proti ní řečeno, příliš prožívá. Když jí jenom něco nedonesete v čas, pro ni včas, okamžitě začne brečet a myslet na to, že jste proti ní a nesnášíte ji. Jakýkoliv odpor či neúspěch, svůj či bližních, bere moc osobně a jako svoji vinu. Když vám naopak něco je, i kdyby jste jí před očima umírali, neuvěří tomu, dokud to nebude mít odněkud potvrzené. Klidně vám dotrhne hlavu, jen ať si je jistá vaší smrtí. Je více hysterická než kdysi. Moc tyto maličkosti prožívá. Z arény se také začala bát ohně, u nich doma nemůže nikdy hořet oheň v krbu, všechno je elektřina. Nerozhodná je stále, avšak rozhodla se nad tím vyhrát tím, že každá první možnost je ta správná, a tak volí pouze ji. Často zapomíná to, co jste jí řekli či o co jste ji požádali. Někdy má stavy, kdy si myslí, že danou práci již vykonala a přitom se ani nehnula z místa. Bere na to i prášky, ale moc to nezabírá.


[ before the Hunger Games ] Shelia je blondýnka, vlasy jí dosahují něco málo pod ramena, občas uvažuje o tom, že si je ostříhá. Také je vysoká, okolo 176 centimetrů, přičemž doufá, že ještě poroste. Hubená postava, dlouhý krk, skoro žádné svaly. Má baculatější obličejík, hodně to jde vidět, když se na vás usměje. Co jde na ní vidět, jsou její ženské tvary, které má i přes svůj věk silně vyvinuté. Také světlounce zelené oči, i když na ně se mnoho mužů nedívá. Je vlastně opravdu zábavná, milá a hodná, jenom není dobré jí svěřovat mnoho, protože ona tomu potom uvěří a roznese to jako známou pravdu, no, znáte jak kolují drby, ne?

[ the days after ] Kvůli strádání v aréně a následných rocích terapie přišla o mnoho ze své váhy, i když potom něco nabrala zpátky, přišla o mnoho ze svých krásných ženských tvarů. Naštěstí si ji přesto všechno kdosi zamiloval, vlastně má problémy si zapamatovat jeho jméno. No, bylo to s ním vážně fajn, chápal její problémy, dokonce ji později požádal o ruku, načež ona kývla, no manželství to moc šťastné nebylo, protože byl fakt velký pijan a ona potom chvilku taky. Tak se rozvedli, naštěstí pro ni ten chlápek skočil odkudsi ze skály, když se jednou zase ožral, no, a ona byla zase volná. Už uběhlo deset let od jejích Her a ona zatoužila po lásce. Našla si dalšího muže, ten už naštěstí nebyl takový blázen jako ten předchozí a dokázal zvládat její záchvaty a noční můry. Zachtělo se jí také potomka, který by držel břímě hrdosti a odpovědnosti za vítězství, a tak se jí narodil Lewis, jediný syn, kterého má moc ráda, i když si občas jeho počínání bere moc osobně. Byla mu však starostlivou matkou, to jí pořád zůstalo, soucit s bližními. Občas to s ní bylo na palici a má vlastně štěstí, že ji nějaký ten člověk už dávno neodpráskl, neuvědomuje si to, je jí to jedno. Chtěla moc další dítě, to už se jí však nepodařilo. Lewis postupně rostl a jeho otec ho začínal brát do výcvikového centra. Jí se to moc nelíbilo, ale zároveň si začala uvědomovat ohroženost jejího syna, tak nakonec svolila. Její syn ji však i přes to neměl moc rád. Když se dostal do Her, měla z toho fakt těžké deprese a moc to nezvládala, naštěstí ho nemusela mentorovat, protože to už by ji vážně kleplo. Naštěstí to ten její milovaný pošuk vyhrál a odešel celkem bez újmy, sice ji od té doby nenávidí přítel té brunety, co tam tak nešťastně skapala, to je jí však jedno a vesele si užívá to, že její syn to v těch Hrách zvládnul.


× Desirée Mason - Jednoho dne ji našla v domě jejího syna. Z celkem velkého šoku se nakonec vyklubala milá dívčina. Má ji hodně ráda, i když třeba není tak hodná, jak si ona myslí, na ni tak působí a to je hlavní.

× Lewis Holbourn - Její milovaný synátorek. I když má někdy pocit, jako kdyby byl vždycky proti ni a naprosto ji nesnášel, miluje ho celým svým srdcem a nikdy by na něj nedala dopustit. Pořád se o něj ještě bojí, že jí někam odejde, a tak o něj pečuje možná víc, než je zdrávo.

× Richard Mason - Byl to její mentor v Hrách. Opravdu jí pomohl se na arénu připravit a hodně mu toho dluží, bez něj by se jistě z arény nedostala. Chová k němu stále nějaké vřelé city, ale čím je starší, tím více se bojí, že nebudou opětovány nebo že se ještě ztrapní tím, že neví, jak na tom spolu vlastně jsou.

Kyra Glenshaw

5. april 2014 at 22:26 | Larsyn


FC: Charly Thorn

Mentor: Karalynn Ringrose

Victory year: 116th Annual Hunger Games

Hobby: Maluje, kreslí a tesá sochy


Age: 33




[ kyrah glenšá ]



[ before the Hunger Games ] Kyra je poměrně dobrá v běhu na krátké vzdálenosti, jelikož umí vyvinout skutečně velkou rychlost, avšak hodně jí ubírá její výdrž, tudíž nejvíce vydrží pouze v poklusu. Na svůj věk je poměrně silná a již vlastní pár zkušeností s chladnými i střelnými zbraněmi. Umí si zachovat chladnou hlavu, takže nějaké nervování jde naprosto mimo ni. Dá se říci, že je poměrně dobrá i v hodu, takže pokud by bylo třeba někoho strefit kamenem či jinou municí, štěstí a schopnost obvykle bývá na její straně. Plavat umí poněkud obstojně, avšak neumí moc stylů plavby. Vzhledem ke svému kraji, nemá moc šanci trénovat, avšak tréninkem pro ní může být každodenní život - obstarávání si potravy a dalších věcí důležitých pro domácnost.

[ the days after ] Aréna jí uštědřila lekci, v kterou možná možná předtím věřila, ale nevěděla, jak rozsáhlá ta lekce bude. Musela být stále ve střehu, pozorná, aby jí nic neuniklo. A nebránila se jen před ostatními splátci, stále se musela držet na pozoru i před svými spojenci, kvůli čemuž je ke svému okolí podezřívavá, pořádně si vše prohlíží, než někam vstoupí, jako by stále čekala nebezpečí. Tím upadla její důvěra v ostatní, i když ne ve všech případech se to vyplatilo. Mezi její nejoblíbenější zbraně stále patří dýka, zvláště jedna, kterou dostala a stále ji nosí u sebe, jak sama říká "pro případ nouze". Když se mohla vrátit do jakž takž normálního světa, začala se ohánět s nůžkami a látkou, jelikož si sama navrhuje modely. Špatně se jí nevede ani se štětcem nebo tužkou a do svého uměleckého umu zatáhla i sochařství.


[ before the Hunger Games ] Výdrž rozhodně není v její prospěch, takže není moc dobrá na dlouhý běh či jiné akce, ve kterých se hlavně sází na výdrž. Moc dobře se jí ani nevede při potápění, jelikož se musí často vynořovat na hladinu kvůli přísunu kyslíku. Nekamarádí se ani s auty či dalšími prostředky, tudíž v aréně by to mohla být její velká slabina. Co se týče konstrukce různých pastí, dalo by se říci, že to zrovna není její nejsilnější stránka.

[ the days after ] Stále z ní není žádná extrémní běžkyně zralá na maratón, ba dokonce ani nijak lépe neumí se zbraněmi typu meč a tak podobně. Ke svému okolí se však stala nedůvěřivější, a i když to pro ni občas mělo své výhody, někdy se to ukázalo jako velmi špatná volba. Ze všeho se jí příčí zabíjení, po zkušenost z arény by už nezvládla jen tak nikomu sáhnout na život. Má velký strach z trojzubců, jelikož jedním takovým byla málem zabita. V nelibost upadly i různé hračky, nejvíce však panenky, které se podepsaly na jejím znetvoření, které již naštěstí, díky Kapitolu, není patrné. Ačkoliv je většinu času až přehnaně pozorná, přesto se občas stane, že sklouzne do vlastních vzpomínek a své okolí začne ignorovat.


[ before the Hunger Games ] Kyra na první pohled může působit jako chlapec, jelikož je poměrně vysoká a vlasy nosívá střižené na chlapecký střih. Její postava moc neoplývá ženskými křivkami, avšak zato je sportovní a vlastní již poměrně výrazný náznak svalů. Oděna chodívá spíše spoře, nosívá obyčejná trička a kalhoty, které jsou volnější, aby jí nebránily při každodenním boji. I boty nejsou nikterak bohaté, avšak je patrné, že dává přednost pevným botám, jakéhokoliv vzhledu. Ky vyrostla v neúplné rodině, sourozence neměla nikdy žádného a otec je opustil, když byla ona ještě malá. Její matka Hladové hry přímo nenávidí a nepřeje si, aby se jich Kyra zúčastnila, avšak něco úplně jiného si myslí sama Kyra, která se již od mala snaží trénovat a dala si slib, že ve Hrách vyhraje a její táta bude litovat, že provedl něco tak hrozného, jako opustit rodinu. Na svůj věk je poměrně přemýšlivá, avšak Hry jsou pro ni velmi důležité, takže možná díky tomu nemá moc přátel, vlastně skoro vůbec, jelikož je obklopena lidmi, kteří si Her moc neváží a to Kyru upřímně štve. Je dost soutěživá a věří ve svou výhru. Jestli se jí to vydaří, o tom už rozhodne budoucnost.

[ the days after ] Když byla vybrána, věřila, že v aréně zazáří a ukáže ostatním, že je více než dobrá, jelikož brala každý den jako trénink. Každý den musela bojovat, aby bylo co jíst, a aby byl její život poměrně normální. Jakmile však vstoupila do arény, poznala, že není všechno takové, jak se může zdát. Každý souboj byl pro ni složitý více, než čekala, a to jí vzalo jakékoliv pomyšlení na to, že vyhraje a z arény vyjde živá, avšak podařilo se. Bylo to na poslední chvíli, umírala a byla si jistá, že chvíli možná i mrtvá byla, avšak jak by někdo mohl říct, ještě nebyl její čas. Dům, který výhrou získala, se rozhodla plně využít, ovšem nechtěla zůstat v domě sama, a tak si s sebou vzala svou matku, na které jí záleželo, a kterou chtěla vysvobodit z jejich starého a malého domku. Několik měsíců před 117. Hrami však její matka vážně onemocněla a nikomu z lékařů osmého kraje se nepodařilo ji zachránit. Kyra v tom ohromném domě zůstala sama, sama se svými vzpomínkami a nočními můrami, které na ni číhaly, kdykoli zavřela oči. Aby se ubránila samotě, pořídila si kamaráda ze zvířecí říše, konkrétně loveckého psa jménem Silas. Ve volných chvílích navštěvuje Kapitol a vychutnává si své svobody, ačkoliv Kapitol ji nikdy neokouzlil tolik jako její rodný kraj, ve kterém tráví více času. Když zrovna probíhají Hry, snaží se pomáhat dalším nešťastným z jejich kraje.


× o doplnění si napiš na e-mail

Victoria Garnet Wallace

1. april 2014 at 9:22 | Larsyn

Player: Maddie

FC: Emma Roberts

Mentor: Claudette Fairy

Victory year: 117th Annual Hunger Games

Hobby: Chemie, Modeling

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 34


Token: Tužka na oči


[ viktória garnet volis ]



[ before the Hunger Games ] Vedle tradičních schopností profíka jako je ovládání převážně všech zbraní (preferuje však katany a mačety, případně vrhací nože), plavání, šplh (ale to pouze a pouze v případě totální nouze, kdy není jiného východiska) a takové té vrozené chuti zabíjet se může blýsknout třeba i základní orientací v přírodě, kterou si vypiplala od absolutní nuly mnohými úprky mimo dosah lidí. Přišla tak zároveň do styku s všelijakou zelení, odkud si tedy odnesla pouze informace o jedlých bobulkách a základních plodech. Ačkoliv by se dalo o Vice říct, že je notně agresivní člověk, pokud zataháte za správné nitky, má i světlejší dny, kdy je společenská a v některých případech dokonce milá. Celkově se ve skupině lidí cítí dobře. Nemusí být vždycky bůhvíjak výmluvná, ale když už se s nějakou partou sžije, je loajální a i přes oficiální masku sebestředností to není žádný sobec. Ale vždycky se takové chování vztahuje jen na lidi, co pro ni mají nějaký větší význam. Libuje si v šeru či úplné tmě, zejména pak když je venku. Přirozeně v černočerné tmě vidí úplné prd, stačí však trocha světla a ona se už zorientuje. Na úkor chutě a čichu, co má zeslabené, se její zrak vyšvihl o několik met výš. Pod rouškou tmy se jí hlavou začnou svobodně prohánět zlomyslné myšlenky, které zejména jako mladší často realizovala nejen sama. Naučila se tak do určité míry spolupráci s dalšími, ačkoliv vždycky se obklopila jen tím nejlepším a nejschopnějším materiálem. Slaboši se ocitli většinou na druhé straně takové situace. Znalosti první pomoci a určitému umu s jehlou a nití může děkovat jen a pouze své matce, od které se to jako jediná dcera jen s krajním odporem naučila.

[ the days after ] Po aréně se její život moc nezměnil. Do výcvikáče snad chodila ještě častěji a dřela na sobě dvakrát tolik. A to všechno jenom proto, že se doma nudila a nemohla si dovolit mít nějaké špatné jméno. Je profík, valnou část svého umu pochytila při prvotním navštěvování výcvikáče, když se sem pak vrátila, tak už jenom zlepšovala svoje dosavadní schopnosti, aby je mohla dovést k dokonalosti. Začala se více zajímat o zdraví, takže teď je schopná poskytnout první pomoc a ještě vědět, proč to vlastně dělá. A když už začala žít sama, musela se nějak naučit vařit. Začátky byly kruté, to zvládla pokazit i těstoviny, ale v průběhu let už se vyšvihla na dostatečnou úroveň, aby se nebála svůj výtvor podat i ostatním. Vrátila se ke školnímu učivu a zaměřila se na chemii. To je její nová láska. Stala se trochu vynálezcem, ale zase její vynálezy nepomáhají nikomu na světě, většinou si jenom sama namíchá nějakou látku a sama si ji zkusí. Omamné látky, to je její. A kdyby bylo potřeba, dokáže si ukuchtit i směs, která by mohla někoho usmrtit. Konečně svou inteligenci začala používat i na nějakém akademickém poli, i když tohle o ní ví jenom skupinka nejbližších přátel. Z toho vyplývá, že se dost skamarádila s různou zelení. Nikdy jí nepřišlo, že kytky můžou být tak zajímavé, ale právě odsud čerpá většinu základů. Většinu doby je Vica agresivní a má potřebu si jít zamlátit do něčeho nebo do někoho, ale když si chce odpočinout, zaleze si do své domácí laboratoře a když má štěstí, tak se dokonce sjede. Ale už mnohokrát se jí stalo, že žádné štěstí neměla a v záchvatu vzteku obrátila svou laboratoř vzhůru nohama. Nedá se říct, že by byla vyloženě závislá na návykových látkách, ale když si může vzít něco, co ji uklidní a hodí do pohody, rozhodně tím nepohrdne.


[ before the Hunger Games ] Jelikož je Vica spíše lehká váha a přeci jen se její ženské svaly na žádné velekusy nezmůžou, má celkem jasnou nevýhodu s težkým sortimentem zbraní. Snažila se sice opanovat meče a pořádné obouruční sekery, ale žádný mistr není. Zkuste na ni něco těžšího a to už s vámi nebude mluvit vůbec. Přestože ovládá něco z výběru na dálku, v životě nesáhla na luk. Něco o té zbrani jí nesedí (vždycky se zvládne spálit nebo lajznout tětivou - neptejte se jí jak). Celkově by raději dala přednost něčemu na blízko. Není to srabík, co by nepřítele zastihl ranou z dálky nebo do zad. Pro důvěru ve své četné schopnosti si oběť spíš vychutná, aby si mohla užít to utrpení pěkně z první řady. V závislosti na svůj původ je samozřejmě plná předsudků - jak vůči ostatním z horších krajů, tak těm slabším z Jedničky. Slabosti druhých zkrátka netoleruje. Ale ona sama má také chyby, ač si to kolikrát i sama nechce připustit. Není kuchařka. Není stopařka. Rozhodně není lovec zvířat, tady se omezila jen na lidi. Poručte jí něco a ona vás bude vesele ignorovat. Poručte jí lézt do výšky a skončíte minimálně s monoklem. Na příkazy jednoduše nereaguje nejlépe. Není žádný botanik - bobulky a jedlé plody ano, kytičky a menší zeleň? NE. Ačkoliv přírodu kolikrát ráda navštíví a fascinovaně pozoruje, zeleň léčivého či nebezpečného druhu jde naprosto mimo ni. Maximálně vám řekne, že tohle je buk, ne smrk, tamto pampeliška a sakra, tady jsem se spálila, asi to bude kopřiva. Stejně tak to má se zvířaty. Rozezná zkrátka jen základy. Za hříchy svého (raného) mládí zaplatila panickou hrůzou z ohně, kdy se jí a její partě vymklo dlouhodobé "zocelování" mladších děcek z kraje a vedle toho, že tam přišlo pár nešťastníků o život, tak si z toho odnesla nepříjemné popáleniny po celé délce zad a doživotní trauma. Od té doby se snaží držet mimo problémy, protože si pošpinit rodinné jméno zkrátka nesmí dovolit.

[ the days after ] Z Vicy se po Hrách stal snad ještě lepší profík, než už byla. Netrávila přece všechny ty dny zavřená ve výcvikáči jenom tak pro nic za nic. Měla čas se zlepšit v hodně věcech, tak toho využila a nabrala si nové vlastnosti. Nicméně v některých umech stále zaostává. Luk je její největší nepřítel a ani ostatní zbraně na dálku nemá v oblibě. Ví, že by se měla pokusit se s nimi něco naučit, ale tuhle myšlenku vždycky rychle zažene tím, že jako profík se musí ukázat blízko u oběti a ne někde v dálce zůstávat v bezpečí. I když poznala lidi z jiných krajů, pořád v ní zůstává jistá hrdost profíka a pokud se osoba z jiného kraje neukáže jako dostatečně schopná, tak pro ni neexistuje. Zvířata pořád nerozeznává, jediné, co se u ní v tomto ohledu změnilo, je její kočka, kterou si pořídila domů. Když si Vica konečně začala užívat svého života jako života vítěze, tak si uvědomila, že rozhodně nechce zestárnout. Proto se nechává fotit a dost se naučila s makeupem, protože prostě nechce vypadat starší a špatně. Neustále tedy dělá nové věci a je živá, nedokáže si připustit, že by ráda měla i svůj klid. Každou noc je v jejím domě pořádný mejdan, může tam přijít kdokoli, kdo má alespoň trochu jméno a kdo chce pořádně pařit, ani ona sama často nezná všechny lidi tam. Má svou část svého obydlí, kam nikdo jiný nesmí, ale zbytek je volný právě pro nekonečnou párty. Když ji to tam nudí, tak jde provést nějakou zlotřilost někomu slabšímu nebo si jde jenom tak zaposilovat do výcvikáče. Rozhodně se z ní nestala bábovka, co žije jenom v drogách a zapomíná na sebe. Ale rozhodně v těch drogách žije hodně. Sama už se nezvládne bavit bez nějakého pomocníčka. Úplně jí vymizela chuť a čich, možná právě proto se naučila dobře vařit, ale jí to nevadí, jenom si víc holduje v pálivějších chutích.


[ before the Hunger Games ] Už jen to, že je z 1. kraje, o ní prozrazuje víc, než by vám kdy mohla slovy říct. Žije si téměř příkladný život. Nezná bídu, nedostatek nebo nějaké větší přičinění, aby do rodinného rozpočtu přitékaly životně důležité peníze. Nad oblázky uvažovala vždy jen z rozmaru, ale nikdy si je doopravdy nevzala. Přeci jen je pud sebezáchovy silnější. Pochází z velké rodiny, kde se kromě matky, otce a tří dalších sourozenců nachází ještě asi milion dalších žijících příbuzných. Protože si její rodiče vysnili samé kluky a ona jim to jako jediná pokazila, nikdy si k ní nevytvořili ten správný vztah. A aby se ona donekonečna dožadovala uznání? Ani náhodou. Do nástupu na akademii v devíti letech by pro jejich lásku skákala třeba skrz zapálené obruče, nicméně i její snaha a trpělivost mají své meze. Následkem toho, že se v rodině necítila nikdy tak, jak by se asi každé dítě cítit mělo, našla si náklonnost u přátel a vzdálenějšího příbuzenstva. Rodičům to ale o to víc osladila. Chodila za školu, věčně lítala z průšvihu do průšvihu, holdovala všelijakým zakázaným látkám a místům. Možná proto ve škole neexcelovala tak, jak by se dalo od její inteligence čekat. Stal se z ní občas melancholický cholerik, co se se systémem ani lidma kolikrát nehodlá párat a spíš kope, než aby si nechal něco vysvětlit. Dodnes se raději zašije ve výcvikáči nebo někde mimo dosah očí a uší se sobě podobnými. To první volí vedle ukojení své agresivity hlavně proto, aby v případě vylosování dokázala své rodině i celému Panemu, že vítězové nejsou jen muži.

[ the days after ] Vica se do Her opravdu dostala a svým vítězstvím ukázala, že je stejně dobrá jako ostatní. Jenže lásku rodičů a nejbližší rodiny jí to nepřineslo, tak místo toho, aby se dál snažila a chvástala se svým vítězstvím, tak se raději odstěhovala do svého vlastního domu a vysvobodila se ze všech rodinných konvencí. V Hrách se jí dařilo, v životě po nich už moc ne. Neodnesla si z arény vlastně nic špatného, mrtvé lidi viděla už před tím, jenom teď se na ni upnul zrak celého Panemu. To už bylo moc na tuhle značně agresivní dívku, jednak už nehlídala jenom rodiné jméno, ale hlídala hlavně sebe. Jako vítěz byla na všechno sama. První rok, kdy byla novopečenou vítězkou a byla milována celým svým krajem a Kapitolem, toho moc neudělala. Místo toho, aby chodila na společenské akce, tak byla radši zalezlá ve výcvikáči. Bušit do boxovacích pytlů a panáků bylo to jediné, co v jejím rušném životě mohlo zůstat, aby to bylo společensky přípustné. Jenže jak roky plynuly a od jejího nudného a monotónního se zraky společnosti začaly odvracet, měla konečně svou svobodu na různé menší přestupky. A když zjistila, že jí jako vítězce se za napáchanou škodu nikdy nedostane spravedlnosti, začala si užívat života. Průšvihy se zase objevily na jejím denním pořádku, k zakázaným látkám má dokonce větší přístup. Baví ji experimentovat s tím, kolik vydrží a co všechno si může k zákonu dovolit. Ale když už musí do Kapitolu a musí vypadat jako milá dívka, zvládne to bravurně. Její tvář je dost známá, tak se občas nechá nafotit pro nějakou značku, ale pravdou je, že když nemusí být princeznou z arény, tak se pohybuje pouze po těch horších částech města, kde může sehnat nějaký nový materiál nebo se zapojit do pouliční rvačky.


× o doplnění si napiš na e-mail

Theodor Finnigan

2. october 2013 at 17:33 | Larsyn


FC: Logan Lerman

Mentor: Jason Seatton

Victory year: 111th Annual Hunger Games

Hobby: Rybolov


Age: 40


Token: Rybařský háček


[ týodor finign ]



[ before the Hunger Games ] Jelikož pochází ze Čtvrtého kraje, musí být zřejmě profesionál. Téměř ve věku kolem pěti let začal plavat, v dnešní době umí plavat od prsa až ke znaku. Bojování s trojzubcem je pro něj přímo hračka, sám se s ním naučil používat. Dále umí zacházet s kopím a mačetou. Boj je pro něj velice snadná činnost. I když nemá moc opracovávané svaly, má docela velkou sílu. Na kterýkoli útok dokáže rychle reagovat, ale nedá se zrovna říct, že by se mu dokázal vyhnout.

[ the days after ] Mezi jeho hlavní činnosti po hrách bylo ležení a zírání do prázdna. Bohužel, tedy naštěstí, po uplynutí několika měsíců nabral sílu a chuť do života. Stále je schopen jak lovit, tak i bojovat s trojzubcem, který mu kupodivu i přes několik obětí s nímž zabil, ani malinko neodporuje. Plně se věnuje v boji s ním, přičemž si zpestřuje útoky i obranu. Nejen s trojzubcem si dopiloval své zkušenosti, ale taktéž i s mačetou, kterou jak některým, kdo sledoval jeho hry, bude známo, že nepoužíval. Vlastně ani tam nebyla. Nadále preferuje boj s trojzubcem, než-li s jinými zbraněmi, jelikož přeci je trojzubec hlavní zbraní ve čtvrtém kraji, nebo snad ne? Díky hrám zjistil o existenci jiných zbraní, než sám znal. Kupříkladu meč, jistěže už o něm někdy slyšel, ale nikdy si jej nevyzkoušel. Jak s ním, tak i s mnoha dalšími zbraněmi trénuje. I přesto, že nebyl zrovna nejlepší běžec, se po několika měsících začal věnovat atletice. Tentokrát dokáže uběhnout ještě delší tratě, než když si sám kdysi představoval. Nadále a stále umí plavat. Je to jediná schopnost, kterou s radostí provádí, na rozdíl od trénování se zbraněmi mu plavání pomáhá. Aspoň na krátkou chvíli zapomíná na své vzpomínky na hry.


[ before the Hunger Games ] Není zrovna dobrý běžec, vždy se při delší trati unaví rychleji než jeho vrstevníci, ale pokud je zrovna v nebezpečí běží jako šílenec. Má přímo panický strach z ohně, má sice rád jeho teplo, ale bojí se o něj o spálit. Důvěřuje každému, jak člověku, tak i tvorovi, přičemž by to pro něj bylo nebezpečné, jelikož by to mohlo být pro něj osudné. Neumí vytvářet sítě, za což se stydí.

[ the days after ] Pokaď jde o jeho neschopnosti, pořád bývá duchem nepřítomný až do doby, kdy není o něm řeč. Vztah mezi ním a ohněm se nikterak nezlepšil, i když rozhodně v jeho blízkosti neuteče jako zbabělec. Stále neumí vytvářet sítě, a proč by měl? Stejně by mu to nepomohlo a zdaleka sítě pro něj nepatří mezi důležité. Neustále se vtírá mezi ostatními a otravuje je, aniž by dbal na své následky. Je přímo alergický na muty. Nikoliv, že by trpěl alergiemi, ale absolutně je nesnáší. Taktéž nemá moc v oblibě znečištěná a těžko dýchatelná prostředí, ví o čem mluví. Taktéž by se vám nelíbilo trpět téměř celé hry v nesnesitelném horku či zimě. I když jej někdo za zády jen malinko šťouchne, dostává záchvat a ihned, i přesto, že neví, kdo to byl, praští ho do obličeje. A pokud nechcete dostat ránu, která by vám znetvořila na kratší dobu obličej, raději to nedělejte. Už to není ten samý chlapec, který neustále důvěřoval každému, jakmile mu někdo nepadne do oka, nasazuje nepřátelský výraz a je mu absolutně jedno jestli se mýlí či ne.


[ before the Hunger Games ] Pochází ze Čvrtého kraje, kde se i narodil. Je prvním i posledním dítětem Finniganových. Narodil se nečekaně, jeho rodiče jej vůbec neplánovali, nechtěli mít děti, nesnášeli a nesnáší je. Na první pohled vypadá Theodor namyšleně a bezcitně. Ve skutečnosti jeho osobnost je milá a přátelská. Jeho otec na něj neustále řval a mlátil, přičemž Theodor utrpěl několik těch modřin. Toto peklo mu skončilo, když jeho otec onemocněl. Místo toho, aby z toho měl radost, si o něj spíš dělá starosti, i přesto, co mu udělal. Jako malý vždy chodil k moři či k jezeru plavat. Pro něj je voda jako smysl života. Bez nějaké pomoci se učil používat trojzubec, kopí a mačetu. I když nemá moc v oblibě zbraně, trojzubec je jako jeho plyšák. Ne, že by se s ním vysloveně mazlil (což by bylo divné), ale zrovna si o něm nemyslí, že je to zbraň k zabíjení. Sledovat Hladové hry je pro něj doslova zábava, přesněji řečeno se mu líbí, když splátci zabíjejí ty, kteří si zaslouží smrt. Kapitol se mu hnusí, jistě je divné, že se mu líbí Hladové hry, ale přesto nenávidí Kapitol, který ty hry provozuje. Nelíbí se mu, jak si jeho obyvatelé hodují na jídle, které nakonec nesní a hodí jej do koše. Jak se kapitolské děti přímo vysmívají dětem v krajích, když vidí, že hladoví a nemají, co oni.

[ the days after ] Po hrách to s ním šlo pěkně s kopce, když vynecháme záchranu rodiny z hořícího domu. To ještě byl oslepen náhlou slávou a nebyl to ten psychicky narušený malý Finnigan. S radostí se odstěhoval od svých rodičů, kteří jej naléhavě prosili, mlátili a hádali se s ním, aby je vzal s sebou. Jenže naštěstí měl hlavu chladnou na to, aby neudělal osudovou chybu a nechal je páchnout v jejich pekelném domě. Nyní žije sám. Úplně sám. Zpočátku mu vadilo, že se mu nikdo nepokoušel pomoct či zveselit, dokud se nestřetl s vítězi, jak z jeho rodného kraje, tak i z těch jiných, které si některé z nich obzvlášť neoblíbil. Se svým náhlým velkým bohatstvím nijak zbytečně nerozhazuje jako Kapitolané. Ti si kupují neustále zbytečné věci narozdíl od něho. Stále jej provází trauma z her, ale postupně na ně zapomíná, nikoliv alkoholem či drogami, našel si pár zajímavých činností, které rozhodně nesouvisejí se zbraněmi. Pokud jde o mentorování, samozřejmě pro něho první hry byly tak trochu těžké, ale snaží se pomáhat svým svěřencům, i těm, kteří za pomoc zdaleka nestojí. A jakmile jde o jejich smrt, ani se na to nedívá a rychle se pádí někam odreagovat. V komunikaci je viditelně znát, že je vcelku psychicky narušený. Takže se ani nedivte, kdyby říkal největší bláboly, které ani nepochopí ten nejchytřejší člověk na světě. Snažil se mimo jiné zjistit o historii své rodin, jelikož nevěřil báchorkám, které vykládali jeho rodiče. Nemohl dospět k tomu, že opravdu nemá prarodiče. Ale nakonec nechtěně zjistil pravdu. Zjistil, že není zdaleka jediný potomek svého otce. Jeho otec podvedl jeho matku, ale stále si není jistý jestli opravdu chce znát svého sourozence.


× Desirée Mason - doplň...

Christian Jack Rutherford

1. october 2013 at 18:28 | Larsyn


FC: Colton Haynes

Mentor: Aaron Szerettet

Victory year: 119th Annual Hunger Games

Hobby: Adrenalinový sportovec, kaskadér


Age: 32


Token: Plyšová želvička


[ christčn džek ruthrfórd ]



[ before the Hunger Games ] První věc, kterou byste o něm měli vědět je, že je schizofrenik v pokročilém stádiu. Nemůže se tedy stát, že byste se s ním nudili, a nebo ho neměli rádi. Každá jeho část má ráda a umí něco jiného. Ta věc, která však spojuje všechny, je určitá elegance a rychlost, se kterou se dokáže pohybovat. Při pouhém tréninku i boji nikdy nevypadá jako těžkopádný hromotluk, ale jeho gymnastická postava mu dovoluje dělat nevídané věci. Právě díky tomu mu tak jdou bojová umění, ve kterých je ohebnost potřebná. Nikdy však nedokáže spočítat přesný počet svých osobností. Jisté je jen jedno. Nejčastěji má své normální já, kdy se ani jako profík moc nechová. V tenhle čas má nejradši obyčejný meč a mačetu, co mu jde proti gustu jsou střelné zbraně. Nemá rád ty zvuky, které vydávají. Ať už jde o hlasitý výstřel z pistole nebo drnčení tětivy. Když by mělo přijít na jejich použití, jeho osobnost se překlikne na tu další, se kterou se potkat nechcete. V tu dobu už je mu úplně jedno, co používá za zbraň, zná jen jednu věc. Krutě trestat všechny okolo sebe. V tu chvíli nemá nějaké extra zábrany a dokáže ho vyhecovat téměř cokoliv. A poslední neznámější část je alter ego tanečník/bojovník. To se nejvíce odhaluje a preferuje boj tělo na tělo a beze zbraní, nebo jen s minimem pomůcek. Dokáže konstruovat efektivní pasti, především další jeho část. Ta další se specializuje na plavání, potápění a podobné věci. Nikdy ho však nenajdete v takovém rozpoložení, že by ovládal všechny dovednosti najednou. Pokud dokáže rozpoznat bylinku, nedokáže na to v rychlém sledu sestavit past. K tomu je třeba aktivovat spouštěč v jeho mozku, který je pro něj zatím neznámý.



[ before the Hunger Games ] Zase tu bude hodně vidět slovo schizofrenie. Právě ta mu komplikuje život. Když ho člověk uvidí v nejhorším světle, jako rozparovače, nikdo s ním pak nechce nic mít. Ve výcvikovém centru se bude muset hodně hlídat, aby se mu něco podobného nestalo. Potenciální spojenci by z toho asi nebyli nadšení. Poslední dobou se mu stává, že si hodně věci nepamatuje. Takže má problémy si zapamatovat jména, okolí okolo sebe. V těch nejhorší případech to je tak, že dokonce zapomene i na to, jak má bojovat se zbraní. To už je opravdu zle, ale jeho kamarád naštěstí ví, co má dělat. Léky od doktora to spraví. V aréně léky nebudou, to je asi tak jediná věc, co ho děsí. K ostatním lidem, pokud je vážně dobře nezná, chová ostrou a lehce agresivní nedůvěru. Už mockrát se mu stalo, že se někoho zeptal, co před malou chvílí dělal a on mu řekl lež. Spálit se znovu nechce. Nevhodné jsou také jeho rozkouskované schopnosti. Ten fakt, že zrovna potřebuje nějakou, kterou právě teď nemá, je na nic. Potřebuje plavat a zrovna teď dokáže sestavit pastičku? Celkem nepraktické. A ani nikdy neví, co spustí výměnu. Ví, že jeden ze spouštěčů jsou střelné zbraně, ale musí být ještě něco dalšího, ne?



[ before the Hunger Games ] Narodil se v Prvním kraji do celkem bohaté rodiny, což u nich není nic neobvyklé. Jeho dva sourozenci jsou profíci, co ale do Her nebyli vybráni a on je z nich nejmladší. Jenže není úplně standartní typ profíka. Celkem má tři normální osobnosti, které se u něj různě střídají a občas se tam přimíchá nějaká nečekaná. První je jeho vlastní osobnosti, kdy se věčně usmívá a snaží se všechno zahrát "do outu". Je to takový v pohodě človíček, se kterým se dá normálně mluvit. Druhá je typem nasilníka, agresora a kriminálníka, ale před vraždou někoho byl zatím vždycky uchráněn, i když pár pokusů o zabití už tam bylo. Poslední, o které neví a myslí si, že mu v ní kamarádi kecají, je striptér. Otázkou pro ostatní je, jestli potkají Chrise, nebo Jacka the Rippera nebo Jacka the Strippera. Každopádně si užívá život jaký je, snaží se o své nemoci co nejméně mluvit. Je sice pravda, že ho to omezuje, ale on se s tím už naučil žít. Bere to jako součást svého života a necítí se nijak ošizen o věci, které ostatní mohou zažít.



× o doplnění si napiš na e-mail

Lewis Holbourn

28. september 2013 at 0:24 | Larsyn

Player: Katy

FC: Hunter Parrish

Mentor: Logan Dust

Victory year: 113th Annual Hunger Games

Hobby: Bojové sporty

Contact: ksmehlikova@seznam.cz

Age: 39


Token: Nevyplněná vojenská známka


[ lujz haulboorn ]



[ before the Hunger Games ] Jakožto profesionální splátce z Druhého kraje je nějakým způsobem obeznámen se všemi zbraněmi, ale nejlíp se cítí s mačetou nebo mečem. Není to ani úplně tak, že by s tím jenom bezhlavě sekal, má naučené speciální triky a místa, do kterých by se měl strefovat, i když v případě, že máte v ruce nabroušenou mačetu, je vlastně celkem jedno, po jaké části těla protivníka se oženete. Hodně dobře ovládá i kuši. Co se mimozbraňových schopností týče, je rychlý, ale spíš vyniká ve sprintu než v nějakém běhu náročném na vytrvalost. Taky má vypracované ruce, takže když někomu dá pořádnou pěstí, není to asi úplně nejlepší zážitek.

[ the days after ] Jako spousta jiných profi vítězů, i on napětí po hrách uvolňuje v tréninkovém centru. Díky tomu se naučil ještě lepší techniky pro boje na blízko, jak se zbraněmi, tak i beze zbraní. Taky začal posilovat, takže dostat se s ním do rvačky se nedoporučuje, protože jeho svaly nejsou jen na oko vypěstované pomocí steroidů. Na boj na dálku trochu zanevřel a kuš odložil. A takovéhle věci se bez tréningu rychle zanáší prachem. Vystřelit by ještě určitě dokázal, otázkou zní, jak rychle by si dokázal vzpomenout na svoje už dříve nabyté zkušenosti. Taky se naučil lézt po stromech s takovou lehkostí, že by mu kdejaké sedmička mohla závidět. Dobře, váží asi trochu více než ty podvyživené dětičky a najít vhodnou větev, která by ho unesla, je občas trochu těžší, ale pořád to dokáže mnohem lépe, než kdy před tím.


[ before the Hunger Games ] Není dvakrát dobrý stratég, postup si nijak dopředu neplánuje, rozhoduje se v okamžiku, kdy se rozhodnout musí. Jak je napsáno výše, moc nevyniká ve vytrvalostním běhu a v rozeznávání bylinek, i když borůvku nebo malinu ještě pozná. Kdyby si v aréně ulovil nějaké zvíře, tak s jeho zabitím jako takovým by problém neměl, ale neuměl by ho zpracovat, takže by mu to vlastně moc k ničemu nebylo. Kdyby v aréně potkal nějakého bezmocného nebo milého splátce, musel by se dost přemáhat, aby ho zabil, a jelikož ten splátce by to mohl jen hrát, dá se to taky počítat jako slabina.

[ the days after ] Ve strategii se nijak nepolepšil, když byl po většinu času hnán toxinem a útočil bez rozmyslu. Ani bylinky se nenaučil rozpoznávat, i když jich v džungli nebylo málo. Naporcovat zvíře se nakonec naučil, ale většinou mu s tím někdo pomáhal. Hned to však zapomněl, už jen z principu, že už se s tím nikdy nebude muset paplat. Kdyby však opravdu musel, asi by to s menší pomocí ještě zvládl. Každopádně, v tréningovém centru se naučil i těm vytrvalostním běhům, mimo jiné. Taky občas mívá pocit, že ten toxin nebyl až tak neškodný a že se docela podepsal na jeho psychice. Mívá totiž nevysvětlitelné a velmi prudké záchvaty vzteku a touhy ubližovat, kdy je schopný ublížit naprosto komukoliv. Taky je trochu více paranoidní, než býval, i když kdo by po aréně, kdy jste si museli bez přestávky hlídat záda, nebyl?


[ before the Hunger Games ] Nesnáší namyšlené a povrchní lidí, i když je sám takový, a to je asi právě i ten hlavní důvod, proč tyhle lidi nesnáší, nemůže vystát nikoho, kdo je jako on. Jinak je to skvělý lhář, dokáže zalhat bez mrknutí oka, ale stejně tak dovede být až nepříjemně upřímný. Je celkem tolerantní a někdy i nechápavý. A když zrovna není mrzutý, tak dokáže být i nesmírně milý, dokonce i na lidi, které nemá rád, ale to si z nich spíš tak vesele utahuje, než že by byl přímo milý. Nemá žádné sourozence, takže měl vždycky zajištěnou stoprocentní péči. Otec na něj byl tvrdý, někdy to Lewise prostě přestalo bavit, tak si šel do výcvikového centra sekat do figurín. Nebral ho moc vážně, protože on v Hladových Hrách nikdy nebyl, z jejich rodiny to byla jeho matka, kdo se do kraje vrátil jako vítěz. Svoje rodiče vůbec neměl nikdy moc v lásce, neměl k nim respekt, protože si vždycky myslel, že jednou bude lepší jak oni dva dohromady.

[ the days after ] Po charakterové stránce se toho nic moc nezměnilo. Stále je to povrchní parchant, i když s tou nenávistí vůči sobě podobným to vzdal, protože ve svém okolí má v podstatě jen takové lidi. Lhát umí pořád dokonale, ale raději se upíná ke kruté pravdě, už jen protože dokáže víc zranit. Ano, stal se z něj zapšklý a škodolibý člověk, tedy spíše ještě zapšklejší a škodolibější, než býval. Stále dokáže být i milý a pozorný, ale takových dní je podstatně méně. Po hrách se moc nevídal se svým otcem, dokonce zrušil styky i s pár jeho přáteli, které před tím měl pro podezření, že mu jdou po penězích. Kéž by to mohl udělat i se svou matkou. Jeho matinka se totiž rozhodla vynahradit mu všechna ta léta, kdy se o něj starala jen tak na půl. Téměř každý den je u něj, podstrojuje mu a přehnaně se o něj stará. Ne, že by si jí tímto činem zamiloval, ale je fajn mít každý den minimálně jedno teplé jídlo. Taky, všechno lepší, než její emocionální výbuchy typu "Ani vlastní syn mě nemá rád!"


× Desirée Mason - Jejich vztah je jeden velký otazník. Když zrovna neporušují zákony nebo se neopíjejí do němoty, tak se vlastně jen hádají. Přestože se snaží všechny přesvědčit, že ji nemá rád a že s ní tráví čas zcela nedobrovolně, protože je to jen pijavice, co se na něj znovu a znovu přicucává, opak je pravdou. Vlastě ji má docela rád, ale kdyby to měl někdy přiznat, tak se dá raději na dráhu avoxe nebo spáchá harakiri.

× Shelia Holbourn - Ach, matinka. Jejich vztah rozhodně není vzorem dokonalosti. V mládí se o něj příliš nestarala a jen, co se vrátil z her, se mu to najedou snaží všechno vynahradit. Potom, co si na její přítomnost zcela odvykl, to byl trochu šok. Navíc mu přijde jako strašný psychopat a nemá ji snad skoro vůbec rád, ale pro uklizený dům a teplé jídlo ji tiše snáší.

Desirée Mason

18. july 2013 at 20:34 | Larsyn

Player: Larsyn

FC: Adelaide Kane

Mentor: Clove Ray Mason

Victory year: 2nd Pentagames

Hobby: Zabijení či mučení nesympatických duší

Contact: w.poppy@hotmail.com

Age: 41


Token: Stříbrný prsten


[ dezirý/dehzerej mejsn ]



[ before the Hunger Games ] Už od útlého věku byla nucena trénovat na Hladové hry. Měla od otce velmi tvrdý trénink a ve všech ohledech je na Desirée přísnější. Kvůli tomu se postupem času "zcvokla" a je zní taková "mašina" na zabíjení, jí to ale vyhovuje. Možná by si každý řekl, že by si měl člověk najít jiné priority než vyhrát Hladové hry a udělat ze sebe naprostého magora, ale ona to sama takhle chtěla. Neměla kvůli tomu nikdy pořádné dětství, ale tak co neznala, tak to jí nechybělo. Ke všemu je velice soutěživá, takže ten fakt, že její sestra vyhrála Hry, jí víc nabudilo k tomu, aby ona vyhrála za každou cenu. Svůj život tedy zasvětila jen tomu a každý den chodila do výcvikového centra, kde většinou trénovala s mačetou, dýkou nebo mečem. Řádila i na boxovacích pytlích a denně aspoň 30 minut posilovala. Pokud nalezla něco, v čem nebyla dobrá, potrestala se za to, a pak se v tom ihned musela zlepšit. Doteď neustále trénuje tak tvrdě a snaží se být tou nejlepší. Jestli je tato slečinka nejlepší, tak to bychom trochu přeháněli, ale jde na ní dost vidět, že neschopná určitě nebude. Kromě vražedných činností, je ještě dobrá v fotbalu, do kterého jí taktéž donutil otec. Nejprve se k tomu moc neměla, ale postupem času se to naučila a začala to milovat. Tudíž jí nechybí rychlé reflexy a běh společně s výdrží. Nedělá jí problém se ušpinit a už vůbec nebrečí kvůli každé modřině nebo zranění. Dokonce si nějaké ty jizvičky nechala, protože je to připomínkou toho, že by statečná a ničeho by se tedy neměla bát, protože se to dřív, nebo později vždycky zahojí. Věří v tom, že ona vše dokáže. V tom je možná trochu naivní, jenže ona je blázen. Za ty roky se naučila být bezcitnou mrchou a zbožňuje, když může někomu nakopat zadek, pěkně mu způsobit hroznou bolest a jiné nepříjemnosti. Dělá jí to radost, protože je to maniak a nezná své hranice. Snad by zvládla ublížit někomu blízkému, ale to jen psychicky. Nevadí jí pohled na krev, prostě jí fakticky nevadí dost věcí. Kvůli tomu dokáže člověka zmlátit tak moc, že by ho snad i znetvořila. Dokonce nepociťuje nic, když zabíjí nevinná zvířátka. Sice to není tak, že by se vyžívala v tom je zabíjet, ale pro jídlo udělá cokoliv a ona není zrovna vegetariánka. Ke svým loveckým schopnostem může přiřadit i vaření, takže ukuchtit něco dobrého k snědku pro ní bude hračka.

[ the days after ] I po aréně se snažila své schopnosti vylepšit. Stala se agresivnější, protože zmasakrovala tolik splátců a její partner Luke Spencer jí do klidu zrovna nepřidal. Vlastně ji ještě více ovlivnil. Musela si to něčím vykompenzovat, a čím jiným než tréninkem. Ke všemu se nemohla zbavit toho, na co byla celý svůj život zvyklá. To, co už uměla předtím, vypilovala do ještě větší dokonalosti. Také se snažila nalézt něco, v čem nebyla dobrá. To bylo třeba plavání, bylo vůbec dobré, že se to naučila, protože jak zjistila, je to veliký bonus. Kvůli sestře se naučila s vrhacími noži, protože jak víme, je soutěživá. Tudíž sestře chtěla poukázat, že umí i něco více, a tím pádem není sestra vůbec výjimečná nebo lepší než ona. Dokonce jí přišlo za důležité se naučit pastičky, sice v aréně nic takového nepotřebovala a ani nepotřebovala lovit. Jenže postupem času, když sledovala ty hry a také dospěla, přišlo jí to užitečné. A potom, co se oznámily další Hladové hry pro vítěze, si dala za pravdu, že to možná jednou využije. Sice je vítězů v kraji hodně a může za ní jít někdo jiný, jenže dost i přemýšlí o svém dobrovolnictví. Je to Dvojkařka, takže kolem má plno hor, z tohoto důvodu tedy vyzkoušela nějaké to horolezectví. Že by jí to nějak bavilo, to se říct nedá, ale rozhodně to bylo užitečné. Ke všemu si na tom přilepšila se svou fyzičkou. Po aréně ještě pár let kopala s míčem, ale potom už v tom nenalézala zalíbení, a tak to vyměnila za obyčejné ranní běhání. Udržuje se stále v kondici, protože si dává záležet na svém vzhledu a to se týče i její figury.


[ before the Hunger Games ] Desirée je holka, která musí umět všechno na sto procent. Jenže ani ona není bezchybná a nějaké ty slabiny se najdou, možná dokonce více, než by si někteří mysleli. Nemá cit k dálkovým zbraním, s těmi je na nulové úrovni. Není sice tak neschopná, že by nevystřelila z kuše, ale neumí mířit nebo na to spíše nemá trpělivost. Stejně tak nebude zvládat házet oštěpem. Nic takového by si teda nikdy nevybrala. Vždycky byla pro akci, takže se nikdy nezajímalo o rostlinky, vytváření pastí a v podstatě vše, na co je potřeba trpělivost. Kromě teda lovu, který jí jde překvapivě samo od sebe kvůli svým reflexím. Taky má za to, že to budou dělat ostatní za ní. Nenaučila se za tu dobu plavat a ani šplhat, neměla k tomu důvod. Není fanouškem uzavřených prostor a celkem dost se bojí hadů, ale to nikomu neprozradila. Pokud se někdy nesetká v tváří v tvář s hadem, bude v pohodě. Věřte, nebo nevěřte, ale Desirée dokáže být dost citlivá nebo spíše urážlivá. Takže nesnese urážky a vše si bere moc vážně, z toho se bude hned vztekat a pravděpodobně vám nějakou vrazí, protože to jen tak nenechá být. Musí mít také poslední slovo a konflikty si vyhledává docela často. Slečna Masonová je tak horkokrevná, že když už se nezaměstnává tím že trénuje, potřebuje někomu "plivat" do obličeje, nebo někoho rychle zmlátit. Každého uspokojuje něco jiného, pro ní je to zase činnost, která by neuspokojovala jiné. Možná jako malá spadla na hlavu či za to může ten její přísný trénink, ale má sadistickou psychopatii. To už se projevilo v jejím dětství, můžeme jí dokonce označit jako vraha, protože je to pravda. A i když se to nezdá, protože je Desirée částečně tomboy, tak vcelku dbá o svůj vzhled a dává si záležet na tom, aby vypadala vždycky dobře. Z tohoto důvodu se rozzuří kvůli každé prkotině, která bude směřována k jejímu vzhledu, ať už ji někdo bude chtít zničit účes, anebo ji bude urážet. Také neumí být moc tichá, takže jí většinou zaslechnete, protože to sama chce. Miluje, když jí někdo věnuje pozornost a je vidět. Opravdu necítí žádnou bolest, protože má postižené nervy, tudíž necítí mnoho věcí. V některých částech něco málo sice pociťuje, ale nikdo neví kde. Je to špatné z tohoto důvodu, že by si něčeho nevšimla a mohla by lehce ignorovat vážnější zranění, kterou nevidí.

[ the days after ] Stále nemá ty výjimečné schopnosti s dálkovými zbraněmi, kromě vrhacích nožů. Pořád ji to prostě neláká a nemá na to trpělivost. Ke všemu nepotřebuje umět tolik věcí jako před arénou. Bylo by sice fajn, kdyby se tam někdy zase dostala, ale teď svůj trénink soustřeďuje jen k tomu, aby byla ve správné kondici a to je vše. Ví, že budou další Hladové hry, kde bude bojovat s dalšími silnými vítězi, takže chce být připravená na všechno. Nikdy vlastně nevyšla ze cviku, ale pořád je na tom se slabinami podobně jako předtím. Schopnost rozpoznávat bylinky jsou k ničemu a poznala by jen růži nebo pampelišku. Ke všemu jsou to jen kytky, co je na nich tak zábavného? Taky rostliny nemá zapotřebí jíst, protože doma má jídla dost. Stále má ty tendence si vyhledávat konflikty a někomu si jen tak vrazit či přizabít. Když se při finále pokoušela o sebevraždu, trochu přitom pociťovala bolest. Chtěla se spálit o zdi arény, ale jaksi se jí to nevydařilo. Po pobytu v aréně k Lukovi chovala jakousi náklonnost, i když to nepoznala. Dá se tedy říct, že se v ní při finále něco pohnulo a nedokáže být tak bezcitná jako předtím. Je umírněnější a pro ní je to veliká slabost. Pochopila, jak takový city fungují a byla by teď fakt mimo, kdyby se někomu blízkému něco stalo. Je ochotná se pro takové víc obětovat a není tak sobecká, jak bývala. Aréna jí moc nepoznamenala, ale dala jí psychické slabiny, za které se neskutečně stydí, a proto se snaží být ta mrcha, kterou bývá pořád.


[ before the Hunger Games ] Narodila se do významné rodiny Masonových, která je zabezpečená z toho důvodu, že její otec i sestra jsou vítězové Hladových her. Nikdy neměla problém s tím, že by buď hladověla, nebo neměla kde spát. Na cokoliv si ukázala, to dostala. Byla rozmazlená a všechno měla, ale i tak by se její dětství nedalo označit jako za šťastné. Proč? Protože se její otec zbláznil a už od devíti let jí nutil k tomu, aby byla ta nejlepší. Nechtěl přijít o další dítě, tak je to celkem pochopitelné. Kyle byl jeho oblíbenec a ztratil jediného syna, kterého měl, proto už odmala Desirée vychovával jako kluka. Její starší sourozenci nemají stejnou matku, proto byla mezi nimi takový vyvrhel. Sice se neví, jaký vztah by měla s Kylem, protože neměla nikdy tu možnost ho blíže poznat. Zemřel, když byla ještě batole. A Clove? Tak tam se trochu válčilo. Obě jsou docela živly, a každá chce být ta nejlepší a povahově jsou si dosti podobné, proto není divu, že se nemohly vystát. Smutné je, že je Clove pomalu její nejlepší kamarádka. Takže by se snažila ji samozřejmě chránit, protože jsou to sestry, ale zas tak velké krevní pouto je nespojuje. Pravděpodobně by se ale dlouho nechala přemlouvala, protože je docela sobecká a moc pro ty druhé neudělá. Desirée je egoistická mrcha, která udělá klidně tu nejhorší věc, co může udělat, aby dosáhla svého cíle. V lepších dnech je docela společenská a dá se s ní bavit jako s člověkem, pokud nejste úplně tupec. Co ona ze všeho nejvíce nesnáší, tak to jsou vysoce neinteligentní lidi. Přímo je nesnáší a nejraději by je umlčela. Sice není úplně ta nejchytřejší osoba na světě, ale prostě nemůže vystát, když je někdo vysloveně tupý. Třeba nemá ráda, když musí každému stokrát něco vysvětlovat, přece stačí jednou a konec. Někdy umí ukázat tu svojí atraktivnější část a spolu s její manipulací jsou vražedná dvojka. Většinou vás využije pro své dobro. Zakousne se do vás jak nějaká pijavice a saje, dokud z vás nevyprchá život - ne doslova, spíše se z ní můžete zcvoknout nebo vás uvede do velké deprese. Snaží se, aby dostala přesně to, co chce. Ten, kdo jí odmítne, tak jí prostě odmítnou nemůže, protože se o to postará, ať to stojí jak moc času. Je to přece Desirée, touha v jakémkoli významu.

[ the days after ] Život se jí moc nezměnil. Vždycky byla v rodině vítězů, takže už nějaká znala tu jejich slávu a přiživovala se na ní jako malá. Teď je jenom více na výsluní a má vlastní barák. Luxusu pěkně využívá a je taková víc snobská, ale ne nic kýčovitého jako Kapitolani. Ona je na rozdíl od nich vkusná a sama to ví. Zjistila, že nemá ráda Kapitol a lidi v nich. Přijdou jí zbabělí a k ničemu. Vlastně nemá vůbec ráda nic, co nepatří do její rodiny nebo do Druhého kraje. Svůj vztah se sestrou si trochu zlepšila, ale to jen proto, že se už tolik nevídají a lépe se takto snášejí. Otec na ní není už tak tvrdý, ale pořád pro ní chce to nejlepší. Snažila se dlouho přežívat ten životní styl Kapitolanů, protože hodně času trávila v Kapitolu kvůli akcím, nebo Hladovým hrám, kde mentorovala své svěřence. Nikdy své svěřence nezanedbává, je ve své práci dobrá a dělá pro ně maximum, i když si několikrát myslí, že jsou úplně na nic a nejraději by je zabila sama. Tajně sní o tom, že se jednou dobrovolně přihlásí do arény s vítězi, ale s každým dalším rokem ten její sen padá. Jak je starší, je rozumnější a více si váží toho, co má. Nikoho si za tu dobu nestačila oblíbit, snad jen jednu vítězku ze Čtvrtého kraje, se kterou byla chvíli kamarádka, ale ta zesnula a tak to nedopadlo. A co se týče lepšího vztahu s mužem, tak to je jen Holbourn. Sice se za tu dobu seznámila s několika muži, ale nikdo ji neoslnil, pouze Lewis. Je to jediný člověk, na kterého nedá dopustit, i když je několikrát schopná mu sama ublížit. Po něm se na seznamu hned objevuje otec a její sestra. Clove jí zemřela v jeden osudný den, kdy Des udělala chybu. Kvůli tomu je od té doby věrná Kapitolu a snaží se udělat vše proto, aby neměl někdo její blízký problém. Vše to dělá tajně, takže nikdo vlastně nemůže tušit, že některé neodpustitelné věci dělá jen kvůli nejbližším lidem. Zabila pár lidí a vlastně si na to vůbec nestěžuje, protože si tím nahrazuje arénu. Za tu dobu už zjistila, že to není vždycky jen pohádka, ale stále se umí dost dobře přetvařovat a je stále tou mrchou, kterou byla a kterou je vždy. Pořád má tu svojí sadistickou psychopatii, takže neohrne nosem nad něčím zvráceným - umí s tím zajít do extrému. Taktéž se jí narodily dvě děti, respektive dvojčata, se kterými je vždycky "radost" pracovat. Děti nesnášela a stále je nesnáší, proto je pro ní hrozně složité mít něco takového doma. Nebylo to chtěné, prostě se to stalo, ale jsou to její děti, takže na ně nedopustí a udělala by pro ně první poslední.


× Archer Francis Jr. - Debil, takto ho může popsat jedním slovem. Nemá ho z nějakého důvodu moc ráda a někdy zas... bohužel jo. Občas je jí úplně jedno, že tato osoba existuje. Však je to 7. kraj, proč by měla něco takového mít ráda, a vůbec, proč takové ošklivé zvířátko z lesů. Nemá ráda způsob, kterým vyhrál, tudíž si nemůže zvyknout na ten fakt, že vůbec vítězem je, a proto k němu nechová ani žádný respekt, protože taky proč by měla. Je starší, lepší, krásnější a ovšem dokonalejší. Je to prostě podivný debilní podivín, se kterým občas hodí slovo a dělá mu mámu.

× Bradley Nogard - Její oblíbená stylistka. Nikdy se spolu moc nebavily, kdyby se začaly spolu více bavit, možná by si spolu i rozuměly, jenže ona má sama dost práce s výtvory a Des zase se svými problémy. Vždycky o ní smýšlela v dobrém a líbilo se jí vždy všechno, co pro ní kdy navrhla - trefila se vždy do jejího vkusu. Nemá proti ní vůbec nic, jelikož je od ostatní Kapitolanů dost rozdílná a to se jí líbí.

× Chace Styron - Vždycky jí dost přitahoval, když býval s Clove, ale nijak víc se k němu neměla. Jelikož ví, jaký je člověk a určitě by s ním nemohla nikdy vydržet. Avšak, líbí se jí to, jak jí věnuje pozornost, takže ho ani neodmítá. Většinou ho jen provokuje, ale na jeho blonďáčka, tenhle chlap prostě nemá, i když se jí častokrát líbil víc jak Lewis.

× Clove Ray Mason - Byla to její sestra, takže se bohužel znali. Chovali k sobě normální sesterskou lásku/nenávist, většinou ji neměla moc ráda. Moc se s touto osobou nescházela a ani s ní pravidelně nekomunikovala. To jen, když byly doma nějaké nutné rodinné sešlosti, to přežila. Dá se ale říct, že jejich vztah byl lepší, než to bývalo před její Sklizni. Ano, je to vše v minulé čase, protože její sestra zemřela. Bylo to její vinou, ale nikdo to neví. Proto se vždycky snaží o ní mluvit hezky. Také si uchovává nejlepší okamžiky s ní v paměti.

× Dylan Frenandéz - Poprvé se setkali ve vlaku, kde na ní chtěl tento vítěz zaujmout tím, že hodil jednu avoxku z vlaku. Nijak úžasné to podle ní nebylo, ale budiž. Nikdy jí nepřišel atraktivní, protože už jak ho Cellence v jeho vtipné aréně vykastrovala, tak v něm už neviděla chlapa ale srandu. Nicméně ji neobtěžoval, takže jí nevadila jeho společnost a občas si z něj dělala otroka, pokud tam zrovna nebyl Logan Dust. Bohužel zesnul v mladém věku, a proto už nemůže využívat jeho služeb.

× Lewis Holbourn - Toto je její kalhotový parťák. Tak začal jejich vztah. Znali se sice už před arénou, ale ona z něho měla takové kvítko, že ani nevěřila tomu že někdo takový dokázal vyhrát Hladové hry. Stalo se a osud je spojil. Nejprve teda jen jako kamarády, ale vždy byla dost žárlivá, když se kolem něj motala nějaká blbka. Holčiny pak nějak odkopla a Lewise profackovala, takže se to vyřešilo. Nakonec se zjistilo, že k němu chová až nenormálně velkou náklonnost, ale trvalo dlouho než se úplně přiznala. Teď s ním má děti a je to pěkný vopruz. A i když to vypadá, že ho občas chce zabít, tak ho neskonale miluje, ale jejich vztah je neustále takový divný a takhle to pravděpodobně zůstane už napořád.

× Lily Ellingson - Tato slečna byla něco jako její nejlepší kamarádka. Sice k ní chovala jistou zášť, protože to byla holka a byla ze Čtvrtého kraje, ale i tak byla něčím super a dokázala se s ní bavit. Byla v podstatě jediná mezi vítězky, se kterou se dalo bavit, a tak si udržovala její společnost. Jejich vztah nebyl nikdy tak deep, spíše něco jako frenemy, ale i tak jí poznamenala její smrt, protože přišla o svojí jedinou kámošku.

× Richard Mason - Tento chlap je pro ní něco jako noční můra. Ano, hrozně k němu vzhlíží a má ho ráda, protože je to její otec. Jenže její dětství a jeho přísný režim ji dost poznamenalo, takže z něj vždycky měla strach. Jak už je starší, tak se o něj spíše bojí. Udělá pro něj cokoliv. Kvůli němu přece přežila Hladové hry a dosáhla tak všeho, co si od života slibovala. Neví se, jaká by to byla osoba, kdyby neutrpěla takový hrozivý trénink, ale je mu dost podobná, takže to už bude v genech.

× Shelia Holbourn - Matka Lewise, je jasné, že na ní bude milá a bude jí mít ráda. Ke všemu chová respekt ke všem starším vítězům, takže si jen tak na nikoho nedovolí. Byla chvíle, kdy chtěla, aby se Shelia dala dohromady s jejím otcem. Jenže po tom, co zjistila, že jejího syna miluje, tak to nebylo úplně nejlepší nápad. Jednoho osudného dne byla zastřelená jedním mírotvorcem, jenže nebyla ještě tak úplně mrtvá. Ona sice měla za úkol jí odstranit, jenže to nemohla, vždyť je to matka Lewise. Tudíž jí pomohla k útěku a zabila namísto ní někoho jiného. Předtím, než prezidentka Virtue oznámila, že budou Hry s vítězi, tak jí tuto tajnost prozradila dřív Shelia.

× Theodor Finnigan - Je to nejzvláštnější vztah, který kdy utvořila. Měla trochu horší dny, a tak pro ní byl a nadále zůstává její kotvou. Nedá se říct, že si s ním rozumí. Je to taková ryba a je pro ní až moc divný, ale i tak se zdá být celkem fajn. Pravděpodobně by s ním nikdy neprohodila slovo, kdyby nebyla tak na dně z Holbourna, ale stalo se a nestydí se ani za to, že si ho udržuje v blízkosti.

Stephanie Borman

14. july 2013 at 7:10 | Larsyn

Player: Maddie

FC: Berit Birkeland

Mentor: Andy Foy

Victory year: 108th Annual Hunger Games

Hobby: Skateboarding

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 43


Token: Mini rubiková kostka


[ stefaný bor-rmen ]



[ before the Hunger Games ] I když nepochází z nějakého zajímavého kraje nebo není profík, zvládla by se celkem dobře ubránit. Především tím, že je malého vzrůstu, takže by se dokázala velmi snadno schovat. Kdyby k tomu ale došlo, rozhodně by neopovrhla vrhacími noži. Připadá jí, že je to nádherný nástroj. Mnohokrát sledovala, jak se s touhle zbraní zachází, ale nikdy se jí do ruky nedostala. Nedávali jí do ruky totiž víc věcí, protože moc neoplývá šikovností. Rozbila už mnoho drahých porcelánových váz a shodila několik obrazů. Má totiž velmi nešikovné ruce. Zato ale byla obdařena úžasným sluchem, někdy dokonce slyší šeptat trávu. Ani nemá problém s očima. Ale její nejúžasnější věcí je skvělá paměť. Pamatuje si slovo od slova, co kdo povídal, co kdo dělal, co kdo nosil. Neovládá tedy žádné zbraně, ale dost se jí líbí práce s jedy a všemi možnými bylinkami a jedovatými neřády. Také se vyzná v energii, ví, jak funguje slunce, a malinko rozumí i elektronice. A ráda běhá, rychle a vydrží někdy až děsivě dlouho. Dobře se jí při běhu přemýšlí. Už od narození je ještě ke všemu obdařena zvláštní schopností, je to vrozená empatička. Dokáže vycítit pocity člověka, jaký je, jako nějaké zvíře. Když se na sebe dívá a porovnává se s ostatními, vždy se zděsí. Připadá si jako nějaké zlé strašidlo. Všichni ti lidé, s obrovskou nenávidí v srdci, má z nich strach. Dokáže tedy poznat zlého člověka, dokáže si vybírat mezi lidmi. Děsí se sama sebe, že ví, jak lidé přemýšlí, a že to používá.

[ the days after ] Když zašla do výcvikového centra, vlastně tam toho tak moc ani nestihla, spíše se jenom podívala na svoje milované vrhací nože, dokonce se i několikrát trefila do terče a v házení se ten den dost naučila. Ze zbraní můžeme ještě podotknout mačetu, která se stala její nejlepší kamarádkou v aréně, ale ono není nic těžkého nějakým nožem bodat do člověka. Hry hodně rozšířily její představivost, jakmile uvidí nějakou zajímavou věc, celkem rychle ji napadne, jak ji použít, aby vás co nejvíce zranila. Tyhle myšlenky se ale snaží potlačovat a vůbec si nepřipouští, že jsou její. Aby to však přeci jenom nějak vypadalo, že je na své vítězství hrdá, začala si více rozumět s elektronikou a se všemi těmi drátky. Nesmírně ji baví nechávat něco shořet a takhle strašně ráda ničí věci. Když se potřebuje znovu hýbat, vyjede si po kraji na skateboardu, který jí velmi pomohl v aréně, ale na něm se má ještě stále co učit. Nakonec začala skládat puzzlíky, nemusí při tom vzpomínat, cvičí si svou šikovnost a také paměť a navíc se nad nimi může na několik dlouhých hodin zabavit.


[ before the Hunger Games ] Nikdy v ruce nedržela žádnou zbraň, takže když na to přijde, neví, jak se používají. Velmi se snaží něco pochytit z obrázků, ale neví, jak by si vedla s něčím takovým v ruce. Při plném vědomí nedokáže nikomu ublížit, je jí všech líto. Nedokáže se dívat na utrpení ostatních, všechno to strašně prožívá. Co se týče nějaké fyzické připravenosti, neumí ani plavat a není moc silná. Je nešikovná, všechno kolem sebe rozbije, ale dokáže se pohybovat celkem tiše. Má trošku strach z výšek, ale vždy si to uvědomí pozdě, až když někam vyleze. V tom případě ztuhne a nikdy s ní už nikdy nepohne, dokud se sama nerozhodne. Když je v záchvatu, je doslova neovladatelná, ani sama nemá nad sebou kontrolu. Stává se z ní jiný člověk. Také si sama sebe dostatečně neváží, připadá si jako parazit živící se pocity ostatních. Je si vědoma, jaké v ní žije monstrum, a chce ostatní před sebou ochránit. Udělá pro ostatní, zvláště pro ty, které si oblíbí, cokoli, takže si dokáže ublížit i sama. Kdyby se dostala do arény, byl by to pro ni konec.

[ the days after ] Největší slabinou pro ni nyní je absolutní nevědomost o nebezpečí. Z toho jejího "trošku mimo" je teď najednou "hodně mimo", takže se nevěnuje žádnému cvičení se zbraněmi, se kterými by mohla někomu doopravdy ublížit. V aréně jí to jednou stačilo. S překonáváním všeho, z čeho má strach, nijak nepokračuje, ani nezačala, spíše se teď bojí ještě více věcí. Výšky, lidé, krysy a samozřejmě všichni zlí splátci ve snech. Stále neumí plavat, kdyby měla vlézt do vody, nikdy by ji tam přes její odpor nedostal, ale vodu samotnou má ráda. Při Hrách sice nepřišla o žádnou končetinu, ale ještě chvíli potrvá, než se jí vrátí cit do špiček prstů, takže zatím necítí téměř nic, tudíž je schopna se jakkoli zranit sama. Přestala se vídat s lidmi, aby v nich neviděla něco strašného. Také moc neřeší, co se o ní povídá, takže je schopna si jediným slovem zkazit svoji reputaci. Od té doby, co vylezla z arény, se jí drží mnoho psychických nemocí. To je dost velký problém, protože není schopná normálně fungovat, pokud do ni někdo nenacpe hromadu léků a antidepresiv. To, že má deprese z toho, kolik lidí umřelo a že někoho také zabila, to je celkem i normální u citlivějších vítězů. Přidala se k tomu úzkost a schizofrenie. Pořád kolem sebe vidí různé lidi, kteří na ní mluví a jsou nepříjemní. A hlavně si neuvědomuje, že neexistují. Teda hodně doktorů to s ní probíralo, takže to ví, ale nechce tomu věřit. Je to už nějaký pátek, co vylezla z arény. Za tu dobu se stala dost závislou na prášcích, bez nich se zase dostává do různých stavů a také může chytit pořádný absťák.


[ before the Hunger Games ] Steph pochází z Pátého kraje, z té bohatší části. Vždy měla všeho dostatek, nikdy netrpěla hlady, nikdy nepoznala nedostatek, nikdy si nemusela brát oblázky. Její rodina je jedna z nejbohatších v kraji, avšak ne natolik vlivných, aby se o ně někdo zajímal. Má staršího bratra, který už je odrostlý slosování, a mladší sestru, kterou to bude ještě čekat. Moc se o svou rodinu nezajímá, všechno je jí ukradené, protože má pro svou schopnost strach být občas s cizími lidmi, ale nade vše miluje svou mladší sestřičku, Ashley. Vidí v ní samu sebe, ještě nezkaženou tímhle strašlivým světem, takže se jí snaží před vším chránit. Jinak je však Steph černou ovcí rodiny. V hlavě se jí to malinko pomátlo, už je to nějaký pátek. Moc nemluví, pokud se však nerozpovídá po nějakém citovém vypětí. Všechno strašně prožívá, je velmi snadné se jí dostat do srdce. Hodně přemýšlí, i když svoje myšlenky neposlouchá, pohybuje se jako stádové zvíře. Byla tak vychována, je poslušná a uctivá. Avšak když má svou chvilku, je až hysterická, pláče, křičí, kope kolem sebe. Vlastně tohle všechno začalo, když její nejlepší kamarádka z dětství zemřela v aréně. Steph má dodnes strašlivé bolesti hlavy, pláče pro své přátele a špatně se vyrovnává s jakýmkoli citovým vypětím. Nikdy se však nestala zlou, ve svém normálním stavu a při smyslech by nikdy nikomu neublížila. Ochraňuje všechny kolem sebe, i na úkor svého pohodlí. I když je bohatá, nezapomíná na ty chudší části kraje, dokonce někdy chodí pomáhat na brigády. Lidé už si zvykli nespojovat si ji s její rodinou. Avšak ani její rodina ji nezavrhla. Tichými pohledy si v její přítomnosti říkají vše, co by neměli. Je velmi nepravděpodobné, že by se dostala do Her a takovýmto malým počtem zápisových lístků, takže se nijak speciálně nepřipravuje. Chodí do přírody, to ano, ale většinou hledat skřítky a duše stromů. Věří na všechno, co jí ostatní poví, ale nevětří všemu, co se k ní dostane. Má mnoho přátel, o které se bojí. Miluje lidi, nějakou zábavu, ještě ke všemu naprosto malé děti, protože ty nejsou ještě tak zlé jako tenhle svět, ještě nejsou zkažené. Ráda všem pomáhá, ale nikdy na nikoho nedá dopustit, ani na sebe, na svou rodinu nebo na svůj kraj.

[ the days after ] A potom se jako zázrakem stalo, že se Steph z arény vrátila. Ona sama to rozhodně nečekala, i když zemřít se jí nechtělo. Především pro své přátele. Ještě před dávnými časy se velmi dobře seznámila s malou a roztomilou Karou z osmičky, z čehož vyplývá, že byla tak trochu rebelka, když chodila za plot a seznamovala se s ostatními lidmi. Ale Kara byla vybrána ročník před Steph a když vyhrála a rok na to tuhle holku z pětky vybrali také, bylo jí jasné, že umřít nesmí. A také to nějak zvládla. Celý pobyt v aréně i v Kapitolu si však velmi užívala. Stále miluje všechny lidi, ráda si popovídala s lidmi z jiných částí Panemu. Když přišlo na umírání a zabíjení, až do posledního okamžiku se od toho všeho držela dál. Jenom se svými spojenci přežívala a vozila se v popelnicích. Až poslední den, kdy měla všeho dost, dokázala mačetou probodnout i svého krajana. Ještě při vítězném rozhovoru se chovala a vypadala jako naprosto spokojená plátkyně, která prostě přežila. Zlom nastal až po příjezdu do kraje, když se odstěhovala od rodiny a sama se zabydlela ve Vesnici vítězů. Všeho jí začalo být líto. To, že spoustu tak skvělých lidí umřelo, aby ona sama mohla žít. Všichni tak narychlo seznámení jí začali chybět. Byla moc sama, takže si začala vymýšlet obrazy lidí z arény, občas si s nimi povídá a žije si, jako by s ní stále byli. Neuvědomuje si ani si nechce uvědomovat, že skutečnost je značně jiná. Ztrácí se mezi těmito dvěma světy, je teď značně rozhozená, klidně celé hodiny dokáže jenom sedět a zírat do prázdna s mrtvým úsměvem na tváři. Nemá u sebe nikoho, kdo by ji zase hodil zpět do reality. Na rozdíl od těchto chvilek dokáže být znovu pěkná hysterka, když se bojí o někoho sobě blízkého nebo když se ve svých představách vrací zpátky do arény. A když má náladu na něco mezi tím, přeci jenom je u ní nějaká změna viditelná. Přestala celkem myslet na ostatní lidi, na svůj kraj, víceméně se jim začíná vyhýbat, nebo se s nimi nezastaví a nepopovídá si. Nestojí o ně, nestojí o jejich péči ani o jejich pomoc. Ani nestojí o cizí názor. Přestala si lidí vážit, protože teď, když už si připustí, jací jsou to sviňáci a jak se jako další velký sviňák vrátila z Her a dokáže to u každého poznat, jí jsou všichni nesmírně ukradení. Nicméně většinu svého života teď už bude jenom zalezlá za skleněnou stěnou a bude jenom přemýšlet a držet tiše palce svému kraji. To jí ovšem vydrželo jenom do doby, než se stalo přesně to, co jediné nechtěla. Ashley, její nejmilovanější člověk na světě byla vybrána. A zrovna tenhle ročník Her neměl žádného vítěze. Steph to na několik let doslova zabilo. Nemluvila, nevycházela ze svého domu a prostě ani neexistovala. Vydrželo jí to dlouho, než přestala litovat sama sebe. Protože takhle ničeho nedosáhne. Takhle nezachrání svojí sestru - to, že už je dávno po smrti je maličkost. Její nová teorie jí říká, aby se začala chovat jako ona. Takhle to pro Steph funguje. Co by dala za to, aby její sestra žila a ona zemřela místo ní. I do té arény by vlezla. Takže bude lepší, když se na Steph zapomene, protože ta je teď mnohem energičtější, kdy se snaží vychovat nové vítěze pro svůj kraj, dělá pro ně první poslední, šťastná, protože si konečně začala vážit lidí, co kolem sebe má, svého vztahu s Theodorem, rozhodná a snad i trochu bláznivá, aby zaplnila to prázdné místo po Ashley.


× o doplnění si napiš na e-mail

Chace Styron

3. june 2013 at 22:18 | Larsyn


FC: Max Irons

Mentor: Clove Ray Mason

Victory year: 104th Annual Hunger Games

Hobby: Děvkaření


Age: 48


Token: Stříbrný řetízek na krk


[ čejs stájron ]



[ before the Hunger Games ] Chace je jako každý jiný profesionální splátce, co si jde za svým cílem a jeho snem je vyhrát tento sen. Znamená to, že je velmi zdatný, chladný a krvelačný zabiják. Už od mala chodil do tréninkového centra a trénoval na Hladové hry. Sílu má velkou a dokáže ovládat téměř všechny zbraně, od A do Z. Nejlépe si poradí s obyčejnou mačetou, i střílení z luku, kuší a cokoli podobného by zvládal, ale není to pro něj taková zábava, jako do někoho sekat mačetou a nebo mečem. Je rychlý v běhu a ve šplhání, ale jeho výdrž mu nedovoluje běhat moc dlouhé tratě a takové podobné věci. Naučil se i pár triků, jak udělat pasti. Další jeho specialitou je lov jakýkoliv zvířat a uvařit to na spoustu způsobů. Takže musíme podotknout, že je Chace opravdu dobrý kuchař.

[ the days after ] Od té doby, co se v aréně docela dost naběhal, přestal kouřit. Teď se snaží žít zdravěji, když už se tím vítězem stal, tak nechce hned umřít na jakékoli návykové látky. Takže se jeho výdrž v běhu a ve všem docela dost změnila. Taky se mu všechny holky v aréně znechutily tak, že už by je zabil mrknutím oka. Stále je to stejný krvelačný zabiják a občas si zajde i do toho výcvikového centra, nebo do posilky si trošku zatrénovat.


[ before the Hunger Games ] Chace se vždycky soustředil na zabíjení, takže v tom bychom problém nenašli, ale někdy to musí přece jenom vadit, mohl by se jen soustředit na zabíjení, že by zapomněl na ty ostatní věci. Neumí plavat, nikdy na to nemyslel. A jeho výdrž je opravdu mizerná, protože se z něj stal úspěšný kuřák, ale zatím to není tak příšerné. Nerozezná byliny, připadají mu nudné. A jeho velikou slabinou je to, že nedokáže ublížit holce, ať je maximálně otravná a on ji nesnáší, tak on to nedokáže, ale ví, že si s tím v aréně musí poprat.

[ the days after ] Slabin má o něco méně, protože v aréně si toho dost zažil a už mu nic nevadí. Že by se něčeho bál? To ne, ani smrti se nebojí. Jedině je ten problém, že si to v hlavě nesrovná dřív než to udělá, takže často dělá chyby ve všem. Taky by se mu nelíbilo, kdyby někdo chtěl zabít jeho blízké, teď by za ně možná i položil život. Tohle ho naučila Afanassy, kterou měl rád jako sestru, ale ona jeho bohužel jinak. Taky má více emocí v sobě a už to není taková dutá skála, ale nikoho si moc k sobě nepustí.


[ before the Hunger Games ] Je to obyčejný profi splátce z 2. kraje. Jeho rodina je bohatá, má to co chce. Všichni v rodině se zdají být šťastní. Má starší sestru, která přežila všechny sklizně. Nikdy neměla zájem se dostat do her, ale Chace je úplný opak. On tohle naprosto miluje. Chace se často chová, jako machýrek, co si dovoluje vše a myslí si, že ho to vše patří. Je mezi svými přáteli (pro něj to přátelé nejsou, protože on se s nikým nekamarádíčkuje) je oblíbený a mezi holkami je to typický lamač dívčích srdcí. Je jeden z mála, který Kapitol nenávidí, miluje sice hry, ale Kapitol se mu naprosto hnusí. Přijde mu to moc a myslí si, že je nespravedlivé, že děcka v Kapitolu do her nevybírají. Povahově je chladný, ambiciózní, nenávidí vše, co se mu motá pod nohou. Je hrozný cholerik a naštve se velmi snadno. Chace dokáže být i hodný, ale to je opravdu vzácnost. Jeho nejlepší kamarád Dyson Woodrow, který byl v 102. ročníku her, zemřel. Byl ze 7. kraje, takže o tom nikdo neví. Jednou ho potkal, když utekl ze svého kraje. Taky proto nemá moc v oblibě Chantelle, vítězku z toho samého ročníku. Ale v těch samých hrách byla i jeho jediná láska Stela, kterou také potkal, když utekl z kraje. Sice nenávidí ostatní kraje, ale přece jenom z těch dvou krajů měl přátelé, které ztratil. Chtěl by se pomstít Kapitolu, ale jeho chuť vyhrát a zabíjet splátce je silnější.

[ the days after ] Od té doby, co mu umřela Afanassy, je takový zvláštní. Není to tak, že by k ní měl nějaké city. Možná tak bratrské, ale ona byla úplný opak jeho. Ona byla nesmírně milá a možná si od ní něco převzal. Je takový víc starostlivější. Před tím, než vešel do té nenádherné arény, se pokoušel ještě o Clove, která nejeví žádný zájem ještě dodnes, ale už se to aspoň blíží k nějakému konci. Pořád pro ni má slabost, ale nijak už to neřeší. Neřeší vůbec nic. Je trochu emočně nestabilní, neví, co chce, ale snaží se být jiným člověkem, což se mu daří, ale ne tak, jak by to mělo být. S žádnými lidmi si nepovídá a už vůbec ne s jinými vítězi. Možná tak párkrát prohodí s někým řeč, ale není s ním taková sranda, pokud ho opravdu nerozveselíte a nerozmluvíte. Ale není to žádný ňouma, bavit se umí! Když se k tomu už dostane. Jinak je stále v chování stejný, je to hajzlík a lamač dívčích srdcí. Moc už toho tak nevyužívá, protože se snaží získat srdce jisté vítězky, ale i tak to nezanedbává.


× Desirée Mason - doplň...
 
 

Advertisement
OTHER WORLDS [ Přidej se i ty k ostatním rp. ]

obrázek

ALES - Fatansy RPG

ikon1 https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92